#1
alto_textblock
#1
1904
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARODNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 13. tedna.
#5
alto_textblock
#5
SlI.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 13.
čislo v Praze za 2
a na venkově za 3k
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Reservátní rozkaz v příčině plukovní řeči.
Z Vídně, 13. ledna. Očekávání naše, že
bude sdělen veřejnosti reservátní rozk az
v příčině plukovní řeči, včera mini-
strem vojenství Pittreichem rozpočtovému
výboru rakouské delegace sdělený, nesplnilo se.
Ministr sám rozkazu toho nečetl, nýbrž dal
jej pročísti jedním důstojníkem. V litografované
korrespondenci, vydávané o delegacích, výnos
onen nenalézal se a tudíž také c. k. tisková
kancelář nemohla ho dát a také zdejší noviny
ho nemají. Vinu má jenom ministr.
Ten počátkem svých výkladů, jak jsme již
oznámili, dal výslovné ubezpečení, že cokoli
mluví, mluví pro veřejnost. Proto jest nám ne-
pochopitelno, proč utajoval výnos, který sice
byl formálně adresován důstojnictvu, který
však zajímá každého občana. Nebot
doby jsou ty tam, kde bylo vojsko nějakým
stavem pro sebe. Vojsko je dnes lidové, pročež
vše, co vydává se pro vojsko a proti němu,
týká se bezprostředně lidu sama
nehledě ani k tomu, že každé opatření, učiněné
nějakým odvětvím veřejné a státní správy, po-
drobeno jest veřejné kontrole zástupců lidu.
Udali jsme již stručně obsah reservatního
rozkazu toho. Dodáváme ještě:
Rozkaz vydaný vojenským ministerstvem
jest uznáním neněmeckých plukov-
ních řečí. »Zeit« dodává: »Jsou-li pravdiva
sdělení, která se dostala z rozpočtového výboru
do veřejnosti o tom, že na příště postu
důstojníků pluku bude učiněn
závislým na naprostém ovládá n
řeči plukovní, pak požadavek znalosti
jazyka německého jako nevyhnutelné kvali-
fikace pro postup důstojnictva jest ú p lně
odkli zen.
Naopak, ujišťuje se ve výnosu ministe-
stva výslovně, že nedostatek ovládán
němčiny nemá býti překážkou jme-
nování mužů — jinak kvalifikovaných — pod-
důstojníky.«
Myslíme, že oba čeští delegáti ve výboru,
dr. Kramář a dr. Stránský k řeči Pitt-
reichově vůbec a k tomuto výnosu se vrátí.
#9
alto_textblock
#9
Vláda paragrafu čtrnáctého.
Z Vídně, 13. ledna. Úřadní list uveřejňuje
dnes v čele císařské nařízení, kterým
se na základě § 14. aktivuje provisorium
obchodních smluv s Mexikem
Italií. Je to první případ, kde se užívá
§ 14. ve příčině smluv obchodních.
Když němečtí velkostatkáři mohli si nohy
uběhat do dvorního hradu, aby tam způ-
sobili zrušení jazykových nařízení a tím nejbez-
ohlednější násilí na českém národě a českém
#10
alto_textblock
#10
jazyku, ujišťovali, že třeba jen kapitulovati před
německou obstrukci, že potom půjde všecko
dobře, hladce a v pořádku, bezpočtukrát upo-
zorňovali jsme na to, že tito nezodpovědní
rádcové způsobem nezodpovědným
korunu oklamali. Bylo těchto dnů ře-
čeno čelným člověkem státním: »Kdybychom
žili ve státě orientálním, tito nezodpovědní rád-
cové byli by dostali dávno již hedvábnou šňůru.«
Jakou měrou předpovědi těchto lidí, kteří
za císařem chodili do hradu vídeňského a jezdili
do Pešti a Išlu, se splnily, o tom svědčí nynější
stav, jehož obrazem je právě dnešní publikace
ve »Wiener Zeitungus.
