ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 e2b58740-71e1-11dc-9a32-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
9. září 1904. Číslo 249
#2 alto_textblock #2
NÁRODNI LISTY
#3 alto_textblock #3
Strana5
#4 alto_textblock #4
Trojlistek Caroleanu — Rosa — Bogarescu pak žije opěl v nejkrásnější shodě, jež as tak brzy nebude po- rušena novými bouřemi. = Střílel na pronásledovatele. Josef Costello, 26- lelý zedník, byl v pondělí zatčen na stanici zvýšené dráhy nároží 3. ave. a 99. ul. v New-Yorku, když byl několikráte střelil do zástupu, který jej pronásle- doval, poněvadž se po několik hodin potloukal kolem staveniště na nároží 1. ave. a 101 ul. Costello jest prý neuniovým dělníkem a byl na zakročení ostatních dělníků na staveništi zaměstnaných minulého týdne z práce propuštěn. Od té doby každodenně se po- tloukal kolem staveniště, aby prý si vyzvedl zadrže- nou mzdu, avšak unioví dělníci jej stále odháněli. v pordělí přišel opětně a střelil prý na uniového zed- níka Thomasa MeLaughlina, načež se dal na útěk. Costello, který byl dělníky ze stavby pronásledován. běžel na stanici zvýšené dráhy, odkud ještě několi- kráte střelil na své pronásledovatele, načež jej zatkl policista Skelly, který se nalézal ve vlaku, jenž právě do stanice vjížděl. Costello byl předveden u pol. soudu v Harlemu a pod zárukou 2000 dollarů odkázán ku
#5 alto_textblock #5
procesu.
#6 alto_textblock #6
Z literatury,
#7 alto_textblock #7
Novásaison a. 2 — Nevím, není-li »mrtvá« saisona právě nejživější. Zatím, co jste se koupali v moři, šplhali v horách, leželi v lesním stínu, nebo zkoušeli cizozemské kuchyně různých velkoměst. jako by všechna literatura odpočívala. Nebýti války, není v novinách co čísti, revue raději an nevycházejí, aby nemusily vyplňovati své stránky nečleným materiálem, nové knihy vůbec nevidět — a ani po ní netouží nikdo, rozzuří li se náhodou v té mrtvé době polemika — jako by duněla na prázdno. Ale zatím nespí ani nakladatelstva, ani tiskařské stroje, ani korrektoři a autoři — celý ten šik zaměstnaných na výrobě literatury právě v té zdánlivě mrtvé saisoně je zachvacován zim- ničnou činností a ve stálém napjetí. Od jara, kdy lze si trochu po odbytém trhu oddychnouti, počinají už nové záměry, nové kalkulace, nové nabídky, nové smlouvy. Nové podniky nabývají spěšným postupem pevných tvarů, a doba vněj šího klidu na literárním trhu je určena k do S podzimem počne nový život, a na ten musí býti všechno připraveno. Co je asi při praveno pro náš lelošní podzim? Do nakladatel ského zákulisí nahlédat je těžko, rok za rokem střeží každá firma své novinky z belletrie i umění žárlivěji. Ale celkový charakter těch tří až čtyr tisíc českých knih přištího literárního roku se dá dosti stále odhadovati. Díla individuální, silná, vynikajíeí nad úroven jsou výjimkami — a dosti vzácnými výjimkami Hlavní kontingent tvoří literatura — prominte přikré slovo — vyráběná, diktovaná potřebou. konsumem a převalnou většinou, bohužel, ří dící se také vkusem té massy, která ji každo- ročně spotřebuje, místo co by jej měla vésti Budou to stohy nejrozmanitějších překladů. hledaných pro časovost, pro sexuellní obsah pro osvědčenou »rodinnou« manýru, pro dobř zavedené jméno autorovo. Budou to stohy lite ratury »pro lid« původní i upravované, dobře odbývané, protože se těší téměř volné kol- porláži. Budou to bezpočetné legie kalendářů vla steneckých, náboženských, rodinných, kapesních. odborných — této nejzbytečnější ale nejrozší řenější knižné formy, kterou vniká potištěný papír do nejširších vrstev; na konec záplav nových a nově vydaných drahých učebnic, této literatury, která by měla být tak dokonalá a je tak ubohá. Vyrojí se nové i staré dětské knížky po výkladních skříních, německý obrázkový fa- brikát s českými vtištěnými verši, překlady. úpravy, originály s podivným výběrem obrázků. České střední školy přispějí k tém hromadám potištěného papíru silnými balíky školskýc zpráv a programů, opatřených vědeckými články které z pravidla nemají čtenářů. Tuety odbor ných i jiných listů, o kterých široká veřejnost nemá tušení, chystají se při tom k tichému skonu, zatím co tucty jiných nových připravuj hlučně první svůj krok do života. A mezi tlm nové knihovny, slovníky, velká umělecká díla, eneyklopedie, sbírky — tak se to opakuje pra- vidlem každý rok, jen že rok za rokem záplava stoupá, eifra svazků roste, nakladatelů, antorů, tiskáren přibývá — co zůstane však z toho všeho, až sopadnou vody«, kolik velkých, sil ných věcí vynese ten literární proud na povrch, tak silných, aby příští vody je nesmetly ?
#8 alto_textblock #8
zrání.
#9 alto_textblock #9
České spisy.
