#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v nedeií dne II. záři 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 251.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Histy
před pldef se-
v Praze v administraei
. .
a naěs íe
ndivrí leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
t ita. . . 7 K 50h
ve slikich: 2 K 90t
sa měsío
Foštout
mis
e)
:.
ns ttvrt. lele
s dvojí ziallkou
vě
Rt lta: . . k cok
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za
odpoležní
.. . . za 2h
Ve filialkách na vonkovů
ranní číslo. . . . . . . . 10
sdpolední.
. . . . . . . B
Inserá ty
platí se hotové napřel.
Přečplacení a inserty přijímá sdmlni
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházejí se těl rečakoe.
tiskárna a ezpodise „Národních L.ästůe,
Bukoplny se nevracejí
#7
alto_textblock
#7
Onešní číslo pro Prahu Ie o 20 stranách.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
L. Z Petrohradu, 10. záři v 8 hod.
večer. (Původní telegram zvláštního dopisovatele
»Národních Listů«.) Od včerejška koluji
tu pověsti, že v bitvě námořní u Port
Arturu byl kontreadmirál Vireniu
usmreen.
Z Mukdenu není zpráv.
Do Moskvy dovežení japonští za-
jatei byli přijati velmi přátelsky
ohecenstvem, mnozí z nich mluví
rusky. Po většině jsou zajatei ti velmi
deprimováni osudem svým.
Z Londýna, 10. září. (C.-B.) Ze Cin-
tau telegrafují »Reuterově kanceláři-
»Japonský důstojník, jenž stavěl se
tu na cestě do Tokia, prohlásil, že
ztráty Japonců u PortArturu
v posledních dnech byly
velmi těžké a že obnášel
přes 15.000 mrtvých a raně-
ných. U Ljaojanu padlo prý
více než 20.000 Japonců
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
#9
alto_textblock
#9
Kletba zločinu německých
terroristův.
#10
alto_textblock
#10
Zejtra, 12. září, bude tomu 33 let,c
panující dosud císař a král František JosefI.
poslal sněmu českému proslulý a památný onen
reskript svůj, jímž opětovně a co
možná nejslavněji uznal státo
právní postavení koruny české
práva tohoto království, řka, že jes
»hotov toto uznání přísahou Naši korunovačn
obnovit.«
Královské to slovo — jehož státoprávní
váhu a význam nevyhladitelný ještě po letech
teskně ocenil vůdce německých centralistů dr-
Edvard Herbst — bylo zralým plodem dlouhého
předchozího vyjednávání koruny a vlády Hohen-
wartovy s povolanými zástupci národa našehoo
žádoucí smírné urovnání dlouhého sporu úslav-
nho. S uspokojením bral panovník na vědom
vyslovenou ochotu naši, uvésti práva královstv
českého ve srovnalost s tím,čeho vyhledáv
moenost tíše s právy jiných království a zeml,
i vyzýval tedy český sněm, »aby mírně a sml-
řlivě vzal v poradu, kterak by státo
právní poměry Našeho královstv
českého, jak toho čas žádá, se uspořádaly
a učinil, bychom bez porušení práv jiných Na-
šich království a zemi ukončiti mohli spon
ústavní, kterýž, kdyby déle ještě trval, blah
Našich věrných národů v nemalé nebezpečenstvi
by uvedl.«
Zároveň předložen sněmu českému vládn
návrh nového volebního řádu a zákon pro
ochranu obojí národnosti v zemi. Doufali jsme
tenkrát, že vzešla konečně po tolikavěkém utr-
pení vlasti a národu našemu zora šťastnějšíeh
dnův; že podaří se nám spravedlivostí, umír-
něností a poctivou na rovnosti národní založenou
svobodou získat naše německé krajany pro my-
šlenku samostatnosti zemí českých a tak po-
spolitě s nimi vybudovat nové decentralisované
Rakousko, na způsob sousední německé říše,
#11
alto_textblock
#11
v němž by říši dostalo se plně což její jest,a
zemím tolikéž co jejich jest.
