#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 30. května 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 147.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a edpol. listy
s přilohami („Naučný Obzor“ ve
středu a „Literárni Hlidka?
v pátek) předp lácí se:
Praze v administrani
2K —
na měsíe
a
na čtvrt leta . . . . . 6 K —h
s drojí čonáškou
za mlsle
na čtrt lets
vejij. 7 K o0
na něile . . . . . . 2 K 30b
ta n n Poštoua
ei
ns čivrt letla.
s dvají zšzilkon
ra něst
1e
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodejí:
ranni číslo o sob3 . . . za s
odpolodní . . . . . . . za 2 h
Ve dlialkách na venkově:
ranní čhslo. . . . . . . . 10h
odpeležní . . . . . . . . Bh
Inseráty
platí se hotově napřel.
Předplseení a insarty přijímá vdmini-
strace v Marlanské ulici č. 3.
Tam nachásají se téš redakee-
tlakárna n ezpedice „ Národnich Listě-
Rakoplay se pavraosjí.
#6
alto_textblock
#6
Dnešní čislo pro Prahu Je a 10 stranátb.
#7
alto_textblock
#7
Nezdar politiky německé
v Číně.
#8
alto_textblock
#8
Právě v těchto dnech vypršela ročnice
kdy do Evropy stihly první spolehlivé zprávy.
že v Číně dávný hněv proti všem cizincům
vzplanul v ukrutné násilnosti. Tyto zprávy
byly sdělení souhromá, zvláště z kruhů ob-
chodnictva evropského, poněvadž vysoká di
plomacie evropská, zaměstnaná v nebeské
říši, neměla správného poznání a ponětí o
strašném nebezpečí, které se vznáší v Číně
nad všemi cizinci dříve, pokud ji samotnu
nechytilo za hlavu, či spíše za její bez-
hlavost. Teprv po zavraždění německého
vyslance Kettelera na veřejné ulici seznali
diplomaté evropští a zdejší vlády jejich, že
v Číně je zle. Známo, co následovalo. Sám
císař německý stanul v čele/ rozhorlenosti
evropské. Jeho hunské řeči proletěly celým
světem a byly vyslyšeny s nestejným do-
jmem. V největším spěchu vykonány pří-
pravy k válečnému tažení proti Číně a pů-
sobením císaře Víléma II. velitelství/ nad
vojskem všech velmoci, které se zúčastnily
této výpravy, nemající sobě rovné v posa
vadních dějinách světových, odevzdáno ge-
ne
nerálu pruském u.
ml Hrabě Waldersee připlul počátkem pod-
zimku do vod čínských, ale když vystoupil
na tamější pevninu, přišel vlastně uži s kříž-
kem po funuse a příchodem- jeho do Činy
změnily se mžikem i názory všech národův
evropských mimo Němce o situaci spojenské
výpravy. Vojsko ruské a francouzské už
před příchodem generála německého vyři-
dílo hlavní otázku, k vůli které výprava
evropská proti Čině byla podniknuta a voj-
sko německé pod komandem hr. Walderseea
od té chvíle nemělo úkolu jiného, než který
tento generál mu přinesl od samého cisaře
Viléma II., aby totiž žádnému Číňanu nedalo
pařdonu, aby šířilo strach a hrůzu ze jména
německého v nejzazších končinách světa
Jakož svými dopisy, zasílanými svým rodi-
nám domů, vojáci němečtí se zděšením
s odporem oznamovali, naplňovali rozkaz
svého císaře v Číně s obdivuhodnou věr
ností, až jim samým toto krvavé řemeslo
hunské se zhnusilo, i až všechen vzdělany
svět ustrnul nad takovou přemírou novo
věkého barbarství pruského.
Opakujeme hořejší tvrzení svě, že při
chodem německého generála hr. Waldersea
do Číny úplně se změnily názory obyvatel-
stva evropského, mimo německé, na věci
čínské. lhned proniklo všeobecné poznání.
že Prusko pomocí ostatních velmocí evrop
ských, zúčastněných ve výpravě čínské, jde
toliko za účely svými vlastními, že assistence
jejich má jen ospravedlniti a přikrýti hrabi-
vost jeho, namířenou na osažení nových pro-
spěchův zámořských.
