2
masthead
V Praze, v pátek dne 20. července 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
předplásí see
v Praze v adninistraei
en pašsíe
s čtvrt leta . . . . S K —
s drojí čonáškoa
na měsíe
dlrt leta . . . . 7 K ooh
ve alislkách: a K 90
se něsle -
Poštou:
na měsíe
a čtrrt l ota
3kei
s dvojí zásllkou
na měske
dtrrt lsla . . . ! n k n
Praha
5
article
Repot německých zhýčkancův
na Moravě.
Před několika dny stála před porotním
soudem v Novém Jičíně na Moravě
žena, obviněná ze zločinu vraždy. Předsedou
byl president c. k. krajského soudu novo-
jičínského dvorní rada Krayatsch. Obžalovaná,
rodem z moravského Valašska, neznala ani
slova německého a proto musilo býti pře-
líčení vedeno po česku. Avšak předseda
soudu, dvorní rada Krayatsch, znal tak
mizerně česky, že nemohl se živou mocí
s obžalovanou dorozuměti. Nedovedl klásti
jí otázky po česku, nechápal odpovědí ob-
žalované. Státní zástupce musil
mezi ním a obžalovanou dělati tlumočníka
a porotci musili sami dotazovati se obžalo-
vané na okolnosti důležité, ba rozhodující,
poněvadž předseda soudu k tomu nebyl způ-
sobilý. Celé přelíčení působilo na veškeré
porotce dojmem nevýslovně trapným. Jednalo
se o trest smrti a při líčil c. k. soudce, pre-
sident soudu v obvodu národně smíšeném.
kde žije i dle úřadního sčítání z roku 1890
42.76 proc. lidu českého. A ten člověk-
soudce nebyl ani na tolik mocen zemského
jazyka českého, jazyka to sedmi desítin oby-
vatelstva Moravy, aby byl mohl i jen poroz
uměti výpovědem obžalované, nad niž měl
snad vyřknouti ortel nejtěžší. —
To jest v posledním roce devatenáctého
století ve středu Evropy ještě možné? tázali
se, trnouce, lidé, neznající blíže povahua
statistiku c. k. soudní i politické byro-
kracie rakouské na Moravě. Byl to jeden
z vůdcův německo ústavácké strany, pan
d' Elvert, který před několika málo léty
sám páčil počet Němců v c. k. byrokracii
moravské na — 90 procent.
Elvert
Němec
Morava
Nový Jičín
Valašsko
Evropa
Krayatsch
6
article
Nemysli však nikdo, že mínil tu snad
jen úřadníky politické a finanční. Děsné to
procento platí také v soudní byrokracii
moravské. Presidentem vrchního zemského
soudu moravského jest Němec; jeho vice-
presidentem rovněž Němec; presidenti pěti
krajských soudů rovněž samí Němci. Te-
prvé v VI. diétní třídě jsou z presidentůa
vicepresidentů vedle 6 Němcův 2 Češia
1 Polák. Z radů vrchního zemského soudu
v téže hodnostní třídě jsou vedle 11 Němoů
toliko 2 Češi. Z radů zemského soudu
(v VII. diétní třídě) jest 109 Němců a toliko
64 Češi a 2 Poláci. V celku jest v obvodu
vrchního zemského soudu pro Moravu a
Slezsko od radů nahorů ze 207 úřadníků
soudních 136 Němců a jen 68 Čechůa
3 Poláci. A Morava jest ze sedmi desítin
zemí českou a Slezsko jest nadpolovinou
slovanské.
Není bezpečně druhé ústavní říše v Ev-
ropě, kde by něco podobného bylo možným.
Ale na Moravě jest pohříchu možným ještě
něco neslýchanějšího a bezpříkladnějšího,
Tam zasedá z usnešení sněmu na třetí rok
»vyrovnávací výbor« českých a německých
poslancův za účelem dohody a dorozumění
obou národův o uspořádání obapolných práv
národních a jazykových v životě veřejném.
