ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 de32e5e0-661b-11dc-804e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 24. září 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 264.
#4 alto_textblock #4
Na rnnuť a odpol, šisty příani („Nauěný Obzor. vs střvdu a „Literárui Hlidka v nátek) předplání sei raze v aduinistraci sa měs . . . . . . 2 K — ns čtvai leta . . . . . 8 K — s dvejí donšške- s měsie n čtrt lets ejisjvách na měsíke Peštovs na čtvrí lela . . . kei s drojí zisllkes na mlsí ra el kei
#5 alto_textblock #5
V drobném prodeilí raaní čísle o sobě . . . za S vdpolasd tni . . . . ns tb Ve filialkšch na venkově: ranní čisla. . . . . . odpolední . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hetevě napřed Tředplacení a iprarty příjíriá adminl- siracs v Marisnské ulicí č. z. Tam nackázejí se te1 redske tlskárna a ezpedice „Národnich Lista“. Hukopisy se navracsji.
#6 alto_textblock #6
Mezi dvojím bezprávím.
#7 alto_textblock #7
Za nezaslouženou křivdu učiněnou ná rodu našemu a za velkou politickou chybu. jež vymstí se na konservativním velkostatku samém, poznamenal včera dr. Herold bezohledný ten volební kompromiss » našich historických« kavalírův s německo-ústaváckou šlechtou. Avšak dohodlili se pánové spolu o to, že na příštím sněmu obnoví po- věstný »zakon Buquoyův« ještě ve zhoršeném vydání, že totiž zajistí německé šlechtě místo 21 dokonce 25 mandátů pro všechny časy, uslyšeli včera z úst stějně rozvážného jako rozhodného politika našeho, že jim tuto jejich úmluvu svým odporem řádně překazíme a zmaříme, že nedostanou našeho svolení k n jinak, než dostaneli se nám Če- chům zároveň spravedlivé ná- hrady na počtu hlasův, jaký nám dle počtu obyvatelstva náleží. Náhodou padlo v týž den také se strany německé o téže věci zajímavé slovo. Vůdce německých nacionálů zdejších liberecký Prade ve svém orgánu »Deutsche Volkszeitung« rozhovořil se tolikéž o velko- statkářské té bukvici, aby p nům kavalírům sdělil, že ani německým nacionalům se ten jejich nápad valně nezamlouvá. »Pochybu- jeme velmi — píše — že němečtí poslanei jen tak beze všeho ku podobné volební opravě přisvědčí,« i odkazuje na jednání letošních vídeňských konferencí o otázce opravy přežilého volebního řádu Schmerlin- gova: »Tam byly všechny strany za jedno v úsudku, že tento volební řád potře- buje opravy a že dlužno se toho domáhat, aby volební okresy byly co možná národně ohraničeny, aby veškerá místa, jež dosáhla dnes povahy městské, všaki nicméně dosud ve venkovských obcích volí,byla zařaděna do kurie městské, i aby k nynějším třem skupinámbyla s přidana čtvrtá, všeobecná kurie« Avšak Němci učinili prý svolení své k podobné změně volebního řádu závislým na tom, bude-li současně vyplněn jejich po- žadavek po rozdělení sněmu če ského ve volební a národní kurie s právem veta, kteréžto rozdělení si představují a žádají takto: K účelu všelikých voleb svých rozděl se sněm ve tři volební kurie: velkostatkářskou, českou německou. Tyto poslednější dvě volební kurie, česká a německá, buďtež pak zároven jakožto kurie národní nadány právem veta proti všelikým usnesením sněmu českého v otázkách, jichž taxa- tivní vypočtění náleží zákonodárství zem- skému. Tolikéž postavení velkostatkářstva k národním kuriím zůstaň vyhrazeno. Př pady, kdy by bylo vyhrazeno každé kurii užiti práva svého veta, byly by tyto: při každé- koliv změně zemského zřízení a zemského volebního řádu, při usneseních sněmu, týka- jících se zemské školní a zemědělské rady. při