#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
12. července 1903.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 18s.
#5
alto_textblock
#5
Hrozné myšlénky padaly na mne jako
eřimury a byly by mi pokazily lahodu rajského
zažívání, kdybych se nebyl náhle rozhodl, že
vaději zaplatím a půjdu.
A zavolal jsem sklepníka.
„Přejete si, signore?
„Účet!“
Vyňal ze záňadří počlivě seříznutý papir
a chopil se tužky, vězící v pozlacené násadce,
což na mě nebohé bankovky, které mi dopoledne
vyplatili u pokladny finančního úřadu, působilo
tou měrou, že ztrácely barvu.
A sklepník zatím čmáral po papíře.
„Oběd dle lístku,“ říkal si, „víno . . . cel-
Rem dva a půl liry ...
Nechtěl jsem uvěřiti jeho počtům.
„Dvě a půl liry? Toť neobyčejně mírn
ceny,“ pronesl jsem svůj podiv.
„Systém chefova závodu,“ doplňoval skro-
mně ganymed.
„Přineste mi ještě číšku kávy.
„A nepřál byste si sklínky jemného ko-
ňoku?
„Máte pravdu... Jednou za čas . ..
Úslužný muž vrátil se opět za chvíli a mlu-
vil pološeptem
„Nebylo by libo, zapálit si znamenitý pašo-
vaný doutník? Mám signore, nejvzácnějši
Hruhy . ..
„Ale zákon, mladý muži.. ., víte, co prav
zákon...“ pohrozil jsem nedůvěřivě.
„Buďte bez starosti,“ smál se sklepník.
„Pan finanční rada, jenž u nás obědvá, nekouři
nic jiného, než mé pašované doutníky a mě
byste vidět, signore, jak mu chutnajil
„Inu, je-li tomu tak — — —
Znamenitý člověk, ten můj sklepník
Zapálil jsem si doutník, jehož vonný, mo-
dravý kouř mísil se s parami, vystupujícími v
mém nitru z požitého alkoholu a ukolébával
mne ve stav nevýslovně blažený . .
„O svět je krásný a veliká jeho budoue
nost!“ souhlasil jsem v duchu s moderním klas-
sikem, nepozorovav ani, že se zatím restaurace
do posledního místečka hustě naplnila.
.
#6
alto_textblock
#6
Teprve, když se pohnula protější lenošk
u mého stolu, poznával jsem, že se probouzím
z dřimoty a překvapeně zahleděl jsem se n
pana Damiana, jenž si ke mně sedal.
„Co tu chce ten dobrý člověk?“ řázal jsem
se v duchu.
Usmíval se na mne přátelsky a zraky
plály mu blahem nejvyšší spokojenosti.
„Dovolte, pane professore,“ spustil, „do-
volte, abych si k vám na chvíli přisedl, nebot
pozoruji, že mne nepoznáváte.
Zůstal jsem překvapen. Že ho nepoznávám
praví... veta po měm inkognitul
„Milý pane...“ odpovídal jsem v rozpacích
„mluvte, co máte na srdci..., odpusťto však
že se mi nedostává paměti — — —
„Před deseti léty,“ pokračoval, „chodil jsem
k vám do školy. Nepamatujete se na mne, já
však na vás do smrti nezapomenu, neboť jsem
vám povinen tisícerými díky, že jste ze mne
udělal bohatého člověka . ...
Vzdychl jsem si potají, neboť jsem ne-
chápal situaci a trochu přemáhal mne stud, že
isem tak zapomětlivým.
„Děkuji, ze srdce děkuji za uznání . ..-
vymačkal jsem ze sebe konečně. „Odchovaí
jsem již celou řadu žáků a postavil je do světa
ale věřte, že není mi možno, na každého zvláště
si vzpomenout.“
„A přece jen byste se na mne mohl snadno
upamatovati,“ pokračoval můj protějšek. „Jme-
nuji se Damiano Saltori. Snad vám ulkvělo
v mysli toto přijmení — — —
Čekal chvíli a když jsem si opět marně
hlavu lámal, navazoval dále: „Nechal jste mne.
pane professore, v tercii propadnout z latiny . ..
Hrklo ve mně jako v porouchaném stroji
A s nebeským požitkem slastiplného zažívání
lanýžové paštiky, boloňské polévky, pečené kře-
pelky i ústřie byl jsem nadobro hotov . ..