Ale němečtí členové sněmovního toho vý-
boru chovají se k českým svým kollegům
tak počestně, že za zády jejich mezi trvají-
cím vyjednáváním nejen spoluformulují velko-
německý svatodušní program, alébrž posí-
lají vládě tajná promemoria, v nichž
Němec
Němcův
Češius
Polák
Čech
Morava
Slezsko
Eva
Němo
7
article
nestoudně ji obelhávají, kterak prý dosa-
vadní byrokracie moravská výborně a co
nejsvědomitěji přisluhovala lidu českémuv
ohledu jazykovém, takže prý nikdy neměl
příčiny stýskati sobě co do šetření svého
jazyka při c. k. úřadech a soudech morav-
ských!
Toho se odvažují ti gentlemani němečt
namlouvati vládě vůči bezpočetným
těm skandálům na způsob svrchu vy-
psaného nejnovějšího novojičínského, proti
nimž déle dvaceti let protestovával náš lid
na schůzích svých jako jeho žurnalistika,
jako jeho poslanci na sněmu moravském
na říšské radě. Již pro tu příčinu chápeme,
proč celé dva měsíce ostýchali se dáti to
své čisté promemoria na veřejnost. Ne-
stoudná lež přes všechnu otrlost čela svého
přece jen bála se před časem vylézti na
světlo denní.
Rádi věříme: takovou c. k. »rovno-
právnost« v zevnějším úřadování, jaká
se provozovala od německých těch okresních
hejtmanů la Wach a od německých těch
presidentů soudních a la Krayatsch, mohou
němečtí hegemoni našemu ubohému lidu
moravskému vždy s lehkým srdcem dopřáti.
le Krayatsch
8
article
K tomu není veliké obětovnosti a velko-
myslnosti zapotřebl. Avšak říci, že náš lid
moravský s tímto stavem až do posledních
let se bez reptání spokojoval, že
nikdy polepším a plnějším právu
svého jazyka v úřadech a sou-
dech vlasti své netoužil a tou-
žiti nepotřeboval — to jest perfidie
a ničemnost, nad níž nelze sobě pomyslit
podlejší. Ode dne svého procitnutí, od roku
1848 lid náš na Moravě zároveň s námi
neustal reklamovati plné, rovné
právo svého jazyka ve školství,v
úřadech a veškerém životě veřejném po cele
vlasti své s jazykem menšiny německé.A
tím plným rovným právem rozuměl vždy,
aby každá záležitost jeho ať v
politických neb soudních úřa-
dech byla netoliko vyřízena čili vyhoto-
vena, alebrž i projednána jazykem
jeho podání, a to nejen v první
nýbrž ve všech instancích až do
konečného rozhodnutí. Tento poža-
davek kladl ve jmenu ochrany a jistoty
svého práva, neboť jaké to přisluhování
lidu soudem a úřadem, nerozsuzuje li se
jeho právní pře, jeho žádost neb stížnost
vlastním jeho jazykem na základě původ-
ních spisův jeho, nýbrž toliko pomocí pře-
kladův a výtahův řečí ciz í?
Který vzdělaný národ spokojil by se
s takou justicí a s takou správou ve vlasti
své? Dovolávaje se tohoto spravedlivého
práva pro sebe, domáhal se tím samým lid
náš na Moravě rovnoprávnosti pro jazyk
svůj i v úřadování vnitřním, moha
se při tom opírati i o výslovný příkaz
státního základního za ko na
platné ústavy prosincové, jenž zaručuje všem
národům a jazykům zemským rovné právo
jak ve škole, tak v úřadě a v životě
veřejné m.
