ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 298dcc40-726e-11dc-8a2d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 47, person 47, org 3, work 2
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 20. července 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 198.
4 article
Na ranní a odpol. Iisty předplásí see v Praze v adninistraei en pašsíe s čtvrt leta . . . . S K — s drojí čonáškoa na měsíe dlrt leta . . . . 7 K ooh ve alislkách: a K 90 se něsle - Poštou: na měsíe a čtrrt l ota 3kei s dvojí zásllkou na měske dtrrt lsla . . . ! n k n
Praha
5 article
Repot německých zhýčkancův na Moravě. Před několika dny stála před porotním soudem v Novém Jičíně na Moravě žena, obviněná ze zločinu vraždy. Předsedou byl president c. k. krajského soudu novo- jičínského dvorní rada Krayatsch. Obžalovaná, rodem z moravského Valašska, neznala ani slova německého a proto musilo býti pře- líčení vedeno po česku. Avšak předseda soudu, dvorní rada Krayatsch, znal tak mizerně česky, že nemohl se živou mocí s obžalovanou dorozuměti. Nedovedl klásti jí otázky po česku, nechápal odpovědí ob- žalované. Státní zástupce musil mezi ním a obžalovanou dělati tlumočníka a porotci musili sami dotazovati se obžalo- vané na okolnosti důležité, ba rozhodující, poněvadž předseda soudu k tomu nebyl způ- sobilý. Celé přelíčení působilo na veškeré porotce dojmem nevýslovně trapným. Jednalo se o trest smrti a při líčil c. k. soudce, pre- sident soudu v obvodu národně smíšeném. kde žije i dle úřadního sčítání z roku 1890 42.76 proc. lidu českého. A ten člověk- soudce nebyl ani na tolik mocen zemského jazyka českého, jazyka to sedmi desítin oby- vatelstva Moravy, aby byl mohl i jen poroz uměti výpovědem obžalované, nad niž měl snad vyřknouti ortel nejtěžší. — To jest v posledním roce devatenáctého století ve středu Evropy ještě možné? tázali se, trnouce, lidé, neznající blíže povahua statistiku c. k. soudní i politické byro- kracie rakouské na Moravě. Byl to jeden z vůdcův německo ústavácké strany, pan d' Elvert, který před několika málo léty sám páčil počet Němců v c. k. byrokracii moravské na — 90 procent.
Elvert Němec Morava Nový Jičín Valašsko Evropa Krayatsch
6 article
Nemysli však nikdo, že mínil tu snad jen úřadníky politické a finanční. Děsné to procento platí také v soudní byrokracii moravské. Presidentem vrchního zemského soudu moravského jest Němec; jeho vice- presidentem rovněž Němec; presidenti pěti krajských soudů rovněž samí Němci. Te- prvé v VI. diétní třídě jsou z presidentůa vicepresidentů vedle 6 Němcův 2 Češia 1 Polák. Z radů vrchního zemského soudu v téže hodnostní třídě jsou vedle 11 Němoů toliko 2 Češi. Z radů zemského soudu (v VII. diétní třídě) jest 109 Němců a toliko 64 Češi a 2 Poláci. V celku jest v obvodu vrchního zemského soudu pro Moravu a Slezsko od radů nahorů ze 207 úřadníků soudních 136 Němců a jen 68 Čechůa 3 Poláci. A Morava jest ze sedmi desítin zemí českou a Slezsko jest nadpolovinou slovanské. Není bezpečně druhé ústavní říše v Ev- ropě, kde by něco podobného bylo možným. Ale na Moravě jest pohříchu možným ještě něco neslýchanějšího a bezpříkladnějšího, Tam zasedá z usnešení sněmu na třetí rok »vyrovnávací výbor« českých a německých poslancův za účelem dohody a dorozumění obou národův o uspořádání obapolných práv národních a jazykových v životě veřejném. Ale němečtí členové sněmovního toho vý- boru chovají se k českým svým kollegům tak počestně, že za zády jejich mezi trvají- cím vyjednáváním nejen spoluformulují velko- německý svatodušní program, alébrž posí- lají vládě tajná promemoria, v nichž
Němec Němcův Češius Polák Čech Morava Slezsko Eva Němo
7 article
nestoudně ji obelhávají, kterak prý dosa- vadní byrokracie moravská výborně a co nejsvědomitěji přisluhovala lidu českémuv ohledu jazykovém, takže prý nikdy neměl příčiny stýskati sobě co do šetření svého jazyka při c. k. úřadech a soudech morav- ských! Toho se odvažují ti gentlemani němečt namlouvati vládě vůči bezpočetným těm skandálům na způsob svrchu vy- psaného nejnovějšího novojičínského, proti nimž déle dvaceti let protestovával náš lid na schůzích svých jako jeho žurnalistika, jako jeho poslanci na sněmu moravském na říšské radě. Již pro tu příčinu chápeme, proč celé dva měsíce ostýchali se dáti to své čisté promemoria na veřejnost. Ne- stoudná lež přes všechnu otrlost čela svého přece jen bála se před časem vylézti na světlo denní. Rádi věříme: takovou c. k. »rovno- právnost« v zevnějším úřadování, jaká se provozovala od německých těch okresních hejtmanů la Wach a od německých těch presidentů soudních a la Krayatsch, mohou němečtí hegemoni našemu ubohému lidu moravskému vždy s lehkým srdcem dopřáti.
