#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNI LISTY
#3
alto_textblock
#3
12. července 1903. Císlo 188
#4
alto_textblock
#4
ference tato konala se v německém kasině
v Praze a této konierence v německém kasině
zúčastníl se také redaktor realistického časopisu
dr. Jan Herben. Byl viděn a poznán, když spo-
lečně s říšsko-německými pány do „německéh
domu“ Na příkopě dne 8. července o polednách
vstupoval!
Pochybujeme, že dotýčný realistický žurna-
lista a vůdce realistického tábora ve věcech
náboženských po professoru Masarykovi nejfana-
tičtější, bude míti tolik odvahy, kolik je jí zapo-
třebí ku popření fakta, také pro tento případ.
Nechť však počínati si bude jakkoli, nechať na-
lezne i dosti cynismu, aby se přiznal k télo své
schůzce s pruskými emissaři z berlínského bundu
se známou realistickou ne-ostýchavostí, udá-
lost této Herbenovy sehůzky s Pru-
šáky v německém kasině jest ne-
zvratna a dokázatelna, i nemůže se
minouti s příslušným dojmem ani u těch, kteři
po dosavadním chování realistů a zvláště po po-
sledním jich projednávání Husovy olázky v tisku
realistickém a především v orgáně Herbenově
mohli očekávati jenom to, co se stalo . ..
O tomto směrování renlistů stačí uvěsti třeb
jenom polemiku realistického denníku proti slav-
nostní řeči dra. Ed. Grégra, kterýž v duchu ryzí
svobodomyslnosti, ponechávaje soukromému
svědomi každého jednotlivce věe tomuto svě
domí nejnáležitější, to jest jeho náboženské pře-
svědčení, prohlásil ideály a zájmy národnostní
a sociální za panující dnes duchu lidstva. Resli-
stický mluvčí ve svém listě živě si zaprote-
stova! proti tomuto názoru dra. Grégra, se
stanoviska svobodomyslného jedině přípustnému
a vytki své náboženské stanovisko,
z něhož nazírá na husitismus jako na „moderní
náboženskou formu českou“, aneb předstírá, že
nazírá. Naivnímu zelotismu prof. Masaryka bylo
by ještě možno připustiti, že v přesvědčenío
svém domněle nábožensko-mravním názoru pů-
jde k jeho uskutečněni německým kasi-
nem do Berlina přes trosky národ-
nihobytu českého; jestiť s dostatek znám
jeho axiom o mravních dokonalostech „nad
pojem národnosti a její zachováni
— vyvýšených.“ Ale pozorujeme-li tvář-
nest dra. Jana Horbona z boku, aneb do plně
tváře, nemůžeme v ní najíti rysů, nasvědčujících.
že je nám co činiti s nábožensko-mravním
nadšeneem. Jeho fanatismus prýští z jiných
zdrojů, o nichž nemůžeme se dotud vysloviti.
dokud nám nebude možno doložiti naši do-
mněnku tak bezpečně jako sehůzku jeho s pru-
skými pastory v německém kasině dne 8. t. m.
Z jeho deseti- a několikaletí „proti proudu“ zna-
mená den ten patrně nejodvážnější přemet reali-
stického lososa přes nejpovážlivější jez... Tolik
je však jisto, že všechny jiné možné, jenom ne
náboženské pohnutky byly pružinou tohoto
skutku!
Jaký byl průběh realisticko-evangelické kon-
ference s vyslanci pruských evangelických
bundů a pokud zdejším ochotníkům všeněmeckého
hnutí bylo vyslechnouti příkré projevy zklamání
pruských apoštolů, vyznívající z uvedeného
již citátu »Berliner N. Nachrichlen«, pověděti
neumíme. Jisto jest, že se bez takových výtek
neobešlo, neboť možno za to míti, že by oba
porýnští zástupci bundu, farář Kossuth z Ellernu
a farář Fischeisen z Niederwörresbachu, nebyli
vážili jenom proto dalekou cestu, aby uslyšeli
v kasině z venčí »Kde domov můj« a »Hej
Slované!« z českých zástupů. Mýlil by se však
každý, kdo by se domníval, že hořké a zlostné
zklamání pruských pastorů rozřízlo ubrus mezi
českorealistickými a německoevangelickými sou-
stolovníky v německém kasině. Naop akl
V posledních týdnech konaly se mezi če-
skými a německými evangelickými duchovníky
časté schůzky a v nejbližších dnech a to již
snad zejíra dne 13. července bude se konati
na podnět několika evangelických duchovních
důvěrná českoněmecká schůze v Litoměřicích,
v níž pokračováno bude o předmětech v kasině
načatých.