#10 alto_textblock #10
* Karel B. Mádl: Umění včera a dnes. V Praze. F. Topič. Cena 3 K. 1904. Ruch výtvarného umění u nás působí zcela patrně i na theoretickou literaturu. S umělcckou produkcia praxí roste i kritika. „Umění včera a dnes“ je soubor devatenácti studií a článků předního znalce toho oboru u nás. Kniha mající svou duši: myšlení své, cítěni i touhu svého člověka. Přichází jako samostatný, za- okrouhlený, svůj zvláštm cíl a důvod své existence mající celek. Přináší uměleckou praxi a theorii. Autoi se připojil z přesvědčení k tomu názoru, dle klerého kritika není objektivní, nýbrž subjektivní, jako samo vmění. Umění je subjektivní výraz dušt, každé má svou kritiku, která zachází a hyne, když zašla doba jejího umění. Věrný to ohlas teskné doby nestálosti. kdy dnešek zapírá včerejšek. Staré theorie trvaly po věky, dnes žádná svého původce nepřežije. Ale pravda nepochybná je, že kritika je na to, aby sprostředko- vala porozumění mezi uměním, umělci a obecenstvem. Takovou kritiku zamýšlí také autor. Způsob jeho práce ukazuje, že to s tou subjektivností ohlášenou není tak zlé. Nejde mu o to, aby ukázal svou vlastní povahu, svůj vkus, vzdělání a aby umělec byl jen houslemi, na něž si on, kritik, hraje svou, jakou chce. Mádl vykládá předmět, a to nikoli ze sebe. ale z ovzduší, z poměrů a z obsahu samého před- mělu. Že říká takové kritice subjektivní, to je jen věci theorie a osobní skepse. Praxe je důležitější. Vykládá u každéhe umělce napřed životní poměr a vše, co určovalo jeho vývoj a povahu: ličí rodiště. kraj, náladu jeho. Spojitost příčin a následků není vždy zcela nutná. Ale spojitost umělce a člověk je patrna vždy. Dále pozadí, okolí lidské, okolí umě- lecké, vlivy škol atd. zkrátka tak, jak to nejlepší me- thody moderní žádají. Při výkladu lidské duše Václava Levého vidíme i obsah čisté povahy českého člověka mírnost, vřelost, přítulnost, dobrotivou měkkost, tklivý soucit, trpělivost bez reptání. Co potom vyjádřil umě- lec takové duše? Kus duše národa. Z národa vzal, národu vrátil zúrodněné a zdokonalené formou. Tu pak není nikdy umění pro umění, ale pro život. V t umělecké práci jsou sledy lidí, sledy bojů o pokrok mravní, o vznešený, ideálm cíl života, o prospěch lidství. Stopa umělců takových všech, jak je Mádl líčí, je krvavá, neboť umělci jsou jednotky dokonalejší. více a hůře bojující, hloub trpící. Čtenář brzy zpo- zoruje nebo má zpozorovati, že se nejedná jen o obráz- cích, sochách a jejich původcích, ale o lidech, boju- jicích a zápasících za drahé statky života. Není to kniha jen artistických essaví, ale v celku svém pěkný příspěvek k poznání kulturních pokroků českého ducha a síly české. Všecky články jsou cenné, nad jiné snad obzvláště vynikají vroucností, pronikáním látky a ži- volnosti pravdy čl. Liška, Lebeda, Jenewein, Aleš, Hudeček a nejvíce Schwaiger. Ale i ostatní umělci
#11 alto_textblock #11
jsou vylíčeni poutavě a přesvědčivě: Levý, Brožík. Scbnirch. Marold, Holázek, Novopacký a Radimský Všude po textu rozselo hojně nauk rozličných spe- ciálních a sentencí i jak bych řekl pořekadel kriti- ckých, na př. v čem záleží cena malířství historického- realita živola — věc vitězná; spekulace věc v umění záhubná; krajinářství rozdíl, „píseň duše obrazem“ (Lebody): v čem záleží českost umění atd. Kniha splní jistě přání svého autora, ona vyřídí zprostředkování a může býti dobrou školou obecenstvu. Ideální cenu by měla, kdyby mohla obsahovati také reprodukce jako německé Museum. Ale dnešní trh už obecenstvu žádoucí obrazy dodá. Praha ovšem může a má popi- Vbk. sovaná díla znáti z orizinálů. * Julius Skarlandt: Smutná láska. Verše Ve Velkém Meziříčí, A. Šaška, 1904. K 1.20. Jestliže se básník jednou osvědčil a potom se ob- jeví vada, která většinou závisí na jeho vůli, je po- vinností kritiky mu to upřímně povědět. Hlavní tou vadou zde je, že básník příliš spěchá. Kniha nová nemá přicházeli se zlomky zboží. Smutná láska proti knize předešlé není pokrokem, jest jen jakýmsi do- datkem a to nikoli prospěšným. Ovšem, že je tu ně- kolik dobrých věcí, dobrá je bizarrní kresbička XXVI. dobrá i krajinka II. a 1V., vše jednoduchoučké, ale přece celé a hotové, originální výraz má píseň XII. XVI., pěkná je v moderním hávu XXl. a i víc by se našlo pěkného, ale proč tolik jiných má trpět ne- dokonalostí pro pouhý spěch? Na př. hned I. básničk si kazíojem nemožnou frásí „v svém srdci slyším — hořký — kvést — věčného stesku — květ.