Morava
9
article
Jaká to ubohá rabulistika německých
hegemonů moravských, vytýkají-li ve svém
pamětním spisu vládě Körbrově, že prý se
dala zle od Čechův obloudit falešným
výkladem smyslu a ducha článku XIX.
když ve svých jazykových návrzích pro Mo-
ravu povolila (v § 12.), že »ve věcech stran
prováděných výhradně jedním jazykem
dlužno jazyka ústního neb písemného
podání strany užívati také ve
vnitřní službée-
To prý je attentát na historické právo
vnitřní úřadní němčiny na Moravě,to
prý je průlom do státní němčiny Cislajtanie.
na nějž prý věru tvůrcové čl. XIX. nikdy
nepomyslili. — Zatím to »historické právoe
vnitřní úřadní němčiny záleží jen v des
potické libovůli dávno minulých
absolustických vlád, kterou národ náš nikdy
za právo neuznal, a celá genesis článku
XIX. o národní a jazykové rovnoprávnosti
neklamně svědčí tomu, že tvůrci jeho na-
hlédli, kterak v ústavním Rakous ku
nelze tu despotickou pozůstalost ne-
meckého úřadování v zemích
slovanských déle udržet, nýbrz
dlužno jak ve škole tak i v úřadě při-
znati všem jazykům národním rov no
právo.
Kdyby byli si troufali uhájit ještě abso
lutní panství vnitřní úřadní češtiny ve
vlastech našich, byli by to věru ti G-
skrové, Herbstové a Ungrové do
základního zákona co nejdůrazněji vtělili.
Avšak oni měli více politického rozu mu
a více studu, než pp. Grossové a D'E-
vertové, a proto neřekli,“ že stát zaručuje
rovné právo všem národům jen »před úřa-
dem«, nýbrž i »v úřadě« samém. »Ve
škole, v úřadě, v životě veřejném« —
zní doslovně zákon — a křivovykla-
dači jeho jsou ti, kdož praví: v úřad
nemá čeština mít rovné právo s němčinou,
nýbrž tato má zde míti samopanství a třeba
i v zemi sedmi desetinami české!
Čechův
Cislajtanie
G skrová
Herbst
Ungr
Gross
D E vertová
Morava
10
article
Však cítí patrně němečtí hegemoni sam
nejlépe chatrnost té své rabulistiky právnía
proto tím více dotírají na německé srdee
páně Körbrovo argumenty ad hominem. P-
voliti i jen dost málo vnitřní úřadní češtiny
v soudech a úřadech moravských, zname-
nalo prý by hroznou ránu pro veškeré to
německé úřadnictvo moravské, jež teprv
přiučůje se češtině, když již
úřaduje a zachází s lidem mo-
ravským, ale nikdy to nemůže přivésti
tak daleko, aby mohlo v češtině spisovati
referáty a vésti úřadní dopisování.
K tomu prý Němci nemají nadání, t
je pro ně čirou nemožností, a tak prý
by i sebe menši“ připuštění češtiny
do vnitra agendy úřadní bylo hotovou kata-
strofou a hrobem pro německé úřadnictvo
na Moravě, které by bylo tím vyděděnoa
práva svého na chléb a karieru zbaveno.
čehož bůh uchovati račiž. — Nuže, dr
Herbst byl zajisté velmi dobrým Němcem,
ale sám napsal r. 1869 promemoria, v němž
důtklivě požadoval, aby veškeří c. k.
státní úřadníci v Čech ách a na
Moravě v zájmu správy státn
osvojili si dokonale znalost jazyka če-
ského. Dr. Herbst uznával tedy, že po-
třeba služby veřejné, potře ba
státní nutně toho vymáhá, aby pp.
Němci, chtějí-li v Čechách a na
Moravě jísti úřadnický chléba
dělati karieru, přemohli svou lenost
i nechuť a učili se jazyku národa českého.
Němec
Herbst
Čo
doktor
Morava
Čechy
11
article
To by měla býti krátká odpověď vlády
To by měla býti krátká odpověď vlády
Körbrovy německým hegemonům moravským
na jejich promemoria . .
Körbrův
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. července. (Memorandu
moravských Němců o jazykovýc
osnovách.) Moravšti pokrokovcí a nacionálov
rozeslali časopisům text memoranda, jež podal
svého času dru. Körbrovi jako protest proti jazy-
kové osnově pro Moravu. Po nedělních řečecl
d Elverta a dra. Grossa v Brně bylo zbytečno
tajiti text memoranda, neboť — jak se nyní
ukazuje — jmenovaní dva řečníci odřikával
svým posluchačům, co před šesti nedělemi před
ložili ve svém memorandu dru. Körbrovi. Jinal
vysvětluje se nyní, proč pánové tak dlouho
tajili text svého protestu. Zdá se, že se zan
styděli. Neboť sotva kdy ve věcech, týkajícíe
se celého národa, sepsán byl spis, opřený o tal
úzce sobecké zájmy, jako moravský německý
protest proti Körbrovým osnovám jazykovým.
