#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 7. října 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 277.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. lIsty
přodplácí set
v Praze v adminlstraci
. .
ss měsíe
nhtvrt léta . . . . 8 K —
s dvojí donáškou
s moěst
nčint kta . . . . 7 K 00h
ve nlislkách: „ K 9o
na mětíe .
Poštout
. .
nn. . . . . 9 K 60h
s dvojí zlsilkoe
na ně t
Hint lás . . . K o
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejti
ranní číslo o sobě . . . za S
odpolelní
. . . . a zb
Ve flialkách na venkovš:
ranní čísla. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
o
Inseráty
platí se hotově sapřei.
Předplacení a inserky plijiná sdmlni-
strace v Marinnské ulici č.3.
Tasa nacházojí ss též redlakce,
tlskárna a expedice „Národnich Listů“,
Rukoršsy ae nevzacsji.
#8
alto_textblock
#8
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Valka.
L. Z Petrohradu, 6. října. V 8.39 hod.
večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«.
»Ruskoje Slovo« vydávané v Moskvě.
obdrželo depeši z Mukdenu, dle níž
ruské hlídky zjistily, že japonská
pěchota počala postupovati v před.
V čínské jedné vesnici vojáci ruští
nalezli sklepení s množstvím střeliva
ajiných zásob, jež byly již uchystány
před válkou.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
#10
alto_textblock
#10
Osvědčení
českých poslanců
#11
alto_textblock
#11
podané
na sněmě království českého
dne 6. října 1904.
#12
alto_textblock
#12
Mimořádné poměry, za jakých sněm krá-
kvství českého byl svolán, nutí poslance ná-
roda českého k mimořádnému tomuto projevu.
Veřejnoprávní poměry v tomto staroslav-
ném království nabyly v poslední době takove
žalostné tvářnosti, že nelze dále klidně k nim
přihlížeti. Celá řada zjevů nasvědčuje tomu,
že veřejnoprávní poměry naše nejsou již zalo-
ženy na podkladu právním a zákonitém.
Od dávných dob obývali království česke
dva národové a zemské zřízení zabezpečovalo
oběma rovné právo a volný vývoj všech národ-
ních sil.
Na tomto základním principu ústavním ne
směla měniti ničeho ani ústava z r. 1867, a
byla proti vůli a právním názorům českého ná-
rída soustátí habsburskému dána.
Přes to vidíme, že tento zákonný stav se
porušuje. Jazyk český, jazyk větši ny
obyvatelstva královstvi českého,
jazyk národa historického, který
zde založil zvláštní samostetný
stát a jehož dějiny jsou zárovei
dějinami země, z úřadování t. zv.
vnitřního u všcch úřadů státních
v zemi jest vyloučen a úřadníc
státní, kteři dle povinnosti své za-
ehovávají zákon, jsou předmětem
reho, le tím nebezpečněj-
šího pronásledování. Po stalet
zachovávaná právní zásada, dle
které v celém obvodu královstv-
českého s každým obyvatelem jed-
nati a úřadovati se má v jeho ja-
zyku, se způsobem křiklavým stále
více porušuje.
Do úřadů státních dosazují s
úřadníci, jazyka českého neznal
studíž k tomuto úřadování nezpů-
sobilí, v počtu vždy větším a k tom
i na úkor starších a kvalifikova-
ných úřadníků, jsou-l národno sti
české.
Správní jednot království če-
ského, jehož nedílnost pragmati-
ekou sankei byla nejslavnostněj-
ším způsobem zaručena, porušuje
se nezákonným zaváděním dvojíh
statu úřadnického, jehož česká
čisťzvelkéčástizeměsevylučuje,
Nejsmutnější známkou úpadku
veřejného pořádku a správy stát-
níjest, že na dosazování úřad ní ké
#13
alto_textblock
#13
mávliv politieká agitace a začast
dokonce jen hrozba některého ně-
meckého listu.
A tak ponenáhlu čeští úřadníci se odstra-
ňují z krajin smíšených a německých, a kde se
tak dosud nestalo, vydáni jsou trvalému týrání.
aniž by se jim dostalo ochrany.
