ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 d7d4ac70-70ab-11dc-b6ac-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
2. ledna 1903. Číslo2.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Strana 3.
#4 alto_textblock #4
o tom sepsán i protokol, přece v nich bylo pokračováno. Rada zem. soudu na odpočinku Hikisch, který přijel až z Aše na své čestně občanství voliti a notář Rietsch z Nýrska, známý německo-nacionální štváč, rozhodli, že se bude volit dále a skutečně se volilo až do 4. hodiny bez vědomí Čechů, kteří vidouce úřadní akt zastavení voleb odešli. Rozumí se, že si zvolili v obou sborech výhradně jen Němce a renegáta Čecha Krausa. Nemajíce dost oprávně- ných kandidátů »zvolili« i dva výrostky, kteří nemají ani aktivního ani passivního práva voleb- ního. Potom zaslala se triumfální depeše do »Pils. Tagblattu«, že Němci zvítězili a k tomu ve všech třech sborech, ačkoli se v Ouborsku voli jen ve dvou. Jak z vylíčeného vidno, ne- může se o žádném vítězství, ba ani o žádných volbách mluviti, neboť ani akt volební po úřadním zastavení ani »výsledek volební« nemají žádné platnosti, i byl proti tomuto podařenému chytráctvl ouborských Němců s české strany podán protest. Ovšem by mělo býti na Linz- mayera podáno i trestní oznámení, neboť to, co provedl, jest podvod v nejlepší formě. Falešná vy- hláška byla uchystána jenom pro ten připad, kdyby věci pro Němce dopadaly špatně, a nebýti tohoto ne- otesaného úskoku, dnes Ouborsko získáno Čechům. Volby zastaveny jen proto, že se Linzmayr obá- val vítězství českého. Voličstvo české, vedené p. Jar. Prunarem, kráčelo k volbám se zárukou na- prostého vítězství aspoň ve druhém sboru, v němž Češi mají většinu zabezpečenou a silnou nadějí, že proniknou i v prvním sboru, kdež jazýček na váze byl v moci jediného voliče snad by se bylo podařilo jej ziskati, aby voli se svými českými soukmenovci. Předehra zasta- veného volebního aktu byla velice bouřlivá, ano divoká, při čemž vynikal zvláště starosta Linz- mayer, který cítil, že pod ním starostenské křeslo praská. Stížnost na neohrabaný úskok Linzmayerův, jímž ovšem získali Němci času k obnovené agitaci, podala u okr. hejtmanství v. Klatovech šestičlenná deputace ouborských voličů českých současně se zprávou o průběhu fingovaných voleb i žádostí za sesazaní starosty Linzmayera. Kdyby se něčeho podobného do- pustil za podobných poměrů starosta Čech, o sud sesazení by ho neminul. Ale chráněnci mocného a vlivuplného Schreinera, Linzmayerovi, bude snad poskytnuta příležitost k nověmu opětnému terrorisování českých voličů o příštích volbách. jímž česká strana hledí vstříc s pevnou důvěrou vitězstvi aspoň ve druhém sboru. Jsou přichy sláni znovu podrobiti se i práci, námaze, proti- venství a bojovati proti sveřeposti a bezohled- nosti poštvaných nacionálů ouborských. Nebo cena zápasu jest dosažitelna. Ouborsko jest jed- ním z nejdůležitějších bodů jazykového roz- hraní, stojí tedy také za každý sebe prudčí a svízelnější zápas. Jenom by neměli býti o pou- štěni ve svém boji. Po boku Němců stáli dva poslanci, Schreiner a Grössl. — »Čeho nám třeba« je název brožurky, která vyšla k Novému roku, jako »nalehavé slovo k úkolům doby« a projednává otázku,v poslední době hojně přetřásanou, o potřebě »zřízení idey národní«. Autor (A sty an ax) vyvozuje nalehavost úkolu jak z povšechných zákonů života, tak najmě z dané situace národně- politické, ukazuje k povaze i úkolu zřízení i k prostředkům (znárodní kolek« atd.), na jichž základé bylo by lze opatřiti naši domácnost ná rodní ústrojím mohutné výkonnosti, jakého v zá- pase existenčním na svoji škodu dosud postrá dala. Brožurka je na skladě ve všech knih kupectvích.
#5 alto_textblock #5
— Osobní. Berní inspektor dr. Bronislav Wel lek jmenován byl finančním tajemníkem pro obvo finančního zemského ředitelství pro markrabství mo- ravské v Brně. — V ministerstvu obchodu jmenován byli koncipisti dři. Emanuel ryt. Kusý z Dubravy a Jaroslav Kořínek mistotajemníky. — Výpravee u báňského ředitelství v Mostu B. Hüttl jmenován byl od ministra orby pokladním kontrolorem. — Pan František Ševčík z Unhoště, nyní v Lounech, po- drobil se u místodržitelství v Praze zkoušce mistra tesařského a byl uznán způsohilým. — Úmrlí. Předevčírem zemřel na Král. Vinohra dech vládní rada pan Ceněk Pivák. Narodil se dne 6. října 1828, vstoupil v r. 1855 do služeb pražské policie, byl dlouhou dobu správcem vinohradského komisařství a v r. 1898 dán byl do výslužby. Včera zemřel pan Josef Klumpar, měšťan pražský a místr soustružnický, v 71. roce věku. Pohřeb bud zejtra o 4. hodině z domu smutku v Safaříkově ulic č. 4 n., na Král. Vinohradech na hřbitov olšanský — V poslední den starého roku zemřel v Nové Pace o půl 3. hodině odpoledne v požehnaném věků 79 let vážený měšťan novopacký pan Jan Nechanský otec pana Jindřicha Nechanského, starosty Národní jednoty severočeské. Zesnulý, upřímný přivrženec ná- rodní strany svobodomyslné, byl zvláště za mladšicl