#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXxIl
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 2. ledna 1903
#3
alto_textblock
#3
Číslo 2.
#4
alto_textblock
#4
Aa ranní a odpol, list,
předplácí se
v Praze v adinlnistratí
na měsje . . . .
s K -
na čtvst leta . .
s dvoji čenáškos
Ba měsíe
k
Ba čtrit leta
ve flislách aK no h
na město . . .
Poštout
a měsie
Etnt kia . . . . 9 K oo
..
s dvojí zisilkou
na měsí
:::k e
nk čtvrt l ota-
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodeji:
mnni číslo o sobě . . . ra 8h
ndpolední
na zk
Ve flialkách na venkově
ranní čaalo. . . . . . ..
odpolední
. . . . . . . Bk
Inseraty
platí se hotové kapřed
Přudplnceni a inserty přijímá zdminl-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam racházejí se též rrdske
Uskárna a expedice „ Nárednich Liistů“.
Rukopisy se nevraesj.
#10
alto_textblock
#10
Vyrovnání rakousko-uherské mezi
oběma vládami „sperfektěno“.
#11
alto_textblock
#11
První překvapující novinou politickou na
úsvitě nového roku vyznamenala se »říše pravdě
nepodobností« na Dunaji. —
Jevištém událostí byl Sachrův hótel, doba
sylvestrovský večer roku 1902. Po celodenním
houževnatém smlouvání a pření se konečně oba
náčelníci vlád té i oné poloviny monarchie habs
burské »našli« východ z bludiště, v němž
půldruha roku spolu zápolili: krátce před desátou
hodinou večerní se posléze Körber a S zel
pod smírným nátlakem koruny a zvláště prý
působením následníka trůnu arcivévody Fran
tiška Ferdinanda o vyrovnání rako us ko
uherském definilivně dohonli.
Jindy sotva si takovéto dohody obou vlá
veřejnost hrubě povšimla. Když se naposle
r. 1897 Bánffy dohodl o ně s Biliňským a B
denem, zdaž to působilo nějakou sensaci?
Ale dnes všechna veřejnost hleděla koneč
nému výsledku slovesného souboje obou Excel-
lencí s bezdechým napjetím vstříc, jako bys
tu hrálo o osud Rakouska.
Vídeňský tisk od hodiny k hodině vydává
bulletiny o stavu krise, zaznamenávaje, kdy se
oba předsedové ministerští zavřeli v saloně
Sachrova hotelu ke 45minutové poradě, jak po
té ihned Körber svolal ministerskou radu, za
jejíž rokování přichvátal arcivěvoda František
Ferdinand, aby si dal z ní vyvolati dra. Körbra,
s nímž potaji po čtvrt hodiny rozmlouval, co
zatím maďarský předseda Szel! pospíšil ku
ministru zahraničných věcí hr. Goluchowskému,
s nimž přes hodinu se radil. Polom povolává
mocnář oba soky k sobě, hledí rozporyje
dělící urovnat, ale ještě se shoda nedaři. Ob
ministři jedou k finančnímu ministru Böhm-
Bawerkovi, jednají s ním čtvrt hodiny, Szell
pak telegrafuje odlud uherskému ministru finane
Lukacsovi. O deváté hodině večerní koná sev
hotelu Sachrově, kde bytuje Maďar Szell, po-
slední — rozhodná konference. Maďaři jsou za-
stoupení Szellem a ministrem uherským při
osobě králově hr. Szěchenyem. Cislajtánii
hájí Körber a Böhm-Bawerk. Porada trvá do
tří čivrtí na deset. První z ní vychází Madar
hr. Széchenyi a zvěstuje čekajícímu tu hloučku
referentů žurnalistiky s radostnou tváři: »Má me
papežel Vyrovnání jest hotovole
Později vychází dr. Körber a praví u vý-
chodu k flnančnímu ministru Böhm Bawerkovi
»Na tento památný den do smrti
nezapomenule Böhm Bswerk přikývne a
pobádá: »Teď se ale pojďme najíst !«
Krátce před půl nocí vládní tisková kance-
lář zvěstuje pak světu sylvestrovskou novinu
»Dnes podařilo se po opětovných poradách na-
lézti východ, aby trvající dosud překážky dohody
mezi oběma vládami byly překonány.« A tak
mohly nejen vídeňské, ale i peštské lis ty
ještě v novoroční noci o události se rozhovořiti
Mohlo by se za to miti, že nám tedy, jsouce
u pramene, konečně vyjeví, oč vlastně veden
mezi oběma ministry nejtužší zápas av
čem kdo komu posléze povolil? Avšak
žijeme v Rakousku! Snad jen tu jest možné,
že se půldruhého roku ministři spolu sváří snad
o dalekosáhlé a důležité hospodářské interessy
národů, aniž by však těmto bylo do-
přáno nahlédnouti v tajemstv
alchymistické kuchyně a dověděti se,
oč se vlastně panstvo pře a hádá, zda skutečně
o jejich kůži, anebo snad o docela j i né,
jim cizí interes s y?