Němec
Körbr
Körbrův
Praha
Morava
Brno
13
article
Kdo se probere tímto pětisloupcovým povídáním
a za nynějšího vedra nezapomene na pátém
sloupci, co četl na druhém a na třetím, shledá
že jádro celého protestu spočívá v požadavku.
aby němčina byla jedinou, výhradnou úřadní řeč
ve vnitřním úřadování po celé Moravě a ž
tento neslušný požadavek opírá se o dva.
rovněž neslušné důvody. Prvý důvod zní: N
Moravě se úřadovalo pro tři čtvrtiny českého
obyvatelstva od sta let jen německy a nevznikla
z té příčiny nijaká revoluce. Ergo, ať se úřaduje
jen německy dále; snad to trpěliví Moravané
ještě snesou. Druhý důvod: Kdyby sede
vnitřního úřadování zavedla čeština, musili by
Němci, kteří by chtěli býti státními úřadníky
v českých krajích na Moravě, učiti se tak
česky. Ale žádati na synech šedesátimillionového
národa, aby se učili řeči národa šestimilliono-
vého, když chtějí býti živi z peněz tohoto
malého národa, je pro ně urážlivé. Oni se
česky učiti nebudou, a neznajíce českého jazyka.
nemohli by býti úřadníky v české Moravě, což
je zatlačování německého živlu na Moravě.e
Jiného důvodu proti vnitřní úřadní češtině n
Moravě pánové při nejlepší vůli nenašli. Dlouho
moravští Němci tajíli své memorandum; jak
nyní vidno, byli by učinili lépe, kdyby je byl
zatajili na vždy. Mohlo se zdáti, že. mají ně
jakou platnou námitku proti rovnoprávnost
jazykové; nyní ukázali, že celá jejich politik
je politika chlebařství několika německýel
úřadnických kandidátů.
Moravan
Němec
Morava
český Morava
14
article
V Praze, 19. července. (Omluva pana
Jaworského) »Gaz. Narod.«, pojednávajíe
o návrzích na obnovení bývalé většiny pravice
napsala článek na obranu předsedy polského
kola p. Jaworského, ale ze zamyšlené o brany
vypadla pouhá omluva. České žaloby na
p. Jaworského, jakoby byl ukvapeně prohlási
pravici za rozpadlou a zvláště, jakoby se byl
příliš podrážděně choval vůči Čechům, nejsou
prý oprávněny. Nutno prý si vzpomenouti, že
za posledních dnů jarního zasedání panovalave
sněmovně atmosfera nad míru dusná, že byl
všichni prostě vzrušení a rozčileni. Připomi
nají-li české listy p. Jaworskému ten či onen
jeho podrážděný výrok, nemají prý zapomenouti
že tento šedivý, ve všech politických kruzíeh
vážený státník byl terčem zuřivých, nezaslouže-
ných útoků se strany mladých poslanců, a že
i některé směrodatné osoby z klubu českého
chovaly se k němu vyzývavě. Jest tedy věc
V drebném prodejii
raaní číslo o sobě . . . za 8b
cdpoliadní
. . . . zs 2b
Ve filislkách na veukově
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5
Inserá ty
platí se hotově napřed
Přelplaceni a jaserty pěijoná sdmini
stracs v Marisnské ulici č. 3.
