#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
2. ledna 1903.
#4
alto_textblock
#4
Císlo2.
#5
alto_textblock
#5
brému straně česko-klerikální. Politování hodno
jest, že se jednotný český klub sněmovní, jenž
trval na Moravě 40 let, v letním zasedání dne
23. června rozpadl a že ani po nových volbách
nedošlo k obnovení staré jednoty, tak že češti
poslanci vystupují na sněmu rozbiti ve frakce
proti sjednoceným odpůrcům. Svou nenávist ke
všemu českému prokázali moravští Němci způ-
sobem nejsurovějším a přímo násilnickým v olo-
moucké obchodní komoře, zdráhajíce se dopřát
české menšině práv, jichž užívají německé men-
šiny v obchodních komorách českých.
V Haliči poutaly k sobě během r. 1902
pozornost různé demonstrace a stávky. Dne 21.
ledna demonstrovala ve Lvově polská mládež
za příležitosti oslavy lednového povstání r. 1863
proti ruskému konsulátu a prorazila ruský znak
na domě konsulátu; počátkem června za zedni-
cké stávky došlo ve Lvově ke srážce mezi husary
a lidem, při níž 30 osob raněno a 3 zabily.
Ohromných rozměrů nabyla v době žni poln
stávka ruských zemědělců, jež způsobila značné
škody polským statkářům a jejich židovským ná
jemníkům, ještě větší však samým stávkářům
jichž na sta potrestáno mnohaměsíční vazbou
Významným pro Halič byl rozsudek smírčího
soudu, jímž uklizen skoro padesátiletý spor o ně
které pozemky v Tatrách u „Mořského oka“
Smírči soud, jehož předsedou byl švýcarský
soudce dr. Winkler a členy dr. Tehorznicki z
Rakousko a dr. Lehotszky za Uhry, sešel se 21
srpna ve Štyrském Hradci, a ohledav počátkem
září terén na místě, vynesl nález 13. září opě
ve Štyrském Hradci, přisoudiv Haliči sporne
území, až asi na 30 jiter, jež uznány za část
území uherského. Z jednání sněmu haličského
zasluhuje zmínky jen chabá odpověď na vyzýva-
vou protipolskou řeč císaře Viléma, pronesenou
5. června v Malborku. Ráznou resolucí lidového
poslance Stapiňského sněm zamítl.
V Bukovině srozuměli se Němci s Ru-
muny a Poláky proti Rusům a zejmena proti jich
zástupci posl. ryt. Mikul. Vasilkovi, jehož na
sněmě bojkotovali. Následek toho byl, že všichn
ruští poslanci 2. července opustili sněm a dal-
ších jeho prací se neúčastnili. Misto zemřelého
metropolity Čuperkoviče (t 18. března) jmeno-
ván pravoslavným metropolitou bukovinským
dalmatským dr. Vladimír Repta, dotud světiet
biskup.
Poměry mezi Jihoslovany byly málo
utěšené. V květnu od 17. do 19. konal se sice
v Lublani IV. sjezd slovanských novinářů, jenž
se opět a opět přimlouval za svornou práci všech
Slovanů v soustáti habsburském, ale volání to
došlo málo ohlasu mezi samými Jihoslovany. v
Kráňsku trvá dále zarputilý boj mezi libe-
rálnimi a klerikálními Slovinci, takže sněm kráň-
ský pro Šusteršičovu obstrukci musil býti 25.
června po dvoudenním zasedání uzavřen. V
Štyrsku Slovinci při nových sněmovních vol-
bách uhájili svých 8 mandátů, ale očekávaného
vilézství aspoň v jedné skupině městské (ptuj-
ské) se nedomohli. Vidouce bezvýslednost pas-
sivné opposice, slovinští poslanci vrátili se 29.
prosince do štyrského sněmu. Nejhůře opatřena
věc slovinská v Korutanech. Tam při no-
vých sněmovních volbách v listopadu Slovinci.
vedeni výhradně klerikály, ztratili ze svýcc h tii
mandátů dva, tak že jim zbyl nyní jen jediný
(za okres pliberský).
V Dalmacii dán dosavadní vojenský
mistodržitel, generál David, 9. března na sd-
počinek a eivilním místodržicím se stal baren
Handel, do něhož se Chorvaté nadáli, že zavede
konečně srbsko-chorvatský jazyk do úřadů místo
platné dosud němčiny a vlaštiny. Zatím z jeho
činnosti jest známo jen příkoři, činěné dalmat-
ským Srbům (dubrovnické stíhání red. Fabrist
a zavírání srbských spořitelen).
Terstská stávka lloydových topičů 13.