„Milý přítelíčku...“ blabolil jsem, „od-
pusťte, jistě, že nestalo se to úmyslně . . . Jest mi
opravdu ze srdce lito . ..“
„Ach, nikoliv, pane professore,“ voll
s nadšením pan Damiano, „jste na omylu. Právě
proto jsem vám z hloubi duše povděčen a jedině
z té příčiny vám děkuji za své dnešní štěstí ..
Chtěl jsem s vámi o tom již dávno promluviti.
neboť jsem vás vídal na ulici, ale nikdy jsemsi
nedodal odvahy, až dnes — — —.
Byl jsem nezvratného mínění, že můj bý
valý žák vzpomněl si v té chvíli na oblíbenou
řečnickou figuru, které se od pradávna říka
ironie.
„Odpustte,“ přerušoval jsem jej, „neroz
umím vám . ..
„Věc jest úplně jasná..., ba věru nad
slunee jasnější,“ vysvětloval pan Damiano. Ne
víte, co jste mi říkával při latině?“
„Ani na to se již nepamatuji, mladý příteli.
„Říkával jste: jsi Damiano hodný klučina.
ale s latinou nie nesvedeš! Máš na ni mozkovie
zalepenou zrovna jako ústřice — —
Zrudl jsem při těchto slovech a v duchu
jevila se mi těliska vzáených tvorečků, dýšícíeh
vůní mořských hlubin a pěnivých vln oceánu ..
A nechápal jsem v té chvíli, jak jsem je mohl
kdysi porovnávati s lidskou bytostí ..
„Odpustte..., odpusťte...“, koktal jsem
zase v rozpacích.
„Měl jste však, pane prořesore, úplnou
pravdu,“ chválil si to pan Damiano. „Můj olee
z počátku se na mně horšil. Chtěl ze mne stůj
co stůj míti doktora. Ale mně nebylo na
světě nic odpornějšího, než latina. A proto sláva
vám, pane professore, že jste mne pochopil
nechal propadnout.“
„Ovšem.. ., ovšem .. ., nevím skutečně.
„Což zapomněl jste již na hrozný výstu
s mým otcem ve školní budově? Nevzpomináte
si otcovy výhrůžky, že prý zadá až k minister-
stvu, propadnu-li ve třídě? ...
„Ach, ano..., ano ..., začínám se již roz
pomínati . ..
„Ale vy, jako pravý charakter, zůstal jste
neoblomným a dal jste mi z latiny čtverku
přece ...
„Ach, jak mi líto — — —“
„Ujišťují vás, pane professore, čestným
slovem, že vás za to etím z hloubi duše. Můj
otee později též nahledl, že bylo dobré, cose
stalo a posílal mne pak do odborné školy. A ko-
nečně, po desíti letech, převzal jsem po něm
starý, renomovaný, restaurant. Jak seznáte, p
#7
alto_textblock
#7
mohl jste mi ke štěstí jedině vy a ne Cornelius
Nepos.“
„Teď nahlížím, že máte pravdu.
Signor Damiano setrval na tom, že spolu
vyprázdníme láhvičku Bartola.
A když se tak stalo, pomohl mi sám do
kabátu, podal mně hůl a klobouk a tisknuv mi
ruku, zval mne, abych jej častěji přišel navštívit.
„Den svatého Damiana, věřte, mi z pamět
nevymizí,“ ubezpečoval jsem jej při rozchodu.
„Jste příliš laskav, pane professore,“ od-
povídal mi, ukláněje se.
A sám otevřel mi skleněné dvéře, jimiž jsem
opouštěl restaurant, svíraje v ústech znamenitý.
vonný doutník. Připadal jsem si v té chvíli jak
millionář nebo jako marnotratník, nebo jako ob-
chodník s dobytkem..., zkrátka, jako člověk
jemuž pramálo na tom záleží, co ho stál skvoslný
#8
alto_textblock
#8
oběd...
#9
alto_textblock
#9
Různé zprávy.
#10
alto_textblock
#10
Tvůrce národního dramatu ruského.
Působením Petra Velikého vešla Rus ve
styky s kulturním životem západní Evropy a záhy
nastal i v oboru literatury a umění čilý ruch.