svých let národně neunavně činným. Prodchinut du- chem vlasteneckým, zúčastníl se téměř celé půl sto- letí všeho ruchu národního i národně politického. Ne- bylo snad jediné významné národní slavnosti, ať kde- koli, aby se jí zesnulý nebyl zúčastnil. Zvláště v dobách smeelinků« byl horlivě činným, kdý za své vlastenecké smýšlení byl i peněžitě pokutován. Av duchu tomto dokonal v úctybodném stáří i svůj život. Čest budiž pamálce jehol — Všeslovanská výstava v Petrohradě r. 1904 V minulé schůzi přípravného výboru pro uspořádán českého oddělení na všeslovanské výstavě zvolenio bylo šestičlenné subkomité ža příčinou sestavení pro- gramu českého oddělení a písemného dohodnutí s pe- trohradským hlavním výborem o bližších podmínkách výstavy. Předseda suhkomitětu p. dr. Josef Scheiner obdržel teprve tyto dny odpověď z Petrohradu na svůj dolaz, jak veliké místo bude českému oddělen vymeřeno. Petrohradský výbor ujišťuje přípravný vý- bor český, že všemožně se vyhoví přáním českých vystavovatelů a stanoví již některé podmínky vý- slavy. Příznivá tato odpověď značně přispěje k urych- lení přípravných prací a k sestavení definitivního pro- grámu. Odpověď petrohradského hlavního výboru oznámena bude pp. členům přípravného výboru v dneš- ní schůzi, jež se koná v místnostech p. Koláře v Ce- letné ulici o 8. hod. večer. Dalším bodem programu jest svolení výkonného výboru, sestavení širokého výboru, do něhož mají být povoláni zástupci všech důležilých českých korporací a ustanovení jednacího řádu. Vzhledem k důležitosti předmětů jednání jest nutno, by pp. delezáti a pp. členové do dnešní schůze v plném počtu se dostavili. — C. k pošlovnímu ředitelslvi v Praze k pe- všimnulí Poštovní úřad v ryze českém Milevsku u Tábora vyvěšuje kursy vídeňské bursy na tiskopisech pouze německých. Tážeme se c. k. poštovního ředitelství pro království české, zda-li tato provokace českého obyvatelstva milevského děje se s jeho vě- domim, či snad docela k jeho rozkazu a žádáme za rychlou ná pravu. — Archaeclogickoiepigrafický kurs pro professory slředních škol. Universitní docent pan dr. HIynek Vy- soký zahájí letošní svůj kurs v sobolu B. ledna vt hodin večer v Klementinu čís. V. Přednášetí bude o výkopech v hieru epidaurském a jich významu. Zvláštní pozvání na sbory professorské se nerozesílají. České feriální osady. Spolek pro česke Teriální osady konal včera 21. řádnou valnou hromadu. Schůzi zahájil předseda p. Ferd. Mellana uvedl, že spolek i letos lěšil se přízní všech kruhů. Tak výplaceno bylo 5000.— K ze 31. státni lolerie do-
#6 alto_textblock #6
bročinné, město Praha dalo opět 1200 K, mimo mnohé jiné blahovůle, jež uvádějí se ve zprávě výroční. Král. Vinohrady zvýšily podporu na 200 K a četní jiní dobrodinci o zdar mravně nebo hmotně pečovali. Vzdav díky všem členům výboru, kteří opravdověo rozkvět spolku se přičinili, vzpomenul všech zesnu- lých přátel, jichž památka povstáním uctěna. Vedení osad bylo vzorné po stránce vychovatelské i hospo- dářské, začež vzdány díky obětavým učitelkám i uči- telům a cholím těchto. Lelos vyslán byl největší počet dětí na osady a sice 568. Z pokladniční a účetní zprávy vysvítá, že spolek sice nastřádal něco jmění, avšak úkol, který si předsevzal — vystavění vlastní budovy — vyžaduje dalších obětí země, obcí, okresů i jed- notlivců. Po schválení výročních zpráv k návrhu re- visora p. Zďárského uděleno výboru absolutorium. N to přikročeno k projednání návrhu o stavbě vlastní budovy v Luži u Vysokého Mýta. Reřerent stavebníp Bohumil Holeček podal vysvětlení a návrhy po stránce stavební, p. MUDr. Vlast. Klíma doporučoval místoa okolí po stránce zdravotní a jednatel p. Jaroslav Švest- ka poukázal na nutnost vlastní budovy po stránce praktické, hospodářské a vychovatelské. Budova má pojmouti 100 dětí, bude míti vyhražené ložnice, umý- várny, koupelnu, hernu, inspekční a obývací pokoj učilelů, úřadovnu, své spíže a sklepy, jídelnu, velkou zahradu s verandou; v budově zavedena bude všude do poschodí voda a to pitná i užitková. Lůžkové potřeby, nábytek, nářadí atd. doufá spolek získati dary obecních a okresních zastupilelslev, velkých firem atd. Návrh výboru slavebního přijat a uloženo, aby se hned na jaře se slavbou počalo, tak aby v roce 1904 osady již aspoň částečně dlely ve vlastních místnostech. Do výboru zvoleni na 3 leta: pí. Boža Hrdličková, chol advokáta, pp. Josel Schrötler, učitel, Ant. Mojžíš, ře- ditel škol, Jos. Müldner, býv. lékárník, Eman. Král, úřadník, Jarosl. Švestka, říd. učitel. Náhradníky na 1 rok: p. Ant. Toufar, kupec; na 3 lela: p. J. Kadeřá- bek, továrník. Revisory na 1 rok: Rud. Heřmánek, laj. pojišťovny, Václ. Žďárský, inventárník. Vyšetř. komise na 3 leta: slč. Boh. Luckova, učitelka na Král. Vino- hradech, p. Jul. Tikovský, učitel a p. Frydrych, uč. v Žižkově — Méstská knihovna a čítárna v Žižkově, umí- stěna v budově, vyšší reálky č. p. 900 (vchodz Palackého třídy) přístupna bude od 1. ledna vždy v pondělí, ve středu a sobotu od 4 hod. odpol. do 7 hod. več.; ve svátek se neúřaduje. Čtení knihv čítárně, jakož i půjčování jich domů jest bezplatné, pouze kdo čísti chce knihy doma, musí složitiv městském důchodě zálohu v obnosu 2 až 6 K, která se vrátí, když osoba, která ji složila, již knih domů si nevypůjčuje. — Zrnšení erárních mýt. Činnost státu rakou- ského po zařízení vhodných dopravních prostředků v říši zahájena již králem českým a uherským Josefem I., po jehož krátkém panování od r. 1705—1711 pokra- čoval v záslužné snaze Karel VI., Marie Tereziea Jesef II., jakož i po velikých bouřích francouzských další nástupci na trůně rakouském, tak že dostoupila délka erárních silnic do doby naší 4.293. 