Dnes je spor ukončen, ale ani jediný z v
deňských listů neví, jak, ba ani, oč byl veden
Dnešní »Neue Freie Presse« doznává svou ne-
vědomost doslovně: »Kterak se podařilo
překonati krisi, která ještě před několika hodi-
nami zdála se býti beznadějnou, to je doté
chvile právě tak z a haleno v tem n o, jako
#12
alto_textblock
#12
celá příčina sporu sama, kteráž tak
tvrdošijně všem pokusům o dohodu vzdorovala
a zdaru vyjednávání tak dleuho vadila. « — Ve
Vídni tedy čirá tma nevědomosti, ale snadse
z Pešti kmitne světlo?
Tam promluvil přece včera o novoroční
slavnosti blahopřejné sám ministr S ze lI, tedy
dějepravce nejpovolanější.
Leč pouze ten, kdo dovede čísti mez
řádky vytřelého slohu diplomatů, vystihne z těch
bonhomních frásí maďarského feriny lišáka, kolik
pro Cislajtanií o Sylvestru r. 1902 ve Vídn
»u Sachra« uhodilo.
»Přicházím z boje, v němž není vítězův
ani poražených!« oslovil včera v Pešti »ma-
darský Cavour« své milé a věrné: »Obě strany
dosáhly úspěchu; přemoženy byly jen ob-
tíže a předsudky, vítězem pak zůstala toliko
myšlenka, že spojenci, svázáni nerozlučitel-
ným svazkem, nejlépe udrží svou hospodářskou
pospolitost pro další dobu tím, když po sobě
nepožadují jednostranných obětí, nýbrž přejí si
uhájiti obapolně zájmů svých «
A takové prý jest vyrovnání právě mezi
oběma vládami docílené. Bližší poví prý
Szell ovšem teprve samému sněmu uherskému.
Pro dnes troufá si jen tolik říci: Tato zpráva
uherské vlády dokáže, že dovedla uhájit
zájmův uherské vlasti, při čemž
ovšem též spravedlivě a slušně brala ohled na
interessy Cislajtanie — že nepoškodil
a neobětovala ni jediného inter-
essu uherského. Slovem, Szell troufá si
sněmu dokázat, že vyrovnání, jež s Körbrovou
vládou zpečetil, odpovídá úplně duchu a usta-
novení uherského zákona XXX. z roku 1899
a úplně se shoduje se závazky, jež byl Szel
převzal vůči národu.
Na konec ujišťuje, kterak byl pevně o
hodlán učiniti rázem přítrž nejistotě tak dlou
hého vyjednávání a připraven provést hospo
dářskou rozluku a samostatnost zemí koruny
svato-štěpánské vůči Cislajtanii. Čehož význam
následky strašidelným hlasem vykládá po sylve
strovské noci jeho orgán »Pester Llo y de
Zaradovav se nad zdarem akce Szellovy píše
»Výsledek ten dlužno tím výše ceniti, pováží
se, kterak by rozluka na poli hospodářském
záhy přeskočila též na pole politické. Mi-
zely v posledních lelech bez tak záru ky
politické a státoprávní pospoli
tosti velmi znač ně.