Ve velkém odvětví státní správy, zejmena
při podnicích dopravních, na poštách a dráhách
i při úřadech celních čeština na nejmenší míru
užívání jest obmezena a ve velké části země na-
prosto vyloučena.
Svědčí-li tyto útrapy o očivídném úpadku
veřejných řádů, tož pronásledování českých
menšin, zejmena v době zápisů do škol nebo při
zřizování české školy menšinové dostoupilo ne-
obyčejné výše a ostrosti. Rodiče, kteř
žádají za zřízení českých škol
anebo posílají dítky své do česke
školy již zřízené v mísťech smí-
šených, vydávají se trestuhodným
prozrazením dotýčných úřadů ne-
obyčejnému týrání, vypovídají se
zbytů a z práce a ničí se hospodář-
sky způsobem zjevným, aniž by se
jim dostalo zákonné ochrany. Na-
opak poslední události v Pod-
moklech nasvědčují tomu, že stát-
ní správa překládá odtamtud úřad-
níky a zřízence české jen ploto, ab
zmařeno bylo zřízení školy české.
O každé české dítko v takových
místech musí býti veden krutý
boj. Škola přestává býti ústavem vyučovacím
a vychovávacím a má sloužiti takto jen snahám
germanisačním. Každá volnost, každý národn
projev českých menšin se obmezuje a se strany
samých úřadů maří. A tak provádí se soustavně
vyhlazování českých menšin a za pomoci státn
správy očišťování t. zv. uzavřeného území ně-
meckého.
Nejpovážlivějším úkazem úpad-
ku právního v království českém
jest však, že státní správa připouští, trpí,
ano sama podporuje agitaci proti samým práv-
ním základům, na nichž poměr království če-
ského k soustáti tomu spočívá, proti historlcké
a státoprávní individualitě království českého.
Znak království českého v části země jest
hanoben a veřejní orgánové místo něho užívají
emblemy Germanie. Prapory barev zemských
i na samých budovách státních mízí, kdežto
uživání praporů cizích států k demonstrativním
účelům se trpí a povoluje. Úřady státní se
úzkostlivě vyhýbají legálnímu názvu „království
českého“ a pokládají toto již za pouhý okrsek
správní.
Tato nevážnost úřadů státních ke království
českému jde tak daleko, že zbavují samy Jeho
Veličenstvo titulu krále českého.
To vše je možným proto, že
vláda sama postupuje stále smě-
rem, který odvahu boje proti práv-
ním řádům království českého,
jeho jednotě a státní osobi tosti
posilňuje a podporuje. Nejen pořádek
právní jest podlomen, ale i všeliká činnost zá-
konodárná a tvůrčí nemožnou. Sněm královstv
českého nemůže obstarávati ani nejnalehavějš
potřeby zemské, tím méně má možnost, aby
konečně upravil zbědované hospodářství zem-
ské. V době, kdy právem široké vrstvy lidu
velají po nápravě nespravedlivého volebního
řádu a žádají, aby byly připuštěny k součinnosti
v zákonodárství zemském, sněm odsouzen k na-
prosté nečinnosti.
Hospodářské potřeby lidu, po-
slední katastrofy živelní žádaji
pomoc proti hrozící bídě, ale sťát-
ni správa místo aby zjednala ná-
#14
alto_textblock
#14
pravu, chce zužitkovati hospodář
ské krise k podlamování českéh
odporu proti křivdě a bezpráví.
Všechny tyto neblahé úkazy zavinila vláda
nešťastnou svou politikou.
Na místě aby energickým plněním zákonů
a stejným šetřením práv a potřeb obou národů
snažila se přispěti k obnovení míru a pořádku
vydává kulturní a hospodářský rozvoj a národn
práva českého lidu na milost a nemilost agitac
německé, uznávajíc její neoprávněné veto. Ta-
kovým způsobem veřejné poměry v královstv
českém ovšem nemohou dospěti k žádoucímu
klidu, kde přestává právní pořádek, musí za
vládnouti anarchie.