Avšak nastojte! Německo-centralističti po-
slanci ani v žádné jednání s námi o budoue
ústavní zřízení vlasti naší pustiti se nechtěli,
nýbrž hned proti všemu vyrovnání koruny s ná-
rodem naším příkře protestovali a ze sněmu
odešli.
Jakmile pak sněm český poslušen výzvy
královské dne 10. října jednohlasně schválil
s vládou a korunou do podrobna
u jednané zásady česko-rakou-
ského vyrovnání, t. zv. fundamen-
tální články, jež měly býti ve způsobě
vládní předlohy »ústavně předloženy«
říšské radě, kterou jsme ovšem slibili obe-
slat, — tu zasoptila německá zášť proti národu
našemu přímo — japonským fanatismem. Po-
dnes zní nám v uších tehdejší korybantský ryk
a skřek. Nejinak než jakoby se jim na hrdlo
sahalo a jakoby v nebezpečí živola byli se mi-
nuli s rozumem: takovou šílenou zuřivosti bro-
jili, demonstrovali a bouřili slovem i tiskem
proti fundamentálním těm našim článkům a
obsaženému v nich zákonu na ochranu obou
národností, utíkajíce se o pomoc do
Pešti i do Berlína a hrozice nebem i pe-
klem Rakousku, vydá-li Němce na pospas
Čechům.
A pekelné dílo zášti se podařilo ! Cizáci,
kteří neměli ani ponětí o obsahu
našich fundamentálních článků, papouškovali po
zdejších německých lhářich a štváčích, že prý
chceme rozkotat jednotu Rakouska a Němce
v zemích českých pohubit, Maďaři opět si dali
namluvit, že prý saháme na samostatnost Uher
a podněcujeme Slováky i Chorvaty k odboji,
generálové rakouští řinčeli zlostně šavlemi, že
prý chceme rozrušit jednotu armády a osvojitsi
právo odpírání rekrutů, až konec konců celý
německý, starorakouský i vládní maďarský svět
se proti nám spiknul svorným odporem, až
Beustova, Andrássyova a Bismar-
kova intrika tak úsilovně působily na roz-
hodující kruhy vídeňské, že tito, pozbyvše
vytrvalosti, rázem tak dlouho při-
pravované a do podrobna sjednan
dilo míru opustili a v nic obrátili.
Neblahého 30. října 1871 obětováno dobré
právo právě tak křivdy lačnému terroru ně-
meckých hegemonův, jako 17. řijna 1899.
Hohenwart padl a Holzgethanovým re-
skriptem odpověděno sněmu českému, že
prý státoprávní poměry mimouher-
ských království a zemí svého
upravení již došly — základními zá-
kony státními z prosince r. 1867, k jejichž
změně jedině obě sněmovny rady říšské jsou
oprávněny. —
Takovýto neslýchaný odpor mezi dvěma
státními akty, jež dělila pouhá píd času, o
12. září do 30. října 1871, illustroval drasticky
překotnou a přeosudnou tu kalastrofu v ději
nách Rakouska až do dna.
Třicet tři léta minula odtud, ale kletb
nešťastného skutku tehdejšího utkvívá odtud
trvale a smutně na veškerém životě říše, zba-
vené vnitřního míru, spokojenosti, rozkvětu a
blahobytu národův, majících stále příčinu ztra-
chovati se o své právo a svou národnost jako
o svobodu a budoucnost vlastí svých.
Po třiceti třech letech chystají se k tisku
v Berlíně právě posmrtní »Paměti« jednoho
z tehdejších státníkův ministerstva Hohenwarlova.
spravedlivého Němce dra. Alberta Schaeffla
Uveřejněny z nich dosud pouhé kusé úryvky-
Nuže, stůjž zde úsudek tohoto povolaného
#12
alto_textblock
#12
svědka o politickém a státoprávním významu
těch vykřičených »státu nebezpeč
ných« (!!) fundamentálních článků
našich: Na slovo vzátý státovědec německý
Schaeffle praví o nich doslovně
»Fundamentální články ty byly velice hanobeny
a Hohenwart i já k vůli nim. Hesla těchto
hanob přešla do dějepisův i konversačních slov-
nikův, aniž by kterýkoliv z našich protivníkův
byl kdy fundamentální ty články čell, nad tož
studoval . . . A zatím pozná z nich každý na
první pohled, že nešlo tu ani z daleka
o nějakou rozluku mezi Čechy
ostatními královstvími a země m
cislajtánskými, podobnou té, jakou způ-
sobil Beust vyrovnáním uherským
dualismem mezi oběma polovinami říše.
