Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

Číslo 90.

3

KAOLI

4

LIrY

5

Dne 2. dubna 1902.

6 article

přeje pravou svobodu a její dobrodiní Neněmcům zrovna tak málo, jako na př. Wolf a Schö aerer. O nějaké umírněnosti nelze při něm mluviti. Volívá pro své projevy jen uhlazenou, klidnou formu, ale ji- nak holduje němeské panstvíchtivosti zrovna tak, jako jiní Němcl. S lidmi toho druhu je arciť jakýkoliv ná- rodnostní smír nemožný. Katolícl v Německu utrpěli ztrátu nad míru bolestnou, neboť zemřel, jak ráno již oznámili jsme telegramem, známý vůdce středu německého říšského sněmu, říšský poslanec dr. Arnošt Lleber, dočkav se 64. roku věku svého. Narodiv se 16. llstopadu 1838 v Cambergu ve vládním okresu wlesbadenském navštěvoval gymnaslum v Aschaffenburgu a Hada- maru, načež konal filosofická, právnická a státní vě- decká studia ve Würzburgu, v Maichově, v Bonnu a v Heidelberga. Povýšen byv na doktora práv, usadil se jako soukromník v Cambergu, kdež v obecní a provinční správě zastával rozličné čestné úřady. Od r. 1870 byv členem pruské sněmovny poslane- cké, r. 1871 zvolen byl do říšského německého sněmu, ve kterémž připojil se ke straně středu. Patřil k de- mokratickému křídlu této strany, v jejíž čele r. 1893 vytlačil ze středu umírněné členy ze Slezska. Pri projednávání vojenské předlohy stál proti ní a odpíral všem kompromissům a mírnějším stranám. Při nových volbách snažil se zatlačiti vliv konservativců hraběte Hueue a Ballestrema. Dr. Liebar patří k zakladate- lům katolického středu, a platil po smrti vellkého Windthorsta za vůdce jeho, zejména tak zvaného le- vého křídla. Život Lieberův byl příkladně katolický.

Wolf aerer doktor Lleber Hueue Ballestrem Liebar Lieberův Německo Camberg Aschaffenburg Würzburg Maichov Bonn Heidelberg Slezsko pruský sněmovna

7 article

Rodlna otce Lieberova stála v důvěrných stycích s Görresem, jenž stál na straně církve a byl jejím věhlasným obhajcem v době bouří kolínských v le- tech čtyřlcátých. Zbožný duch Görresův působil i v rodině Lieberově a jeho vlivu zajlsté lze též při- čísti do jisté míry živého katolického ducha v zámožné jinak rodině. Mnohou oběť přinesl životem svým, a horlivá činnost jeho poslanecká urychlovala trvalou jeho chorobu jaterní, pro níž delší dobu se musil vzdalovati činnosti v parlamentě, ale už jako rekon- valescent ke všem důležitějším schůzím se dostavoval a svou rozvážnou řečí a znalostí budil obdiv i u svých nepřátel. Ač měl veliké vědomosti, přece byl velice skromný a v obcování laskavý. One- mocněv před nějakou dobou velmi těžce, zotavil se slce zas, ale v posledních dnech zdraví jeho se opětně zhoršilo, takže včera skonal. Bližší zprávy o jeho politické činnosti přineseme příště.

Lieberův Görres Görresův one

8 article

Kníže Müuster z Derneburgu, německý velevyslanec m. sl., jehož úmrtí jsme již oznámili, narodil se jako hrabě Müuster-Ledenburg, svob. pán z Grotthausu dne 23. proslnce 1820 v Londýně a studoval v Bonnu, Heidelbergu a Gottinkách. Byl jako dědičný zemský maršálek členem hannoveránské první sněmovny, od r. 1856 do r. 1864 mimořádným hannoveránským vyslancem v Petrohradě. Po r. 1866 odbočil k pruské vládě a vystupoval od té doby vždycky jako nadšený přítel Pruska. V listopadu r. 1867 jmenován byv dědičným členem panské pruské sněmovny, zastupoval r. 1867—1870 volební okres Goslarský v severoněmeckém sněmě, od r. 1871 až 1873 pak v německém říšském sněmě, kdež přidal se k německé říšské straně. Dne 26. června 1873 jmenován byl velevyslancem německé říše v Londýně, r. 1885 pak jako nástupce pozdějšího říšského kan- cléře kn. z Hohenlohe velevyslancem v Paříži. Za- stával toto místo za poměrů nejobtížnějších s vý- sledkem skvělým. Umělť obratné a zamlouvající se způsoby světového muže slučovati s rozhodností a říz- ností. Dokázal to častěji zejména za aféry Dreyf asovy. Na konferenci míru v Haagu byl zástupsem německé říše. Cisař, uznávaje zásluhy jeho jako velevyslance, povýšil hraběte dne 8. srpna 1899 do stavu kníže- cího. — Památku daleko méně přátelskou má hrabě Münster u německých katolíků. Snažilť se také on jako poslušný služebník všemohoucího tenkrát říšského kancléře Bismarka co nejhorlivěji, aby »kul- turní boj nabyl rázu mezinárodního«.