února rozšířila se ve stávku všeobecnou, jež po-
tlačena zakročením vojska, při čemž 15 oso
těžce raněno a 9 zabito. Stanné právo, prohlá-
šené v Terstě, zrušeno 7. dubna. Misto zesnu-
lého biskupa Šterka, spravedlivého i k tužbám
slovanského lidu, jmenován 15. dubna biskupen
Němec dr. Fr. Nagel, jenž pronásleduje na Při-
moří slovanskou bohoslužbu. V Gorici místo
zesnulého kardinála Jakuba Missije (+ 24.
března) stal se 17. května arcibiskupem dr
Ondřej Jordan.
Z politických události v zemich alp-
skýeh upoutaly všeobecnou pozornost nové
sněmovní volby v Dolníeh Rakousích
při nichž se antisemité zmoenili všech 20 man-
dátů za venkovské obce (28. října) a všech 2
mandátů za město Vídeň (5. listopadu). Při sně-
movních volbách ve Štyrsku (počátkem listo
padu) odňali němečti agrárnici klerikálům a na
cienálům 6 mandátů. V Hornich Rakou-
sieh dán na odpočinek mistdržitel bar. Pouthon
a na jeho místo dosazen 15. února hr. Art.
Bylandt-Rheidt. V Tyrolsku učiněn za červen-
cového zasedání zemského sněmu nový pokus
o vyřízeni otázky trentinské. Vyrovnací komisí
sněmovní učiněny návrhy na smír, v nichž se
připouštělo rozdělení zemského výboru a zem-
ské školní rady ve dva samosprávné odbory, ně
mecký se sidlem v Inšpruku a vlašský se sidlem
v Tridentě. Ale vyrovnání se rozbilo o sporn
území v údolí fasském. Po marných snahách
sněm odročen 17. července a toho roku již ne
#6
alto_textblock
#6
svolán.
#7
alto_textblock
#7
V Uhrách řídil politické věci obratnou
rukou Koloman Szell a r. 1902 byl by tam minul
celkem klidně, kdyby nebylo rozčilování pro
otázku vyrovnaci. Říšský sněm uherský sešel se
po vánočních prázdninách dne 16. ledna a vy-
řídiv braneckou předlohu, počal 28. ledna pro-
jednávati rozpočet. Všeobecná rozprava, za niž
slovenský poslanec Veselovský dne 3. února roz-
vinul politický program Slováků, skončena 27.
února, 5. kvěína přijat pak rozpočet i brzy na t
i finanční zákon, načež po vyřizení některých
drobných zákonů, sněmovna 20. června cisai-
ským reskriptem odročena do 6. října
aby Košutovcům byla odňata možnost, vyžádati
si mimořádné svolání sněmu v září, v době stého
výročí narození Košutova.
Z různých bouřlivějších episod prvého sně
movního období sluší uvésti debatu 10. února.
při niž vedeny stížnosti, že arciknížete Františka
Ferdinanda na cestě do Petrohradu neprovází
žádný kavalir maďarský. (Areikníže pozval sice
hr. Jana Zichya, ale na Szellův protest sešlo
s tohoto průvodu, poněvadž Zichy jest členem
klerikální a tedy opposiční strany). Když dne
5. března ministr obehodu Al. Hlegedůs na svou
#8
alto_textblock
#8
žádost propuštěn a portefeuille obchodu svěřen
Ferd. Horanszkému, vůdci bývalé národní strany.
od r. 1899 spojené se stranou liberální, podal
ministr honvédů bar. Fejervary demissi, poně-
vadž nechtěl seděti v jednom kabinetě s vůdcem
strany, která na něho za vlády Banffovy útočila
ostře a někdy i osebně. Po zakročení samého
panovníka, jenž zaslal bar. Fejervarovi, dne 15
března vlastnoruční list, krise uklizena. Horan
szky nebyl však dlouho ministrem, zemřelť 19
dubna a 5. května jeho nástupcem jmenován
liberální univ. prof. Ludvík Lang, známý svým
sympatiemi k národu českému.
Dne 8. října sešla se sněmovna ku podzim
nímu zasedání. Košutovci způsobili opět bouřli
vou schůzi, stěžujíce si jednak, že vláda nebyl
úřadně zastoupena na slavnostech Košutova
stého narození 19. září a jednak proto, že připu
stila výrok smírčího soudu o „Mořském oku“
jimž sporné územi přiznáno z největší části H
liči. Szell odrazil však útoky, prohlásiv nepo
krytě, že vláda nemohla býti úřadně zastoupena
při oslavě Košuta, jenž zůstal do smrti nesmíři
telným ku panujícímu rodu. V otázce „Mořskéh
oka“ nynější vláda provedla jen starší ustanoven
sněmovní.