Cislajtánské Rakousko zůstávalo
dle článků fundamentálních ještě
nepoměrně jednotnější, nežli jest
— říše německá, nežli jest Švý-
carsko i nežli jest Unie severo-
americká« —
Tak tomu vskutku jest, tak zní celá
pravda: my postupovali ve fundamentálních
článcích řiši pro její moc a síly ze svého práva
tolik, seč jen dobrá vůle a mírumilovnost slo
vanského národa postoupiti může. My nejen že
uznávali veškeré společné záležitosti, jak byly stano-
veny vyrovnáním s Uhry, ale my nad to uznávali
ve fundamentálních článcích předlouhou řadu
důležitosti společných zemím neuherským
svolovali jsme ochotně, aby veškeré ty záleži-
tosti byly zákonodárně projednávány ústředním
sborem delegátův sněmův zemských a opatřo-
vány ústředním ministerstvem vídeňským, sesí-
leným kaneléři zemskými.
Pouze důležitosti a potřeby, výbradně zem
českých se týkající, vyhražovali jsme zemské
naší svezákonnosti a samosprávě, zaručujíce zá-
roveň národnostním základním zákonem Němcům
zdojším plnou rovnoprávnost a ve věcech ná-
rodních plnou autonomii. —
Ať dnes po 33 letech parlamentní politické
jako národohospodářské bídy i státníci v deňšu
i Němci zdojší zpytují svědomí své a ře knou-
Jak zcela jinak mohlo se nám všem dařiti.
kdyby furor teutonský nebyl vražednou nená-
visti svou zničil tehdejší dílo sprav a dlnosti
rozumu a poctivosti politické
#13
alto_textblock
#13
Dr. Körber zase doma.
J. P. Z Vídně, 9. zář.
#14
alto_textblock
#14
Dr. Körber vládne zase ve Vídní. Dopoledne
v ministeciu vnitra, odpotedne vlaláci mini-
sterského předsedy. Vládne již na pátý rok
vládne pořád a vládne sám. Auersperg mě
Lassera, Taaffe měl Dunajewského, Badeni měl
Biliňského, Thun měl Kaizla. Chef nynější vlády
žádné „pravé ruky“, žádného „speciálního
přítele“, žádné „myslicí duše“ nemá. Dělá vše
podle své hlavy. Jest ostatně pochybno, zdali
by koho vedle sebe snesl a zdali by se s kým
snášel. Všechny okolnosti nasvědčují, že chce
býti a zůstati autokratem a že nechce se děliti
s nikým o svoji moc. Ta pak je nebývalou. Ne-
stalo se ještě, aby jeden člověk měl tři porte-
feuilly, k tomu pak administrativní a justiční.
často protichůdné. Dr. Unger řekl kdysi: „Jsou
ministři, kteří nejsou k ničemu, a jsou zase
ministři, kteří jsou ke všemu.“ Dr. Körber je
takovým universálním státníkem.
Letem projel haličsko-bukovinským světem.
vítán a vystupuje všude, ne-li jako potentát, tož
jako náměstek anebo následník jeho. Svědomitá
c. k. korrespondenční kancelář oznamovala nám
podrobně, kam se hnul a kdy koho navštívil.
#15
alto_textblock
#15
Dověděli jsme se také, že hlavní město Buko-
viny, domény. to bratranců Vasilkových, radost
z jeho příchodu vyzdobilo se prapory. Těší-li
dra. Körbra všechny takové formality minutové.
ze srdce mu jich přejeme. Ale nechť nevydávají
se za důkazy poznání, že spravuje tento stát
blahodárně, spravedlivě, zdárně. A ještě něco.
