ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 df6cea50-660c-11dc-b459-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 30. května 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 147.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a edpol. listy s přilohami („Naučný Obzor“ ve středu a „Literárni Hlidka? v pátek) předp lácí se: Praze v administrani 2K — na měsíe a na čtvrt leta . . . . . 6 K —h s drojí čonáškou za mlsle na čtrt lets vejij. 7 K o0 na něile . . . . . . 2 K 30b ta n n Poštoua ei ns čivrt letla. s dvají zšzilkon ra něst 1e
#5 alto_textblock #5
V drobném prodejí: ranni číslo o sob3 . . . za s odpolodní . . . . . . . za 2 h Ve dlialkách na venkově: ranní čhslo. . . . . . . . 10h odpeležní . . . . . . . . Bh Inseráty platí se hotově napřel. Předplseení a insarty přijímá vdmini- strace v Marlanské ulici č. 3. Tam nachásají se téš redakee- tlakárna n ezpedice „ Národnich Listě- Rakoplay se pavraosjí.
#6 alto_textblock #6
Dnešní čislo pro Prahu Je a 10 stranátb.
#7 alto_textblock #7
Nezdar politiky německé v Číně.
#8 alto_textblock #8
Právě v těchto dnech vypršela ročnice kdy do Evropy stihly první spolehlivé zprávy. že v Číně dávný hněv proti všem cizincům vzplanul v ukrutné násilnosti. Tyto zprávy byly sdělení souhromá, zvláště z kruhů ob- chodnictva evropského, poněvadž vysoká di plomacie evropská, zaměstnaná v nebeské říši, neměla správného poznání a ponětí o strašném nebezpečí, které se vznáší v Číně nad všemi cizinci dříve, pokud ji samotnu nechytilo za hlavu, či spíše za její bez- hlavost. Teprv po zavraždění německého vyslance Kettelera na veřejné ulici seznali diplomaté evropští a zdejší vlády jejich, že v Číně je zle. Známo, co následovalo. Sám císař německý stanul v čele/ rozhorlenosti evropské. Jeho hunské řeči proletěly celým světem a byly vyslyšeny s nestejným do- jmem. V největším spěchu vykonány pří- pravy k válečnému tažení proti Číně a pů- sobením císaře Víléma II. velitelství/ nad vojskem všech velmoci, které se zúčastnily této výpravy, nemající sobě rovné v posa vadních dějinách světových, odevzdáno ge- ne nerálu pruském u. ml Hrabě Waldersee připlul počátkem pod- zimku do vod čínských, ale když vystoupil na tamější pevninu, přišel vlastně uži s kříž- kem po funuse a příchodem- jeho do Činy změnily se mžikem i názory všech národův evropských mimo Němce o situaci spojenské výpravy. Vojsko ruské a francouzské už před příchodem generála německého vyři- dílo hlavní otázku, k vůli které výprava evropská proti Čině byla podniknuta a voj- sko německé pod komandem hr. Walderseea od té chvíle nemělo úkolu jiného, než který tento generál mu přinesl od samého cisaře Viléma II., aby totiž žádnému Číňanu nedalo pařdonu, aby šířilo strach a hrůzu ze jména německého v nejzazších končinách světa Jakož svými dopisy, zasílanými svým rodi- nám domů, vojáci němečtí se zděšením s odporem oznamovali, naplňovali rozkaz svého císaře v Číně s obdivuhodnou věr ností, až jim samým toto krvavé řemeslo hunské se zhnusilo, i až všechen vzdělany svět ustrnul nad takovou přemírou novo věkého barbarství pruského. Opakujeme hořejší tvrzení svě, že při chodem německého generála hr. Waldersea do Číny úplně se změnily názory obyvatel- stva evropského, mimo německé, na věci čínské. lhned proniklo všeobecné poznání. že Prusko pomocí ostatních velmocí evrop ských, zúčastněných ve výpravě čínské, jde toliko za účely svými vlastními, že assistence jejich má jen ospravedlniti a přikrýti hrabi- vost jeho, namířenou na osažení nových pro- spěchův zámořských. Hrozivé, mstivé proslovení císaře Viléma při odeslání druhé válečné výpravy německé proti Číně zarazilo všechen vzdělaný svět, odvrátilo sympatie všech národův neněme- ckých od generála Waldersea a způsobílo. že tento nejvyšší velitel vší spojené výpravy proti Číně skutečně ani nenastoupil svů úřad, ale že tam zůstal velitelem toliko vojska německého. Vojska národův a státův ostatních přítomnosti jeho v Čín ani si nevšimly ani nedbaly. Především vojsko ruské pokračovalo ve svých pocho- dech a podnicích v Mandžursku, jakoby ně- jakého hraběte Waldersea ani nebylo na světě.