Z počátku prostě napodobováno, ale barokní for-
my tehdejší cizí literatury byly přilíš cizí národ-
nímu duchu ruskému, aby mohly uspokojiti. Ná-
rodní svéráznost byla dosti silna, aby si záhy na-
lezla vlastní formy odpovídající duchu lidu. Tak
zjevil se slavný bajkář Krylov, tak vystoupil již
v polovici osmnáctého století Denis Fon- Vizin,
tvůrce národního dramatu ruského, jehož slavná
kemedie „Nědorosl“, jest dosud repertoirním
kusem předních ruských divadel, hojně hraným
a tak oblíbeným, jako Gogolův „Revizor“.
Zajímavý životopisný obrázek tohoto ge-
niálního muže přinesly „Obrazy z dějin ruských“
jež uveřejňuje Eduard G. Valečka nákladem vlast-
ním, kteréžto zajímavé dílo bude v nejbližší
době ukončeno a z něhož podáváme následujíe
ukázku:
Z prvu učil otoc syna sám a pak byl dán
roku 1755 do universitního šlechtického pensio-
nátu, když právě týž ústav založen byl. Ale vy-
učování to bylo až smutně podivné. Uvedeme je
den příklad: V den před zkouškou příšel učitel
latiny v kaftaně, na němž měl 5 knoflíků a v ka
mizole, na níž bylo čtvero knoflíků. Denisovi bylo
to podivné a ptal se, proč má dnes těch knoflíků
tak málo.
„Moje knofliky se vám snad zdají směš-
nými,“ pravil učitel, „ale ony ochrání vás a mně
zachovají čest. Těchto pět knoflíků na kaftanu
jest pět sklonění a ty čtyry na vestě čtvero časo
vání,“ a tu udeřiv rukou na stůl pokračoval:
„Poslouchejte, co vám povídám. Když se bud u
při zkoušce ptáti na některé slovo, kterého sklo-
nění jest, tak dávejte pozor, na který knoflík já
na kabátě sáhnu; sáhnu-li na druhý knoflik, tu
směle můžete odpověděti: druhé sklonění. S ča-
sováním dělejte taktéž. Tu koukejte na který
knoflík u kamizoly sáhnu. Jen mně neudělejte
ostudu.“ Taková zkouška byla v tom pensionátě!
Denis napsal ve svých „Přiznáních““: „O
vy rodičové, těšící se, když v novinách čtete
jména svých dítek, které obdržely ceny za svou
pilnost. Poslyšte, zač já medailli obdržel. Teh-
dejší náš inspektor protežoval jednoho Němce,
který byl ustanoven za učitele zeměpisu. Byli
jsme jen tři žáci. Že však byl tento učitel hlou-
pější nežli onen, příšel na zkoušku v kabátě
plném knoflíků a my tedy byli zkoušeni beze vší
výpomoci. Můj soused dostal otázku: „Kam se
vlévá Volga?“ „Do Černého moře,“ odpověděl
Ptali se totéž druhého. „Do Bílého,“ odvětil tento.
A nyní dali mně tutéž otázku. „Nevím,“ odpo-
věděl jsem s takovou určitou prostodušností, že
mně páni examinátoři jednohlasně medailli při-
soudili. Neodnesli jsme si mnoho vědomostí
z gymnasii: učili nás beze vší soustavy, my byli
chlapecky lenivi, a učitelé nedbajíce o nás raději
se opíjeli. — Vzpomínám však rád na universitu;
zde jsem se naučil řečem, zde jsem pojal zálibu
k literatuře a tu jsem již také začal překládati.“
V té době všichni mladí šlechtici byli nu-
ceni sloužiti ve vojště, ke kterému bývali třeba
již v kolébce zapisováni. Otec Denisův dal jej,
když mu bylo deset roků, zapsati k Semenovské
mu pluku, a tu ho učinili seržantem, zatím co
on seděl ve školní lavici. Ale jednou napsali pání
z koleje zahraničních záležitostí universitě, aby
jim vydala seržanta Denisa Fon-Vizina, že ho
potřebují a totéž oznámili nadřečenému pluku.
Náš student-seržant byl jmenován překla-
datelem v hodnosti kapitána-poručíka a byl také
poslán za hranice. Přeložením Voltairovy „Al-
ziry“ upozornil na sebe a přidělen byl r. 1763
kabinetnímu ministru Iv. Jelaginu, který byl
štědrým podporovatelem mladých spisovatelů.
Praví sám o sobě: „Příroda mně dala roz-
um bystrý, ale nedala mně zdravého úsudku.
