ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 f4279470-8f16-11dd-b32c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
ALTO TextBloky — 63
#1 alto_textblock #1
Strana 20.
#2 alto_textblock #2
NARODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
7. září 1913. číslo 246.
#4 alto_textblock #4
pychem a s menším pokojíkem uvnitř. Do této svatyně, jež patrně konala službu ložnice krásné Angličanky, neodvážila se vniknou ani nejsmělejší moje myšlenka. Moje hostitelka mne zatím posadila s pod- manivou laskavostí do pohodlné lenošky, po- tažené charginovou kaží, která byla kdys před časy višňové barvy, a tam jsem zůsta sedět. Uprostřed pokoje stál kulatý stolek, pro- střený pro dva. Byl rozvinut skutečný pře- pych v ubrusech i příborech. V kříšťálové nádobě, na stříbrné nožce, voněly čerstvé- plné, tmavorudé růže. Vše mi lichotilo: by jsem čekán, a všechno bylo zřejmě uchystáno s nemalou námahou jen k vůli mně. „Máte asi hlad!“ pravila má hostitelka ukázala čarovným pohybem ruky na stůl. Pak stiskla knoflík elektrického zvanku Číšník přišel v černém úboru a bílém nákrč- níku s ouverturou k naší večeři: nádherným hollandskými ústřicemi a dlouhohrdlou lahv rýnského hroznu. Přisunula moji židlí se svůd nou horlivostí ke stolu. „Allons souper, monsieur!“ Mluvila také francouzsky — čím víc, tín lépe: pak bude snad možno začít nějakou konversaci! A v nejbližším okamžiku jsem sedě s oslnivě bílým ubrouskem pod bradou, zatín co obratné ručky kupily horu ústřic na mů talíř. Ústřice byly delikátní! Pokoušel jsem se — nejškoláčtější frančinou na světě — vyjá- dřit svou spokojenost. Ona se smála — naklá něla se do zadu v židli s ubrouskem před ústy a smála se bez přestání. Pak nalila zlatého vína do zelených skle- nic, zdvihla svoje, podívala se poněkud vyzý vavě na mne a řekla: „Je vous remercie, monsieur, pour votr Grégoire; il était trěs charmant!“ „Oh, merci, madame la ... la . .. „Baronne, s'il vous plait!“ doplnila lehc prohozeným tonem. Baronessa! — Baronessa! — Tedy jsen se nemýlil — byla skutečnou dámou — a do- konce velmi urozenou dámou! Ve večeření se zatím pokračovalo. Ústřice byly vystřídány výborným Chateaubriandem s lanýži, dlouhohrdlá byla vystřídána baňatou zaprášenou, starou lahví burgundského, a t zas, když přišla ananasová zmrzlina, pěnivým ochlazeným Pommerym — mým vínemí Všechno mi případalo jako sen. Plavá ba- ronessa se mi zdála jako ideál ženské něžno- sti a rafinované elegance. Když se proti mně nakláněla s usměvavýma a zářícíma očima. musil jsem se kousnout do rtu, abych neřek nějakou hloupost nebo něco šíleného. Konečně jsme vstali od stolu. Baronessa se na okamžik vzdálila; vzpo mněla si, že má odpověděti na dopis a že od pověď musí jit ještě nočním vlakem; ale bylc to jen několik řádků; hned se zase vrátila. Číšník vstoupil s kávou a cigaretami; da jsem se jím obsloužiti leže zpola rozložen na pohovce a trochu tupě vypouštěje nosem ci garetový kouř. Připadalo mi, že slyším někoho mluvit ve vedlejším pokojíku; ale když jsem se jal na- slouchat, bylo zase ticho. Pak se tam světlo shaslo a baronessa vyšla s psaním v ruce. Byla bleda a působila dojmem jakési nervosnosti Přes ramena přehodila červený řasnatý šál „Musím se sama postarat, aby můj dopi zastihl poštu. Nebude to dlouho trvat. „Dovolte mně ... Ale ona už byla s mírným přívětivým pokynem ze dveří. „Má jistě nějakého milence, jemuž píše, myslil jsem si, ale v témž okamžiku jsem li- toval, že mohu chovat tak lehkomyslnou urážlivou domněnku. Nalil jsem si sklenku cognacu, vyprázdni ji a podnikl ještě jednou týž příjemný manévr Jak krásný se mi zdál život! Večeře jsem jako rozený princ, byl jsem uprostřed pi- kantního dobrodružství, neměl jsem starostí příští den a bylo mi jen čtyřiadvacet let. Jal jsem byl šťasten! A užíval jsem svého štěst plnými doušky. Dveře se otevřely a baronessa Mary vstoupila dovnitř, zářivě veselá, v nejskvost- nějším rozmaru. Sedla si ke stolu a broukala si několil strof z pařížského pouličního popěvku, zatín co si nalévala kávu. „C'est bon ca!