Tam nacházají se též redake
Uskárna a ezpedics „Národnich Listů
Eukopisy se nevraceji
Jaworský
Gaz
Čecho
Inserý
Praha
Marisnský ulice
15
article
čistě lidská, že i jeho odpovědi vypadly podl
Co to znamená? Nic jiného, než že
politice polského kola rozhodl samovolně jediný
p. Jaworski, jenž byl podrážděn útoky českých
listů a českých poslanců a proto prohlásil celou
pravici za rozpadlou. Zve-li nás »Gaz. Narod.«
opět do pravice, ale s podmínkou, že p. Ja-
worski zůstane i na dále v čele polského kola
a bude patrné o politických otázkách i na dále
rozhodovati podle toho, jak se vyspal a jaký
dojem na něho učinilo oslovení toho či onoho
poslance, pak srdečně děkujeme za pozvání.
Ze Lvova, 17. července. (Roztržka
mezi stančíky a polskými demo-
kraty.) Sdělili jsme již, že sněmovní strana
demokratická neúčastnila se při sestavování no-
vého řádu pro ústřední polský volební výbor
haličský, a že posl. Romanovič odsoudil čin-
nost nynější polské sněmovní většiny. Spor mezi
demokraty a stančiky ve volebním výboru mě
další následek. Téhož dne — sděluje »Galiča-
nin« — konala se na lvovské radnici schůze
členů polské demokratické strany, v níž roz-
hodnuto, aby vystoupili z ústředního volebního
výboru a utvořili svůj vlastní, demokratický vo-
lební výbor. V září bude se konati v Haliči
několik doplňovacích voleb sněmovních. Možno
tedy očekávati, že panující strana polská setká
se s protikandidáty nejen se strany lidovců
P. Stojalowského, nýbrž i s kandidáty strany
demokratické.
Jaworský
Romanovič
P Stojalowský
Lvov
Halič
polský demokratický strana
16
article
Ze Lvova, 17. července. (Protirus ké
rejdy ukrajinoťilské mládeže ha-
ličské.) Minulou sobotu konala se v jednom
z hotelů lvovských schůze studující mládeže
strany ukrajinofilské, jíž se účastnilo i několik
literátů a politíků maloruských. Jednáno o zří-
zení maloruské university ve Lvově a přijata
v tom smyslu resoluce. Pak jeden z akademiků
referoval o »politické samostatnosti Ukrajiny«,
odůvodňuje právo k samostatnosti mimo jiné též
poplatní silou Malorusů haličských a ruských.
Na to přijata resoluce, v níž se za hranice přišt
nezávislé Ukrajiny pokládají s jedné strany řeka
San, s druhé Kavkaz. Proč ne raději Altaj neb
dokonce Sachalin? I tam se najdou lidé, mlu-
vící maloruským nářečím.
Současně sdělují polské listy že haličské
řecko-sjednocené duchovenstvo zamýšli uspořá-
dati letos na podzim slavnost na památku při
pojení východní Haliče k unii lubelské, což se
stalo za biskupa Šumlanského roku 1700, tedy
před 200 lety. Až do té doby byla východn
Halič pravoslavná. Tato slavnost má býti odpo-
vědí na nedávné slavnosti v ruském Cholmě.
konané na památku návratu cholmských uniatů
do lůna církve pravoslavné před 25 lety. K slav-
nostem cholmským zavítal, jak známo, schválně
i car Mikuláš Il.
San
il
Lvov
Ukrajina
Kavkaz
Altaj
Sachalin
Halič
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 19. července.
Na hranicích rusko mandžurských.
Obavy ruských politiků, že vzpoura činská
může míti největší nepříjemnosti pro Rusko,
počínají se osvědčovati. Vzpoura přešla z pro-
vincie pečilské na sevor a zachvátila v krátké
době celou Mandžurii, jež po řekách Amuru
a Usuri hraničí s východní ruskou Sibíří. Po-
vstalci učinili nejdřive útok na ruskou dráhu,
která je rozestavena na ohromném prostranství
skoro půl třetího tisíce kilometrů. Stavitelé
dráhy s ochrannými četami kozáckými postavili
Ruska
Praha
Rusko
Amur
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z památného místa.
Prázdninová vzpomínka. Podává Karel Mušek.
