#1
alto_textblock
#1
11. srpna 1904.
#2
alto_textblock
#2
Císlo 221.
#3
alto_textblock
#3
NÁRODNI LISTY
#4
alto_textblock
#4
Strana8.
#5
alto_textblock
#5
stála a nás houževnatě chránila. (Výborně, Bouřlivý
souhlas a potlesk.)
Starosta V. Rašín konstatuje, že cele
shromaždění do jednoho souhlasi s tímto prohláše-
ním. což dáno na jevo povstáním.
Na to pan J. Čermák, řed. učitel z Vlněvsiu
Mělnika, referuje o učitelském domě a přijat návrb,
aby se v akci té pokračovalo.
Zdařilý referát měl pan J. Kožíšek ze Záp o
stavbě učit. domků, jemuž uloženo dálev
práci té pokračovati.
Po vyčerpání návrhů starosta V. Rašín
děkuje přítomným za vřelou účasť a trpělivost, kterou
rokování věnovalí a prohlašuje za povznešené
nálady o 3. hod. odpolední schůzi za skončenou.
R+r.
#6
alto_textblock
#6
Denni zprávy.
—
»Zeit« o Umělecko-průmyslové škole
v Praze. Vídeňská »Zeit«, kteráž tak mileráda
Čechům záplatu přišije, kde jen může, přinesla
pod záhlavím »Konec jedně utrakvistické školy«
včera z Prahy dopis o »osudu bývalé pražské
zlatnické, později pražské umělecko průmyslové
školy«, na důkaz prý, kterak utrakvisování školy
znamená vlastně její slavisování. Způsobem stran-
nickým a nanejvýše rabulistickým vyličuje setu
domnělé proměnění odborné školy zlatnické
v Praze, založené r. 1873 a řízené drážďan
ským sochafem Ottou Menzelem, v utrakvistickou
Umělecko průmyslovou školu. Založení —- a ni
koli přeměnění! — Umělecko průmyslové školy
v Praze nazývá pisatel brutálním aktem mini-
sterstva Taaffova, jež prý hořce Němcům dalo
eítiti, co očekávati mohou od »utrakvi so
vání« nějakého ústavu. A v tomto tonu
vyznívá dále »machberot« »Zeitu« nad praž-
skou Umělecko průmyslovou školou, spějíe
prý přesazením professora Helmessena, »po-
sledního jejího německého učitele« do Ty-
rol, letos ke svému úplnému počeštění.
Křivý úsudek pražského dopisovatele »Zeitu«,
který dějinami pražské Umělecko průmyslové
školy dokázati chce, že utrakvisování ústavu
znamená jeho počeštění, ovšem založen je na
zcela falešném předvětí. Rád by namluvil světu,
že založení utrakvistické Umělecko průmyslové
školy pražské bylo utrakvisováním Mentzelovy
odborné zlatnické školy, čemuž ovšem tak není.
Jedinou kardinální chybou, kteráž se stala při
založení Umělecko-průmyslové školy pražské,
dnes vítězně s vídeňskou na světové výstavě
ve St. Louisu konkurující, bylo, že vůbec byla
zřízena jako obojjazyčná. Praviť »Zeit«
doslovně: »Ačkoliv Umělecko-průmyslová škola
v Praze není v úřadní státní příruční knize vý.
slovně vedena jako česká, přece může býti
právem a dle pravdy označena dnes jako čistě
česká. S německými učiteli opustili také ně-
mečtí žáci ústav.« Jestliže tedy na místo »po-
sledního německého učitele« ústavu povolán
bude podle neklamného proroetví »Zeitu« Čech,
čemuž voláme z nejhlubšího srdce hřímavé
»Dejž bůh!«, bude to úplně v pořádku. Pak
zbude jenom ještě, aby odstraněn byl i zevnější
znak konvencionální i officiální lži, tvrdící, že
škola je obojjazyčná. Obojjazyčnou co do učitelů
a žactva nikdy, ba ani při založení svém ne-
byla, a stala se prostě nemravnost a neslušnost,
že za takovou na venek byla upravena. Řádný
Čech, řádný český umělec pociťuje vůbec i ten
zdánlivý utrakvismus uměleckých škol pražských
cosi jako zbytek německého »jus primae noctis«
— umění nemá se mu dostati čisté a neposkvrněné
šlakou německého chtíče, přitiskujícího také
svou impotentní firmu na ústav, v němž se česká
mládež vyučuje něčemu tak katexochen národ-
nímu, jako jest uměni! Pedagogie umělecká
vedle řemeslné stránky umění, jeho techniky,
vychovává především srdce a ducha
kterak vpraviti má českému chovanci v umění
svéráz ducha národního učitel, který ani jeho
jazyku nerozumí! To jsou poměry neudržitelné
a důkazem toho jest také neudržitelnost utra-
kvismu obou uměleckých učilišť pražských. Tu
vězl taj zázraku, »Zeitu« nepochopitelného.
Škola prof. Thiela na Akademii zřízena jenom
proto, aby škandál stal se jenom škandálnější
z konec konců nemůže býti jinaký, leč že přes
všechnu českou trpnost musí se jednou dostati
Čechům čistých, i té poslední německé příhany
prostých učelišť uměleckých!
— Německý karakter města Těšína z 18.
stol. O praněmectví zprušáčtělého dnes Těšína
podává V. Hájek ve feuilletonu »Op. Týd. « po
titulem »Frane Demel, klidný občan, dobrý fojt
a vzorný cechmistr« skvostné doklady z tě-
šinské knihy rozsudků. Frane Demel býval vý-
tržnikem nadobyčej prudké povahy, která mu
vynesla za různá »protiprávná ubití« nemalé
opletání s právem městským, takže »purkmister
a radda knížecího města Těšína« začasté nuceni
byli vypověděti nad ním rozsudek, podle kte-
réhož bylo unáhlenému fojtovi začasté »arrest
v zdejším rathouzu městským tyrpěti, škody a
útraty pak osmima florenami v čtrnácti dnech
vynahraditi.« Tak, šlo-li o »protiprávné prove-
dení ubití (zbiti) Josefa Jakobemla, žida zdej-
šího,« Ale neposedný předměštěnín těšínský.