»Jediné, co udržoval o ještě poněkud pocie
pospolitosti mozi Rakouskem a Uhry, byly in
teressy hmotné mezi národy obou po-
lovin. Jakmile byla by bývala i tato pásk
praskla, byla by po ní záhy také státoprávn.
pospolitost rozvázána bývala.« Mohlo by se oče-
kávat, že po tě »Pester Lloyd« doloží: »A proto
aby nebezpečí toto od monarchie odvrátil, ma-
darský předseda ministerstva položil Körbrovi
zlaté mosty, přinesl nějakou oběť atd. Však na-
stojte, co zatím hned po té zvěstuje Maďar
stvu týž »Pester Lloyd«? Nápadným pí
smem oznamuje mu: »Rakouská v lád
následkem tuhého odporu uher
ského předsedy ministerskéh
upustila od svých požadavků, jež byla po
tak dlonhou dobu pevně hájilale
A stejně vílězoslavně zvěstuje druh
vládní list uherský »Neues Pester Journal«
Dlužno co nejdůrazněji vytknouti, že vyro
nání dosaženo beze všech útr a
a náhrad se strany vlády uher
ské. K ničemu podobnému Koloman Szel
nesvolil. Ale za to vláda rakouská upu-
stíla od některých svých poža-
davkův a sice zejmena od toho,
aby uherská vláda skýtala Cis-
lajtanii garaneie za přesné dodr
žováni vyrovnacích zákonův!« —
Tu to máme. Vymožení této jistotya
záruky na Maďarech že nebudou usta-
novení vyrovnacích zákonů na škodu zdejšího
#13
alto_textblock
#13
zemědělství a průmyslu na příště tak neomalen
obcházet, jako činívali až dosud
prohlašoval dr. Körber vždy za svůj hlavn
a vlastní cíl veškerého zápasu svého
s Maďary.
Nuž a nyní zvěstují vládní maďarské listy
že vedle jiných ústupků vláda ra-
kouská zejmena od tohoto poža-
davku na konec upustila. Dle toho
byl by dr. Körber tedy pohořel
Syivestru r. 1902 se svým státnickým uměním
vůči Madaru Szellovi až do základův, i má pak
ovšem veškeru příčinu na tento svůj smutně pa-
mátný den pamatovat do smrti! A teď přijde
bude na nás a na celém parlamentu cislajtán
ském žádat, abychom toto jeho fiasko pro t
drahou jednotu hospodářskou dualistické říše
spolkli jako ústřicil
#14
alto_textblock
#14
Dva dni sněmu.
#15
alto_textblock
#15
V Praze, 31. prosince 1902.
#16
alto_textblock
#16
Dne 29. prosince sešel se sném královstv
českého, a dne 30. prosince byl znova odročen
Za tyto dva dni vyřídil změny prvotního zákona
o zemské dávce z piva a schválil zatímný roz
počet zemský na první polovinu příštího roku
Vzhledem ke dřívějšímu ujednání s vládouje
nyní jisto, že zákon, jímž se od 1. března 1903
zavádí zemská dávka 1 K 70 h z piva v krá-
lovství českém spotřebovaného, bude předložen
k sankci, a že zemský zákon o úpravě platův
učitelských, půldruhého roku odkládaný, rovněž
bude předložen k sankci. Učitelstvo zbaveno
je muk, jimiž tak dlouho bylo v pravém slova
smyslu trýzněno a poslanci rozešli se u vědomí
že dostáli mravnímu závazku, jejž sněm sáms
uložil vůči učitelstvu, přijav v červenci r. 1901
zákon o úpravě učitelských platů. Provedení zá
vazku toho bylo možno jedině změnou prvotního
zákona o zemské dávce z piva a věru, nebyl
snadné.
Dějiny zemské dávky z piva jsou známy
Již po dlouhou dobu bylo nesporno, že země po
třebuje nového zdroje příjmů, jednak na úhradu
zvýšení platův učitelských, jednak vůbec pre
zlepšení financí zemských. Tento nový zdroj na
lezen byl v dani, již mělo býti od 1. ledna 190
podrobeno veškeré pivo, v království českém vy
robené a pro domáci spotřebu určené. Zemský
výbor jednal v této záležitosti velmi dlouho s vlá
dou, a po překonání mnohých a velikých obtíž
předložil sněmu v létě osnovu zákona zemského
kterým se stanovilo, že pivo, v království če
ském vyrobeně a pro domáci spotřebu určené
má býti podrobeno samostatně zemské dávce
1 K 40 h z 1 hektolitru. Sném zákon přijal.
avšak zvýšil sazbu dávky na 2 K. Vláda způ-
sobila, že císař rozhodnutím ze dne 19. prosince
1902 neudálil zákonu tomu sankci, a že vládu
zmocnil, aby sněmu sdělila důvody tohoto opa-
třeni. Vláda pak sdělila, že na čásť výnosu
davky z piva činí nárok pro účely pokladny státní
a že je ochotna, předložiti zákon ke schválení
usnese-li se sněm na sazbě 1 K 70 h (na mistě
dosavadních 2 K), a jestliže do změněné takto
osnovy vloží sněm ještě ustanovení, že zákon
o zemské dávce z piva pozbude ihned platnosti.
jestliže se zemi dostane od státu přispěvku, kter
by se rovnal výnosu pivní dávky zemské neho
jej převyšoval.