usneseních, týkajících se užívání jazyků zemských v úřadech samosprávných, tolikéz při statutech samosprávných měst, při zřizo- vání a vydržování vzdělávacích ústavůa škol pro menšiny národní. Proti tomuto německému výměru kuriatního veta prý ani konservativní velkostatkářšt ani čeští členové konferencí nečinili — tak aspoň »D. Volkszeitung« tvrdí — žád- ných zásadných námitek, ovšem ale ne- chtěli k nim dáti konečného svolení, pokud se nedosáhne dohody o celém sou boru t. zv. vyrovnacích otázek načež odvětili němečtí vyjednávačí na kon- ferenci, že také oni jsou pro takové neroz- borné sloučení (junctim) všech záležitostí, o
#8 alto_textblock #8
nichž se vyjednává, že naprosto trvají na vetu národních kurií proti každému usne- šení sněmu o změnách oněch taxativně uve- dených zákonův a že zejmena nemohou do pustiti žádné opravě volebního řádu bez současného uzákoněni vetových kurií. Proč to? «Poněvadž nám Němcům o to běží« — vykládá Prade — »abychom udrželi dnešní své silné postavení ve sněmu; až doposud mohou němečtí po- slanci zamezit každou změnu řádu zemského a zemského volebního řádu prostě tím, že vyjdou ze sněmovny, jelikož jest jich na 70, tedy nad čtvrtinu veškerého počtu po- slanců (242), a zemský řád stanoví, že lze podniknouti podobných usnešení jen za pří- tomnosti veškerých poslanců. Kdyby však Němci dopustili tomu, aby byl rozhojněn počet poslanců českých a kromě toho, aby zřízena byla všeobecna, čtvrtá kurie asi o 18 poslancích, nečinili by ně- mečtí lidoví poslanci v sesíleném takto sněmu plnou čtvrtinu všech poslancův, a byli by tím oloupeni o zbraň exodu, kterou dosud vládnou. Prada kompromissem postavení německé na pohled sesíleno o 21 německých velkostatkářů. Avšak Prade nedůvěřuje, že by tito němečtí velkostatkáři byli tak spolehlivými, aby vyšli s Němei zároveň ze sněmu, zvláště kdyby jim to vláda vídeňská zakázala. Letošní kompro- miss, jejž Prade jinak s německého stanovi- ska radostně vítá, právě prý je důkazem. jakými loutkami jsou velkostat- káři v rukou vídeňských vlád. Nemůže prý tudíz byti pomy- šleno na nějaké další rozmno- žení mandátů zemských — již dnešní sněm český, zdá se býti nepříteli státu če- ského příliš četným (l) — nýbrž roz- hojnění počtu poslanců za města a za čtvrtou volební kurii má se státi na útraty kurie velkostatkářské tím způšo- bom, že by se počet velkostatkár ských mandátů vůbec zmenšil. A sice mů Prade v první řadě zbroušeno na skupinu velkostátků svěřenských; její 16 man- dátů by chtěl především zrušit. Ale konečne prý je to Němcům jedno, zda prasknou fidei komissní, nebo allodní mandáty, hlavní věc jest, aby těm skupinám velkostatkářským bylo tolik mandátů ubráno, by Němci nepři šli o svou čtvrtinu a tudiž o své právo veta, které dosud drží. Tyto olázky nemají prý býti při změně volebního řádu ve velkostatku rozřešeny »Strany německé« — končí Prade, »budou moci kompromissu velkostatkářskému jen tehda přisvědčit, stane-li se zároven se zákonným rozdělením volebních krajů pro velkostatky nesvěřenské zmenšení počtu mandátů velkostatkářských vu- bec a zavedou-li se současn národní kurie s právem veta .. Jak němečtí, tak i konservativní velkostat- káři prohlásili, že pokládají každou změnu volebního řádu za svázánu s celým vyrov- návacím dílem. Nejde tedy vytrhovat z dila toho jednotlivé kusy a chtit je uzákonit. Hodlajíli však obě skupiny velkostatkářské snad změniti volební řád nejen pro velko- statek, nýbrž i pro oslilul kurie, a cestou zákonodárnou vyřídit celý soubor díla vyrov- nacího a postupovati při tom upřímně ruku v ruce s něme- ckými poslanci, pak bychom ten kom- promiss jejich rádi viděli, poněvadž by jím byl zavdán podnět k onomu zákonnému uspořádání celé sporně otázky v zemia zvláště ku provedení admini- strativního rozdělení i národn autonomie v zemi.« — Kterak si ale toto zákonné uspořádání