Že útraty těchto piklů z aplatit
má český národ, to je jisto. K tomu
volena ovšem cesta nejzpozdilejší a nejpošeti-
lejší, i možno již napřed uhodnouti, jak do-
padnou svody prušácké a jak by dopadly v jádře
národa, jehož slupkou realistická skvrnka ovšem
není. Že najdou a také již v táboře realistickém
našlí jednotlivce jim přístupné, je dokázáno. Že
se neptali »říšskoněmečtí hosté« »reformační
slavnosti pražské« německých židů a šmok
z kasina na skutečné smýšlení českého lidu,
jest ovšem zjevno. Heslo berlínského evange-
liekého bundu zní: »Evangelisch bis zum
Sterben, deutsch bis in den Tod! (»Evange
licky až k umírání, německy po
samu smrtl«) Jenom v táboře realistickém
bydlí adresáti, na jichž adresu možno se s tímto
heslem obrátitil
My jsme nepropustili katolickým biskupňm
trhání českého království podle diécesí, nepro-
pustíme ani evangelickým agitátorům zločin
mnohem horší, a to tím méně, že někteří z nich
mluví česky a mají česká jména i jsou strážei
evangelického stádce české národnosti! Zůstavu-
jeme českým evangelíkům vlasten
cům, aby se s těmito duchovními rádci a ote
svými vypořádali, jak jim káže české jeji ch
srdce, kteréž nemůže vyhledávati Sionu pod
protektorátem — krále pruského ! 1i
Aby slavnost základního kamene Husova
byla úplně očišlěna, jest nutna ještě jedna
zmínka. Týká se účastenství francouz-
ského pastora p. Bourriera, který mluvil také
o slavnostním večeru na Žofíně za veliké po-
chvaly shromáždění. Kdybychom byli měl
tušení, že p. Bourrier jest — vyslancem ně-
meckého evangelického bundu k Husovým
slavnostem, nebylo by se mu zajisté dostalo
toho nadšeného přijeti na radnici i jinde vzdor
naší nelíčené lásce k národu francouzskému.
Pan Bourrier nebyl jeho zástupcem, nebo
podle našich spolehlivých infor-
mací byla mu cesta do Prahy i jeho
zdejší pobyt placen z prostředků
německého evangelického bundu,
kterýž — a to nikoli hloupě — použil nadšené
náklonnosti české pro Franeouze k tomu, aby při-
pevnil na svou udici tuto francouzskou vnadu ...
Ale naši realisté — ti se »přimkli«a
pánové prof. Masaryk a dr. Jan Herben mohou
dnes říci, že svědomitě vyplnili ironicky hněvné
poslání, jehož se jim od zesnulého dra. Julia
Grégra ve spravedlivém rozhorlení před léty
dostalo . ..
#5
alto_textblock
#5
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. července. (K situ a ei.)
Lvovský »Przeglad«. věnovalí obštrnou úvahu
hrněnské schůzi strany německo-nacionální, v níž,
jak známo, posl. Beurle poukazoval na možnost
bližšího přilnutí Rakouska k říši německé pro
připad, kdyby následkem událostí v Uhrách došl
na osobní unii Rakouska s Uhrami. »Przegl.«
vidí v tom důkaz, že nastala mobilisace ně
meckých sil v celém státě a dr. Derschatta že
se stal německým helmanem. »O svalodnšním
programu — praví dále lvovský list — poku
se týkal Haliče, není už ani řeči, poněvadž
v právně politický svazek s říší německou mají
vejíti všechny země rakouské, tedy také Halič . .
Ale to jest zatím vedlejší — dodává líst. —
Důležito pro tu ckvili jest, že dr. Körber ví.
čeho se může od německého sjednocení nadít
při novém vyjednávání o smír česko-německý .
Musí přece uznatí, že na poli národnostním maj
všichni právo býti stejně neústupnými. A jestliže
Němei sami uznávají, že Morava se počešťuje
neobyčejně rychle, bylo by marno, brániti této
přeměně prostředky, škodlivými státu i ústavě.«
Není pochybnosti, že při přištím vyjedná-
vání, na něž prý dojde někdy koncem srpna,
Morava bude hlavním bodem a že bude povin-
ností dra. Körbra, aby přiměl své Němce k ústup-
kům právě v této zemi. Že bez ukojení českých
požadavků, týkajíeích se zvláště Moravy, ra-
kouská krise nemůže býti pokládána za rozře-
šenou, tvrdí i »Budap. Tagbl.«. Vraceje se ke
vlastnoručnímu listu panovníkovu, praví totiž
»Dr. Körber, jako přítel pravdy, užije zajisté
nejbližší přiležitosti, aby prohlásil veřejně, že
nikdy neměl v úmyslu vměšovati se do vnitřníe
věcí uherských a že demissi nepodal pro udá-
losti uherské, nýbrž jedině pro chován
Čechů, kteří se vrátili opět k obstrukci.