Demel, nejen se židy ale i s osobami stavu ry-
tiřského v půtky vcházel. »V tej při s panem
Frydrychem Václavem Reysvicem z Radeřína«,
jemuž dostalo se od Demla v příbytku měště-
nína Jana Jiřího z Mentele »vylitejch verbálních
iajaril,« vyneseno nad vinníkem, »že ve své
leči se unáhlil a vědouc, že pan původ staro-
žitného a dobře zachovalého stavu rytířská osoba
jesl, neuctivýma slovy od scalirování pozderžeti
se měl.« Pan Demel sice již před soudem oustně
i písemně zaraženou tu osobu rytířskou odprosil.
»Nic však měněji« nalezli purkmistr i radda,
že, když pan původ tou deklarací contentirovati
se nechtěl, obžalovaný Demel za to své uná-
hlení a rytířské osoby shanění povinen jest
k panu původovi se dostaviti a jemu křesťanský
edpros, však ale sobě neškodný učiniti, do měst-
ského vězení se dostaviti, tam skrz tři dni po-
zůstávati... »Jenž se stalo na rathouzu kníže-
elho města Těšína dne 9. Julii 1728 léta.«
Přede dvěma sty léty vedeno a pronášeno tedy
i zapisováno právo na těšinské radnici a to vý-
hradně po česku, velice vyvinutým kamerál-
ním stylem, svědčícím dlouhému užívání a pě-
sténí. A dnešní purkmister a radda knížecího
města Těšína ?
— Slesk Čechů v Krňově. Píše se nám:
Na den 5. srpna byla sem svolána německá
protestní schůze proti slovan-
ským parallelkám na něm. paedagogiích
ve Slezsku, na kteréžto schůzi řečnili p. Tür
a p. Rochovanský z Opavy. Schůze zahájen
byle asi o 7. hodině a skončila o 10. hodině.
#7
alto_textblock
#7
Potom vyhrnulo se několik set rozjařených a
snad také alkoholem rozpařených germánskýeh
reků na ulici a tu zahájeny teprv ty pravé pro-
jevy. Hrdinové rozháněli se holemi a pěstmi.
hulákali jako vypuštěný zvěřinec a provoláva-
jíce: „Nieder mit den Čechen! — Schlagt jeden
böhmischen Hund nieder! — Böhmisches Ge-
sindel“ atd., tvářili se, jakoby chtěli každého
Čecha, který jim do cesty přijde, při nejmenším
rozsápat. „Průvod“ tento, maje v čele pány po-
slance slezské, starostu města Krňova a mnoho,
jak se říká, „vážených měšťanů“ z Krňova a
okoli, odebral se ku pomníku císaře Josefa II.
a zde měl kdosi fanaticky štváčskou řeč proti
našemu národu. Po této řeči vyřítil se „průvod“
(slušelo by se spíše říci: vyřítilo se to stádo) za
ohlušujícího řevu a stálých nadávek Čechům
k místnosti Českoslovanského vzdělávacího spol-
ku „Svornost“, v hostinci p. Raura, a zde vy-
tloukli rozjaření synové matky
Germanie okna a snažili se vypá-
čiti dvéře, aby českému spolku
vše na ulici vyházeli, což se jim ale
nepodařilo. Vrata byla totiž na jejich zmožené
svaly příliš silná. Nejlepší při tom bylo, že sta-
rosta města Krňova a členové městské rady.
kteří jakožto vůdcové výpravy přítomni byli, lid
nikterak nenapominali, aby cizího majetku ne-
ničil, naopak: oni jej svým chováním sami
k tomu ještě podněcovali! Dvacet obecních
strážníků stálo v zadu a koukalo se klidně, jak
účastníci „průvodu“ okna vytloukají a hostinec
demolovati chtějí. Hostinský, na jehož závod
útočeno bylo, je měšťan krňovský a Němec.
který ani slova českého nezná, a přece zchladila
si krňovská intelligence na něm žáhu proto, že
poskytuje útulek českému spolku, který si vždy
až příliš tiše a skromně vedl a nikdy k žádným
stížnostem podnětu nezavdal. Je zde ny ní
vůbec těžko Čechu žítl. Není dne,
aby nebyl některý Čech napadena
ztýrán a pomoci sni ochrany prot
tomu není žádné. Krňov má 16.000 oby-
vatelů a z těch je nejméně 2000 Čechů a Po-
láků. Děti těchto Čechů a Poláků propadaj
násilné germanisaci. Na nás si nikdo
v Čechách ani nevzpomene. Náš spolek má, bohu-
žel, jenom 70 členů, mohl by jich míti několik
set, ale našinci bojí se kněmu při-
stupovat, aby nepřišli o svoj! exi
stenci. To by se však napravilo, jenom kdy-
bychom měli svoji vlastní místnost a nebyli od-
kázáni na německé hostince! Po demon-
straci ze dne 5. srpna nám hostin
ský ihned místnosti vypověděl.
Kam se spolek náš uchýlí, nevíme; nikdo nás
nechce vzíti. Kéž by se nás ujal
naši bratři v Čechách! Rádi bychom
uhájili svých dětí před poněmčením, ale jsme
chudí a zapomenuti. Obrátili jsme se již několi-
kráte na českou veřejnost, ale dosud nepřispělo
se nám ničím, ani žádných knih se nám nedo-
stalo, ač jsme o ně žádali. Voláme tedy znovu
a důtklivě: bratří v Čechách, pomozte
nám! Nedejte zhynouti zdejší če-
ské haluzil Cokoli by se věnovalo, necht
zašle se na adresu: Českoslovanský spolek
„Svornost“ v Krňově ve Slezsku.
— Osobní. Za starostu okresního zastupitelstva
karlínského zvolený pan JUDr. Antonín Pavlíček
advokát v Karlíně, byl od císaře potvrzen. — Po-
chvalné uznání uděleno bylo cís. král. okr. školní
radou v Hoře Kutné p. Václavu Černovskému,
řídícímu učiteli v Miskovicích. — Velící generál polní
podmaršálek ryl. Czibulka odjel včera odpoledned
Jindřichova Hradce
— Zprávy rodinné. Pan Ferdinand Krejčí
úřadník pojišťovny »Praha« a sl. Betty Paulo vá
z Král. Vinobradů slavili v úzkém kruhu rodinném
své zasnoubení.
— Úmrti. Zde zemřel pan František Kočí
vrátný král. čes. zemského ústavu pro choromyslné
na Slupi v Praze v. v. v úterý dne 9. srpna
71. roce věku svého. Pohřeb koná se ve čtvrtel
dne 11. srpna o 4. hod. odpolední z chrámu u sv
Štěpána na hřbitov vyšehradský. — V Bubenči ze
mřel předevčírem pan Václav Outěřick ý, stavitel
v 49. roce věku svého.