Příliš brzy ukázala se u mne náklonnost k sa-
tyře. Věda, že mne všude považují za rozum-
ného, staral jsem se málo o to, že rozum mů
cbválili na účet srdce a proto jsem si učinil
spíše nepřátele nežli přátele.“ Pobyl u Jelagina
šest let. Ulehčoval sobě, když dostal dovolenou
a tu odjížděl k rodíčům do Moskvy, kde pilně
překládal, aby sobě zaopatřil peněz, neboť ve
službě musil se často uskrovňovati.
Stár as 22 roky, v počátcích své služby na-
psal komedii „Brigadýr“ i stal se předčítánímji
modní modlou salonů petrohradských. Typy
„Brigadýru“ byly sice již známy v ruské litera-
ratuře, ale nikdo nedovedl je tak výtečně na
kresliti a předvésti jako Fon-Vizin.
Jednou pravil Grigorij Orlov, stojící právě na
vrcholi své moci Fon-Vizinu, jede-li do Petěrgofu
aby vzal s sebou svou komedii. „Její Veličenstvo
mně přikázalo, abyste po bále přišel do Eremi-
táže.“ Stalo se. Básník nebyl nikdy dosud tal
blízko panovnici a byl z počátku velmi bázliv.
ale pohled její, její hlas k srdci jdoucí jej tak
zmužil, že četl kus svůj s obyčejným uměním
sobě vrozeným. Mezi čtením dávala mu carevna
na jevo svou libost. Po přečtení políbil její pra-
vici, odešel, obdržev díkůvzdání.
Třetího dne potkal vychovatele velkoknížete
Pavla, hr. Nikitu Panina a ten jej vyzval, aby
k velkoknížeti také přišel čísti. Po čteni pravi
Panin k němu: „Můžete k Jeho Vysočestvu při-
jíti a u stolu zůstati, kdy vám líbo.“ Druhého
dne musil čísti u hraběte a tu potom jeden vel-
mož po druhém zval jej k obedu a ku předčítání
Všichni tu eílili povinnost, postarati se o spi
sovatele, aby dostal nějaké pěkné postavení ipo
#11
alto_textblock
#11
výšení, ale Fon-Vizin nepatřil k těm, kteří do
vedou využitkovati okamžiků štěstí, nebyl obrat
ný k lovení prospěchů. Byl spíše hrdý, přímý
nežli by hledal protekce; opakujeme, byl z těch
kteří si v životě spíše nadělají nepřátel než přáte
a nemohou za to.
Roku 1769 přijal jej Panin do své kanceláře
po smrti svoji odkázal mu 1180 duší v Bělorusi
Na to oženil se básník s mladou vdovou, kter
měla dům v Petrohradě a 20.000 rublů na pe-
nězích. Byl nyní bohatý, žil jako tajný rada ve
výslužbé pouze v kruhu svých přátel.
Když byl již zkušeným, výtečným znalcen
života vyšších i diplomatických sfér, napsal
(1782) novou komedii: „Nědorosl,“ kteráž byl
přijata s pravým nadšením, dosud v ruské litera-
tuře nebývalým. Tu ukazuje spisovatel jasně svou
nespokojenost se současností a líčí dobré, star
časy, v kterých byli lidé čestnější a mravnější
Zdá se, že chtěl tu pověděti vše, co při sve
ideální povaze měl za zlé kruhu točícímu se
kolem Kateřiny a který často její nejšlechetnějšt
snahy zvracoval. Takovým způsobem psával do
několika časopisů.
Již po roce 1785 byl raněn mrtvicí, že n
mohl ovládati levou stranu a také špatně mlu-
vil. V onom nemocném slavu napsal r. 1790
„Čistoserdečnoje priznanije v dělach i pomyšle
nijach“ (autobiografii). Škoda, že nebyla do
končena.
J. J. Dmitrijev poprosil Děržavina, aby je.
seznámil s Fon-Vizinem. O 6. hod. v ustanovený
den přijel týž podporován dvěma důstojníky. Při-
stoupil k Dmitrijevu a ptal se ho, zná-li „Nědo
rosla“, zdali čell jeho „Poslanije k Šumilovu,o
„Lizu Kazmedějku“ a co o nich soudí. Zdá s
že z jeho odpovědi chtěl také soznati jeho vzdě
láni i povahu. Pak se tázal, co soudí o „Dusčnkě
(poematu Bogdanovičovu).