My poslanci českého národa těžce snášíme
tento zbědovaný stav naší vlasti.
Poslanci národa českého s lásky k zemi,
kterou zastupují, vždy byli ochotní přičiniti se
o to, by v království českém zavládl mír
svorná součinnost obou stejně oprávněných ná
rodů. Poslanci českého národa nikdy nevzdalo-
vali se, kdykoli učiněn byl pokus, aby poměry
v tomto království byly uzdraveny a zákonný
pořádek zaveden. Avšak dnes příliš
jasna je snaha vlády, odstraniti
historickou individualitu králov-
ství českého, pokořiti a seslabití
význam a váhu českého náreda
převrátiti veškeré právní poměry
na jeho úkor, za tím účelem, aby
tisícileté ústrojí království če-
ského bylo zničeno.
Za takovýchto okolností musí každá snaha
českých poslanců o zjednání míru rozbíti seo
nepřátelský postup vlády, která nechce k tomut
účelu znovuzřízením právního pořádku zjednat
přirozené podmínky. Hluboké roztrp-
čení vzmáhá se v národě českém,
který vidí, jak vinou vlády vy-
dává se staroslavné toto králov-
ství na pospas nejžalostnějších
štvanic politických a přivádí s
na pokraj záhuby. Tlumočíce však tyto
pocity trpkosti v lidu našem, jsme povinní rov-
něž prohlásiti, že věc tohoto královstvi je ná-
rodu českému příliš drahou, než aby upustil o
zápasu, byť i těžkého za právní řád, a že my
poslanci národa českého jsme odhodláni boj
proti nynější soustavě vládní vésti dále, doku
právům a potřehám království českého a našeho
národa nebude vyhověno.
#15
alto_textblock
#15
Sněm království českého.
Schůze 2.
#16
alto_textblock
#16
Dne 6. Fíjna
Galerie poloprázdná.
Bývá tak obyčejně, je-li schůze fádní, ane
— chystá li se bouře.
Manipulace páně maršálkova s lístky vstup
ními stává se pak za »teskného« čekání takového
přímo podivuhodnou.
Mají páni dnes obavu před demonstrae
dělnickou pro všeobecné právo volební a přiro
zeno, že zrovna tak jako Eppinger i maršálek
zemský chvěje se před vším, co by razilo cestu
všeobecnému a rovnému právu hlasovacímu ; je-
jich kurie, jejich výsady shroutily by se v trosky
a sedmdesát fanatiků německých o nějaký tuce
by se sevrklo.
Galerie nečetná, zamlklá — leč dole již
před jedenáclou živo.
Po třech, po pěti, po osmi seskupují se
poslanci v hloučky a ševel hlasů zvedá se stále
živěji, stále šumněji.
Dr. Herold a dr. Pacák obklopeni jsou ce
lou suitou poslaneů živě konferujících, dr. Kra
mář přistupuje k jinému hloučku a zdraví se
s ním s obvyklým klidným úsměvem svým
#17
alto_textblock
#17
dso
#18
alto_textblock
#18
Ve dveřích zjevuje se athletická postava
Englova s dlouhým šedým vousem. Od té chvíle
co bývalý poslanec klubu českého přesídhil do
Varů, Prahy, tuším, ještě vyhledati nemohl, i ne
nestačí tudiž dnes přátelům vítajícím ruky po-
dávati. Tisknou mu ji z prava, z leva po po-
sledních škaredých útocích na jeho zjev ryzí
tím upřímněji.
Stařičký mecenáš Hlávka ztlumeným hlasem
ale se živými gesty radí se o čemsi zjevně váž
ném pospolu s bývalým ministrem Rezkem. Vy
hledává pak Adámka i dr. Pacáka.
Vysoká postava osvěženého dra. Škardy vy
čnívá nad jednou skupinou.