— Národní kolek. Z pražských spolků, které se
přihlásily v poslední době k zavádění kolků, jmeno-
vatí dlužno spolek vysloužilců »Radecký«, spolek
baráčníků na starých hradbách u Karlova, Sokola
žižkovského, kde zaveden národní kolek na členské
legitimace. Rovněž na slavnostech spolků venkov
ských dochází národní kolek hojného rozšíření
Vzhledem k četným přihláškám, které docházejí na
rozprodej kolku, jest třeba ohlásiti, že veřejné pro-
dejny, které v nejbližší době budou zřízeny, podle-
hati budou usnesením finančního odboru a jest
v zájmu těch, kteří hodlají prodej kolků převzíti
aby v nejkratším čase sami se přihlásili. Zároven
dlužno připomenouti, že kolky po 2, 4, 6, 8, 10
20 hal. se toliko prozatímně prodávají v úřadovné
Národní rady v Praze—II., Měšťanská beseda, II. p.-
klub národní strany svobodomyslně.
— Sjezd řemeslnictva a živnostnictva českého
Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských spo-
lečenstev v král. českém v Praze docházejí ze všech
končin království českého četné přihlášky ke sjezdu
řemeslnictva a živnostnictva českého, jenž u příleži-
tosti všeřemeslnické slavnosti v Praze dne 14. t. m
o 9. hod. dopol. ve velké dvoraně ostrova Žofínského
konati se bude, takže již dnes možno konstatovati, že
sjezd velmi hojně bude navštíven. Na pořad položeno
jest jednání: I. O významu českého živnost-
nictva v národě českém; II. o jeho cílec
a povinnostech a III. o povinnostech au-
tonomie k živnostnictvu.
— Z kanceláře slavnosti řemeslnicko-živno stenské
v Praze. Dnes ve čtvrtek koná se velká schůze všech
delegátů společenstev a živnostenských korporací, ja-
kož i celého odboru damského, na níž konečné dispo-
sice pro akademii a slavnost probrány budou a k po-
daným ev. návrhům, pokud bude lze, vzat bude zřetel.
Schůze koná se o 7. hod. večerní v místnostech řeme-
slnické besedy v Praze. Vzhledem k tomu, že jest to
poslední schůze před slavností, vyzývají se všichni
by do schůze té určitě se dostavili. Zejtra pak v pátek
koná se schůze všech odborů na výslavišti za příči-
nou rozvržení místa pro jednotlivé podniky slavnostní
Páni účastníci sejdětež se přesně o 6. hod. odpol. před
průmyslovým palácem
— Schůze abiturientů učitelů, kteří v r. 1879 ab
solvovali pražské paedagogium, konala se dne 9. t. m
v restaurantu Brejškově. Ročník tehdejší měl dvě od-
dělení, jež těchto dnů poprvé se sešla po 25 létec
ve značném počtu v restaurantu Brejškově. Po ně-
kolikadenních přátelských stycích usjednotlili se, že
po 5 létech opětně se sejdou. Průběh schůzky byl
velmi srdočný
Absolventi ústavu učitelského z roku 188
v Českých Budějovicích sejdou se 6. září 1904 o 4.
hodině odpoledne v Praze „u Choděrů“ v zahradě pod
verandou. Přejeme si toužebně, aby nikdo z nás ne
scházel, zvláště ti, kteří před dvěma léty se nedostavili
Přihlášky přijímá kollega Josef Klička, nyní v Praze
na Poříčí č. 8. Za ostatní: Tomáš Pražák, Dama
Muchka, Antonín Cvrk, Tomáš Šobr
— Přátelská schůze soudruhů z c. k. vyš. realné
školy pražské, kteří v roce 1879 maturovali, neb
tímto ročníkem studovali, koná se již v sobotu
dne 13. t. m. o 7. hodině večerní v Měšťanské be-
sedě pražské
— Valná hromada Jednoly českosl. ředitelů kůrů,
kapelníků, varhaníků a majitelů hudeb. škol dne
9. t. m. v Dašičích konaná, byla obrazem čilého ži-
vota hudeb. intelligence našeho národa. Přítomn
byli: p. posl. Udržal, zástupcové města, duchovní
správy a učitelstvo. Hlav. bodem pořadu byla reorgani
#8
alto_textblock
#8
sace jednoty. Valná hromada usnesla se pensijní
fond odděliti a pro členstvo, které na zaopatření pen-
sijní nereflektuje, stanoviti mírný příspěvek 2 zlate
ročně. Pro většinu členstva, které zajisté v pensijní
fond pojato bude, zůstává posavadní příspěvek ne-
změněn. Tím umožní se, aby finanční síla spolku
seslabena nebyla, aby význam jeho neutrpěl a spolu
aby umožněno bylo i nejširším kruhům hudební in
telligence do svazku organisace vstoupiti. Celá de-
bata vyzněla ve dvě resoluce, z nichž první žádá.