Vážnější byla košutovská opposice proti no-
vému brannému zákonu, jenž žádá rozmnožen
stálého vojska o 20.000 mužů ročně. Vážnějš
byla tím, že s brannou předlohou nesouhlasí an
vládní liberální strana. Ministerstvo vojenstv
bylo nuceno, předlohu přepracovati, aby ji moh
sehváliti aspoň branný výbor. Pro odpor oppo
sice její projednání v plenum musilo však být
odročeno do nového roku, a teprve, když to se
stalo, ustali Košutovci 12. prosince od obstrukce
proti zatímnému rozpočtu, jenž toho dne přijat
Košutovci se netajili tím, že upustili od obstrukce
také proto, aby posilnili posici Szellovu proti dru
Körbrovi při vyjednávání o rakousko-uherské vy
rornání. Szellovi ovšem přišla tato ochota „vždy
věrně opposice“ vhod a využil ji ve Vídni tak de
konale, že se mohl odtud dne 31. prosince vrá-
titi do Pešti jako vítěz.
Z episod podzimního zasedání nutno uvést
ještě bouřlivé hájení immunity posl. Nessa, jenž
povolán před čestný soud vojenský, protože
Kluži o slavnosti krále Matyáše 10. října vybíze
mládež, aby proti císařské hymně zpívala písei
Košutovu, a nové nedopatření bar. Fejervara
jenž se v téže věci vyslovil nedbale o sněmovně
takže musil býti desavouován předsedou sně-
movny hr. Apponyem i Kolom. Szellem.
Všeobecnou pozornost vzbudily o svátcích
svatodušních nádherné dobročinné slavnosti, po
řádané v Pešti za účastenství členů královské ro-
diny a za přitomnosti panovníka a celého diplo-
matického sboru. Úmrtím ztratily Uhry dne 23
března bývalého ministerského předsedu Kolom.
Tiszu, jenž po své porážce ve Velkém Varadin
roku 1901 sice zvolen do sněmu v měsici lednu
v zastrčeném volebním okrese abrudbáňském
ale pro chorobu do nového sněmu již nevstoupil
Dne 10. července zemřel ve Velk. Varadině kar
dinál Schlauch, horlivý přívrženec liberáln
#9
alto_textblock
#9
vlády.
#12
alto_textblock
#12
Z politického života nemaďarských národů
uherských nejdůležitější událostí bylo opělne
svolání církevního sněmu srbského.
jenž nebyl svolán od r. 1897, ač se má scházeti
každý rok. Jako se Szellovi roku 1901 podařile
skončiti spor s Rěkou, tak ukončil r. 1902 také
diouholetý spor s uherskými Srby. V květnu pro-
vedeny volby do sněmu a 8. června královský
komisař Béla Tallián zahájil církevní sněmv
Karlovcích, jenž vykonav klidně své práce, byl
19. července odročen. Krátce před tim ztratili
uherští Srbové svého dlouholetého vůdce, bar
Jovana Živkoviče, jenž zemřel v Záhřebě8
dubna. Koncem roku, 4. prosince zemřel v Si-
bini bývalý vůdce rumunské národní strany dr
Jan Ratiu.
V Chorvatsku vládla strana maďaron
ská, jež z jara i na podzim odhlasovala na sněmu
všechny předlohy bána hr. Khuena-Hledervára
O smutných výsledcích této vlády svědčí ta okol
nost, že za podzimního zasedání nebyl sněmu
předložen ani rozpočet na rok 1903 a odhlaso
ván jen rozpočet zatímný. Opposiční strany „ob
zorášů“ a „pravášů“ spojily se sice v jednu
stranu „ehorvatské strany práva“, ale plodn
tohoto spojení dosud neviděti. Žalostný listek
do dějin slovanské vzájemnosti zařaděn 31
srpna a 1.—3. září v Záhřebě, když tam pro ne
opatrný článek „Srbobrana“, otištěný z časopisu
bělehradského, vznikly protisrbské de-
monstrace, spojené s drancováním a pále-
nim srbského majetku, jež měly za následek
srážku s vojskem, 150 raněných osob a vyhlá-
šení stanného práva, které tížilo Záhřeb a okoli
až do 17. listopadu.
#13
alto_textblock
#13
K závěrku ještě několik poznámek, týka-
jících se společných věcí rakousko-uherskýcn.
o nichž se nestala zmínka už výše. Společné
delegace sešly se 6. května a schválivše
všechny úvěry, mezi nimi též „mimořádné““ mil-
liony na nové houfnice, rozešly se 9. červenee.
Rakousko obnovilo diplomatické styky s repu
blikou mexickou, přervané od smrti císaře Maxi
miliana; dne 28. června obnoven v Berlíně
trojspolek za starých prý podmínek, beze
vší změny, na další řadu let. Dne 20. prosince
propuštěn společný ministr vojenství bar. Edm.
Krieghammer a novým ministrem vojenství jme-
nován ryt. Jindřich Pitreich. V posledních dnech
prosincových vypovězena obchodní smlouvas
Italií, aby se vyhovělo steskům do vinné klausule
kterouž po celá léta trpělo vinařství rakouské
uherské. Důležitou událostí, týkající se vnější
politiky rakouské, jest návštěva ruského ministr
hr. Lamzdoría, jenž přibyl do Vídně 29. pro
since; dosah této návštěvy vysvětlí se ovšemte
prve v příšti době.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 1. ledna. (Nové záko ny.