“ Každé slovo z jiného smyslového oboru. Proč se má pi té individuální jednoduchosti prostředků někter slovo stále opakovati? Bolest mdlící, noc mdlá, slova mdlá, ruce mdlé, slunce mdlé, mdlivá říš .. . ald. v každé básni něco mdlého. Báseň XXIV. má „s mdlou tváří kolem hlavy“ m. září; XXVIII. má slovo smích místo vzlyk. Celek je lyrika melancholická, neurčitých příčin, nejasně naznačené jakés lásky, sotva znatel- ných obrysů, silněji načrtaných sifuací v krajině: ja- kýsi kosmický smutek výrazu symbolicky popisného, tiché, snivé melodie. Poetickým jádrem timto jedině Vbk. je hodna autora „Knihy veršů“. * Joséphin Péladan: Citové zasvěcení. Přeložil Leopold Pudlač. Praha, Symposion, 1903. Velice zvláštní román. Hněvám-li se na jeho vý- střednosti feministické, hledí na mne tak nějak smutně a hrdě, že cílím výčitku nespravedlnosti; a chválím-li si ho pro znamenité umění formální a ryze pařížskou povahu, hledí zase tak. Opět výčitka. Nechce tedy ani pouhé umění formální, ani feminism. Musíme pro klíč hloub. Nalezáme stopu jakési filosofie. Ani ma- terialism, ani dualism prý neplatí, ale jest jedno podstaty psychofysické, s dvojí ledy polarisací. Věty theosofické. Ano, tu je klíč k tajemnému románu. Je to jakási mystická škola ke zdokonaleni duše. Po- čestné ženy velkého světa mají zde najíti odpovědi na všecky perversní olázky erotické, aby ušly nebez- peči zkusit to samy. Jako kulhavý dábel odhaluje zde hierofant erotickou duši Paříže v dlouhé řadě roz- manitých obrazů, jejichž obecný smysl jest: hrozná láska, hrozná služba v říši Erotově, neštěstí v ní všude, bída, ponížení a hnus. Labyrint smyslné touhy. Výslednice je Šalomounovo: Marnost nad marnost. Kletba, úžas « útěk ode všeho. Obrazy pařížských mravů, zajímavé úvahy, pohledy na dějiny, úchvalné sentence, to je kořist románu nad nějž nelze si mysliti pařížštějšího. Děj ať si poutá koho chce, je podivínský přeludný a záhadný, módní te úbor, který sestará. Ale idea je stará a vzácná. Clověk už dávno poznal hnus vášně tělesné a její úpadkový význam, už dávno hledal spásu z ní. Byly dvě: cesta odříkání a askese. a cesta umrtvování pomocí výstřednosti. Román Pi- ladanův praví: Ani askesi ani výstřednost. ale za- svěcení se do tajemství smyslné vášně pomocí citu. totiž, aby duše osob jednajících dle příkladu v románě a duše čtenáře pohledy a povídkami citových vzru- chů se zůčastnily, vášně spoluzažily, ale i ruž. jich poznaly, úpadku se uchránily a nad ně se povznesly a očistily. Románová illustrace starého Aristotelova požadavku v tragedii. Zajímavé- Vbk. * Edgar Allan Poe: Berenice a jiné povídky. Přeložil Jiří Živný. Symposion H. Kosterky v Praze. 1903. Za K 2.20. Kniha geniálně poetické mystiky. O neobyčejných povidkách jejích od časů Jos. V. Sládka, jenž o nich z Ameriky zprávu přinesl, stále mnoho slýchánoa lecos z nich překládáno. Zde je máme pohromadě. Řada fantastických povídek, jejichž děj stále jedná na pomezí cizích světů, v bráně smrti a života, před odhalenými tajemstvími dávných magů. Umřela Be- renice, ale dala znamení vědomi, umřela Eleonora. ale dala o sobě znamení s nebe kadidlem, umřela Li- geja, ale silou vůle chce zase ožiti pomocí těla jiného umřela Rovena, umřela Morella, ale znovu ožilaa v těle mrtvé dcery se ozvala atd. A on, žijící manžel. touhou svou a vzpomínkou budí duše mrtvých man- želek a volá je k sobě. To je vše omamující, hrůzně krásná poesie nemocných stavů duše a vášní, přese vší zvrhlost cudná, útlocitná, zcela netělesná. Květ strašného rodu uměleckého je ta poesie. Intelligence velice nadprůměrná, zmocněný log smus rozumu i me- chanismus obraznosti, smutné šílenství z nesmímé touhy a stesku stálou písmí zádumčivé musy a stru- nou jedinou. I přiroda všecka jakoby z říše stínů. Řeky tekou tiše, bez hnuti, jako Acheron v podsvětí. Kolem bájný stromů řad, vše úžasně smutné. Z prvu jsou povídky snivé, ohnivě vroucí, vzletné a vzdušné ero- tiky, krásné baslady o duši, legendárně ozářené taju- plnými zázraky nadpřirozeného. Zvláště Eleonora tal jímá, jistojistý to základ slavné básně Hlavran. Havran se liší jen veršovou úpravou, myšlenka i nálada je v Eleonoře táž. Ale pak přihývá přesnosti popisůa vášnivé analysy, přibývá zvrhlého vkusu děsného kniha konči čirým spiritismem, což je chyba. Závratné hypothesy vědecké, užité neobyčejnou silou kombi- nační obrazotvornosti proniknuté skutečným citem podané slonem raffinovaně klidným, pozorným a sou- středěným. Rozkoší tu podávaných třeba užívati stříd- mě, aby duše zvláště mladistvých čtenářů krásnou Vbk. tu hrůzu mystiky nezaplatily příliš draze.
#12 alto_textblock #12
Z českých listů.
#13 alto_textblock #13
* Beseda učitelská přináší v překladu V. Sládk ukázku z Dicnysova (neb Longinova) spisu „O vzne šenu slovesném“. Podobné ukázky starších literárních sludií u nás dosti vzácné. * V Lumíru je z polské literatury uveřejněna revise názorů o hodnolě Sienkiewiczova díla. Jsou zají mavy ty spory krilické o hodnotě umělecké, literární sociální a stálé spory o nedosti ujasněné stanovisko uměleckosti, užitečnosti a vnitřní nutnosti při literárním tvoření — spory, opekující se už šablonovilě u každého popularitou na uměecký vrchol vyneseného autora. * V Rozhledech V. Nový reviduje práci gcografi ckou na počátku XX. věku, podávaje zároveň přehled zeměpisné práce české. * V Slovenských Pohl'adech podává V. Riznen soustavný alfabetický přehled slovenské literatury za rok 1903. Nebylo by praktické a účelné, přejímati tyto přehledy do české bibliografic? * Česká Mysl má prospěšnou rubriku „Slovanská korrespondence“, v níž uveřejňuje rozhledy po filoso- fické literatuře slovanské. V posledním čísle J. Mikš píše o Borisovi Nikolajeviči Čičerinovi, jenž nedávne zemřel ve věku 76 let. Mikš po životopisném úvodu podává jeho styky s ruskými vynikajícími muži, cha- rakteristiku jeho vědecké práce a jeho filosofické Čtenář.
#14 alto_textblock #14
ná zory.
#15 alto_textblock #15
Ze slovanských listě.
