ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e2a95240-71e1-11dc-a0ca-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 28
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v patek dne 9. záři 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 249.
#4 alto_textblock #4
Nn rnuní a odpol. listy předplácí se v Praze v admlnisíraei sa něl Biivt leta . . . . 6 K. —h s dvejí dlenášikou na nlae ninit teta . . . . 7 K 60 h ve sllslkách: a K 9o ra něsſe . . Poštou: pa něsíe nia. : . : ke s dvají zlsilkou a pie .::
#5 alto_textblock #5
Jl
#6 alto_textblock #6
B
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejl ranní čísle o sobě . . . za S edpolední . . . za 2h Ve Hlialkách na venkové 10 ranní česlo. . . . .. odpolodní. . . . . . . . 3b Inseráty plati se hstové zapřed Předplseení a inuaty přijímá dmisl- strace v Marianské slici č. z Tam nacházejí se těž rodakee tlskárna a ezpečite „ Národnich L.istů“. Rakopiny še novraceji
#8 alto_textblock #8
Válka. L. Z Petrohradu, 8. září. V 9 hodin 7 min. (Původní telegram zvláštního dopisovatele »Národních Listů«.) Kolují zde pověsti. že Kuropatkin má úmysl, pohyby své záhy opět zahájiti a bitvu svésti. Článek v »Rusi« z dnešního rána a pocházející z okolí generálního štábu vysvětluje bitvu a Ljaojanu jako utkání, při němž nevyhrála žádná z obou armád. Kuroki zmařii manévr Kuropatkinův, ale sám též nezvítězil. Přes to jeví se v obecen- stvu značné rozechvění. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 6.)
#9 alto_textblock #9
Nouze v Čechách a povinnost státu. Snad ani válečná pohroma stihnuvši naše vlasti pověstnou válkou »Němců s Němci« roku 1866 nezpůsobila v nich podobně povážlivého hospodářského a společenského rozvratu, jaký jim hrozí dnes následkem 4měsíčního sucha, které proměnilo úrodné nivy širých našich krajů v žaloslný suchopar a hynoucí poušť. Veta nejen po travinách píeních a řepě, ale i po brambo- rách, tomto zimním chlebu vezdejším chudších (řid našeho lidu dělného. Co z této neúrody hrozné vzejde za bídu v nastávající zimě, ba po celý rok, každý soudný znatel ochuzené a vyssáté naši vlasti dnes již s hrůzou tuší, ba určitě před vídá a proto zvedá se veřejné mínění v Čechách s důrazem den ke dni větším, obecnějším svornějším, aby volalo ke nahluchl Vidni své důtklivé: »Caveant con- sulesle Zemský výbor království českého usnesl se dne 7. t. m. doporučiti vládě s vřelou při mluvou za přiznivé a brzké vy ř í z e n veškerě došlé ho návrhy a žádost za úplné odepsání daně pozem- kové, povolení státních podpor nezúročitelných zápůjček, zvý- šení úvěru k takým účelům stáva- jíefch, bezodkladně započetí se stavbami z nouze, přidržení vo- jenských, státních a zemských ústavů k nákupu naturalií u rol- nietva a hospodářských družstav, snížení tarifů železničních na dopravu všech druhů krmiva, ste- liva a hnojiv na míru režijních výloh. Zároveň sám vyzve vládu, aby bezodkladně započala s kanalisačními pracemi na středním Labi, používajíc k tomu úvěru již zákonem povoleného, 4 millionů pro rok leto šn a 3 millionů pro rok příští. Včera pak konaly se ve Slaném a LabskémKostelci valně navštívené schůze našeho rolnictva, živnostnictva i dělnictva z ši rých okresův, které vyzněly obě ráznou výzvou státní moci rakouské, aby nepodceňovala ohrom- nost katastrofy letošním suchem v královstv českém způsobené a nemínila, že stači tu nor- mální výpomoc dle platných zákonův odpisem poloviční daně pozemkové, poshověním s exe- kucemi a poskytnutím nějaké almužně se podo- bající státní podpůrky. Nikoli, tentokráte jde o ránu horší a těžší bědy válečně, zde hroz
#10 alto_textblock #10