le Krayatsch
8 article
K tomu není veliké obětovnosti a velko- myslnosti zapotřebl. Avšak říci, že náš lid moravský s tímto stavem až do posledních let se bez reptání spokojoval, že nikdy polepším a plnějším právu svého jazyka v úřadech a sou- dech vlasti své netoužil a tou- žiti nepotřeboval — to jest perfidie a ničemnost, nad níž nelze sobě pomyslit podlejší. Ode dne svého procitnutí, od roku 1848 lid náš na Moravě zároveň s námi neustal reklamovati plné, rovné právo svého jazyka ve školství,v úřadech a veškerém životě veřejném po cele vlasti své s jazykem menšiny německé.A tím plným rovným právem rozuměl vždy, aby každá záležitost jeho ať v politických neb soudních úřa- dech byla netoliko vyřízena čili vyhoto- vena, alebrž i projednána jazykem jeho podání, a to nejen v první nýbrž ve všech instancích až do konečného rozhodnutí. Tento poža- davek kladl ve jmenu ochrany a jistoty svého práva, neboť jaké to přisluhování lidu soudem a úřadem, nerozsuzuje li se jeho právní pře, jeho žádost neb stížnost vlastním jeho jazykem na základě původ- ních spisův jeho, nýbrž toliko pomocí pře- kladův a výtahův řečí ciz í? Který vzdělaný národ spokojil by se s takou justicí a s takou správou ve vlasti své? Dovolávaje se tohoto spravedlivého práva pro sebe, domáhal se tím samým lid náš na Moravě rovnoprávnosti pro jazyk svůj i v úřadování vnitřním, moha se při tom opírati i o výslovný příkaz státního základního za ko na platné ústavy prosincové, jenž zaručuje všem národům a jazykům zemským rovné právo jak ve škole, tak v úřadě a v životě veřejné m.
Morava
9 article
Jaká to ubohá rabulistika německých hegemonů moravských, vytýkají-li ve svém pamětním spisu vládě Körbrově, že prý se dala zle od Čechův obloudit falešným výkladem smyslu a ducha článku XIX. když ve svých jazykových návrzích pro Mo- ravu povolila (v § 12.), že »ve věcech stran prováděných výhradně jedním jazykem dlužno jazyka ústního neb písemného podání strany užívati také ve vnitřní službée- To prý je attentát na historické právo vnitřní úřadní němčiny na Moravě,to prý je průlom do státní němčiny Cislajtanie. na nějž prý věru tvůrcové čl. XIX. nikdy nepomyslili. — Zatím to »historické právoe vnitřní úřadní němčiny záleží jen v des potické libovůli dávno minulých absolustických vlád, kterou národ náš nikdy za právo neuznal, a celá genesis článku XIX. o národní a jazykové rovnoprávnosti neklamně svědčí tomu, že tvůrci jeho na- hlédli, kterak v ústavním Rakous ku nelze tu despotickou pozůstalost ne- meckého úřadování v zemích slovanských déle udržet, nýbrz dlužno jak ve škole tak i v úřadě při- znati všem jazykům národním rov no právo. Kdyby byli si troufali uhájit ještě abso lutní panství vnitřní úřadní češtiny ve vlastech našich, byli by to věru ti G- skrové, Herbstové a Ungrové do základního zákona co nejdůrazněji vtělili. Avšak oni měli více politického rozu mu a více studu, než pp. Grossové a D'E- vertové, a proto neřekli,“ že stát zaručuje rovné právo všem národům jen »před úřa- dem«, nýbrž i »v úřadě« samém. »Ve škole, v úřadě, v životě veřejném« — zní doslovně zákon — a křivovykla- dači jeho jsou ti, kdož praví: v úřad nemá čeština mít rovné právo s němčinou, nýbrž tato má zde míti samopanství a třeba i v zemi sedmi desetinami české!