547 kilometrů. (Zemská silnice z Jilemnice do Vysoké a Roketnice 23 05 kilometrů; okresních silnic v době nejnovější jest k 17 millionům kilometrů, obecních k 5millionům kilometrů). Erární silnice, na nichž mýto od 1. ledna 1903 je zrušeno, jsou: 1. Praha-Písek-Vodňany-Budě- jovice-Kaplice s pokračováním do Hor. Rakous. 2. Praha-Benešov-Tábor-Veselí-Budějovice s pokračová- ním do Dol. Rakous, pak Benešov-Vlašim-Pelhřimov- Jihlava. 3. Praha-Černý Kostelec-Kutná Hora. 4. Pra- ha-Český Brod-Kolín-Čáslav-Chrudim-Lilomyš! Svila- va (na Moravě) s dalším pokračováním: Čáslav- Chotěboř-Žďáry: Čáslav-Německý Brod-Jihlava (k Znojmu a Vídni). 5. Praha-Poděbrady-Králové Hradec Jablonné. 6. Praha Brandýs-Mladá Boleslav-Jičín -Trut nov-Libov (ve Slezsku): Mladá Boleslav-Mnichovo- Hradiště-Liberec-Friedland (do Lužice); Mnichovo Hra diště-Mimoň-Děčín. 7. Praha-Mělník-Česká Lípa-Rum- burk. 8. Praha-Velvary-Terezin-Teplice. 9. Praha- Sla- ně-Chomůtov; Slané-Karlovy Vary. 10. Praha- Berouu- Plzeň-Přimda: Plzeň-Lokel-Kraslice; Plzeň-Žatec-Te- plice; Plzeň- NepomukPísek; Plzeň-Klatovy-Eisen- stein; Plzeň-Domažlice-Brod (v Bavorsku). 11. Praha- Dobříš-Vimperk-Kunžvart — V sylvestrovsko-novoroční noci. Je ode dávna zvykem, že tato noc náleží volným projevům, Každé- mu je volno libovolně se v hostinci zdržeti a dle chuti i schopnosti se napíti a polom na ulici z plna hrdla si zazpívat či zahulákat. A dle toho jeví se také obraz ulic hlavního města i předměstí v sylvestrovsko- novoroční noci. Zdá se, že teniokrále pouliční rucha povyk byl značnější a mocnější let minulých. Už tomu popřávalo i počasí. V poslední den v roce výdatně pršelo a do nového roku byly ulice jakoby vymelené V noci nastal mrazík, při kterém procházka nebyla ne- příjemná. Veškeré místnosti, kde byly pořádány slav- nosti a zábavy na počest nového roku, těšily se hojne návštěvě. Půlnoční scény příslušným způsobem byly oslaveny vzájemným blahopřáním a zvedáním po- hárů. Sklínký s pěnícím šampaňským stejně vřele n sebe narážely, jako půllitry s pěnící chmelovinoua všude rozléhalse jeden hlas: vše nejlepší v tom novém roce! Někde si také vše nejlepší nepřáli, jakž tomu nasvědčuje agenda policejních strážnic a lékařů. Pro sylvestrovsko-novoroční noc byly stráži sice vydány zvláštní instrukce (nezakročovati proti opilým, láteři- cím, zpívajícím atd), ale proto přece přírostek někte- rých separací byl hojný. To z těch případů, kdy míslo blahopřání jeden druhému hlavu rozbil, nebo mu tělo nožem rozpárae Čím později bylo, tím hlučnější pa- noval život na ulicích a teprve ráno zavládl obvyklý ruch. Střediskem promenujících byl i tentokráte Př- kop, který v novoroční noci stal se jevištěm tuhých zápasů. Hlučně výjevy začaly tam o půl druhé v noei a skončily po čtvrtě hodině ranni, kdy nabyly tak značného rozsahu, že celá staroměstská policejní po- hotovost musila být zavolána k intervenci. O půl druhé hodině shromáždilo se Na přikopě asi 300 židovskýcli příručí a jiného německo-židovského doroslu. Přišli s vrčitými úmysly, provokovat Čechy. Kdy pak se jím to poštěstí, řvát Na příkopě jako v pralese! Rozdělil se ve skupiny a počali provozovati pusté reje. Něktei nosili na hlavách maskarní čepice, jiní dávali na po- chodu takt z bigolíonů. Jakmile tato skupina potkala chodce, česky mluvicí, židovští komí vráželi do nich posměšně volali „Na zdar!“ Také se několikráte sta lo. že Čechy ztrýznili. Když nastalo shluknutí a stráž přikvapila, řvali komí „Na zdar!“ a stráž v domnění. že zástup sestává z Čechů, opěl se vzdálila a hloučky židovských komí prováděly podobné rejdy až do pol třeti hod. v noci. Tu situace se změnila. Z různých stran přišlo Na příkop, po celou noc elektrickými obloukovými lampami ozářený, množství Čechů, kteří zapěli tu „Hej Slovanél“ a „Kde domov můj?