Nyni oznámil Děržavinu a jeho choti, že při
vezl s sebou novou komedii „Gofmejstěr.“ Oba
ihned projevili přání ji slyšeti. Předčítal ji jeden
jeho průvodčí, a on sám dával hlavou, zdravou
rukou důrazu mnohým větám, které jemu sa-
mému se líbily. Pak rozesmál posluchače svým
vypravováním. Setkal prý se na venkově s jedním
literátem, městským pošímistrem, který se mu
představil jako horlivý ctitel Lomonosova. „A
kterou z jeho ód uznáváte za nejlepší,“ zeplalse
ho. „Nepodařilo se mně ještě žádnou čísti,“ od
pověděl tázaný.
V Moskvě prý se nestačil dívati na mlad
básníky. Od rána do večera okolo něho se rojili
a bzučeli. — Jednoho dne žádal jej o připuštění
jakýsi tragik. Vešel s haldou papírů. Prosil jej,
aby vyslechl jeho tragedie v novém slohu a po-
detkl, že každá nynější tragedie ukončuje se bud
dobrovolnou aneb násilnou smrtí, jeho hrdink
však, že zemře smrtí přirozenou. „A opravdu,
pravil Fon- Vizin, „jeho hrdinka od jednání do
jednání chřadla a chřadla, až dochřadla.
Společnost poslouchající Fon-Vizina rozlou-
čila se s ním před půlnocí a ráno druhého dne
17. prosince 1792 byl mrtev — první samostatný
ruský spisovatel divadelní, spisovatel-umělec, ve
věku pouze 48 roků.
#12
alto_textblock
#12
= O archaeologických výzkumech v Rusku r
1902 uveřejňuje „Istoričeskij Věstnik“ v červnovém
čísle obšírnou zprávu, z níž vyjímáme nástedujíe
podrobnosti: Pozoruhodno jest především kopání prof
Vesilovského v oblasti Kubanu. Nalezené zde před
měty náležejí dvěma různým kulturám. Starší kultura
charakterisována nádobami hliněnými zvláštního lva-
ru, jež při pohřbu nebožtíka stavěny mu ke hlavám.
a v nichž chovány uhlí a popel z obětí. Nádoby ty
podobají se misce, připevněné na trojhranném pod-
stavci, jež uvnitř oddělena přihrádkou, kolem okraje
táhne se ornament t. zv. džbánečkový. Jiné nádoby
lohoto období mají tvar hrnců s ornamentem metli-
covým, u některých má dno tvar kulovitý. Nalezeny
též nože z pazourku, malé i veliké. Druhá kultura
jest z doby panství římského na Kavkaze. Vyzname-
nává se pozoruhodným bohatstvím zlata, střibra a
drahokamy, ale po stránce umělecké jeví značný úpa-
dek; jsou manýrované, nepěkné a připomínají mále
staré řecké umění. Hliněné nádoby znázorňují pláky
a skopce anebo mají tvar sudů; velmi hojné jsou plo-
chě římské misky ze žlutavé hlíny. Vše to poukazuje
na první století po Kristu.-Mohylové pohřebiště, kd
kde tyto předměty nalezeny, táhne se v délce více
než 60 verst mezi stau send Kazanskaja a Ust-Labin-
skaja. Neporušená pohřebžtě málokdy se nalézají.
loupeživé ruce již ve starověku hledaly tu skryté po-
klady. Ve hrobech nalezeny zlalé a měděné náramky
zlaté náhrdelníky, měděné kotle a pozlacené pánve
pompejánského typu, lampičky, stojany na lampy
atd. Na víku malé střibrné nádobky nalézá se almadin
s řezanou postavou Zeusa. V kraji melitopolském
nalezeny ve skytském hrobě zlaté ozdoby z koňské
postroje a šatu skytského knížete a u Gurzufu gotský
hrob s velikými stříbrnými přeskami pasu ve tvaru
sokolí hlavy. V gubernii tomské nalezeny jemně pra-
cované stříbrné poháry a koflíky ze 13. až 14. stolelí
na dně jednoho koflíku vyryt jest počátek buddhi-
stické modlitby „al moni“ v sanskritu. Také ve ska-
lách síbiřských nalezeny četné předměty, z nich
mnohé mají značnou vědeckou cenu. Máť Rusko dosuo
překvapující bohatství starožilných památek.