Dr. Edvard Grégr číperně se prochází stře-
dem síně, s hlavou vztýčenou, již nedovedla
skloniti léta zklamání, decennia bojů, ni půl věku
odborného působení, jehož padesátileté jubileum
slaviti bude právě nyní, zejtra neb pozejtři již
Přes to, že chaosem hlasův bzučí, zurčí
hučí to tam dole jak v oule, nelze pozorovati
přece zvláštního rozčilení. Zvláště na německých
lavicích tentokrát menší než jindy ruch. Po vče-
rejších neshodách s vlastními agrárníky, třeba
je na venek zastírali, nezdá se býti volno všem
na těchto lavicích pod tribunou lidu, zvláště ne
těm, kdož závisí od voličstva rolnického. Jistá
sklíčenost a stisněnost jest dobře zjevna tam.
Páni asi nejsou také si jisti tím, co se jim
může snésti snad za okamžik nad hlavou. Lo-
kálně i morálně.
Leč galerie zůstala klidnou.
První slovo, jež mimo rty maršálkovy padlo
ve sněmu, bylo německé. Pronesl je výkonný
orgán Körbrův. »Hoher Landtag!« Ale hned pak
počíná česky. Po chvíli opět německy. Vtělená
to dvojjazyčnost. Škoda jen, že mimo Prahu
vláda zásadě té sama se vzpírá. Učiniv poklonu
zemskému výboru — poklonu jistě zaslouženou
— tklivý appell pronáší náměstek králův k poli-
tikům obou stran. Slovem »Böhmen« jako by
píchl do vosího hnízda. »Tschechen« ozvalo
se z několika německých hrdel. Jako by několika
pysky dal se odčiniti historický fakt, že národ
český byl a jest representantem této země iv
celku jejím! Opakujeme tklivý appell, jejž vznáš
místodržitel na poslance. Aby pamětlivi byli bídy
země a k její odvrácení aby hleděli smíru mezi
sebou. Na české straně byla vždy k tomu ochota,
ano ochota, jíti až ke krajní mezi, pod niž však
sestoupiti zakazuje nejen sebevědomí, ale i sebe-
úcta. Avšak zbytečny všechny appely, dokud vláda
Körbrova a její mluvčí nemají pro velkou krisi
tuto než slova a slova. Těch slyšíme nadbytek
týden jak týden. Málem nebude již tribuny, na
niž by se premiér této říše nevyšplhal, aby s
zablýskl svým talentem — hovornosti. A tak
i kollegové, tak i orgány jeho. Véru, tuto vládu,
chudou skutky, bude lze nazvati někdy minister-
stvem nejžvatlavějším a éru její režimem slov.
Režimem vášně ne prostého, ale vytrvalého —
povidáni,
Slovíčko ještě. Čeština, kterou mluvil, č
četl hrabě Coudenhove, byla zrovna strašlivé —
nečeská. Radíme panu hraběti, aby dopřál chu-
dému některému žáku první třídy měšťanské
školy výdělečku: sestylisuje mu akt taký, mlu-
vený z nejvyššího úřadu českého královstv
aspoň v duchu jazyka českého, bez germanismů
a násilností slohových. Opakujeme, měšťanská
škola stačí tu na úkol ten, na nějž, jak jsme
viděli, nestačí první státní úřad v zemi.
Apatykář pan Nowak podal eklatantní do-
klad pro přísloví, že komu není s hůry dáno,
ani v apatyce nekoupl. Stačí i jindy zrovna jen
tak na návrh na hlasování dle jmen, dnes ale ani
s tím nepochodil. Jeho ouvertura k obstrukei
skončila fiaskem. Návrh jeho maršálek pr
#19
alto_textblock
#19
samé formální závady a nesprávnosti odložil ad
akta a ponechal panu apatykáři, aby hledal
medikament pro německou obstrukci jinde
Divno ostatně dost, že si pan maršálek
aspoň na tento »energický« čin troufal!
Dříve však ještě, nežli člen jeho vlastní
kurie, poslanec Fabian velemoudře prorazil opět
průlom německé obstrukci, snesl se nad plenem
celý dešť návrhův.