Čechův Cislajtanie G skrová Herbst Ungr Gross D E vertová Morava
10 article
Však cítí patrně němečtí hegemoni sam nejlépe chatrnost té své rabulistiky právnía proto tím více dotírají na německé srdee páně Körbrovo argumenty ad hominem. P- voliti i jen dost málo vnitřní úřadní češtiny v soudech a úřadech moravských, zname- nalo prý by hroznou ránu pro veškeré to německé úřadnictvo moravské, jež teprv přiučůje se češtině, když již úřaduje a zachází s lidem mo- ravským, ale nikdy to nemůže přivésti tak daleko, aby mohlo v češtině spisovati referáty a vésti úřadní dopisování. K tomu prý Němci nemají nadání, t je pro ně čirou nemožností, a tak prý by i sebe menši“ připuštění češtiny do vnitra agendy úřadní bylo hotovou kata- strofou a hrobem pro německé úřadnictvo na Moravě, které by bylo tím vyděděnoa práva svého na chléb a karieru zbaveno. čehož bůh uchovati račiž. — Nuže, dr Herbst byl zajisté velmi dobrým Němcem, ale sám napsal r. 1869 promemoria, v němž důtklivě požadoval, aby veškeří c. k. státní úřadníci v Čech ách a na Moravě v zájmu správy státn osvojili si dokonale znalost jazyka če- ského. Dr. Herbst uznával tedy, že po- třeba služby veřejné, potře ba státní nutně toho vymáhá, aby pp. Němci, chtějí-li v Čechách a na Moravě jísti úřadnický chléba dělati karieru, přemohli svou lenost i nechuť a učili se jazyku národa českého.
Němec Herbst Čo doktor Morava Čechy
11 article To by měla býti krátká odpověď vlády
To by měla býti krátká odpověď vlády Körbrovy německým hegemonům moravským na jejich promemoria . .
Körbrův
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 19. července. (Memorandu moravských Němců o jazykovýc osnovách.) Moravšti pokrokovcí a nacionálov rozeslali časopisům text memoranda, jež podal svého času dru. Körbrovi jako protest proti jazy- kové osnově pro Moravu. Po nedělních řečecl d Elverta a dra. Grossa v Brně bylo zbytečno tajiti text memoranda, neboť — jak se nyní ukazuje — jmenovaní dva řečníci odřikával svým posluchačům, co před šesti nedělemi před ložili ve svém memorandu dru. Körbrovi. Jinal vysvětluje se nyní, proč pánové tak dlouho tajili text svého protestu. Zdá se, že se zan styděli. Neboť sotva kdy ve věcech, týkajícíe se celého národa, sepsán byl spis, opřený o tal úzce sobecké zájmy, jako moravský německý protest proti Körbrovým osnovám jazykovým.
Němec Körbr Körbrův Praha Morava Brno
13 article
Kdo se probere tímto pětisloupcovým povídáním a za nynějšího vedra nezapomene na pátém sloupci, co četl na druhém a na třetím, shledá že jádro celého protestu spočívá v požadavku. aby němčina byla jedinou, výhradnou úřadní řeč ve vnitřním úřadování po celé Moravě a ž tento neslušný požadavek opírá se o dva. rovněž neslušné důvody. Prvý důvod zní: N Moravě se úřadovalo pro tři čtvrtiny českého obyvatelstva od sta let jen německy a nevznikla z té příčiny nijaká revoluce. Ergo, ať se úřaduje jen německy dále; snad to trpěliví Moravané ještě snesou. Druhý důvod: Kdyby sede vnitřního úřadování zavedla čeština, musili by Němci, kteří by chtěli býti státními úřadníky v českých krajích na Moravě, učiti se tak česky. Ale žádati na synech šedesátimillionového národa, aby se učili řeči národa šestimilliono- vého, když chtějí býti živi z peněz tohoto malého národa, je pro ně urážlivé. Oni se česky učiti nebudou, a neznajíce českého jazyka. nemohli by býti úřadníky v české Moravě, což je zatlačování německého živlu na Moravě.e Jiného důvodu proti vnitřní úřadní češtině n Moravě pánové při nejlepší vůli nenašli. Dlouho moravští Němci tajíli své memorandum; jak nyní vidno, byli by učinili lépe, kdyby je byl zatajili na vždy. Mohlo se zdáti, že. mají ně jakou platnou námitku proti rovnoprávnost jazykové; nyní ukázali, že celá jejich politik je politika chlebařství několika německýel úřadnických kandidátů.
