Císlo 51—52

„NOVÝ JIHOČESKÝ DĚLNÍK

Strana 15.

Rejlek

Z politického hnutí

na Táborsku.

Hnutí politické mezi dělnictvem tenden sociálně demokratických zakotvilo nejdřívev Táboře ku konci let osmdesátých, které tenkrá- te počítalo se na malý okruh jednotlivých sou- druhů, kteří tvořili hlavně radikálnější křídlo členů tehdy „dělnického“, dnes všeodborového spolku. Spolek tento po způsobu jiných, po- dobných spolků vzdělavacích má o hnutí poli- tické tu zásluhu, že zvykli si jednotliví soudruzi spolkovému životu, jakož i pořádáním schůzí, přednášek, divadelních představení a hlavně čet- bou knih a dělnických časopisů osvojili si pro počátek ty nejnutnější zásady socialismu, které mezi dělnictvem nacházely vzdor špatným po- měrům přece jenomí půdy Tábor, jakožto město ležící v kraji neboha- tém, vyznačuje se spíše jako město úřednické, do jisté míry maloživnostenské, mající tehdy je- diný velký podnik, doutníkovou továrnu, kde zaměstnány jsou z větší části ženy, jež tvoře v tu dobu kol 65 procent výdělkového zaměst- nání žen. Zaměstnání pro muže netvoří žádná jednotící síla magnetická, jako ve velkých pod- nicích. Roztříštěně tu pracuje značná část po- mocného dělnictva, želez. zřízenci, menší již zedníci, koželuzi, dále pak obuvníci, kočové atd. Výdělkové poměry dělnictva jsou špatné, valná část, hlavně dělnictva stavebního jezdí přes léto na práci do ciziny. Ve značné míře pra- cuje tu vedle muže též žena, jejíž výdělek pře- vyšuje často výdělek mužův. Tak jak v letech pozdějších, počíná se zvolna vyvíjet třeba je- šte slabý průmysl, má to již velký vliv na po- měry hospodářské a sociální. Rapidní vzrůst oby- vatelstva, což nese sebou nedostatek bytů, jež se následkem tím zdražují, čímž jeví se větší ruch stavební, v několika letech vzniká tu celá nová čtvrt, nové město, rostou též co do počtu obyvatelstva i domů okolní vesnice, Celkovice. St. Tábor, Čekanice, Měšice atd., dochází tu ve snaze hospodářského zlepšení pracovních po- měrů a zvýšení mzdy k mzdovým bojům, za- kládány jsou pak organisace odborové, v leteck devadesátých též k zápasům za politická prá- va, jež nutí k zakládání organisací politických. V tu dobu stál v popředí hnutí jako okresní důvěrník soudr. Ant. Voleman, který zasé- val zde símě socialismu, aniž mu bylo možno dočkati se památné vzrušující doby bojů za vše- obecné právo hlasovací roku 1905 zahájené Bylt vyrván zákeřnou smrtí proletářskou z n- šich řad právě v době, kdy současně se zápa- sem hlavního našeho požadavku všeobec. prá- va hlasovacího, počal rapidní vzrůst přísluš- níků a také nových organisací. V roce 1896 ko- nala se prvá okresní konference v Táboře v ho- telu „U Havlíčka“, na které přítomen byl soudr Smetana z Vídně, a byl postaven též jako kan didát v V. kurii XV. volebního okresu. Ve volbě r. 1897 konané, obdržel soudr. Smetana 88 hla- sů. Druhé kuriové volby, jež konaly se v roce 1900, taktéž nepřinesly nám vítězství. Kandi- dátem naším byl tehdy soudr. Toužil, nyní ad- ministrátor „Práva Lidu“. S jakým terorem již tehdy měšťáci si počínali proti nám, máme je- ště v živé paměti. Čím strašili tenkráte- voliče, stůjž zde malá ukázka z letáku táborskými mě- šťáky vydaném. Stojí tu mezi jiným ležatým písmem tučně podtrhané věty: „Voličové! Uvaž- te, jaká hana a potupa na naše město by uvr- žena byla, kdyby zde zvítěziti měli volitelé stra- ny beznárodní, udržované německo-židovskýmí penězi. Voličové! Mějte věc našeho drahého ná- roda českého na paměti!“ Z toho vidět, že již tehdy z hnutí socialistického na Táborsku na- skakovala měšťákům husí kůže. V roce 1899 dne 12. listop. konala se okresní konference v Soběslavi. Zastoupeny byly org. Tábor (5 delegáty), Soběslav, Kard. Řečice, Nov. Etink, Vltavotýn a Žirovnice. Za pražské ve- dení přítomen byl soudr. V. Johanis, z Vídně soudr. Čeněk Světlík. Konference tato jest mimo