“ smála se a upila černo- hnědého nápoje. Přisvědčil jsem a nabídl jí cigarety. Vzala si jednu a prosila mě, abych jí ji zapálil. A př tom, co jsem jí držel hořící zápalku před ci garetou, vypustila mně do obličeje kouř a po- zorovala mě zpola přivřenýma, divýma očima Bozi, jak byla krásná! Nemohl jsem za to ovinul jsem jí náhle paži kolem života, vza jí, ani nevěda, co dělám, cigaretu z úst a polí- bil jsem ji. Nezlobila se, nýbrž řekla tolik trochu prosebně po anglicku: „Buďte hezky způsobný, milý příteli!“ Ustoupil jsem zpět, tak zahanben, jako- bych se byl dopustil strašného zločinu. Bila jedna hodina s městské kosteln věže, a hodiny, jež stály na římse kamen, opa- kovaly bití slabě znějícím zvukem. „Nyní už musíte jít... nebo co by si zd v hotelu pomyslili?“ Ovšem, to by ji mohlo uškodit na po věsti; její chování bylo úplně bezvadné. Vza jsem si klobouk a šel jsem k ní, abych se sn rozloučil. „O, ještě jednu sklenku, poslednil Podala mi sklenici liqueru — myslím, ž to bylo — marasquino. „Děkuji vám, že jste byl tak laskav a při- šel a pohovořil si se mnou hodinku, ač jse vám úplně cizí. Pamatuji se, že jsem padl na kolena a vy- prázdnil svou sklenku s touže zbožnosti, jake vyprazdňovali staří své poháry k úctě bohů pamatuji se, že jsem zadeklamoval něco po francouzsku; že jsem měl slzy v očích, a že mi je stírala svým batistovým kapesníkem; pa- matují se konečně, že mě políbila na čelo pověsila mi něco na řemení kolem hrdla, hor- livě mě ujišťujíc německy, anglicky i fran- couzsky, že na mne nikdy v životě nezapo- mene. Odcházel jsem s pocitem, že jsem neodo lzbskný.
#5 alto_textblock #5
děje.
#6 alto_textblock #6
Když jsem vyšel na ulici, svítil nádherně měsíc, město spalo, a všude bylo ticho jako v hrobě. Ubíral jsem se zvolna domů a vde- choval chladný noční vzduch. V tom však mě ze zadu uchopily dvě mo- hutné paže; snažil jsem se vzepřít podpatky o dláždění, chtěje se postavit na odpor. ale jakoby neodolatelnou silou jsem byl proti své vůli hnán ku předu. Chtěl jsem křičet a volat o pomoc, ale nemohl jsem ze sebe vypravit ani zvuku. Myšlenky se mi míchaly v mozku; spánky mně tepaly, a nejtajuplnější záhada přepadení mě naplňovala bezmezným stra- chem. Že by snad baronessa...? Všechno se rozplynulo v chaos nejdivějších fantasií. Když jsem se vzpamatoval, stál jsem ve vysoké a velké světnici, se skříněmi podél stěn, uniformními kabáty na věšáku u dveř a mohutným psacím stolem s mnoha přehra- dami a zásuvkami prostřed podlahy. Okn byla zakryta okenicemi, ani proužek nebes- kého světla se nemohl prodrat dovnitř. Nad psacím stolem hořel bronzový plynový lust se třemi plameny. Přímo proti mně u psacího stolu sedě malý, krátkokrký, zavalitý pán s prošedivělý- mi valousy a dlouhou kozí bradou, kterou s stále potahoval s hlubokomyslným a neštěsti věštícím výrazem v obličeji. Opodál u dveř čekaly dvě civilně oděné osoby. Náhle upřel muž u stolu své kulaté oč zostra na mne a pravil tonem, který vylučo val jakékoliv odporování: „Jste onen anglický bankovní zloděj!“ Ocitl jsem se na policejní stanici. Barončina angličina mi ještě strašila hlavě a já jsem odpověděl okamžitě a určitě „No, sirl“ „Aha,“ pravil malý pán s valousy, obrá cený spíše ke strážníkům než ke mně, „vída vida: řeč ho prozrazuje!