millionům pracovitého, dělného a zachovalého lidu z neštěstí nezaviněného — dlouhá a krutá nouze, všeobecná drahota, bída, ba hlad. A proto musí stát, chce li býti hoden jmén vzdělaného, střednevropského velestátu XX. sto- letí, přichvátati nešťastné zemi české tentokrá zcela jinak ke záchraně a pomoci, než dosud činíval: mnohem rychleji, ochotněji i nepoměrně štědřeji. Jest tím království tomuto a národu jeho svrehovaně povinen. Neboť kdož by dovedl spočíst těch neskonalých sum, jež vybralo Rákousko o roku 1526 z tohoto království pro své z ve- lebení, pro svůj prospěch a roz květ. Země koruny české byly od svého spojení s ostatními zeměmi panství habs burského bez odporu vždy nejbohatší stud nicí jeho řádných i mimořádných příjmů. Z jejich berní sily vydržovalo a vedlo Rakousko všechny své války, čerpalo všechny své prostředky vel mocenské. My Čechové po staletí dřeli se a platili na ostatní. Bohaté a čtyřikrát tak velké Uhry jakživy se tolik nenaplatily do Vídně jako my- Neméně než 291,788.607 korun odváději pouhé Čechy ročně státu na daních přímýeh a nepřimých. Stát vrací zemi na správu jej státní pouze 56 millionů korun! Má te dy z jediných Čech čistý roční zisk 235,803 583 korun. Kde jest druhá země na světě, z níž by kterýkoliv stát podobně těžil? Od zavedení dualismu v roce 1867 pře- sahuje úhrnná suma čistého výtěžku z daní českých pro říši habsburskou najisto závratnou sumu 7200 millionů korun. A tu by mohla a směla kterákoliv vláda rakouská otáleti a skrbliti s pomocí zubožené naší zemi, když jí nechce vrátiti svězákonnost a samosprávu státní, o niž ji běhiem věku moe absolutistickou proti všemu přivedla. Také Anglie oloupila Irsko r. 1801 o jeho svězákonnost a samosprávu. Avšak když potom r. 1847 stihla Irsko podobná živelní pohroma jako dnes Čechy, když zkazila se veškerá úroda bramborů, této hlavní potravy schudlého lidu irského, a »zelenému ostrovu« hrozila na- stávající zimou strašlivá noúze, bída a hlad jako letos Čechám — tu nečekala teprvta bezcitna jinak a Irsko na smrt nenávidíci Anglie, až v Irsku bude hůř než zle, nýbrž záhy vláda anglická i parlament londýnský pospišily ne šťastně zemi pomoci velice účinnou a vy- datnou. Dříve ještě než v samém Irsku bylis vědomi celého rozsahu pohromy a nebezpeči nastávajícího, již vláda anglická (ministerstvo Roberta Peela) objednávala ze zámořských osad za milliony obilí, kukuřice a potravin pro zbě dované kraje irské a parlament anglický povoli celkem neméně než 8 millionů liber šterlingů. t. j. 192 millionů korun na úlevu bídy v Irsku, nemluvě ani o dobročinné soukromé pomoci společnosti anglické, jdoucí též do mnoha millionů. Považovalať to právě Anglie za svou k ře- sťanskou povinnost, aby rychle a vy- datně pomohla v připadé tak mimořádně krute pohromy národu, jemuž vzala samostatnost, ale jemuž neodpustila daní a berní na společnou říší, z jehož práce dosud žila a tyla. Panujíe vláda anglická polýkala se politicky s národen irakým, který proti ní stál v nejprudší opposicia avšak přes to nedovedla býti tak krutou a sprostě podlou, aby se byla chtěla odemstít nešťastnému národu za jeho opposici odepřením vydatné. státní pomoci v době pohromy, nouze a bídy
#11 alto_textblock #11
Vládnoucí tehda státníci angličtí byli dosti prozíravými, než aby nevěděli, jaký osten byla by skoupost a necitelnost vlády anglické zanechala v duši všeho irského národa a jaké hanbě byla by v celém vzdělaném světě pro- padla Anglie, zůstavivši hladovící Irsko bez laskavé a účinné pomoci státní. Proto nedovedli býti sprostými a malichernými stranníky, kde volala lídskost. Uvádíme skutek ten dějinný na paměc panu 3l. Körbrovi v hodině hoře a nezaviněného neštěstí země české. Jsme oprávněni mu je připomenout po jeho pověstné odpovědi lidu českému na jihu naší vlasti, když zubožen ne- slýchanou živelní pohromou, která způsobilu mu škod do millionů, obracel se k němu letos z jara o pomoc státní. Jsme oprávněni mu tento příklad anglického ministra Peela uvést na mysl, vůči jeho nepo přenému výroku, že »nebude v Čechách (při vodních stavbách) dotud ani rýčem hnuto, dokud sněm český nepovol zemský příspěvek jedné osminy na zúročení kapitálu státní půjěky!