jiné pro nynější jubileum památná tím, že při- jata na ni byla násl. resoluce: „Dnešní konfe- rence důvěrníků XV. vol. okresu v Čechách pro- hlašuje „Jih. Dělník“ za svůj publikační orgán a zavazuje starati se o jeho rozšíření a nut- nou i morální podporu za tím účelem, aby se uskutečnila možnost získati agitační sílů pro naše 3 jihoč. okresy.“ Od té doby býl tedy „Jih. Dělník“ přijat za bojovníka tehdy XV. vol. okresu a nyní XVI. krajské organisace (ústř. v Táboře) a má také o celé hnutí v našem kraji tu největší zásluhu. Roku 1900 súčastni se (tehdy XV. vol. okres) sjezdu budě jovického, na kterém byl sdělán org. řád strany a zaveden povinná daň, svým zástupcem. Dne 31. prosinc roku 1903 vykazuje XV. vol. okres celkem organisace, které plnily povinnosti ku straně, jsou to organisace Tábor, Soběslav, St. Tábo a Pacov, a vykazoval příslušníků r. 1901 93, r. 1902 134 přísl., r. 1903 184 přísl. V roce 1904 vyslán též zástupce na sjez do Prostějova. Od roku 1901 až do roku 1907. tak jako všude, též na Táborsku značně vzrostly nám organisace i počet příslušníků, který dosáhl počtu 1264 ve 43 organisacích. Po roce 1907 nastal však značný pokles, což vedlo též k zá- niku některých organisací následkem nedosta- tečného pochopení pro zvýšenou daň strany. V letech 1907 a 1911 vedl nynější kraj XVI.- gitaci ve čtyrech volebních okresech, a po obě obě dvě období přišli kandidáti naši do užších voleb v okr. měst. 29. a 60. venkov. V okrese 74., kde kandidoval člen kraj. výboru soud. šáda, byli jsme rozhodujícími. Dnes jest v kraji činných 42 organisací s 1200 příslušníky.v kraji jsou dva děl. konsumy, dvě Děl. Těl. Jed- noty, v nichž vychovává se naše mládež. Přičiňme se, abychom všude rozšířili o nejvíce náš krajinský list „N. Jih. Dělník“ a buďme jisti, že získáme řady příslušníků, vy- zbrojených vědomím pro další naše úkoly.

veríkm orpeni seeíl

Po provedené akci s agitačními čísly „N. J. Děl.“ sdělte nám nejdéle do 29. prosince kolik čísel má býti k Vám na dále zasíláno. V každém místě je možno získati, a věříme, že soudruzi budou to pokládati za otázku cti své organisace, 10% nových odběratelů. Vřadí míst da- leko více. Tam, kde nedojde nás do 29. prosince sdělení o počtu nově získa- ných odběratelů, vezmeme za měřítk přírůstek 10%. Důvěrníci organisací, jistě že se i s druhými soudruhy přičiní, aby zdar vánoční akce byl pro celou naší stranu nejlepší. Rovněž oznamte, kolik bylo získáno o Vánocích nových příslušníků do strany. Výkonný výbor kraje XVI. a xvll. a Vydavatelstvo listu.

SMĚS.

Agitačních čísel „Jihočeského Dělníka“ mi- mo obvyklého počtu exemplářů objednaly v po- sledním týdnu následující organisace: Hamru Třeboně10, skupina českých textilníků v N. - tinku 80, politická organisace Třeboň 50, soudr. Svoboda Soběslav 35, pol. org. Tábor 700, pol. org. Krumlov 20, org. Budějovice I. 20, pol. org. Lásenice 20, pol. org. Soběnov 24, skupina plav- ců v Č. Budějovicích 25, org. Purkarec 40, pol org. Pořešín 10, s. Bohunínský St. Pölten 20, org. Dražice u Tábora 20. Našim čtenářům. V minulém čísle ukončil jsme v naší románové příloze pěknou Hálkovu novelu „Poldík rumař“, která těšila se čilé po-