Úřadní noviny vídeňské otiskují dnes zákon ze
dne 19. července 1902, jimž se dle usnesen
obou sněmoven říšské rady umožňuje odepsán
pozemkové daně, v připadě pohrom, zaviněnýel
krupobitím, povodněmi, ohněm, suchem neb
mokrem, hlodavci a hmyzem, byla-li úroda zni
čena aspoň na výměře půl hektaru. Zároveň se
sděluje, že osnova zákona, přijatá sněmem krá
lovství českého a týkající se mýta na spojovae
silnici podolsko-vyšehradské, byla 21. prosine-
cisařem schválena.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. ledna.
Arnanté a Turci.
Dop. »N. L.«
#16
alto_textblock
#16
Ze Soluna, 26. prosince. Turci nejsou r
formami spokojeni. Prostý lid mohamedánský
i arnautský bojí se, že reformy povedou k roz
dělení evropského Turecka. Intelligence turecká
nemá takových obav, neboť nevěří, že nějaké
reformy budou provedeny.
Zvláště nespokojeni jsou Arnauté mohame
dánského vyznání. Oni si libují v anarchii, kte
rou stvořili, a nic jim tak není proti mysli
jako že by se podrobiti musili nějakému po-
řádku. Ve vilajetech bitolijském a skaderském
Arnauté mohamedáni konají stálé sehůzky
džamijích a rokují, jak se mají zachovati. Pro
zatím se usnesli pozvati Turky a Arnauty vila
jetů solunského a kosovského ke společné akci
která by si obrala za účel zmaření reforem.
Turci solunského vilajetu již odpověděli, že k
společné akci přistupují, a tyto dni budou s
konati ve Skoplji a Prizrenu sjezdy Arnautů
Turků, na nichž patrně stane se stejně usne
sení, jako ve Skadru.
Arnauté v Debře a Skadru jso
velmi bojovni a chystají se reformy
zmařiti hromadným pobitím křesťanů, zapomi
najíce, že by tím přivolali následky, které chtějí
odvrátiti. Není pochyby, že takovému hromad
nému pobití křesťanů v zápěti by šlo vojenské
zakročení téch velmoci, které chtějí na Balkáně
pokoj a pořádek, proti Turecku a do osmi dní
bylo by buď rozdělení evropského Turecka do-
konáno anebo, kdyby Německo Turecko podpo
rovalo, strhla by se evropská válka. V každém
případě Turci i Arnauté budou jednou litovati
že se v čas nedorozuměli se svými křesťan
skými a slovanskými spoluobyvateli.
Lidé, přicházející ze Starého Srbska, vy
pravují, že je tam položení mnohem horší než
v Makedonii. Srbové tamní neustále snášeti
musejí od Arnaulů veliká muka. Arnauté pojem
reforem ztoložňují s povinnosti platiti daně
protože jsou přáteli neplacení daní, jsou nepřá-
teli reforem. Energický sultánův pobočník, Šemsi
paša, počíná na Arnautech daně vymáhati, čeho
v jejich krajinách dosud nikdy nebylo a prot
se Arnauté jitří a bouři.
Nespokojení Arnauté v Novém Pazaru vy
hnali svého kajmakama (okresního náčelníka)
To v Starém Srbsku není nic neobyčejného
Nejsou-li Arnauté spokojení některým sultá
novým úřadníkem, oznámí mu to a dají lhůtu.
aby se do 24 hodin odstěhoval, chce-li, aby mu
hlava zůstala na ramenou. Tak se stalo i v uve-
deném případě. Kajmakam svázal svých pět
švestek, učinil svým známým na rozloučenou
návštěvy, dal se vyprovodili za vojenské pocty
z města a ve vší důstojnosti, jakoby měl v kapse
sultánův dekret na povýšení, přestéhoval se do
Soluna. Odtud teprve podal vládě do Cařihradu
oznámení, co se mu v Novém Pazaru přihodilo.
Vláda jej telegraficky přemistila do Velesu a do
Nového Pazaru poslala jiného kajmakama, jenž
tam za nedlouho svou působnost dokoná jako
jeho předchůdce, bude-li trochu energiekýa
spravedlivý.
V severním Starém Srbsku jsou kraje Dre
nica, Malesia, Has docela bez kajmakamů, proto
že jich Arnauté nechtějí trpěti. V Drenici už
od r. 1884 není kajmakama, ano vůbec žádného
tureckého úřadu ani úřadníčka. Posledního kaj
makama v Drenici Arnauté zavraždili r. 1884
a krajský úřad zapálili. Jen trosky tohoto domu
ukazují potomstvu, že v Drenici někdy býval
turecký úřad.
V Prizrenu každé 2—3 měsíce Arnaute
vyhánějí mutesarifa (okružného náčelníka), tak
že se jich tam v r. 1902 vystřídalo pět. Jak
vidno, Arnauté jsou v Turecku státem ve státě.