#9 alto_textblock #9
Tak motaly a zamotávaly se věci na východním břehu asijském, čím dále tím více a tím hrozivěji proti generálu pruskémua proti tomu, kdo ho tam poslal. Zároveň nedařilo se lépe ani nejbližšímu spojenci pruskému, Anglii. Málomocnost této světové říše vůči jihoafrické malé republice burské vyšla tím časem na jevo ve vší ne- popíratelné pravdě. Dokázaný neúspěch její v jižní Africe ochromoval a konečně ochro- mil podnikavost a silu její také ve východní Asii tou měrou, že politika berlínská proti Číně stranou jednou a proti Rusku stranou druhou neměla se oč opříti. Anglie znenáhla nechala Prusko jednati v Číně i za sebe. VV této nepříjemné a svrchovaně nebez- pečné situaci Prusko uznalo za jedinou spásu, aby z Číny se vrátilo domů, čím dřív tím tépe. Císař německý už odvolal odtamtud svého zástupce; hr. Waldersee opust asijský břeh východní už po- zejtří, dne 1. června, na vždyl Pováží-li se, za jakým účelem, s jakým nadějemi tam byl vypraven, dlužno říci, že poslání jeho se setkalo s nezdarem, v ději- nách válečnictví světového neslýchaným, leda by někdo chtěl na vrub jeho slávy připsati všechny neslýchané surovosti, kterých pod jeho velením vojsko císaře německého se do- pustilo na bezbranných zajatcích, ženách, starcích a dětech čínských a všechno dran- cování, jež provedlo na majetku pokojných čínských občanův. O válečných skutcích hr. Waldersea nechtějí rozpisovati se ani nejpruštější listy v Němcích. Strategické umění jeho nemůže ani jim nikterak impo- novati, poněvadža nevyplnilo onen jasný. přísný, nemilosrdný úkol, za kterýmž císař Vilém II. jej do Činy byl poslal. s a Ale když už válečnictví generála Waldersea udělalo bankrot proti Číně, listy německé, jsoucí va dobrovolných nebo place- ných službách pruských, útíkají se k tvrzení. že tam skvěle zvítězilo jeho umění diplo- matické (). A čím todokazují? Prý způ- sobil, že velmoci, zůčastněnéve výpravě proti Číně, nedaly se tam navzájem do sebe samýchlvaomda lnhele Ejhle,novina nad míru zajímavá ! Kdo by byl řekl před dvěma měsíci, že hrabě Waldersee v Číně diplomaticky smiřuje Rusko s Německem a s Anglií, kdežto di- plomacie obou těchto velmocí v Evropě hrozí Rusům válkou, neupustí-li od svých nároků v Mandžursku. Kdo by byl tušil, že br- Waldersee jakožto zástupce císaře něme- ckého ve východní Asii napravuje, co diplo- macie téhož císaře v Evropě kazí ? m Však ani na poli diplomatickém nedobyl si hr. Waldersee pražádných zásluh o mlr světový a o pořádek ve východní Asii. Za- jisté sám nejvíce se zasměje, až se doví, jaké úspěchy pruské listy v tom oboru mu připisují, jen aby vůbec natrhaly nějakých va- vřínů, jimiž by ho ověnčily, až se vrátí domů Pro jeho uvítání připravovaly se věru už slavnosti velice skvělé a hlučné. Hrabě Waldersee podle zámyslu svých přátel a cti- telův ve vládních kruzích berlínských, které nyní nevědí, čím by kolosální neúspěch své výpravy čínské zastřely, měl býti uvítán v Němcích co nejokázaleji. Vyskytl se už i návrh, aby slavil triumfální okružní jízdu po celém Německul Svrchovaná směšnost tohoto návrhu přece byla uznána na místech, které pro směšnosti ještě větší chtějí si zachovati vý- hradní právo. Triumfů tedy hr. Waldersee ani při svém návratu do vlasti slaviti ne- bude. Musí se spokojiti se světovým — fiaskem, které sahá výše i nad hlavu jeho
#10 alto_textblock #10