Hrozivé, mstivé proslovení císaře Viléma
při odeslání druhé válečné výpravy německé
proti Číně zarazilo všechen vzdělaný svět,
odvrátilo sympatie všech národův neněme-
ckých od generála Waldersea a způsobílo.
že tento nejvyšší velitel vší spojené výpravy
proti Číně skutečně ani nenastoupil svů
úřad, ale že tam zůstal velitelem toliko
vojska německého. Vojska národův
a státův ostatních přítomnosti jeho v Čín
ani si nevšimly ani nedbaly. Především
vojsko ruské pokračovalo ve svých pocho-
dech a podnicích v Mandžursku, jakoby ně-
jakého hraběte Waldersea ani nebylo na
světě.
#9
alto_textblock
#9
Tak motaly a zamotávaly se věci na
východním břehu asijském, čím dále tím více
a tím hrozivěji proti generálu pruskémua
proti tomu, kdo ho tam poslal.
Zároveň nedařilo se lépe ani nejbližšímu
spojenci pruskému, Anglii. Málomocnost této
světové říše vůči jihoafrické malé republice
burské vyšla tím časem na jevo ve vší ne-
popíratelné pravdě. Dokázaný neúspěch její
v jižní Africe ochromoval a konečně ochro-
mil podnikavost a silu její také ve východní
Asii tou měrou, že politika berlínská proti
Číně stranou jednou a proti Rusku stranou
druhou neměla se oč opříti. Anglie znenáhla
nechala Prusko jednati v Číně i za sebe.
VV této nepříjemné a svrchovaně nebez-
pečné situaci Prusko uznalo za jedinou spásu,
aby z Číny se vrátilo domů, čím dřív tím
tépe. Císař německý už odvolal odtamtud
svého zástupce; hr. Waldersee opust
asijský břeh východní už po-
zejtří, dne 1. června, na vždyl
Pováží-li se, za jakým účelem, s jakým
nadějemi tam byl vypraven, dlužno říci, že
poslání jeho se setkalo s nezdarem, v ději-
nách válečnictví světového neslýchaným, leda
by někdo chtěl na vrub jeho slávy připsati
všechny neslýchané surovosti, kterých pod
jeho velením vojsko císaře německého se do-
pustilo na bezbranných zajatcích, ženách,
starcích a dětech čínských a všechno dran-
cování, jež provedlo na majetku pokojných
čínských občanův. O válečných skutcích
hr. Waldersea nechtějí rozpisovati se ani
nejpruštější listy v Němcích. Strategické
umění jeho nemůže ani jim nikterak impo-
novati, poněvadža nevyplnilo onen jasný.
přísný, nemilosrdný úkol, za kterýmž císař
Vilém II. jej do Činy byl poslal. s a
Ale když už válečnictví generála
Waldersea udělalo bankrot proti Číně, listy
německé, jsoucí va dobrovolných nebo place-
ných službách pruských, útíkají se k tvrzení.
že tam skvěle zvítězilo jeho umění diplo-
matické (). A čím todokazují? Prý způ-
sobil, že velmoci, zůčastněnéve výpravě
proti Číně, nedaly se tam navzájem do
sebe samýchlvaomda lnhele
Ejhle,novina nad míru zajímavá ! Kdo
by byl řekl před dvěma měsíci, že hrabě
Waldersee v Číně diplomaticky smiřuje
Rusko s Německem a s Anglií, kdežto di-
plomacie obou těchto velmocí v Evropě hrozí
Rusům válkou, neupustí-li od svých nároků
v Mandžursku. Kdo by byl tušil, že br-
Waldersee jakožto zástupce císaře něme-
ckého ve východní Asii napravuje, co diplo-
macie téhož císaře v Evropě kazí ?