“ „Nejsem bankovní zloděj; jsem here Oskar Wild — mohu vás tedy prosit, abyste byl tak dobrý a vrátil mi moji svobodu!“ Bylo lehko patrno na policejním inspek- toru — neboť pán u stolu měl takový titul — že mně nevěří; radil se chvíli se svou dlouhou bradou, koule očima, a pak pokračoval: „Ano, to říkají všichni padouši, že ne- jsou právě ten padouch, po kterém se pátrá ale vidíte, přítelíčku, zde nepomohou žádno kličky. Polapil jsem mnoho zlodějů, kteří mne ubezpečovali, že nejsou zloději, ale posléze přece skončili jako zloději — to je hlavní věe A zde jsou po ruce důkazy ... „Důkazy?“ „Ano, na přiklad tahle cestovní brašna Vezměte tu brašnu, Johanssone! Brašna byla položena na stůl, obyčejná cestovní brašna z hnědé kůže. To byla tedy ona, již mi Mary v pohnutém okamžiku lou- čení zavěsila kolem krku. A ta měla být dů- kazem? Policejní inspektor se jal v ní hrabat s ji- stou rozkoší. „Vida — psaní po anglicku, Baedecker rukavice, a co vidím, co vidím! Pětikorunové a desetikorunová bankovka, které maji totéž číslo jako ukradené peníze. Pokuste se zapi rat, myslíte-li, že vám to pomůžel“ Ach, to bylo ďábelsky nastrojeno! Ale v tomže okamžiku jsem odhalil léčku do níž jsem byl polapen, a nabyl také sve chladnokrevnosti. „Byl byste tak laskav a odpověděl mi na dvě otázky, pane policejní inspektore? „S radostí, jen když dáte rozum do hrst a nenaděláte mnoho povyku. „Zajisté že máte můj popis? „Ovšem — byl vydán těmito pány z tajné policie ve Stockholmu. „A zní?“ A tu četl starý čestný muž popis, který se do posledního bodu shodoval s mým vze- zřením jako lázeňský Grégoire: táž pěšinka ve vlasech, tytéž hrdě zvednuté valousy, týž jemně ohnutý vikomtský nos — vidíš, že mi- mo scenu mám pravý norrköpingský nosik Zkrátka, nebylo zhola nijak podivno, že mne policie měla za anglického bankovního zlo- „Ještě jednu otázku, pane policejní in- spektore!“ řekl jsem. „Odkud jste věděl, že opustím hotel brzy po jedné hodině? „Měli jsme silné podezření, že jste zde ve městě — vystopovali vás až sem — a kdy- bychom vás nebyli zatkli v tu dobu, byli by- chom během noci provedli prohlídku v ho- telu.“ „Jak se to tedy stalo?“ tázal jsem se s silným zájmem. „Ano, mohu vám to klidně řící. Krátc před půlnocí byl mi doručen malý, velmi zají mavý dopis.“ „Mohl bych jej vidět?“ Vyňal z kapesních desek složený dopisn papír, který rozestřel na stole právě před my ma očima. „Čtěte — ale nesmíte se ho ani dotek noutl“ A já jsem četl drobná, ozdobná písmena jež byla stejně úlisná a falešná jako baronessa sama: „Pane policejní inspektorel Ten, jehož hledáte, zdržuje se v Grand- hotelu. Opustí jej v jednu hodinu, aby odje nočním vlakem. Nosí cestovní brašnu. Bdělé svědomi.“ Četl jsem ještě jednou doznání tohoto krásného bdělého svědomí a pamatuji se, že mne překvapilo, že byl dopis napsán švédsky „No — teď se zajisté přiznáte, že jste onen Angličan... „Ne, a tisíckráte nel Brzy vás přesvěd čím, že jste hlupák a já že jsem hlupák, a my všichni že jsme pěkní hlupáci, a že ta, jež psala toto psaní je nejprohnanější brak na světě! Stáhl jsem si vousy a rovněž i nepravý svrchovaně uměle přidělaný nos, a v nejbliž- ším okamžiku jsem stál před udiveným in- spektorem, tak jak herec Oskar Wild sku- tečně vypadá. „Vzkažte pro mého ředitele; bydlí v Velké ulici číslo 15; může dosvědčiti, že jsem ten, který jsem, a že jsem každičký večer po- sledních osm dní hrál lázeňského v „Niniche při poloprázdném domě v tomto ubohém Vy strkově.“ „Mluvíte z pomatenosti?“ zavzdychal po licejní inspektor a tajní strážníci si popiloval zamknont dvete na dsa západy.