#16 alto_textblock #16
* Úmrtí A. P. Čechova způsobilo hotovou literaturu nekrologů, esthetických rozborů a vzpo- mínek, z nichž vybíráme některé, nejzajímavější. Nen bez zajímavosti, že děd A. P. Čechova byl nevolníkem hraběte Platova a že se nazýval Čech. Teprve když robotou vydělal si tolik, že mohl si koupiti svobodu. začali jeho synové užívati jména Čechov (= Čechův syn). Olec Čechova byl obchodník s dobytkem a sňat- kem převzal kupecký krám v Taganrogu; toto své rodné město A. P. Čechov nad míru miloval pro buj- nou přírodní krásu jeho okolí, pobřeží to moře Azov- ského. Nejednou v listech svých vyslovuje přání, že by se chtěl v Taganrogu trvale usídliti, ba i villu v Jaltě chtěl prodati a usadili se v rodišti. Než drsné klima tamější ho od toho zradilo. — S jedním ze svých českých překladatelů byl v dosti živé korrespondenci. V jednom dopise slibuje, že po cestě z Nizzy zastav se v Praze. Nestalo se tak — Čechov se vracel přes Berlín. V jiném vyslovuje uznání úpravě, v jaké na- kladatelství J. Ottovo vydalo jeho román „Souboj“ Jinde píše o poměru lékařství a spisovatelství, jak on si ho zařídil: Lékarstvi je mou zákonitou ženou, bel- letrie mou milenkou a přiznám se, že v tom případě
#17 alto_textblock #17
je mi milenka dražší, než zákonitá žena. = Sňalel s herečkou Knipperovou svedl ho úže s „Uměleckým divadlem“ v Moskvě. Kdysi psal svému překlada teli. že na divadle tom vypraveno bude ruské drama, ve kterém má úlohu i cestovatel po Africe, rodem Čech. Aby i v masce byl zachycen typ českého cestovatele žádá o fotografie několika cestovatelů Čechů. Těto snaze po věrnosti bylo hned vyhověno asi 15 fotogra- fiemi našich cestovatelů. — Jeho labutí píseň: drama „Višňová zahrada“ (je už přeloženo také do češtiny) mělo zvláštní osud: v Moskvé slabý úspěch, v Petro- hradě za to sensační. Příčinou bylo to, že moskevská režie hru prostě dle svého rozumu přepracovala, petro- hradská však ji vypravila v intencích autorových. Kri- tika v nekrolozích hledí však na „Višňovou zahradu! všeobecně jako na poslední vyhranění autorových ná- zorů na život, jako na dílo neobyčejně poetické a do jímavé. Uvidíme je snad i na českých jevištích. — Po příjezdě do Badenweileru se Čechovu značně ule- vilo. Ale hnedle nastaly záchvaty a Čechov přiměl svoji choť, že třikráte vyhledala mu nový byt. V ka- ždém bylo mu po několika dnech úzko a dusno. Po- slední slovo pronesl v noci 2. (15.) července, když vešel k němu povolaný doktor: rusky „umírám“a tišeji opakované německy. Umřel polosedě na lůžku a jeho poslední dobou sestárlá tvář rázem omládla přijala na sebe výraz tiché spokojenosti. Poslední cesta jeho v rakvi Ruskem byla provázena tklivými scénam a důkazy oné všeobecné lásky, jaké se Čechov všude plnou měrou těšil. * V Pavlovsku u Petrohradu zemřel znamenitý ruský historik V. A. Bilbasov. Narozen r. 1837 v Poltavě, absolvoval universitu v Petrohradě, studoval delší dobu u slavných historiků zahraničních a velice mlád stal se docentem, r. 1869 pak řádným professo- rem historie na universitě petrohradské. Než už r. 1871 šel do pense a stal se redaktorem „Golosa“, jehož byl později (přiženěním) i spolumajitelem. V oboru historie zajímal se zvláště epochou Bedřicha II., o níž vydal několik děl; ale i otázky slovanské bedlivě si hleděl; jmenujeme tu mimo jiné jeho dílo „Čech Jan Gus iz Gusinca a „Kirill i Mefodij“. Roku 1884 zašel „Golos“ a Bilbasov opustil pole publicistiky, vráliv se opět k historii. Tu pak začíná jeho hlavní činnost- rozbor doby carevny Kaleřiny II.; o této době platí Bilbasov jako autorita nepopíratelná. „Družtvo sv. Mohora“, jehož účelem je šířiti osvětu mezi slovinským lidem, mělo lelos 84.598 členů, o 8540 více než v loni. V Americe má „Družtvo 1273 členů, v Africe a v Asii 198 členů. Letos rozdě- leno bylo mezi lid 507.588 zdravých knih, za celou dobu trvání „Družtva“ bylo jich rozděleno 9,807.620 * Chorvatské listy s nadšením rozepisují se o tkli- vé ovaci, kterou připravil delegát moskevského Blago- tvor. Oběčestva p. Čerep-Spiridovič s několika sou- druhy stařičkému biskupu ďakovskému Stross-- mayerovi odevzdáním diplomu čestného člena té- hož spolku. Znamenitý slavjanofil na stolci biskup- ském — úplně už po poslední nemoci zotaven — by hluboce dojat tímto důkazem vděčného obdivu a hosti delegáty ruské s výrazy patrné, velké radosti. * Slovenec přináší v překladu črtu „Hřích“ (Greh. Slika iz vlaka) od Jar. Vrchlického * Slovinský lidový list „Mir“ uveřejňuje trpkou epištolu o tom, jak Slovinci skoro šmahem na cestách s obzvláštní zálibou hovoří německy. V té příčině — praví list — beřme si vzor z bratří Čechů, kteří všude a zvláště v našich zemích hrdě hlásí se k své rodné řeči a jen v případu nejnevyhnutelnějším utíkají se k jazyku neslovanskému. * Jihoslovanský tisk rozepisuje se obšírně o chy- staném sjezdu srbských lékařů a přírodo- zpytců, jenž konati se bude za protektorátu krále Petra I. v Bělehradě ve dnech 18—22. září t. r. Jiho- slovanský tisk doufá v četnou účasť i jiných slovan- ských — a především českých — lékařů a přírodo zpytců. * V Chicagu zemřel ve věku 44 let polský žurna- lista Leon Marlan Wild, jenž po více než dvacet lel věnoval se záležitostem amerických Poláků; zesnuiý vydával „Dziennik Narodowy“, „Oznisko“ a „Nowe Žycie“. Organisace polská v Americe ztrácí v něm neúnavného pracovníka. * V Krakově zahájena velká průmyslovt výslava kovodělnická, jež má poskytnouti obraz pokroku, jaký v tomto odvětví průmyslu Halič v po- sledních nétech učinila. * Ve Lvově zemřela hraběnka Žofie Dzle- duszycka, příteikyně básníků Julia Slowackéhoa Krasiňského. Oba básníci věnovali jí četné básněa byli s ní v živé korrespondenci. Když však literární historikové pokoušeli se o zapůjčení listů Slowackého a Krasiňského, byli vždy zesnulou hraběnkou příkře odbyti. Snad že teď dědicové dovoli nahlédnouti do vzácných listů