Ročník XVII.

V Praze, dne 18. června 1908.

Číslo 25.

ŽENSKÝ

LIS

Cena 6h.

Vychází každou středu s datem následujícího dne.

Cena 6h.

Žena a církev.

Kdo by chtěl zkoumati rostoucí moc římské církve, ten nechť nahlédne do duše ženy. Do citového života a vnímavé duše ženy zapustila církev katolická pevné základy své moci. Svými ceremoniemi, výkony a bohoslužbou působí na cítění a představu ženy. Ty temné chrámy se svými světly, zlatem ověšené oltáře, stlumené světlo, to vše vypočítáno na dojem, to vše má vynutit v duši ženy posvátné do- jmy a představy náboženské. Radosti nebe, bázeň pekla, tajnost božstva, příšera smrti, představuje se v kázáních před duší ženy ku přemýšlení, ale též i obrazy mají nadsmyslné představy před duševním zrakem ženy vyvolati. To, co církev převzala z pohanství a z ná- boženství jiných, všechny ty formy a zvyky mají sloužiti jejím účelům. Rok rozdělila církev pro určité slavnosti a pobožnosti a s velkou zevní okázalostí je slaví. Adventní dobu přeložila do doby zimní, kde ranní mše čtená za šera připomíná, že se blíží vánoční noc, narození Krista. V době předvelikonoční koná křížovou cestu před obrazy představujícími utrpení Krista, aby na velký pátek slavila jeho pohřbení. Zpěvy církevní umlkají, aby v církevním alleluja se mohutně ozvaly při oslavě vzkříšení. Ještě hlouběji do duševniho života ženy vniká cirkev katolická svým uctíváním svatých. Svatí, jako prý přímluvčí člověka u boha, spro- středkují prosby svou přímluvou a jsou s po- zemčany a bohem za ně ve styku. Ve středu všech svatých jest až k božství povýšena sv. Maria. Marianský kult rok od roku se šíří v církvi katolické. V posledním čase pořádají se mari- anské slavnosti s lákavou okázalostí, jakoby měla bohorodička zastíniti boha samého. V le- gendě mariánské má se zobrazit jistá spojitost ženy s církví katolickou. Co osud ženy hluboce a významně určuje, jest štěstí mateřství, strastiplná radost nad do-

spívajícím dítětem a opět zničující bolest nad jeho ztrátou, to vše nalézá se v mythu mari- anském. V nesčíslných zobrazeních představuje se tu Marie na oltářích, na soškách, jež noseny jsou v procesích ozdobené kvítím a drahými rouchy. Na poutních místech, tam nejsilněji živena jest stará víra v zázraky. Poutě k marianským místům nejsou jen náboženským výkonem, ale jsou pro obyvatele měst ukojením touhy po cestování, změnou jejich jednotvárného života. Tento dvojí účel a toto sloučení nábožensko- měšťáckého života má své platnosti dosud. Tak jako ve středověku kostel byl spole- čenským střediskem a návštěva kostela byla cestou ku shlédnutí hezkého obličeje, šatu, a církevní slavnosti tvořily střediska trhů, obchodů a společenských styků, veselostí, i nyní na venkově a v malých městech neztratily na tomto účelu. Vždyť i mnohá velkoměsta mají mnoho těchto zbytků klerikálních z dob starých. Jest uvážení hodno, jak v omezených poměrech duševních ještě dnes život ženy ubihá bez vyšších zájmů. Tam, kde činnost ženy nesahá dále než za čtyři zdi domácnosti, kde se ženě nedostalo širšího životního rozhledu, kde po stránce vzdě- lavací je zanedbávána, tam kde muž pánem ženy, tam nelze očekávati vážného pojímání života, tam ještě pohádky vyplňují duševní život ženy. Tam ženě stačí legendy svatých, formule modlitební, vzpomínky náboženského vyučo- vání. Na venkově i městech, kde se udržel starý názor na svět, tam muži i ženě stačí ná- boženské povznesení pěstované klerikalismem. V jednotvárném denním životě ženy jest návštěva kostela, procesí, poutě, něčím slavnostně zábavným. Církev má ještě jiných prostředků k pev- nému upoutání mysli ženiny, a to jest přede- vším zpověd. Vzdělaný, vzácný pán staví ve zpovědi ženě otázky, dává jí ponaučení pro duševní její život, a protože snad jest tím jediným člověkem, který s ní mluví o něčem jiném, než