Ročník XXIX.

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Str. 655.

své nejbližší okolí a nenapadne žádnému řepaři, aby se snažil dodávati svou cukrovku do cukro- varu vzdáleného. A řepaře svého přirozeného rayonu, jejich způsob hospodaření, jejich solidnost zná každá správa cukrovaru tak dobře, jako ra- yonu umělého, a přesvědčí-li se, že nějaký ře pař upotřebil k setbě semeno špatné, má tolik pro- středků k porovnání s ním. K tomu není třeba rayonů umělých na zotro- čení řepařů, kteří jsou po případě nuceni dodá- vati cukrovku do cukrovaru, jenž své panství dá cítiti na ceně cukrovky, i při každém kroku. Rayony měly prý dále za účel zameziti, aby nesolidní rolníci nebrali zálohy na tutéž řepu u několika cukrovarů. V tvrzení tomto jest vi- děti zvláštní nazírání cukrovarníků, kteří hned každé jednání osamoceného jednotlivce na ve- škeré rolnictvo svalují. Cukrovarníci vytýkají, že se v této osnově sta- noví, že není přípustno žádati na řepaři ručení za kvalitu řepy, dal li cukrovar své semeno. Jest známo, že na kvalitu veile semene působí hlavně počasí a teprve v poslední řadě rolník hnojením a obděláním. Dodá-li cukrovar rolníku špatné semeno, jsou veškeré snahy jeho po docílení vý- borné kvality marny, a jest nesvědomitostí se strany cukrovarníků, když, dávajíce semeno, žá- dají ručení za kvalitu často vysokou, jakou rol- mík i při nejlepším snažení docíliti nemůže. — Ne- oprávněno jest tvrzení cukrovarníků, že rayono- vání jest přičinou zjevu, že v Rakousku kvalita řepy již dohonila kvalitu řepy sousedního Německa. Příčinu toho hledati zajisté dlužno v tom, že rolník seznamuje se s novými výzkumy vědya že naučil se racionelněji hospodařiti, k čemuž ovšem jest donucován bídnými hosp. poměry.

Ustanovení osnovy vládní, jímž se veškeré smlouvy rayonové za neplatné prohlašují, nemůže pro rolnictvo postačiti, protože rolnictvo nemá záruky, že cukrovarníci nebudou míti mezi sebou tajné úmluvy. Není-li zákonem prohlášeno, že každá úmluva rayonová jest trestnou a že se na ni uvaluje trest vězení, budou se smlouvy tajné délati dál a zákaz rayonování bude bez účinku. K této petici přistoupily četné okresní hosp. spolky, hospodářská družstva, obce aj. Když otázka zákonného zapovězení ra- yonování uvázla, český odbor, porokovav dne 13 /7. m. r. o situaci: prohlásil, že trvá na dřívějších svých projevech v této otázcea žádal vládu opět co nejdůrazněji, by novou úpravu cukerní otázky řešila nerozlučně s otázkou zákazu rayonování a aby ku všem dalším jednáním, jež vládou podniknuta budou, přibírala zástupce zemědělců a vy- žádala si před konečnou úpravou nových po- měrů cukrovarských dobrozdání zeměd. rad. V. Čes. odborem byla také r. 1903 svolána dne 9./2. anketa řepařů a cukrovarníků. o jejíž usnesení vydána tato úřadní zpráva; Vzdor všemožné námaze zástupců rolnictva. aby cena za řepu byla zvýšena, nepodařilo se do- ciliti, by cukrovary přislíbily zvýšení toto. Na této anketě byla přijata jednomy- slně následující resoluce: a) aby vláda s urychlením předležila říšské radě návrh zákona, kterýmž se rayonování zakazuje b) aby snížení dovozného na 1 K per 100 eurového cukru za cukr ze stanic moravských do Ústí nad L. bez prodlení provedla, poněvadž by tím cena řepy o dalších 10 h zvýšena býti mohla Zástupcové surovaren a rolníků projevili na- ději, že snížení spotřební daně znamenitě bule podporovati spotřebu cukru.