Takové byly zmčny, vládou požadované
Jsou — jak na sněmě vším právem bylo pově
děno — nepraktické, po stránce zákonodárn
nevhodné; jsou z části také předčasné a ob
sahem svým znamenaji již nyní celý soubor po
tíži pro eventuální příští akci vládní. Ze všecl
tčchto příčin byly řečené vládní požadavky
změn naprosto nesympatické. Je tedy jen přiro-
zeno, že všichni poslanci sněmu království če-
ského, bez rozdílu stran a národnosti, neslije
velice nemile. Aby odpornost byla ještě větší
dala vláda prohlásíti, že jen po splnění jejícl
podmínek předloží zákon k sankci.
#17
alto_textblock
#17
Tak sněm postaven byl před rozhodnutí
buď schváliti v zákoně změny dle požadavku
vlády, stojícího co do sazby daňové právě upro-
střed mezi původním návrhem zemského výboru
a prvotním usnesením sněmu a tím způsobem
domoci se zemské dávky z piva obnosem 1 n
70 h z 1 hektolitru a tak umožniti schválení zá
kona o úpravě platův učitelských — nebo se-
trvati při usnesení prvním, při dávce 2 K z
1 hektolitru a tím znemožniti zavedení dávky
té vůbec a takto zmařiti i zákon o úpravě platov
učitelských. Třeli možnosti nebylo.
Sněm ve své většině rozhodl se pro případ
první: schválil dávku, sníženou na obnos 1 n
70 h a pojal do zákona také ustanovení o stát
ním údělu za dávku samostatnou.
Také poslanci národní strany svobodomysln
hlasovali po závazném usněsení klubovním pr
tyto změny. Jestliže se k tomuto kroku odhod
lali, nevzdávají se tim nikterak své ostré oppo
sice proti vládě, učinili tak jen z té příčiny
protože pociťovali svoji mravní povinnost k
škole a učitelstvu, a protože nechtěli převzíti těž
kou zodpovědnost za zmar pomoci zemským fi-
nancím i za zničení zákona o úpravé učitelských
platů. Svému nazírání dali vážný projev pro-
hlášením, jež jménem celého klubu sněmovních
poslanců národní strany svobodomyslné učinil
poslanec Anýž. V prohlášení tom se praví: „Na-
vrženým změnám zákona o zemské dávcez
piva nechceme a nebudeme odporovati jedině
proto, aby zákon o úpravě platů učitelských.
který již dne 1. ledna 1902 platnosti nabýti měl.
mohl býti ihned doporučen nejvyššímu schvá-
lení. Toto naše prohlášení není však a nesmi
býti na závadu našemu zásadnímu přesvědčení.
že bylo povinností vlády, respektovati jedno-
myslné usnesení sněmu království českého, jakož
i dále našemu právnímu názoru a odhodlání, pra-
covati k tomu, aby zemské hospodářství vybudo-
váno bylo na základech samostatných, na říš-
ském finančním hospodářství nezávislých.“
Ve sněmovně vyložil vše, oč šlo, zpravodaj
posl. dr. Formánek, člen poslaneckého klubu
národní strany svobodomyslné tak jasně, že př
dostatku dobré vůle každý poslanec mohl pře-
stati na tom, co bylo řečeno, třeba ve věci samé
měl odchylné stanovisko a předkládal jiný návrh.
Němečtí poslanci, ať kterékoli straně náležeji.
zůstali svorni ve snaze, získati nevyhnutelnou
úhradu pro úpravu platův učitelských.
Jinak v táboře českém. První mluvčí české
strany agrární uznal vhodným, vmísiti do debaty
o otázce sazby pro pivní dávku státoprávní ná
mitky a výklad o politické taktice. Rovněž zá
stupce strany radikälně-pokrokové chtěl v otázce
čistě finanční a sociální viděti úhonu pro státo
právní stanovisko a odvážil se tvrditi, jakoby
poslanci národní strany svobodomyslné je byl
zapřeli. Jiný řečník strany agrární tvrdil sice.