Nebylo pro ně — žel! — pozornosti, jakou
většina z nich zasluhovala. Páni zástupci ná-
roda bavili se živě za předčítání jich, místy
zřejmě ani nevěděli, co se čte, a dobrá polo-
vice jich vytratila se do kuloárů. Zvláště po-
slanců šlechtických. Pan Pecold mohl býti dnes
s plenem svým spokojenějším nežli pan mar-
šálek.
Mezi tím co snídalo a dinovalo se v restau-
raci, měl v zasedací síni hlavní slovo sekretář
sněmovní dr. Haas. Slovo nejdelší z celé schůze
této. Trvaloť předčítání návrhů dobré dvě ho-
diny. Také vášně to prostá vytrvalost! V podá-
vání i ve čtení l
Kolik z návrhů těch ocitne se na jednacím
pořadu ?
Jest přirozeno, že z českých stran podáno
návrhů takých vždy mnohem více. Vysvětlitelno
nejen číselně. Bezpočet křivd nahromaděných
zde volá po nápravě a volání takové dojíti
může výrazu nejostřejšího, třeba — žel! — i ne
vždy nejúčinnějšího, ať v dotazích ať v návrzíchl
Nemlčeti jest zde povinností! Hned dr. Ladislav
Dvořák přibil na pranýř pověstné praete-
rování českých soudcův. Interpelace redaktora
Anýže, v níž rysy nad jiné výmluvnými shr-
nuto jest utrpení menšin v zápase za školu,
jest pak pravým výkřikem malého člověka če-
ského, týraného a zdeptaného proto jen, že
chce dítěti svému dopřáti slova českého, jedině
tu prospěšného, jedině tu účelného
Poslanec dr. Pantůček vzal si na paškál
Körbrovskou praxi při obsazování míst poštovních
a dr. Jaromír Čelakovský odhalil řadou
dokladů výmluvných celou nuzotu našich lokali
universitních, lokalit, do nichž by mnohá obee
netroufala si přeložiti ani svou školu obecnou.
Zajímavý byl osud dvou návrhův. Poslanec
dr. Baxa podal návrh na všeobecné rovné právo
hlasovací. Poslanci svobodomyslní — jelikož ne-
měl dostatek podpisů — zvedli pro něj, ač v téže
schůzi rozdán byl i návrh dra. Herolda na
změnu volebního řádu, ruce svoje a díky tomu
návrh, dospěje k projednání. Agrárníci osvěděili
ale i tu svou stavovskou nevraživost k požadavku
celku, k požadavku spravedlivému, který byl by
i posilou menšin našich. Odepřeli mu podporu
Poslanec Heřman J anovský uvedl se do
sněmu návrhem na ochranu řepařů proti ray-
nování a jinými podněty hospodářskými. Mlado-
čeští i mnozí jiní poslanci také tento návrh pod-
porovali. Agrárníci nechali ale i tu ruce sré —
pod stolem. Nevítězila tu v nich otázka perso-
nální nad meriforní?
Podána i mimo tento případ ovšem ještě
celá řada pozoruhodných návrhů hospodářských.
Odkazujeme v příčině té na referát a zde
vzpomínáme jen zvláště důtklivého návrhu po-
slanců Fiedlera, Práška, Pacáka,
Kubra, Baxy a Steidla na podporu
obyvatelstva, pohromami živelními stiženého,
potěšitelného to výsledku společné akce všech
stran českých a Kaftanov a návrhu v příčiné
splavnění Vltavy i Labe.
Konečně o 3 na 2. hod. zakončeno čtení
dotazů a návrhů, z nichž některé tvořily celé
sešity.
#20
alto_textblock
#20
jindy.
#21
alto_textblock
#21
svou.
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Na lipské universitě.
Ze studentských kruhů.
#24
alto_textblock
#24
Středověká universita byla samostatná obe
s vlastním soudnictvím a korporativní správou
vyeházela z církve, její učení bylo universálné
Nedávala odborného vzdělání pro úřady a stavy
občanské a duchovní, nýbrž poskytovala vše
obecné vědecké vzděláni dle ustáleného plánu
Universita dělila se na „facultas artium“ a nu
vyšší fakulty.