#7 alto_textblock #7
„Že mluvím z pomatenosti? — Nikoli, at mne das vezme, jsem-li pomaten! Běliem de- seti minut vám, pane inspektore, všechno vy- ložím. Sedl jsem si na hranu stolu a vypravova v silném klusu, živě a dramaticky, co se dělo od toho okamžiku, kdy jsem obdržel baron- čin dopis ve své šatně. A pro větší jistotu jsem mu dal psani číst. A tu si inspektor sed vedle mně na hranu stolu a řekl žalostným tonem: „To jsme byli vzati oba důkladně za no Avšak vy jste mlád, pane Wilde, a možná, že jednou v životě se s baronessou setkáte; ale já už jsem starý a nikdy nespatřím stínu an po ní, ani po jejím milenci. A policejní inspektov měl pravdu. Když policie příšla, ptáci už ulétli, a ta kovi dravci letí kvapně a tíše, že je zapo- třebí silnějších očí nežli očí starého policej- ního inspektora, aby mohly sledovati jejicl
#8 alto_textblock #8
let.
#9 alto_textblock #9
„A ty —?“ tázal jsem se po malé pause „neslyšel jsi už nikdy potom o plavé baro- nesse? Smál se malým, jemným úsměvem, a jeho hnědých očích mu pohrávalo šibalství. „Ano, potkal jsem ji před rokem v P
#10 alto_textblock #10
říži.
#11 alto_textblock #11
„Tak?“ „Ano, nepokoušela se mi nikterak v hnout; přišla ke mně na dobročinném bazaru v tuilerijské zahradě — elegantní, vkusná svůdná a usměvavá jako toho večera v hotelu „Jsme patrně krajané,“ pravila s výslovnost jako nejryzejší Stockholmanka; „vždycky člo- věka těší, když se setká s krajany!“ A pal mně dala svou navštivenku s pohledem, urče- ným k tomu, aby mi skočil do srdce jako pu ma, načež uklonila svou krásnou hlavu a zmi zela v davu. Na visitce stálo Thérěse de Mont-Fer rand — a nad jménem byla hraběcí koruna. „A tys tam šel? „Nikdyl Avšak já jsem dobře viděl, že lže, šíbal
#12 alto_textblock #12
Útvar šíje.
#13 alto_textblock #13
Napsal Hugo Salu s. Přeložil Antonín K urz
#14 alto_textblock #14
Na pěkném když bílém lorku wzad, hlavinka zkadeřená. v smíchu hlédne, objeví se čarokrásný útvar šíje.
#15 alto_textblock #15
Tento čarokrásný útva tisíckrát jsem obdivoval, tdyž má milá, při loučení, poslední hled dopřála mně.
#16 alto_textblock #16
Z očních kkoutků sábala jí při tom láska, štěstí, radost. na šíji pak černá kadeř kroutila se spokojeně.
#17 alto_textblock #17
Nyní v její dívčí síňce. v níž jsem dnešního dne prvně vstoupiti směl — v svatyní že bohyně jdu, jsem si myslel —
#18 alto_textblock #18
Nalezl jsem překrásného Tita Conti, jakous sladkou, temnou krásku z Italie; blesk jí šlehal z očních koutků
#19 alto_textblock #19
Na svém plném, bíém kriku obrací svod černou hlavu. ukazujíc v smíchu zuby na šíji se kodeř směje.
#20 alto_textblock #20
V smíchu ptá se: „Zda tak lásk milé hlavu otočila, poslední když při loučení Hled ti milostivě slala?
#21 alto_textblock #21
Nebo dávné vědomí snad rozkošně jak rýsuje se koketní ten útvar šíje na obraze Tila Conti?
#22 alto_textblock #22
Smrti silnější.
