o

Číslo 222.

V Praze, dne 14. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice Prahá. Pštrossova ulice, číslo 200 -II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

NA

Slunce vychází ve 4 hodiny 48 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 19 minut večer.

LILK

Úterý: s v. Eusebi a.

Ll

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: mněsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K celoročně. . .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie čtvrtletně . .. K 13.20 celoročně . . . K 52.80 Telef, administrace 1126. v chrámu Páně Čtyřicetihodinná pobožnost u sv. Ducha od13.—16. t. m. — Součastnějest výstav od 13.5 t. m. v klášteře uNejsv. srdce Páně na Smíchově.

Dokonáajcí věk a jeho dítky.

Devatenáctý věk končí svoji vládu, která ne- byla právě nejšťastnější; dokonává, a u jeho smrt- ného lože stojí dítky, aby se s ním rozloučily. Bude dojista zajímavo zevrubněji si prohlédnouti tyto potomky, abychom mohli pronésti svůj soud o uplynulém věku sine era et studio — bez zášti a předsudku. Takovým způsobem dokážeme, zda mají pravdu, kdo toto století nazývají věkem světla, pokroku, vynálezů, vědy, ano kteří s pýchou naň pohlížejí jako na epochální, nové dráhy razící dobu. Dítky dokonávajícího věku jsou z trojího man- želství; jsou to důsledky politické, sociální a vě- decké, které ovládaly a vládnou dosud na mnoze celým světem. K politickým dítkám náleží revoluce, libralismus a sociální demokracie. Byly zajisté doby smutné, za kterých se XIX. věk zrodil. Když tento umírající stařec poohlédne se v myšlénkách ke své kolébce, vzpomene si na sladkou vábivou píseň, kterou pěli mu jeho vy- chovatelé, a která končila refrainem: »Rovnost, volnost, bratrství.« Sotva dospívající mladík obrov- skou silou se přidržel těchto zásad a vše klesalo pod jeho rukama, co se nechtělo podrobiti svo- bodě, rovnosti a bratrství. Ve jménu těchto hesel, na pohled lákavých, padaly sloupy náboženství, států, klesali knížata, králové a císařové, nebot trůny jejich se chvěly již otřesem vzduchu, když se rozléhaly hlasné zvuky polnice, která svolávala svoje stoupence do boje za volnost. Ječivým vírem mladík jakoby byl zpit zdarem, který jeho zbraním se naskýtal. Duch revoluce roznítil žár nezřízených vášní v národech, kteří uvolnili takto svoje pouta k největším závazkům. Zjevná revoluce pominula a nastala revoluce tajná, boj proti víře, hlavně katolické, byl hlavním programem liberalismu, který se ze vzpoury zrodil. Tento dal si na prapor svůj napsati: »Pokrok — osvětou k svobodě.« Tento pokrok záležel v tom, že přikázání Boží a církevní, nauka mravovědy, poctivosti, počestnosti a nezištnosti byla odhozena mezi staré haraburdí s výmluvou, že 1800letá církev katolická již sestárla a nehodí se do osví- ceného věku, když se nepřizpůsobí tomuto po- kroku, totiž když se nevzdá vší své činnosti a a nechá liberálů při vesle, ať plovou třeba do záhuby s lidem, který nemá vždy tolik soudnosti, aby poznal, kam kormidelník míří a plavci jej za- vezou. Následky liberalismu byly otupění nábožen- ského citu, zmizel mrav a rozmohla se nestydatost