« Víte, mnoho-li činí ten příspěvek, jejž sněm český pro obstruke Němců dosud povolit nemohl? Celých — 27.000 korun! A k vůli této lapalii zdržuje pan Körb vodní stavby v zemi české, jakkoliv má na n milliony říšskou radou povolené již dávno pokladně státní! Kde jinde na světě bylo by cos podobného možným?1 Včera sdělií n schůzi lidu v Labském Kostelci dr. Herold, že zemský výbor je ochoten hradit státu ze zem ské pokladny těchto 27.000 K o své újmě. bozpečen pozdějším echválením sněmu zem ského, jen aby odňal panu Körbrovi dals výmluvu! — Pro ministra vojenství troufá si p. Körbe vypůjčit moci § 14. třeba 400 millionů, ale pro nouzi trpící království české neumí s paragrafem tím ani hnouti! Nuže, jakmile sejde se v listo- padu rada tíšská, bude prvním pilným návrhem poslanců českých zajisté povolení výdatné státní pomoci trpicímu krá lovství českému!
#12 alto_textblock #12
Po haličském výletě. Když hozena byla do veřejnosti zpráva,ž dr. Körber vyjede si koncem měsíce srpna do Haliče, bylo každému, kdo jen drobet zná to hoto pána a komu nebylo tajno, co dělo sev letošním zimním zasedání říšské rady, úpln jasno, že to bude výlet politický. Offieiosové namáhali se sice namluviti nair nímu svétu, že to bude pouze cesta inspekční aby ministr, jenž v rukou svých má dva nej- důležitější ressorty, poznal poměry v největš zemi v tomto státě a aby na vlastní oči pře- svědčil se, jak to tam v oboru administrativním a v soudnictví vypadá. Tak jakoby člověku smrtelnému i kdyby ho byl sbor geniů při jeho narození vlastnoručně do plenek zabaloval, bylo možno, aby v několika dnech, jichž větší část musí býti, jak to již při takovýchto přiležito- stech bývá, věnována hostinám, v zemi tak velké jasného nabyl rozhledu o spletitých záležitoste politické správy a o tajích justice. Je přec známo, co právě v tomto oboru v obou zemiich se děje a kdyby pravdou byla jen třetina toho. co pan Daszynski o poměrech v Haliči povidal. nestačilo by na to ani deset ministrů a kdyby v zemi dleli po celá léta, aby zjednali reformu v duchu zákona a administralivní poctivosti. A v Bukovině dopadá to ještě hůr. Co v tét
#13 alto_textblock #13
zemičce v záři německé kultury se přihodilo k tomu výmluvným dokladem je pořádek, jaký byl provozován po dlouhá léta v tamější finanční správě, jejíž nejčelnější representanti skončili jak známo, v kriminále. Ostatně třeba jen do- kázati, co napsali o bukovinských poměrech ve svých charakteristických polemikách poslanei Lupu, Flondor, Onciul a jiní, abychom si učinil pojem o tom, co v této »německo- kulturnie baště na rakouském východě se děje. Ruka páně Körbrova je příliš slabá, než aby manipu- lovati dovedla s pometlem, kterým by se Au- giášův chlév a tato famosní »bašta« naproti Rusku pořádně dala vykliditi. Proto také pan dr. Körber do Haliče nevyjel, jel tam za jiným účelem a s docela jinými plány. Je známo, že poměr kola polskéh ve Vídni k nynějšímu chefu kabinetu neby v poslední době právě přátelský. Jsouce úplně syti ve směru národním a spokojeni s autonomií, která v Haliči provádí se zcela jinak než u nás nemají Poláci jiných tužeb, než prospěti zem své v oboru hospodářském a potom zabezpečit národnosti své panství nad kmenem druhým v zemi, nad haličskými Rusy. Poláci cíti velmi dobře, co jim schází