III. sjezd českých přírodozpytcůa ole lékařů v Praze. Způsobem stejně důstojným, za nálady rov- něž povznesené, jakou vyznamenávalo se zahá jení sjezdu v Národním divadle, zakončen tento včera dopoledne v Pantheonu musea království českého, ve všeobecné schůzi za tím účelem uspořádané. Pantheon, místnost skvěle vypravená a ki pořádání manifestačních schůzí sborů a velkýeh těles vědeckých stvořená, jest při podobnýeh příležitostech zároveň znamenitou representaei království vůči cizím hostům. Také včera pře krásná místnost, ježvyní honosí se také již úplnou téměř výzdobou uměleckou, těšila se vše obecnému obdivu. Balkony vyhrazeny byly da- mám, jichž půvabné toilelty nemálo přispivaly k osvěžení celkového dojmu. Krátce před jede náctou naplnil se Pantheon účastníky sjezdu mezi nimiž pozorovati bylo všechny téměr vyni kající pracovníky cizí i domáci, kteří v těchto dnech pilně práce vědecké jednání horlivě se byli zúčastnili, jakož i zástupce veřejných hod nosti; tak zavítal do schůze též starosta měst pražských dr. Vl. Srb, zástupce vlády odborný chef v ministerstvu dr. Kusý z Důbravy, zá- stupce obchodní a živnost. komory pražskép. Šebor, rektorové vysokých škol, baron dr Rieger, ze slovanských hostí pak, pokud bylo lze postřehnouti, dr. Danič z Bělehradu Srb škého, dr. Krasnicki, redaktor »Przegladu«. dr. Županov ze Srědce, dr. Kly sič z Černě Hory, dr. Savič, dr. Atanasjev z Bělehradu a dr. Čačkovič ze Záhřeba. Průběh rokování nalezal se patrně pod vě- domím zdárného celkového průběhu sjezdu, stal se novým, mohutným projevem kulturního požaďavku českého národa, Jenž tou dobou na- lezá se v popředí jeho tužeb — voláňím po zři zení druhé české university. Prof. dr. Rein sberg formuloval poža- davek ten strüčně, jasně a přesvěděivě, a uvedl přímo lapidární doklady o jeho oprávněnosti a včasnosti. Rokování zahájeno po 11. hodině. Když bylo presidhjum, sestávajíef z pp dra. Kostanieckého, dra prof. dra. Hlávy, prof. a. Weyra a doc. dra šl. Čačkoviée, prof. nísto, schůze zahájena Veselého, zaujalo svě oru, prof. drem. Jar. přeďsedou organis.v ovo generálnímu sekre- Hlavou, jenž udělil ěmnu; pravil: táři doc, dru. A. Ves o se celkem 1059 členů »Ke sjezdu přihlá a účastníků, z nichž pěze desetina nemohlase sjezdu osobně účastniti. Před ukončením našeho zdařilého sjezdu mám česť jmenem celého vý- boru sjezdového projeviti radost a vroucí díky všem, kdož ke zdaru sjezdu svou prací přispěli Zvláště budiž s díky připomenuta úmorná, ale přesně vykonaná práce redakce »Věstníku« i věcné a dokonalé zpravodajství denního tisku českého Pokládám si dále za čestnou a velice mi lou povinnost sděliti se slavným shromážděním došlé blahopřejné přípisy a telegramy Z dlouhé řady telegramů a pozdravných projevů uvádíme následující: Z Vidně. Téšil jsem se velice, žes budu moci zúčastniti nahájení III. sjezdu če- ských přírodozpytců a lékařů v Praze. Z příčin v poslední chvíli se nahodivších nemohu se však nyní z Vídně vzdáliti a musí tedy k velke mé litosti s cesty mé sejíti. Přeji sjezdu hojného zdaru a pozdravuji vás co nejsrdečněji. — Dr. Rezek. Z Vídně. Meškaje mimo Prahu a ne- moha tudíž úmysl svůj, zúčastniti se osobně slavnostního zahájení sjezdu, uskutečniti, posílám sjezdu vašemu touto cestou srdečný pozdrav a připojuji přání, aby sjezd ten přinesl vědě hojný užitek a českému národu novou slávu a čest.