m Však ani na poli diplomatickém nedobyl
si hr. Waldersee pražádných zásluh o mlr
světový a o pořádek ve východní Asii. Za-
jisté sám nejvíce se zasměje, až se doví,
jaké úspěchy pruské listy v tom oboru mu
připisují, jen aby vůbec natrhaly nějakých va-
vřínů, jimiž by ho ověnčily, až se vrátí domů
Pro jeho uvítání připravovaly se věru
už slavnosti velice skvělé a hlučné. Hrabě
Waldersee podle zámyslu svých přátel a cti-
telův ve vládních kruzích berlínských, které
nyní nevědí, čím by kolosální neúspěch své
výpravy čínské zastřely, měl býti uvítán
v Němcích co nejokázaleji. Vyskytl se už
i návrh, aby slavil triumfální okružní
jízdu po celém Německul
Svrchovaná směšnost tohoto návrhu
přece byla uznána na místech, které pro
směšnosti ještě větší chtějí si zachovati vý-
hradní právo. Triumfů tedy hr. Waldersee
ani při svém návratu do vlasti slaviti ne-
bude. Musí se spokojiti se světovým —
fiaskem, které sahá výše i nad hlavu jeho
#10
alto_textblock
#10
III. sjezd českých přírodozpytcůa
ole lékařů v Praze.
Způsobem stejně důstojným, za nálady rov-
něž povznesené, jakou vyznamenávalo se zahá
jení sjezdu v Národním divadle, zakončen tento
včera dopoledne v Pantheonu musea království
českého, ve všeobecné schůzi za tím účelem
uspořádané.
Pantheon, místnost skvěle vypravená a ki
pořádání manifestačních schůzí sborů a velkýeh
těles vědeckých stvořená, jest při podobnýeh
příležitostech zároveň znamenitou representaei
království vůči cizím hostům. Také včera pře
krásná místnost, ježvyní honosí se také již
úplnou téměř výzdobou uměleckou, těšila se vše
obecnému obdivu. Balkony vyhrazeny byly da-
mám, jichž půvabné toilelty nemálo přispivaly
k osvěžení celkového dojmu. Krátce před jede
náctou naplnil se Pantheon účastníky sjezdu
mezi nimiž pozorovati bylo všechny téměr vyni
kající pracovníky cizí i domáci, kteří v těchto
dnech pilně práce vědecké jednání horlivě se
byli zúčastnili, jakož i zástupce veřejných hod
nosti; tak zavítal do schůze též starosta měst
pražských dr. Vl. Srb, zástupce vlády odborný
chef v ministerstvu dr. Kusý z Důbravy, zá-
stupce obchodní a živnost. komory pražskép.
Šebor, rektorové vysokých škol, baron dr
Rieger, ze slovanských hostí pak, pokud bylo
lze postřehnouti, dr. Danič z Bělehradu Srb
škého, dr. Krasnicki, redaktor »Przegladu«.
dr. Županov ze Srědce, dr. Kly sič z
Černě Hory, dr. Savič, dr. Atanasjev
z Bělehradu a dr. Čačkovič ze Záhřeba.
Průběh rokování nalezal se patrně pod vě-
domím zdárného celkového průběhu sjezdu,
stal se novým, mohutným projevem kulturního
požaďavku českého národa, Jenž tou dobou na-
lezá se v popředí jeho tužeb — voláňím po zři
zení druhé české university.
Prof. dr. Rein sberg formuloval poža-
davek ten strüčně, jasně a přesvěděivě, a uvedl
přímo lapidární doklady o jeho oprávněnosti a
včasnosti.
Rokování zahájeno po 11. hodině.
Když bylo presidhjum, sestávajíef z pp
dra. Kostanieckého, dra
prof. dra. Hlávy, prof.
a. Weyra a doc. dra
šl. Čačkoviée, prof.
nísto, schůze zahájena
Veselého, zaujalo svě
oru, prof. drem. Jar.