Čte-li ministerský předseda politické dějiny
toholo státu od r. 1860, sezná, že takové zá-
jezdy ministerských předsedů nahoře vidí se
tím neraději, čím jsou parádnější. Nejen u nás,
také jinde. Vypravuje se, že když jednou Vilém
I. jel za války německo-francouzské s Bismar-
kem a když bylo voláno z řad zeměbraneů
„Hoch Bismark!“ tehdejší pruský král obráti
se a vážně se ptal: „Excellenci! Jsou to moji
vojáci nebo vaši?
Nepochybujeme, že pouť dra. Körbra na
Východ něco vynese Polákům a že bude splněna
čásť slibů, jim hojně daných. Vší závisti prosti.
přejeme jím toho. Víme, že jsou realní politi-
kové a že nedělají nic zadarmo. Dobře tak činí.
Zdali při tom bude vzájemnost, zdali pochodí
stejně dr. Körber, nevíme a nestaráme se. Pro
nás má zájem otázka vyšší; zdali výprava k Po-
lákům může míti nějaký účinek na politiku naši,
na poměr náš k vídeňské politice, drem. Kör-
brem representované, k oné násilné a zkázo-
nosné politice, která počala 17. říjnem 1899
konfiskací práva, již vykonávaného, a která za
pět let nevykonala nie, aby onen hřích odčinila.
aby český národ, uražený do nejhlubšího nitra,
smířila, nýbrž do ran, ještě zejících, lila drá-
savé žíraviny.
Dr. Körber — jak dokazuje Ivovská jeh
řeč, na večeři u maršálka hr. Stanislava Badena
31. m. m. proslovená — si pořáde není vědom,
že celá mizerie, ve které nalezá se stát, má -jen
jeden pramen: slabost k německému terroru,a
že žádná změna v taktice českého poselstva nen
možna, dokud tento terror nebude očividným
skutkem zlomen a dokud škoda, českému ná-
rodu způsobená, nebude nahražena. Sto a tisíc
řečí, sebe pečlivěji soustruhovaných, nebude po
té stránce platno nic. Český národ chce miti
hotový skutek, jímž by krutá rána, mu zasa-
zená, se zacelila. Dokud tato léčba nebude pro-
vedena, jsou veškery prostředky ostatní marny
Nevyčerpatelnou je trpělivost, nezdolným je od-
por, nepřemožitelna je houževnatost národa če-
ského. Horší věci přetrpěl než byrokratický sy-
stém Körbrův. Krajní pak jest obětavost našeho
lidu. Kde jde o statky nejvyšší, není zmateriali-
sován a jeho vytrvalost je v pravdě ideální.
Český národ nemá, proč by se kál, pykal,
se polepšoval, odprošoval. Ničím se neprovinil.
Ovšem, je-li vinou, žádat, aby magna charta
ústavy, drem. Körbrem velebená, byla plněna,
pak jsme my Čechové hříšníky. Neboť, jakkoli
právní podstaty prosincovky neuznáváme, rekla-
mujeme její positivně-platná pravidla pro sebe
se vším důrazem. Ta nebyla námi, ta byla s hora
porušena. Tam musí nastati změna, tam musí
provésti se návrat k rovnému právu, odtamtud
musí býti nastoupena cesta k českým srdcím,
trpce zklamaným, těžce zraněným.
Základní zákony zachovávati podle duch
i podle písmeny a je vykonávati, vládnoutí ke
všem stejně, fedrovati stejně vývoj všech —
toť jsou prosté, samozřejmé úkoly moderní a
nestranné vlády. Volal-li tedy p. dr. Körber ze
Lvova emfaticky, „my máme zcela vážnou po-
vinnost neumenšovati národní državu něme-
ckou“, prozradil, že nynější kabinet není na
výši nestranného régimu, nýbrž je prostým
strážníkem statku, také neprávem nabytého, je
krátce ve službách německé oligarchie.