#9 alto_textblock #9
celé sporné otázky a tuto »autonomiie obou národů v rozdělené vlasti naší němečtí nacionálové myslía přejí, to nám a tempo pověděli zřetelně ve svém dnešním provolání volebním, kde po- žaduji po vyloučení Haliče scentrali so- vaný německý »einheitsstaat »se společnou vládou, zastupitelstvem, zá- konodárstvem a správou pod německým vedením«, kterýžto cislajtánský »einheits staat« má býti národosprávně vtělen do ně- meckého bundu a do německého celního území a v němž má požívat němčina samozřejmě všeobecné plat- nosti státního jazyka, za nějž má býti zákonně prohlášena. V tomto scentralisovaném německém ein- heitsstaatu, pod jařmem zákonně prohlášené a všeobecné státní němčiny mají domírati »národně rozdělené Čechy« s národně roz- hraničenými obcemi a okresy, s oddělenou správou důchodů zemských, poněvadž komičt chauvinové němečtí se domnívají, že prý Němci v Čechách dnes platí daní zem- ských nepoměrně více, než my Čechové aže by pak za národní jich samosprávy finančně vyziskali! .. Zatím vědí tak dobře jako my, že to jedna veliká německá lež, že podle berních výkazů o poplat- nosti jednotlivých okresů m Čechové platíme o dobré dva milliony více daní, než všickni Němci a všickni velkostatká ři dohromady: (totiž velkostatkáři okolo 6 mill. K, Němci okolo 20 mill K, my Če- chové však na 34 mill. K daní přímých) a že požadují tu »autonomii národní« pro své »uzavřené« německé území nikoli a naprosto ne z příčin hospodářských, nýbrž jedině a vy- hradně z pohnutek a obmyslův politických. aby zničili tisíciletou jednotu a státní právo království českého a dosáhli zde nové ně- mecké země na samých hranicích Ně mecka — své »Germaniae irredenty« upra- vené »pro všechny eventuality«. To je vtip celého toho trhanství a cele té žízně po autonomii národní Němců v Če chách sevřených v německý »einheitsstaat- se státní němčinou v českých krajích. Jsme žádostivi, jak se budou po tomto dnešním provolání německých nacionálů kroutita točit naší realisté horující na rovoň sociál ním demokratům Adlerovým tolikéž pro » ná rodní autonomii« na místě autonomie zemské Zde vidí se, komu nadháněli vodu na mlýn, komu pracovali do rukou. Co se však tkne otázky o nutném zmenšení počtu mandátů kurie velkostatkářské, my od dávných let na ne- spravedlivost privilegia 70 těch hlasů velko- statkářských žehráme a dotíráme, dokazujíce. že sluší ve jménu spravedli vost počet mandátů velkostatkářských snížit na polovici, totiž na 35 hlasův, za to však počet poslancův národa českéh proti poslancům německým z 97 zvýši na 150. To jest a zůstává prvn podmínkou všeho vyrovnání, aby národ náš dosáhl na sněmu svém spravedlivé své nadpolovičn- většiny proti Němcům i velkostatkářům aniž by sněm byl zničen kuriátním vetem
#10 alto_textblock #10
K carově návstěvě ve Francii. V Praze, 23. září. Hlasy o návštěvě carově. V Paříži jeví se živé a všestranné uspo kojení nad sobolními přípitky carovým a Lou- betovým. Klademe-li proto níže i vývody známé korrespondence »Paris Nouvelles«, dlužno při- pomenouti, že tyto byly psány ještě dřive, než
#11 alto_textblock #11