přeďsedou organis.v
ovo generálnímu sekre-
Hlavou, jenž udělil
ěmnu; pravil:
táři doc, dru. A. Ves
o se celkem 1059 členů
»Ke sjezdu přihlá
a účastníků, z nichž pěze desetina nemohlase
sjezdu osobně účastniti. Před ukončením našeho
zdařilého sjezdu mám česť jmenem celého vý-
boru sjezdového projeviti radost a vroucí díky
všem, kdož ke zdaru sjezdu svou prací přispěli
Zvláště budiž s díky připomenuta úmorná, ale
přesně vykonaná práce redakce »Věstníku« i věcné
a dokonalé zpravodajství denního tisku českého
Pokládám si dále za čestnou a velice mi
lou povinnost sděliti se slavným shromážděním
došlé blahopřejné přípisy a telegramy
Z dlouhé řady telegramů a pozdravných
projevů uvádíme následující:
Z Vidně. Téšil jsem se velice, žes
budu moci zúčastniti nahájení III. sjezdu če-
ských přírodozpytců a lékařů v Praze. Z příčin
v poslední chvíli se nahodivších nemohu se
však nyní z Vídně vzdáliti a musí tedy k velke
mé litosti s cesty mé sejíti. Přeji sjezdu hojného
zdaru a pozdravuji vás co nejsrdečněji. —
Dr. Rezek.
Z Vídně. Meškaje mimo Prahu a ne-
moha tudíž úmysl svůj, zúčastniti se osobně
slavnostního zahájení sjezdu, uskutečniti, posílám
sjezdu vašemu touto cestou srdečný pozdrav a
připojuji přání, aby sjezd ten přinesl vědě hojný
užitek a českému národu novou slávu a čest.
#11
alto_textblock
#11
Coudenhove, místodržitel království če-
ského.
Z Krakova. Professor Jakubowski
rektor university jagellonské, posílá vřelé přán
nejlepšího zdaru III. sjezdu českých přírodo
zpytcův a lékařů v Praze.
Z Petrohradu »ueparoperift n
T M« jme-
nem Jeho Výsosti prince Alexandra Petroviče
Oldenburského, prolektora, vzdává vřelé díky za
laskavé pozvání ke třetímu sjezdu českých při
rodozpýteů a lékařů v Praze.
Z Lüblaně. Družstvo lékařů v Krajině
sledujíe s účastenstvím úspěšné snažení bratr
ského českého národa o rozvoj přírodoznalství
v přesvědčení, že sjezd docili dulších výsledků-
pozdravuje jej co nejsrdečněji.
Z Krakova. Polský spolek přírodozpytců
jmena Koperníkova posílá sjezdu kollegiální po-
zdrav s přáním nejlepšleh plodů na poli pokroku
a vědy. Zakrewski, předseda, Wisniowski, sekretář
Z Bělehradus Srbšlí lékaři, členov
srbského lékařského družstva, pozdravují bratr
skou schůzi všech slovanskýchs lékařů na letpšním
sjezdu v Praze s přáním, aby porady jeho při-
nesly dobré ovoce Slovanstvu. (Následují podpisy.)
Z Poznaně. »Wydzial lekarski towarzy-
stwa przyjaciol nauk« a redakce »Nowin Jekar-
skich« posílá srdečné přání hojných výsledků
pracím sjezdu; nechť práce ta obohatí vědu
celého světa. l « ob
Prof. Wicherki ewilcz z Krakova po-
sílá srdečný pozdrav, vzpomínaje energie národa
českého, jeho solidárnosti, vědomosti cíle, pro-
kázané tolikrále na společném poli politickém,
jež zabezpečuje mu místo vynikajícl v rodině
slovanských národů. .
o vre
Další telegrafické pozdravy zaslali pp. prof
Damaňski v Krakové. Podplukovník zdra-
votniho shoru Hrníček posilá pozdrav z bratr-
ského Srbska, doktor české h lékařské fakulty
prof. Browicz (Zakopané), prof. dr. Kosita-
niecki (Bern), »Towarzýstwo lekarskie lubel-
skie« (Lublín) posílá bratřím nad Vltavou výrazy
uznání a přání zdárného průběhu porad, redakce
»Lékařského přehlodu«y vojenskén nemocnice
oujezdovské (Varšava) posilá přání úspěchů
prácem sjezdu a bratrský pozdráv. Maximovi
Dombrovský. Redakce »Medycyny« z Var
šavy, dr. Guranowski a dr. Sadowski
Prof. Dimitrij Ott z Petrohradu zasílá přání
zdaru
d. o
s z
Tak i redakce »Przegbadu denty
stycznego« ve Varšavě, prof. Beck ze
Lvova, dr. Czeslaw Slankie wšc z z Lodze,
dr. Kosobudzki z Varšavy, dr. Dick
stein z Varšavy, dr. Surzycki z Krakova.