Pan dr. Körber ocitl by se asi na velikýc
rozpacích, kdyby říci měl, co je němockou drža-
#16
alto_textblock
#16
vou. Je to, co mají teď? znamená to, že vedle
nich nikdo jiný nemá míti žádných práv, žád-
ných ústavů vzdělávacích? To se věru ani oba
Auerspergové, ani Herbst, ani Glaser, ani Ple-
ner, ani kterýkoli ministr německý neopovážili
veřejně říci, že jest jejich povinností chrániti
německou državu. Pan dr. Körber je skutečně
prvním a — doufejme — také posledním. Nebot
poměry, skutečnost a realní moc faktických či-
nitelů jsou vždy silnější než osoby. Och, ano,
kdyby bylo záleželo na vůli německých ministrů,
byli by privileje, výsady a samovládu německé
menšiny — o ty jde, mluví-li se o državě —
zachovali do dnes a ještě dále. Ale za našich
časův osudy národů neurčují se v tajných kabi-
netech a také p. dr. Körber dře se nadarmo,
drží-li stavidla proti ruchu a rozmachu národů
neněmeckých, zvláště našeho. Proud převalí se
přes něj a rozleje se volně. Jsme r. 1904 jiní,
než jsme byli r. 1864 a můžeme čekat. Za to,
co nám patří a náleží, nepotřebujeme platiti
draho, nejméně pak zradou a podlostí na chu-
dých menšinách našich.
A týž p. dr. Körber je první podepsán n
Clarově nařízení, kterým vnitřní čeština prostě
zrušena. Právo, r. 1897 uznané a skoro 21
roků vykonávané. Tu pak se ho tážeme:
Nebylo toto právo také državou? Nebylo
poctivou, zákonnou državou? Či je državou
jen to, co je nepoctivé a protizákonné, snad
proto, že to trvá déle? Vnitřní češtinu zrušovat,
ji nerestaurovat, v Čechách systemisovati
zvláštní status německých úřadníkův a vedle
něho status smíšených a potom do Lvova jíta
tam pronášeti přání, že by úřadníci měli býti
mocni několika jazyků zemských, to je počí-
nání plné odporu a neupřímnosti.
Dr. Körber zabýval se dlouho jazykovými
poměry a právy českého národa. Skoro deset
let. Tím více divíme se, že mohl ve Lvově vy-
ličovati věci tak, jako bychom teprve po r. 1867,
po prosincovce nabyli v úřadech a soudech
místa pro svůj jazyk, a jako bychom odpůrci
byli čl. XIX. ústavy té. Žasneme nad takovou
neznalostí a nad takovým překrucováním sku-
tečnosti. Neví-li p. dr. Körber nic o tom, že
dávno před r. 1867 český jazyk býval v cel
zemi rovnoprávným, ba že byly doby, kdy byl
jazykem jedině přípustným, nezná-li doklady,
které snesli Čechové po té stránce, ať si pročte
první dva listy brožury známého dra. Onciula
„Zur österreichischen Sprachenfrage“, ve Vídní
před šesti léty vydané a doplní mezery v histo-
ríčkých vědomostech svých.
Co pak se ústavy a jejích pravidel jazyko-
vých týče, p. dr. Körber neřekl plnou pravdu,
tvrdil-li, že Čechové, Rusini, Slovinci, Rumuni
a Vlachové je chtějí zničit. Tuto ústavu a tato
pravidla ruší a ničí hlavně p. dr. Körber a jeho
favoriti němečtí, vzpírajíce se uplatnění práv,
ústavou samou všem národům zaručených. Tuto
úslavu porušuje nyní hlavně vláda, odpírajíe
vysoké školy, odpírajíc vnitřní češtinu, odpírajíc
rovnost ve školách a státních institucích. Tato
ústava nemá většího nepřítele, než nynější sy-
stém.
Tuto ústavu porušuje dr. Körber a dr.
Hartel ve Slezsku. Dle výroku ministerského
předsedy k deputaci německé z vévodství toho
mají Čechové a Poláci dávno právo na samo-
statná paedagogia. To doznal chef vlády a co
činí? Dává česko-polskou většinu této země do
podruží tam, kde mají zřejmý nárok na svůj
vlastní byt, a hrozí radikálními prostředky,
kdyby se stal pokus, dáti „parallelky“ opav-
skou a těšínskou do mechanismu národnostního
boje. Co je smysl této německo-nacionální
fraseologie? A co značí rčení p. Körbrove k .5-
mecké deputaci, že samostatná paedagogia byla
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 10. září.