Müuster Cisař Derneburg Londýn Bonn Heidelberg Petrohrad Prusko Paříž Haag Münster pruský sněmovna

9 article

Němečtí vyslanci musili při všech dvorech býti činni v zájmu »kulturního boje«. Také hr. Mü aster, tehdáž velevyslanec v Londýně, osvědčil se jako horlivý agl- tátor pro další rozšíření tohoto boje proti katolické církvi Oznámil to všemu světu zvláště svou řečí, kterouž dne 13. května 1875 promluvil o banketu v Londýně. Vyzýval v ní ke »kulturnímu boji«a nazval při tom německou říši »protestantským císař- stvím«. »Spor podniknut byl od státu, aby, jak jest jeho povinností, hájil a chránil svobodu svědomí a šířil pravou křesťanskou (1) výchovu. »Víte, kterak bylo Německo roztrháno, a že potřebovalo staletí, aby opět se povzneslo a stalo se tím, čím jest dnes, vellkým protestantským císařstvím. Pánové, římští zatemnělci nemilují této protestantské říše. Spojené Ně- mecko, spojená Italie nemiluje Říma.« Myslíme, že ukázka tato postačí, abychom ukázali, jakým duchem naplněn byl hr. Münster proti všemu katolickému. V listopadu r. 1900 odstoupil hr. Münster z veřejného života, ve kterémž byl činným takřka až do dokonaného 80 roku věku svého. Odstoupil ze svého velevyslaneckého místa v Paříži hlavně pro své porušené zdraví. Konference míru v Hasgu mohl sice kn. Münster súčastniti se ještě při poměrně dostl dobrém zdraví, ale brzy počaly vždy víc a víc obje- vovati se neduhy jeho stáří, kteréž jej konečně přl- nutily, aby úplně vzdal se všeho života politického.

Londýn Německo spojený Italia Řím Münster Paříž kulturní boj Mü astra

10 article

Kn. Münster přispěl, jak napsal tenkrát officiósní pa- řížský »Temps«, podle svých sil k zachování pokoje a k rostoucímu zlepšení poměrů mezi Francií a Ně- meckem. Zesnulý státník byl dvakráte ženat. Dne 11. srpna 1847 oženil se s Alexandrinou, ovdovělou kněžnou Dolgorukovou, rozenou kněžnou Galicinovou, s kterouž byl r. 1864 soudně rozveden. Z manželství tohoto pocházejí hraběnka Žofie, provdaná za Kon- ráda z Beneckendorffu a Hindenburgu, hr. Arnošt, jenž má za choť princeznu Melanii Ghikovou a hrabě Alexandr, jenž oženíl se s lady Muriel Hayovou. V druhém manželství měl kníže Münster za chot lady Harriet Elišku St. Clair-Erskineovou, která zemřela však již po dvouletém manželství dne 29. listopadu 1867. Černá Hora zamýšlí zaříditi při Vatikáně zvláštní vyslanectví. Prvním jejím vyslancem bude podle všeho Vojnovič, týž, jenž ve věcech, týka- jících se kolleje sv. Jeronýma, docílil tak značných výsledků. Attentát na vrchního policejního řídítele v Moskvě. Když vrchní policejní řiditel moskevské policie Trepov přijímal dnes ve své úřední pra- covně prosebníky, chtěla jedna prosebnice, domácí učitelka Allartová, vystřeliti naň z revolveru. Než revolver selhal, načež útočnice byla zatčena.

Alexandriný Galicinův Žofie Arnošt Ghiková Hayův Harriet Eliška Erskineová Jeroným Trepov Münster Francie Hindenburg St . Clair Vatikán Moskva Kon

11 article Zprávy církovní.