aby vláda, episkopát a sbory zákonodárné provedly
zákonitou úpravu poměrů uměleů
hudebních. Tak zejmena, aby předně ředitelům
kůrů zákonem slanoven byl minimální plat a zřízen
byl fond pensijní, 2. aby kapely povolovány byly
místodržitelstvími na základě řádného průkazu způ
sobilosti, nejvýše pro 10.000 obyvatel jedna, 3. aby
školy hudební, jako ústavy vzdělávací povolováný
byly zemskou školní radou jenom na základě řád-
ných vysvědčení a pro 5000 obyv. na venku, v hlav
ních městech pro 10.000 obyv. jedna. Druhá re-
soluce týče se nalehavé reformy výchovy dorostu
stavovského a žádá, aby učivo škol varhanických
pokud tak již není, zreformováno bylo, aby více hle-
děno bylo k praktické způsobilosti než dosud a vedle
obvyklých předmětů aby zavedeny byly paedagogika,
liturgika, počátky latiny, hra klavírní a houslová.O
způsobu této reformy vydán bude jednotou pa-
mětní spis. Za člena čestného zvolen zasloužilý
bojovník za práva stavu prof. Julius Böhm, c. k. dv
kapelník z Vídně, rodák moravský. Při volbách žádné
podstatné změny se nestaly, než že za předsedu
zvolen koll. Heřman z Praby. Na počest hostí z
všech končin české vlasti hojně přítomných, konce
tovala místní městská hudba za řízení kollegyJ
Vejdy, začež mu předsednictvem vzdán zasloužený
dik. V pěkné městské dvoraně vystavil pan R. Pajkr
z Hradce Králové skvostné pedálové harmonium
amer. soustavy a pan F. Boček ze Schönbachu ná-
stroje smyčcově,
— Vo prospěch Ústřední Matice školské jsou ote-
vřeny přírodovědecké sbírky p. Artuše hrab. z Aichel-
burgu (Praha, Jungmannova tř. č. 9) též v době letn
vždy ve středu a v sobotu dopoledne i odpoledne. Při-
hlásiti se možno u domovníka
— Ve prospěch pohořelých ve Vimperce dále
přispěli: p. Č. Stros, beneficiant v Lyse n. L. 2 K
pí. Anna Kučerová na Smíchově 2 K, p. Bob. Dattel
továrník na Smíchově 20 K, p. A. Budinský, c.k
professor v Litomyšli 2 K, Hynek Kameníček v Zá-
břehu 2 K. Jan Kašpárek, sklepmistr zám. pivovaru
Vlčice u Trutnova 5 K, Jul. Kubíček, podnikatel sta-
veb v Karl. Varech 5 K, dr. K. Mattuš, vrch, ředitel
zem, banky v Praze 20 K, od Podvalů z Chrástu
K 1.20, Marie Kopecká, choť advokála v Čáslavi 3 k.
A. H. na Král. Vinohradech 4 K, M. Řiha, c. k. okr
komisař v N. Městě na Moravě 12 K, dr. Václav
Hyman, advokát v Dobříši 20 K, MÚDr. E. Malý
v Pardubicích 10 K, Fr. Zdeborský, kupec v Něm.
Brodě 5 K, Fr. Dvorský, c. k. nadporučík 102 pěš.
pluku v Mníšku 5 K, Marie Günerová, vdova po
c. k. dvor. radovi a p. Jindř. Tesánek. lékárnik
v Praze-II. 10 K. Fr. Dejmek, učitel v Řevnicích
10 K, společnost »Akademie Šule—víno« v Praze
20 K, inž. C. K. Neumann v Praze 5 K, dr. Jindřich
Záhoř, fysikus praž, t. č. ve Volyni, Ant Lindacken
ve Vídni—II. 1 K, Okresní výbor v Karlíně 50 K
společnost Akademie v pokojíčku »u Fleků« 20 k
Kateřina Krbcová v Lounech 6 K. Peněžité příspěvky.
jakož i věcné dary, jako obnošené šatstvo, prádlo
pod. pro nešťastné oběti hrozného požáru ve Vim-
perku přijímá denně kancelář Národní jednoty pošu-
mavské v Praze, nároží Vodičkovy a Školské ulic
č. 36 v domě Národní kavárny.
— Z feriálních osad. Z Cerekvice, 7. srpna. Na
sklonku pobytu dívčí kolonie v Cerekvici, kladesi
správa za povinnost dáti vědomosl ct. veřejnosti, jal
vedlo se po celou lu dobu dětem, kterým umožnil
přátelé spolku utužiti jim zdraví na českém venkově
Dítky užily lelošního roku boží přírody hojnou měrou
Stále jen dlely v těch krásných, plízkých lesích, v
kterých — ač bylo nesmírné horko — bylo přece tak
krásně. Právě tak sloužilo jim ke zdraví koupání v řece
Bystřici u mlýna p. J. Kadečky, který dovolil koupati
se v jeho zvláště upraveném koupadle. Časté koupání
sesilovalo jejich slabá tělička a sloužilo k dobrému
trávení. Rovněž přispívaly ke zdraví dítek krásné,
vzdušné místnosti, rozsáhlý park kolem zámku, v něm
jim pobyt propůjčuje J. V. císař a král již 18. rokem
Za zvláštní výhody a přizeň, kolonii věnovanou, dluž-
no vzdáti nejsrdečnější díky p. J. Zeltmayerovi, vrch
hosp. radovi cís. panství ve Smiřicích. Dále pakp
V. Loosovi, hosp. správci s chotí, p. R. Hackrovi, les-
nímu správci, taktéž s chotí, kteří zvláště přeochotně
přicházeli kolonii vstříc a vyplňovali každé projeven
přání. Však nezdržovaly se dítky jenom v místě, bylo
jim dopřáno podivati se také do okolí a to přispěním
tamějších vzácných příznivců. Jest to velký příznivee
tělem i duší p. MUDr. A. Machek s chotí, který nejen
všude kolonii provázel, ale i častoval. Zásluhu o osadu
mají také dp. F. Zajíček, kaplan v Cerekvici a veldp
V. Kalaš, farář i vikář v Hněvčovsi. Dlužno též podě-
kovati pánům učitelům J. Tvrzkému a Holečkovi, kte
s nevšední ochotou všude kolonii provázeli a vše dít-
kám vysvětlovali. Výlet na Chlum zajisté nevymiz
dítkám nikdy z paměti. Prohlédnuto každé místečko
každý pomník padlých vojínů v památné bitvě z roku
1866. Tam pohostěny byly vzácným dobrodincem
správcem ze Světy p. Jos. Varmůžem. Rovněž vy-
dařil se výlet do Hořic. Přičiněním p. řed. J. Černého
byly dítky občanstvem hořickým hojně pohostěny
k čemuž ještě přispěli msg. B. Hakl, prelát, dp.
Melich, kaplan, továrník p. J. Tuček a p. dr. Machek
Sbor učitelský provázel kolonii a památky města
vysvětloval. A tak uběhl rychle pobyt v Cerekvici, tak
že již ve čtvrtek navrátí se dítky do náručí svých
rodičů. Na cestě do Prahy budou dívky v Hradcí Král
laskavostí firmy Schulz a Bromovský pohostěny, co
zásluhou je ředitele jmenované firmy p. K. Voleníka
Kolonistky vrátí se do Prahy posilněny na těle i na
duchu, povzneseny památkami celého okolí a krásami
přirodními, ve čtvrtek dne 11. t. m. o 7. hod. več
Rodiče očekávejte dítky své na severozápadním ná-
draží na Poříčí.