Moravan Němec Morava český Morava
14 article
V Praze, 19. července. (Omluva pana Jaworského) »Gaz. Narod.«, pojednávajíe o návrzích na obnovení bývalé většiny pravice napsala článek na obranu předsedy polského kola p. Jaworského, ale ze zamyšlené o brany vypadla pouhá omluva. České žaloby na p. Jaworského, jakoby byl ukvapeně prohlási pravici za rozpadlou a zvláště, jakoby se byl příliš podrážděně choval vůči Čechům, nejsou prý oprávněny. Nutno prý si vzpomenouti, že za posledních dnů jarního zasedání panovalave sněmovně atmosfera nad míru dusná, že byl všichni prostě vzrušení a rozčileni. Připomi nají-li české listy p. Jaworskému ten či onen jeho podrážděný výrok, nemají prý zapomenouti že tento šedivý, ve všech politických kruzíeh vážený státník byl terčem zuřivých, nezaslouže- ných útoků se strany mladých poslanců, a že i některé směrodatné osoby z klubu českého chovaly se k němu vyzývavě. Jest tedy věc V drebném prodejii raaní číslo o sobě . . . za 8b cdpoliadní . . . . zs 2b Ve filislkách na veukově ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 5 Inserá ty platí se hotově napřed Přelplaceni a jaserty pěijoná sdmini stracs v Marisnské ulici č. 3. Tam nacházají se též redake Uskárna a ezpedics „Národnich Listů Eukopisy se nevraceji
Jaworský Gaz Čecho Inserý Praha Marisnský ulice
15 article
čistě lidská, že i jeho odpovědi vypadly podl Co to znamená? Nic jiného, než že politice polského kola rozhodl samovolně jediný p. Jaworski, jenž byl podrážděn útoky českých listů a českých poslanců a proto prohlásil celou pravici za rozpadlou. Zve-li nás »Gaz. Narod.« opět do pravice, ale s podmínkou, že p. Ja- worski zůstane i na dále v čele polského kola a bude patrné o politických otázkách i na dále rozhodovati podle toho, jak se vyspal a jaký dojem na něho učinilo oslovení toho či onoho poslance, pak srdečně děkujeme za pozvání. Ze Lvova, 17. července. (Roztržka mezi stančíky a polskými demo- kraty.) Sdělili jsme již, že sněmovní strana demokratická neúčastnila se při sestavování no- vého řádu pro ústřední polský volební výbor haličský, a že posl. Romanovič odsoudil čin- nost nynější polské sněmovní většiny. Spor mezi demokraty a stančiky ve volebním výboru mě další následek. Téhož dne — sděluje »Galiča- nin« — konala se na lvovské radnici schůze členů polské demokratické strany, v níž roz- hodnuto, aby vystoupili z ústředního volebního výboru a utvořili svůj vlastní, demokratický vo- lební výbor. V září bude se konati v Haliči několik doplňovacích voleb sněmovních. Možno tedy očekávati, že panující strana polská setká se s protikandidáty nejen se strany lidovců P. Stojalowského, nýbrž i s kandidáty strany demokratické.
