Číslo4.

ŽENSKÝ LIST

Strana 5.

Královské oddavky. Arcivévodkyně Alžběta, dcera bývalé korunní princezny Štěpánky, měla ne- dávno sňatek s princem Windischgrätzem, mnoho- násobným milionářem, majitelem velkostatků, uhel- ných dolů atd. Věnem dostala princezna tyto »drobnosti«: 8 milionů na penězích a v cenných papírech, roční plat jeden a čtvrt milionu korun, zámek s 20.000 hektary pozemků, nádherný palác ve Vídni, ná- hrdelník s 32 brillianty, brilliantový dia dém, brilliantové jehlice, náušnicea prsteny, zlaté podnosy a příbory pro 32 osob a kromě toho ještě maličkosti v ceně pěti milionů korun! Studium žen. Na budapeštskou universitu byla jako asistentka při vyučování v oboru léčení dětských nemocí povolána sl. Dr. L a Lorandová.

Jak se u nás vychovávají ženy? »Nové Paříž- ské Mody« odpovídají v č. 2. nějaké 16leté dívce na dotaz o záležitostech jejího srdce. Dle všeho si děvče stěžovalo, že mu rodiče činí nejhrubší násilí, aby v ní uhasili lásku k někomu a stěžovalo si také, že je otec pro to i bije. Rozšafná redakce neví pro- následované poradit nic lepšího, než aby ctila vůli rodičů, a aby i to už snesla, že na ni otec někdy béře hůl! Takovým způsobem se vychovávají chabé, otrocké, slepě poslou- chající a bezvolné figurky, se kterými si pak každý surovec může pohrávati jako kočka s myší. Což pak se ještě smí v časopise (zvláště ženském!) propagovati názory o ženě, které jsou už dávno zavrženy? Názory o přímo zví- řecím poddanství ženy? O jejím otrockém poslušenství? To mohou klidně číst slečny a paní zástupkyně emancipačního hnutí českých žen, všecky ony »poctivé vlastenky« z dobročinných plesů a bazarů, aniž se v nich zbouřila všecka krev? Vě- nujeme dotazové rubrice »Nových Pařížských Mod« častěji pozornost, abychom ukázali, co vše se smi u nás ženám ve veřejném listě říkat, a jaké mnohdy směšně malicherné starosti mají naše velectěné dámy z kruhů buržoasie! Nemají-li časopisy vlasteneckých milostpaní a milostslečen tolik mravního smyslu a cti, budeme ho mít my, list chudých, opovrho- vaných žen, s nimiž by se »dámy« bály zasednout ke stolu, aby neutrpěly — mravní pohromy!

Změna zákona o ženitbě v Americe. Dnem 1. ledna vstoupil ve státu New York v Americe v platnost nový zákon o ženitbě, který obsahuje též odstavec, že k uzavření manželství stačí, když snou benci u přítomnosti dvou svědků uzavřou manželskou smlouvu, dají tuto ověřit notářem a během šesti mě- síců předloží okresnímu klerkovi (úředníku). Manžel- ství toto požívá pak před zákonem stejné platnosti. jako kdyby je »požebnal« některý velebník, mayor, rokorder, alderman či soudce. Že evropské státy k ta- kovéto opravě zákona o ženitbě, zbavující úkon ten všeho prázdného a zbytečného ceremoniářství, tak hned nepřikročí, je jisto. Žena listonoškou. Jediným ženským listonošem jest ve Spojených Státech amerických 22letá dívka Jessie Richmondová, jež ve Washingtonu za svého onemocnělého otce roznáší dopisy v okruhu až 20 mil. Každý den v sedm hodin ráno vydá se na ob- jíždku, trvající až šest hodin denně. Hnutí ve prospěch rovnoprávnosti žen v Anglii. V Londýně paní Fr. Balfourová ve spolku »Woman's Local Government Society« zaslala ministru Salisbu- rymu pamětní spis, v němž žádá, aby předložil par- lamentu zákon o stejném vzdělání žen s muži. Ženy mají míti rovnoprávnost, mají dostati hlasovací právo, a býti volitelny do městské rady. Mezi anglickými ženami šíří se agitace za dosažení volebního práva a rovnoprávnosti s muži Usudek učitelky o činnosti katechetů ve škole.