6— (Kronika.) Od Mořského oka na
uherskou stranu ke Smokovcům platí cesta přes
Polský hřeben za nejsnadnější. Není nikde
krkolomná, ani tuze nenamáhá. Ráno po šesté
zapraví parta svůj účet ve »schronisku« na je-
zeře a k polednímu pohodlně, i odpočinky po-
čilaje, dorazí na druhé straně ke Slezské chatě.
A má-li štěstí, přijde právě k plné table d'hole,
klerá je tu obsazena jako někde na nádraží,
kde křižují rychliky. A přece jsme tu ve výši
1600 m.
Pohodlí nad pohodli ! Ale prozatím jen na
uherské straně! K budoucímu hotelu na Mot-
ském oku zatím teprv lámou kámen a rovnaj
základy. K jezeru vede sice nová silnice a mez
dnem až hluboko do noci je kolem »schro-
niska« živo a hlučno jako na tržišti. Stěží se
promotáš spoustou horalských žebřináčků zako-
paniských i zcela panských ekypáží. Ale to je
všeeko překrásné pro varšavské rodiny, slečinky
z pensionátů a dýchavičné paničky, letující dole
v rozkošném Zakopaném a chtějící se dostati
nahoru k Mořskému oku, zabaleny do bavlnky
svých zvyklostí. Pro pěšího turistu, který hol
duje krásám přírody, raději s holí v ruce
ranečkem na zádech, není tu ještě valně postaráno.
Stezka na Polský hřeben není nijak upravena
a těměř neznačena. Kdo není stezolezec prv-
ního řádu, spolehající na vlastní cvik a vnuknutí.
musí mít převodnika i na turu poměrně tak
lehkou. A s převodníkem v horách je jak
s planetou v kalendáři: záleží, na jakou pad
neš! Třeba miti štěsti! Zakopanšti převodnl
tnaji sice svoji dobrou pověsť! Jsou úslužní,
ocholni, oddaní, spolehiliví a poctiví, ale ko-
nečuě, všeho do míry! Řekli byste, že se jim
něčeho nedostává. A především: pravé diseipliny
— Pánové, teď máme pro zejířek všecko
hezky smluveno a uslanoveno, zavoláme převod-
níka a domluvme s ním, co třeba! vyslovil při
večeř ve »sehronisku« člen dražiny hluboké
v oje plesv ědčenl.
#19
alto_textblock
#19
—— Myslím, že to nebude možno ! nějaký
na to pochybovačný hlas.
— Proč by nebylo možno?
— Protože proto! Podívejte se naproti do
světnice! Šel jsem právě kolem. Je tam soudný
den. Všecko je spito pod obraz. Náš chlop ne-
může se na nohy postavit
— A vypadal přec tak solidně, vedl si ce
stou tak rozvážně a rozšafně!
Vedl si! Ale teď si vede! Na doklad řeč
zalehaly z protějška ze světnice převodníků pe
kelné skřeky.
— Pěkné nadělení
— To nic, panie, nierobi! ujišťuje sta-
tečný polský horošlap, který přísedl k našemu
stolu. Sestoupil právě s nějaké sousední strminy-
Zbloudili se soudruhem a byli nuceni ve ska-
lách přenocovat.
— To nic nierobi ! povídá. Niech sie p
nowie zakontentují! Převodník se večer spije
ale ráno je zase čiperný, věrný a spolehlivý
Třeba mu dopřát té radosti ! . ..
Patrně autoritativný hlas, znalý poměrů
Náš převodník druhého dne také vskutku nie
nezameškal. Ale věc nakonec přece snad nent
zcela v pořádku! Zvláště, je-li člověk opatřen
dokumentem, jako osobnost ve svém oboru
»pierwszego rzedu« !«
Také jiné známky nabádají k rozvaze. Za-
kopanské »Towarzystwo Tatraňskie« vykazuje
tolik krásných úspěchů! Spolek je však zahrnut
starostmi a pracemi všeho druhu. A turistika
sama vymáhá dnes tolik zvláštní a úsilné péče.