— Bezplatné zprostledkování práce, služby a učenl
v Praze. Dle vydaného právě výkazu Ústavu práce král
hlav. města Prahy přijato bylo v měsíci červenci na-
bídek zaměstnavatelů 2006 (1083 pražských a 923
venkovských), poptávek zaměstnávaných 2109 (1019
pražských a 1090 venkovských) a míst zprostředkováno
1177 (670 v Praze a 507 mimo Prahu a to 592 ucha-
zečům a uchazečkám domácím a 585 venkovským)
Pořadem sestupně bylo umístěno služek pro domácnost
330, obuvníků 116, truhlářů 89, nádenníků 87, krejč
76, služek pro hostince 65, posluhovaček 51, pekařo
42, kadeřníků 42, učňů 42, dělníků továrních 32, zá-
mečníků 21 atd. Trh pracovní ve dvojím směru uchy-
loval se od postupu normálního: kdežto v odboru tru-
hlářském stále nepříznivě působily neshody mezi za-
městnavateli a dělníky, v odboru kovodělném pozo
rovati bylo trvalý obrat k lepšímu. Celkem konstato-
vati možno vůči témuž období loňskému značný vzrůs
agendy ústavní. U příležitosti této opětně appellujeme
na zaměstnavatele, aby hradili potřebu veškerých si
dělných, služebních a učednických výhradně v Ústav
práce král. hlav. města Prahy, jenž nejen bezplatně
nýbrž i — výsledně s to jest přihlášky jejich vyřídit
Oddělení dělnické a učednické nachází se na Linhart-
ském nám. č. 131—I. Oddělení ženské rozvrženo jes
na 5 filiálek a sice: Rytířská ul. č. 404—I., Náplavní
ul. č. 256—II., Malostranské nám. č. 518—III., Biskup
ská ul. č. 1065—II. a Veverkova ul. č. 688—VII. Jes
na zaměstnavatelích, aby hojnými nabídkami mís
vstříc vycházeli lidu dělnému a služebnému, jená
různými soukromými kancelářemi zprostředkovacím
jest vykořisťován a namnoze připravován o posledn
nastřádaný groš.
— Konec sucha. Pan L. Učík nám píše: Zho
tovil jsem před více než desíti lety pohodoměr svo
zvláštní soustavy a zapisují každodenní jeho úkazy
Dle těchto již v dubnu t. r bylo mi známo, že bude
všeobecné, trvalé sucho a dle těchto úkazů oznamuj
nyní, že sucho skončí dnem 18. neb 19. srpna t.r
a nastane počasí s přeprškami a v září časté deště
— Následkem veder a panujícího sucha zdražuje
se nákup surovin a jednotlivým předmětům prodejným
tak na ceně přibylo, že by to pro dobu nejbliže příšt
mělo význam katastrofální, kdyby se dnešní ceny
měly udržeti po delší čas na nynější své výši. Sta
rosta společenstva pražských pekařů, p. Jan Jelínek,
svolává na dnešní odpoledne ke 4. hod. do Reme-
slnicko-živnostenské besedy (Bellevue, Nábřeží) schůz
společenstevních členů i má býti na schůzi té vý
hradně pojednáváno „O reformě řemesla pekařského?
Při rokování, jež o časové otázce zdražení šurovin
#9
alto_textblock
#9
bude velmi zajímavým, má býti pražským pekařstvem
v úvahu vzata myšlenka — zrušení nádavku a krejca-
rového pečival.
— Přehled nakažlivých nemocí v Praze a v před
městích. V týdnu od 31. července do 6. srpna onemoc-
nělo nakažlivými nemocemi celkem 42 osob. Na Starém
městě 4, na Novém městě hořejším 5, na Novém
městě dolejším 1, na Malé straně 7, na Hradčanec
3, v Josefově 1, na král. Vyšehradě 5, v Holešovicích
Bubnech 13, ve Slaré Libni 3, z toho bylo osm pří
padů tyíu břišního, planých neštovic 2, spalniček7
spály 4, kašle dusivého 7, záškrtu 4, nemoci Weilovy
3, růže 4, tuberkulosy plic 3 případy.
— Změny držebností. Mistr zednický pan Rudol
Hora koupil od majetníka továrny na výrobu čokolády
a cukrovinek pana Jana Kluge stavební pozemel
č. kat. 62/1 na Smíchově za 13.800 K a vystaví tam
třípatrový činžovní dům. — Páni manželé Václav
a Julie Hortlikovi a pan Jan Mikolášek koupili spo-
lečně od statkáře pana Morice Schlöchty šl. z Heraltic
a od pana Lva Welzla dílec pozemku č. kat. 165 1
v Bubenči za 17.260 K
— Exekuční dražby domů. U okresního soudu na
Smíchově konala se včera exekuční dražba domů
č. 725 v Poděbradově třídě na Smíchově, koupili jej pp
manželé František a Terezie Motalíkovi za 55.500
Odhadní cena obnášela 71.225 K. Vadium složilo šest
kupců. U téhož soudu konala se exekuční dražba
domu č. 856 na Smíchově; koupili jej pp. manžele
Josef a Anna Erbenovi za 42.750 K. Odhadní cena
obnášela 49.616 K. Dále konala se u téhož soudu
exekuční dražba dílce domu č. 22. 29, 42 na Zlíchově.
koupil jej prokurista pan Rudolf Grab za 7001 K. O
hadní cena obnášela 10.220 K. Vadium složili dva
kupci.