že prý mluvčí strany té neútočil a neprovokoval
ale tvrzení to je nesprávné. Neboť vytýká-li kd
opuštění zásad státoprávních, musejí se proti
tomu ozvati všichni, kdož na základní zásadě
této trvají. Proto musil poslanec Anýž se vší roz-
hodnosti odmitnouti naprosto neoprávněně výtky
pronesené mluvčím české strany agrární, a rov-
něž z téže příčiny musil posl. dr. Kramář podati
před celou sněmovnou důkaz, že zástupci strany
agrární i radikálně-pokrokové nemají o podstate
českého státního práva správný pojem, a že ná-
sledkem toho hledají státoprávní složky i v otázce
čistě finenění, jež státoprávní povahy nemá.
Není sporu o tom, že stanovisko, jež v tomto
oboru vyslovili oba řečníci národní strany svo-
bodomyslné, je správno, výklad stran ostalních
nesprávný. Proto tím více dlužno litovati, že na
suěmě království českého způsoben byl mluvčím
strany agrární a radikálně-pokrokové spor beze
vší potřeby a beze všeho věeného podkladu,a
že spor ten způsoben byl ve chvíli, kdy poslanei
němečtí, mezi nimiž zuří větší strannické roz-
díly, než mezi stranami českými, stáli na sném
svorni.
Na výsledek hlasování však řečený spor ne-
#18
alto_textblock
#18
měl vlivu žádného: změněný zákon o zemské
dávce pívní byl přijat velikou většinou — všemi
proti 25 asi hlasům.
V krátkosti přijal pak sněm zatímný roz-
počet na první polovinu r. 1903 a byl odročen,
vykonav za dva dni více, nežli říšská rada z
čvrt roku.
#19
alto_textblock
#19
Politické zprávy domácí.
#20
alto_textblock
#20
V Praze, 1. ledna. (Ríše rakousko-
uherská roku 1902.) Především tedy do-
datek ke včerejšímu našemu přehledu. Rakou-
sko-uherské vyrovnání, o němž sám officiální
„Pester Lloyd psal ještě v sylvestrovském čísle,
že „rozřešení akutní vyrovnací krise nelze ni-
kterak očekávati v nejbližších dnech“, a jehož
zkoncování se v nejlepším případě očekávalo
teprve v prvém týdnu nového roku, stalo se
skutkem v posledních hodinách r. 1902. Osvěd-
čila se tedy Szellova slova z loňské novoroční
řeči, že otázce vyrovnací bije dvanáctá hodina.
Než tato osudná hodina odbila, dr. Körberv
Sachrově hostinci „odsíranil poslední překážku“
a v 11 hodin v noci Kolom. Szell sedal do želez-
ničního vagonu, aby si sestavil řeč, v níž dnes
oznámil svým věrným v Pešti, že vyrovnán
jest hotovo a hospodářská pospolitost Ra-
kouska a Uher na řadu let zase zabezpečena,
ovšem s podmínkou, schválí-li také parlamenty
smlouvu, uzavřenou mezi oběma vládami
*
a
Za neurovnaných poměrů v ústředním parla-
mentě stlačován politický život v korunních ze-
mích i v roce 1902 na míru nejmenší. Z čin-
nosti sněmu království českého, jenž
zasedal od 21. června do 31. července, nejdůle-
žitější bylo stanovení pivní přirážky zemské ve
výši 2 K z hektolitru, jejíhož výnosu mělo se
užiti ke zlepšení platů učitelských a k uhrazení
zemského deficitu. Jest známo, že usnesení
toto nebylo předloženo panovníku ke schválení,
poněvadž ministr financí Böhm-Bawerk hodlá
část výnosu pivní přirážky zachovati fisku a tak
nezbylo sněmu, chtěl-li, aby byl schválen aspon
zákon o platech učitelských, než odvolati v novo-
ročním zasedání dne 30. prosince své původní
usnesení a spokojiti se s přirážkou K 1.70, s kte-
rou souhlasí i vláda.