#11 alto_textblock #11
Coudenhove, místodržitel království če- ského. Z Krakova. Professor Jakubowski rektor university jagellonské, posílá vřelé přán nejlepšího zdaru III. sjezdu českých přírodo zpytcův a lékařů v Praze. Z Petrohradu »ueparoperift n T M« jme- nem Jeho Výsosti prince Alexandra Petroviče Oldenburského, prolektora, vzdává vřelé díky za laskavé pozvání ke třetímu sjezdu českých při rodozpýteů a lékařů v Praze. Z Lüblaně. Družstvo lékařů v Krajině sledujíe s účastenstvím úspěšné snažení bratr ského českého národa o rozvoj přírodoznalství v přesvědčení, že sjezd docili dulších výsledků- pozdravuje jej co nejsrdečněji. Z Krakova. Polský spolek přírodozpytců jmena Koperníkova posílá sjezdu kollegiální po- zdrav s přáním nejlepšleh plodů na poli pokroku a vědy. Zakrewski, předseda, Wisniowski, sekretář Z Bělehradus Srbšlí lékaři, členov srbského lékařského družstva, pozdravují bratr skou schůzi všech slovanskýchs lékařů na letpšním sjezdu v Praze s přáním, aby porady jeho při- nesly dobré ovoce Slovanstvu. (Následují podpisy.) Z Poznaně. »Wydzial lekarski towarzy- stwa przyjaciol nauk« a redakce »Nowin Jekar- skich« posílá srdečné přání hojných výsledků pracím sjezdu; nechť práce ta obohatí vědu celého světa. l « ob Prof. Wicherki ewilcz z Krakova po- sílá srdečný pozdrav, vzpomínaje energie národa českého, jeho solidárnosti, vědomosti cíle, pro- kázané tolikrále na společném poli politickém, jež zabezpečuje mu místo vynikajícl v rodině slovanských národů. . o vre Další telegrafické pozdravy zaslali pp. prof Damaňski v Krakové. Podplukovník zdra- votniho shoru Hrníček posilá pozdrav z bratr- ského Srbska, doktor české h lékařské fakulty prof. Browicz (Zakopané), prof. dr. Kosita- niecki (Bern), »Towarzýstwo lekarskie lubel- skie« (Lublín) posílá bratřím nad Vltavou výrazy uznání a přání zdárného průběhu porad, redakce »Lékařského přehlodu«y vojenskén nemocnice oujezdovské (Varšava) posilá přání úspěchů prácem sjezdu a bratrský pozdráv. Maximovi Dombrovský. Redakce »Medycyny« z Var šavy, dr. Guranowski a dr. Sadowski Prof. Dimitrij Ott z Petrohradu zasílá přání zdaru d. o s z Tak i redakce »Przegbadu denty stycznego« ve Varšavě, prof. Beck ze Lvova, dr. Czeslaw Slankie wšc z z Lodze, dr. Kosobudzki z Varšavy, dr. Dick stein z Varšavy, dr. Surzycki z Krakova. dr. Obtuhowicz ze Lvova, prof. dr. Čela- kovský z Meranu, dr. Emil Holub z Vídně, dr. Engel z Karlových Varů, Heřman Ja nda, prof. Antonín Řehák, jmenem kuratoria zem- ského musea Františkova, dr. Hřibek z Olo- mouce za spolek musejní, dr. Drozda ze Semeringu, dr. Blätterbauer a dr. Fi- scher z Uhlířských Janovic, dr. Duffe k ze Světlé, prof. Kader z Krakova, předseda srědeckého lékařského družstva Sarafov, dr. Rydygier