— Konsc produkci „hadího“ muže. Není tom
tak dlouho a v dobré dojista je paměti, jak objevily
se za jedné zimní sezony na nárožích pražských pla-
kály divadla „Varičté“, na nichž v pestrých barvách
vymalován v různých krkolomných a neuvěřitelných
posicích „hadí muž“, stejně krkolomného a bizarrního
jména, jež mohlo býti stejně anglické jako hottentot
ské. Nikdo neměl tušení, že tento záhadný a tajemný
muž není žádným cizincem, nýbrž plnokrevným Če-
chem. Ovšem okolí ani on sám se tím nechlubili
jelikož — jak už tomu u nás je — co je z ciziny
jest vždy lepší a dokonalejší než domácí. I „hadí
mužové“1 „Hadi“ muž má zajímavé curriculum vitae
jež zaslouží, aby nyní, kdy kariéra jeho akrobatická
je skončena, sděleno bylo i se širší veřejností. Za-
čněme od Adama: Otec „hadího muže“ byl váženým
úřadníkem na venkově a dal deseliletého synka, který
jevil značnou čilost, na studie do Prahy. A sice do
reálky, aby jednou měl z něho inženýra. Již po prvé
konferenci ukázalo se, žo synáček je slabý témě
ve všech předmětech, jež počínaji rubrikou nábo-
ženství. Za to však jednu výbornou známku měl hned
od vkročení do ústavu a to z tělocviku. V tomto
předmětě vynikal k nemalé závisti svých spolužáků
a k chvále učitelově. Jeho kousky na hrazdě a brad-
lech až překvapovaly, ale u otce, jenž censurou byl
upozorněn, že v ostatních předmětech nejeví takově
schopnosti, vzbudily pramalé potěšení. Zavítal do
Prahy a s klukem důkladně si promluvil, kázání jeho
pak končilo proroctvím, že bude-li takhle pokračovati
ve studiích, nebude z něho nic jiného než světo-
běžník a komediant. Hoch se po domluvě otřepal, ale
tím se jeho neůspěchy v mathematice a měřictví ne-
zlepšily. Když přinesl tatínkovi vysvědčení, začínalo
a pokračovalo samými „peckami“ a jen z tělocviku
byla známka výborná. Co s ním? Otec viděl, že ze
studií už asi nebude nic a proto po prázdninách za-
vezl hocha do učení ke známému materialistovi, jehož
požádal, aby držel nad hochem ochrannou rukua
zvláště ho upozornil na tu jeho náklonnost ke kome-
dianiství. Ukázalo se záhy, že tělocvik příliš hluboko
vnikl do bytosti mladého učně. Nebyla jediná bedna
na dvoře, aby přes m byl nepřeskočil, nebylo jedné
tyče, aby po ní byl nelezl. Když chél nebyl v krámě.
„špacíroval“ se po pultě po rukou a ne půdě se učil
dělat kotrmelce ve vzduchu. Misto činkami tužil své
tělo zdviháním závaží a pytlů. Zkrátka, když pe půl
roce tatík dopsal materialistovi, jak se jeho syn tuží.
dostal zprávy, jež ho neuvedly nikterak v nadšení
Takte hodný prý je, ale pořád že by dělal tatrmany
a komedie. K učení že prý mnoho chuti nejevi a že
ještě dlouho bude trvat, než naučí se rozeznávat heř-
mánek od rebarbory. Otec rozhodl se, že důtklivě
musí synkovi vyčiniti. Sebral se a odjel do Prahy, aby
ho tu vyhledal, šel přímo ke kvartýrské, ale ta mu
sdělila, že mladý pán není doma a že nejspíše bude
v „Sokole“, kam chodí pilně cvičit. Tatínka to sice
nepotěšilo, ale protože chtěl se synem ještě večer
mluvit, až ze „Sokola“ půjde, zašel si pro ukrácení
chvíle do „Orlea“. Venku na plakátech vyvěšených
četl barnumskou reklamu, že vystupuje tan, akrobat.
který provádí sensační kousky; neodolal a vešel. Zá-
bava byla v plném proudu a starému pánu zname-
nitě se tu líbilo; ale když přišel na repertoir „hadi
muž“ stával se jaksí neklidpým a konečně, proraziv
řadami židlí, skočil na jeviště a „hadího muže“ za-
táhl za kulisy, odkudž za nedlouho ozývaly se duniv
rány, jakoby do zad. Netřeba podotýkati, kdo „hadím
mužem“ byl. Starý pán byl nad hanbou, kterou mu
syn udělal, celý pryč. Hned druhého dne musil hoch
spakovat a jeti domů, kde teprve byla rodinná konfe-
rence co s ním dělat. Ale než stalo se rozhodnutí,
mladíček z domova zmizel. Nikdo nevěděl kam, ale
všichni se dohadovali, že se dal ke komediantům. Ve
vážené rodině byl nad tím nemalý zármutek. Takovou
ostudu! Všichni lidé v celém okolí to věděli a starý
pán hanbou mohl shořeti. Sem tam došly z některého
kraje zprávy, že v tom či onom cirku vystoupil, ale
tím bylo pro „hadího muže“ hůř. Otec nechtěl o něm
ani slyšeti a celá rodina se ho zřekla, jako nezda-
řeného syna. Slovem, raději by ho byli v rakvi viděli,
než v maněži zdravého dělat ekvilibristické kousky
Zatím však „hadí muž“ věnoval se a celou vervou
svému povolání a klidil na téte dráze úspěch za
úspěchem. Z cirků dostal se do divadel rozmanitostí
a pak do ensemblů větších divadel a Variétě. 1 mezi
artisty získal si zvučného jména. Noviny začaly o
jeho produkcích psáti, některé ze světových podniků
se o něho tahaly, zkrálka „hadí muž“ získal si jména
světového a s jménem také krásných příjmů. Je
dojista v živé paměti, jak vyslupoval v nádhernéma
bohatém kostýmu, při skvostných dekoracích a všeli-
jakých světelných effektech v divadle Variété. Pr
svých úspěších však nezapomínal na svého olce
Jednoho dne byl tento nemálo překvapen, když ob-
držel od svého syna „hadího muže“ dopis s výstřižky
z nejrůznějších novin, v nichž psány velmi pěkné po-
sudky o jeho umění. A co hlavního, „hadí muž“ po-
slal svému otci 12.000 K darem ze svých úspor. Tím
arci rázem byly odstraněny všechny překážky k do-
ke nalému smíření, zejmena, když otec zvěděl, že syn
zcela čestným způsobem si svůj chlebíček denní vy-
dělává. Od té doby bylo spojení „hadího muže“ s jeho
rodinou zcela již utvrzeno a naopak, otec s potěšením
čítal zasílané mu dopisy synovy s recensemi jeho
umění. Konecně však i produkce „hadího muže“ měly
svůj konec. Nedávno dostal otec od něho dopis od-
někud z Ruska. Syn mu sděloval, že jest rozhodnu
zanechati svého povolání, jelikož vydělal si již toli
peněz, ze může klidně žíti a pak, že jest i nucen tak
učiniti, jelikož — tloustne. Jeho „hadí pružnost“ byla
ta tam Rozhodl se věnovati se ekonomii a zakoupi
si skutečně v jižních Čechách před nedávnem statek,
na němž snad již hospodaří a ohlíží se po nevěstě
To jest konec historie „hadího muže“, jenž skonči
tedy uměleckou dráhu jinak, než jak mu byl ote
prorokoval
— Proč nebyla uvázána? Každé chvíle to čtem
v novinách, že služka při cídění oken spadla. Nebyla
uvázána, ačkoliv pas měla na okně. Proč ale nebyla
Amalie K., sloužící u jisté partaje na Komenského
náměstí na Kr. Vinohradech uvázána, o tom vypráví
veselá historka, která se předvčírem odpoledne sběhla.