#23 alto_textblock #23
Napsal A. I. Kuprin. Přeložil Kamil P a š ek „S bohem buď . „Ach, nikoli, miláčku . . . Neříkej s bo hem . . . Na shledanou . .. „S bohem .. „Tedy . .. už nikdy víc?“ „Víš sama, že ne . . . s bohem. „Nikdy už? Nenašel odpovědí na tuto vášnivou otáz- ku. Byl rád tomu, že odjíždí, že zrušuje ten nepohodlný, tři roky trvavší poměr, který se mu už tak zpromrzel, ale hlodající svědomia soucit nedaly mu, aby se stal krutým. Zavznělo druhé zvonění. S plošiny vozu díval se na ni, stojící na perroně, takovou malou, drobnou a plnou smutku, i s jejím obličejem, tak dávno mu zná- mým a také plným boře, ve stále týchž ša- tech, tak dobře mu známých . . . I napadl ho aforismus jakéhosi vtipálka: „V lásce vyhrává zhusta ten, kdo uteče. I řekl netrpělivě: „Nač pak rozdírati zbytečně staré rány Sama jsi přece nahlédla, že je rozchod nevy- hnutelný Odpověděla mu sotva slyšitelně: „Ano ... Tys tomu chtěl . .. „A ty? Což jsi také nesouhlasila? či je ti ještě málo těch útrap, jichž jsme zažili tomto manželství ve třech?“ Mlčela. Srovnával v duchu její pohled s pohledem rozumného, oddaného psa, kte- rému pán právě ze zlosti nabil. Zvon rozezněl se dlouhým, drobným tril- kem, pak na okamžik umlkl, načež po druhém zazvonění ozvaly se tři pomalé, zvučné údery. Sestoupil ještě s vozu, a ona povyhrnul již závoj ku polibku na rozloučenou. Najed nou, jaksi pod dojmem přelétavé myšlenky ustoupila o krok. „Drahoušku můj,“ — zašeptala, těžce o- dychujíc. — „Drahoušku . . . ještě jednu, po slední prosbu . . ur
#24 alto_textblock #24
„Rozejdeme se nyní . . . Navždy . . . Vím, že mě více nemiluješ ... Ale ... daruj mi ještě jednu hodinu . . . Hle, jsou nyní tři čtvrti na jedenáctou. Dej mi slovo, že dnes o dvanácté hodíně si na mne vzpomeneš . . . Nebude ti to snad tak příliš těžké? . .. Zasmál se. „Dobrá. To nebude tak těžké. Ale pročs toho přeješ? „Dáváš mi slovo?“ „Ano. Mé slovo. Ale jen, proč si toho př-
#25 alto_textblock #25
Vídeňská hra. Hrána dne 30. srpna 1913 ve IV. hlavního turnaje.
#26 alto_textblock #26
Bílý: M. Hajn. 1. e2—e4 e7—e5 2. Jb1—c3 Sf8—e5 3. Jg1— f3 d7--d6 4. Je3 — a4 Dd8—e7 5. Ja4xe5 dóxc5 6. d2— d3 Jb8—ct 7. Sf1— e b7—b6 5. 0—0 Se8—a6 9. c2—c3 0—0—0 10. Ddt—e2 Jg8—f 11. J13—h4 Vh8— e8 2. a2—a3 Kc8—b8 13. b2 — b4 Sa6—b7 14. Sel—e3 Jí6—d7 15. Jh4 - f3 17— f6 16. Jí3— d2 87—45 17. Jd2— b3 Kb8-—as
#27 alto_textblock #27
Černý: Inž. Hrdina 18. b4—b5 Jc6—bs 19. a3—a4 a7—a5 20. b5xa6 Sb7xa6 21. d3—d4 c5xdá 22. c3xd4 e5Xd4 23. Se2n6 Jb8XK at 24. De2—c6+. Ka8—ba 25. Jb3xd4 Jd7 — e5 26. Dc6—b5 De7xe 27. Jd4—c6-. Kb3—cs 28. Je6xds Vesxcds 29. a4—a5 De4—es 30. Db5xe8 Vd8xes 31. a5b6 c7b6 32. Se3c5 Ja6e5 33. Val—a8+ Kc8—dz 34. Vi1—dl- černý vzdal.
#28 alto_textblock #28
ješ?“
#29 alto_textblock #29
„Hle, v týž čas, v tutéž minutu, v tutěž vteřinu i já na tebe vzpomenu. Vzpomenu n tě vší silou své vůle, vší silou svojí lásky. Kdož ví? Možná, že vůle lídská nezná vzdálenosti a že se ještě jednou uvidíme.“ „Jak zvláštně to mluvíš . .. „Pamatuj, žes mi dal své slovo .. „Dostojím mu. Buď bez sturosti. „A vzpomeneš hluboce, srdečně, vá šnivě? „Ano, ano. S bohem budl „Na shledanou.