zornosti zejména ženského našeho čtenářského světa a jistě byla šťastným zahájením naší pří- lohy vůbec. Víme, že veliká většina čtenářů si románkovou přílohu ukládá v knihu a proto po- čínaje příštím číslem, budeme ve vydávání „Knihovny Jihočeského Dělníka“ pokračovati. Přineseme našim čtenářům časově historickou povídku Prokopa Chocholouška, populárního če- ského románopisce (zemřel 5. červc. 1864) a sice jednu z jeho cyklu „Jih“ POLE KOSOVO, Charakteristikou svého péra, líčí tu Cho- choloušek pád srbského carství a národní samo- statnosti srbské z r. 1380. Současné události na Balkáně činí děj této povídky zvlášť zajíma- vým a čtenářům se jistě zavděčíme. Za naši snahu žádáme od nich jen tolik, aby při každé příležitosti list náš svým známým doporučovali. Sbírejte na „Milion dvacetihaleřu“ volebního fondu. Čtyřicátý sedmý výkaz pokladníka voleb- ního fondu strany vykazuje, že až dosud bylo odvedeno 310.533.11 dvacetihaléřů. Vyu- žijte vánočních dnu k dalším sbírkám na vá- lečný fond českoslovanské sociální demokracie. Nové bankovky. Koncem t. m. počne Ra- kousko-uherská banka vydávati nové 100koru- nové bankovky s datem 2. ledna 1913. Dosa- vadní 100korunové bankovky vzaty budou2. ledna z oběhu. Bavorský král zemřel dne 11. prosince. Ná- stupcem jeho bude princ Ludvík, narozený 1845. Ve svýcarsku zvolen byl presidentem repu- bliky šl. Müller. Slechtic — presidentem republ- ký — jak se to rýmuj Balkánská válka není ještě skončena a ná- rodní sociálové již si brousí zuby, jak v někte- rých zemích ze všeho budou těžiti. Proto ně- kteří bratři již poslali žebravé dopisy srbské vládě a bělehradskému obecnímu zastupitelstvu, ve kterých se nabízí ke všelijakým kšeftům. Jeden takový dopis zní: „V duchu bojujem s Vámi, není-li možno tělesně, tož alespoň fi- nančně činíme sbírky ke zmírnění bídy raně- ných. Jsem Klofáčnv stoupenec a po Novém ro- ce dovolím si navštíviti mě milou Vaši zem činím dotaz, možno-li Čechu obchodně se tam jako cestující s českou továrnou uplatniti. Zno- vu přeji vítězství zbraní slovanských bratří a v duchu notuji: Sumí Marica...“ Roztomilé, co? Běda však těm Srbům, kteří lásku národně sociální poznají z blízka! V justičním výboru poslanecké sněmovny za- stupuje národní sociály známý domácí pána zdražovatel bytů dr. Hübschmann. Týž jest cti- telem oportunní politiky páně Klofáčovy a proto měl v potírání mobilisačních předloh těžké po- stavení. Bratří Vencové Fresl a Choc jej stá- le nutili, aby dělal obstrukci, kdežto Klofáč a Šviha chtěli opět, aby dělal jen oposici. Aby se Hübschmann oběma směrům zavděčil, proto v justičním výboru jeden den se tvářil tak, jakoby chtěl dělati obstrukci, druhý den však mluvil jen jako oposičník. Celkem prý sse však ctitelům obojaké národně sociální politiky br. Hübschmann zavděčil. Svatohorský poslanec se bojí klerikálů.v neděli 8. prosince konala se v Praze schůze živnostníků proti mnichům Benediktinům-Beiro- rům v Praze na Slovanech, kteří na klášterních pozemcích zřizují rozsáhlé strojní dílny. Živ- nostníci se cítí těmito konkurenčními dílnami ohroženi, a proto staví se proti provozováns živnosti Emausáky. Projev nespokojenosti měl býti učiněn právě na zmíněné schůzi, kterou svolala Zemská Jednota živnostenských spole- čenstev. Referentem měl býti národně sociální poslanec Slavíček. Týž však nechal schůzi pla- vati, ač jest starostou Zemské Jednoty a zaslal představenstvu schůze dopis, ve kterém sdělil, že se nemůže do schůze dostaviti, aniž by t- vedl proč. Následkem toho byla schůze bez hlavního řečníka, což způsobilo mezi živnost- níky velikou nelibost. Příčina nedostavení se Slavíčka jest ta, že týž má podepsaný revers z posledních říšských voleb, že nebude proti klerikálům nikdy a v ničem vystupovati. Pa