Strážník, konající tu službu, zvolna se klátil parčíkem
a koukal z dlouhé chvíle po oknech ve čtverci četných
domů, odkud každé chvíle kynul mu vstříc pozdrav
některé Andulky, Pepíčky nebo Barušky, jež žehlily
u okna prádlo. Strážce veřejného pokoje vlídně dě-
koval, ale pojednou se vážně zakabonil. Pocvičen
oko jeho spatřilo, jak jedna služka v prvém poschodí
cídila okna a nebyla uvázána. Co pak to může býtr
Capími kroky zaměřil strážník do domu a bral čtyř
schody najednou, až slanul přede dveřmi. Ve své hor-
livosti zapomněl, že moderní domy mají mezanin
který je vlastně ve výši prvého poschodí. Zazvonil
a přišla mu otevřít služka, umáchaná s lavičníkem
v ruce, jak odešla od dřezu. Která pak služka po
olědě nepřijde otevřít s lavičníkem? Strážce bez-
pečnosti s přísnou tváří na ni zhurta spustil: „Pro
pak nejste uvázána?“ Otázka tato ovšem nemálo
služku zarazila. Nač by byla uvázána? „Co pak jsem
náký pes?“ odvětila dost prudce. „To vám nikdo ne-
#10
alto_textblock
#10
říká, ale podle předpisů máte býtl uvázána. Jak se
jmenujete? Amalie K. řekla mu své jméno. „A jak
se jmenují páni?“ „Tak a tak.“ Strážník si všechno
dobře zapsal a odcházeje ještě dodal: „Oni vám to
zejtra na komisařství řeknou, proč máte být uvázána
a vaší paní také.“ Také řekli. Ale dostalo se jim od-
povědi, že toho dne služka okna vůbec necidlilaa
že je na to deset svědků. Když pak strážník trval
na tom, že viděl děvče v prvém poschodí cídit okna,
teprve pak se na omyl přišlo ke všeobecné spokoje-
nosti partaje v mezzaninu
— Smrt při návralu do vlasti. Z Podmokel s
nám píše: Vzrušující výjev udál se dne 8. t. m
v úřadovně c. k. hlavního celního úřadu v Podmo-
klech. Rychlovlakem saské státní dráhy o 12 hod. 3
min. v poledne přibyl také cestující, který nacháze
se právě v úřadovně za příčinou vyclení 50 kusů
doutníků. Když mu celní assistent p. Raifanda oznámil
obnos, který má platiti, vytáhl cestující z náprsní
kapsy tobolku, chtěje zaplatiti, ale v tom okamžiku,
chytiv se za levou stranu prsou, skácel se s výkřikem
k zemi. Srdeční mrtvice přivodila náhlý jeho skon. Dle
prohlednutých jeho papírů jest cestujíci ten totožný
s p. Janem Horákem z Nového Yorku a přijížděl
z Hamburku do své vlasti. Po konstatování smrti lé-
kařem, který rychlíkem vídeňským dále odjížděl, byl
u přítomnosti úřadujícího vrchního celního officiála p.
Lamla a zúčastněných osob zjištěn stav jmění ze-
mřelého cestujícího. Nalezeny byly u něho: v ameri-
ckých penězích obnos přes 1900 zl. dále chek Živno-
stenské banky pro král. české na 2500 korun a ne-
vyplněná cheková knížka jiného peněžního ústavu
Věci zemřelého jakož i obnosy peněžní převzal poli-
cejní úřad města Podmokel. Mrtvola zesnulého pak
převezena v rakvi do kostnice na hřbitov rosonický
O úmrtí našeho krajana byl vyrozuměn telegraficky
bratr zesnulého, bydlící v Kolíně nad Labem, který
se postaral o převezení zesnulého do rodné jeho
půdy.
— Jak si podomek zahrál na pána. V jistém praž-
ském zájezdním hostinci, kde pronajímají se též po-
koje pro hosty, zejmena v noci z nedalekého nádraží
přibyvší, byl v ponděli od 4. hodiny ranní nemalý
shon. Příčinu k němu zavdaly — boly. Docela hezké,
z brusu nové boty a nota bene lakýrky, v nichž přijel
v sobotu na večer jeden lepší host. Když šel spát
dest záhy, postavil lakýrky přede dvéře a více se
o ně nestaral, jsa si jist, že ráno budou na témž
místě očistěny, jak se to sluší a patří. Ale člověk
míní a podomek mění. Když Alois V., podomek v ho-
stinci, sbíral na chodbě přede dveřmi rozestavené
boty, padly mu lakýrky do oka, rospektive v krátké
chvíli na to na nohu, jako by je byl pro něho švec
ušil. Shoda okolností tomu chtěla, že z nedalekého
jiného hostince dolétaly k uchu podomka božské
zvuky hudby, která právě zanotovala .O Emane“.
Jak Alois tuhle duchaplnou notu slyší, je jako divý.
Sekl s kartáčem do kouta, sebou pak do svátečních
šatů a vystřelil k muzice. V cizích lakýrkách vesele
se mu to roztáčelo. Ani nepozoroval, jak odbila čtvrtá
a nadešla pátá. Zatím host, ranní pláče z venkova,
o čtvrté vyskočil. umyl se, oblékl a šel za dvéře pro
boty. Nebyly tan. Zazvonil na panskou a když po
hodné době přišla, zjištěno, že podomek není doma
a že boty v jeho pokojíčku z poloviny ještě neuzřely
leštidlo a kartáč. Když pak host se přesvědčil, že
jeho krásné lakýrky v kupě bot se nenalezají, spustil
kraval, to že je pěkný pořádek atd. Jak to dopálení
hosté dovedou. Vzbuzen i majitel hostince, ale ani
ten nemohl říci, kde je podomek a tím. méně kde jsou
boty. Teprve o půl šesté se situace vyjasnila. Pan
Alois důkladně rozjařený se přihnal od muzikya
příšel zrovna do křížového ohně. Se tří stran na něho
útočeno: hostinským, který skončil své kázání tim,
že mu dal služební knížku a mzdu, aby si šel hledati
službu jinde, hostem, který ho chtěl dát okamžitě
zatknout a panskou, která si to, než přišel, také „vy-
pila“. Tak byly lakýrky pryč a služba pryč. Čer
aby byl podomkem
— Ke tragickému románu na Smíchově. Za ve-
likého účastenství, jmenovitě žen, konal se včera o 2
hedině odpolední z kaple českého pathologického
ústavu v ulici U Karlova pohřeb nešťastné Anny Sko-
řepovy, jež v noci na neděli skočila s mostu Pala-
ckého do Vllavy, stavši se před tím obětí choutek
židovského agenta Richarda Steina. Pohřeb byl velice
tklivý a dojemný. Za prostým vozem, který jel zvolna
k olšanským hřbitovům, ubíral se zdrcený otec, jenž
usedavě plakal a mladší svojí dcerou. Většina žen
slzela a živě celý případ opětně přetřásán.