A s Čeehy se dr. Körber musí spra-
viti, nechee-li býti na podzimo sám
odbyt. Dokud Čechové zůstanou v nesmíři-
telné opposici proti vládě Körbrově a dokuc
jejich opposici budou podporovati Poláci, Vlaši
ba i část Němců, nemůže býti řeči o uklízen
ministerské krise v Rakouskus.
V Praze, dne 11. července. (Situ a c
v Uhrách.) Vzhledem k listu, jímž poslane
Barabáš a jeho stoupenci svolávají na úterý schůzi
v níž se má státi usnesení, má-li se pokračovati
v obstrukci proti vládě hr. Khuena přes známou
úmluvu s Košutem, svolává František. Košut ji
na pondělí konferenci strany neodvislosti, v ní
se má vzíti v úvahu, mohou-li býti pokládáni z
členy strany poslanci, kteří, ač z klubu nevy-
stoupili, jednají přímo proti usnesení klubovnímu
Schůze tato svolána teprve na ponděli proto, že
i František Košut chce vyčkali, jaký výsledek
bude nedělní voličské schůze ve Velkém Varadině.
Frakce Ugronova trvá ve svém rozhodnutí, že
vláda Khuenova má býti potírána všemi pro-
středky. Proto se usnesla na tom, aby sněmovní
sehůze se mařily dlouhými řečmi ještě před pře-
chodem k jednacímu pořadu. Ugronovci se na-
dějí, že dissidenti z klubu Košutova sloučí se
s ugronovci v jeden klub a že pak snáze bude
možno prováděti technickou obstrukci.
Nemilé zprávy dostalo se straně neadvislo-
sti od ministra honvádů Kolossvára. Ministe loliž
sdělil, že požadavek, aby všichni uherští důstoj-
níci byli vřazeni do uherských pluků, narazil na
odpor u samých uherských důstojníků, sloužícíeh
nyní upluků rakouských. Košutovei pochyboval
o pravdě slov ministrových; vídeňský »Zeit« se
však dovídá z kruhů vojenských, že četní uheršt
důstojníci, nacházející se nyní v rakouských po-
sádkách, když zvěděli, že mají býti přesazeni
do Uher, zažádali o rakouské stáitn
občanství, aby se nemusili vraceti domu.
Takových případů zjištěno prý už na šedesát
a množí se stále.
Ze Záhřeha, 9. července. (Srbové
Chorvalé.) Nejtvrdším oříškem ve sporu
srbsko-chorvatském jest Bosna a Hercegovina,
na něž si činí nároky obě národnosti, aniž by
chtěla jedna povoliti druhé. Za nynější snahyo
smír srbsko chorvatský časopisy, pojednávající
o smíru, vyhýbaly se dosud z opatrnosti Bosně.
Rěcký »Novi List« dolýká se i této choulostivé
otázky. »Srhové a Chorvatě — praví — maji
tolik společných zájmů, že by se musili snažiti
o svornou jich obranu v zájmu zabezpeče ní. svě
existence, i kdyby je nepojily svazky krve
a jazyka. Základem srhské i chorvatské my-
šlenky jest zásada národní. Státní právo jest
jen prostředek, jenž má sloužiti k dosažení
národních cilů. Národní zájmy vyžadují, abyv
království chorvatském Srbové i Chorvaté se
svorně domáhali rozšiření autonomie a samo-
statnosti. V Dalmacii musejí se oba bratršl
národové domáhati sloučení s královstvím chor-
vatským. V Bosně nesmí býti mez
Srby a Chorvaty boje národiního.
nýbrž má se obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny
ponechati, aby se dle své vůle samo přihlásilo
k té či oné národnosti. Na takovém podkladě
snadno by se nalezla formule pro sjednocent
obou národů.«
Ze Záhřeba, 9. července. (Hr. T. Peja-
čevič) jest osmý chorvatský bán od vyrovnánt
r. 1868. Prvý byl bar. Levin Rauch od pro-
since 1868 do ledna 1871; druhým Koloman
Bedekovič do února 1872, třetím Ant. Vaka no-
vič, jenž byl správcem bánského úřadu do záři
1873, čívrtým Ivan Mažuranič do února 1880,
pátým hr. Ladislav Pejačevič do září 1883,
šestým vládní komisař bar. Herm. Ramberg do
prosince 1893 a sedmým Khuen- Hederváry od
prosince 1883 do 27. června 1903.
#6
alto_textblock
#6
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 11. července.
#7
alto_textblock
#7
Z kosovského a bitolského vilajetu.