#30 alto_textblock #30
Zprávy šachové. Nový York. V turnaji Rice Chess Clubu dobyl J. R. Capablanca 13 výhrami ze 13 partií) I. ceny. Důras bude asi druhým.
#31 alto_textblock #31
Seděl ve svém oddělení vozu a bezděky naslouchal rythmickým nárazům kol. Zvláštní radostný pocit svobody, který ho dříve ovládl ustoupil z nenadání šedivému stesku, který se zmocnil jeho duše. Jakási tajemná síla mu s neúprosnou jasností připomínala nejdrob- nější, bezvýznamné podrobnosti onoho román- ku, jehož poslední stránku dočetl právě s ta- kovým ulehčením na srdci. Proč však mu nechtěly z hlavy vyjíti ty dvě překrásné věty velkého básníka: „Jako víno jest dávno bývalé hoře duše mojí: čím dávnější, tím mocnější . . ."7
#32 alto_textblock #32
čím se Odol zvláště vy- znamenává přede všemi ostatními prostředky k či- štění úst, jest jeho pozoruhodný trvalý úči- nek, který lze dle vší pravděpodobnosti vysvětliti tím, že se Odol při vyplachování úst přímo vssává do zubů a sliznice ústní, tyto jaksi napouští a tak zároveň dutinu ústní povléká tenkou, ale hustou vrstvou antiseptickou, která svůj účinek projevuje ještě po celé hodiny, když jsme si byli ústa vypláchli. Tohoto trvalého účinku nemá žádný jiný z přípravků, přícházejících vů- bec v úvahu pro každodenní pěstění úst a zubů. Účinek ten dává tomu, kdo Odolu denně upotřebuje, jistotu, že jeho ústa po celé hodiny jsou chráněna proti účinku kvasných látek a původců hniloby, které
#33 alto_textblock #33
Byla půlnoc. Rythmické nárazy kol, chvě- ní červené záclonky na lampě a nervosní hví- zdání lokomotivy mu nedávaly usnouti. A mysli stále urputněji se vracel ke smutné malé, tak dávno známé, zavržené ženě . . . Jak rád by se nyní tento hrdý, svobody milovný člověk vzdal svojí hrdosti i svobody, kdyb jen na moment mohl ještě spatřiti ženu, kterou právě odvrhl. Najednou, procitnuv z okamžikové dří- moty a otevřev oči, spatřil ji před sebou, se- dící na sedadle s látkovým povlakem. Nemlu- vila nic, ale oči její dívaly se na něho s nevý slovnou láskou a s němou výčitkou. „Kdo jsi? A proč jsí tu?“ — vykřikl, s hrůzou vyskočil ze svého místa. Pokynula mu truchlivě hlavou, a rozply nula se, jako ranní mlha. Příštího dne se dozvěděl, že se otrávila ještě téže noci, kdy opustil město . ..
#34 alto_textblock #34
zuby kazí.
#35 alto_textblock #35
33712
#36 alto_textblock #36
Bohařý vběr nábyfku - výte
#37 alto_textblock #37
Přátelům humoru!
#38 alto_textblock #38
PRAHA, VODIČKOVA ULICE čÍs. 42, firma závod s nábytkem JROS SPOL., dekorncemi. Mírné ceny, solidní výroha, dlauholetá záruka.
#39 alto_textblock #39
Literární novinka! JAR. BERAN:
#40 alto_textblock #40
rskavky
#41 alto_textblock #41
čís. 509. 191/,13 achy. Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úlohy čís. 984 a 985. Řešeny o ceny při V. sjezdu Ústřední jednoty če- ských šachistů v Mladé Boleslavi. Jos. Moravee, Praha.
#42 alto_textblock #42
Originální humoresky a satíry.
#43 alto_textblock #43
Cena skvost. upravené knihy K 1.50. K dostání u všech knihkupců; na venek zašle za předem zaslaný obnos obratem: Ing. Jar. Beran, Mlada 9895- Boleslav III.— » 346
#44 alto_textblock #44
Velectěná!
#45 alto_textblock #45
Podporujte jedinou naši původní knihovnu-
#46 alto_textblock #46
V dámském budoáru
#47 alto_textblock #47
Sbírku původních vynikajících moder ních románů, povídek a novee pro naše paní a divky.