»Neue Fr. Presse« ukazuje tolikéž k tomuto
faktu a praví, že skutečnost presentu je se takto:
»Smlouva s Italií nabyla platno-
sti provisorně. V Rakousku je podepsána
jen s platností provisorní, v Uhrách
se trpí provisorně a tak máme celý takový řetěz
provisorií, takový, že konečně vešker
ostatní právo rakouské stejně jako
uherské jest jenom na posměch. Jedna
věc jest toliko jista: prodloužení obchodních
smluv s Italií jest důležitý případ, j al
se obchodní smlouvy uzavír aj
bez parlamentu.«
Stěžuje-li si »Neue Fr. Presse« na tento
řetězec provisorií, má se své strany říci, že jen
německé strany dru. Körbrovi tento stav umož-
#11
alto_textblock
#11
nily.
#12
alto_textblock
#12
Rozkol na vídeňské radnici.
Z Vídně, 13. ledna. »W. Allgemeine Zei-
tung« oznamuje, že došlo k rozkolu na vídeň-
ské radnici, následkem kterého pohrozi)
starosta dr. Lueger, že vzdá se ne-
jen hodnosti své v městě, nýbrž
veškerých funkcí veřejných vů-
bec, čímž patrně mínil mandát říšský a zem-
ský. Po dlouhých domluvách uvolil se konečně
k toma, že minulý týden předsedal obecní radě.
K jeho hrozbám přispěl prý také nedobrý stav
jeho zdraví. Tento týden k jeho přání nebyly
ustanoveny žádné schůze obecního zastupitelstva.
Tato zpráva bude jistě vyv rá-
cena. List sám jest připraven na dementi, do-
dává však, že informace své čerpal z pramene
nejlepšího.
#13
alto_textblock
#13
Z uherského parlamentu.
Z Pešti, 13. ledna. Ve vládním tábořese
doufá, že bude dnes první záko n o
rekrutech projednán. Vládní strana
měla včera konferenci o úpravě platu
státního úřadnictva. Návrh v té pří-
čině učiněný přijat beze změny.
Hr. Khuen Héderváry.
Z Pešti, 13. ledna. Bývalý ministerský
předseda uherský a bývalý bán chorvatský hr.
K huen- Héderváry odebéře se na cesty
#14
alto_textblock
#14
dne 20. t. m. Koncem února se opět vrátí.
Všeobecně se považuje za pravdě podobno, ba
jisto, že stane se potom ministrem
a late re.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
Nová vládní předloha.
Z Vídně, 13. ledna. (C.-B.) »Fremdenblatt«
oznamuje: Císařské nařízení ve příčině zatím-
ného prodloužení platnosti zákona, jenž se týče
státní podpory volné námořní plavby, kterýžto
zákon dnem 31. prosince 1903 platnosti pozbyl,
bude — jak samo sebou se rozumí — říšské
radě ihned po jejím opětném zahájení předlo-
ženo. Ježto úřadní práce pro sestavení no ve
osnovy zákona o státní podpoře volné
námořní plavby již značně pokročily, považuje
se ostatně za pravděpodobno, že tato bsnova
zároveň s řečeným císařským nařízením parla-
mentu bude předložena.
Nepokoje v Uhrách.
Z Pešti, 13. ledna. (C.-B.) Do obce Tal-
pasu byly vyslány dvě setniny vojska. Jak se
proslýchá, přeřezali nespokojení sedláci telegra-
fické dráty.
Úprava platů státních úřadníků uherských.
Z Peští, 13. ledna. (C.-B.) Liberál n
strana říšského sněmu konala včera konfe-
renci, v níž přijala v celku i v podrobnostech
osnovu zákona o přídavcích ku platu státních
zřízenců.
#16
alto_textblock
#16
Ze Srbska.
Z Bělehradu, 12. ledna. (C.-B:) Vyslan-
cové francou zský a rumunský ode-
šli dnes na dovolenou. Belgický vyslanec
odjede zejtra. Stoletá památka Černým Jiřím
zahájeného osvobození Srbska bude v r. 1904
velkolepě oslavena.
Ze sněmovny francouzské.
Z Paříže, 12. ledna. (C.-B) Z radikálně-
socialistické strany vystoupilo 50 členů, poně-
vadž strana zaujala ve příčině kandidatury Du-
biela na místopředsednictví sněmovní jiné sta-
novisko než ostatní skupiny levice.
Porta a nóta o reformách.