Byli jsme se soudruhem Vojanem již
14 dní na cestách. »Svoji« Šumavu měli jsme
už za sebou a tak blaženi vědomím, že místo
zaprášených lesů a skal divadelních kulis máme
pořád ještě kolem sebe do šíře i dálky roze-
střeny kulisy opravdovské přírody, octli jsme
se jednoho večera v Třeboni.
Karel muška
Vojan
Šumava
Třeboň
20
article
Do konce prázdnin zbýval ještě nějaký
Do konce prázdnin zbýval ještě nějaký
den. A při dobrém pivu odbývána tu porada
v kterou stranu máme vytrhnouti zejtra. Nu
kamž jinam, než do Borovan a na Trocnov
do rodiště nejpopulárnějšího hrdiny českého
historického dramatul
Nejezdili jsme tehda, bylo to před pět
lety, ješlě na kole, ale poznati rodiště slepého
vůdce Táborů nás tak vábilo, že nás čtyři, pě
hodin pěšího pochodu ve slunečním úpalu ni
kterak neodstrašilo.
Tedy ráno na cestu!
Krom nedlouhého stromořadí u samé Tre
boně a malého lesika někde uprostřed cesly
šlo to plné čtyři hodiny po silnici jako papín
bilé, vyprahlé, sotva že místy drobnými, chudo
lislými stromky vroubené.
Hladovi a žíznivi uzřeli jsme konečně
k polednímu na návrší před sebou eil své cesty
Městečko Borovanyl
Na náměstí nebylo človíčka. Jen soch
hrdinného slepce stála tu jako na stráži uprostřed
prostranství. Naproti na východní straně útulný
zámeček zdál se zváti unavené návštěvníky do
hostinného nitra. Odolali jsme prozatím poku
šení a poklonivše se kamennému obrazu veli
kého reka, zaměřili jsme do hospody, která se
nám z přítomných zdála nejlepší.
Vstoupí-li hladový do hostince, nebývá, jal
víte, na rozpacích o způsob, jak zahájiti kon
versaci. Také my jsme nebyli.
»Máte-li co k jídlu ?e
»Nemáme« — zněla zdrcující odpověd.
»Ale snad se dá něco pořídit, he?
»Proč ne, uvaříme dušenici !«
»Co je dušenice ?« —
svs
»Hovězí, dušené !«
Hlad
Borovany
Trocnov
Tábor
Borovanyl
Na náměstí
21
article
»Dobrá, tedy dušenici a zatím nějaké
pivo« — objednáváme tónem člověka, který
není zvyklý se mýlit. Leč, ouvejl
»Pivo, panečku, nemáme.« —
»Jakže? Hospoda a nemá pivo?«
»Nemáme, jsou žně a tu« — nevím, jaký
ještě hlubokomyslný důvod paní hostinská uvedla
pro neslýchanou okolnost, že jsme objevili ne
vídaný zjev, pověstný satyrikův perořizek, který
neměl ani střenky ani želízka — chci říci ho
spodu, která neměla piva. Zkrátka, než by kdo
byl napočítal pět, byli jsme opět venku a v hlu-
bokém rozhořčení slanuli zahloubáni do sebe
tváří ve tvář kamenné postavě velikého národ
ního hrdiny.
»Pochválen buď Pán! . . . « vytrhl ná
lahodný hlas z hlubokého rozjímání.
Obracíme se rychle. Nějaký velebniček
Rychle se máme k uetivé odezvě křesťanského
pozdravu a přecházíme hned podle zákona dra
matické (vorby »in medias res«.
»Velebný pane, buďte laskav, poraďte nám
kde bychom zde mohli ukojiti dravě žádost
svého těla« . . ..
22
article
»Ah, páni jsou touristé — a jistě maj
zamířeno na Troenov?«, na to velebníčel
vlídně. »Ale, drazí pánové, sem jste si špatn
vyšli s turistickými požadavky. Nejsme tu na
podobné věci zařizeni. Bude nejlépe prohléd-
nouti si Troenov a zajeti na posilněnou hezky
— do Budějovic.«
»Ale, laskavý pane, mějte slítování! My
od rána šlapeme prach silnice až ze Třeboně,
jsme hladovi, vysíleni, hyneme žízní . . «
Měl jsem sto chuti spustiti s Offenbacho
vými »Bandity«: »slyšte naše lkání, chleb
dejte nám!« — Ale v tváři velebníčka zrači
se příliš zřejmě vynesený již předem ortel.