= Úpadek francouzsského krajkářství. Z Paříže
se oznamuje: Jakýs duchaplný Francouz prohlási.
„Krajky a Francouzka se navzájem doplňují“. Je-
to pravda, pozbyla Francouzka části vlastní své pod-
staty, neboť krajkářství klesá, krajkářky umírají anebo
voli si výnosnější zaměstnání. V jediném departementu
calvadosském bylo před válkou padesát tisíc krajkářek
dnes je tam sotva jediná. Strojní výroba jest jejich
zkázou a sotva as co prospěje nyní zákon, jímž se
nařizuje vyučování krajkářství na obecných školách
v Calvadosu v okrese valenciennesském a jiných
končinách Francic, kde obyvatelstvo kdysi živilo se
krajkářstvím. Pravá krajka, jež povstala ve Flandersku
a odtud dostala se do Anglie, Francie, Španělska, Be-
nátek a Janova, bude záhy již jen předmětem pro
sběratele a ozdobou nejbohatších dam. A jest podivno,
že časopisy, jež věnovaly tolik soucitu a sympatií
pařížským hadrářům, oblíbeným hrdinům Eugěna
Suea přece mnohem méně sympatickým, chovají se
zcela nelečně vůči klesajícímu krajkářství, jehož re-
presentaníky ovšem nebývají vždy tak něžně jako je-
jich výrobek.
= Zajímavý pomník chystá pro hrob slavného
amerického básníka Edgarda Allana Poča francouzský
sochař José de Charmoy, jenž se vyznamenal svým
pomníkem básníku Sainte Beuveovi, před nedávnem
odhaleným a basreliefy pro sokl pomníku Alfreda de
Vigny. Pomník pro hrob Počův v Americe sestává ze
dvou obrovských stupňů. Na nejhořejším slupni stojí
dva nazí muži, držící cípy velkého pohřebního po-
krovu. Na druhém stupni u jich nohou, leží mrtvý
básník. Jeden s obou nahých mužů hledí na nebožtíka
s otevřenými ústy, vyvalenýma očima a s výrazem
největší hrůzy. Druhý zvedá nadšeně oči k nebi,
jako by tušil vůči tomuto mrtvému tčlu, že smr
genia přes to přese všecko nezničila. — Jest ještě
otázka, dovolí-li američtí puritáni, aby takovýto
pomník na hřbitově byl postaven.
= Spánek ryb. Anglický přirodozpytec Carter
podnikl zajímavé pokusy o spánku ryb. Zjistil, žeze
sladkovodních ryb bělice, kapr, mřenka, lín a pod.
rovněž jako zvířata pozemská mají periodický spánek
Týž zdá se působiti na ryby mořské, z nichž následu-
jící byly pozorovány ospalé: mořský ůhoř, pyskoun.
žralok psí, mořský lín a všechny druhy plolýsů. Carten
zjistil, že pokud mohl pozorovat, zlaté rybky a štika
nikdy nespí, ale za to občas odpočívají. Potřeb
spánku jeví se u ryb podle poměrů meteorologických
Nevybírají si vždy právě noc ke spánku.
#13
alto_textblock
#13
neeeeeececcce
Právě vyšlo v kritickém vydání:
#14
alto_textblock
#14
MOUČKA
#15
alto_textblock
#15
PRO DET
obsahuje
nejlepíí
#16
alto_textblock
#16
pls
#17
alto_textblock
#17
ALPSKÉ MílÉn
#18
alto_textblock
#18
M. Jana llus
#19
alto_textblock
#19
Na zkoušku také 1/2 krabice po K 1.-
#20
alto_textblock
#20
1253
#21
alto_textblock
#21
č. p
#23
alto_textblock
#23
Řecká „Achaia“ vína : Mavrodaphne slad., Achaj
ský Sec natrpklé, jsou nejehut a nejv. sílící. Sklady: lékár
ny, drog., lahůdk. a lepší záv. Pro Čechy hlav. skl. a zást
H. F. Seidel, Praha, Vodičkova ul., 30. (Též řecký koňak
15075
#24
alto_textblock
#24
De corpore Christi.
Vydal Václav Flajšhans.
S podporou fondu zřízeného při české
akademii k vydávání pramenů českého hnuti
náboženského v XIV. a XV. století.
Cena K 1.80.
#26
alto_textblock
#26
Vojenská připravovací
škola „Funk““ , s
Programny zděrma. kara pro jedinorod, dobrovol právo.