sobotní přípitky a audience Daussetova u cara ve známosť vešly. »Paris Nouvelles« píší: »Celá Francie tone v nekonečném nadšení. Bilý car, gosudar vší Rusi, navštívil republiku, aby před zraky celého světa stvrdil upřímnost, spojenstvía přátelstvi Ruska a Francie. Se všech rtů splývá jediná otázka: »K čemu všechny tyto cesty a schůzky?« Jisto jest, že ve starém histo- rickém zámku compignském jednalo se o mnohých problémech politických, které snad připraví celému světu veliké překvapení. Po sledně již sděleně myšlenky francouzského po- litika a publicisty, pana George Clémenceaua. v týdenní revui »Le Bloc« uveřejněné, vzbudily jistý rozruch a četně komentáře francouzské žurnalistiky. Letošní nadšení nedosahuje stupně onoho z roku 1896. Socialisté se stavi úplně proti carovi, vyslovuji své nejhlubší politování svým ministerským stoupencům a vyzývají své věrné, aby volali při příjezdu carově »slávu Tolstému«. I radikálové nejsou právě nadšeni. Nacionalisté zklamaní ve svých nadějích, že car dá veřejně za pravdu jejich po- litice, ochladli ve svém obvyklém nadšení. I města, jež mají čest hostiti ruského císařea jeho choť, byla nešťastně volena. Remeš i Com- pigne jsou místa socialistická. V Remeši, kde se nalezá skvostná katedrála, krásné a pře- bohaté dílo francouzské gotiky, se udály již často veliké bouře nespokojených bataillonů děl- nických. Remeš jest i velice antiklerikální, a možno říci, že právě tam, kde katolicism vztýčil svá nejviditelnější znamení, modernímu pokrokovému hnutí se nejlépe dařilo. I město Compigne, se svým nádherným zámkem, jes většinou socialistické. Zámek a město se dnes podobají velikému táboru vojenskému. Každýel dvaeet kroků stojí stráž a žaluzie domů v bliz- kosti zámku a jeho parku stojících byly na rozkaz policejního prefekta pařižského spuštěny. Ostatně zámek zajisté mile působil na cara Mi- kuláše. Vše bylo zařízeno s největším kom- fortem. Jedině postel Napoleona III., kteráje rovněž určena pro cara, působila dojmem ru- šivým. Stála ohromné statisíce a jest zhotovena z massivního zlata. Ale svou neumělou praeí hyzdí ladný celek, který příchozího jinak takřk uchvacuje. I obrazárna, čítající přes 1000 děl, byla do zámku přenešena. Knihovník »del Bibliothěque nationale« dal dopraviti na vyšš rozkaz do Compiěgne knihovnu, čítající pře 5000 svazků nejlepších děl literatury fran couzské a cizí. Nalézají se tam i romány hr Lva Tolstého v originále. Do Paříže přijel strýc earův Alexej, velko admirál ruského loďstva, který předeházel can ve všech městech, jež tento až posud navštívil. Snídá ve výlečném restaurantu Henriově, do- staveničku to vznešeného aristokratického světa ruského. Velkokníže se velmi dobře repre- sentuje; jest on jednou z nejmužnějších postav, jež na evropských dvorech ještě existují. Bývá doprovázen krásnou smědou dámou, která již i loňského roku jeho společnici byla. Do Com- pigne nepojede. Na otázku, proč tak činí, od pověděl, dle »Figara«, že přilis rodinnéhoži- vota škodí.« Zdá se ovšem, že části těchto výkladů »Paris Nouvelles« inspirovány jsou z okoli páně Waldeck Rousseauova. Podali jsme je jak ukázku, jak toto okolí o carské návštěvě carské rodině soudí a také na doklad, že naše nazírání na roli, kterou družina ta v posledních dnech zaujímala, bylo správné. Podotýkají-li »Paris Nouvelles« také,že za nynější návštěvy carovy nedosáhlo nadšen toho stupně jako v r. 1896, lze na to podo- tknouti, že r. 1896 byla prvá návštéva, jakou kdy car něktorý republice vykonal, a že jevilo- se tehdy nadšení bouřlivěji, tentokráte jevilo známky větší trvalosti a větší hloubky. Ostatne volati lze za svědka německého, dvoj-