těch a přivtěliti je k vydané korrespon- denci obou polských básníků. * Polský romanopisec W. Siewszewski na- psal román „Yang-Him-Tsi“, jehož francouzský pře- klad byl právě ohlášen. Bude ozdoben množstvín fotografli z dálného Východu. Vyjde až na podzim však už teď zamluveno prý přes 500 exemplářů — n čínském vyslanectví. * K trvajícím už divadlům petrohrad- ským — carskému Alexandrinskému, divadlu Liter- Uměleckému, divadlu herečky Javonské (kněžny Barja- tynské) a j. — přibudou na podzim divadla: herečky Komissarzewské, herce Orieněva a dramatika Navro ckého. * Sotva Srbové pochovali Zmaje-Jovanoviče, u novou oběť na nich vyžádala si smrť, básník-satyrik Sima Lukin Lazič zemřel. Narozen v Beljini v Bosně, osiřel brzo a odebral se do Bělehradu, kde pomocí vlastenců srbských vystudoval gymnasium. Ve- řejnou činnost začal jako herce, proživ trudných ně- kolik let u potulných společnosti. Opustiv scénu, sta se novinářem, byl dlouhá léta redaktorem „Srbobrana“ vydával satircký list „Vrač-Pogadač“ a sbírky sati- rických (po většině politických) básní. * Srbská „Zastava“ vítá s potěšením projek sjezdu jihoslovanské mládeže, jenž ko nati se bude 10. září v Bělehradě. Svolavateié doufají. že sjezdu zúčastní se Slovinci, Chorvaté, Srbové Bulhaři a že na něm bude učiněn krok k upevnění svazu jihoslovanského- * Slovenec přináší překlad Kosmákovy novelly „Saně“ * Záhřebské divadlo vypravilo s úspěchem sociální drama pi. Juričové-Zagorky „Filip Košenski“ * Spolek jména Matejkova usnesl se věnovat dům Matejkův v Krakově, zařízený tak, jak byi ca života slavného malíře, městu Krakovu. Krakovská městská rada přijala Matejkův dům do své správy. * Slovinské listy rozepsaly se o slovin- ském planinském družstvu, jež letos sla- vilo desetileti své činnosti. K významné oslavě vy- budován nový, pohodlný dům turistický ve Vratech pod Triglavem, nazvaný ke cti zasloužilého podir - glavského faráře „domem Aljažovým“. K otevřenía vysvěcení domu sešlo se na sta turistů. Česká kolonie pod Grintovcem na Jezersku byla zastoupena prol. drem. Chodounským, drem. St. Prachenským, pro J. Prusíkem, drem. Tillem, radou Marešem, radou Frantou, drem. Kličkou, farářem Šittlerem a četnými damami. Střed skem oslav byl dovjeský farář Aljaž. bodrý stařeček, jenž vzpomínal let šedesátých, kdy ročně pět, šesi turistů odvážilo se na Trigiav. Dnet sta ochotníků kráčí po zabezpečených cestách. Z všech přípitků vyznívalo: slovanské Alpy Slovanům Slowianin.
#18 alto_textblock #18
Z cizích revuí.
#19 alto_textblock #19
* Nemírným užíváním morfia zahynul v Mnichově 26letý spisovatel B. Benz, typ to literárního bohéma. Měl silný talent lyrický a za krátkou poměrně dobu vydal 16 svazků své poesie, z nichž „Der Mensch“ a „Eevangelien der geslorbenen Frau“ jsou nejzname- nitější. Benz prožil dobrodružný život. V 16. roce svého věku zapálil kostel ve svém rodišti, utekl pak z bázně před trestem do Italie, kde nosil pytle na lodi, do Francie a do sev. Afriky, kde sloužil Beduinům jako poháněč velbloudů. Stal se členem alžírské cizinecké legie. Uprchl však do Evropy a redigoval v Curvchu list pro ženskou emancipaci, od r. 1900 žil v Mnichově „ve dne spal, v noci žil“ a vzbudil sensaci svým ti- skovým procěssem, v němž jednalo se o urážku císaře Viléma II. Odsouzen na 3 měsíce, leč nenastoupil trest: smrť předešla pozemskou justici * Nuova Antologia obírá se v posledních číslech výlučně Potrarkou. C. Segrě píše o „básnické domovině“ jeho Bologni a o silném vlivu, jaký měl právě pobyt v Bologni na básnický rozvoj Petrarkův. Dále uveřejňuje lalo revne řeč ministra vyučování Orlanda, pronešenou při slavnostech v Arezzu. Z n teprve se dovídáme, že italská vláda uctí památku Petrarkovu tím, že vydá vzorně, souborné vydání jeho
#20 alto_textblock #20
spisů, monumentální to dílo, které uvítáno Bude od literárních historiků dojista s velkou radostí. — Tamtéž poutavá studie Lollia o Goethově baedekru po Italii Goethe cestoval dle knihy Volkmannovy a názory autora této knihy o Italii měly silný vliv na Goethovy dojmy. *O spalování vdov v Indii píše K. Zachariae V „Zeitschr. f. Volkskunde“. Při této cere- monii — jež vzdor zákazům úřadním stále ještě trvá vystupuje vdova jako nevěsta a obřady jsou identické s obřady svatebními. V Globu zajímavá stať Tetznerova o Srbsk se stránky národopisné, doprovázená krásnými foto- grafiemi. * V Curychu po osm neděl hrálo sdružení mě- šťanů curyšských pod širým nebem velkou hru hi- storickou „Karel Smělý“ od Arnolda Otta s hudbou G. Arnolda. Herců hra vyžadovala 90, mimo 90 jezdců 380 statistů, 37 hudebníků a 200 zpěváků. Jeviště po jalo přes 5000 diváků, hra trvala více než 5 hodin. * O nové americké belletristice píše v „D a s litt Echo“ A. v. Ende. Asi před pěti léty odbyli si v Ame- rice malou literární revoluci. Mladí, západoameričt autoři odtrhli se na spisovatelském sjezdu v Chicagu od východoamerických, anglicky-puritanským zásadám se poddávajících spisovatelů. Ale byla to jen papírová revoluce. Náprava falešného stavu nenastala. Dvě knihy zaujaly letos pozornost, pocházejí od zakladatelc amerického literárního realismu. První je „The Ambas- sadors“ od Henrya Jamesa, druhá „The Son of Roral Langbright“. Jako jinde tak i zde James líčí Američany v Evropě a Howell líčí průměrného Američana v Ame- rice. I James Lane Allen dobyl letos úspěchu knihou „The Mettle of the Pasture“. Děvče v den zasnouben zví, že její ženich měl dříve s jinou dívkou poměr Třeba že tato oklamaná je provdána za jiného, přec jen po dlouhém duševním boji nevěsta se svého že- nicha zřekne. Z mladších vynikli Robert Herrick (Their Child), Edith Wharton (Sanctuary), Jack London (líčí klondycké typy v „The Call of the Wild“) a zvláště talentovaná Ellen Glasgowová (The Deliverance). C realistický román těší se velkému, úspěchu, je roman- tickohistorický román úplně nepovšimnut. Mr. Penn.