Není pomoci! Můj soudruh, vždyeky dbalejš
obřadnějších forem, ještě v čas měl nápad.
obrátiti řeč v jinou tóninu:
»Jsme členové Národního divadla«, před
stavoval se povýšeným hlasem věvody de Bligny
»já jsem Vojan, zde kollega Mušek« .
To působilo. Kouzelným proutkem vlaste-
necké uvědomělosti pohnut, učinil nám velebný
pán hlubokou poklonu, vyslovil své potěšen
nad nenadálou známostí, obrátil s nadšením řeč
na Národní divadlo, na Prahu, na rozkoše vel
kého města . . ..
Troenov
jít Bligna
Vojan
Budějovice
Třeboň
Praha
národní divadlo
dát já
23
article
Leč, ach! Nám bylo té chvíle tak málo
do společenské zábavyl
S myslí málo povznešenou přijímali jsme
na vědomí žoviální jinak způsob našeho
oslovovatele:
»Nemusím se vám teprv představovate,
uváděl se, »kaplánek, zdejší kaplánek, ubírám
se právě do N— do školy, mám tam přea
hodinu cesty.«
Ubožák! Být tak farářem! Jmeno Národ
ního divadla bylo by nám umdleným poutníkům
jistě vyneslo pozvání k dobrému stolu na boro-
vanské fařel
Ale uznání měl dobrý muž přece. Čet
nám patrně na tvářích hrozné sklamání
»Zde je těžko co dostat,« pokračoval ihned,
»zvláště tento čas,« a porozmysliv se chvilku.
dodal: »Pojďte, dovedu vás na poštu! Snad
vám tam něco uvaří!
Dovedl nás do kupeckého krámku, jenž
byl zároveň poštou i hostincem a požádal ho-
spodyni, může-li nějak hladových a ušlých ci
zinců se ujmouti.
»No, něco se najde!« pravila hodná paní
»máme ještě malý soudek piva, načnu je
tedy.«
»A dejte mi také sklenku,« na to veleb-
níček, »ať si připiju s pány od Národníhodi
vadla !e
Paní hostinská a poštmistrová zároveň
vlastnoručně z jakéhos sklípka přivalila soudek.
navrtala a pomocí skleněné násosky naplnila
sklenici pro velebného pána, jenž s chutiji
vyprázdnil.
Měl jsem žízeň, že bych byl okamžita
soudek sám vypil, ale soudruhu Vojanovi ne-
zdál se tento jihočeský způsob čepování dos
po chuti.
»Buďte tak hodná, nemáte víno ?« obrátil
náhle reč.
»Oh ano, dám vám dobré rakouské,
k jídlu udělám vám vajíčka na másle, jiného
nemám.«
»S radosti vezmeme za vděk !«
Hodného průvodce velebníčka volala po
vinnost, rozloučil se s námí, ještě nás do-
poručiv:
»Paní poštmistrová bude tak hodná, ukáže
vám cestu na Trocnov — a až půjdete zpět.
pánové, nezapomeňte se též podívat na zdejš
Vojan
Hodný
Trocnov
24
article
zámecký park. S bohem, a pozdravujte Prahu!e
Statně vykračoval v ohromném vedru do vzdá
lené vesnické školy.
Zasedli jsme v malém pokojíku ke stolu
chutě pojídajíce z veliké mísy vajíčka a přikra
jujíce si z ohromného staročeského pecnu za
píjeli jsme chuť vínem.
»Po jídle mohou si pánové posadit z
humna na trávu,« radila mateřsky paní hostin-
ská, »až slunce přestane pražit, bude času dos
na cestu.«
Dovedla nás za stodolu, ukazujíc čer
venou střechu v pozadi z lesů vykukující.