Z Frankfurtu n. M., 12. ledna. Dle zprávy
»Frankfurter Zeitungu« z Cařihradu odpově-
dlěla Porta v neděli na rakousko-
ruskou nótu, v níž vypočteny jsou zřízení
a vůbec věci, jež kontrole spolčených mocía
jich zástupců mají býti podrobeny. Porta
svoluje téměř ke všemu a stanoví po-
drobnosti ohledně civilních jednatelů, tajemníků
a dragomanů či tlumočníků. Ona žádá, a by
spolčenými mocmi dosazení funk-
cionáři na svých inspekcích pro-
vázeni byli vždy tureckými úřad-
níky. Na konec prosí Porta obě velmoci o za-
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Ocn-
#19
alto_textblock
#19
Črta.
#20
alto_textblock
#20
Jsou úchvatné obrazy, jež nikdy neunikají
z paměti, jež vystupují často znovu a znovu
v upomínkách a kouzlem svým dovedou zladiti
duši ještě po létech.
Bloudil jsem po lučině. Lidé na posledn
žebřiňák nakládali otavu. Slunce úkosem hle-
dělo na usečené stonky trav a pozdních květin.
Na polích v dálce plazil se kouř z ohničků, při
nichž míhaly se figurky pasáčků. Oko mé blou-
dilo mdle po kraji a ze všeho vstříc mi čišel
blízký podzim. Aj! Ve vadnoucí zeleni stkví
se pletový ocún. Naháč. Útlé tílko tetelí se . .
Ocůn! Kdysi před několika lety — nedo-
vedu již zadržeti proudu vzpomínek, jež vy-
kouzlil mi zjev tohoto smutného, snad odporného
květu, a nedovedu strhnouti duševní zrak od
obrázku, jenž ostře vryl se mi v paměť . .
Byl sychravý podzimní večer. Slunce pro-
#21
alto_textblock
#21
nikalo rudým svitem štíhlé větve topolů a barvilo
zažloutlé listí jich tak rudě, že zdály se býti
z čisté mědi ciselovány. Na pokosených lukách
prodlužovaly se stíny těchto štíhlých stromů do
nesmírných dálek. Tak krásně bylo zde v té to-
polové aleji! Tu a tam kráčely tíše zamilované
dvojice, jež blaze se usmívaly a šeptaly si ty
sladké, bezvýznamné, velice mělké řeči. Jim
ovšem úškleb krajiny nevryl se do duše a ne-
upomínal je tak cynicky na blízký zánik vegetací
— ony neviděly v obraze tom allegorii svého ži-
vota a blížící se smrti — jim zdál se býti re
miniscencí úsměvů jara ..
A v prostředí tom potácela se vetchá postav
staré, omšelé dámy po zelené louce s fialově mi
havými stíny. Nachýlena trhala ocúny. Věřte, jest
to obraz kouzelný, opojný, krasší než obraz dívky
trhající vlčí mák, mladě dívky kypící zdravím,
krásou a vonící láskou!
Co zvláštních sympatií vzlétlo ze mne kté
vetché stařeně, té krasavici kdys před půl sto-
letím bujívší! Ona vetchá dáma — živý pod-
zim lidský — kostnatou rukou, trčící ze staro-
modního rukávu jakési mantilly, trhá květ pod-
#22
alto_textblock
#22
zimu, ocún, květ, jed chovající — ale již v pou-
pěti si nesoucí sílu, vzdorovati mlhám a mra-
zům. Podzim života trhá podzimní květy!
Tichounce trhala, až natrhala kytici. Pak
zapotácela se k aleji a usedla na lávku mezi
dva kmety topoly. Slunce již hor se dotéka-
jící vrhalo na ni rudý reflex, v němž odstíněny
byly skvostně se rýsující vrásky, a ozářilo ky-
tici, kterouž svíraly kostnaté prsty, z nichž zdály
se květy vytáčeti se a klesati zpět k matce
zemi . ..
Stará dáma seděla chvíli tiše, nehybně hle-
díc na ozářenou kytici; pak zašeptala: „Tak's
měl ty naháčky rád... Škoda... škoda ... že
nemůžeme jich trhat spolu ... no, přinesu ti je,
přinesu, vždyť to jsou poslední kvítečka, která
jsme tehdy trhali spolu ..
Ocúny každý rok vzkétají. Jsou to poslední
květy našich luhů. Láska má různé formy —
jako kvítí ročních počasí... a ocúnem mezi
květy lásky jest láska stařen, vetchých, jež mi-
luji posud ty, s nimiž před dávnými léty trhaly
kvítí na lučinách.
#23
alto_textblock
#23
K. Pridrich.