#21 alto_textblock #21
Bibliografie. * Hovory na vsi. Sepsal A. Pravoslav Veselý Nákl. čas. »Žář« v Praze. * Oblíže ruské výslovnosti pro Čechy. Sesťavi J. Izvěkov na Král. Vinohradech, Slezská ul. č. 17 Nákladem vlastním. * Dělnický kalendář 1905. Rediguje F. V. Krejčí Nákl. čas. »Zář« v Praze. * Matčin hřich. Obraz ze života od Josef Kejdana. Lidové biblioteky kniha I. na Král. Vinohradech. * Kalendář moravského a slezského studentstva na r. 1904——5. Uspořádal F. X. Hodáč. Nakl. A Píša v Brně. * Fr. Jakub: Poslední zoud. Veršovaná histo- rie. Nákladem vlastním. * Samé tihó. Hanácké črty a obrázky. Provedl Jan Spáčil. Nákladem knihkupectví R. Prombergra v Olomouci. * Spisy Sofie Podlipské. Sešit 129.—131. (Pře mysl Otakar II.) Nákladem české grafické akc. spo lečnosti »Unie« v Praze. * Kalendář spolku na podporu chudé če ské mládeže v Plzni na r. 1904—5. Nákla- dem spolku. * Úrazové pojištění dělnické dle práva rakou ského. Napsali dr. Alfred Meissner a dr. Lee Winter. Nákladem tiskového družstva sociálně- demokratické strany v Praze. * Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé. Napsal dr. Jan Gebauer Sešit 16.—17. Druhé opravené vydání. Nákladem české grafické akciové společnosti »Unie« v Praze. * Dilo, časopis Jednoty výtvarných uměleů v Praze. Rediguje dr. F. X. Jiří k. V čísle 6. příspěvek prpf. dra. K. Chytila k vývoji středověkého maliřství v Čechách, provázený reprodukcemi obrazu z poč. XVI. stol. Jiné cenné příspěvky.
#22 alto_textblock #22
Školská hlídka. Z c. k. státní realky na Král. Vinohradech. Na počátku školního roku 1904/5 zápis do I.—IV. třídy pro nedostatek místa již konán být nemůže: do V.—VII. třídy díti se bude zápis no- vých žáků z veřejných škol středních dne 17. září od 10. do 11. hodin dopoledne. Přijati budou jen ti žáci, kteří pro přechod svůj mají zákonnité důvody. Zdejší žáci přihlásí se k zápisu v sobotu 17. zář o 8. hodině ranní v příslušných třídách. Zkoušky opravné a dodatečné budou se konati v pátek dne 16. září o 8. hodině ranní. Maturitní zkoušky budou honány: písemné 21. září a ústní 23. září o 8. hodině ranní. Zápis žáků do I. třídy nově zřízeně c. k. státní reálky v Přibrami konán bude dne 16. a 17. září o 8. do půl 10. hodiny dopolední. Po zápise bude hned přijímací zkouška písemná z češtiny a počtů a od- poledne ústní. K zápisu potřebí jest křestního listu a frekventačního vysvědčení. Zevrubnější zprávy v ředitelně ústavu Na stálním realném a vyšším gymnasiu v Chru dimi bude zápis žáků do I. třídy dne 16. a 17. září vždy od 8—10 hodin dopoledne. Do tříd ostatních budou přijímáni žáci z jiných ústavů přicházející dne 16. září od 8 do 10 hodin dopoledne Žáci na ústavě ve studiích pokračující přijímáni budou dne 17. zář o 10 hodině dopoledne. Další oznámení na návěstni desce v ústavě. Zápis žáků do obecných a měšť. škol ledečských na školní rok 1904 —05 koná se ve dnech 14. a 15. září a sice pro obecnou školu divčí v budově téže školy (na náměstí), pro školu chlapeckou obecnou měšťanskou a pro měšťanskou dívčl v budově školy chlapecké, vždy od 8. do 12. hod. dopol. Obchodní akademie v Prostějově. Zápis žáků pr školní rok 1904— 1905 konati se bude dne 9.—16. září. Do I. ročníku příjímaji se žáci, kteří odbyli čtyři nižší třídy škol středních alespoň s prospěchem dostatečným, pak žáci ze III. tř. školy měšťanské. jejichž vysvědčení vykazuje známky vesměs alespoi dobré. Žáci školy měšťanské musí se podrobiti přijí- mací zkoušce z češtiny a počtův. Všichni absolventi mají právo jednoroční služby vojenské. Na veškeré dolazy odpoví ředitelství Obchodní akademie v Pro stějově. — Inlernát pro studujíci akademie přijímá již přihlášky chovanců pro nový školní rok. Zdravé. účelně zařízené místnosti. Internát není podnikem výdělkářským. Veškeré dotazy zodpoví Správa měst ského internátu v Prostějově. Na českém matičním gymnasin v Míslku, jež má právo veřejnosti, bude se konati zápis žáků do l. třídy se zkouškou přijímací v budově gymnasia v Místku dne 16. a 17. září od 8. hod. ranní. Zápis žáků do II.—VIII. třídy konati se bude dne 17. září od 11. do 12. hod. polední a od 3. do 5. hod. od- polední. Zkouškám doplňovacím a opakovacím pod robí se záci dne 16. záři od 8. hod. ranní. V týž den lze se také podrobiti zkouškám přijímacím do II. až VIII. třidy. Za takovou zkoušku platí se vždy 24 K taxy. Bližší zpravy podá ochotně ředitelstv
#23 alto_textblock #23
ústavu.