dr. Obtuhowicz ze Lvova, prof. dr. Čela-
kovský z Meranu, dr. Emil Holub z Vídně,
dr. Engel z Karlových Varů, Heřman Ja nda,
prof. Antonín Řehák, jmenem kuratoria zem-
ského musea Františkova, dr. Hřibek z Olo-
mouce za spolek musejní, dr. Drozda ze
Semeringu, dr. Blätterbauer a dr. Fi-
scher z Uhlířských Janovic, dr. Duffe k ze
Světlé, prof. Kader z Krakova, předseda
srědeckého lékařského družstva
Sarafov, dr. Rydygier ze L vova, prol.
Kadyl ze Lvova, prof. Pieniazek z Krakova.
Následovala pak přednáška prof. dra. Boh
Raýmana o rozmachu chemie mez
vědami přírodními.
Reprodukce této zajímavé úvahy ponechána
jest odbornému tisku; jen všeobecně pozname-
náváme, že pan přednášející, jehož povýšené.
obzírající stanovisko ve vědě z různých veřej
ných přednášek jest známo, i tentokráte načrti
překvapující obraz o netušených úspěších vědy
chemické i vyhlídek téže do budoucna. Do-
stalo se mu hlučného potlesku se strany po-
sluchačstva.
#12
alto_textblock
#12
Na to sděleno z presidia, že příští,
čtvrtý sjezd českých přírodo-
zpytců a lékařů konati se má v období
pravidelném opětně v P'raze, ač-li by do té
doby nenastaly změny, které by připouštěly po-
řádání sjezdu jinde, snad na Moravě; rozhod-
nutí má ponecháno býti výboru.
Do výboru čtvrtého sjezdu českých pří-
rodozpytců a lékařů zvoleni byli pp. dr.
Maixner, dr. Vrba, prof. dr. Pešina,
doc. dr. Vaselý, dr. Domalíp. K. P.
Kheil a prof. dr. Němec; za náhiradníky
pp. dr. Pelnář, dr. Lexa, dř. Slavík
dr. Felix
Dalšim odstavčem programu bylo usne-
sení ve příčině zřízení druhé uni-
versity české, zvěrolékařského
zemědělského českého vysokého
učení.
Slova ujal se prof. dr. Reinsberg
Přehlédnemedli výsledky vědeckého bádání če-
ského, shledáváme, že příčinu potěšitelných zjevů
těchito hledati dlužno v pracovitosti a pllí české
intelligence, zvlášté všák musíme je hledati
v okolnosti tépze přibyla ke školám na-
šim česká universita. Nepochybuji rovněž ani
v nejmehším, že seznáme ovoce hlahodárného
působení čoské vysoké školy technické v Brně.
(Výborně.)
Ústavů bohatě zařízených a náležitě doto-
vaných máme dosud velice málo. Zařízení
ústavů našich daleko nedostihuje zařízení ústavů
německých. Sjezd českých přírodozpytců a le-
kařů jest kompetentním, aby poukázal k to-
muto stavu a prohlásil, že jest nutna odpomoc.
Po dlouhém a těžkém namáhání bylo konečně
dosaženo zřízení české techniky v Brně, čímž
učiněno zadost požadavkům našim pouze čá-
stečně a máme daleko ještě svého cíle.
Nejsou to však, pánové, jen obory naším
sjezdem representované; i ostatním oborům
českým nedostává se náležitých podmínek, by
prosperovaly tak, jak by měly.
Na jednu naléhavou a neodkladnou nutnost
chci nyní poukázati. (Výborně.)
Jediné naše vysoké učení Karlo- Ferdinandov
nedostačuje šestimillionovému národu českému,
národu kulturně vyspělému a zdatnému, národu
to, který jest jedním z nejdůležitějších činitelů
v tomto státě. Má-li národ německý universit
šest, má národ český rozhodně právo, míti nej-
méně university dvě. Vyžaduje toho nejen zájem
a prospěch národa českého, nýbrž i zájem
a prospěch říše rakouské, nehoť moc a zdatnost
říše závisí od zdatnosti jednotlivých národů.