Z ostatních událostí v království českém
sluší zaznamenati účastenství české deputace na
Hugových slavnostech v Paříži od 27. února do
4. března a publikování zakládací listiny „Mo-
derní galerie království českého“, dané dne 6.
srpna. Galerie tato, založená dvoumillionovým
panovníkovým darem r. 1901 a prohlašovaná
Němci za vymoženost národa českého, bude dle
zakládací listiny čistě utraquistickou, majíc sekci
českou i německou. Předsedou galerie jmenován
hr. Jan Harrach, jeho náměstkem dr. Bärn-
reither, předsedou české sekce dr. Kramář, před-
sedou německé sekce bar. Wieser. Z řad politi-
ckých pracovníků českých zmizeli Václav Janda,
jenž zemřel 25. března v Budohosticích a Ign.
Hořica, jenž skonal náhle v Marseilli 4. dubna.
Přívrženec konservativní šlechty a bývalý mini-
sterský předseda z let 1865—67, hr. Richard
Beleredi zemřel v Gmundenu 2. prosince. Ke
truchlivým událostem uplynulého roku náleží i
ohromná defraudace ve svato-václavské záložně,
jež výší zpronevěřených peněz nemá sobě rovné.
Na Moravé a ve Slezsku vykonány
řijnu a v listopadu nové sněmovní volby. Ve Slez-
sku slovanšti poslanci uhájili svých 6 mandátů,
tři české a tři polské. Ta okolnost však, že na
Téšínsku místo doporučovaného P. Londzina
zvolen pomocí českých voličů neodvislý polský
kandidát Halfar, zavdala podnět k novým trp-
kostem a výtkám se strany polské. Těšínští Po-
láci ztratili úmrtím P. Ign. Swiežiho (+ 23. října)
svého politického vůdce a tamní Čechové upřím-
ného zastance vzájemnosti česko-polské. — Do
nového sněmu moravského vrátili se Čechové
s jedním novým mandátem, jehož dobyli na Něm-
eích na Krumlovsku. Mandát ten připadl k do-
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Koncerty pro studentstvo.
#25
alto_textblock
#25
Loni v první neděli májovou, už na samém
sklonku jarního období koncertního, hostilo
Rudolfinum zcela nové obecenstvo.
Záhy po druhé hodině odpoledne plnily se
jeho prostory, a když krátce před třetí hodinou
nebylo téměř místa, které by nebylo využítko-
váno dychtivým posluchačstvem, mnuli si po-
řadatelé nového uměleckého podniku radostně
ruce, že mohou mluviti o vyprodaném domě
pyšně ukázati na úspěch své dobré myšlénky
všem nedůvěřivým a škodolíbým pochybovačům.
Bez ohlasu v denním tisku minul tento koncer
a nyní před prvním jeho pokračováním se k němu
teprve vracíme.
Byl to první koncert pro studentstvo, pořá-
daný Ústředním spolkem českých professorův
Praze, a jestliže za okolnosti nevalně příznivých
možno mluviti o pěkněm jeho zdaru, lze viděti.
jak dobrá myšlénka zde byla uskutečněna nadše-
ným úsilím a upřímnou praci několika členů
ústředního výboru.
Vracíme-li se k dojmům z onoho večera, ne-
ubráníme se vzpomínce, jakou to bylo rozkoší.
viděti všude kolem sebe mládež, která přišla
s poctivou touhou užiti radosti z něčeho krás-
ného, viděti nedočkavost v široce rozevřených
očích, viděti toto svěží a zanicené posluchačstv
tam, kde tak často spatříme nudící se tváře obe
censtva, vypravujícího se do koncertní sině, aby
vyhovělo nějakým společenským požadavkům.
Venku vonělo a smálo se jaro, zde bylo jar
duší, kam oči zapadly, ono jaro života se svými
touhami, sny, nadšením i se svými dobrými naiv-
nostmi
Místa k stání zabrala mužská mládež, tísníe
so tam v čamarách a pečlivých svátečních úbo-
roch, u a lam rážná tvář nebo aspoň účes neb
#26
alto_textblock
#26
vázanka prozrazovaly umělecké aspirace. Na
sedadlech převládala mládež divčí a pomyslí
me-li, že dosud studující dívčí mládež je ve ve-
liké menšině ku počtu studující mládeže muž
ské, musíme příznati, že ona projevila větší zá-
jem umělecký než tato. Avšak mezi oběma sku
pinami byl poměr naprosto přátelský, po žárli-
vosti ani stopy, naopak pod úkrytem střech mo-
derních jarních klobouků byl udržován živý styk
s oněmi strážnými, zaníeenými zraky po stra-
nách. Jen tu a tam vynořovaly se postavy star-
ších osob jako drobné ostrůvky mezi pohyblivým
vlnkami.