#12 alto_textblock #12
spolku jistě nepříznivého korrespondenta (»Neue Freie Presse«), jenž jako očitý svědek nadšení zástupův nucen jest sám ohnivě takto je po- pisovati: »Když carští manželé a družina jich opustili tribuny (po sobotní vojenské přehlidce u Remeše) uchystalo obecenstvo carským man- želům nadšenou ovaci. Muži mával klobouky, ženy šátky. Jako hromu rachot burácely vzduchem výkřiky: »Ať žije car! Ať žije carovál Sláva Ruskul Sláva presidentu! Sláva armádél Sláva republice!« Zpravodaj německý pak jistě chráněn bude před pode- zřením, že by ovace franeouzského lidu pro slovanskou řiši přepínal! Sympatie pro Rus jeví se ve Francii ale, jak řečeno, způsobem všestranným. Dokazují to projevy i těch měst francouzských, v nichž maji většinu radikálové francouzští, o nichž přece známo jest, že na spolek franko-ruský vždy velmi střízlivě hleděli. Tak na př. starosta toulonský poslal starostovi kronštatskému dlouhou depeši, v níž ujišťuje Rusko ne- oblomným přátelstvím Francouzů a praví dále: »Kronštat a Toulon byly to, jež pozor- nost světa první výměnou projevů o vzájemn shodě na sebe upoutaly, o shodě, jež časem vytvořila se v pravý spolek národů francouzkého a ruského, jenž nyní opět hlavami spřátelených a spolčených státův slavnostně spečetěn byl.« Starosta Michole zdraví pak Kronštatské bratrsky »srdcem vlasteneckým, jež šťastná událost tato znova vznítila.« Také starosta dunkerský Alfre Dulou poslal depeši městu Moskvě, v níž praví: »Naše vobčanstvo i tisíce hostí vítajíce s já- sotem a nadšením carské manžele projevují nejskvěleji tím živé sympatie své k vašemu šlechetnému národu. Sláva rusko- francouskému spolku ! Městu Moskvě sláva !« Moskevský starosta byl telegrafoval staro- stovi dunkerskému rovněž a ve své depeši vrouci pronesl přání: »Kéž tato schůzk v Dunkerku upevní neoblomně spolek dvou národů sve prospěch civili- sace, pokroku a míru!« Konečně dlužno doložiti, že i kyjevský starosta poslal starostovi remešskému depeši, jež zněla: »Obecní zastu- pitelstvo kyjevské projevuje vám blahopřání své za příčinou příjezdu vznešených hostů a sdílí co nejsrdečněji pocity radosti, jež dnes občané remeššti pocitují.«
#13 alto_textblock #13
Dausset u cara. V sobotu před hostinou po velké vojenské přehlídce u Betheny požádal předseda obecní rady pařižské pan Dausset dvorního maršálka carova Benkendorfa, aby jej caru předslavil. Na dotaz dvor. maršálka odvětil car, že přijme pana Dausseta milerád. Sotva že mu byl před- staven, projevil pan Dausset ihned caru litost Pařížanův, že nemohou cara pozdraviti. Can odtušil: »Děkují vám. Prosím vás, byste obecní radě vyslovil dík můj i carové. Lituji, že jsem nemohl tentokráte Paříž navštívit, a le přiše jsem tentokráte jen, abych vidě vojsko a loďstvo.« Po snídani měl car znovu rozmluvu s Daussetem. Tentokráte chtěl představiti jej caru pan Loubet, ale car mu připomenul ihnod: »Měl jsem již potěšení, seznámiti se s panem Daussetem.« Car slibil, že přiště jistě Paříž na- vštíví. Když pak vlak carský odjižděl z Remeše k Pagny, volal car ještě z okna na hodnosty na stanici shromážděné: »Na shledanou!«
#14 alto_textblock #14
Politické zprávy domácí. Z Krakova, 21. září. (Polský hla o českých kompromissech.) Orgán konservativní strany polské, »Czas«, vidí v kom- promisse, uzavřeném mezi konservativním ústavověrným velkostatkářstvem v Čechách vy- datnou podporu umirněných živlů a nutnou proti-
#15 alto_textblock #15
FEUILLETON.