A že ke kulturnímu rozvoji a prospěchu ná-
rodů přispívají vysoké školy, o tom, myslím,
není pochyby.
Počet posluchačstva na naší université
obnáší tři tisíce. Jest tedy universita naše
v pravém slova smyslu přeplněna. Toto přeplnění
jest na závadu vědeckých prací, přeplněním
timto trpí také výsledky vědecké činnosti, zvláště
když není universita naše vypravena tak bohatě,
jako jest to u universit ostatních. (Výborně,
potlesk.)
Dovoluji si ukázati k neutěšenému stavu
místností na fakultě filosofické a právnické. My
nemáme však ani přiměřených poslucháren.
Stav těchto jest dokonce také v ohledu hygie-
nickém velmi smutný a žalostný. Při tomto stavu
věcí jest odpomoc, a to rychlá odpomoc ne-
vyhnutelně nutna.
Druhé vysoké učení české, naléhavě vyža-
dované snahami vědeckými, jest natno též za
tím účelem, abychom mohli soutěžiti praci
vědeckou s ostatními národy. Universita druhá,
na jejíž zřízení má národ náš nepopíratelné
právo, přirozeně zřízena býti musí v markrabství
moravském, východním to sidle národa českého.
Markrabství moravské pak má mimo to i histo-
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
—a. V Praze, 29. května
#15
alto_textblock
#15
0
Z tajů letní noci.
Osobním vlakem, jenž přijíždí od Prahy
přesně v pět hodin a pětatřicet minutno odpoledne.
přibyl dne 1. července — stalo sel to ostatně
již po desáté — do obce Háje, z ležící na břehu
klidné, jako křišťal čisté, nehluboké, ku koupání
jakoby stvořené řeky, vrchní revident pan No
votný.
ovv
Zamířil z nádraží přímo ke kováři, u ně-
hož najatý měl hezounce upravený pokojíčel
— v inansardě, ale ve vysoké a pohodlně při-
stupné.
První dvě noci spal pan Novotný málo
Burcovali jej ze sna kovářšti pomocníci, když
rukou, hlavou vykonávali dila věčná a práce
mnoho, však třetího dne si tomu již tak
přivykl, že noc ze soboty na neděli byla mu
nejprotivnější, poněvadž mu nedělali, muziku
k spánku — kováři.
Pan Novotný říkával, že slouží jedenáet
měsíců proto, aby dvanáctý ztráviti mohilv
Háji. Tak se mu tam líbilo. A proč by se mu
bylo tam nelibilo? Jedl a pil slušně a lacino,
procházel se v lese a sbíral jahody, nejdřive
červené pak černé a koulel při obyčejném ven-
kovském pivě kuželký, dělal devítky a na po-
silnění po každé a zároveň jaksi jako premium
dal si kus proleželého sýra.
Kdysi vypravoval nadlesní o kouzlech letní
noci. O tě božské nevyrovnatelné vůni, již za
vlahé noci letní dýše les a která odeurem
předčí odeur všech drahých mastí Arabie. Dále
ličil onen svatý klid, jenž za noci vane sosna-
mi a smrčím, rej svatojanských mušek, dostihy
lesních panen na jelenech, jež pádí mýtinamí
stromovím se proplétají. A co po nich hub
Všude, kde pádlci jelen dotkne se mechu, vyroste
ihned nejkrásnější hřib.
#16
alto_textblock
#16
Pan Novotný znal les jen za dne a horoval
po něm a nyní se dovídá, že les oplývá nej-
různějšími půvaby a kouzly v noci.
Tázal se opělně, zjeví-li se všechny ty ča-
rovné zjevy smrtelníkům dvěma i když odváží
se ve hvozd při měsíčku. Řeklo se mu, že
nikoli. Příroda dvou se děsí, příroda strpí v
svých tajích pouze jedince. Dvě bytosti ne-
zdrží se, aby nevyměnily aspoň slova a řeč
lidská je největším nepřitelem poesie lesní. V té
jen domovemšumot větví, evrlikání cykád —
polibky oreadek a dryádek a píseň drozda neb
slavíka .