S refermací vznikaly university nové. Vše-
liké okolnosti spolupůsobily: politická roztříště-
nost staré říše, církevní roztržka, recepce řím-
ského práva. Každé světské a duchovní territo-
rium chtělo představovati hospodářský celek.
chtělo své duševní i materiální potřeby hraditi
domácí produkeí. Zeměpanští úřadníci mají býti
vzděláni doma, konfessionální ráz má zůstati
čistý. Návštěva cizích universit se zakazuje a
s tím mizí mezinárodní stěhování studentů i aka-
demickýek učitelův. Oborům zřizují se stolice
a nezřídka se docentům podrobně předpisuje
plán i obsah učiva. Taková „zemská, territo-
riální universita“ jest pro německá knížata „in-
strumentum dominationis“ zrovna tak, jako žold-
néřské vojsko, nebo válečný poklad.
Doba napoleonská stala se osudnou čet
ným malým univeisitám. Od r. 1794—1818
bylo jich zrušeno 15. Za to zřízeny nové: v Ber-
líně r. 1809 a v Bonnu r. 1818. V téže dobč
spojena universita wittenberská s hallskou,
frankfurtská (nad Odrou) se zbytky university
vratislavské, a Bavoři přenesli svoji starou zem-
skou universitu do Mnichova. Nové university
velkého stylu podstatně se liší od minulých.
Torrtoriálně-konfessionální charakter ně-
meckých universit zdá se už býti překonán: uni
versita se přetvořuje v národní instituci,
zavládá svoboda učení; oživuje stará středo-
věká jednota studia, založená na jednotě vě-
decké myšlenky.
Tak Německo v době rozdrobení politicke
síly nabylo jednolicího elementu — svých uni
#25
alto_textblock
#25
versit. Německé university stávají se národní
mocí. Pozdější uskutečnění také politické jed
noty německého národa je z nemalé části zá-
sluhou universit.
Lipská universita — založena Bedřichem
Svárlivým r. 1409 — prodělala všecky fáse na-
značeného vývoje. Dnes stojí v imposantním po-
čtu, dva a dvaceti řišských universit, statisticky
na třetím místě. Dle posledního výkazu měla
3776 posluchačů řádných, počtem předstižena
jen berlínskou (7503) a mnichovskou (4609)
Počet posluchačů na většině vysokých škol rok
ze rokem vzrůstá. Vábivost lipské obzvláště vy-
světluje se nejen obsazením něktených stolie
vynikajícími silami, ale také novými, nádherně
zbudovanými ústavy, jež nemalým nákladem
jsou opatřeny. Koncem let devadesátých byla
zdejší universitní budova z velké části přesta-
věna a moderně zařízena. Starobylý vědecký
ústav, jenž se těší značnému jmění, během věků
nastřádanému, jež nikdy žádnou konfiskací ne-
bylo zasaženo, je dnes majitelem celého kom-
plexu domů v nejživější části města. Rokz
rokem odstupující rektor podává zprávu o no-
vých, často statisícových odkazech soukrom-
níků k účelům a potřebám university. Ústav tak
velikého slohu a hlubokého založení má ovšem
ve svých tradicích i personáliích mnoho zajíma
vého a pozoruhodného, a zasluhuje bližšího po
všimnuti kruhů interessovaných. Zde chci pouze
vytknouti, že historika do Lipska vábí obzvláště
dvě jména: Lamprecht a Sooliger. Prof. Lam-
precht je profil, jak vědecky, tak i osobně im-
ponující. On první po dlouhé periodě všeobec-
ného úsili analytického v dějepisu německém
se pokusil o synthesu německých dějin. Jeho
„vysoké hledisko“ obráží se originálně v jeho
přednáškách i cvičeních seminárních. Všimá si
všech stránek německého života. V posledních
dvou semestrech přednášel o umění německém
s krátkým přehledem od nejstarších dob, dopro-
vázeje výklad skioptikovými obrazy. S výkladem
o dějinách výtvarných umění byly spojeny vy-
cházky do městské obrazárny. Mimo hlavní před-
nášku mívá Lamprecht každoročně i publikum
pro posluchače všech fakult se všeobecným the-
matem. Četné posluchačstvo zajímavého učitele,
#26
alto_textblock
#26
jenž svoje čtení má veskrz nejpoutavějším slo-
hem vypracováno, rekrutuje se z nejširších
kruhů studentských, ne jen z historiků. Týž rá
mají i Lamprechtova cvičení seminárná. Přes
poměrně veliký počet členů je tu vždy každému
dána možnost zúčastniti se debaty. Neustálé
otázky professorovy nutí posluchače ke stále
součinnosti ducha.