Zprávy církovní. Osobní věstník duchovenský z diecése králové-hradecké. Bisk. vikář a děkan ve Světlé Frant. Chaloupka a bisk. notář a č. děkan v Zbra- slavicích Fr. Alf. Illem jmenování jsou č. konsistor- ními rady. Dále bisk. notář a farář v Soutlcích V. Kouba, farář v Smrdově E. Dobruský a vik. se- kretář a farář v Čsštíně Th. Thaaser čestnými dě- kany. Dékan v Ledči Jan Musil, farář v Kácově, V. Frnta bisk. notáři. Farářové: V. Kameš v Boh- danči, Pavel Langer v Číhosti, A. Peměkl ve Zruči, V. Šafránek v Perthalticích dostali exposítorlum ca- nonicorum; kaplan ve Světlé Jos. Kořínek, farní synodalie; Jos. Svoboda, farář v Chřenovicích a ka- plani v Ledči V. Vačkář a Jos. Bartoň ordináriátní pochválení. Ol bisk. konsistoře jsou pochváleni: Karel Wimmer, farář v Petrovicích a kaplani Fr. Teska v Souticích T. Koutník ve Zbraslavicích a katecheta Fr. Dvořák v Ledči. Mimo to ndp. blskup pochválil a své vrchnopastýřské uznání přímo sám vyslovil p Adolfu šlechtici ze Schobeků, patronátnímu pánu na Zruči a Zbraslavicích; p. Jos. Klösknerovi, in- spektoru a p. Robertu Hrušavi, řiditeli a patronát- nímu komisaři v Ledčl. Od bisk. konsistoře dosáhil pochválení a uznání: p. B. Havlík, patronátní ko- mísař na Zruči a Zbraslavicích a p. Hugo z Gör- lichů, p. komisař ve Smrdavě.

František Chaloupek V Kouba E Dobruský Musil V Frnt Farářová V Kameš Pavel Langer A Peměkl V Šafránek Kořínek Jos V Vačkář Bartoň Ola Wimmer T Koutník Dvořák Adolf šlechtic Robert Hrušav Havlík Hugo Zbro Smrdov Ledeč Kácov Boh Zruč Perthaltice Chřenovice Jos Petrovice Francie Soutice Zbraslavice Schobek Gör Tesco

12 article

Pozůstalost po kardinálu Missiovi. Ně- které listy oznamují z Gorice, že zesnulý kardinál Missia byl pojištěn na život u společností »Greshame a »Mutual«, a sice dohremady na 150.000 kor. To by bylo celou pozůstalostí tohoto církevního hodno- stáře. Jestliže společnosti ty pojlstné vyplatí, jest po- slední vůlí kardinála odkázáno církevním účelům. První sv. přijímání arcivévody. Z Vel- kého Luslna se oznamuje, že v tamějším stoličném chrámu přistoupil dne 28. března arcivévoda Karel, nejstarší syn arcivévody Karla Štěpána a arcivévod- kyně Marie Terezie poprvé ke stolu Páně. Zároveň přijala celá rodina arcivévodova a veškeré dvořenín- stvo velikonoční sv. přijímání. Odpůldne složili všiehnl členové arcivévodské rodiny i dvořenínstvo apoštolské vyznání víry. Toto plnění náboženské povinnosti ka- tolického křesťana od členů arcivévodské rodiny uči- nilo na obyvatelstvo dojem ten nejpříznivější. Zajímavý výjev ve dvorní kapli. O Vell- kém pátku klečel Jeho Veličenstvo ve dvorní kapli před Nejsvětějším. Císař zpozoroval, že pánové o suity stojí, i obrátil se hlavou, načež páni porozuměli a hned poklekll.

Missi Missius Gresham Mutual Karel Karel Štěpán Marie Terezia Páně Gorica Vela

13 article Zprávy denní.

Zprávy denní. Největšími nepřáteli národa českého jsou a zůstanou Němcl a — Řím. Tato pís- nička z flašinetu »Národních Listů« je čtená- řům našim již dávno známa. Vrzaly ji od té deby, kdy »N. L.« dostaly se do rukou dra. Julia Grégra a vrzají ji příležitostně i dnes. Tentokráte zavrzly ji opětně, když »Hlasy ze Siona« slabouninko za- piply, že heslo Všeněmců: »Pryč od Říma!« protestantům v Čechách k následování nedoporučují. My jsme v nedělním čísle neopomenuli, obrat tento podle zásluhy ocenitl. »Hlasy ze Siona« jakoby najednou z blanického spánku se probudily, a za-

Grégr Řím Čechy

14 article

Ferdinand Leopold hrabě Marti- nic (XLVII.), syn ze vzácné a slavné rodiny hrabat Martiniců. Ferdinand byl syn Jaroslava Bořity, jenž byl v r. 1618 dne 28. května z okna hradu od po- vstalců svržen. Velice slavnostně byl installován od samého kardinála Harracha. Proboštem jmenován v r. 1635 (viz Krásl — Harrach, str. 523). Matkou jeho byla Eusebie z Lobkovic. Zemřel jako arcibiskup solnohradský v r. 1691. Ferdinand postavil kostel žitenický a zřídil tamtéž farnost, které ze svého vě- noval 5000 zl. Hugo František z Königseggu (pro- bošt XLVIII., od r. 1692—1708), ktarý, stal se bi- skupem litoměřickým — zemřel r. 1720. Úfad děkana zastával tou dobou svrchu řečený Pavel Pistorius, splsovatel český, najmě překlady sv. Jana Zlatoústého proslulý a spisy o Umučení Páně a o žlvotě pobož- ném (otišt. v »Musejníku« r. 1827). R. 1618 dal tento děkan kapitolní archiv v pytlech tajně přenésti na půdy kláštera sv. Anny na Starém městě, načež byl odvezen do Budějovíc. Jan Adam z hrabat Vratislav Mi- trovic Installován r. 1709 (XLIX.) byl štědrý podporovatel kostela vyšehradského, kterýž restauro- vaný r. 1730 vysvětil. Stal se biskupem královéhra- deckým, pak litoměřickým a konečně arcibiskupem pražským r. 1733, však na cestě do Vídně k císaři Karlu VI., jemuž chtěl se poděkovatl, raněn byl mrtvicí v Medlingu v 60. roce věku svého. Po- chován jest v Litoměřicích pod oltářem Bolestné Panny Marle.