»Půjdu tedy do lesa sám« — usnesl se- pan
Novotnýla hned druhého dne jal se konati k tomu
náležité přípravy. Že by se do něho zamilovala
některá z tajuplných bytosti, jež puzeny touhou
po volnosti opouštějí na chvilenku žalář — kmen
stromu — do něhož jsou odsouzehy — nedalo
se očekávati.nid
Při páně Novotného šestapadesáti letech
při holé jeho lebce nebezpečí to nehrozilo
světělka ho rovněž nezavedou; vezme s sebou
topografiekou mapu a patentní lucernu, mimoto
má na řetízku k hodinkám zavěšený kompas
který mu ukáže cesťu bezpečnou.
Po krásném teplém dnu nastala půvabnějš
ještě noc. Byloť právě před slunce západem
sprehlo a luh a háj jakoby se pařil, jakohy
zabalen byl ve vonnou atmosféru, způsobilou
omámit i člověka nejotrlejšího.
ol
Pan Novotný sebral se po skrovné večeř
a nastoupil cestu do blízkého lesa.
Přeběhl mu zajíc přes cestu, však pa
Novotný zaplašil myšlenku, to že by mu mohlo
býti neštěstím, energickým slovem: pověrčivost
Zajíc neuvažuje o tom, kudy má se pustit,
zajíc běží tudy, kudy se mu zachce a kudy ho
vede instinkt. — — — —-
Byl spokojen s touto argumentací a než se
nadál, stanul na pokrají hvozdu.
Na volném prostranství za ním byl ještě
den, ovšem že onen růžově zbarvený den, jenž
rdi se jako panenka, když přistihnuta, jak
#17
alto_textblock
#17
v hlubokých nedbalkách na lůžkouž se klade
však v lese bylo již šero. Ono šero, které tvoří
zvláštní zbarvení a docela po secessionisticku
dává trávě zbarvení fialové a červené, kůře
stromů oranžové a kožichu veveřice — zelené
Pan Novotný kráčel v lese jako po bo-
hatém perském koberci. Bořili se v pravém slova
toho smyslu v mech, ale nedělal si z toho nie.
poněvadž ambra lépe nemohila voněti než pry-
skyřice, již vůkol potily kmeny.
Znenáhla svělla ubývalo víc a více — už
vnikalo stromovím dovnitř lesa jen jako by
jemnými jako čárka skulinami, až snesla se
s nebe obrovská černá opona, jež zahalíl
všechno ve tmu.
Pan Novotný usedl na starý, zkácený kmen,
podepřelhlavu o ruku a čekal na illuminae
svatojanských mušek, na tanec lesních panen.
Čekal dlouho, hodně dlouho, ale kde nics tu nie
Byl by nejraději položil se do mechu
usnul, však říkalo se, že právě v tom lese
v němž se nalezal, nejsou vzácné zmije, i zá
pasil statečně se spánkem, jenž mu vší moe
víčka sklížiti chtěl.
Však normální stav to přece nebyl, v němž
se nalezal. Naopak, bylo to vytržení způsoben
onou svátou bázní, jejíž původem je samota
Pocit, který zmocňuje se člověka na širém moř
a v lese.
Každým okamžikem zdálo se mu, že mez-
kmeny, jež stály tu jako lidé, příšerná armáda.
různé se mihají postavy. Však žádná z nich
neměla diademu ze svatojanských mušek. Tam
dole u potoka lesklo se sosi jako shnilé drev
v noci, ale to z pravé cesty bylo by mohl
svésti jen opilého.
Sem i tam zašustělo cosi v o jehličí nel
zasvištělo vzduchem. Snud sova nebo netopýr
kdož to může vědět .
O jak smutný je ten les i při svém nek
nečném tichu a při své vůni.