— Nehody při práci. V podskalské ohradě Pickovy
firmy sparlo včera několik prken na 50letého kočího
Jana Šitnera a prerazilo mu pravou nohu. Šitner byl
přijat do ošetřování ve všeobecné nemocnici. — Na
novostavbě v assanaci spadl včera se žebříku 39letý
truhlář Fr. Frajrazl s výše prvního poschodí a zlomil
si dvě žebrr. Na záchranné stanici poskytl mu pří-
padné pomoci dr. Měsíček.
— Zlámal si nohu. V dělnické kolonii „Na Mrá-
zovce“ skotačil včera odpoledne 11letý synek kováře
Josef Pejša z č. 347. Dostal se ke sráznému místu,
s něhož spadl a zlomil levou nohu. Přivolaný lékal
p dr. Musil poskytl mu pomoci a ponechal jej v do-
nácím ošetřování
— Ukousl nos manželce. Z Lovosic se sděluje,
že v Něm. Mlikojadech obuvník Knotek ukousl v
rvačce, vzniklé ze zářlivosti, manželce své, matc
čtyř dítek, nos. Žena odebrala se do litoměřické ne-
mocnice, manžel dodán byl litoměřickému soudu.
— V pražské loterii tažena byla včera následu-
jící čísla: 4, 5, 83, 2, 85.
— Z Karlova Týna. Ke včerejšímu dopisu zasíl
nám zástupce majitelů mostu toto vysvětlení: Je sic
pravda, že na mostě vybírá se poplatek 4 hal. z
přechod, ale vybírání takového poplatku není ojedi-
nělé, neboť na př. na Zbraslavi-Závisti a v Dobři-
chovicích platí se týž obnos. Co se návštěvy škol-
ních dítek týká, dlužno podotknouti, že počet 8000
je silně přehnán a pak že většina dětí má nejméně
polovici slevenu a majitelé vždy slevu povolí, když
o to pp. učitelé požádají. Most vystavěl sice Němec
p. Wagenknecht nákladem přes 80 tisíc zlatých — ale
pro koho, to pan dopisovatel včerejšího dopisu ne-
uvedl. Zvláště pro občany budňanské, kteří jsou
vesměs Češi a žádného mostného neplatí. Na to pak
pan pisatel též zapomněl, že opravy mostu a služné
mostného musí někdo platit a že v zimních měsících,
vlastně i v podzimních a jarních, nevybere se na
mostě ani tolik, čeho správky a služné mostného
vyžadují. A kdyby byla nějaká velká nehoda na
mostě, vyžadující tisíce zlatých nákladu, tu zajisté
ani obec platiti nebude, na tu vůbec nikdo ničeho
nepřidá majitelům, kteří most již několikrále nabízeli
obci, okresu i zemi ke koupi a to za cenu poměrně
malou. Nikdo přece nemůže od nynějších majitelů
žádali, aby snad ještě na zděděný objekt dopláceli.
Když nebožtík Wagenknecht vystavěl most, kterého
tam nutně bylo potřebí, byl nazýván dobrodincem
jeho dědicové divné odplaty docházejí za to, že most
udržují. Tolik jen na vysvětlenou ke včerejšímu
dopisu.
— Z Chotovin u Tábora do Sudomělic. Nedovo-
lávaje se dobrodiní zákona, ale pouhé spravedlnosti,
jež žádá „audiatur ct altera pars“, prosím slavnou
redakci „Nár. Listů“ za blahovolné uveřejnění těchto
několika řádků, jako opravy k dopisu „Ze Sudoměřic
na dráze Fr. Jos.“ ze dne 6. srpna t. r. v čís. 216.
těchže „Nár. Listů“: Syn p. J. Čápa, majitele villy
v Sudoměřicích, vyjednal se mnou pohřeb své babičky,
ani slovem se nezmíniv, že si p. řídicího učitele zdej-
šího, jenž zastává u nás zároveň službu ředitele
choru a varhaníka, vůbec nepřeje. Když přijel pro
mne v den pohřbu povoz a já již k odjezdu se chystal,
přišel ke mně náš p. řídící učitel a s trpkostí si mi
stěžoval, že o svou službu při zmíněném pohřbu jako
ředitel kůru požádán nebyl. Uváživše věc, vykládali
jsme si to oba, že to nebylo zúmyslným opomenutím
a vzkázali jsme po kočím do Sudoměřic, že přejí-li
si příbuzní zesnulé paní i p. řídícího učitele, oba
ibned k pohřbu tam odjedeme, jinak že bych bez
něho pohřbu konati nesměl. Nedostalo se však k na-
šemu vzkazu žádné odpovědi a pohřeb byl zřízenci
táborského pohřebního ústavu „Piety“ bez nás z domu
smutku vypraven. Když jsem se dověděl, že se po-
hřeb k Chotovinám blíží, poslal jsem mu naproti ko-
stelníka, aby ještě jednou sdělil p. J. Čápovi, že jest
přítomnost p. řídícího učitele při pohřbu nutna. Jak
za to zdvořilé upozornění pochodil, mohl by nejlépe
pověděti kostelník sám. U chrámu Páně očekávaje
v obřadném rouchu pohřební průvod, sám osobně
jsem p. J. Čápa snažně prosil, aby k uvarování po-
horšení k obradu p. řídícího učitele přizval, vysvětliv
mu, že p. řídící učitel jako reditel kůru při každém
pobřbu býti musí, že jest to jeho právo, o které ho
já připravovati nesmím, jinak že by se mi ze služby
chrámové jako ředitel kůru a varhaník poděkoval. ko