Oni diktují sultánovi i jeho vládě; a proto
můžeme býti žádostivi, kterak sultán proti jejich
vůli své evropské provincie zreformuje.
Riza beg, arnautský vůdce ze Starého
Srbska, jináče v rakouském žoldu, povolánje
do Cařihradu k zodpovědnosti. Tyto dni putoval
Solunem. Měl jsem s ním příležitost mluvit.
Kladou mu za vinu, že nechytil Mustafu agu
z Mitrovice, jenž nedávno porušil železničnou
trať Mitrovica-Skoplje, když mu to vláda naří-
dila. Ríza beg odpoví, že to chtěl učiniti, ale
že mu nedal jeho protivník Bajram Cur. Ale
Riza beg lže. Bajram Cur je poctivý člověk.
nebere rakouských peněz jako Riza beg; ale
sultán jej ospravedlní, jeho lež přijme za pravdu.
Rizu bega vyznamenaného propustí a k zodpo
Dojčin.
vědnosti požene Bajram Cura.
#17
alto_textblock
#17
Mínění Evropy o tisku
francouzském.
Zmínili jsme se již na těchto místech
vysoce zajímavé anketě, kterou uspořádal Fre-
derie Loliée v nejpřednějším literárně-politi-
ckém týd nniku francouzském »La Revu
Bleu«. V anketě té shrnuty jsou hlasy repre-
sentantů evropského tisku a literatury o fran
couzské žurnalistice. Přední novináři, publicisti,
literáti a politikové angličtí, němečuí, italští,
španělští, ruští a skandinávští byli vyzvání k této
anketě, jakož i jeden z našich českých sou-
druhů. Hlasy Brandesa, Nordaua, Rudolfa
Lothara, Strindberga, Maeterlineka, z redaktorů
»Times«, »Daily News«, »Neue Freie Presse«,
»Berliner Tagblatt«, »Novoje Vremja« atd. o
tisku francouzském vyznívají větším dílem velmi
pochvalně, ač skoro všechny poukazují na slabou
stránku francouzského tisku — na nedostatek
zahraniční informace.
Pan Frederic Loliée pokračuje v 26
čísle »Revue Bleue« ve své anketě, jež oboha-
cuje rozmanitý obsah této revue, která sleduje
všechny významné události osvětové, a kde vedl
článku bystrého a duchaplného Emila Faguel
»O manželství a rozvodu« nalézáme Merejkov-
ského polednání »O křesťanství Tolstého a Do
stojewského, kritické stati Ernesta - Charlesa
Paul Flota, A. E. Sorela.
Pan Loliče uvádí nové dopisy své ankety
od Napoleona Cajolaniho poslance, socio-
loga a publicisty italského, dále od slavného
spisovatele Angelo de Gubernatis, Mar
Debrits, chefredaktora »Journal de Geněve«
belgického básníka a novináře Ivana Gilkina.
Velmi zajímavé jsou i listy básníků Mae
terlineka a Strindberga a redaktorů
»Times« Fullertona a Th. Barclave
#18
alto_textblock
#18
J. Janzona, pařížského dopisovatele »Stock
holm Dagblad« a Rich. Fleischera, redak
tora »Deutsche Revue«. Naše čtenáře bude
interessovati český hlas této mezinárodní ankety,
dopis Václava Hladika, člena redakce »Ná
rodních Listů« a redaktora »Lumíra«. Pan
Loliée připojil k obšírnému dopisu Hladíkovu
pár srdečných slov úvodních: »vstupujeme do
styku se skupinou velké rodiny slovanské, s
zemí českou. Z Prahy, z města starobylého,
jež se opět stalo střediskem velmi aktivníhoa
samostatného hnutí myšlenkového, došel nás
dopis Václava Hladika, překypujíeí sympatiemi
Dopis ten zní:
»Maje čest odpověděti na laskavý dotaz váže
ného spolupracovníka »Revue Bleue«, doznávám, že
forma, jíž otázka je položena, mne naplnila jakýmis
rozpaky. Tážete se na evropské mínění o tisku
francouzském a zdá se mi, že Evropa zná jen tisk
pařížský. Věřím, že pařížský tisk vyjadřuje úplně
ducha fraucouzského a to mnohdy způsobem oslni-
vým, brillantním, ale nevím, zdali je jím též plně
vyjádřena duše a cít francouzského národa. Všechen
politický a kulturní život Francie je zcentralisován
do Paříže před zraky ciziny, jejíž pozornost je Pa
říží tak zaujata, že neví skoro ničeho o Havru, Bor-
deauxu, Lyonu, Marseillu a snad nesprávně se do
mnívá, že tato města velká a bohatá jsou jen pří-
stavy, obchodními skladišti a agenturami. Známe
jen lisk pařížský, ač jsme jisti, že i tisk velkých
měst venkovských s ním rivalisuje, podobně jako
žurnály frankfurtské, kolínské, mnichovské jsou ve
stejné výši, jako žurnály berlínské neb vídeňské.