a v plném vědomi, že z užšího spojení s ostatními zeměmi J. Veličen- stva jen prospěch a užitek jim kynouti může, odmítají dosud nabídký německonacionální na úplnou samostatnost Haliče, však žádají, aby Vídeň ve dvou shora naznačených směrech vy- datně je podporovala a jim povolila. Leč vláda dra. Körbra ve dvou směrech se v této příčině prohřešila, jednak pohněvalo Poláky velice cho vání se nynější vlády ve příčině seslátnění se verní dráhy a potom je rozčililo nemálo zřízen nového ruského gymnasia. Opatření toto poklá- dají dosud za skulek, namířený proti jejich ná- rodním aspíracím. To byly hlavní přičiny, pro v poslední době utvářil se poměr Poláků k vládě poněkud jinak, než jak bylo ode dávna zvykem. — Co nevidět svolán bude opět parlament — stane prý se to počátkem listopadu — a byí by to byl pokus třeba jen opět na několik dnů vypočtěný, dr. Körber by neměl na růžích ustláno kdyby ocitil se ve sněmovně poslanců v kritickém postavení, že by vedle do krajnosti roztrpčene delegace české stáli pohněvaní Němci následkem zřízení slovanských parallelek na paedagogileh v Opavě a Těštně na jedné a na druhé straně nevrlí Poláci. A aby opět naklonil sobě tyto dva činitele v parlamentě, Poláky v pravo a Němce v levo, a mohl o ně se opíraje čeliti vzdornému českému středu, proto podnikl exkursi do Ha liče. Při tom na mysli měl zabití jednou ranou mouchy dvě. Jednak svou milostivou přítomností a sladkými sliby nakloniti si opět, když ne všechny zástupce lidu polského, tedy aspoň onu konservativnou část, již sám polský vtip označuje názvem »stanezyků« a jež má dosud v polském poslání většinu, jakkoliv ne v oby- vatelstvu, a potom uchlácholiti Němce slovy v Haliči sice pronesenými, ale na ně a na ná adresovanými. A nemohl ovšem získati pány Funka, Schückra a Prada pro svou politiku lépe, než nestátnicky, ba řekli bychom ne- moudře, protože drze vrženou nám ve tvár rukavici o nedotknutelnosti »německé državy«. A byli bychom slabochy, kdybychom zavl- rali oči před tím, co již nyní se děje a kdybychom popirali, že tento účel páně Körbrovy cesty s zdařil. Ne snad, že by byl svou objíždkou zjednal si přízeň zástupů polského lidu, nebo listy již tlumočí, co lid ten ve svém jádru cit a jak smýšli, nedaly se opojiti Körbrovým
#14 alto_textblock #14
frásemi a laciným lichocením, ale o tom ne- může býti pochybnosti, že pan Apolinar Jawor- ski, páni Abrahamovičové i s »Athenčikeme panem hr. Dzieduszyckým najisto obrátí, ba že již nyní obracejí, jak to z jejich orgánů pa- trno. A páni tito o kole polském dosud rozho- dují. A že divocí Němci svíjejí hezky tiše již zase fángli »nejkrajnějšího odporu« proti Kör- brovi, není také již žádným tajemstvím. Ně- mecko-nacionální generálové komandují na celé čáře k ústupu. Bouře slezská je zažehnána a ponecháno pouze Všeněmcům, aby pro strach židovský hromovali ještě trochu dále. A což pan Körber, pokusí se se sjedno- cenou armádou obstrukci českou zlomit, aneb zanáší se jinými dalekosáhlejšími plány? S tím »zlomením« to asi tak snadno ne- půjde, k tomu nepomůže mu ani lelošní sucho. Domníváli se ale oktroyrkou nějakou přeněsti se přes náš oprávněný vzdor, neb zsnáší-li se dokonce dočasným neb trvalým odstavenímté tak zvané »ústavy«, nechť jen se o to pokusl. Zápasíme čtyřicet let již o své právo a nejednou se zdálo, že nalezáma se již u samého eíle svého těžkého boje, však pokaždé se rozbily naše naděje o úklady našich nepřátel. Jsme tedy otužilí v boji a zvyklí na zklamání. Jestli jsme tak dlouho čekali, počkáme ještě. Po- čkáme až velechytři ředitelové tohoto státu za- táhnou jej ještě více v záhubu. Až bude nejhůř, polom si na nás, jako vždy, opět vzpomenou. Prozatím povedeme boj dále.