“, kte- réžto písně židé a Němei provázeli jekolem, syčením a pískáním. Potom ještě několik srážek židovští pro- vokatéří zavinili. Tu zpravidla bylo rozdáno mnoho políčků a ran holemi. Komi a jich průvodčí byli ve- směs ozbrojení silnými holemi, důkaz to, že se náležitě připravovali na oslavení křesťanského Nového roku. Ze šarvátek bylo několik pozdních chodců předvedeno na strážnici a komí vždy dovedli to zařídit tak, že označili za útočníka — Čecha. Přes hodinu měli zarytí neprátelé české národnosti Na příkopě naprostou vol nost. Poněvadž ozbrojená moc nezakročila, získali si napadení Čechové zadosliučinění sami Před 4. hod ranní po četných menších srážkách došlo nedaleko Můstku k rosáhlé pranici, při niž polomci Mojžíšovi dostali důkladný výprask. V průjezdě nárožního do- mu, kde nalézá se Kolářova kavárna, z nenadání na- slala tak veliká tlačenice, že ve skleněných dveřích byla vyražena silná labule. Mnozí účastníci hlučného výjevu byli povaleni a pošlapáni, četní ztratili klo- bouky a hole. Situace byla Na příkopě tak hrozivou, že ze staroměstské strážnice musila býti povolána četná posila stráže. Zloba zástupu namířena hlavně na jednoho israelitu, klerý po dvě hodiny rafinovaným způsobem provokoval. Čas pokročil mezitím tak znač- ně, že zástup se rozešel. Snad by bylo dobře, vše to na příštího Sylvestra si zapamatovat! — Úřadní zpráva o pouličním ruchu zni velmi suše: „O 1/21. hodině v noci sešlo se Na příkopě asi 300 německých ob- chodních příručí a studentů, kleří procházeli se z častých výkřiků „Heil“ a „Na zdar!“. Později shro- máždilo se Na příkopě větší množství obecenstva, kterě tam prozpěvovalo „Hej Slovaně!“ a „Kde domov můj? Stráže musily celkem asi třicetkráte zakročiti, aby šarvátkám učinily konec, ale pachatelé vždy uprchli.“ — Nejen Na příkopě ale i mnohde jinde bylo v sylvestrovsko-novoroční noci velmi hlučno. Na Žiz- kově strhlo se několik pouličních šarválek a takév některých hostincích mezi hosly došlo k hlučným vý- měnám názorů. Nedlouho po slavnostní půlnoční scé- ně v hostinci v č. 813 v Zižkově povstala mezi něko-
#7 alto_textblock #7
lika hosty rvačka, jejíž dohra prozatím byla na poli- cejní strážnici. Obchodní sluha Zdenko Perner, 27 roků starý a bydlící v č. 33 v Harantově ulici, z obavy. aby jeho příbuzný, který se zápasu zúčastnil, nebyl poraněn, chtěl jej vyvěsti z místnosli. V tom přilétla sklenice, jíž mrštil neznámý pachatel, zasáhla Pernera na levém uchu a způsobila mu značné poranění. Lá- kař p. dr. Feigl zraněnému poskytl první pomoci. Po- dezření, že sklenici hodil, bylo uvaleno na dělníka Frant. Šimka. — Hlučné intermezzo při taneční zá- bavě stalo se po 2. hodině ranní v hostinci „u Rels- mannů“ v Haštalské ulici č. 791—I. Z hostince „u Oštěpů“ v tu dobu vyřítilo se asi 25 mladíků, kteř chtěli vniknouti do taneční místnosti. Tanečníci po- stavili se jim však do cesty a vypudili je na ulici- Jako bezpečnostní asistence byl přítomen policisla Herzinger, jemuž neznámý pachatel dal ránu do hlavy. Policista tasil pak šavli a nejblíže stojícímu zasadil několik ran. Útočníci potom se rozprchli. Trestní ří- zení bylo zavedeno. — Oslavovalelé příchodu nového reku, kteří se po jedné hodině v noci ubírali Dušní ulicí v pátě čtvrti, nalezli tam na dlažbě ležeti v úpl- ném bezvědomí ženu, jejíž jméno nemohlo se zjistiti. Kolemidoucí povolali policejní hlídku, která dala ženu převézti na strážnici. V separaci pokusila se neznámá o sebevraždu oběšením na zástěře, pokus len byl však náhodou zpozorován a překažen. Neznámá, klerá byla úplně zpita, ponechána na tvrdém lůžku v separaci až do včerejšího odpoledne. — Jedna šarvátka ozná- mena také ze Smíchova. Před domem č. 66 v Kinského třídě o 1/43. hod. ranní povstala tuhá půtka mezi 30- letým dělníkem Frant. Boleslavem z č. 75 v Podolea 21letým sluhou Bohdanem Barochem z Král. Vino- hradů č. 1015. Spor vznikl z loho důvodu, že Baroch prý zůmyslně vrazil do Boleslava. Ze slovní půtky povstala rvačka, Boleslav vytáhl z kapsy nůž a svému protivníkovi zasadil bodnou ránu do levé ruky. Když nastalo prolití krve, dostavila se policejní hlídka a předvedla oba zápasníky na strážnici, kde lékař p dr. Brejcha poraněnému poskyl příslušnou pomoe. Pachatel ponechán na pryčně v separaci. — Na žižkov- skou policejní strážnici přišel o 1/22. hod. v noci 26letý pekařský pomocník Ludvík Brabec, bydlící v Žerolí- nově ulici č. 21 v Žižkově a udal, že byl v Poděbra- dově ulicí neznámým mužem přepaden a prý bez pří- činy nožem bodnut do levé tváře. Po lékařském při- spění byl Brabec ponechán v domácím ošelřovánía pátrání o jeho udání zavedeno. — Včera dopoledne procházela ulicemi pražskými vojenská hlídka, ozbro- jená ručnicemi s nasazenými bodáky. Hlídka přišla také do bezpečnostního oddělení v Bartolomějské ulici, kam ji následovalo mnoho malého publika. Vojenská hlídka někoho hledala a to zavdalo podnět k různým domněnkám. Zatím šlo o věc všední. Pěšák jeden o pěš. pluku č. 88 vzdálil se z kasáren, dlel kdesi na nedovolené oslavě nového roku a zapomněl se vrátit do kasáren v domnění, že nebude tak zle, když ráno bude u snídaně o jednoho méně. A hlídka byla vyslána, aby po zmizelém pátrala. — Německá hulákající spo- lečnost byla ozbrojena nejen obušky, ale i jinými zbra- němi. Právník p. Boh. S. z Vodičkovy ulice oznámil po 4. hodině ranní policejní hlídce Na přikopě, že jeden israelita ohrožoval jej revolve- rem a týž útočník že prchl do kavárny „Continental Na