a nepoctivost, důvěra vzájemná byla otřesena růz- nými podvodníky, kteří podplatili si veřejné mí- nění a oloupili dobrodušné lidi o těžce vydělaný groš — Dobře vystihl jeden z takových panamistů smysl liberální nauky, an před soudem s cynickou nevázaností zvolal: »S morálkou se nestavějí dráhy!« Avšak, hle, mladík kyprého zdraví užíval příliš prospěchů, jež mu dávaly na ruku liberální zásady, tento mladík s přitloustlým tělem příliš spoléhal na stálost radostí pozemských a zásad, které byl vsál ze svého okolí — nyní věsí hlavu, obličej jeho jest bled, souchotiny jsou znatelny na celém jeho tělesném ústrojí. Jeho život jesť mu nyní již trýzní, avšak přece činí zoufalé pokusy, aby nabyl opět své bývalé moci, svěžesti a síly aby — se vrhl v náruč opět ve vír tohoto světa a tisíce jiných přivedl na scestí. Liberalismus předčasně sestárnul, a jeho dě- dictví zaujala sociální demokracie, které jest zdár- nou, neb vlastně nezdárnou dcerou jeho, za kterou se sám stydí. Tato bez ostychu a bez bázně s ru- dým praporem razil si cestu ku předu, třeba přes mrtvoly svých druhů — v před pohání ji démon, který jí nedopřává oddechu, aby přemýšlela o své záhubě, do které se samochtíc vrhá, poněvadž nemá času ani na přemýšlení o svých cílech, o svých snahách, o svých podvratných tužbách. Tímto dé- monem jest potomek národa vyvoleného, který si ji úplně ovládnul, aby beztrestně mohl prováděti svoje kousky. Proto se objevují u l9že dokonáva- jícího věku sociální dítky, totiž křivosý kapita- lismus a vzrůstající bída, která přinšší vzdechy a kletbu milionů lidí ve svém srdci. Také vědecké dítky stojí na druhé straně lože a rády by se rozloučily se svým otcem. Je to filosofie, která svým nemístným a nespráv- ným hloubáním znetvořila svůj vlastní obličej a červa nespokojenosti si usadila ve vlastním srdci, který ji hlodá a nedopřává pokoje; dále je to přírodopisná nauka, která svoji dívčí po- dobu má znešvařenu orangutanovou hlavou. Také ostatní vědy jsou tu připraveny, ale oči jejich jsou zakaleny, upřeny do země s mrakem na čele, který nevěští nic dobrého. A konečně pohlížíme také na mravní dítky umírajícího starce; jsou to nacionalismus, nestyda- tost, bezcharakternost, pokrytectví, ukrutnost, su- rovost, bezbožnost, zištnost a všecky ostatní ne- ctnosti, které bujely v tomto věku měrou neví- danou. Ký div, že smrt upracovaného starce jest

velmi trudna. Když otevře oči a vidí před sebou celou řadu nezdárných dítek, které v ničem nejsou svému otci vděčny, ano hrozí mu ještě v posled- ním okamžiku svým hněvem a svojí zlotřilostía působí mu svým nezdárným životem nemalé sta- rosti. Stařec zavře v brzce oči, ale dítky tu zůstanou a jako smutné dědictví budou zvěstovati neslavnou památku uplynulého věku. Přílišná důvěra v člověka a jeho schopnosti a síly nabyla právě v tomto století nemalé pře- vahy, neboť idea člověčenstva tu byla jediným nej- vyšším měřítkem. Pohrdlivě zamítala vší vyšší síly, neboť milost Boží a veškeren nadpřirozený svět jako by nebyl pro ni ani na světě. Člověk byl světu jedinou věrou, v něj byly stavěny veškery naděje. A proto není divu, že Nitschův nadělověk se objevil již na počátku tohoto století v hrdopy- sném Korsičanu Napoleonovi, který chtěl dokázati, že jest neobmezeným pánem na zemi. Také litera- tura byla přesycena těmito myšlénkami; bylat lidská síla již delší dobu jediným výplodem básni- ckých myšlének, počalať se nová romantika bez Boha a víry. Na konci našeho věku však víra a důvěra v lidskou sílu a moc se proměnila ve strach a hrůzu před ním. Jeť pozorovati úpadek ve všech vrstvách. Není tedy divu, že všemu dobrému byla upírána zásluha, vše převráceno na ruby, že holobrádkové mistrují lidi ve službách vlasti seše- divělé, že jim upírají zásluh a považují se za polo- bohy. U smrtelného lože stojí také katolická církev a možno směle tvrditi, že stojí pevněji než kdy jindy; právě tato okolnost dokazuje, že nesprávny jsou všecky předzvěsti o brzkém jejím pádu, které byly předpovídány zvláště na počátku tohoto sto- letí. Čírkev katolická stojí tu vůči tolika nepřáte- lům v nevídané kráse, moci a síle. Vyplňují se slova Spasitele našeho, která pro- nesl ku svému nástupci: Ty jsi Petr a na té skále vzdělám církev svou a brány pekelné ji nepře- mohou.

Zprávy politické. V Praze, 13. srpna. K situaci. Jak vídeňské listy tvrdí, není doba svolání říšské rady již daleko vzdálena, neboť asi ve 4 týdnech má se tak státi. Jest však otázka, zdali bude svolání to spojeno s výsledkem čili nic. Roz- hodující kruhové obrátili se podle souhlasných zpráv na konservativní šlechtu, aby působila k zanechání

FEUILLETON.