ze L vova, prol. Kadyl ze Lvova, prof. Pieniazek z Krakova. Následovala pak přednáška prof. dra. Boh Raýmana o rozmachu chemie mez vědami přírodními. Reprodukce této zajímavé úvahy ponechána jest odbornému tisku; jen všeobecně pozname- náváme, že pan přednášející, jehož povýšené. obzírající stanovisko ve vědě z různých veřej ných přednášek jest známo, i tentokráte načrti překvapující obraz o netušených úspěších vědy chemické i vyhlídek téže do budoucna. Do- stalo se mu hlučného potlesku se strany po- sluchačstva.
#12 alto_textblock #12
Na to sděleno z presidia, že příští, čtvrtý sjezd českých přírodo- zpytců a lékařů konati se má v období pravidelném opětně v P'raze, ač-li by do té doby nenastaly změny, které by připouštěly po- řádání sjezdu jinde, snad na Moravě; rozhod- nutí má ponecháno býti výboru. Do výboru čtvrtého sjezdu českých pří- rodozpytců a lékařů zvoleni byli pp. dr. Maixner, dr. Vrba, prof. dr. Pešina, doc. dr. Vaselý, dr. Domalíp. K. P. Kheil a prof. dr. Němec; za náhiradníky pp. dr. Pelnář, dr. Lexa, dř. Slavík dr. Felix Dalšim odstavčem programu bylo usne- sení ve příčině zřízení druhé uni- versity české, zvěrolékařského zemědělského českého vysokého učení. Slova ujal se prof. dr. Reinsberg Přehlédnemedli výsledky vědeckého bádání če- ského, shledáváme, že příčinu potěšitelných zjevů těchito hledati dlužno v pracovitosti a pllí české intelligence, zvlášté všák musíme je hledati v okolnosti tépze přibyla ke školám na- šim česká universita. Nepochybuji rovněž ani v nejmehším, že seznáme ovoce hlahodárného působení čoské vysoké školy technické v Brně. (Výborně.) Ústavů bohatě zařízených a náležitě doto- vaných máme dosud velice málo. Zařízení ústavů našich daleko nedostihuje zařízení ústavů německých. Sjezd českých přírodozpytců a le- kařů jest kompetentním, aby poukázal k to- muto stavu a prohlásil, že jest nutna odpomoc. Po dlouhém a těžkém namáhání bylo konečně dosaženo zřízení české techniky v Brně, čímž učiněno zadost požadavkům našim pouze čá- stečně a máme daleko ještě svého cíle. Nejsou to však, pánové, jen obory naším sjezdem representované; i ostatním oborům českým nedostává se náležitých podmínek, by prosperovaly tak, jak by měly. Na jednu naléhavou a neodkladnou nutnost chci nyní poukázati. (Výborně.) Jediné naše vysoké učení Karlo- Ferdinandov nedostačuje šestimillionovému národu českému, národu kulturně vyspělému a zdatnému, národu to, který jest jedním z nejdůležitějších činitelů v tomto státě. Má-li národ německý universit šest, má národ český rozhodně právo, míti nej- méně university dvě. Vyžaduje toho nejen zájem a prospěch národa českého, nýbrž i zájem a prospěch říše rakouské, nehoť moc a zdatnost říše závisí od zdatnosti jednotlivých