toto oznámení odebral se policista do kavárny, ale pachatel ovšem nebyl tam k nalezení. — Zrušené kurátorství. Sděluje se s námi, že včera přihlásili se k pozůstalosti po JUDru. Tockstei- noví na Král. Vinohradech za dědice obě děti zesnu- lého, pročež zřízená kuratela odpadá. — Výstraha před stěhováním do Chile. Kterýs kolonisační jednatel v Santiagu zasílá prospekly,v nichž se činí pokus, dělati propagandu pro vystěho- valectví do Chile. Úřady důrazně upozorňují, aby udáním vystěhovaleckých jednatelů nebylo vůbec víry dáváno. — Zlodějské historky. V novoroční noci vnikli ne- známí pachatelé světlíkem nade dveřmi do krámu řezníka p. Tomáse Maška v č. 280 na Malé straně. Zlo- ději vypáčilí zásuvku, ale peněz tam nenalezli; a po- něvadž v krámě maso nebylo, odnesli alespoň kožich a dvě řeznické zástěry. — Rozmarný případ s ukra- deným vozíkem stal se v Nuslích. Bývalý zahradni- cký pomocník František Fiala předvčírem odpoledne lamentoval před kořalnou v domě č. 55 v Nuslích, že mu někdo odcizil dvoukolový vozík, který před ko- řalnu postavil. Nářek poškozeného zaslechl policisia, který Fialu požádal, aby se odebral na komisařství, za účelem popsání vozíku. Mezitím, co Fiala vykládal, jak „jeho“ vozík vypadal, došla na komisařství nusel- ské telegralická zpráva z komisařství vinohradského, že sluhovi Ludviku Zieglerovi z Karlovy ulice na K.. Vinohradech někdo odcizil vozík mezitím, když ze sklepa vynášel zboží. A ku podivu, vozík Zieglerův byl jako vejce vejci podoben vozíku, jehož ztrátu oznamoval Fiala. Tato podobnost vzbudila podezřeni a za nedlouho zjištěno, že Fiala vozík odcizil, ale z krádože mnoho neměl, poněvadž někdo opět jemu vozik odvezl. A i ten neznámý byl vypátrán. Žena Zieglerova, dověděvši se o tom, že mužovi odcizil někdo vozík, šla ho hledati. Vozík nalezla před ko- řalnou a — odtáhla ho domů. Fiala byl ponechán v separaci. — Do hostince „U krále Jiřího“ na Kral. Vinohradech předvčírem v podvečer přišel párek, dle zevnějšku manželů z venkova. Najal pokoj a za chvíli vyšli oba, oznámivše pokojské, že jdou do divadla. Když se nevraceli, pokojská prohlédla pokoj a tu le- prve vysvětlila si záhadu, proč venkovan do divadla šel s objemným kufrem: v tem kufru patrně odcizil peří z polštářů a ze svrchnice, kleré udatně vykuchal. Pátrání po zlodějském párku bylo zavedeno — Náhlé úmrlí. Kočí fiakru Jos. Hahouš, 40 roků starý, předvčírem před 10. hod. v noci odvedl koně do stáje a odebral se do svého bytu v č. 26 v Kateřin- ské ulici na hoř. Novém městě. Sotva že za sebou zavřel dvéře, fiakrista klesl a zemřel. Z nařízení lé- kaře p dra. Kvasničky byla mrtvola převezena do pathologického ústavu. — V Karlově ulici č. 5—I. by- dlicí 71 letá vdova Pavla Kurzweilová předvěírem od- peledne náhle zemřela. Mrtvola byla rovněž do pa- thologického ústavu převezena. — Dilko uhoielo. V Cukmantlu chtěla v těchto dnech 8letá dceruška úřadníka Aloisie Štěpánova roz- svítiti vánoční stromek a sňala s něho svíčičku, aby zapálila ji v kamnech. Protože však žár v nich pálil ji do ruky, ovinula si ji zástěrkou a snažila se takto svíčičku zapáliti. Dřive však vzňala se jí na ruce ovi- nutá zástěrka a od ní neprodleně šatičky. Děvče bylo hned v jediném plamení a utrpělo tak těžké popále- niny, že za dva dny zemřelo — Ze Štvařina. Dne 28. t. m. pořádal čilý od bor Národní Jednoty severočeské divadelní předsta- vení, které se skvěle vydařilo. Přes nepříznivé počasí byla návštěva přečetná. Čistý výnos 37 korun brl ústřednímu výboru zaslán. Dne 1. února t. r. pořádá odbor první ples. — Navoroční omluvenky prostřednictvím Ústřední Matice školské zaslali dále: pp. Jos. Müidner, em. lékárník v Praze a JUDr. Přemysl Šámal, advokát v Praze; p. Josef Mašek, c. k. vrchní inspektor evi- dence katastru v Brně: p. Jan Kajnuš, strojní tiskař v Letovicích na Moravě: p. Čeněk Kaska, účetní v Bečva ech; p. dr. Josef Podvinec, advokát v Ko- líně; p. Jindřich Brejský, c. k. komisař finanční stráže ve Slaném; p. dr. Josel Chlumský, professon na c. k. gymnasiu v Křemencové ulici; hůtel »Vor- lický« v Kralupech n. Vlt.; p. Jan Rejmar, městský tajemník ve Slaném. Prostřednictvím místního odboru Ústřední Matice školskév Praze VIII. pp.: Jan Hocke, učitel; Jan Hofmann, kupec; Frant. Periík, kloboučník: Bedřich Vagner, kupec: Stauislav Veger, inženýr: Vítězslav Vondřich, maj. domu a Václav Ulrich, učitel.
#8 alto_textblock #8
— Vánoční bra se zpěvy od J. Koštálka hrána byla minulou sob tu mladeží vinohradskou ve pro- spěch obou sirotčinců učitelských, Boizanova a sa mostatného. Drobní ochotníci i ochotnice hráli s lá- skou a radostí, obecenstvo malé i dorostlě jevilo ve likou účašť. Hra opakováoa bude v sobotu 3. ledna ve 3 hodiny odpol. v divadelním sál e Národního do- mu na Král. Vinohradech. Hra trvá do půl 5. hod. Čislovaná sedadla po 1 K, nečíslovaná po 60 hal jsou v předprodeji v knihkupectví na Král. Vino hradech a budou též u pokladny prodá vána
#9 alto_textblock #9
Různé zprávy.