Jaworský Romanovič P Stojalowský Lvov Halič polský demokratický strana
16 article
Ze Lvova, 17. července. (Protirus ké rejdy ukrajinoťilské mládeže ha- ličské.) Minulou sobotu konala se v jednom z hotelů lvovských schůze studující mládeže strany ukrajinofilské, jíž se účastnilo i několik literátů a politíků maloruských. Jednáno o zří- zení maloruské university ve Lvově a přijata v tom smyslu resoluce. Pak jeden z akademiků referoval o »politické samostatnosti Ukrajiny«, odůvodňuje právo k samostatnosti mimo jiné též poplatní silou Malorusů haličských a ruských. Na to přijata resoluce, v níž se za hranice přišt nezávislé Ukrajiny pokládají s jedné strany řeka San, s druhé Kavkaz. Proč ne raději Altaj neb dokonce Sachalin? I tam se najdou lidé, mlu- vící maloruským nářečím. Současně sdělují polské listy že haličské řecko-sjednocené duchovenstvo zamýšli uspořá- dati letos na podzim slavnost na památku při pojení východní Haliče k unii lubelské, což se stalo za biskupa Šumlanského roku 1700, tedy před 200 lety. Až do té doby byla východn Halič pravoslavná. Tato slavnost má býti odpo- vědí na nedávné slavnosti v ruském Cholmě. konané na památku návratu cholmských uniatů do lůna církve pravoslavné před 25 lety. K slav- nostem cholmským zavítal, jak známo, schválně i car Mikuláš Il.
San il Lvov Ukrajina Kavkaz Altaj Sachalin Halič
18 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 19. července. Na hranicích rusko mandžurských. Obavy ruských politiků, že vzpoura činská může míti největší nepříjemnosti pro Rusko, počínají se osvědčovati. Vzpoura přešla z pro- vincie pečilské na sevor a zachvátila v krátké době celou Mandžurii, jež po řekách Amuru a Usuri hraničí s východní ruskou Sibíří. Po- vstalci učinili nejdřive útok na ruskou dráhu, která je rozestavena na ohromném prostranství skoro půl třetího tisíce kilometrů. Stavitelé dráhy s ochrannými četami kozáckými postavili
Ruska Praha Rusko Amur
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z památného místa. Prázdninová vzpomínka. Podává Karel Mušek. Byli jsme se soudruhem Vojanem již 14 dní na cestách. »Svoji« Šumavu měli jsme už za sebou a tak blaženi vědomím, že místo zaprášených lesů a skal divadelních kulis máme pořád ještě kolem sebe do šíře i dálky roze- střeny kulisy opravdovské přírody, octli jsme se jednoho večera v Třeboni.
Karel muška Vojan Šumava Třeboň
20 article Do konce prázdnin zbýval ještě nějaký
Do konce prázdnin zbýval ještě nějaký den. A při dobrém pivu odbývána tu porada v kterou stranu máme vytrhnouti zejtra. Nu kamž jinam, než do Borovan a na Trocnov do rodiště nejpopulárnějšího hrdiny českého historického dramatul Nejezdili jsme tehda, bylo to před pět lety, ješlě na kole, ale poznati rodiště slepého vůdce Táborů nás tak vábilo, že nás čtyři, pě hodin pěšího pochodu ve slunečním úpalu ni kterak neodstrašilo. Tedy ráno na cestu! Krom nedlouhého stromořadí u samé Tre boně a malého lesika někde uprostřed cesly šlo to plné čtyři hodiny po silnici jako papín bilé, vyprahlé, sotva že místy drobnými, chudo lislými stromky vroubené. Hladovi a žíznivi uzřeli jsme konečně k polednímu na návrší před sebou eil své cesty Městečko Borovanyl Na náměstí nebylo človíčka. Jen soch hrdinného slepce stála tu jako na stráži uprostřed prostranství. Naproti na východní straně útulný zámeček zdál se zváti unavené návštěvníky do hostinného nitra. Odolali jsme prozatím poku šení a poklonivše se kamennému obrazu veli kého reka, zaměřili jsme do hospody, která se nám z přítomných zdála nejlepší. Vstoupí-li hladový do hostince, nebývá, jal víte, na rozpacích o způsob, jak zahájiti kon versaci. Také my jsme nebyli. »Máte-li co k jídlu ?e »Nemáme« — zněla zdrcující odpověd. »Ale snad se dá něco pořídit, he? »Proč ne, uvaříme dušenici !« »Co je dušenice ?« — svs »Hovězí, dušené !«
Hlad Borovany Trocnov Tábor Borovanyl Na náměstí
21 article
»Dobrá, tedy dušenici a zatím nějaké pivo« — objednáváme tónem člověka, který není zvyklý se mýlit. Leč, ouvejl »Pivo, panečku, nemáme.« — »Jakže? Hospoda a nemá pivo?« »Nemáme, jsou žně a tu« — nevím, jaký ještě hlubokomyslný důvod paní hostinská uvedla pro neslýchanou okolnost, že jsme objevili ne vídaný zjev, pověstný satyrikův perořizek, který neměl ani střenky ani želízka — chci říci ho spodu, která neměla piva. Zkrátka, než by kdo byl napočítal pět, byli jsme opět venku a v hlu- bokém rozhořčení slanuli zahloubáni do sebe tváří ve tvář kamenné postavě velikého národ ního hrdiny. »Pochválen buď Pán! . . . « vytrhl ná lahodný hlas z hlubokého rozjímání. Obracíme se rychle. Nějaký velebniček Rychle se máme k uetivé odezvě křesťanského pozdravu a přecházíme hned podle zákona dra matické (vorby »in medias res«. »Velebný pane, buďte laskav, poraďte nám kde bychom zde mohli ukojiti dravě žádost svého těla« . . ..