národů. A že ke kulturnímu rozvoji a prospěchu ná- rodů přispívají vysoké školy, o tom, myslím, není pochyby. Počet posluchačstva na naší université obnáší tři tisíce. Jest tedy universita naše v pravém slova smyslu přeplněna. Toto přeplnění jest na závadu vědeckých prací, přeplněním timto trpí také výsledky vědecké činnosti, zvláště když není universita naše vypravena tak bohatě, jako jest to u universit ostatních. (Výborně, potlesk.) Dovoluji si ukázati k neutěšenému stavu místností na fakultě filosofické a právnické. My nemáme však ani přiměřených poslucháren. Stav těchto jest dokonce také v ohledu hygie- nickém velmi smutný a žalostný. Při tomto stavu věcí jest odpomoc, a to rychlá odpomoc ne- vyhnutelně nutna. Druhé vysoké učení české, naléhavě vyža- dované snahami vědeckými, jest natno též za tím účelem, abychom mohli soutěžiti praci vědeckou s ostatními národy. Universita druhá, na jejíž zřízení má národ náš nepopíratelné právo, přirozeně zřízena býti musí v markrabství moravském, východním to sidle národa českého. Markrabství moravské pak má mimo to i histo-
#13 alto_textblock #13
FEUILLETON.
#14 alto_textblock #14
—a. V Praze, 29. května
#15 alto_textblock #15
0 Z tajů letní noci. Osobním vlakem, jenž přijíždí od Prahy přesně v pět hodin a pětatřicet minutno odpoledne. přibyl dne 1. července — stalo sel to ostatně již po desáté — do obce Háje, z ležící na břehu klidné, jako křišťal čisté, nehluboké, ku koupání jakoby stvořené řeky, vrchní revident pan No votný. ovv Zamířil z nádraží přímo ke kováři, u ně- hož najatý měl hezounce upravený pokojíčel — v inansardě, ale ve vysoké a pohodlně při- stupné. První dvě noci spal pan Novotný málo Burcovali jej ze sna kovářšti pomocníci, když rukou, hlavou vykonávali dila věčná a práce mnoho, však třetího dne si tomu již tak přivykl, že noc ze soboty na neděli byla mu nejprotivnější, poněvadž mu nedělali, muziku k spánku — kováři. Pan Novotný říkával, že slouží jedenáet měsíců proto, aby dvanáctý ztráviti mohilv Háji. Tak se mu tam líbilo. A proč by se mu bylo tam nelibilo? Jedl a pil slušně a lacino, procházel se v lese a sbíral jahody, nejdřive červené pak černé a koulel při obyčejném ven- kovském pivě kuželký, dělal devítky a na po- silnění po každé a zároveň jaksi jako premium dal si kus proleželého sýra. Kdysi vypravoval nadlesní o kouzlech letní noci. O tě božské nevyrovnatelné vůni, již za vlahé noci letní dýše les a která odeurem předčí odeur všech drahých mastí Arabie. Dále ličil onen svatý klid, jenž za noci vane sosna- mi a smrčím, rej svatojanských mušek, dostihy lesních panen na jelenech, jež pádí mýtinamí stromovím se proplétají. A co po nich hub Všude, kde pádlci jelen dotkne se mechu, vyroste ihned nejkrásnější hřib.