#24 alto_textblock #24
Dramatické umění. + Z kanceláře Národního divadla. Daes hraje se Rostandova bobalýrská komedie »Cyrano de Bergerac« (1. čtvrtka předpl.) opětné s panem Vojanem v roli titulní, paní Landovou, pp. Matějov ským, Želenským, Sedláčkem, Mošnou, jakož i téměř všemi ostatními solisty činoherními, operními sbory a velkou komparserit Zejtra přijde na řadu v oper nim cyklu českém Fibichův »Pád Arkunae v němž pohostinsku vystoupí paní Anna Veverková Keltnerova od městského divadla v Norimberce a dvoji tou úlohu Helgy Margity poprvé zpívati bude sl. Sla- víkova. — Na neděli odpoledne určena je Humper dinckova opera »Perníkova chaloupka« a na večer Želenského veselohra »Tažní ptáci«. Na všecka tato představení možno obdržeti vstupenky již ode dneška u denní pokladny; tamtéž přijímaji se i přihlášky na nové předplacení a sice každý den, o němž nejsou v Národním divadle dvě před- stavení, vyjímaje tedy z pravidla středu a neděli. Dosavadní pp. abonenti se upozorňují, že mohou se přihlásiti o svá místa, jež jim budou zachována do 26. září, již nyní, kdy u pokladny není nával. Po 26. září budou zadávána místa i nově se hlásícím Předpli cení vypisuje se opět na 288 her.
#25 alto_textblock #25
+ Lidové divadlo »Urania« v Praze—VII. Dnes má svůj benefiční večer paní Marie Spurná, k němuž zvolila si původní novinku »Z učitelského ráje«. Hru o třech jednáních. Napsal Karel Sylvan. Režisér V. Spurný. Hlavní úlohy hrají dámy: Spurná, Balá- kova, Vejvodova, Bitrmanova, Pražská a pp. Hlavatý, Čekanský, Jiřikovský, Lachman, Počepický, Pražský, Kovář, Rabský, Chalupník. Začátek o 7. bodině večer. Po divadle dostatečný počet vozů elektrické dráhy. Zejtra jest představení pořádané českou obcí střele- ckou. Bude se hráti Pohlova výpravná, kouzelná báchorka se zpěvy »Sedm havranů«. Začátek večen o půl 8. hodině. Čeny míst poloviční + Z kanceláře smíchovského divadla. Dnes se hraje po desáté Faydeauova výtečná fraška »Vévod- kyně Crevetla« (pokračování »Dámy od Maxima«) s paní Boženou Jeřábkovou-Kaclovou v titulní úloze. Ostatní hlavní úlohy mají dámy: Táborská, Kubíková, Lierová a pp. Lier, Kublk ml., Táborský, Kaňkovský. Edl a Zdrůbecký Zejtra v sobotu jest premiéra vý- pravné operetty »Cirkusačky« + Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech. Dnes opakuje se při cenách polovičních »Hraběnka Sarrah, aneb: Cikánská krev«. Sensační hra o pěti jednáních. Napsal Jiří Obnet. Z francouzského přelo- žil J. Kühnl. Titulní úlohu hraje sl. Vedralova. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny »Magdalena«. Za nejbližší původní novinku připravuje se »Pražské švadlenky« od Otty Fastra.
#26 alto_textblock #26
Hudba.
#27 alto_textblock #27
+ Ella Tvrdkova, bývalý člen opery Národního divadla, nyní král. bavorská dvorní operní pěvkyně v Mnichově, měla letos příležitost při Mozartově a Wagnerově mnichovském cyklu zpívati ve třech vy- nikajících úlohách: v Mozartově »Figarově svatběs půže Cherubina (u nás zpívala v téže opeře tempera- mentu jejímu mnohem méně přilehavou úlohu hra- běnky), v »Kouzelné fletně« Paminu (jako u nás) a ve Wagnerových »Mistrech pěvcích norimberských« Evičku (v této úloze je v Praze neznáma). Poslední z těchto úloh připadla slč. Tvrdkově již po čtvrté od roku 1901 v cyklech Wagnerových, kdy na základě svého úspěchu v ní byla k mnichovské dvorní opeře výhodnou smlouvou zavázána, a již tento fakt sám stačí, aby kvalita uměleckého výkonu jejího byla dle toho správně posouzena. Druhé dvě úlohy v Mozar- tově cyklu měly pro slč. Tvrdkovu neobyčejný úspěch a došly zasloužené chvály, z níž tuto několik uká- zek namátkou podáváme: »Slečna Tvrdkova byla rozkošná jako páže Cherubín a podala v každém směru znamenitý výkon, který vedle výkonů její bezprostřední předchůdkyně ve vší cti mohl obstáti.« (»Münch. N. Nachrichten«.) »Vyborné bylo půže Che- rubín slč. Tvrdkovy, mnohem více svění a gracios- nější nežli posledně u slč. Nastovy. Její arie »Nové slasti, nové žaly« byla jedním z nejlepších výkonů večera.« (»Allg. Zeitung«.) »Cherubín slč. Tvrdkovy je brillantní výkon: právě tak, jak je myšlen, pravý to zamilovaný chl pik, aniž je polodětská jeho po- vaha zapřena a nádherným pěvackým výkonem pod- porovaný« (»Bayer. Kurier u. Münch. Fremdenblatt«.) »Výborný výkon podala naše Tvrdkova jako Pamina. Roztomilá umělkyně zejmena ve hře a výrazu při- vedla sympatický živel své umělecké činnosti na stupeň velmi pozoruhodný.« (»M. N. Nachr.«) »Přede- vším Pamina slč. Tvrdkovy, jejíž pěkný sopran se stále krásněji a volněji rozvíjí a která i herecky je vždy na svém místě.« (Allg. Zeitung“.) »Ze známých výkonů zdejších sil rád bych zvláště upozornil na Paminu slč. Tvrdkovy, protože v rozmanitém ohledu vykazovala pozoruhodné pokroky. (»Münch. Zeitunge.) »Z domácích umělců vyznamenala se především slč. Tvrdkova. Hlas její zněl nádherně a ona propůjčila své Pamině správně dramatické prohloubeni, aniž dětinná bylost její při tom utrpěla újmy.« (»Bayer. Kurier u. M. Fremdenblatte.) + Hudka chrámová. V neděli 11. t. m. prove- dena bude o 9. hodině dopolední v hlavním chrámu Panny Marie před Týnem mše od Šimona Sechtera, pro smíšený sbor s průvodem varhan. Graduale, Offertorium a Pange lingua od V. B. Jandy. Vložku »Ave Maria« pro tenorové solo s průvodem varhan složil a přednese pan Ant. Aupěka, člen Narodního divadla. Introit a Communio chorálně.