S bídou se vydrápete s haličské strany k ostrému
hřebenu, zápasíce o každý pohyb vzhůru. Po
stezce ani stopy, spousta skalních ssuteka
štěrku ujíždí pod nohou za každým stoupnutím.
A na druhé straně, náhle, jaká změna scenerie
Stezka dolů pevná, pohodlná, s koketní zrovna
úpravnosti, vlisknuta v tělo skalních boků,
svižně v dol se vinoucí, kam oko dohlédne
Cnlíte hned jinou sféru kolem sebe! Za vámi
malomoc slovanské nehotovosli, zde už okrslek
souseda pána, vládnoucího všemi prostředky
řádu a úpravnosti!
Tatry jsou dnes dost silně navšťěvovány
českými turisty. Co chvíli se udá našinci vy
#20
alto_textblock
#20
měňovati krajanské pozdravy. Co je se Sva-
zem pohorských jednot slovanských
Mluví se o něm. Dojde-li naň přece, bylo by
aspoň otevřeno vydatné pole vzájemné výměně
zkušeností a mnohému užitečnému popudu !e
#21
alto_textblock
#21
Je-li na uherském boku Tater veseleji po
stránce turistických opatření, zborjí se tu ná-
vštěvníku našinci nálada tím důkladněji hne
jiným směrem.
V Haliči je aspoň na první pohled všude
zachráněno slovanské zdání. Zem je slovanská,
lid slovanský, také život a jeho formy zdají se
neseny duchem slovanským. Majetek, panství,
idea jsou slovanské. Aspoň, pokud vás přílišná
všetečnost nepopadla. Však na uherské straně ! Z
lostný stín tu padá do duše turisty-našince a žádnému
divu přírody se nepodaří ani na chvíli jej rozplašiti.
Ne proto, že tu vládne Maďar! Maďar moh
by nám býli sympatický svou energii, svým pla-
noucím žárem, svou železnou neustupností,s
jakou překonává odpor postavený okolnostmi
napřič jeho snaze po rozvoji národní bytosti.
Snaha je tak ušlechtilá, příklad tak zářivý
Jenom postup je tak elementárně brutální, tak
slepě nechlíživý! A zajíždí tak bolestně přím
do našeho masa. Však nejsme zaslepeni sobe-
ckými city a chtěli bychom býti spravedlivi. Jen
kdyby nepoměr role, jaká nám samým připadá
ve hře, nebyl tak křiklavě žalostný! Dokonalá
otročina! Zem slovanská, lid slovanský, jména
hor, řek, míst neklamně hlásající slovanský svůj
původ, ale domácí živel, krev z naší krve.
připuštěn tu všude k dílu jen jako mrtvá
hmota, němá, bezdechá, zbavena všeho práva
na volný projev. Leda sluha, podavač, bídný
zřízenec hlásí se tu slovanským zvukem ke své
barvě. Cítíme se hluboce pokořeni, uražení.
znehodnoceni. To je příčina, proč český turista
na uherské straně Tater nemá stání. Jako mrskán
neviditelnými biči prchá od její krás, je rád.
má-li za zády lázeňské obvody s nádherným
přepychem zařízených Smokovců a Štrbskéh
plesa! Jen dál odtud! Už abychom byli dole
v kraji, v některém městečku aspoň většinou
svého obyvatelstva slovenském
#22
alto_textblock
#22
Však ani tu nečeká vzpamatování sladké
Zamířili jste do Liptavského Sv. Mikuláše
Průměrné okresní městečko, asi naše Sušice
nebo Slaný. Sídlí tu slovenská intelligence, slo-
venský větší majelek. Snad i representace obee
je slovenská. Dáte si doporučiti hotel. U »Čer-
ného orla« je prý slovenské kasino.
— Černý orel! voláte sebevědomě do
smečky hotelových sluhů, deroucích se na ná-
draží o vystouplé ze vlaku hosty.
Po chvíli už drkocáte v rozbřinkaném ho-
telovém omnibusu po zaprášené silnici k městu.
Zvědavě vykukujete z okna povozu do ulice
V nápisech převládá maďarština. Co páchne
úřadem, hodností, rozumí se, výhradně maďaři.