My Čechové vzhlížíme k Francii s nejupří mnější
láskou, neboť Francie representuje prevahu
moc toho, co nejvíce respektuje me
převahu osvěty a moc ducha. Vliv fran
couzský roste u nás. Milujeme více jasný vzlet tvůrče
myšlénky francouzské, nežli těžkopádnou důkladnos
německou, jež někdy upadá v konfusnost, smích
lehkost elegance francouzské jsou velmi blízky po-
vaze slovanské. Není divu, že na naši českou intel
lektuální mládež měli Comte. Taine, Renan většt
vliv nežli Hartmann nebo Spencer. Sympatie české
vzlahují se ovšem i k tisku francouzskému, zejmena
k tomu, který opravdově a výrazně tlumočí Francii
a který našel slova zájmu pro věci vlasti české.
Superiorita francouzského lisku spočívá v slavné
tradici vůdčích duchů moderní žurnalistiky francouz-
ské, jako byli mužové myšlénky a slohu
Edm. About, Prévost Pa adole, J. J. Weiss, John
Lemoine, Hervé a j., nebo mižové činu a speku-
lace, jako byl Emile de Girardin. Noblessu
francouzského tisku tvoří řada vynikajících myslitelů
a spisovatelů, kteří zmužile vrhli se do boje dnea
prosadili vliv vzdělání a talentu, zhusta tam, kde
jinde vládne terror fráze a tlachavého tribunství-
Mám na mysli representanty velkého tisku, jimiž
jsou spisovatelé Anatole France, Jules Lemaitre
Maurice Barrěs, Paul Adam, Emnile Faguet atd.
A gracií, půvabem, svůdností pařížskéhn tisku
jsou jeho kronikáři a causeristé, kteří vypěstoval
čistě francouzský genre literárné-novinářský, mez
nimiž vidíme nejvýznačnější a nejoriginálnější spi-
sovatele francouzské: Jean Lorrain, Mirbeau, Cla
retie, Hardouin, Em Arěne, Uzanne, Caliban-Bergerat
Brisson, Ernest la Jeunesse, Talmayer atd. V žádne
žurnalistice není vliv litarární tak působivý, jako ve
francouzské a to je též předností a převahou fran-
couzského tisku a v tom snaží se jej napodobovali
i jisté německé žurnály, které tak napodob jí »Echo
de Paris«, »Gaulois«, »Figaro«, jako německé »Uiber
bretily« napodobují umělecké cabarety z Montmartru.
Německý tisk, podobně jako anglický, má své dobre
vlastnosti, jichž postrádáme u francouzského. Je t
zejmena všestrannost látky, rozsáhlé zahraniční in-
formace politické a národohospodářské.«
#19
alto_textblock
#19
Harokko.
Veškeré zprávy, docházející z Marokka.
nasvědčují, že očekávati tam lze v krátké době
rozhodnou srážku mezi vojskem sultánovýma
přívrženci nápadníka trůnu Bu Hamary. Poslední
v níž poraženo bylo vojsko sultánovo, udála se
dne 23. prosince u Abder Rahmanu a povstalci
ukořistili v ní 12 děl a velice mnoho peněz
přiblížili se pak až na 30 kilometrů k sídel-
nímu městu Fezu. Bu Hamara posunul pak dru-
hého dne svůj tábor až k El Hadžiru a jeho
moc rozšířila se až na několik kilometrů pře
Fez, neboť i v blízkém okolí tohoto přidali se
kabylské kmeny k povstalcům. Sultán nařídil
sice, aby sebralo se nové vojsko, jež opřelo by
se dalšimu postupu Bu Hamary, ale úsilí jeho
bude asi marným. Sultán jest ve velké finanční
tisni, kdežto nápadník trůnu ukořistil v poslední
bitvé tolik peněz, že jimi plýtvá. Od sultána
následkem toho vše prchá. Všeobecná nejistota,
která ve Fezu a jeho okolí zavládla, měla za
následek také zdražení všech životních pro-
středků, jež způsobilo sultánu u obyvatelstva
mnoho nepřízně. Sultán činí sice vše možné
by lid utišíl a slibuje mu také, že konečné vl
tězství skloni se na jeho stranu, ale málo kdo
slovům jeho dnes již důvěřuje. V obyvatelstvu
působí vůči němu zlou vůli dosud také poprava
vrahů missionáře Coopera a přízeň sultána
k Evropanům.
Sultán Abdul Asis jest teprve 25 let stán
a nastoupil trůn 6. července 1894 jako 16letý
jinoch. Byl miláčkem svého otce sultána Muley
Hassana, který určil jej za následnika trůnu,
ačkoli měl staršího syna. Když Muley Hassan
v táboře u Rahatu náhle zemřel, zatajil to
velký vezír Bo Hamed tak dlouho, až dostal
se mladý Abdal Asis pomocí vojska na trůn.