Dop. »N. L.«
Arnauté zajali sedm Srbů ze vsi Kunova,
jménem Petar Isajlovič, Badijan Popovič, Anto-
nije Jestrevič, Maxim Serafimovič, Teofil Sekulo-
vič, Blažo Ivanovič a Onosim Sofrevič. Zajate
zavřeli do jeskyně nade vsí Sibnicí. Turecke
vojsko Arnauty obkličilo.
Několik dní tomu, do Skoplje přibyli dva
švédští důstojníci, podplukovník Karel Inikaa
major Viktor Isila. Cařihradské vláda najalaje
pro skopijskou žandarmerii. V Skoplji obleklí
tureckou uniformu a každý povýšen o stupeň.
Na obyvatelstvo, zvláště turecké, příchod jejich
učinil nemilý dojem. Nerozumějíť ani turecky
#8
alto_textblock
#8
ani slovansky, vůbec žádnému balkánskému
jazyku. Co tu budou platni, jak se budou s lidm
dorozumivati?
V bilolském vilajetu událo se opět několi
srážek mezi tureckým vojskem a komity. Tak
u vsi Želeva v okoli Leriny, kde padlo 8 ko-
mitů. U Neratova, také v okoli Leriny, zahynulo
5 komitů. Kamitové bojují také proti grekoma
nům, kteří dělají Turkům vyzvědače. Dosun
zastřelili 12 řeckých popů 10 sediáků a
učitelů.
U Strebrena v okoli lerinském vojsko na
razilo na četu 25 komítů. Ve dvouhodinném
boji padl vůdce čety a 10 druhů.
Ve vsi Kolomlatech, na jihozápad od Le-
riny, poblíž Kosturu, turecké úřady zavřely 25
butharských sedláků pro podezření, že ukrýval
komity.
Na kraji města Bitolie i v okoli objevují
se časté požáry. Úřady mysil, že zakládají je
komiti.
Pověsť, že v okolí Prespanského jezera
četovala bulharská učitelka Kostadina Nastova
a junácky padla v boji s Turky, nezakláda s
na pravdě a padá na vrub romantické fantasii
Mezi komity není žádné ženské hlavy, tedy an
ne učítelky Kosladiny Nastovy.
Nespokojenost myslí zachvacuje také mol
medánské obyvatelstvo a tak jsou nespokojen
všickni: křesťané, že jim dány reformy nedo-
statečné, mohamedáni, že dáno křesťanům přili
mnoho.
V samém Skopiji, kde sedí Hilmi paša
jsou moslemové velmi rozhořčeni, že mnoz
komiti byli puštěni na svobodu, což prý zna-
mená, že jim dán od turecké vlády pokym, aby
se znova odebrali do hor a pokračovali v po
vstání.
Hněv moslemů stupňuje se nálezem po
vstaleckých pušek v tureckých hirobech. Podle
jejich víry hroby nesmějí se nikdy otvírati, aby
v nich věřícl nerušeně mohli čekati posledního
soudu. Tohoto předpisu, od moslemů všude
úzkostlivě šetřeného, komiti užilí a z tureckých
hrobů nadělali si tajných skrýší, spoléhajíce, že
Turkům nikdy ani ne apadne hroby, na pohle
neporušené, rozkopati a pátrati v nich po pu-
škách povstaleů. Ani že některé tyto úkryty byly
objeveny, není s to moslemy přiměti, aby hroby
rozkopávali a po zbraních v nich pátrali. Za to
však bedlivě liřbitovy své střehou.
Na hranicích okresu veleského a prile
ského objevila se četa komitů 40—50 mužů
silná, vedená Petrem Gerasimovem. V bitol-
ském vilajetě ve vsi Mešejšti zdržovala se čel
40 m. Proti ní vytáhly dvě setniny vojska. Ko-
mili se v čas o tom dověděli a ves opustili
Vojsko na ves napadlo, domnívajíc se, že jsou
tam komiti. Při tom zahynuli: pop a pět se
dláků; žena s ditětem byla raněna.
Srážka mezi komity a vojskem udála s
také u vsi Bystré v kraji debarském. Osm ko-
mitů tam zhynulo.
Arnaut Damjan z Kičinice se svým druhem
Džaferem a pěti Turky ukradli z Kunova, gosti-
varského kraje, sedm dělí, zavlekli je do lesa
a žádali za ně od rodičů 63 tur. liber (1300
franků.) Rodiče hlavy dětí vyplatili a dostali je
neporušené nazpět.
Ve vsi Myslečevu Turci přepadli dům ně
jakého Petra, pátrajíce po komitech. Zabili př
tom téhož Petra, jeho ženu a bratra, i popa
který se k tomu nahodil.