»To je Trocnov!« pravila, »je tam a
tři čtvrti hodiny odlud, až se vrátite, uvařím
kávu.«
Pohověvši si na měkkém trávníku, vydal
jsme se po chvilee k eili naší cesty
Nebylo lze zbloudit, cesta vedla přímo
přece zeptali jsme se voláka, jenž jel po vo
zové cestě proti nám, jdeme-li dobře k místu
kde narodil se Žižka.
»Dobře — a tudy po té cestě nesli h
ke křtu,« povídal s vážností a jistotou zažit
pravdy.
V lese na překrásné mýtině za malým po
tůčkem vystoupil před námi panský dvorec.
Žižek
Praha
Trocnov
25
article
To byl Trocnov.
Obvčejný dvorec. Obytné stavení a stáj
staré, nízké šindelové, stodola zcela nová, mo
derní, pod těžkým krytem. Ze starého dvorce
či tvrze Trocnova, nebylo jistě ani kamene.
Na dvoře nic zvláštního — stará studna.
hnojnice, hospodářské nářadí — drůbež a pes
Dvéře do síňky byly otevřeny. Pod oknem na
staré posteli spal člověk. Nad ním na zdi visel
ručnice.
SProsím vás, odpusťle, kde je zde místo
co se narodil Žižkal?
Na ta slova vyskočil muž z postele — o
pusť mi pán bůh všecky hříchy — nechci mu
křivdit, ale myslím, že to byl pachtýř — žid
»Dejte mi pokoj, zeptejte se někde n
poli!« rozkřikl se takřka zuřivě. Nescházelo
snad mnoho, že byl by strhl pušku se stěny
Nevyhližel jsem arci vábně po 14denním
pochodování po zaprášených silnicích — ale
tohle přivitání mne přece jenom překvapilo. Dal
jsem se rychle na ústup a už jsem byl venkul
Trocnov
26
article
Ohliželi jsme se dosti dlouho po polích
Konečně namane se nám malé asi Sleté děv-
čátko. Nese na pole vodu v baňce.
»Kde pak se tu narodil Jan Žižka, dě
večko, nevls
»Na Žižkovci,« zněla odpověd.
»Tuze hezky ! A kde pak je ten »Žižkovec«,
beruško ? . ..
Za 5 minut průvodu malé ciceronky stanuli
jsme na pokraji lesa před malým dolikem
»Tady je to !«.
»Co že? Tady ?« ..
»Tady !« .
V doliku keř, o něj opřen obyčejný opu-
kový kámen, někde na silnici zvednutý, a na
kamení zase kamenem nebo snad nožem vyškra-
báno: — »J. Ž.«
»A to je vše? Není tu nikde žádný po-
mník? Nějaká pamětní deska?
»Není. Dřívo stála zde kaplička, alet
shořela.«
»Shořela ?
»Blesk ji zapálil, proto že se zde narodi
Žižka.«
»Kdo ti to řekl ?«
»Já to slyšela
Ne tuze povznešeni vraceli jsme se od pa-
mátného pověstí místa.
V Borovanech za spěchu k nádraží vzpo-
měli jsme si na radu velebníčkovu, abychom se
neopomenuli podívat do zámeckého parku. Byl
to vlastně jen velká zahrada.
Hned u vchodu přicházela nám vstříc mladá
dáma, zřejmě východních rysů. Požádali jsme
za dovolení prohlédnouti si »parke.
Mlčky bylo nám uděleno. Několik kroků
od vchodu byla skupina růžových keřů. Na
každém malá tabulka se jmenem růže. Přikročili
jsme k prvnímu, ohromnému, opravdu nádher-
nému květu.
Přítel Vojan vezme tabulku do ruky a čte
»Nathaniel Rothsehild« . ..
Mnoho jsme se neomeškávali v borovan-
ském parku.
Jen na nádraží ještě na okamžik upoutá
ostřeji naši pozornost. Oznamuje tu totiž veliký
nápis světu, že Borovany jmenují se po ně-
mecku: »Forbes !« . ..
Žižek
Vojan
Rothsehild
Forbes
Borovany