1532
#27
alto_textblock
#27
Jaroslav Bursík,
nakladatelství,
Praha-Kr. Vinohrady.
16153 e
#28
alto_textblock
#28
20000000010000000 00000001000000 0e
#30
alto_textblock
#30
do pražského obchodního ústavu
školy obchodní a živnostenské
#31
alto_textblock
#31
K letní době doporučujeme
Dr. J. Guth:
#32
alto_textblock
#32
řed. Tom. J. Maděry,
approb. pro školy obchodní, stálého přísež. účet-
ního znalce c. k. zemského trestního a c. k. ob-
chodního soudu, opráv. účetního revidenta
v Praze, Klimentská ul. č. 3 n.
(vedle nároží Eliščiny třídy), 1557
právě započal a možno se již nyní na příští běh
příhlásiti. Počátek novéhoběhu l6. září.
Vyučuje se česky i německy. Prospekty zdarma
#33
alto_textblock
#33
Skizzy ze Švédska a Finska
#34
alto_textblock
#34
Causerie z cost. Cena K 1.80, váz. K 280.
#36
alto_textblock
#36
Hippman Karel:
#37
alto_textblock
#37
Na přič Svýcarskem.
#38
alto_textblock
#38
000000000000000000000000000000
#39
alto_textblock
#39
UDOLFV PRANEN
V MARIANSKÝCHLAZNÍCH.
#40
alto_textblock
#40
S mnoha skvostnými illustracemi a mapkou
#41
alto_textblock
#41
— Přírodní voda proti hostoi.
#42
alto_textblock
#42
Cena K 1.80.
#43
alto_textblock
#43
Chudoba Jlří:
#44
alto_textblock
#44
(Léčení vodou pitnou-)
Léčí se: Hostec, vylučování močanů, pisek močevý
ledvinové kaménky, močové kaménky, chronické záněty
ledvin a měchýře. Voda jest zároveň dimtetickým ná-
nojem k předejití těchto chorob, k nímž různé osob
buď dědičnosti, výživovu neb způsobem života jsou ná-
chylny. — K dostání zo zasílatelství mi-
nerálních vod v Mariánských Lázních.
Brožury a návod zdarma.
15406
#45
alto_textblock
#45
Průvodce Sumavou
#46
alto_textblock
#46
Zevrubný popis Šumavy a svahů od Kru-
mlova až do Nýrska. S 2 mapkami a 12
fotografickými pohledy. Cena váz. K 2.40.
#47
alto_textblock
#47
O rybách a jick chstání.
#48
alto_textblock
#48
Před prázdninami
#49
alto_textblock
#49
os k
#50
alto_textblock
#50
1sist
#51
alto_textblock
#51
neopomeňte
#52
alto_textblock
#52
Na skladě v každém knihkupectví, jakož iv
#53
alto_textblock
#53
nakladatelství E. BEAUFORTA v Praze.
#54
alto_textblock
#54
saslati předpistné 2 K 29 5 na e kni
letošního ročn. LINUŠE (roco bezpliai
ných prénlí v ceně 5000 K. I. sešit
na požádání nauklzku zdarma a frankol
Obřednafi roo neilevnějších českých knih
za 5 zl. na pdt měsíčních splátek po
1 zl. Obšírný prospekt zdarmal
Depsatí o nejnovějšřillustrovaný Senssan
uíh a objednati z něho čeibu na vý-
lety, cesty, letní byty atd. atd.
NRKLRDATELSTVÍ F. ŠIMÁčK
v Praze-II., Jeruzalémská ul. čislo ll.
#55
alto_textblock
#55
T.
2.
#56
alto_textblock
#56
Starostivým rodičům
#57
alto_textblock
#57
3.
#58
alto_textblock
#58
nastává nyní po ukončení školního roku pře-
vážná a důležitá otázka o dalším vzdělání
opatření jejich synů nebo dcer. A přec je tolik
ústavů i veřejných učilišť, že za nevelký penín
mnohdy i s úlevou, může si každý
#59
alto_textblock
#59
Adresovati račte:
#60
alto_textblock
#60
15399
#61
alto_textblock
#61
dobrou budoucnost zajistiti.
Spolehlivé rady podává právě vyšlé druhé
rozšířené a doplněné vydání spisku
#62
alto_textblock
#62
Mnž a žena v manželstv
#63
alto_textblock
#63
Do kterých škol
může žák vstoupiti ze školy obecné,
měšťanské nebo nižší střední.