#48 alto_textblock #48
Právě vyšel 1. sešit úvodního svazku, přinášející od redaktora sbirky OUIDO MARIA VYSKOČILA počátek neobyčejně poutavého, dosud netištěnéh románu
#49 alto_textblock #49
Mat 4. tahem.
#50 alto_textblock #50
O lásce, která neumírá...
#51 alto_textblock #51
Jos. Moravec, Praha
#52 alto_textblock #52
Jelíkož naše nová knihovna věnována je v hradně česým paním a dívkáma přinášeti bude jen původní prá- ce naších nejpřednějších episo- vatelek i spisovatelů, doufá pode- psané nakladatelství i redakce v ho jnou přízeň těchto kruhů. Elegantně vypravený sešit s uměleckou výzdoboua obrazy mistra K. Simůnka za 40 hal. Předplatné na 10 sešštů K 4.20 i poštou. Žádejte 1. sešit na ukázku v každém knihkupectví nebo přímo u nakladatele Jana Kotíka, knihkupee Praha-Smíchov.
#53 alto_textblock #53
5
#54 alto_textblock #54
Ev
#55 alto_textblock #55
t l
#56 alto_textblock #56
Mat 3. tahem-
#57 alto_textblock #57
Zlatá voda
#58 alto_textblock #58
Hořejší čtyřtažku rozřešil nejdříve inž. Grössl II. R. Rěti Za rozřešení trojtažky obdrželi ceny: I. R Réti, inž. Grössl a J. Dobiáš. O průběhu turnajů přinášíme zprávu v hlav ním listě, podrobná zpráva bude v příští rubrice
#59 alto_textblock #59
Partie z V. sjezdu Ústřední jednoty českých šachistů v Mladé Boleslavi.
#60 alto_textblock #60
Vídeňská hra Hrána dne 31. srpna 1913 ve čtvrtém utkání mistrovského turnaje. Bílý: K. Hromádka. Černý: F. Treybal. 1. e2—e4 e7—e5 21. Je2—c1 b5—b4 Jg8—f6 2. Jb1—c3 22. Jc3-a4 Db6—b5 3. Sf1— c4 Jb8—co 23. a3xb a5xcb4 4. d2—d3 St8—e5 24. Vh1 XKh8 Va8xhs 5. Sc1 —g5. h7—h6 25. Sg3 — ei Vh8—a8 6. Sg5— h4 26. Se1—d2 g7—g5 Se3xd2 d7— d6 7. Sh4— g3 27. De2xKíd2 Va8— g8 Vh8—g8 8. h2—h4 28. Kb1—c2 Jf6—dz 9. h4xKg5 29. Kc2—bí h6xg5 Jd7—b8 10. Dd1— d2 Jc6 — d4 30. Dd2—c2 Jb8— c6 11. 12— 13 c7— 06 31. Jc1—e2 Vg8—hs b7—b5 32. Vdl—gl Vh8 —h2 12. Jg1—e2 13. Se4—b3 a7— a5 33. De2— dí Jc6—a5 14. a2—a3 Jd4xíby 34. Je2—i Ja5xb3 15. c2xb3 Dd8—bo 35. Je1xb3 Db5XK a4 Sc3—e6 16. Dd2—c2 36. Jb3—d2 Da4)Kdí 17. Je3—dt. Ke8—e7 37. Vg1xdí Vh2xg2 18. Jd1—c3 Vg8—h8 38. Kb1—c2 d6—d5 19. 0—0—0 Se5—e3. 39. Vdl—al b4—b3- 120. Ke1—bl c6—c5 40. Kc2—e d5— d4-
#61 alto_textblock #61
Český bezvadný a dokonalý výrobek tekutý krém na cídění a leštění stolních příborů. nádobí, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške- rých kovových součástek na nábytku, oknech, dveřích, kočárech, autech atd. Výrobci; Beneš a Lakomý, lué. tov. Brno. Cídldla na kovy, nabizená bez jména výrobe 32455 nejsou česká
#62 alto_textblock #62
ŠÍPVOVASKÁ ŠKDLAvPm
#63 alto_textblock #63
Jediné české učiliště pro vyšší odborné vzdělá ní Dvouleté studium vede 15 vynikaj. učitelských sil Školní rok počne 1. října.- Obšírné programy zasílá a při- hlášky přijímá ředitestvi v Praze Pl t.