#28 alto_textblock #28
Sokolský věstník. »Sokol« vyšehradský žádá své členy, by se četně zúčastnili důležitého vyletu cvičitelského sboru k ve- řejnému cvičení svěřene jednoty v ohroženém území v Ledvicích u Duchcova, Schůze zejtra v sobolu 10. září o 6. hod. večerní v tělocvičně. Odjezd z nádraží vyšchradského o 6 hod. 36 min. Jízdné 8 K.
#29 alto_textblock #29
Věstník živnostenský a dělnický.
#30 alto_textblock #30
* Upozornění k volbám do živnostenského soudu v Praze. Magistrát král. hlav, města Prahy upozor- ňuje, že voličové oprávnění k volbám do živnosten- ského soudu v Praze v obvodu obce pražské, kteří neobdrželi dosud volební legitimace, mohou se o ně přihlásiti v městské volební kanceláři v Praze, v Plat- néřské ulici čís. 23 (č. p. 100—1.) v I. patře, kdež jim budou vydány na řádný průkaz buď listem živnostenským, domovským, křestním, neb knížkou pracovní, členskou knižkou nemocenské pokladny. Bez řádného průkazu leg timace nikomu vydána nebude. * Sjezd slezských hostinskýchi v Opavě uspořádán byl dne 2. září. Předsedou jeho zvolen p. Alois Navrátil z Mor. Ostravy, místopředsedou p. H. Lamparta zapisovatelem p. Fr. David z Kylešovic. „O právech a povinnostech živnosti hostinské“ pojednal tajemník Zemské jednoty hostinských, a pan Navrátil. Red. pan Jos. M. Razim pojednal o „Programu organisovaného hostinstva v okresních organisacích“ a Zemské jednolě hostinských, načež schválena resoluce, ve které žádá se zejmena průkaz způsobilosti, změna živnost. řádu tím způsobem, že vsune se do §§ 18. a 20. ustanovení, že jest třeba vyžádati si dříve dobrozdání hostinského společenstva, nežli se nová koncesse udělí, nežli se dá svolení, aby stará koncesse byla přenesena, anebo. nežli se koncesse rozšíří; a že se přiznává spolcčen- stvům právo rekursu s účinkem odkládacím proti všem rozhodnutím úřadů ve zmíněných případech. Dále se žádá, by živnost hostinská byla výhradně provozována držitelem koncesse, by vláda svolala co nejdřive ankety hostinských, obchodníků a pivovarníků, jež by se po- radily o opravě řádu živnostenského, změnu § 38., zřízení instruktorátu s českou jednací řečí pro vévod- ství slezské samostatně a o náležitou ochranu a spra- vedlnost od politických úřadů vůbec. *Úrazová pojišfovna dělnická pro království česká v Praze. Ve schůzi představenstva, konané dne 2. září za předsednictví pana JUDra. Otty Příbrama, advo- káta, bylo oznámeno, že nynější katastr čítá 118.150 podniků. Od počátku činnosti ústavu (t. j. od 1. listo- padu 1889) hlášeno do konce roku 1901 180.700 úrazů, v roce 1904 dosud 11.262 úrazy. Pohřebného vypla- ceno do konce 1901 114.997 K 78 h: v roce 1902 10.550 K 19 h, v roce 1903 10.065 K 39 h, v roce 1904 dosud 6893 K 94 h. V 67.543 případech byly důchody zraněných stanoveny a splatných částek účtováno za 19,712.549 K 6 h do konce roku 1901, v roce 1902 3,708.455 K 42 h, v roce 1903 3,910.712 K 36 h, v roce 1904 dosud 2,792.199 K 14 h. — Úhrnná výše vy- placeného odskodného dosahuje do konce roku 1900 19.258.804 K 85 h, v roce 1901 3,994.620 K 58 h, v roce 1902 4,302.983 K 34 h, v roce 1903 4,533.139 K 22 h a v roce 1904 dosud 3,225.569 K 78 h. — Ze stálých důchodů plyne: 1895 vdovských důchodů v úhrnné roční výši 286.659 K: 2389 dětských důchodů v úhrnné výši roční 247.865 K 24 h: 127 ascendent- ních důchodů v úhrné roční výši 14.145 K 84 ha 14.482 důchody pro trvale úplně nebo částečně k vý- dělku neschopné v úhrnné roční výši 2,239.192 k 20 h. Vykázaných 18.893 důchodů stálých, plynoucích v roční úhrnné výši 2,787.862 K 28 h, vyžaduje úhrad- ní jistiny asi 32,971.378 K, která vzroste ještě o hod- nolu stálých důchodů, jaké ze 14.909 úrazů projedná- vaných vyplynou. Z těchže mimo důchody léčebné plyne již 9740 dočasných důchodů po skončeném léčení. Pojistného došlo do konce r. 1900 35.956.861 K 37 h, v roce 1901 5,716.658 K 71 h, v r. 1902 5,639.015 K 15 h, v r. 1903 5.514.834 K 90 h. v roce 1904 dosud 5,.331.525 K 14 h. Sjezd delegátů okresních nemocen- ských nokladen konán bude dne 30. října t. r. v sále „U bílé labutě“ na Poříčí v Praze * Společenstvo obuvníků na Smíchově koná dne 12. zář t. r. v pondělí o 6. hod. večerní v místnosti spolkové v hostinci „U bilého lva“, Komenského uliee