Na základě úřadních zpráv sestavil K. Ka-
menář, ředitel škol v Dačicích.
Cena K 1.20, poštou K 1.40.
kdo peníze předem zašle. — Na skladě u všec
knihkupců nebo přímo v nakladatelství
#64
alto_textblock
#64
Theorie o určení pohlaví při plození
neschopnost, neplodnost a prostředky proti tomu.
Hygiena ženy těhotné a novorozeňátka
Cena zl. 180, váz. zl. 2 20, poštou o 10 kr. více.
#65
alto_textblock
#65
Nakladatel I. L. Kober v Praze. Vodickovan
#66
alto_textblock
#66
1552
#67
alto_textblock
#67
Právě vyšla a rozesílá se
#68
alto_textblock
#68
A. STORCH SYN V PRAZE
knihkupectví a antikvariát na Staroměst-
ském náměstí-
16155
#69
alto_textblock
#69
vysoce zajímavá novinka
#70
alto_textblock
#70
AMERIKA
#71
alto_textblock
#71
Kostymní sukne,
#72
alto_textblock
#72
v pravém světle.
Tři přednášky, jež po Čechách a Moravě konal
IOSEFA HUMPAL-ZEMANOVÁ.
I. Amerika v pravém světle. — II. Žena v Ame-
rice. — III. Americké školství.
S podobiznou1 K, poštou
— IK 10 k.
spisovatelky.
Objednávky přijímá a vyřizuje každé řádné
knihkupectví neb přímo
#73
alto_textblock
#73
spodní sukně,
reformní spodky,
bluzy, nedbalky.
župany, zástěry
veliký výběr, nejlevněji
v novém obchon
ním domě 15360
#74
alto_textblock
#74
J. Novák,
Vodiökova ul. 34,
#75
alto_textblock
#75
nakladatelství F. Šimáčka v Praze,
Jeruzalémská ul. č. 11.
#76
alto_textblock
#76
1606e
#77
alto_textblock
#77
Stropý rovné a klenuté
z betoni
Mosty a propůstky
v betonu
Nádrže vodn
e betonu
Zdě vodní a jesi
z betonu
Zazdivky turbín
a betont,
Podnikatelstoi staveb betonových a fovárny stavebinsla
výrobtu
Hrůza Rosenberg,
Fraha — Vídlcň — Olemntoue.
#78
alto_textblock
#78
Právě vyšlo!
#79
alto_textblock
#79
PapežLevXI
a jeho okolí.
Pohledy do intimního živcta ve Vattáně
#80
alto_textblock
#80
15322
#81
alto_textblock
#81
OBSAH
#82
alto_textblock
#82
Papežská inkvisice.
II. Papežské sondy.
III. Papežská diplomacie.
IV. Z církve prvních papežů.
V
Papež a italský lid.
VI. Papež a italská vláda.
VII
Papež a Čechové.
VIII
Papež Lev XIII
Ubohý vězeň vatikánský.
Ix
X
Kdo bude papežem
Napsal —esi.
Cena 50 hal.
Lze dostative váech knihkupectvích
zvláště v administraci „Času“í v Prase.
#83
alto_textblock
#83
1604i
#84
alto_textblock
#84
LANKASTERKY
#85
alto_textblock
#85
výtečně nastřelené, na lěta trvalě, doporučuje
#86
alto_textblock
#86
Ladislav Svestka,
velkozávod puškařský v Praze, Václavské nám, 53
Velký illustr. cenník za 15 kr. v pošt. znám
1063
#87
alto_textblock
#87
Promesy na Salmské losy zr. 1855
po K 12.—,
1618
Tah již dno 15. července
Hlavní
42.000 .
Jeden los knížete Salma na 20
měsíčních splátek po K 15.—.
#88
alto_textblock
#88
P.T
#89
alto_textblock
#89
Nádherné dary
(157e
#91
alto_textblock
#91
v nejvelkolepějším výběru
#92
alto_textblock
#92
MIKOLÁŠ LEHMANN
c. a k. dv. závod uměl. výst. a maliřské atelier pro
portréiy aid v Praze, Ferdinandova třída čís. 1i
#93
alto_textblock
#93
Bankovní závou
a směnárna - Selne
v Praze, Celetná ul. č. 42, vedle Prašné brány