#16 alto_textblock #16
Ed. Colonne v Národním divadle. Uprostřed slavnostních večerů Dvořákových naskytá se nám vzáená příležitost, uvítati v Ná rodním divadle hosta významu rovněž světového, »jednoho z prvních«. Muže, který nám nad to drahým opravdovými sympatiemi ke tvorbě naši vlastní. A není z těch, již smýšlení své proje- vují pouze vřelým slovem, ochotným slibem nebo vlídnou blahosklonností, Colonne je muž hoto- vého činu. Dovede za ideu bojovati, až zvítězl. Dokázal to již v dobé, kdy proti Richardu Wagnerovi v Paříži byla nejtužší opposice a kdy sám obklopen úzkým kruhem přátel, energicky čelil odporu. Považuji za milou povinnost, vítali Colonnu nejen jako umělce velikého významu, ale i jako vřelého, účinněho přítele našeho hudebního uměn a hodlám-li načrinouti perem nezvyklým jeho umělecký profil, budiž to přijato nejen jako vý- raz neomezeného obdivu jeho umění, nýbrž i jako projev vděčnosti k muži, jenž první uved naši orchestrární hudbu u větším rozměru v Pa řiži a mně poskytl příležitost, bych tomuto umě leckému činu mohl býti kmotrem. Nechci psáti životopis a skoro nerad vzpo- mínám, že Colonne se narodil roku 1838. Živo jeho podobá se na vlas životu jiných slavných hudebníků, kteří našli dobrou hodinu a příznivou bvězdu. Jako hoch dirigoval malý orchestr ve svém rodném městě v Bordeaux, ale s lety rostly jeho cíle. Verdi si původně přával býti varha- níkem v sousedním městečku, Colonne nebyl spokojen z dírigentstvím venkovského divadla, šel rovnou do Paříže, studoval zde jako tisíc jiných a jako sto jiných dosáhl cenu z kom- posiee pod Thomasem a z houslí pod Girardem a Sauzavem. Ale nestal se ani skladatelem, ani značnějším virtuosem housli. Seděl v orchestru divadla a hrál, hrál dlouhých deseť let. Lec
#17 alto_textblock #17
pravá chvíle přišla přece. V červnu roku 1872 nastala změna ředitelství »Odeonu«. Herec Chilly, který zastával tento úřad, zvedaje při oslavě stého představení »Ruy Blas« číši šampaňského, byl raněn mrtvicí a v několika dnech byl nástupcem jeho jmenován Felix Duquesnel. Prvním činem nového ředitele bylo uvedení »Erinnyí«, po- věstné tragedie Lecouta de Lisle na jeviště »Oděonu«. Aby docílil většího effektu, ustanovil Duquesnel provázeti drama melodramatickou hudbou, již za měsic složil, instrumentoval a prý i do hlasů rozepsal neznámý dosud mladý muž jmenem — Jules Massenet. Instrumentace umě- leckého díla toho byla střízlivá, skrovná, By ne- způsobil divadlu značnějšího výdaje, omezilse Massenet orchestrem Lulliho: smyčce a dřeva, žádná žerť, pouze tři trombony »při zjevení« Lecoute de Lisle svolil k průvodu hudebnímu, vymíniv si, že hudba má býti pouhým šelestem nerušicím slovo mluvené. Bylo potřeba někoho jenž by tento šelest řídil a dlouho si hudebníci shromažďující se každodenně o spátě« na hu dební five o'elock v nakladatelství Hartman- nově, lámali hlavu, komu úkol ten svěřiti. Jednoho dne Paladilhe, aufor známě » Man dolinaty«, také u nás hrané opery »Vlasť« jiných ještě skladeb, pohlížeje na ulici »zvolá »Hleďte, tamhle přichází ten, jehož