#15 alto_textblock #15
Politické zprávy domácí.
#16 alto_textblock #16
Z Dubrovníka, 4. září. (Nový srbsk politický list v okupovaných ze- mích.) „Dubrovník“ oznamuje, že národní vůd- cové v Bosně a Hercegovině, pp. Gligorije Jefta- novič a Vojislav Sola, počnou vydávati list „Srpska Riječ“ („Srbské Slovo“) jakožto orgán srbské národní strany v okupovaných zemích. Financo- ván bude nový list akciovým spolkem, jenž po- třebný základný kapitál uložil v „Srbské bance“ v Záhiřebě. Ze Lvova, 7. září. (Po výjezdu min Körbra z Haliče.) „Gazeta Narodowa“ li- tuje, že Poláci, vítajíce Körbra, nezachovali všude náležitou míru. V některých městech postavili mu slávobrány, jako triumfátoru. Také čásť tisku polského zašla tuze daleko v projevech své ra- dosti nad příjezdem Körbrovým. Jeden list za- pomněl se tak velice, že nazval Körbra „jedním ze státníků, kteří polské Haliči nejvíce přeji, v čemž Körber předstihl i TTaaffa“. List ten pa- trně nepočítá na znalosť svých čtenářů historie Rakouska za posledních 25 let. Körber přijei k nám, praví „Gaz. Narodowa“, teprve nyní, když má naproti sobě nejen Čechy, nýbrž i Němce. Přibyl se sladkými slovy, neboť potřebuje za- stkviti se našími sympatiemi před korunou. My mu ty sympatie dáváme, ale nemáme zač. Körben důsledně oslaboval stanovisko „Kola polského“ ve Vídni i v zemi. Jedním z jeho prvých skutků bylc zrušení departementu haličského v minister- stvě vnitra, Körber nás potřebuje k „ozdravení parlamentu“, ale nikdo se tak nepřičinil o jeho rozstrojení, jak on, nikdo se tak nepřičinil o zne- mravnění tisku jako Körber, Z Inšpruku, 6. září. (Mistodržitel Kathrein.) Nový tyrolský místodržitel dr. Kathrein uvázal se dnes ve svůj úřad. Z Moravské Ostravy, 5. září. (Poláci.) Poláci zdejší konali včera v Domě polském schůzi, kterou svolalo »Tovařišstvo školy lu- dové«. Schůze měla za účel agitaci, aby se na-
#17 alto_textblock #17
FEUILLETON.
#18 alto_textblock #18
Jidáš. Napsal Josef B ra d áč
#19 alto_textblock #19
Zadívejme se na postavu Jidáše na známén obraze') Leonarda da Vinci („Večeře Páně“) Jak překrásně jest tu vystižen Jidáš, jeden ze 12 apoštolů, jenž za života a působení Kristova a za soužití s ním nehraje důležitějši role — jenž však vystupuje na konci života Kristova v úloze za to tím smutnější. Opírá se tu Jidáš rukou o stůl, v ruce úzkostlivě drží měšec, a z rysů tváře jeho vidíme stín pokrytectví — obmýšlí již lesť proti Kristu ve své hlavě. Poslední okamžiky večeře Páně a okamžik kdy Jidáš právě chce se vzdáliti se svým měš- cem — však vrhá přece ještě poslední pehled na Spasitele — dovedně zobrazil Schäfflein. A také L. Cranacha obrazu tu dlužno vzpomenouti. Kristus umývá apoštolům nohy — v pozadí Jidáš otevřenými dveřmi prehá, aby čin svůj dokonal. Jidáš Iškariotský,2) syn Šimona Iškariot- ského, pocházel z Karjótu v Judaci, jižně od liebronu. Správný výklad jeho přijmí jest: „muž z Karjótu“. Zastaralé a nesprávné jsou vý- klady jiné, na př. „muž s měšcem“, „muž lží“ „muž zaškrcený“ a pod. Životní povolání Jidá- šovo není známo nezmiňujíť se evangelistéo ném. Jméno apoštola tehoto, jejž evangelisté jmenují vádly až na posledním místě, nabylo u křesťanů významu hanlivého; zradou, jíž se dopustil na svém Mistru, stal se Jidáš známým po eelém křesťanském světě, ale i opovrženým. O činu jeho dočítáme se u evangelistů. Dva dny před slavností Velkonoční, ve středu dne 13. nisanu, sešla se knížata kněžská a starší lidu na síň knižete Kaifáše, a zde se radili, jak