Vzdělanost a pokrok socialismu. Napsal Ferd. Vlček »Čas« v čís. 66. o »Dělnické Akademii« praví: »Jako osvětné středisko organisovaného dělnictva vy- kazuje se malou činností. Není v té činnosti jasného plánu, není ta činnost dosti rozsáhlá a nevyčerpává vše, co by se mělo konati. Již to stačí ku poznání, že osvětná organisace našeho dělnictva má mnohem dále ku svému rozkvětu, než jeho organisace kospo- dářská a politická. Stálý schodek finanční, ubývání členů a oslabování účasti na podnicích »Děl. Akad.« jsou jen zevními znaky vnitřní nedostatečnosti. »Děl. Akademie«, tato kulturní instituce socialistického děl- nictva českého, stojí nyní skoro nad svým hrobem. To jest úkaz zarážející. Vždyť právě dělnictvu sa- mému v sociální demokracii musí vedle snah hospo- dářských hlavně záležeti na rozpjetí snah osvětných. Sám filosofický podklad celého hnutí k tomu vede. Z vědy chce čerpati sociální demokracie svoje zbraně proti stávajícímu společenskému pořádku. Marxem přivedeny sociálně nápravné snahy k tomu, aby hle- daly sobě vědeckého odůvodnění.« Citovali jsme obšírněji, protože charakteristika co do osvětných snah sociální demokracie jest pravdiva. ač jinak známo jest, že »Čas« kritikou svojí odporuje dřívějším chvalozpěvům, v nichž zazníval silný tón o straně sociálně demokratické, která prý jediná v lidu nejvíce vzdělání rozšiřuje. Úchvala realistického

orgánu nezdravou domýšlivost vědeckou v sociální demokracii jej sesilovala. Ovšem vědectví to jest u každého uvědomělého občana typické a vyhraňuje se zejména ve vědeckém přesvědčení, že člověk jest potomkem opice. U většiny socialistů přes toto ma- ximum duševní úroveň nevystoupila. Vidíme toa slyšíme všichni, kteří na venkově se socialisty se stýkáme. Nedávno jsem slyšel sociálního řečníka ve schůzi veřejného s naivní nadutostí doslovně tvrditi: »My sociální demokraté jediní šíříme mezi lidem vzdělání.« V polemice, dotýkaje se tohoto odvážného tvrzení. poznamenal jsem, že jednostranné třídní uvědomování není ještě vzděláváním vůbec a také nikoli ta sku- tečnost, že u sociálních demokratů hůl a zaťatá pěst jsou obyčejně posledním argumentem. Tolik o prakti- ckých zjevech vzdělanosti sociálních demokratů. Rozhodně nepravdiva však jest výpověď »Času« o filosofickém podkladě sociálně-demokratickém, jako ohnisku osvětného pokroku. Není to možno ani v ohledu vědeckém, ani sociálním, ani ve snažení mravním. Nemíně vykládati základů praktických a histo- rických, připomínám hned, že za filosofický podklad přijala sociální demokracie hrubý materialismus. Určitější zdůvodnění snah socialistických jest mate- rialistický názor dějin a kapitalistická produkce nad- hodnotní. Materialismus převzali od Feuerbacha, jenž su- spendoval dualismus ducha a hmoty. Duševní činnost

člověka jest projev hmoty, není Boha, mýšlení jest chemickým procesem, člověk neliší se podstatně od zvířete. V materialistickém vysvětlování dějin jsou socia- listé původní. Marx ve společnosti lidské zformuloval to, co Darwin učinil v přírodě evolucí. Materialistický názor světový, nehledě ku hrozným následkům v ži- votě, ve filosofii jest již otřelou veteší a vědecky nedá se držeti. Na tom socialisté ani zbla nezmění, třeba před boudou vyvolávali sebe hlučněji. Ostatně vidou- címu nemožno namluviti, že nezmocnili se systému toho z pouhé taktické potřeby. Co do darwinistické evoluce vystihl to správně Virchow na kongresu ně- meckých přírodopisců v Mnichově r. 1877. »Pánové«, praví na slovo vzatý učenec, »to jediné chci doufati, že theorie evoluční nevzbudí nikterak u nás tolik hluku, jaký podobné therie vzbudily v zemích soused- ních. Zajisté tato theorie, kdyby důsledně uskutečněna byla, má vážnou tvářnost, a myslím, že neuniklo vaší pozornosti, že socialismus sympaticky této theorie se ujal.« Netřeba citovati jiná tvrzení téhož učence o ne- důkaznosti theorie té ve smyslu socialistickém; dostačí zajisté vytknout, že pouhou theorií jest, na čem socia- listé budují celý život, nic nedokazujíce, anebo odvo- lávajíce se na domněnky dávno již potřené. Co jest materialistický názor dějin? Veškeren vývoj člověčenstva má za základ produkci a směnu zboží. Hospodářské poměry jsou příčinou všech zjevů politických, sociálních, náboženských a právních. Ve-