#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
20. listopadu 1904.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 321.
#5
alto_textblock
#5
jela.
#6
alto_textblock
#6
v nočních tmách a vížka nad hřbitovním veho-
dem ztrácela se kdesi až v nebi.
Bílá, špičatá čepička, jakou Zigmund
Zviebelkorb neustále doma na své, lysinou zdo-
bené hlavě nosíval, klátila se v lehkém větříku,
který přinášel do vsi vůni uvadajícího lesa v prv-
ním podzimu a poněvadž cesta ke sklepu ob-
nášela sotva několik metrů, mihnul se obstárlý
a poněkud nahluchlý pantáta jako děsivé zjeven
se svou lucernou od hospody ke sklepu.
Sestoupil po několika schůdkách dolů, a vy-
táhnuv klíč, když byl postavil lucernu na před-
siňku, vydlážděnou cihlami, k vlastnímu sklepu
vedoucí, hotovil se vstrčiti jej do mohutného
zámku.
Konečně klíč vklouznul do dírky a v zámku
to zachrastělo ... Leč, co to?
Najednou zazdálo se Zigmundovi Zviebel
korbovi, že ozvalo se cosi za zamčenými dveřmi
jakoby papírem, v hrsti zmačkaným, zašumě
kdosi to tam uvnitř sklepa, až mráz přejel ce-
lým tělem bázlivého starého hospodského.
Pozorně sklonil ucho až k samému dřevu
dveří, železem okovaných... a hu... až se
znova otřásl... šumot opakoval se znova . ..
až... buch!... bouchlo to kdesi dole, jako
když zátka od sodovky se vyrazí... teď einklo
to jasným zvukem kdesi v hlubinách sklepa ..
a v zápětí tomu, jakoby temný a vzdálený zpěv
se ozval kdesi pod zemi... Hle! Zaznívá zřetel-
něji a znatelněji... jako latinský pohřebni zpěv
mu připadá, který slýchával, neví již, při jaké
příležitosti, když jako malý, všetečný židáček
vloudil se s kamarády buď do katolického ko-
stela nebo k pohřbu; chvili jako mohutný sbor
z dálky, potom zdá se ustrašenému židovi, že
zní jako sólový zpěv a zase sbor ... a jak
hrozný, jak přísný to sbor . ..
Již rozeznal zřetelně ...
Sicut erat in principio, et nunc, et semper
et in saecula sacculorum. Amen!
— Ha, to je nějaká slavnost duchů ..
Hrbitov je vedle! Zatřásl se hrůzou starý Zie
mund Zvibelkorb, a jakoby jej kdosi šídlem
byl píchl, vylítl z předsíně vzhůru ke schodům.
Klíč nechal leknutím v zámku. Lucorna mohut-
ným jeho skokem povalena, řinkla a světlo vn
blikající shaslo.
Několik skoků a Zigmund Zviebelkorb, je-
muž pod špičatou, bílou čepicí stály posledn
vlasy jako hřebíky, bledý a zsínalý, vrazil do
šenkovny.
Vřava rázem umlkla.
— Co se stalo, pantáto
— Co je vám, Zigmunde
Shrnuli se rázem kolem něho.
— Pomoc, sousedi, pomoe! vykřikl a z
potácel se, popadaje dechu.
— Co se vám stalo vlastně?
Já viděl strašidlo, ajgentlich. .. neviděl ..
elyšel... Ve sklepě je strašidlo. Funus, celý
funus tam zpívá... v přestávkách ze sebe vy
rážel..
Hluk ztichl nadobro; vše nedůvěřivě pa-
třilo na starého Zigmunda.
Leckterého zašimralo podezřele na zádech
jakoby neviditelná ruka mu přes ně byla pře-
Jiný podíval se na hodiny, a zamlkl náhlou
bázní, vida, že malá rafije hodin přešinula se
přes půlnoční hodinu.
A Zigmund Zviebelkorb vzpamatovav se
cítě se zde ve shromáždění bezpečným před
mocí strašidla, jal se zvolna rozkládati:
— Ono vlastně se to již ukázalo vícekrátel
Jednou vešel jsem v noci, když panímáma již
spala a služka ještě umývala v kuchyni, do
krámku potmě pro cosi. Blížím se k pultu, a tu
kdosi cosi, do boku mi dá ránu, až jsem se
svalil a leknutím zamdlel. Když jsem se z toho
probral, kde nic, tu nie! Pošlu dívku do krámu,
ale neříkal jsem nie, co se mi stalo, ale ona šla
a přišla, jakoby nic. Thaj, thaj, thaj.. . po-
vídám: Nic tě nestrašilo, Maryšo? Nic, pantáto,
povídá; šak já se nebojím ani chlapů. Že nie,
povídáš, Maryšo? Tedy nic? Nic! ona na to-
A vidíte, páni, soudek rusů tehdy jsem pohře-
šil, a salámy byly ty tam. Poslouchej, Maryšo.
povídám: Nevíš, kde jsou rusy a salámy?