22 article
»Ah, páni jsou touristé — a jistě maj zamířeno na Troenov?«, na to velebníčel vlídně. »Ale, drazí pánové, sem jste si špatn vyšli s turistickými požadavky. Nejsme tu na podobné věci zařizeni. Bude nejlépe prohléd- nouti si Troenov a zajeti na posilněnou hezky — do Budějovic.« »Ale, laskavý pane, mějte slítování! My od rána šlapeme prach silnice až ze Třeboně, jsme hladovi, vysíleni, hyneme žízní . . « Měl jsem sto chuti spustiti s Offenbacho vými »Bandity«: »slyšte naše lkání, chleb dejte nám!« — Ale v tváři velebníčka zrači se příliš zřejmě vynesený již předem ortel. Není pomoci! Můj soudruh, vždyeky dbalejš obřadnějších forem, ještě v čas měl nápad. obrátiti řeč v jinou tóninu: »Jsme členové Národního divadla«, před stavoval se povýšeným hlasem věvody de Bligny »já jsem Vojan, zde kollega Mušek« . To působilo. Kouzelným proutkem vlaste- necké uvědomělosti pohnut, učinil nám velebný pán hlubokou poklonu, vyslovil své potěšen nad nenadálou známostí, obrátil s nadšením řeč na Národní divadlo, na Prahu, na rozkoše vel kého města . . ..
Troenov jít Bligna Vojan Budějovice Třeboň Praha národní divadlo dát já
23 article
Leč, ach! Nám bylo té chvíle tak málo do společenské zábavyl S myslí málo povznešenou přijímali jsme na vědomí žoviální jinak způsob našeho oslovovatele: »Nemusím se vám teprv představovate, uváděl se, »kaplánek, zdejší kaplánek, ubírám se právě do N— do školy, mám tam přea hodinu cesty.« Ubožák! Být tak farářem! Jmeno Národ ního divadla bylo by nám umdleným poutníkům jistě vyneslo pozvání k dobrému stolu na boro- vanské fařel Ale uznání měl dobrý muž přece. Čet nám patrně na tvářích hrozné sklamání »Zde je těžko co dostat,« pokračoval ihned, »zvláště tento čas,« a porozmysliv se chvilku. dodal: »Pojďte, dovedu vás na poštu! Snad vám tam něco uvaří! Dovedl nás do kupeckého krámku, jenž byl zároveň poštou i hostincem a požádal ho- spodyni, může-li nějak hladových a ušlých ci zinců se ujmouti. »No, něco se najde!« pravila hodná paní »máme ještě malý soudek piva, načnu je tedy.« »A dejte mi také sklenku,« na to veleb- níček, »ať si připiju s pány od Národníhodi vadla !e Paní hostinská a poštmistrová zároveň vlastnoručně z jakéhos sklípka přivalila soudek. navrtala a pomocí skleněné násosky naplnila sklenici pro velebného pána, jenž s chutiji vyprázdnil. Měl jsem žízeň, že bych byl okamžita soudek sám vypil, ale soudruhu Vojanovi ne- zdál se tento jihočeský způsob čepování dos po chuti. »Buďte tak hodná, nemáte víno ?« obrátil náhle reč. »Oh ano, dám vám dobré rakouské, k jídlu udělám vám vajíčka na másle, jiného nemám.« »S radosti vezmeme za vděk !« Hodného průvodce velebníčka volala po vinnost, rozloučil se s námí, ještě nás do- poručiv: »Paní poštmistrová bude tak hodná, ukáže vám cestu na Trocnov — a až půjdete zpět. pánové, nezapomeňte se též podívat na zdejš
Vojan Hodný Trocnov
24 article
zámecký park. S bohem, a pozdravujte Prahu!e Statně vykračoval v ohromném vedru do vzdá lené vesnické školy. Zasedli jsme v malém pokojíku ke stolu chutě pojídajíce z veliké mísy vajíčka a přikra jujíce si z ohromného staročeského pecnu za píjeli jsme chuť vínem. »Po jídle mohou si pánové posadit z humna na trávu,« radila mateřsky paní hostin- ská, »až slunce přestane pražit, bude času dos na cestu.« Dovedla nás za stodolu, ukazujíc čer venou střechu v pozadi z lesů vykukující. »To je Trocnov!« pravila, »je tam a tři čtvrti hodiny odlud, až se vrátite, uvařím kávu.« Pohověvši si na měkkém trávníku, vydal jsme se po chvilee k eili naší cesty Nebylo lze zbloudit, cesta vedla přímo přece zeptali jsme se voláka, jenž jel po vo zové cestě proti nám, jdeme-li dobře k místu kde narodil se Žižka. »Dobře — a tudy po té cestě nesli h ke křtu,« povídal s vážností a jistotou zažit pravdy. V lese na překrásné mýtině za malým po tůčkem vystoupil před námi panský dvorec.