Ferdinand Leopold Mart Martinic Ferdinand Bořita Harrach Probošt Krásl Eusebius Lobkovic Hugo Pavel Pistorius Jan zlatoústý Jan Adam Vratislav Karel VI Vídeň Litoměřice Königsegg svatý . Anna bolestné pannus Marle

15 article

Karel Josef hrabě Martinic (L) na- stoupil po hraběti Mitrovicovi v r. 1734 a úřadoval do roku 1769. Za něho rozmnožena kapitola o 4 ka- novníky residenční. Česlav Gotthard hrabě Schaff- gotsche (LI) byl dříve proboštem ve Vratislavi zemřel v r. 1781. Ferdinand Kindermann ze Schul- stelnu (LII.) dříve děkan kaplický. školní in- spektor škol národních, později biskup litoměfický zemřel v r. 1801. Prokop Honnlger ab Eberg. od roku 1773 kanovník sídelní a pak po 26 let proboštem. (LIII.) Učinil kostel vyšehradský dědicem svého jmění. Pochován r. 1809 podle kostela vedle hlav- ního vchodu. Karel hrabě Schauenstein, věrný stou- penec domu císařského ve francouzských válkách, velmi mnoho od Bavorů a Francouzů vytrpěl. Od císaře Františka v odměnu své věrnosti probošt- ství vyšehradské obdržel a v roce 1810 na ně in- stallován (LIV.) Schauensteln nesídlil v Praze, ani do kapitoly nechodil. Zemřel ve Švýcarsku r. 1833. Josef Alois Jüstel, c. k. státní konfe- renční rada, komandér řádu Leopoldova, c. k. sku- tečný tajný rada a probošt staroboleslavský, zesnul r. 1858 dne 7. března (LV.).

Karel Josef Martinic Mitrovic Česlav Gotthard Schaff Kindermann Karel Schauenstein Bavor Francouz František Schauensteln Josef Alois Jüstel Praha Leopoldov Liv LV

16 article

Vojtěch Ruffer, český spisovatel, byl po 22 let proboštem (LVI). Veškeré úspory své věnoval na udržování nemocnice. Vynikal příkladnou zbož- ností a jednoduchostí života. Napsal též více krásných a oblíbených knih modlících. Václav Štulc, český básník a spisovatel a kněz vlastenec, r. 1870 stal se proboštom (LVII) ne bez zásluh zesnulého mínistra Jirečka Josefa. O Štulcovi šířeji se zmiňovati nemám za místné. Jsou jeho skutky dobročinné dosud v žlvé paměti a pro- boštství gothické jeho pomníkem na Vyšehradě. Štule byl prvním knězem českým, jenž se věnoval žurnall- stice a svým »Pozorem« mnoho působil, sám však odsouzen byl. Zesnul 9. srpna r. 1887. Dr. Antonín Lenz, apologeta český a od- borný znalec tak zvané reformace české, nashromáždil ve spisech svých o Husovi četné vzácné doklady, jichž cenu budoucí dějepisec uzná. Spisy jeho o Vi- klfovi a Chelčickém proto mají vysokou cenu, že po- cházejí z péra muže, jenž dlouhou dobn byl profe- sorem věrouky a proto nad jiné schopný psáti o tak zvaných reformátorech, k jichž pochopení třeba ovlá- dati též podrobnou znalost dogmatiky a její historii. Nyní proboštem jmenován J. M. Thdr. MI- koláš Karlach, jehož životopls přinesly »K. L« hned po jeho jmenování. Důstojný zajisté nástupce v řadě proboštů na Vyšehradě, jenž pod jeho vedením oděl se novou slávou a za pomoci Boží ještě více se zastkví, až dobudována bude tamější Svatyně. Úřadní vídeňské noviny přinesly jmenování dra. Mik. Karlacha proboštem vyšehradské kapituly dle rozhodnutí císařského ze dne 19. březnat. r.

Ruffer Štulc Jireček Josef Štule doktor Lenz Hus Thdr Karlach Vyšehrad