VI. Čes. odbor vykonal konečně přípravné práce pro anketu o pravidlech pro uzaví rání smluv řepních, kteráž anketa má býti v r. 1904 konána. Byl rolnictvu řepu pěstu- jícímu vždy ochoťně radou nápomocen, vysí- lal na jeho porady zástupce a mimo to zájmy rolnictva účinně podporoval subvencemi. Při tomto podnikání nalezl čes. odbor zeměd. rady účinné podpory zvláště při české hosp. společnosti pro markrabství moravské, kteráž se horlivě ujímala nále- žitého opatření zájmův cukrovarství a rol- nictva při nové úpravě celní, i při upra- vení rayonování a kteráž se stejnou roz- hodností odporovala zavedení surtaxy na cukr z Rakouska do Uher vyvážený. P oe Racionelní pěstění chřestu (šparglu) Napsal B. Teplý, zahradník v Erfurtě. (Dokončení.) Příprava půdy k sázení. Pak-li jsme půdu na podzim na 50 cm hluboko zrigolovali, z jara — jak to počasí dovolí — se půda pro chřestovnu urovná. Na to se ihned roz- měří zem k sázení — jak uvedeno, rozmě- řují se záhony na 1.25 cm od sebe — vše se vykolíkuje a přikročí se k vyhození jam (viz obr. 218. průřez hotového záhonu). Jámy se takto vyhazují: Od jednoho kolu k dru- hému se natáhne silně šňůra a rýčem vy- hazuje se jáma podél šňůry 25 cm širokáa 20 cm hluboká. Při vyhazování se přihlíží, by řady směřovaly od jihu k severu. Po vy- hození jámy se zarazí koly na místa pro rost- liny, ku kterým se pozdější výhony přivazují. Sázení sazenic. Je-li pole vykolíčkovánoa jámy vyhozeny, sází se. Sazenice položí se k zatlučenému kolíku, kořeny se bedlivě roz- loží, zasypou se zemí as na 6 cm, nohou přišlápnou a přišlápnutím způsobený důlek zase se zemí zasype (obr. 218.). Ošetřování v I. roce, t. j. v roce, kdy se ukončilo jarní sázení, záleží hlavně v tom, že se udržuje chřestovna v čistotě. Záhony i otevřené jámy se za leto 2—3kráte okopou.

Obr. 220. Nůž k vyřezávání chřestu. Mladé a slabé výhony se přivazují ke kolům, by v pádu větru nebyly odlomeny a tím ne- byl přerušen vzrůst. Na podzim, když vý- hony sežloutly neb odumřely, se odříznou. Koncem října, než přijdou mrazy, se všechny jámy od vrchní částky země osvobodí a s ní se zároveň vezme as na 6 em na jaře při- hozené země, která se as na 9 cm polopro- hnilou mrvou nahradí. Tak zůstanou sazenice až do jara. Kdyby některé sazenice zanikly. upozorní se na místa ta v podzim vykolíčko- váním, by se příštím jarem znova vysadily. Ošetřování v II. roce. Jakmile na jaře po- časí dovolí, zase se sazenice v jamách as na 6 cm — až po čárku F (obr. 218.) — při- hodí, tak že jsou v 2. roce sazenice pokryty celkem as 15 cm zemí — 2/2 celé jámy. V letě věnuje se chřestovně tatáž péče jako v I. roce, t. j. záhony se čistí od plevele, výhony se ku kolům přivazují a na podzim, když odumřely, se as na 10 cm od země od- říznou. Později se provede tatáž práce jako v I. roce, t. j. zem se nad sazenicemi vy- zvedne a její místo se prohnilou mrvou nahradí. Osetřování v III. roce. Jako v II. roce se pozůstalou zemí jáma úplně zasype, tak že se jáma nyní v ostatní zemi (obr. 219.) úplně vyrovná. Chřestovna se celá zryje a během leta stálým kopáním od plevele čistí. Výhony v III. roce bývají již silné, tak že se mohou na jaře 2—3 od každé sazenice odřezati — ač lépe jest v roce tom nic ne- odřezávati —; neb odřezáváním se ještě sa- zenice značně oslabuje, což má za následek, že sazenice v příštím roce nedá úrodu, kterou by bylo možno očekávati. Výhony se zase ku kolu přivazují, na podzim odumřelé výhony