#20 alto_textblock #20
1) Obraz tento, dokončený před r. 1499 Leonardem da Vinči (1452—1519) a nalézající se v refektáři do- minik. kláštera u Saneta Maria delle Grazie v Miláně jest v dnešní době ve stavu velmi zanedbaném. ) O Jidášovi mluví se v Písmu sv. na těchto míslech: Mat. 10, 4.; 26, 14.—16., 23.—25., 47.—50. 27. 3—5.: Mar. 3, 19.; 14. 10., 11., 18.—21.; Luk- 6, 16; 22, 1.—6., 47.—48.; Jan 18, 2., 10., 11., 18. 21., 22, 26.; 18, 2—5.; Sk. ap. 1, 16.—19., 25.
#21 alto_textblock #21
by Krista lstivě jali a zabili. Báliť se Fariseové důležitá to strana židovská té doby, by neztra- tili svůj vliv a vážnost jak u lidu, tak u Římanů. (Jan 11., 47. násl.) Velerada vidoue, že lid ne- ustále víc a více kloní se ke Kristu, ustanovila se na tom, Krista o sváteíeh zatknouti, a t tajně, aby nenastala bouře mezi lidem, po svát- cích pak jej usmrtiti. Sotva že schůze byla skon- čena, objevil se Jidáš, jenž veleradě nabidl, že za odměnu Krista zradou vydá. S povděkem nabídka Jidášova byla přijata a slíbena mu od- měna 30 sekelů.2) Ustanoveno pak, Krista vydat ještě před Velikou nocí na smrt. Příležitost Krista zraditi naskytla se Jidá- šovi brzy. Ve čtvrtek, 14. nisanu, zúčastnil se Kristus společné večeře s apoštoly. Zde zvědě Jidáš, kam ze Kristus odebere po večeři.“) P večeři vyslovil Kristus předtuchy o budoucnosti. označil svého zrádce, a tázajícímu se Jidás Kristus odpovídá tak, že Jidáš poznává,že Kristus ví o činu, jejž Jidáš obmýšlí. Jidáši jest úzko v této společnosti, proto rád slyší z ús Kristových slova: „Co činíš, učiň rychle.“ Hned potom opustil Jidáš večeřadlo a spěchal vele- radě oznámit, kde Kristus stráví večer. Po skon- čené večeři vyšel Ježíš s učenníky z večeřadla, přešel s nimi přes potok Cedron a odebral se do zahrady Gethsemanské na západním svahu hory Olivetské. Sem v ta místa přivedl Jidáš dav žoldnéřů, vybraný ze stráže chrámové a pro- mísený vojíny římskými. Spatřiv Krista, políbe- ním*) dopustil se na něm zrady, vydal jej v ruce žoldnéřů. Kristus, dostav se do rukou svých ne přátel, dokonal život na kříži v pátek 15. ni sanu. Naskytá se tu maně otázka, jak bylo možno aby Jidáš, příští zrádce Kristův, zvolen byl jím za apoštola? Zdá se, že pravdivou jest do- mněnka, že Kristus, přijímaje Jidáše v dav apo- štolů, povahy jeho dobře neznal, z neznalosti pak povahy jeho že mu svěřil také pokladnictvi
#22 alto_textblock #22
= asi 85—90 K. ) Jidáš znal to místo, neboť se tam Ježíš časlo scházíval s učenníky svými. (Jan 18, 2.) 3) Kafarnaum (= dědina Nahumova) bylo častým sídlem Krista v poslední době jeho života. Bylo to známé město palestýnské v horní Galilei nedaleko vtoku Jordánu do jezera Genezarethského. U evange- listů nazývá se městem Kristovým.