Jistá brněnská učitelka vyslovila se o vychovatelské způsobilosti kněží ve školách takto: »Největším ne- štěstím skutečné paedagogie (vychovatelství) v obec- ných školách jsou naši katecheti. Ta děcka, která jsou ode mně uznána jakožto hodná, milá, učenlivá, jsou od páterů označo- vána jakožto neposlušná a tupá. Vpravují totiž po většině dětským rozoumkům nepochopitelné nauky methodou kaprálskou do hlavy, ve fanatickém domnění, že náboženství co vrchol má býti hlavně naučeno, a že všechna píle má být vynaložena na jeho nadření. Řekne-li děcko nějakou tu metafysickou formuli (nadsmyslnou poučku) svými slovy, aneb opomeneme-li v ně- jaké té definici, kterou by si starý člo- věk nepamatoval, slovíčko, rozzuří se ta- kový fanatik, ztrhá děcko pro neučení, vyhrožuje mu špatnými známkami; děcko pak nos strach před bodinou náboženství stále s sebou, a představy ty zaměstnávají na úkor jiného učení mozek. Opomene-li navštiviti kostel — a někdy to nejde se stanoviska zdravého rozumu — není mu pak platno ani výborné uče- ní! Známku špatnou dostane a tak náboženství stává se pro něho zdrojem bázně a útrap. Co my s největším napjetím duševní práce v nich zbudujeme, to nám páteři svým naprostým ne- chápáním dětské duše zkazí. Takový krevnatý, neukojený člověk vybíjí svoji sílu životní v prudkém zacházení s dětmi, s těmi, řekla bych fotografickými plotnami: tělo sklo a duše pro vše citlivá blána.« — Bratrská »Rovnost« k těmto výmluvným slovům po- dotýká: »Připomínáme, že učitelka tato byla pro své názory přesazena. Proto jen hezky zůstá- vejte v ovčinci ovečky, aby pastýři chlubiti se mohli počtem svých stád...«

Jak se rozděluji nadace. Zemřelý mlyuář v Podmračí pan Slaba založil za svého života jakousi nadaci, z jejíž úroků měl obecní výbor obce mráč- ské rozdíleti chudým dítkám podpory. Avšak letoš- ního roku usnesl se obecní výbor, aby podpory udě- leny byly žákům s dobrým vysvédčením, načež k po- dělení určeni: hoch mistra kovářského, jenž má obecní kovárnu a pole a mistra kolář- ského, který rovněž vlastní pole a domek a po- sléze, aby se neřeklo, chlapec jednoho chudého děl- níka. Jeden člen obecního výboru při tom navrhoval, aby nadace rozdělena mezi obecní sirotkya mezi děti oněch obyvatelů obce, jež bydlí v pod- nájmu. Avšak tento dobrý návrh byl zamítnut. Usnesení toto vyvolalo v obci mezi chudým obyva- telstvem velkou nevoli. Proti libání rukou, na něž zvláště páni páteři si potrpí, vyslovila se dle »Školského Obzoru« okresní školní rada v Rokycanech, požádavši správy škol, aby v šechny členy sborů učitelských upozornily, by netrpěli od žactva líbání rukou. Neškodilo by. kdyby podobný pokyn dán byl správám škol ve všech školních okresích, poně- vadž někde toto líbání rukou provádí se en gros (v velkém). Chybí vám kus nábytku! (Čili: Jak se okamžitě dá vyléčiti manžel z opilosti a nešťastné manželství učiniti sladkým hnízdečkem vrkajících holoubků. Re- cept dle »Lilie svatého Josefa«, měsíčníku pro kře- sťanský lid) Windhorst, znamenitý vůdce německých katolíků, byl žádán jednou ženou za rozvod, poněvadz tato nemchla se svým mužem vydržeti; každého ve- čera prý přijde v podnap lém stavu domů a pokaždé prý létají hromy a blesky. — A co činite? tázal se. — »Že nemohu mlčet, samo sebou se rozumí. «- »Dobrá paní,« odpověděl Windshorst, »zdá se mi, že vám chybí ve světnici kus nábyt ku; opatrte si