Však pozor! Tam v dáli světélko! Pohy
bující se světělko, Blíží se, zvolna sice, ale
jistě. Teď slyšeti je pod nohama praskot su
#18
alto_textblock
#18
chého klesti. Zdá se, že jsou to postavy dvě
jedna větší, druhá menší. Větší nese světlo
je to malá lucernička s reflektorem — menši
jakousi nádobu a lopatu nebo cosi podobného.
Pan Novotný ani sebou nepohnul, nýbrž
se zatajeným dechem sledoval pohyb zjevů, jež
v temnotě noci i při září lucerny, která ve tmě
ponechávala chodce, tvořily pouhou silhouettu-
Zdálo se, že cosi hledají, neboť několi
kráte místo, na němž byli stanuli, opustili a opět
k němu se vrátili.
Konečně pronesla postava větňí: »Tady
je to l«
O, jak děsně zněla ta slova v nekonečn
tišině.
Dali se do kopání. Kop, kop, kop! Jako
kdyby byli bušili do polo ztrouchnivělé rakve.
Zdáli se býti strašlivě nedočkavými, poněvadž
po každém kopnutí svítili si lampičkou v ona
místa, kde půda se rozevřela.
»Nie! Nic! Nic!« — znělo to strašidelně
z onoho mísla.
Kdo jsou fi lidé? Co tu ehtějí ? Po čem
slídí? Patrně hledají poklad . . . O, jakého
stal jsem se tu bezděky svědkem tajemství ! —
zašeplal pan Novotný.
»Je to skutečně zde to pravé místo?« táza
se zjev dále.
»Je. Vždyť označil jsem je ve kmenu vy
řezanými třemi křížky. Zde jsou« — odpovědě
zjev menší.
A zase buch, buch. Jako když do polo
ztrouchnivělé rakve kopač buší.
»Pod zemi je plno zlata,
a na nebi ještě vle,
e hjenom na té naší zemi
lnčnbe hledej, jak chceš, nikde nice,
bručel do vousů zjev větší. — Patrně čarodějno
říkání při dobývání pokladu.
»Pořád nic?« — po chvilce větší zjev ne
trpělivě.
»Nic. A přecě jsem se nemýlil.«
»Člověk jako já má ve všem neštěstí
A zejtra bych jich přece tak tuze potřeboval.
#19
alto_textblock
#19
Pozejtří bezpochyby už ne? — pomyslilsi
pan Novotný. Zlaťáků je zapotřebí vždycky
A kopali s tim větší horlivosti.
»Tu to je!« zvolal konečně radostně zjev
mladšl.
A ihned vrhli se oba na zemi a jali se ne
již lopatou pracovati, ale rukama hrabati s př-
šerným přímo chvatem.
Dohrabali se.
»Tu! Tu! Tuhle ! Zde!«. Tak to šlo ne-
ustále.
»A jaké pěkné !e
Zatim byl sé vynořil měsíc a pan Novotný
dobře mohl pozorovali, jak se to postavám pod
rukama lesklo
Šťastní lidé! Konečně zvolala postava větší:
»Už dost !«
Potom se vzpřímila, zhasla lucernu a noční
chodci touže cestou, kterou byli přišli, zase od-
cházeli.
Bylo patrno, jak pod uhou pokladu se pro-
hýbali,
Za několik minut po nich zvedl se též pan
Novotný.
Divné myšlénky vířily mu mozkem, zejmena
ho cosi pobádalo, aby vrátil se na místo, kde
tajuplní lidé byli hrabali. Možná, že tam néco
dukátů ve chvatu zapomnělí.
Učinil tak, však po zlatě ani památky.
Měl mlčeti nebo se s tajemstvím svým dů-
věryhodné osobě svěřiti? Znali byste špatně
pana Novolného, kdybyste se domnívali, že roz-
hodl se pro mlčení. Rozhodl se, že o všem poví
panu faráři.
Učinil tak
Ale panu fáráři se při vypravování pranie
neježily vlasy, naopak, dal se na konec do ná-
ramného smíchu.
»Chcete, pane Novotný, abych vám rozluštil
hádanku letní noci? Nuže, vězte: slídiči po po-
kladech byli pan učitel a Kubešův Frantik. Hle-
dali tam po dešti — žížaly 1 Vy, pane Novotný.
nejste ovšem rybářem l«