#23 alto_textblock #23
Časem však prohlédl Jidáše, a tu neobává se je odsouditi. Kristus poznal, že ve volbě Jidáše z apoštola se zklamal. A proč tedy Kristus ne- vyloučil Jidáše z řad apošťolů, věda o něm, že stane se zrádcem? Tu celou otázku pokoušeli se už sami evan- gelisté osvětliti. Kristus di u Jana 13, 18. „Já vím, které jsem vyvolil, aby se naplnilo písmo; Kdo jí se mnou chléb, pozdvihne proti mné paty své.“ Pokus to výkladu. U Jana 13, 10 čteme: „Kdo jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl, a jest všecken čist. I vy čisti jste ale ne všichni. Neboť věděl (Kristus), kdo jest. jenž ho zradí; protož řekl: Nejste všichni čísti.“ V době, kdy meškal v synagoze v Kafarnau, by již přesvědčen o povaze Jidášově. Díť Jan6 60. násl.: „To mluvil, uče ve škole v Kafar naum. „Jsout někteří z vás, ktoří nevěří.“ Vě dělť zajisté Ježíš od počátku, kteří jsou nevě říci a kdo ho zradí. Tehdy řekl Ježíš ke dva nácti: „Zdaliž i vy chcete odejíti?“ I odpověděl jemu Šimon Petr: „Páne, ke komu půjdeme? Slova života věčného ty máš. A my jsme uvě řili a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boží.“ Od pověděl jim Ježíš: „Zdali jsem vás dvanáct ne- zvolil? A jeden z vás dábel jest. —“ To řek o Jidáši, synu Šimona Iškariotského; neboť te měl zraditi jej, ač byl jeden ze dvanácti.“ Pokouší se tedy Jan vyložiti otázku, jež svrchu se nám nahodila, ale cítí sám, že obtížný jest výklad, a proto ještě 13., 2. a 27. dí, že satan vjel do Jidáše, když tento při večeři přijal od Krista skývu, a vnukl mu, aby zradil Mistra. Byl by tedy dán dle toho podnět ke zradě, před samým činem, démonem. Avšak — vždyť už den před tím Jidáš smluvil s veleradou, že jim Krista zradí! Výklad Janův nás tedy dostatečně neuspokojí. Připustiti musíme, že v nitru Jidášově hrá démon jistou úlohu — arci, co démonem zo- veme. U Jidáše nenalezla ohlasu slova, hlásaná Mistrem, jemu jistě nelíbila se slova Kristova: „Blahoslavení budete, když vás lidé budo nenáviděti, když vás vyobeují a zhaní, a jméne vaše jako zlé vyvrhnou pro Syna člověka.“ (Luk. 6., 22.) Motivem zrady že byla lakota Jidášova obyčejně se soudívá. Ale uvažme toto! Jidá doufal, že Kristus založí světské království na
#24 alto_textblock #24
zemi; míně, že Kristus stoupence své pak obo- hatí, a hledě si zajistiti klidnou, bezstarostnou budoucnost, hledal ji u Krista. Kristus přijal jej mezi dvanáct apoštolů a svěřil mu ve správu pokladnu. Jidáš měl z peněz, které Kristus o zámožnějších učenníků dostal, obstarávati koupě a udíleti almužny. Tu poznal Jidáš, že Kristu hirozí nebezpečí, viděl, že zhroutily se jeho plány — i přestal věřiti ve slova Kristova, avšak peníze spravovati nepřestal. On předvídal zkázu Kristovu, musil dojíti ku poznání, že u Krista nedočká se časných pozemských výhod — ale zůstal, aby mohl se obohatiti penězi, jemu svě- řenými. Jeho povaha mu nedovolovala, aby tako sebe sama s Kristem uvrhl v záhubu. Ne! A co činí? Uvádí sám v záhubu svého Mistra — chtěje se rehabilitovati u mocných z Izraele zjednati si v případě záhuby Kristovy klidný život pro budoucnost. Záhubou Krista dostati se mu měl do rukou kapitál, jemu svěřený, kte- réhož mohl pak libovolně ke svým potřebám po- užiti. A tento kapitál měl býti rozmnožen ještě o 30 sekelů. Zdá se, že Jidáši nešlo tak o těch 30 stříbrných, jako o budoucnost, o příští exi stenei. Těch 30 sekelů byla vlastně pouze od- měna, dobrovolně mu udělená, neboť zrazuje Krista, konal jen to, co velerada uložila za po- vinnost každému synu Izraele. (Jan 17, 56. Motivem zrady byla tedy nejen lakota, ale snaha, upraviti budouci žiti pohodlně — bylo to číré sobectví. V nitru Jidášově musila skrývati se velká troufalost, bezmezná smělost a svrchované po- krytectví. Vizme jen, jak si vede před zradou v níl Když Kristus při večeři se zmiňuje, že jeden z apoštolů jej zradí, troufale obrací s Jidáš na Krista s otázkou, není-li to on. A př tom všem tváří se tak, že apoštolové ani nezna menají, že Jidáš jest ten zrádce, Kristem ozna čený. (Srov. Jan 13, 26.—29.). S lehkým srd- cem pak odchází Jidáš k velekněžím — tu již nemusí se přetvařovati a skrývati v nitru, jako za večeře. Následuje scéna v zahradě Gethse- manské. Bez studu přistupuje Jidáš ke Kristu líbá jej polibením' zrady a vydává v ruce žold
#25 alto_textblock #25
nérů.