Stolice pomocných věd historických jes
obsazena redaktorem časopisu „Historisehe
Vierteljahrschrift“, Gerhardem Sceligerem, ro-
zeným systematikem. V posledních semestrech
četl Seeliger o „Ústavních dějinách Německa“
podávaje znamenitý přehled literatury příslušné
mívá přednášku i z pomocných věd o chrono
logii, paleografii neb diplomatice. Cvičení pa-
leografická koná dle sbírky faksimilií, dbá na
správnou detailní kritiku, o všech jednáních
dává psáti přesný protokol, jenž v příštím cvi-
čení se předčítá.
Pro dějiny středo- a novověké a vědy po-
mocné jest zřízen zvláštní seminář za řízení
obou professorů. Je tu zvláštní veliký sá
s knihovnou pro středověké dějiny, sál a knihovna
pro dějiny novověké. Seminář má zvláštního
bibliotekáře. Knihovny jsou uspořádány dle od
borů a dle zemí. O Rakousku a zvláště o Če
chách, je zde velmi málo (Bachmann, Denis
Lippert). Za poplatek 10 mk. za semestr stává
se přístupným seminář i s garderobou a knihov-
nou. Pěkně spořádaný přehled pomocí lístkového
katalogu usnadňuje nalezení potřebné knihy.
Časopisy a sbírky dějin encyklopaedické jsou ve
zvláštním sále.
Kolik zajímavého dalo by se objeviti v osob-
nostech a zařízeních druhých oborů a fakult. Ne-
chci zde unavovati výčtem jmen učitelských si
a příslušných okolností učebných.
Co se týče studentského života, panuje mez
„commilitones“ — jak se navzájem zovou —
duch dosti družný. Je to rys německého student
stva, jsou společenštější našich. Je to pěkná strán
ka vedle nepěkných, jež jsou důsledkem spolko-
vých zavedení. Ostatně nejsou všichni student
kuléristy. Mnoho jich stojí mimo sbory a všichn
„neorganisovaní“ tvoří dohiromady volný spolel
#27
alto_textblock
#27
„Finkenschaft“. Ten pořádá společné vycházky
přednášky a p. Našinci, který sem zapadl, na
mane se hned otázka, jsou-li zdejší „buršové“
také tak nesnášelivi a výbojni, jako naši u nás
doma? A lze se brzo přesvědčiti, že v celku
ani z daleka nejsou. Je konečně zcela přirozeno
a výsledkem posice. Buršák v Praze citi se na
výboji, v posici exponované, buršák na vnitro-
zemské universitě německé cití se doma. Necit
potřebu nijak se obrňovat. Příjemná stránka po-
vahy může spíše proniknouti, je u všech silně
vyvinuto národní sebevědomí, ale to nijak ne-
překáží tolerantnímu chování k soudruhu jino
národnosti, po případě k nám Čechům. Do zdej-
ších nacionálních listů dostane se často mnohá
přepjatá informace o našich národních snahách
a poměrech, tendenčně všelijak přibarvená a
omaštěná. Studenti čtou a maji o tom své ná-
zory. Často našinci přihodí se v přátelském
kroužku ukájet zvědavost, vysvětlovat a na pra-
vcu míru uvádět. A soudruh buršák jeví dost ob-
jektiní interes. Arci by bylo po „objektivnosti“
kdyby nás Čechů byl zde větší počet a chtěl
jsme se pro svoji potřebu domáhati nějakého —
práva.