Nevím, povídá. Neprodávám v krámě! —
A nedávno ve sklepě! Jdu do zadu až k té
velké bečici a točím kohoutkem víno do džbánu.
Svíčku postavím si na sud hned z kraje. V tom..
všš... cosi se zatřepotá a svíčka zhasne. Co
v tom sakra? — povídám si v duchu. Rampou-
chem sem přece netáhne, aby svíčka zhasla, tak
co? Ale víno přece vynesu... Chci zamykat
sklep a nemohu do dírky klíčem. A nelhu vám.
pánové — rozohňoval se Zigmund Zviebelkor
— takový veliký tvarůžek byl na zámku při-
lepený . ..
Nabíral dechu a shromáždění zachvělo se
ztajeným údivem.
V panu radovi vzbouřila se „vojenská krev“
Bouchl rukou do dubové tabule.
— A hrome, v tom něco musí být! Kdo
půjde se mnou? obrátil se vyzývavě k okolo
stojícím.
Vida, že nemá nikdo chuti, dohněval sea
praštiv pěstí znovu do dubové desky stolu, opa-
koval:
— Zimy, zimy! Bojíte se? Starý voják se
nebojí! Alou, marš! Pantáto, světlo, klíče, hůl!
Furti komandoval, dostav se do ráže. — To by
tak hrálo! My budeme v suchu, že se pantáta
bojí. A kdo za mnou nepůjde — ani hltu! Ani
hltu, povídám. Fuj, pojdi jako pes!
Vzal hůl do pravé a světlo do levé ruky
a vyšel.
Vidouce jeho odvahu vyhrnuli se za nímdo
tmavé noci.
I Zigmund Zviebelkorb přitiskl se k nej
poslednějším a v okamžiku byli v předsíni skle-
pové. —
Skutečně!
Mráz přeběhl znovu některým po zádech ..
Sieut erat in principio et nunc et semper ...
zaznívalo ze sklepa, ale veseleji a cinkot, jako
by sklenice o sebe ťukaly, zazníval notou čistou
a veselou.
— I u hroma! Strela tvoju matěru! zahro-
moval pan rada. — To jsou mi pěkná strašidla
co tam dole sloupou! A tu písničku? Tu zpí-
vali lajtnanti od naší kumpanie na vojně, když
mivali v kaféhausu béne. Sám pán obrlajtnant
mě ji jednou naučil. Povídá: „Franc, tu zazpívají
doma . ..-
A bác do dveří a marš dolů.
— Jářku, ven! Jménem zákona, kdo vás tam
pustil? Jářku, jménem obecního úřadu! Vy ne-
znahaňby! Tož vy tának? protáhl hlas slovutný
pan rada, sešlapuje dolů, kde blikala svíčka do
#7
alto_textblock
#7
řepy zastrčená a osvětlovala stůl, na němž stály
čtyři sklenice a litrová láhev plná žhavého vína
starého pantáty Zigmunda Zviebelkorba, a za
nímž seděli čtyři topolanští chasnici, synkové
z domů, jako přimrazeni náhlým vstoupením a
objevením se „úřadů“ a pantáty.
a
Laciné hodovníky svázal slovutný pan rada
vlastnoručně řemenem vlastním a těmi, které
rozradostněný pantáta Zigmund Zviebelkorb do-
nesl; když pak ráno odváděli četníci spoutané
nezvané hosty, kteří na účet strašidel hodovali
dlouhý čas ve sklepě pantáty Zigmunda Zviebel-
korba, jakož i v jeho krámu, stál slovutný pan
radt u okna a léčil svou ohromnou opici černou
kávou s rumem smíchanou! Byla to také túra,
do rána! Pantáta dal vědro vína na propití, cigar
front, a pan rada naučil celou společnost zpívat
píseň s opakováním, jež je na vojně naučil sám
pan obrlajtnant: Sicut erat in principio, et nune
et semper, et in saecula saeculorum! Amen!