Třeba přiznati, že to byl velmi odvážný
krok, uspořádati za jarního nedělního odpoledne
koncem sezony koncert, kdy přece při převláda-
jieím materialismu dá většina otců přednost, po-
seděti v zahradní restauraci venku za městem
při sklenici piva, než ztráviti neděli k vůli dětem
zde v Praze za tím účelem, aby mohly jíti do
koncertu, nebo kdy těžko pro naše hochy, ože-
leti výlet nebo footballový zápas a uvězniti se na
odpoledne v nehybné postavení koncertního po-
sluchače, a pro mladý dívčí svět, propásti příle-
žitost, ukázati se na procházce v jarním úboru,
novém od hlavy ku patě. Ač i program byl čí-
selně chudý a reklama koncertu nedosti výbojná,
ač ještě v poslední chvíli vznikaly i mezi pořada-
telstvem obavy, že tento první pokus nového pod-
niku se nezdaří dle přání a nadějí, přece se
podařilo oním kouzelným proutkem, jimž byla
zde upřímná láska ke studentstvu a umění, od-
vrátiti a zažehnati všechny možné nehody, a tak
se stalo, že koncert skončil nejen uměleckým,
nýbrž i hmotným úspěchem a že si tím podnik
zajistil už svoji budoucnost, což bylo zajisté
úspěchem neocenitelným, poněvadž po prvním
nezdaru těžko by bylo znova křísiti dobrou my-
šlénku.
Laskavostí Hlaholu, České Filharmonie a
nékolika solistů proveden byl Kličkův „Zalm 47.
a Dvořákova „Svatební košile“. Byl to krásn
#27
alto_textblock
#27
požitek, pozorovati, jak se ta hudba vpíjela vty
mladé duše, jak svítily oči a s jakou dychtivosti
a pozornosti poslouchalo to mladé obecenstvo.
Možno-li kdy mluviti o vděčném obecenstvu, byle
to slovo zde na místě, jako málo kdy, a bylo s
jen přáti, aby ludba v těch chvílích dovedl
mluviti nejsrozumitelněji k těm, kteří se jejímu
působení oddávali s takovou čistou naivností.
Ve své péči o výchovu mládeže mim
školu Ústřední spolek českých professorů učini
zde velmi šťastný krok, který má dalekosáhlý
význam pro naši národní společnost, bude-li po
kračováno důsledně na započaté dráze, ač, bohu
žel, neschází ani skeptických pochybovačů, kteř
zakroutí nedůvěřivě hlavou nad takovým pod-
nikem nebo ho odbudou i nevšímavostí, aneb
dokonce úsměvem. Je nemožno a nemyslitelno
všechny zájmy mládeže upoutávati na školu
Mládež trochu probudilejší duše všímá si ži
vota, obrací pozornost k nejrozmanitějším jeho
zjevům a opouštějíe svoje dětské záliby a ná
zory, přechází k zájriům a názorům dospělých.
Co zde je lichých a nebezpečných cest, na nich
se vyplýtvají zbůhdarma mladá léta, svěží sily
a na nichž je dospívající olupován o illuse život
a radosti ze živola. Stává se pak mužem nebo
ženou s prázdnou duší, bez vůle a bez touhy
jen společenskou loutkou, nepoznávaje nikdy
jak je krásný život a jak je krásný svět, žijeme-l
celou duší, otevřenýma očima a s láskou.
Nelze podřizovat zájmy mládeže zákonům
vědomě vytýkat jejich scestí, neboť příslovn
zapovězené ovoce by v tomto případě obzvláště
lákalo, lze však ji vésti, slovem, příkladem, ci
tem ji ziskávati pro dobré a krásné. Není hne
druhé věcí, která by tak zušlechťovala, tak tě
šila a tak získávala, jako umění. Hesla posledn
doby ve školství: vychovávati od dělství v uměn
a pro umění, otevříti školy umění, a cenné vý-
sledky těchto snah ukazují, jak u bohatého pra
mene se ocitli paedagogové. Je třeba mládeži po
dati něco, co by upoutalo její zájmy, co by ji
#28
alto_textblock
#28
odvádělo s pochybných cest nejapností a všed
ností, co by jí dávalo radost a klid, co by zjem
ňovalo její duši a vychovávalo její cit a vkus.
