Ročník XV.

Č. Budějovice, 20. prosince 1912.

Číslo 51-52.

Nro

V

ihočesky

organ ceskoslovanske sociälní demokracie.

Předplatné: na celý rok K 4.80, na půl roku K 2.40, na čtvrt roku K 1.20, Německo na rok K 5.48, ostatní státy K 6.88. Vychází každý čtvrtek o 10 stranách V drobném prodeji číslo 8 hal. Redakční uzávěrka v úterý večer. Redakce, administrace aexpedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účet pošt. spoř. č. 68.657 Inserty plati se při objednání. — Majitelé XVI. a XVII. kraj soc. demokrat. organisace v Čechách. Stížnosti na Jana Permana Děln. konsum C. Budějovice

Patnáct let „Jihočeského Dělníka.

Ceské Budějovice

Do Českých Budějovic sjiždí se delegáti jihočeských dělnických organisací k význam- nému sjezdu. Ku sjezdu, pořádanému u příležitosti patnáctiletého výročí založení našeho listu, orgánu českoslovanské sociální demokracie v jižních Čecách. A my si vzpomínáme Patnácí roků vycházi již „Jihočeský Dělník. Kolik bude těc soudruhů a soudružek, kteří v těchto dnech půjdou zpět ve svýdh vzpo- mínkách s námi a budou si vzpominati na to, co dálo se v Budějovicích a jižních Čechrád před patnácti lety? Jak tehdy vypadalo naše hnutí ?. V polovině let devadesátých minulého století, kdy vznešené idee socialismu počínaly si vítězně raziti cestu do myslí a duší hospodářsky, politicky a kulturně ubijeného pro- letariatu, nebylo socialistické hnuti tak vyspělé jako dnes. Socialistický tisk, pokud stával byl pronásledován, úřední i měšťáckou persekucí mladé a slabé hnutí ubíjeno a těch nadšených hlasatelů Socialismu, kteří byli odhodláni svému přesvědčení obětovati všechino. nebylo tolik, kolik bylo třeba. Průkopnici hnuti z let osmdesátých pronásledováni a žalářováni, byrokracie, kapi- talism a klerikalism jako furie hnány byly jedinou snahou, zničiti Socialismus, který rozvojem průmyslu v letech následujících nezastavil se dle rčení rakouskéhe státníka u Podmokli, ale vítězně dobýval armádu indiferentního proletariatu, jak českého tak německého. Ani jižní Čechy svou hospodářskou strukturou Socialismu tolik nepřístupné nezůstaly před dělnickým hnutim ohrazeny. Již na počátku let devadesátých vidíme snahu sou- střediti agitační a organisační činnost v metropoli českého jihu a v roce 1894 vycházi v Budějovicídh za redakce nedávno zesnulého soudr. Dolejšího první čísto „POCHODNĚ- malého osmerkového čtrnáctidenníku. „Pochodeň“ se ale neudržela a v prosinci 1897 nastupuje její místo „IHOČESKÝ DĚLNÍK“ vycázející jako čtrnáctidenník o čtýřed stranách. Brzo ale pocifuje vzrůstajíci hnuti, že slabý čtrnáctidenník nedostačuje jeh potřebám a 11. srpna 1899 přibývá „Jihočeskému Dělníku“ nový pomocník „MEZINÁ- RODNÍ JIHOČESKÝ DĚLNÍK“, jehož úkolem bylo obejíti tehdy platný zákon o no- vinovém kolku a umožniti tak týdenní vycházení dělnického časopisu v jižních Čechách Zrušením novinového kolku v roce 1900 ustoupil „Mezinárodní Jihočeský Dělník a od té doby vychází „Jihočeský Dělnik“ týdně, dosáhnuv dnes největšího nákladu nejen v žurnalistice lokální, ale také největšího nákladu všech krajinských týdenníků naší strany Budiž v jeho historii pro paměť mladším jeho čtenářům a přiznivcům zaznamenáno že „Jihočeský Dělník“ byl v červnu 1902 z moci úřední zastaven a přívlastek „Nový umožnil tak vydavatelstvu zůstati věrným starému záhlaví. Patnáct let koná tak „Jihočeský Dělník“ své poslání v jihočeském proletariátu. Na obálce dnešního čísla cituje prohlášení prvního čísla z r. 1897 a tomu prohlášení jiste se jako dělnický časopis nikdy nezpronevěřil. JIHOČESKÝ DĚLNÍK“ nedal se umičeti ani konfiskacemi ani nepřízní jednotlivýc vrstev občanstva a na vybudování našeho hnutí v jižních Čechách má podíl nejpřednější „JIHOČESKÝ DĚLNÍK“ vedle systematického boje proti kapitalismu nikdy neza- pomněl na veliké své kulturní poslání na českém jihu a po řadu let representoval sám boj proti klerikalismu, tomuto důstojnému spojení kapitalistického feudalismu. „JIHOČESKÝ DĚLNÍK“ byl, jest a bude i do budoucna jediným pojítkem českýd exulantů práce, kteří v cizině, nechť již na Rýnu, nebo na Dunaji hledají dhleba pro sv rodiny a jako takový je nejlepším přítelem každé dělnické rodiny, jejím rádcem a pomocníkem. Proto po patnáctiletém působení, bez velikých slov, při oslavě svého jubileu dávo své „já“ soudruhům a soudružkám, aby uvažovali o tom, co vykonal a co vykonati mohl. To co je „Jihočeský Dělník“ to je v jižních Čechách naše strana. Jsme dnes jako strana v jižních Čechách činitelem rozhodujícím, organisaci nejvlivnější. Ale na tom, co bylo až dosud vykonáno, nezůstaneme státi. A při jubileu „Jihočeského Dělníka“ slibme si v Budějovicích jako v Táboře, všude tam, kde máme soudruhy a soudružky, že půjdeme dál, dál za velikými úkoly, které českoslovanskou sociální demo- kracii v jižních Čechách očekávají. Zdar našemu bojci „Jihočeskému Dělníku“, nechť žije a mohutní jiho- česká českoslovanská sociální demokracie