#10 alto_textblock #10
= Bývalý arcivévoda a bývalá korunní princezna. Z Paříže (eiegralují: Arcivévoda Leopold obývá Montreuxu malý pokojik se železnou postelí. Vůč zpravodaji »Journalu« se vyslovil, že sl. Adamovičov zjedná satisfakci tím, že ji pojme za choť a že kaž
#11 alto_textblock #11
dého spráská, kdo by ji urazil. Osočovatelé její snad budou pokládati sebe nedůstojným, bíti se s Leopol- dem Wölflingem, avšak pro ně a pro souboj že bude zase on arciknížetem. Na konec prohlásil, že uve ejní snad knihu = Požár v dole. Z Petrohradu se ozpamuje Dle zpráv z Bachmutu zabynulo při požáru v Anen- ském dole 58 osob. Zachráněno bylo 11 osob po pobylu 60 hodin a 21 po pětidenním pobytu v dole
#12 alto_textblock #12
Školská hlídka.
#13 alto_textblock #13
»Budač Opočenská« koná valnou hromadu6. ledna 1903 v Opočně o 12. hod. polední v Národním domě. 1. Formalie. 2. Zprávy delegátů. 3 Za drem. J. Durdíkem, kol. Ot. Sklenář. 4. Volné návrhy. Učitelské zkoušky dospělosti. Žádosti těch, kleři se připravovali soukromě nebo chodili do jiných škol, za připuštění ko zkoušce dospělosti, přijímá ředitelství ústavu ke vzděřání učitelů v Poličce do 15. února.
#14 alto_textblock #14
Z literatury. Imitace.
#15 alto_textblock #15
2 — V jednom reklamním mserátu četl jsem čirnáct důvodů, proč je lépe kupovati dia- manty umělé než diamanty pravé. Znamenitost umělých diamantů tak byla dokonale vypsána vychválena, jejich naprostá shoda s pravým drahokamy tak jasně dokázána, že členáře mi- moděk napadlo, proč je obchodník ten nepro- dává raději přímo za pravé, když si troufal do- konce vyložiti mezi svými imitacemi několik pravých kamenů a nabízel je za cenu imitace tomu, kdo je od oka rozezná. Není pochyby, že by velikomyslnost prodavače broušeného skla neobstála ve zkoušce poctivosti, a že by rád svoje »téměř nerozeznatelné« zboží udával za pravé, kdyby . . . . . . v tom kdyby to právě vězí. Sotva stý, snad i tisící člověk z obe censtva dovede oceniti rozdíl pravého a umě- lého démantu jinak než podle ceny zaň zapla- cené, ale to nevadí: je-li na pochybách, obrátl se k odborníkovi, o kterého neni nouze a za minutu dozví se bezpečně a jistě, má-li na dlani sto tisíc nebo pět korun. Bezpečnost úsudku je naprostá, všechny chvály, všechna doporačení, všechen lesk a všechna úprava neplatí pranie proti prosté, odborně provedené zkoušce. Zkouška pravosti neučiní sice majetníka kamene mou- dřejším, jeho dojem a požitek z drahokamu bude i pak určován jen blahým vědomím, jakou sumu representuje ta skvělá jiskřička bezbarvé hmoty, kterou se zdobí, ale v té jistotě, že má pravý skvost, jejž i jiní uznati musí, spočívá pro něho pramen radosti, který i v jiných pří padech tak mnohému člověku nahražuje sku- tečné dojmy a požítky umělecké. V umění však, zvláště v umění literárním není takové bezpečnosti v rozeznávání pravých drahokamů a imitací, není tu ani tribunálu, an jednotlivců, kteří by znali prosté, odborné me thody, jak zkoumati pravost a nepravost toho co se jim předkládá, aspoň ne takové methody. které by uspokojily bezpečně a jistě ten kupu- jící, čtouci dav, jenž by rád kochal se skvosty literatury a často bývá na vahách, pro co se rozhodnout. Tato nejistota vede k tomu, že imitace my šlének, stylu, latek, kvele v literatuře tak bo- haté, že dusí a zatlačuje originály a ovládá mnohdy úplně celý trh a mysli čtenářů. Nen pochyby, že vždy několik jednotlivců má vzácný dar rozpoznávat čisté, z hluboké a umělecké duše prýštící umění, od těch »téměř k neroze- znání dokonale stejných« produktů, které více neb méně zručně jsou skládány z dojmů, z my šlének, nápadů a celých prací cizích, ale schází formulka, kterou by se rozdíl ten dal vyjádřit určitě, mechanický, v každém případě a pro každého. Proto imitace roste v literatuře utě šeně a není obavy, že by se musila u čtoucího — a kupujícího obecenstva báti konkurrene originálních pras Co je však literární imitace ? Jen nepomý šlejte hned, prosím, na plagiat, na nemotorn opisování z cizích spisů, na komolení známých mistrných děl svými slovy a na jiné podobné produkty ubohého řemeslnictví. Imitace vyžaduje zručnosti, vzdělání, pružného stylu, bystré chá pavosti, a zvlášlě značnou míru přilinavé při způsobivosli, která v imitaci nahražuje pravý podklad uměleckého díla, tvořivou fantasii V tom je podstalný rozdíl pravého a imitova- ného uměleckého díla. Pravý básník — třeba užíval i cizích látek, cizich motivů — vytvári z hloubi duše své nové dílo, cele produševněné od slovních obratů až po základní ideu jeho tvůrčí fantasií; imilálor — byť si i vymýšlel zápletky, postavy a děje — žijí z cizího dušev ního fondu, zobrazuje city a myšlénky, jež na- lezl v cizích dílech. Jsou takové práce, kde i laik trochu literatury znalý dovede si přímo rozložiti celé dílo v ty cizí prvky, ze kterých se slepilo v duši imitujícího autora, a jsou práce, které na první pohled celou svou úpra- vou již ukazují, že jsou pouze náhražkou z produkty, které právě kritika, vkus neb jiné okolnosti uvedly do mody. Modní