Soukromé, obchodní, hostinské nápisy jsou bud
maďarské nebo dvojjazyčné. Tu tam i se slo-
venštinou napřed.
V hotelu vílá příchozí usměvavá paní ho-
stinská, židovka, německým a maďarským po-
zdravem. Na českou otázku odpovídá ochotně
nějakou kuchyňsko-nádvorní slovenštinou.
— Niech sa len pánům páčí dovnitřl
Před hotelem je upravena zahrádka ! Několi
hostů zde dokončuje oběd. Hovor maďarský
Sklepník předkládá lístek maďarsko-německý
Česky rozumí jen na povel »pivo«! Paní ho
stinská neunavně prostředkuje. Pomáhá si něm-
činou. Snad »takoví pánové« přece budou znáti
německy ! Když se pokus nechce dařit, neztrác
panička trpělivost. Jazyková »umíněnost« nově
přibylých vzbudila zatím u okolních stolů svoji
sensaci. Vedle dva pánové zahájili po maďar-
sku živou debatu. Jeden, zdá se, hájí právo
hostů mluviti svým jazykem. Dokončil svůj
výklad a odchází se slovenským pozdravem
k cizincům.
— Porúčam sel
Patrně, uvědomělý Slovák. Ale nepřihlásil
se blíže. Kdyby se přihlásil, měl by snad nepří-
jemnosti. Čert tomu věř! V Maďarii každý slo-
vanský styk je podezřelý.
Nebylo vábné posezení ve »slovenském
kasině)« »u Černého orla«. Je to všecko tal
známé! V Maďarsku to jinak nejde. Konces
hostinskou získá nejsnadněji žid. Kdyby b
#23
alto_textblock
#23
hostinský Slovák a vedl si bez okolků, krátce
by s ním zatočili.
Po ledabyle odbytém obědě prohlídka
města. Dojmy nikoli radostné. Rozhodnutí rychle
uzrálo: »u černého orla« přenocovat nelzel
Pravda, nebylo by tak těžko vyhledat dobré
lidi, slovenské vlastence, je jich tu v městě
dosti. Ti by zajisté s radostí poskytli pohostin-
ství a vynaložili vše, aby hostům zpříjemnil
pobyt. O adresy nebyla by nouze. Však to je
právě, čeho se lekáte. Náruč se otevře, mysl
roztouží a reflex smutného okolí tím trapněji
nalehne. Raději pryč! Nejbližším vlakem do
Růžomberku!
A v Růžomberku nebylo — lépe l
Smutné prázdninové cestování
#24
alto_textblock
#24
Našinec na potulkách bratrským krajem je
brzo hotov s úsudkem o poměrech na Slo-
vensku:
— Slováci jsou sami vinni! Proč si vedou
tak chabě a malomyslně, proč si dávají všecko
libit a neprojeví trochu energie, proč neukážou
někdy také svoje zuby, aby bylo znát, že pro
ideu dovedou také něco nasadit! Není jich jen
tak na pět prstů! Tři milliony obyvatel ve státě
vícenárodním dá již nějaký capart! Tím spíše,
je-li panujícího živlu sotva — dvakrát tolik ! ..
A tak dále notou se známým texteml
Je pravda! Každý jsme si svého osudu
vlastní kujec. Má-li svůj slovenský nápis n
krámě jeden řemeslník nebo obchodník nebo ho-
stinský, proč jej nemá i druhý a třetí a proč ne
všickni ostatní, když je celé městečko slovenské
Proč? Protože by k tomu bylo třeba jednotného
postupu. A ten není možný bez silného ustro-
jení, bez organisace. Té, jak zkušenost učí, ne-
jsou bratři Slováci schopni. A proto jsou svým
osudem sami vinni. Zajistél
Ale hned vám musí něco napadnouti. Hra-
jeme si tak rádi na »bohatší strýčky« a pro-
tektory »ubohé Slovači«! Však je-li kdo, aby
měl právo krčiti rameny nad »neschopností Slo-
váků« nejsme to jistě my, Čechové z krá-
lovství! Neboť v těch věcech nestojíme si o nie
lépe. U nás, pravda, není už tak zle o český