#26 alto_textblock #26
) Toto políbení Jidášovo často zobrazeno; známy jsou na př. ryliny v Dürerově „Malých pašijích“
#27 alto_textblock #27
Jeví se nám tu Jidáš jako představitel dá- belské přímo sobeckosti, lakoty, vidíme před se- bou povahu, jež jest odhodlána, obětovati vše k dosažení cíle vytčeného. Popatřme dále! V Jidáši pohnulo se svě- domi — či, co stalo se s nim, co děje se v nilru jeho, když spatří Krista dokonávati na kříži? Co pudí jej k tomu, by vrátil se k veleradě, by vrátil jim „mzdu krve“, by odhodil stříbrnou minci v chrámě a zoufalostí jat, šel se — oběsit? Ano, co pudí jej k tomu? Co Táž velerada, která ráda přijala služby Jidášem jí nabízené, majíc již Krista ve své moci, odmítá Jidáše. Co jí po tom, že Jidáš zra- dil krev spravedlivou? Tak leceos zůstane ulajeno našim smyslům — pro nedostatek zpráv, co by lépe osvětlil povahu Jidášovu. I není divu, že fantasie kře- sťanstve nespokojila se s několika málo seé- nami, evangelisty nám vypravovanými. Zprávy o Jidáší záhy byly doplňovány, rozhojňovány — ve XIII. století pak nálezáme již celé legen- dární vypravování, v němž život Jidáše až do příchodu jeho ke Kristu fantasticky je zpesířen Ve všech světových literaturách nacházíme le- gendy o Jidáši — tyto pak vesměs zpracovány jsou na západě dle latinské legendy o Jidáševi, obsaženě v známě „Legendě Zlaté“ Jakuba de Voragine.7) Obsah těchto legend nemá témě Lie — až na soužití Jidáše s Kristem — s po- dáním biblickým společného. V této středověké legendě nacházíme stop antické pověsti o Oidipovi králi, starozákonné pověsti o Mojžišovi a středověké pověsti o ne- přirozeném manželství. Obsah jest asi tento: Rubenov: a Ciborei
#28 alto_textblock #28
„Velkých pašijích“. Také pěkný relief znázorňujíce tuto scénu nalezá se na oltáři dómu šlesvického (zhotov. r. 1515—1521) mezi 20 reliely zhotovenými Brůggemanném 7) Jacobus de Voragine (nar. 1230 ve Viraggio Janova, zemřel 1298 neb 1299), mnich dominikán, po- zději arcibiskup janovský, jest autorem velikého díla. často vydaného a přeloženého „Legenda aurca sive historia lombardica dicta“ kolem roku 1270 složeného. Odtud čerpány četné středověké životopisy svatýcha legendy. (Vyd. 1850 u Grässea v Lipsku) — Tak v české literatuře máme zachovány 2 delší zlomky české legendy o Jidášovi, složené brzy po r. 1306, památky to u nás jedné z nejstarších. Vydány v „Listecn Fulol.“ 1878 a „Čas. Čes. Musca“ 1886.