#16 alto_textblock #16
Pan Novotný znal les jen za dne a horoval po něm a nyní se dovídá, že les oplývá nej- různějšími půvaby a kouzly v noci. Tázal se opělně, zjeví-li se všechny ty ča- rovné zjevy smrtelníkům dvěma i když odváží se ve hvozd při měsíčku. Řeklo se mu, že nikoli. Příroda dvou se děsí, příroda strpí v svých tajích pouze jedince. Dvě bytosti ne- zdrží se, aby nevyměnily aspoň slova a řeč lidská je největším nepřitelem poesie lesní. V té jen domovemšumot větví, evrlikání cykád — polibky oreadek a dryádek a píseň drozda neb slavíka . »Půjdu tedy do lesa sám« — usnesl se- pan Novotnýla hned druhého dne jal se konati k tomu náležité přípravy. Že by se do něho zamilovala některá z tajuplných bytosti, jež puzeny touhou po volnosti opouštějí na chvilenku žalář — kmen stromu — do něhož jsou odsouzehy — nedalo se očekávati.nid Při páně Novotného šestapadesáti letech při holé jeho lebce nebezpečí to nehrozilo světělka ho rovněž nezavedou; vezme s sebou topografiekou mapu a patentní lucernu, mimoto má na řetízku k hodinkám zavěšený kompas který mu ukáže cesťu bezpečnou. Po krásném teplém dnu nastala půvabnějš ještě noc. Byloť právě před slunce západem sprehlo a luh a háj jakoby se pařil, jakohy zabalen byl ve vonnou atmosféru, způsobilou omámit i člověka nejotrlejšího. ol Pan Novotný sebral se po skrovné večeř a nastoupil cestu do blízkého lesa. Přeběhl mu zajíc přes cestu, však pa Novotný zaplašil myšlenku, to že by mu mohlo býti neštěstím, energickým slovem: pověrčivost Zajíc neuvažuje o tom, kudy má se pustit, zajíc běží tudy, kudy se mu zachce a kudy ho vede instinkt. — — — —- Byl spokojen s touto argumentací a než se nadál, stanul na pokrají hvozdu. Na volném prostranství za ním byl ještě den, ovšem že onen růžově zbarvený den, jenž rdi se jako panenka, když přistihnuta, jak
#17 alto_textblock #17
v hlubokých nedbalkách na lůžkouž se klade však v lese bylo již šero. Ono šero, které tvoří zvláštní zbarvení a docela po secessionisticku dává trávě zbarvení fialové a červené, kůře stromů oranžové a kožichu veveřice — zelené Pan Novotný kráčel v lese jako po bo- hatém perském koberci. Bořili se v pravém slova toho smyslu v mech, ale nedělal si z toho nie. poněvadž ambra lépe nemohila voněti než pry- skyřice, již vůkol potily kmeny. Znenáhla svělla ubývalo víc a více — už vnikalo stromovím dovnitř lesa jen jako by jemnými jako čárka skulinami, až snesla se s nebe obrovská černá opona, jež zahalíl všechno ve tmu. Pan Novotný usedl na starý, zkácený kmen, podepřelhlavu o ruku a čekal na illuminae svatojanských mušek, na tanec lesních panen. Čekal dlouho, hodně dlouho, ale kde nics tu nie Byl by nejraději položil se do mechu usnul, však říkalo se, že právě v tom lese v němž se nalezal, nejsou vzácné zmije, i zá pasil statečně se spánkem, jenž mu vší moe víčka sklížiti chtěl. Však normální stav to přece nebyl, v němž se nalezal. Naopak, bylo to vytržení způsoben onou svátou bázní, jejíž původem je samota Pocit, který zmocňuje se člověka na širém moř a v lese. Každým okamžikem zdálo se mu, že mez- kmeny, jež stály tu jako lidé, příšerná armáda. různé se mihají postavy. Však žádná z nich neměla diademu ze svatojanských mušek. Tam dole u potoka lesklo se sosi jako shnilé drev v noci, ale to z pravé cesty bylo by mohl svésti jen opilého. Sem i tam zašustělo cosi v o jehličí nel zasvištělo vzduchem. Snud sova nebo netopýr kdož to může vědět . O jak smutný je ten les i při svém nek nečném tichu a při své vůni. Však pozor! Tam v dáli světélko! Pohy bující se světělko, Blíží se, zvolna sice, ale jistě. Teď slyšeti je pod nohama praskot su