#8
alto_textblock
#8
Povídka z podhoří.
#9
alto_textblock
#9
Napsal Stanislav Min a řík
Bylo to už tuze dávno. Do mého lože roz
zářilo se ranní sluníčko a svou neodolatelnou
silou rozlepilo moje rozespalé oči, které mimo-
chodem řečeno, kochaly se ve snu pohledem na
bouřicí hlediště, tleskající premiéře mého úchvat-
ného dramatu ze živola šlechtických salonů.
Z prvu mi to nebylo valně příjemno, že
mě sluníčko vytrhlo z tak příjemného snu, ale
když se přes všechno moje škaredění ustavičně
na mě usmívalo, rozesmál jsem se také. A proto
že je rozhodně lépe v létě se smát na slunéčko
ve volné přírodě než v posteli, vstal jsem, umyl
sc, ustrojil a zkrátka vše jsem udělal, nevyjímaje
ani ukojení hříšných touh svého žaludku, co se
patři a sluší pro každého slušného člověka.
A když jsem tak byl se vším hotov, ořezal
jsem pečlivě tužku a ukryv ji spolu s denníkem
v hloubi kapsy, vykročil jsem pravou nohou
z domu a vdechl do sebe s netajenou rozkoší
a najednou aspoň 6 dm svěžího vzduchu.
Pak jsem si zdlouha oddechl a rozběhl jsem
se tak rozpustile dětským způsobem k lesům,
že se to ani nesrovnávalo s mým důležitým po-
sláním, po kterém jsem tehda zcela vážně toužil.
Abych zbůhdarma nerozčiloval svým napí-
navým (odpusťte, někdy jsem trochu domýšli-
vým) úvodem trpělivého čtenáře, přiznám se
k holé pravdě.
Psal jsem tenkráte novelu, možná že by to
byl i docela slušný román. Ale literární histori-
kové dosud o něm nevědí, protože spatřil světlo
světa v našich neúhledných kamnech; naposled
jsem jej viděl jako v modroprchající dým, na
důkaz, že směřoval někam výše než plazit se
mezi hlupáky tohoto světa. (Nemíním tím ni-
kterak urážet chytrého čtenáře.)
No, chtěl jsem si zahrát tenkráte na vel-
kého spisovatele a šel jsem studovat přírodu,
lid, nebe, lesy, zkrátka vše, co potřebno jest
k napsání tak velkého díla, jakým právě moje
mělo býti.
Přišel jsem k lesu. Červencové jitro se tam
smálo ptačími sbory jako bezstarostné děcko,
které nemá tušení, že co nevidět se nad nim
snese divá bouře života. Pojal mě jakýsi bás-
nický světobol z toho jásového rozesmání se př-
rody, ale abych ji neurazil, usmíval jsem se také.
co zatím slídivé oko pátralo po oběti románové
studie.
A hle! Už jsem ji našel v podobě statné
postavy rolníka Vojtíška, který se svým šemíkem
stál na jetelišti, hýřícím šťavnatou zelení.A
honem k němu.
— Dobré jitro, pane Vojtíšku! Pomáhej
pámbu! Hezky jeteliček, co? To si kravičky
pochutnají. Kolik pak jich máte? Máte telátka?
Jak se vám stále daří?
Má oběť byla chudák skoro bez sebe o
toho přívalu slov. Mám ji také v podezření, že
se lekla mých dlouhých vlasů, rozházeného ná-
krčníku a jiných příznaků básnického cechu.
— Dejžto. Mám nynčko dvě telata. Krávy
taky mám. No, co pak vo to, jen dyž pámbiček
zdravíčko dá! — snažil se co nejůsilovněji
všechno mně zodpověděti.
To už jsem z toho poznal, že můj model
poskytne mi mnoho dobrého a užitečného pro
mé dílo. Tak tedy do prácel
— Vy jste ženat, pane Vojtíšku, není-liž
pravda?
— Jsem a nejsem. Víte vona... — a tu
se jeho snědá tvář jaksi začervenala, pokud se
dalo pozorovati pod hustým strništěm černých
vousů.
— No, co pak to, to se nemusíte ostýchat
pebídl jsem.
— No, víte, vona mně žena utekla jako
z baráku, víte? Budou tomu hnedle dva roky,
to sem ji ráno hledal a hledal, ale nemoh sem
ji najíť. Tepřá za měsíc sem zvěďál, že utekla
s ňákým takovým šumařem, víte, co tak choděj
po muzikách. Nebejť tenkrát švagra, tak sem
se utopil. Tak mně to vlezlo do hlavy!