Mají i své odborné studentské spolky ob-
dobné s našimi, do nichž i pozvaní hosté maj
přístup. Historický akademický spolek „Červený
lev“ míval čtrnáctidenni schůze s přednáškou.
často i bez přednášky ve spolkové pivnici. Zvlášt-
ní zájem našince obraci se ovšem k soudruhům
Slovanům, jichž zde studuje hodně. Vůbec je po-
sluchačstvo lipské university sváto se všech
úhlů světa. Mimoněmeckých posluchačů z evrop-
ských států bylo v posledním zimním semestru
411, z Ameriky 40, z Asie 14. Slovanských stu-
dentů bylo nejvíce Poláků, něco přes 100. Poláci
mají dva akademické spolky „Konkordii“ a
„Unitas“, jež spolu se zdejší kolonii polsko
pořádají i akademie. Z Ruska bylo 132 poslu-
chačů, z Bulharska 21, ze Srbska 11, z Ra-
kouska 87. Nás Čechů bylo 7. Zde byla by
vskutku příležitost navázati hlubší styky slovan-
ské. Shledal jsem u soudruhů Poláků i Rusů
skutečný zájem o naše poměry. Poláky vábí sem
zvláště obchodní školství. Rusové studují přede-
vším hospodářské vědy.
#28
alto_textblock
#28
V Lipsku je i dost silná kolonie česká,
čítající na 2000 hlav. Většinou řemeslníci a děl-
níci, jež touha po lepším výdělku neb nedostatek
zaměstnání doma vypudily za hranice. Již v lé-
tech šedesátých založen zde český spolek „Vá-
elav“. Jak ze spolkových knih patrno, míval
studentskou většinu, studenti zde pořádávali
přednášky, organisovali i knihovnu, která dosud
se doplňuje. Zvláštní oblibě těší se u zdejšího
čtenářstva Herlošovy romány. Autorovi, lipskému
rodáku, postavil „Václav“ na zdejším janském
hřbitově pomník s českým nápisem. Nyní má
„Václav“ 68 členů. Mezi bývalými členy čteme
mnohé jméno, dnes v české veřejnosti na slovo
brané. Jest zajímavo sledovati, jak působí cizí
prostředí na naše lidi. Z věcných průběhů spol-
kevé schůze viděti, jak silný je zájem o veřejné
věci, o poměry ve vzdálené vlasti. Doporučuje
se, aby studenti našinci, přicházející do Lipska,
nezapomínali na českou kolonii.
Lipsko je z nejčilejších duševních i prů-
myslových středisk Německa. Je něco nového
pro nás, na všech stranách tu větší styl a dech
světovějších poměrů. Za častých vycházek „Fin-
kenschaftu“ do průmyslových závodů, jež ně-
mecký továrník rád studentstvu otevírá, možno
tu poznati mnohou novotu a zvláštnost rozvinu-
tého do velikých rozměrů života. Největší zají-
mavost má proslulý zdejší knižní trh. Sotva se
oznámíte na universitě, zašlou vám knihkupci
úhledné své katalogy. I české věci zde možno
dostati a někdy laciněji než doma, nemluvěo
láci antikvárních děl německých. Na knih-
kupecké burse, v krásném stavení, volně přístup-
ném, je stálá výstava vydání nakladatelů lip-
ských. Možno zde volně každé dílo prohlédnouti.
Tamtéž i stálá výstava školních učebnic, mo-
derní úpravy knih, výstavy grafických ústavů.
Mile překvapí našince pěkné oddělení naší Unie
a reprodukčního ústavu pražského firmy Husník
a Häusler. Občas setkáte se ve výkladní skříni
uměleckého závodu i s českým obrazem (Mu-
chovy, Dvořákovy, Liškovy), s českou skladbou
na programu známých Nikischových koncertů.
Není tu, jak vidět, našinec nijak opuštěna
ztracen.
J. B.