Al. K.

Od říšského poslance soudr. Ant. Němce

Bylo to dusné politické ovzduší, když jsme jeli o vánocích r. 1893 do Českých Budějovic na sjezd české sociální nemokra- cie. Vláda Windischgrätzova nevěděla jak se má chovat k dělnictvu třídně uvědomě- lému, před nímž musila kapitulovat vláda Taaffova o prvním máji tři léta před tím. Na podzim roku 1893 byl Taaffe smeten měšťáctvem, když dělal koncese hnutí děl- nickému a podal v parlamentě volební opravu ve smyslu rovného práva. Reakce zvedala drze hlavu. V Čechách dospíval právě maloměšťácký radikalism svého vyvrcholení, mazány or- líčky a zpívány protidynastické písničky. Rakouská vláda se toho strašně polekala pražská policie byla krajně nervósní, že tomu nemohla zabránit. Když do toho za- čali zpívat sociální demokraté „Pryč s ty- rany a zrádci všemi!“, pozbyla byrokracie poslední špetku rozvahy, pražská policie přímo třeštila. K tomu ke všemu pak na štědrý den byl zavražděn v Praze policejní špicl Mrva Za takových okolností, kdy nikdo ne- věděl, co se zítra stane, kdy nám listy kon- fiskovány, schůze rozpouštěny a soudruzi vypovídáni a žalářováni, aranžovali jsme v Č. Budějovicích sjezd, abychom upevnili své organisace a postupu svému dali pevný směr. Sami mezi sebou jsme ještě všichni ne- byli taktéž úplně jednotni, měli jsme mezi sebou ještě část anarchistů a nevykvašených hlav mladistvých radikálů, kteří žíznili po odvetě za všechen ten útisk, jejž nám bylo snášet. „Oko za oko, zub za zub!“ bylo jejich heslem. Byla to veliká odvaha, pořádat v takové pohnuté době sjezd. Nikdo z účastníků nemohl vědět, jest-li nás nerozeženoua nepozatýkají, vždyť se byrokraté tolik na nás kasali, tolik nám vyhrožovali! ap u Co to dalo tehdy práce vyhledat pří- hodné místo pro sjezd, shodnout se o něm a zjednat si také potřebných prostředků peněžních. Že byly tehdy právě vyhlédnuty Č. Budějovice ku konání sjezdu, to před- pokládalo, že tam už tehdy byla taková silná organisace, jež mohla opatřit míst- nosti ku konání sjezdu a vedle toho i vše ostatní, čeho k tomu bylo třeba. Dnes ovšem je jinak, tehdy to však nebylo žádnou maličkostí. Šlo to ovšem těžce, ale ko- nečně to šlo přece. Sjezd se zdařil nade všechno očekávání. Stal se památným mez- níkem českého hnutí dělnického. Prohlásili jsme se stranou samostatnou a dali jsme si také pevný organisační řád. Nebyli jsme sice nikdy sloučeni v jednotné organisaci se soudruhy německými, ale formálně se mělo ve veřejnosti následkem prohlašování soudruhů německých za to, že dělnictvo