neb obchodní potřeba bývá též hlavn pružinou, z které imitace vznikají. Tak jako nejneobratnější truhlář by byl uražen, kdybyste pochybovali, že nemá na skladě »secessi«, jako nejumělečtější skvosty téměř současné se vy- skytnou na trhu s nejhrubozrnější imitací téhož druhu, tak také myšlénky, idey, umělecká hesl a umělecká díla způsobují ihned záplavu pro dukce zdánlivě stejnorodé, v podstatě však při způsobené již potřebě a vkusu toho odběralei stva, s kterým počítají. A toto odběratelstvo, toto » milé čtenářstvoe je nejnebezpečnějším pomocníkem imitace a sur rogalu v literatuře i v umění. Sebe vznešenější hesla, sebe vyšší principy, sebe šlechetnější úmysly marně útočí na ten hrozný, průměrný vkus davu, jenž rozmělní, rozdrobí a sploší vše, co se v něm octne. Bude sice stále volat po velkých heslech, zmocní se všeho, co se octne na veřejnosti a bude stále nelrpělivě chtít coje modní a nové, — ale spokoji se s imitací, sur rogatem, jenž stačí jeho vkusu, a najde vždý dosti ochotných výrobců a obchodníků, kteř jej stále budou zásobovati čerstvým, zevně mě něným, ale kvalitou stále stejně bidným zbožím, jež stále bude vítězně udržovat rovnováhu s vzácnými, opravdovými dily, jež pracně musí hájit svoje místo v záplavě průměrného zboží
#16 alto_textblock #16
České spisy-
#17 alto_textblock #17
* Aug Eug. Mužík: Krůpěje rosy. Písně v slohu národním. V Praze u J. Olty. 1902 Pisně ve slohu národním? Nad míru vítaná zvěst Tím vítanější, že so s tím nepřihlašuje pouhý začá
#18 alto_textblock #18
tečník, jenž by formou ohlasů jen zakrýval nedostatek původních prostředků, a heslem národnosti na přízen útokem hnal. Zde je to básník známě už minulosti. mnohostranné zkušenosti formální, a i takové životní, která mu otevřela přístup k pochopení duše lidové. Vlastně sledujeme-li Mužíkovy sbírky, vidíme, že už od počátku vedle jiných směrů také národní n zřeteli měl. Čleme v Krůpějích rosy „Novou písen truhlářovu“, a v první sbírce „Jarní bouře“ její starsí tvar. Příbylo reflexí a rozsahu. Zvony, puklé zvony. oráči, řemeslníci, květy polní, bolest přírody, to vše jsou stále oblíbená themata jeho. Patrno, že tu nejde tak o nějaké uskočení od praporu, o záměnu směru, nýbrž o další stupeň vývoje formálního. Básník vý- mluvnosti prudké, obšírné a nenucené počal se po- zději úmyslně vázati formami těsnějšími a nyní ko- nečně ohlašuje, že se chce zkusiti ve formě nejpřis- nější, třeba zdánlivě pohodlné, totiž ve formě národní Umělé básnění v duchu národním je druh par- nassismu, jehož rozkoší jest úzkostlivou péči přemá- hati trudy největší a dobývati formy co nejútlejší. Zde každý pokus značí už závodění o nejvyšší cenu for- málního umění. Zde není prostfedních hodnot. Vše je buď dokonalé anebo zlomkovité a pouhý už brak. A zvláště dnešní doba jednak po Vrchlickém jednak po Sládkovi žádá vkusu co nepřísnějšího, hotového mistrovství. Vlastně by se měl na tomlo poli každý básník zkusiti. Zde je zkušebný kámen formálně síly a umě- lecké zralosti. Největší vědomě úsilí má vzbuditi zdání největší nenucené prostoty; nejsložitější způsob citení a myšlení má vyrobiti dílo duše prostinké, jímající rozlomilou naivností. Takovou sbírku nelze posuzovati hned v celku, neboť nejde o básníkův názor ani o duši, ale o vý- sledek zápasu formy s řadou předmětů. Zde nutno ohledávati báseň za básní a hlásiti počel trel. Sbírka „Krůpějí rosy“ má čtyři oddily. První ob- sahuje nálady z přírody. Poznáváme tu básníka Květů polních. Jsou tu hásně dvojího druhu zdařené: Sen- timentálné a naivní, čili ve slohu národním pravém. Báseň „Ditě“ je nejlepší kus knížky, pěkná, krásně cítěná i vyjádlená, ale to není žádný sloh národdní. Je to moderní umění náladové. A má i moderní slo- hevou chybu (na ní zpět to dítě zase“ m. na ni opět dítě zase, t. se usmálo), kterou opravili znači dáti básni, co jí náleži, nejryzejší výraz. „lak dešt zlatý z ňader tryskla“ je fráse, která už o sobě pro- zrazuje školu moderní. Národní sloh by chtěl jinou. „Jarní travička“ má měkký cit slovanský, vý- razy a Iráse jsou z oboru něžné písně lidově, ale celek je přec jen dojmem zcela umělý výtvor světo- bolného básníka soucitu. Národní píseň se nedovede celá nikdy věnovati líčení travičky. A pak „unavená hlava“, výraz tak moderní, dává pojem jakéhosi uz stáří, a nesnáší se s pojmem dětství ve výraze hou pavého kolébání. Píseň „Voda“ je zcela umělého slo bu, což prozrazuje i některými pokřiveninami. „Noční Uicho v lese“ je básnění i cílění zcela umělého, sen- timentálního (ve smyslu Schillerově) druhu. Upusti-li lovec krásou noci uchvácený od střelby zvěře, není to psychologie národní. Lid je soucilný, zazpívá píseň o zastřelené kačeně, ale přece jen ji dá zastřeliti. Po- dobné vyšší a odvozené stanovisko citové mají pisně Lesy. Ořeší, Obilí a vlasy, Upomínky a zvláště Zora. jejíž velmi umělý popis značí už vůbec romantismus. Tato řada básní poskytla výjev velmi zajímavý a poučný. Vidíme, že je základ básníkovy individuality citovost ryze slovanská, měkký soucit s přírodoua