V okoli Djevdjelije vzteklý Turek ubil kř
sťana, pokojně pracujícího na poli, volaje
že našel komitu. Tím způsobem jsou všichn
křesťané od moslemů ohroženi,
Trestajíli úřady křesťany, že si sami zjed
návají právo, tím přísněji musí trostati, činí-li
totéž moslemové jakožto strana silnější, mající
za sebou ochranu vlády i vojska. Jinak pokoje
Dojčin.
#9
alto_textblock
#9
nebude.
#10
alto_textblock
#10
Pruská a ruská polilika jazyková.
»Christliche Welt«, orgán evangeliků v Ně
mecku, píše o této otázce:
Evangelíci v Ruském Polsku mají jako
katolíci na výběr, aby se ve školách vzdělá
vali buď v jazyku polském, nebo německém
Jazyku polskému se tam vyučuje povinně, avšal
s mnohými omezeními. Soukromému vyučován
nekladou se v Ruském Polsku žádné meze.
O poměrech v německých koloniích jiho
ruských píše týž list:
Školy národní, dříve církevní, v kolonifel
mají svůj stálý program, podle něhož na 30 ho
din týdenního učení 20 hodin jest věnováno
»hlavním předmětům« a 10 hodin náboženstv
a jazyku materskému. Ve školách luteránskýeh
vyučuje se tu náboženství všude po německu
ještě nikdy nebylo proti tomu protestováno ze
žádné strany.
Méně příznivé jsou poměry v guberni
kovenské, grodenské, vilenské atd., zvláště pro
katolíky, ale protestantští pastoři i tam mohou
si prvý rok pomahati jazykem německým. V Petro-
hradě a Moskvě evangelické děti učí se ve škole
náboženství výhradně německy.
»Christliche Welt« zavírá svůj článek slovy
Jak vidno, praktika vyučovacího jazyka v řiš
ruské není jednotná, nemůže se mluvit o »hu
mannosti« ruské vlády k neruským jazykům
ale v některých guberniích jsou na ně brány
dalekosáhlé ohledy.
»Köln. Volkszeitung« (orgán katoliků) k tomu
podotýká: Ukazuje se, že jazyková praxe
v Rusku je neskonale mírnější, než v Prusku
Jak často se německé noviny rouhají Rusku
jako »zemi knutu«, »eldorádu autokracie a ab
solutismu«, avšak mají mésti před svým pra-
hem. V Polsku pod žezlem ruským udíli se
polským dětem vyučování v jazyku materském,
jenž je tam dokonce povinným, a dále polský
jazyk není zapovězen ve vyučování soukromém.
V té příčině je Německo daleko, daleko za
Ruskem, tím dále, že o »polském nebezpečí-
právo mluviti má pouze Rusko, kde žije 12 mil.
Poláků.
#11
alto_textblock
#11
Z asijského východu.
Odporujíeí si zprávy, jež docházejí o sílu
aci ve východní Asii, rojí se stále jako houby
po dešti. Včera telegrafováno z Pekina, že po
věsti, jakoby zástupcové cizích států měli obavy
ve příčině vlastní bezpečnosti, jsou bezpod
statny a rovněž že není možno mluviti o na
pjatém poměru mezi Ruskem. a Japonskem
přes Kolin n. R. zároveh oznamováno, že po
#12
alto_textblock
#12
stup stavby japonských pancéřových lodí opě
se uvolnil, poněvadž rozpor mezi Ruskem
Japonskem poněkud se zmírnil.
Dnes došla opačná zvěsť. Přináší ji » Mor
ning Post« z Washingtonu. »Vláda Spojenýel
statů severonmerických — praví se v ní — čile
vyjednává se svými zástupci v Pekině o otázee
obrany tamějšího amerického vyslancetví. Kdežtn
dřívějším zprávám o hrozícím nebezpečí nového,
cizincům nepřátelského povslání přikládala s
ve státním departementu malá víra, všímá s
nyní vláda možnosti obnovy nepokojů bedlivěji
a pozornějí. Nahlíží se, že žádaná bezpečnostní
opatření jsou nutna.«
Není pochyby, že zúčastněné státy jsou n
Rusko ve východní Asii žárlivy, ale také celkem
bezmocny. Japonsko, se všech stran proti němu
štvané, však se sotva odhodlá, aby se s ním
utkalo v boji a proto všechny sebe poplašnějše
zprávy o Čině a Mandžursku, Ruskto z klidu
jeho postupu nevyruší.
#13
alto_textblock
#13
Nový volební řád v Bavorsku.