Nemůže býti vhodnějšího prostředku nad uměn
všech druhů, slovesné, výtvarné i hudební, co
by účinněji působilo za rozumného vedení ovšem
a za náležitého zření ke věku a dospělosti du
ševní.
Jednou z našich bolestí je nedostatek umě
lecké výchovy, uměleckého jemnocitu a malá
málo vybíravá touha po uměleckých požitcích
Smutné osudy našich uměleckých podniků (Če
ská filharmonie, deficity výstav a p.) bolestně
svědčí. Má-li se napravovati, třeba tak učinit
hned ve výchově mládeže.
U nás Spolek českých professorů se od le
stará v jednom směru o takovou výchovu. Z prv-
ních v Rakousku zavedl studentská představen
a dozčlal se v tomto směru úspěchů, jež mus
býti vděčně přiznávány, jak svědčí nejen vypro-
dané domy, nýbrž hlavně zájem a účast př
každém představení. Bohužel, že tato představení
se stávají mnohdy popelkami a že se na ně do-
stanou někdy jen drobty repertoiru, ač je uměle
ckou povinností divadla i v jeho zájmu, věno-
vati jim hodně pozornosti, pomyslíme-li, že se
zde jedná nejen o to chvilkové pobavení, nýbrž
i o výchovu intelligentního posluchačstva. A nyní
ku představením divadelním přibývají koncerty
pro studentstvo, z nichž druhý konán byl druhou
neděli před Vánocemi
V programu tohoto druhého koncertu byl již
projeven systém, na jakém mají býti koncerty
založeny, mají-li podávati studentstvu něco,
o čem se na střední škole téměř ani v poznámce
nedozví, neboť marně byste hledali, kde by se
žáku dostalo nejzákladnějších věcí z esthetiky
o hudbě a v čítankách a cvičebnicích, ve kterých
je tolik Kroisů, starých Egypťanů a zbytečných
historickýcn povídání, marně byste hledali je
dinou zmínku o — Smetanovi. Ach, ta naše ná-
rodní pýcha! A tak osmnáctiletý mladík ví
#29
alto_textblock
#29
hudbě jen něco z fysiky a z drobně tištěných
poznámek o kulturních dějinách z dějepisu. Jak
je to nepatrné, jak je to ničím, když povážíme,
co hudba znamená v kulturních snahách lidstva
a v životě jednotliveově! Tak pěkně to sluši
právě Spolku professorů, že zde se pustil do
krásného svého podniku a může býti jist, že koná
práci, která přinese tisiceré úroky, vždyť co jen
jediný koncert zanechá stop nezapomenutelných
dojmů a co vzbudí lásky a nadšení a snů v duších
toho mladého posluchačstva.
Koncert přinesl skladby našich předních
mistrů, Smetany, Fibicha, Dvořáka, Bendla,
k nimž přiřazen z mladých Nedbal. Je přírozeno,
že v první řadě sáhlo se ke tvorbě domácí, jako
je první povinnostíemládeže, aby poznávala nej-
dříve české umění, bude však v příštích koncer-
tech sáhnuto i po vynikajících dílech cizích.
Bude na př. Mozart pro nás z nejbližších. A tu
jsme u bodu podniku, kde třeba uvažovat, zda
by nebylo výhodno již dnes stanoviti program
pro příští koncerty, ovšem program měnitelný
dle okolností, aby byl jasný cíl, ke kterému
má býti zaměřeno. Jde nejen o to, podati nej-
ušlechtilejší zábavu oné mládeži, jejíž zájmy
pohlcují dneska sporty v takové míře, že je n
čase, důkladně o tom uvažovati, co ztrácíme tím
ve výchově onoho dorostu, v jehož práci a vzdě-
láni sskládá malý národ své naděje, nýbrž jde
právě o výchovu a odborné vzděláni a v tom
musí býti postup nějaký, třeba že většině stu-
dentského obecenstva budou koncerty jen v první
řadě pramenem zábavy. Proto velmi se zamluvil
pokus — dáti do rukou posluchačstva rozbor
programu, psaný přístupně a pnedagogic ky, za
nějž mnohý účastník byl vděčen, přícháze,
jaksi připraven do síně koncertní. Pořadatelstvo
uspořádáním druhého koncertu dokázalo, jak
prakticky a účelně si povede i za přištich.
O. v.