Až do úmrtí Bo Hameda r. 1900 nebyla říše
sultánova zvláště vlivem všemocného velko-
vezíra uvnitř nijak vážněji zmítána, ale Abdul
Asis přes to držel svého staršího bratra Muley
Muhameda v zajelí v paláci mekinském.
Nový nápadník trůnu Bu Hamara jes
z kmene Maurů rodu nepatrného, ale na místní
poměry jest dosti vzdělaný. Jelikož nemohl se
pohodnouti s vládními kruhy, prehl ze zeměa
strávil několik let v Alžíru a Tunisu, kde nabyl
poněkud světového přebledu a naučil se také
tak zv. kouzelnickým zručnostem, jichž po ná-
vratu do vlasti velice využitkoval. V Marokku
udržuje se totíž domněnka, že z východní jeho
části přijde předchůdce očekávaného Mahdiho.
Bu Hamara vrátil se z eiziny v oděvu žebráka
a získal si, objížděje po zemi na oslici (Bu
Hamara znamená »otec oslice«), záhy jména
světce a zázračného člověka. Zdržoval se delšt
dobu zejmena u divokého kmene Ghialů, jen
několik dní cesty od Fezu daleko a shromáždi
kolem sebe velký zástup zvědavců a fanatiků,
načež se prohlásil za předehůdce Mahdiho.
Při první srážce se suitánovým vojskem
utrpěl Bu Hamara, jak známo, porážku a prehl
do hor, avšak jeho pověsť a přízeň byla již
tak veliká, že za několik neděl podařilo se mu
shromážditi okolo sebe tolik přívrženců, že již
při první srážce pak vojsko sultánovo na hlavu
porazil.
Nyní zdá se, že obkličil již i hlavní měste
Fez, neboť nedocházejí z něho ku p. břeží žádné
další zprávy. S jiné strany se to však popírá
uvádí se na doklad toho okolnost, že dne 29
prosince vypravil se do Fezu z Tangeru s kara
#20
alto_textblock
#20
vanou italský plukovník Ferrara, ředitel
zbrojovky marockého sultána, který by byl cesty
této nepodnikl, kdyby neměl cesty do Fezu volné.
Z Tangeru se sděluje, že povstal již také
kmen Beniderů a s ním i jiné kmeny v území
tetuanském, které Tetuan velice ohrožují.
#21
alto_textblock
#21
Denní zprávy.
#22
alto_textblock
#22
— Smiřovací praeludie. Za okolností tak
zvláštních, za jakých se sejdou zejtra v prae-
sidiu vídeňského ministerstva vnitra, jinak v
staré budově české dvorní kanceláře, delegát
čeští a němečtí, aby smluvili národní smír v zemi,
snad se plnomocní vyjednávatele o mír dosu
nikdy nesešli. Především není tu ani vítěze,
jenž by diktoval, ani poraženého, jemuž by se
podmínky diktovati daly a potom nestojí sna
za vyjednavateli davy bojem znavené, nýbrž
zástupy odhodlané — aspoň na straně naší do
poslední krůpěje krve hájiti právo a pojistit
trvalé podmínky národní své existence. A pro-
vází-li nás nezlomná vůle, setrvati na tom, c
dle našeho hlubokého přesvědčení je právem,
provází na druhé straně naše odpůrce zpup-
nost, kterou zlomiti nejen že se povolaní čini-
telové nepokusili, nýbrž spíše ji živili. Jes
ustálená domněnka na té i na oné straně, že
mnoho těch smiřovacích schůzi konati se ne-
bude, že již v první neb druhé se ukáže, jak
»tenký list paplru« v poslední době ztvrdnulv
neproniknutelný krunýř, který jakékoli sblíženi
dnes aspoň nemožným činí. Ostatně sluší se
strany naší dbáti jedné zvláštní okolnosti! zdali
ti, kteří shromáždí se, aby stanovili praelimi-
náře míru, mají také plnou moc k jednání
tomu a mohou-li eventuální smlouvu
jménem německého lidu ratifikovat.