Bavorský zemský sněm zabývati se bude
v příštím zasedání volební novelou, kterou za-
vede se — dle sdělení »Frankfurter Zlg.« —
v Bavorsku tajné, přímé a všeobecné volebn
právo, ale nabytí volebního práva na základ
stáří poněkud se prodlouží. Novelou změní prý
se také rozsah volebních okresů a poruší se do
savadní zásada, že v každém volebním okresu
volil se jen jeden poslanec. Přiště není. prý vy-
loučeno, že zřídí se některé volební okresy větš
a že se v nich. budou voliti poslanci dra.
#14
alto_textblock
#14
Perseknce Poláků v Prusku.
Pruský úřad v Opolí vyzval krajské školní
inspektory, aby učitelstvu připamatovali minister
ské nařízení, kterým zakazuje se jim členství ve
spolcích polských. Zároveň má se učitelům dů
razně podotknouti, že učítelům jest naprosto za
kázáno členství ve spoleích, nechiť mají jaký kol
název, zejmena také v lidových ústavech peněž-
ních a že veškery styky s témito mají nepro-
dleně přerušiti.
Německé lísty denuneují, že Poláci vyvinuj
také v Berlíně horečnou činnost a že odvažuj
se do něho svolati sjezd polských katolickýei
dělníků, který bude prý se konati na podzím
V Berlíně zřídily prý se dva nové polské spolk
a sice polských obuvníků a polský spolek jiho
berlínský.
#15
alto_textblock
#15
Bryanovy studle.
Z Nového Yorku se sděluje, že bývalý kan
didát presidentství Spojených států severoameri
ckých Bryan, vydá se v prosinci na čtyř
nedělní cestu do Anglie, Francie a Německa, v
kterých chce studovati poměry dělnictva a na-
psati pak o nich knihu.
a
#16
alto_textblock
#16
Schůze presidenta Lonbeta s králem
Ednardem.
#17
alto_textblock
#17
Návštěvou presidenta francouzské ropubliky
Loubeta v Londýně a jejími důsledky za
bývá se dosud všechen tisk. »Figaro« pravi
»Angličané vědí, kde máme hlavní své zájmy
a my vlme opět, kda jsou zájmy Angličanů a
proto můžeme spolu hráti karlami otevřenými.
Položením důrazu na přítomnost zahraničníh
ministra francouzského Delcasséa v Lon
dýně při hostině v Quidhallu vyznačena šťastně
politická důležitost slavností, které znamenají
zároveň konec a počátek. Slavnosti tyto zahla
zují totiž vzpomínku na citlivosti ze včerejšk
a razí cestu vyjednáváním zejtřejším. Nepochy
hujeme, že tato vyjednávání, která dějí se n
obou stranách s přáním po dorozumění, povedou
k cíli«
»Eclair« praví, že v Londýně staly se dů-
ležité věci; Francie nejednala bez dorozumění
s Ruskem a francouzsko-anglické sblížení jes
předmluvou k anglicko -ruskému.
Také ruské časopisy přikládají cestě
Loubetově do Anglie velkou politickou důležitost.
jež má cenu i pro Rusko. »Novosti« přím
praví, že tato návštěva poslouží spíše zájmůn
Ruska, neboť s jeho stanoviska jest velice vý-
hodným, když se spolčené Francii umožní, aby
neutralisovala jednostranné tahy na šachovniei
které provádí anglická politika v Evropě a ze
jmena na dálném východě. Šťastným výsledkem
Loubetovy cesty do Londýna bylo by sblížen
Francie s Anglil, které by Francii poskytlo silu.
aby rusko francouzskému spolku mohla proká
zati služby a posiliti tím všeobecný mír.
»Novoje Vremja« spatřuje v londýnske
návštěvě Loubetově příznivý vliv na vývoj me-
zinárodní politiky, ač nedoufá, že by se mez
Francif a Anglií vyvinulo těsné sblížení,
#18
alto_textblock
#18
Krise v Řecku.
Z Alhen se sděluje, že Ralliov ise
podařilo sestaviti nový kabinet, jehož seznam
předloží dnes králi. Jména nové vlády nejsou
ještě známa, ale jisto již jest, že Ralliovo mi-
nisterstvo říditi se bude ve všem po vůli De
lyamisa a zejmena přistoupilo na jeho ho-
spodářský a vojenský program. Král za nyněj
ších obtížných poměrů v Řecku přistoupil n
podmínky Ralliovy a nový ministerský před seda
vylasi se dekretem o rozpuštění sněmovny
jestliže tato jeho program neschválí. Ralli před
loží sněmovně znovu předlohu o hrozínkovém
monopolu, aby utišil rozechvění v Peloponesu,
ač není pochyby, že narazí při tom na stare
oblíže.