čekáme.e I vchází mladý muž zavalitě postavy, širokých ramen, vzezření milého, sympatických modrých očí, obličeje vlídného, úsměvného. Toť Colonnel zvolali shromáždění. Znali ho všickni, ale nikdo naň nevzpomněl, poněvadž dosud v Paříži před tím »neřídil«. A tento Colonne docilil svým orkestrem, »ševelícím jen dřevy, smyčci a třemi trombony pro zjevent« takového úspěchu, že z kadeta stal se hned generál. Roku následujícího byl Colonne jmenován dirigentem »národních koncertů« (Concert natio- nal), zárodku to přištích koncertů Colonnových v Chátelet, největším to divadle pařížském pro- váděných. A od tě chvíle počíná blahodárnáa
#18 alto_textblock #18
svérázná činnost dirigentská muže geniálního geniálního proto, že nestopuje kolejí vyjezděných nýbrž razí si cestu sám neznámými končinami táhne brázdu lány, dosud ve Francii ladem leží cími, odpůrce mění v nadšené ctitely, davu do- sud nelečnému násilně suggeruje lásku k svému umění a upozorňuje na výtvory umělecké, kter dosud zůstaly nepovšimnuty. Provádí Massene tovo oratorium »Maria Magdalena«, jež Pasde loup byl odmítl, a ukáže, že jest to nejvýznam- nější dilo téhož autora. — Získá ku produke jeho umělce jako Pavlína Viardotovu, Emili Vidalovu, Bosquina i Julia Petita, a doeílí úspěchu neslýchaného. V orkestru mezi jinými seděl Alfred Brüneau u violoncella a Vincent d'lndy. který skromně uvolil se »hráti klapačky« v chor druhého jednání a uhoditi na tamstam, když zavzní hrom nad Golgothou. a Provedení to bylo sice labutím zpěvem snárodních koncertů«, avšak příštím rokem v Cháteletřídí ne již Colonne, který vid budouenost ve svém podniku, koncerty uměle- ckého sdružení (Association Artistique), z kte- rých vznikly nynější koncerty Colonnovy (Con- certs Colonne). Počátek těchto koncertů by nesnadný; vypravuje se, že soudruzi Colonnovi sedící v orkestru, obdrželi v prvních měsícíeh honoráře dobře počítaných sedmnáct sous z koncert, — neboť pro financování koncertů ne sehnal prý Colonne před prvním koncertem více, než 225 franků. Štěstí sleduje však nejen od vahu, ale i vytrvalost a umíněně čelo. — Co lonne neustál, pracoval a dospěl k úspěchu. Vzkřísil mnohá díla zapomenutá, hledal předváděl díla nadaných mladých skladatelů, popularisoval veliká díla geniů neznámých nebo opomenutých. Berlioz býval před tím sice trpěn, přes rameno však pohlíženo na jeho geniálně bizarrní někdy nápady. Colonne, nadšený jeho obdivovatel ve svých koncertech, jež nyní diri- guje každé neděle, předvedl jeho »Fausta pro- klelí« do dnešniho dne již stokráte, vedle toho
#19 alto_textblock #19
všechna jeho díla, jako Trojány, Romeo a Julie. Requiem, Te Deum atd. mnohokráte, a učini tak největšího francouzského hudebníka popu lárním v jeho vlastní otčině. Originální, z jiného světa se zdající hudbu bohužel pozdě uznaného, dle mého náhledu však jednoho z nejzajímavějších mistrů moder ních francouzských, Césara Franeka předvádi v symfonických básních a jiných sklad bách velkého rozměru, předevšim prorazí se symfonickou básní »Redemption«. Wagnera podává odporujícímu ze začátk