Pochybujeme o tom. Neboť němečtí radikálové
nastávajícím pokusům smiřovacím právě tak
klnou, jako radikálové čestí. A těch německýeh
je v této zemi o něco více než českých! Na
říšské radě maji bezmála polovinu všech ně-
meckých mandátů z Čech a na sněmu je rovněz
takový poměr. Jak ti smýšlejí o poměru ná-
roda našeho k německému v této zemi, patrno
z projevu všeněmecké »Korrespondence«. Chtějí
z národa našeho učiniti shluk jim poplatných
služebných individuí bez jakéhokoli práva. Re-
klamují vlast naši jako zemi německou a nás
prohlašují za vetřelce. S lidmi takovými nelze
ovšem smlouvati a vyjednávati, na jejich poža-
davky jen jediná by byla vhodná odpověd
která nedává se však ani ústy, ba ani rukou,
nýbrž — nohou. Ostatně my na Němcích žád-
ného práva a žádných ústupkův nežádáme
Chceme pouze, by nám, velké většině, bylo vrá-
ceno, co bez práva bylo nám uzmuto a co nám
patří, Němci pak nechť si to své, pokud netýká
se sféry našich práv, ponechají nedolknutou
měrou. K národnostnímu smíru v Čechách nen
vůbec Němců zapotřebí, nechceme ničeho na nich
a ničeho od nich neočekáváme. Jde tu o pomě
náš ke vládě a k nikomu jinému. Že o věcí té
ochotni jsme smlouvati se též s Němci, je do-
kladem velkého našeho sebezapření a lásky naši
k této zemi, jíž pokoj a mír zabezpečiti, byl
by naším štěstím.
— Národnostní praxe hraběte Coudenhova
pána na Ronšperce. »Oesterr. Forst- und
Jagdzig.« ve Vídni uveřejňuje v čísle ze dn
19. prosince inserát ústředního ředitelství pan-
ství Ronšperka, které hledá lesníka, jenž musí
býti »čtyřicátník, německé aneb uhe
ské národnosti, a pokud možno mluvit
slovansky«. Majitelem ronšperského panství jest
známý národnostní theoretik hr. Coudenhove,
kterýž ve svém známém spise, luštícím s ob-
divuhodnou snadností samo nejtvrdší jádro ja-
zykového sporu v českých zemích, neosvědčil
se právě nejkrvavějším nepřítelem české národ-
nosti. Proto překvapuje návěští jeho centrálního
ředitelství svou stopou jizlivé nenávisti lesníků
českého původu, před nimiž přednost dává
»pokud možno« také slovansky mluvícím Mada-
rům anebo Němeům. Theoretický pan hrabě
jest pro smíření národností, v praxi však pro-
vádí bovkot proti Čechům docela podle receptu
nejnacionálnějšího plátku německého. Ronšper-
ský velkostatkář jest také majitelem Pivoňky.
bývalého, u Ronšperka položeného to kláštera,
bez valných nákladů upraveného pro letní pobyt
měšťáků, jež jeho »Centraldirektor« do ponu-
rého a mrazivého kláštera každoročně shání
veškerým uměním reklamy inserátů a plakátů,
zvláště v českých listech. Z toho se dá sou-
diti, že ani ústřednímu řediteli, ani hraběcímu
majiteli nepřekáží národnost česká, pakliže v jeho
Pivoňce plné českých hosti pomáhá zvyšovat
panský důchod. Také hojně navštěvované vý-
lety, které z českých pošumavských měst při-
vádějí celé zástupy konsumentů do hraběcí re-
staurace, zdají se tomu nasvědčovati. Poněvadž
se podle uvedeného inserátu udál v osvícených
kruzích ronšperských náhlý obrat, bude nutno,
sby české obecenstvo nevyčkávalo, až se na
Pivoňce nalepí plakáty, že přístup dovolen pouze
hostům »národnosti uherské anebo německé«,
nýbrž zavčas udělalo místo.
— Německé vílězství v Ouborsku u Nýrska
o němž jsme před několika dny podali zprávu
podle jásotného referátu Sehreinerova plzeňského
orgánu, zakalilo se poněkud bližšími a podrob-
nějšími zprávami o průběhu voleb. Po tom, c
stalo se v Ouborsku dne 27. prosince, není nej-
menší pochyby, že »vítězné« pro Němce volb
tamní musí býti zrušeny. Dosavadní starosta
ouborský Linzmayer provedl totiž českým voličům
ouborským švábský kousek takového zehytralého
hlupství, že se vlastně vyvrací samo sebou.
V den volební, minulé soboty, počkal si totiž
Linzmayer ve společnosti volebního komisaře
na české voliče, ubírající se hromadně k volbě
a překvapil je zvoláním: »Die Wahl ist sistirt!«
(»Volba jest zastavena.«) Na dotaz český, proč.
prohlásil Linzmayer, že pro nesprávné vypsání
volby. Vyvěsil totiž Linzmayer kdesí za stodolou
vyhlášku k volbám s lhůtou o den kratší nei
zákon předpisuje, pro ten případ, aby mohl dát
volby zastavit, kdybe německá koudel hořela. Za-
vedl k vyhlášce volebního komisaře, jenž shledav,
že jest vyhláška skutečně nesprávně vyhotovena,
potvrdil u přítomnosti všech českých voličů, že
se volba zastavuje, načež odebral se do volební
místnosti, tu sepsal o zastavení voleb protokol,
dal jej podepsati Linzmayerovi, načež odešel.
Voličové vidouce to, rozešli se. Volba byla vy-
psána na 2. hodinu a zastavena byla o 13.
Leč vzdor tomu, že volby ářadně zaslaveny, z