Odpor eizích států proti hrozínkovému mo
nopolu neochabnul a uvážíli se, že monopo
tento odporuje duchu obchodních smluv, státy
v něm neuleví. Jelikož pak bída mezi pěstitel
hrozínek na monopol odkázaných jest příliš
velká a třeba ji rychle zažehnati, očekává Ral-
liův delysnistický kabinet těžký úkol, kterj
sotva splní.
#19
alto_textblock
#19
Letošní česká města výstavní
#20
alto_textblock
#20
Z pardubických ústavů vyučovacích vynik
státní vyšší škola reálná, pravý to pomník oběta
vosti občanské z dob, kdy ještě městu bylo něst
náklaď na důležitý ústav ten. Vznikla z německ
hlavní školy v Pardubících, která nahrazovala za-
niklé gymnasium minoritů v letech 1739—1776 a z
měněna dnem 1. října 1854 ve dvoutfidní reálku, k ní
#21
alto_textblock
#21
roku 1858 přibyl ročník třetí. Již 28. prosince 1802
žádala obec pardubická, by směla ústav ten upnavit
jako samostatnou šestitřídní reálku. Dne 1. října téh
roku otevřena 1. třída vyššího oddělení a roku 1865
byla v Pardubicích úplná reálka. Vyučovacím ústavem
tímto poslouženo bylo v kulturním ohledu velice vý-
chodu českému a reálka tato vychovala pod výtečným
řízením zvěčnělého Jljího Vratislava Jahna, jenžr.
1895 odebral se na odpočinek, řadu výtečných pracov-
níků. Roku 1865 postavila obec prostrannou a na
dohy ty nádhernou hudovu pro reálku dle plánů a-
chitekta Františka Schmoranze z Crudimi. Zásluhy
puskmístrů bývalých, zvláště V. Bubeníka, jsou
těchto kullurních snahách patrny. Žáci ústavu zajisté
si vzpomenou s vděkem na povznešené a ušlechtil
postavy professorů pardubické reálky, kteří v plněm
věku odňati byli škole a vědě. Byli to botanický spi-
sevatel Josef K lika, M R. Ková ř, dr. Karel Václav
Sey ďler, Ladisliv Kastner a Ant. Barborka
Od roku 1881 jest reálka ústavem státním
Nedávno zařízena byla v městě státní průmy-
slevá škola pro odbor stavitelský a strojnický; pokra-
čovaci, měsťanská a obecné školy jsou v náležilém
poštu zostoupeny.
Zajímavým zjevem areliitektonickým jest hřavní
náměsti pardubické, jakož i některé ulice vnitřníh
města, jež vyznačují se starobylým rázem domů s
štíty, z nichž některé jsou z přechodní doby gotiky
do renaissance, většinou průčelí barokových; zvláště
upeutá cizince dům „s Jonášem“ s krásnými reliely
a v Pernštýnské ul. „Císařský mlýn“, jehož okna zdo-
bena byla pažením slohu renaissuněního ze století 16.
která pocházelu asi z téže dílny, jako skvostné portály
v demě Pernštýnském, z nichž jeden jest v museu
království českého a druhý v museu pardubickém
Z nových budov uvésti sluší radnici v české r
noissanci dle pánů arehitekta Wejrycha zbudovano
v letech 1893—1894, kterou zdobí allegorie Mik. Alše
K. Klusačka a plastiky A. Poppa. Radnice má skvost-
nou zasedací síň s malbami Klusáčkovými. O modern
části města na Zeleném předměstí od brány až k
dráze jest řada domů umělecky dokonalých. Histori-
cko- politický význam má dům č. 112 na Zeleném
předmněstí, kterýž náležel dru. J. Žákovi; v domě fon
v bytě vlasteneckého advokáta dra. Žáka podepsány
byly dne 10. února 1871 české fundamentálky. Před
městí Zelené zdobeno jest zdařilým sousoším bratra
ců Veverků, vynálezců rychadla. Pomník, rolni
ctvem českým r. 1883 zbudovaný, jest dílem Josei
Strachiovského.
Návštěvník výstavy pardubické věnuje těmto z
jimavým pamá tkám tutéž pozornost, jako rozkvellé-
mu, liespodářskému a všeobecnému průmyslu rozl
ženému budovami svými při drahách státní spol
nosti, při dráze pardubicko-liberecké a dráze severo
západní.
Mesto pekračujíci, zemědělsky i průmyslověs
povznášející, obyvatelstvem vzrůstající do 18 tisícs
příbytkem od r. 1890 o 4664 lidí, tot Pardubřee
které letos předstupují před veškery své spolukrajany
aby daly počet z hospodaření svého s hřivnami, je
zim ku pěstění dány.