Žižek Praha Trocnov
25 article
To byl Trocnov. Obvčejný dvorec. Obytné stavení a stáj staré, nízké šindelové, stodola zcela nová, mo derní, pod těžkým krytem. Ze starého dvorce či tvrze Trocnova, nebylo jistě ani kamene. Na dvoře nic zvláštního — stará studna. hnojnice, hospodářské nářadí — drůbež a pes Dvéře do síňky byly otevřeny. Pod oknem na staré posteli spal člověk. Nad ním na zdi visel ručnice. SProsím vás, odpusťle, kde je zde místo co se narodil Žižkal? Na ta slova vyskočil muž z postele — o pusť mi pán bůh všecky hříchy — nechci mu křivdit, ale myslím, že to byl pachtýř — žid »Dejte mi pokoj, zeptejte se někde n poli!« rozkřikl se takřka zuřivě. Nescházelo snad mnoho, že byl by strhl pušku se stěny Nevyhližel jsem arci vábně po 14denním pochodování po zaprášených silnicích — ale tohle přivitání mne přece jenom překvapilo. Dal jsem se rychle na ústup a už jsem byl venkul
Trocnov
26 article
Ohliželi jsme se dosti dlouho po polích Konečně namane se nám malé asi Sleté děv- čátko. Nese na pole vodu v baňce. »Kde pak se tu narodil Jan Žižka, dě večko, nevls »Na Žižkovci,« zněla odpověd. »Tuze hezky ! A kde pak je ten »Žižkovec«, beruško ? . .. Za 5 minut průvodu malé ciceronky stanuli jsme na pokraji lesa před malým dolikem »Tady je to !«. »Co že? Tady ?« .. »Tady !« . V doliku keř, o něj opřen obyčejný opu- kový kámen, někde na silnici zvednutý, a na kamení zase kamenem nebo snad nožem vyškra- báno: — »J. Ž.« »A to je vše? Není tu nikde žádný po- mník? Nějaká pamětní deska? »Není. Dřívo stála zde kaplička, alet shořela.« »Shořela ? »Blesk ji zapálil, proto že se zde narodi Žižka.« »Kdo ti to řekl ?« »Já to slyšela Ne tuze povznešeni vraceli jsme se od pa- mátného pověstí místa. V Borovanech za spěchu k nádraží vzpo- měli jsme si na radu velebníčkovu, abychom se neopomenuli podívat do zámeckého parku. Byl to vlastně jen velká zahrada. Hned u vchodu přicházela nám vstříc mladá dáma, zřejmě východních rysů. Požádali jsme za dovolení prohlédnouti si »parke. Mlčky bylo nám uděleno. Několik kroků od vchodu byla skupina růžových keřů. Na každém malá tabulka se jmenem růže. Přikročili jsme k prvnímu, ohromnému, opravdu nádher- nému květu. Přítel Vojan vezme tabulku do ruky a čte »Nathaniel Rothsehild« . .. Mnoho jsme se neomeškávali v borovan- ském parku. Jen na nádraží ještě na okamžik upoutá ostřeji naši pozornost. Oznamuje tu totiž veliký nápis světu, že Borovany jmenují se po ně- mecku: »Forbes !« . ..
Žižek Vojan Rothsehild Forbes Borovany