se nad zemí seříznou a celá chřestovna se po- kryje as 6 cm silnou vrstvou poloprohnilé mrvy. Dalsí ošetřování. Na jaře IV. roku, když jest veškerá zem mezi chřestem srovnána, se vždy mezi dvěma řadami chřestu ve středu prošlape as 40 cm široká stezka, z které by se mohly vyřezávati jarní výhony chřestu. Jako první 3 roky, musí se i na dále chře- stovna okopávati a aspoň jednou v roce důkladně zrýti a mrvou opatřiti. Při takovémto ošetřování může pěstitel 20—25 roků z chřestovny těžiti. Často se právě v těchto letech chřestovna za nedbává, což má za následek, že travon zaroste, čímž se chřestu výživa odebírá; následkem toho pak chřestovna brzo zaniká a nedává ten užitek jako při racionelním ošetřování. Proto doporučuji, aby měl pěstitel stále na paměti: 1. Po celé leto, až do mrazu, udržovati chřestovnu v čistotě. 2. Letní výhony přivaz ováním ke kolům před odlámáním větry chrániti. 3. Ne příliš mnoho jarních výhonů pro prodej z jedné rostliny odřezávati; neb tím se rostliny značně oslabí a v příštích letech nemohou dáti dobrý výtěžek. To jsou zásady ošetřování chřestovny.- Sklizeň chřestu. Často se stává, že mladé jarní výhony chřestu se odebírají již v 2. neb 3. roce. Ale, jak již uvedeno, časné od- nímání výhonů má pro sazenice v pozděj- ších letech nemilé následky, neb rostlina předčasným odnímáním výhonů se nadmíru seslabuje. Proto doporučuji raději se sbírá- ním chřestu až do 4. roku posečkati a i v tomto roce ještě co možno sazenice šetřiti a až v 5. roce s plnou sklizní chřestu začíti.

Dle počasí a polohy chřestovny ve zvláště příznivém a teplém počasi vyrážejí výhony č. hlavy chřestu v polovici dubna a tyto mladé výhony, jakmile jest pozorovati jich hlavičky neb jen zem nadzvednutou, se zvláště k tomu zhotoveným nožem (obr. 220.), který. se zapustí hluboko do země a u samé saze- nice odřízne. — Ve Francii se nechají tyto výhony nad zem povyrůsti; až hlavičky dosta- nou modře červenou barvu, teprv se odřezují. Jakmile výhony počnou růsti tedy se denuě všechny sazeničky obcházejí a jak se někde hlavička objeví, ihned se odřízne, což děje se obyčejně 6—8 týdnů, t. j. až do prostřed června, kdy se obyčejně přestává odnímáním výhonů chřestu. Z každé sazenice se odejme obyčejně jarních výhonů 1/2—1 kg. Výhony chřestu mají nejjemnější chuť hned po odříznutí; odříznuté se mohou několik dnů chrániti, aniž by chuť jejich trpěla, za- ložením do vlhkého písku v chladné místnosti. Posílání po poště chřestu neškodí; musí ale býti dobře v bedničce zachován a co možná chráněn před přístupem vzduchu. Tak se může i na vzdálenější místa zasílati. Dobře založená chřestovna dává až přes 20 roků výtěžek, ač se často již dříve zruší a na jiném místě nová založí. Zrušená chřestovna se nemůže hned po zrušení upo- třebiti pro nové plantáže chřestu; dříve musí býti po více roků tam pěstovány jiné plodiny, než se tam může založiti chřestovna nová. Dod. red. Vylíčili jsme ve dvou článcích pěstování chřestu od odborníka na slovo vza- tého, a záhodno jest, aby veledůležité plo- dině té u nás větší pozornost věnována byla. V Německu v četných krajích — na př. ko-