publiku pařížskému jako horký lék po lžicíeh v úryvcích. A obecenstvo zvyká, ba v poměrně dosti krátkém čase mění se bývalý odpor v ne slýchaný enlhusiasmus. Po Wagneru přichází na řadu Slovan, Ru Čajkov kij. — Véřili byste, že i s tímto mistrem Colonne hned neprorazil? A přece uváděl ruské skladatele v době politicky velice příznivé, době to, kdy Rusko a Francie se sblížily, a Rusove v Paříži stali se modou, Čajkovskij pak v te době byl již v Německu takřka populárním. Coloune tímto úkazem, jak mně vypravoval sám byl překvapen, avšak nelenil a brzo na tc uspořádal »ruský«, později ještě jeden »rusko francouzský« festival. Tak odpověděl Pařížanům za Čajkovského Ostatně býval Colonne zvyklým jednati vždy pevně dle svého přesvědčení a nečiniti koncessi Vyprávěl mi mezi jiným, s jakýmsi obtižem bylo mu zápasiti při provedení Saint-Saěnsovy opery »Samson a Dalila«. Jeviště veliké opery ji bylo odmitlo. Co lonne, jsa dílem nadšen, pojal myšlenku, před vésti je celé na koncertním podiu a docíli u svého publika činem tím úspěchu ohromného Zvláštní, zajímavý rys povahy Colonnovy spa- třuji ve faktu, že byl první, kdož zval cizí di- rigenty do Paříže a svěřil jim svůj vycvičený orkestr. Nejprvé Mottla. Pak následoval Richten i jiní. Colonne si přeje, by jeho publikum vzdě
#20 alto_textblock #20
lávalo se co nejvíce a poznalo tedy stanovisko a způsob též jiných dirigentů; je si vědom toho, jak důležité při hudbě, opírající se o mo- tivy národní, by byla podána jeho obecenstvu také těmi, kteři dovedou procititi vůni domácí hroudy, a zve tedy vynikající dirigenty jiných národů. I skladatele samotné zve k řízení jejich skladeb, tak na př. Nora Griega a j. A při všem tom sám zajímá se neobyčejně o způsoh pojmutí každého svého hosta-dirigenta, a c dobrého a užitečného shledá, sobě osvojí. Jest vůbec nejupřímnějším vyznavačem Schumannova výroku: »Es ist des Lernens kein Ende.e (Účení nemá konce) — Pro mne tvoří Colonne v řadě světových dirigentů zcela svou, mar- kantní osobnost. Především jest to plnokrevný Francouz. Spo- juje temperament, oheň a nadšení nikdy nemizlc s eleganci, espritem a jemností jen Francouzům vlastní. Pohyb pravé ruky jeho jest zcela své- rázný právě tak, jako jeho někdy nápadný zájem o první housle, s kterými, chvílemi zdá se, že zpivá. Není to nevysvětlitelné u diri genta, který jako on, prošel dříve hou- slovou školou, než se mu dostalo do ruky taktovky. Jest přirozeno, že nejzajímavějším a nej- větším jest Colonne v reprodukci skladatelů své domoviny. Zajisté dá mně mnohý po koncerlu v Národním divadle jím řízeném za pravdu, že zvláštní půvab jeho reprodukce převádí se tou měrou na skladbu jím interpretovanou, že tato zdá se nám býti ozářena v jiném světle a snad mnohý bude rozvažovati, zda správno, by hudba všech národů pouze se stanoviska hudby ně- mecké byla posuzována, kterýžto způsob ná- zorů, více než se zdá, u nás zakořeněn. — Podaří-li se Colonnovi aspoň částečně tento názor svým koncertem vyvrátiti, nezůstane jeho umělecká návštěva u nás bez blahodárných O. Nedbal. účinků