vším stvořením, základ tedy k básnění národního rázu zcela dobrý. Básník z dobrého pudu hledá ceslua ke slohu národnímu, jenž mu bude přirozenější, než rhe- torika Hugovská. Ale zase vidíme, že mu dlouhý zvyk příliš hluboce vštípil způsob básnění moderního. Ke slohu národnímu se však přece vypracoval. Jsou to v tomto oddíle Plečka, Čiverolístek, Návrat z lesů, Políbení, Puklé zvony. „Kočičky“ jsou básníkův esthetický omyl. Je to přehnaná úmyslnost něžnosti a jemnovtipu. Druhý oddíl jsou písně milostné. Zcela podařeny jsou v duchu národním Růže a Oči. Pěkné jsou i Mrtvá láska, Rozhodná dívčina a Konec všemu. Z ostatních trpí některé příliš doslovným se přidržováním staré písně národní (Pravý počet, Silná láska, Nevěrná. Ze- zulčino proroctví), jiné přehnanou formou silý na př. Zrazená láska, Čarodějka, Návrat z pouti. Oddíl třetí bych nejraději vynechal celý. Mají to býti národní humory. Ani Čelakovský s nimi mnoho nepořídil, neboť ta krásná Kordula a j. jeho Ohlasům tuze nesluší. Jen Sládek zde úplně zvitězil. Musí-li kde básník povahu národní zjemňovati, je to právě zde. Mužík ponechal látkám celou jejich prostonárodní přihrublost; pikanterie „Můry“ je příliš předměstsky čpavá. Předělává-li se píseň stará, má to býti k jejímu zlepšení. Ale „každá babka stará — vylízá ven z jara“ není zlepšení. V tomto oddílu se jemně soucitná povaha Mužl- kova vůbec velice přemohla, až se škodou. Oddil čtvrtý přináší v písních lidovou moudrost a elegii živola. Sentence příliš nevynikají ani ryzostí lido- vou ani platností (Naučení kmotrovo), ale výraz ele- gičnosti a citů rodinných je výmluvný a pravý (Mrtvá matka a j). Forma rhytmická je skutečně zpěvná, ač není theoretický názor básníkův o rhytmice lidové jaksi zcela pevný. Je pravda, že se píseň národní nedrži ur- čitých schemat, ale určitě melodie. Ale nebývá přece, aby jedna strofa měla jistý rhytmus, a všecky ostatní zcela jiný, jako má zde. „Růže“. Začíná se: „Růžička, růžička, — spanilá kytička“, ale další strofy už „Ne- lrhej ji, netrhej — nech ji dále státi“ atd. Úprava knížky je roztomilá a velmi půvabně ozdobná. Vhk. * Jan Hejret: Básně k památce Husové. Se- bral a vydal. V Jilemnici nákl. A. Neuberta. 1902. Potřeba takové sbírky je patrná a to dvojí. Každo- ročně se opětující a stále se vzmáhající zájem o Hu- sovu památku vzbuzuje sháňku po básních o Husovi. Té praklické potřebě tedy Hejretova sbírka hledí vy- hověti. Je tu třicel básní od třiadvacíti básníků, hod- noty různé Ale většiny z nich lze zcela dobře pouzíti. Důležitější význam je jiný. Sbírka taková ukazuje rázněji, než celá knihovna básní, jaký je v literature stupeň varu vzhledem k tě jisté ideji. A vlastně sbírka básnická má ukázati stupeň varu v celém národě. Množství článků v dennících, řečí a přednášek může býli sebe vetší; to vše dohromady pravdy neukáže. Bezděčný a nenucený, pravdivý výraz básnický hle- dáme, máme-li zvěděti pravdu. Krchova snůška básní o Komenském ukázala, že básníci ochotničtí dovedli mnohé mocné slovo proněsti o velikém jubilanlu spiše, než básníci z povolání. Hus je vznětlivější básnický předmět a přece se má k němu musa česká ve verších i v prose stále velice zdrželivě. Všem spisovrtelům, kteří před r. 1818 význam Husův pochopili a obdiv svůj vyjědřili, už ta sama okolnost přispívá ke cli nemalé. Jest jich ovšem jen hrstka. A jen Tylova doba ochotnická uzřela Husa na jevišti. Od těch časů jen cizina se o to drama pokouši. Generace let sedmdesálých se ovšem přihlásilak oslavě nejčetněji a nejnadšeněji. Populárností tonu nikdo nepřekonal píseň Tůmovu. Pozoruhodno, že z nejvroucnějších hlasů znějí písně dvou básnířek,J. Geisslovy a Krásnohorské. Pro tento význam literární mohla býti sbírka upravena pečlivěji. Autoři mohli býti seřaděni dle dob. Jedna a táž báseň Hloydukova je otištěna omylem dva- kráte. A mělo býti u každé básně udáno, odkud je Vbk.
#19 alto_textblock #19
vzala.
#20 alto_textblock #20
* Arnošt Bláha: Po cestách vítězů. Verše V Praze, náki, vlastním. 1902. K 1.20. Kniha mladého básnění, rozšuměného několika nárazy v běhu životním, napěněného dychtivým čte- ním modních filosofů a básníků, ozářená pěkným ci- tem rodinným a mladistvě naivní illusivností. V před- mluvě vyznává autor, že měl konflikt mezi vírou a ne- věrou, a že se rozhodl pro víru a pro pouť za při- kladem dědovým „po cestách (mravních) vílězů“ na Západ (ke konci života) k žhavému slunci nadšení životního.
#21 alto_textblock #21
Z tohoto programu v knize samé mnoho nezů- stalo. Místo toho se ukazuje milostná elegie, parafráse i snad překlady z R. Dehmela a Maeterlincka, mnoho cizího myšlení, známá fraseologie básnická „nezná- má města, návrat z cesly, vojska, stráže, hrady, smut- ky stromů, obzory a horizonty“ atda ale i pokusv zachytití se na půdě vlastní a vyjádřiti se samostatně. Dvě ukázky dobré formy jsou Na Hradčanech (pěkná česká duma) a Piseň sebevraha. Ostatek neurčitosta obrazy bez účinu. Dušc sama je zajímava a lze jen přáti, aby našla, co hledá, zivola nadšení a siuusce, a