#18 alto_textblock #18
chého klesti. Zdá se, že jsou to postavy dvě jedna větší, druhá menší. Větší nese světlo je to malá lucernička s reflektorem — menši jakousi nádobu a lopatu nebo cosi podobného. Pan Novotný ani sebou nepohnul, nýbrž se zatajeným dechem sledoval pohyb zjevů, jež v temnotě noci i při září lucerny, která ve tmě ponechávala chodce, tvořily pouhou silhouettu- Zdálo se, že cosi hledají, neboť několi kráte místo, na němž byli stanuli, opustili a opět k němu se vrátili. Konečně pronesla postava větňí: »Tady je to l« O, jak děsně zněla ta slova v nekonečn tišině. Dali se do kopání. Kop, kop, kop! Jako kdyby byli bušili do polo ztrouchnivělé rakve. Zdáli se býti strašlivě nedočkavými, poněvadž po každém kopnutí svítili si lampičkou v ona místa, kde půda se rozevřela. »Nie! Nic! Nic!« — znělo to strašidelně z onoho mísla. Kdo jsou fi lidé? Co tu ehtějí ? Po čem slídí? Patrně hledají poklad . . . O, jakého stal jsem se tu bezděky svědkem tajemství ! — zašeplal pan Novotný. »Je to skutečně zde to pravé místo?« táza se zjev dále. »Je. Vždyť označil jsem je ve kmenu vy řezanými třemi křížky. Zde jsou« — odpovědě zjev menší. A zase buch, buch. Jako když do polo ztrouchnivělé rakve kopač buší. »Pod zemi je plno zlata, a na nebi ještě vle, e hjenom na té naší zemi lnčnbe hledej, jak chceš, nikde nice, bručel do vousů zjev větší. — Patrně čarodějno říkání při dobývání pokladu. »Pořád nic?« — po chvilce větší zjev ne trpělivě. »Nic. A přecě jsem se nemýlil.« »Člověk jako já má ve všem neštěstí A zejtra bych jich přece tak tuze potřeboval.
#19 alto_textblock #19
Pozejtří bezpochyby už ne? — pomyslilsi pan Novotný. Zlaťáků je zapotřebí vždycky A kopali s tim větší horlivosti. »Tu to je!« zvolal konečně radostně zjev mladšl. A ihned vrhli se oba na zemi a jali se ne již lopatou pracovati, ale rukama hrabati s př- šerným přímo chvatem. Dohrabali se. »Tu! Tu! Tuhle ! Zde!«. Tak to šlo ne- ustále. »A jaké pěkné !e Zatim byl sé vynořil měsíc a pan Novotný dobře mohl pozorovali, jak se to postavám pod rukama lesklo Šťastní lidé! Konečně zvolala postava větší: »Už dost !« Potom se vzpřímila, zhasla lucernu a noční chodci touže cestou, kterou byli přišli, zase od- cházeli. Bylo patrno, jak pod uhou pokladu se pro- hýbali, Za několik minut po nich zvedl se též pan Novotný. Divné myšlénky vířily mu mozkem, zejmena ho cosi pobádalo, aby vrátil se na místo, kde tajuplní lidé byli hrabali. Možná, že tam néco dukátů ve chvatu zapomnělí. Učinil tak, však po zlatě ani památky. Měl mlčeti nebo se s tajemstvím svým dů- věryhodné osobě svěřiti? Znali byste špatně pana Novolného, kdybyste se domnívali, že roz- hodl se pro mlčení. Rozhodl se, že o všem poví panu faráři. Učinil tak Ale panu fáráři se při vypravování pranie neježily vlasy, naopak, dal se na konec do ná- ramného smíchu. »Chcete, pane Novotný, abych vám rozluštil hádanku letní noci? Nuže, vězte: slídiči po po- kladech byli pan učitel a Kubešův Frantik. Hle- dali tam po dešti — žížaly 1 Vy, pane Novotný. nejste ovšem rybářem l«