Z nížiny labské přejeďeme po krátké cestě pře
Iradec Králové českou obchodní dráhou do druhéh
města výstavního Hořie, obce typu zcela jiného, oso-
bitého. Na úpatí Krkonoš a na počátku žirné krajiny
zlatého pásu českého slučuje v sobě město toto kra-
jinné krásy horské se zemědělským pokrokema
blahobytem úrodných našich nížin. Frahorské rameno
krkonošské, rulový Zvíčí, vyplnající se nad krajinu
okolní 671 metrů, dominuje předhoří kolem Hoříc d
nížiny a vypnuliny se sklánějící. Město samo ve 313
metrech nad hladinou jest přeclíodem od Chlumu ho-
řiekého, do mírné pahorkatiny v nížinu přechá zející
jakoby jednou stranou opřeno o hradhy krkonošské,
druhou vzhlíželo se v širý kraj, jenž v době jarní jest
„zemským rájem na pohled
Všechen pruh země v předhoři tomto k Ostroměř
a k Jičínu jest jediným velikým sadem: není silníce.
cesty, meze, hranic jednotlivých parcel polních, ab
nebyly posázeny stromovím ovocným. Třešně hořické
a okolní jsou světoznámy. Ke straně hradceké přes Mi-
letín rovněž žirná půda, pokročilé zemědělství zaujme
mysl každého, kdo s láskou a vnímavosti pohliží n
píli a poctivé snahy našeho lidu
Krajinu oživuje říčka Bystřice, praffeníci s
na jižním svahu hory zvíčínské; tvoří četná údoli
příkrými stráněmi lemovaná a teče na jih k Miletinu.
rodišti K. J. Erbena, kdež se údolí mile rozestupuje
U Hořic prolamuje si cestu mezi Chlumy vřešťovským
a hořiekým, načež ve velikých záhybech liněji provád
vody své ke Chlumei do Cidliny.
Město, zvláště v posledních dobách, povzneslas
očividně průmyslem, obchodem, ale předem účinky
výtečné odborné školy sochařsko-kamennické, spojené
s kursem kroslířským a modelářským. Práce, jimiž
škola ta ozdobila řadu chrámů, památných míst, bo-
jišť a j. svědčí o poctivé snaze, vzbuditi opět u nás
v Čechách tu lásku k umění, klerou kdysi slynula
naše vlast. Nechť působí škola ta, jako kdysi umělecká
škola kláštera sázavského, jejíž památky na východě
českém dosud nás obdivem naplňují, nechť přiroze-
ného bohatství a výtečného materiálu kolem města
nahromaděného — hořického pískovce — užije k ob-
nevování našich starých památek, jež tak dlouho ne-
povšimnuty se v niveč Hlily. Výstava školy tě bude
přední atrakcí záslužného podniku hořického.
V městě, moderními budovami zvláště na náměst
vynikajícím, vyniká uprostřed malého sadu děkan-
ský kostel P. Marie z r. 1365 s kamen. klenbou kří-
žovou, s náhrobky p. Václava Sádovského, pána n
Horní Dobré Vodě a Jer. Bukovského z Nové Vsi. pk
radnice golická, obecní dvůr s museem a divadlem,
zámek, jehož část klenutí jest zbytek tehdejší tvrze
Utěšenou scenerii tvoří u města se pozvědaji
vrch Svato-golhardský, na jehož patě rozkládá s
krásně rozložené a vkusně rozdělené výstaviště. Vý-
letní místo toto se starobylým kostelíkem sv. Gotharda
a se hřbitovem bývalo kdysi místem poutnickýmk
léčivě vodě, která ve studánce na hoře vyvěrá. Přední
ozdobou vrchu jest mohutná mohyla se sochou Jana
Žižky z Trocnova na památku vítězství, jehož doby!
dne 20. dubna 1423. Táhl tehdy Žižka po kraji hrade
ckém lidi sobě podmaňuje. Tu sebrali se na něho páni.
jindy přítel jeho Diviš. Bořek z Miletína a Čeněk
z Wartemberka. Žižka táhl před nimi k Hořicům, ne-
maje než dvě řady vozů. „i položil se s nimi u s
Gotharda proto, aby se svými děly na vršku postavi
se mohl a aby páni s koní ssedati musili. Když oni
idouce do vrchu ustali, k vozům šturmujíce a on jich
čekal s děly a s lidmi neustalými a prve než mu
vozů dobyli, nabil se jich do vůle, a když je o
vozů odbil, pustil na ně lidi čerstvé. A tu mu pán boh
pomohl, že pana Čeňka i pana Arnošta s jinými v-
jensky porazil i s jich lidmi a vozy a pušky jim po-
bral. A sám Čeněk s pole ulekl s málem lidu svého.“
Pod mohylou Žižkovou na stráni viděti jest po-
prsí dra. L.. Jandery, proslulého mathematika na filo
sefii pražské, rodáka hořického,