— A to vás neměla ráda, když jste se vzali,
nebo co? — vtíral jsem se, chtěje rozpovídati
svoji kořist.
— Ale to víte, ďůče bylo chudý, hezký a
dyž sem si ji namluvil, tak mě mohla láskou
snísť. No, jo, měl sem hezkou chalupu a trochu
těch polej a tak si vona jako myslála, že to bude
hezký živobytí. Vona měla všeho všudy dvě
stojky. A tak sme se vzali. Z prvu se mně to
líbilo. Pracovala v jednom kuse a tak se nám
vedlo dobře. Ale poznal sem brzo po svardbě,
že si mě vzala jen k vůli těm penězům. A to
mě mrzalo. Víte, já ji měl tuze rád, na rukou
bych ji nosil. Hijá, čehý, óu, prrr!
— Jen si sednou — pobidl.
Vylezl jsem na žebřiny a usadil se v orose-
ném jeteli. Ani nevíte, jak vděčná to poduška.
— Hijé, čehý — a už rozklátil se vůz po
rozkošně vymletém úvozu.
Mimoděk mně napadlo, že sedím na ame-
rické houpačce.
Vojtíšek pomalu vyňal z náprsní kapsy
krátkou dýmku, stlačil tabák ke dnu, zapálil si
a beze všeho pobídnutí pokračoval ve svém
hovoru.
— Za ňákej ten měsíc přišli ty šumaři, no
a juž to bylo. Šla večír k muzice, zakoukala se
jednomu ňák tuze moc do vočí a ráno sem ji
juž nemoh najíť. Jo, jo! A věřej mně nebo ne-
věřej, stejská se mi tak bez ženský. Čloujek je
jakoby ruce nemjal. A tak sem si tak kolikrát
myslál, jak to musí bejť hezký, dyž se tak pár
těch capartů okolo táty batolí. A juž sem se moc
tak těch pánů ptal. jesli bych se jako nemoh
#10
alto_textblock
#10
znova voženit. A to každej pokrčí rameny nebo
se vyhejbá říct praudu.
— To byste se musil dát rozvésti se svou
ženou — poradil jsem ze svých skrovných práv-
nických vědomostí.
— Jo, jo, to mně taky povídal jeden pán
jako něco vo rozvodě, ale prej by to koštovalo
moc peněz. Tak si jako myslím, že by to bylo
škoda, něco utrácet.
Zebřiny se doklátily k úhlednému stavení
jež hovělo si v stínu vysokých hrušní a koša-
tých jabloní a my ukončili rozhovor.
Vojtíšek šel krmit dobytek a já šel psát vý-
sledek ranního bádání a studování do svého
denníku.
Dlouho jsem potom Vojtíška nespatřil. Asi
za týden se roznesla po vsi zpráva, že se Vojtíš-
kovi vrátila žena a prý z dítětem.
A druhého dne ráno, co se nestalo! Zase
mne slunéčko protrhlo z příjemných snů a zase
jsem běžel studovat do přírody. A koho jsem
u lesa nespatřil, jako Vojtíška s týmž šemíkem
a žebřinami jako naposled. A opět jsem šel
k němu.
— Šťastný dobrýtro — spustil na mne
dříve, než jsem mu mohl říci povinné „pomáhej
pámbu“.
— Už to vědějí, že mně přišla žena zpátky?
To sem vám měl radosť. To mně říkali, že prej
sem jí měl napráskať a vyhnať a já byl rád, že
přišla. Dyby ji jenom viděli, jak mě pro boha
prosila o smilování, tak by museli plakať. To
já mám dost tvrdý srce, ale taky sem musel
brečeť jako malý dítě. Není juž, prauda, čistá
přinesia si s sebou důče malý, ale co je toušeck
platný, dyž ji mám rád. No! To je těžký, něcc
proti tomu dělat!
— No, jen když jste spokojeně živ, to je
hlavní — přitakal jsem a zašel jsem si dále do
lesů, abych uvažoval o svém díle.
Za šumění lesu jsem dospěl ku poznání
že román s takovýmto koncem by byl málo pů-
sobivým a tak jsem jej potom dal — nedopsaný
—— na pospas sžíravým plamenům.
Aby však základ měho díla nepřišel na
zmar, podávám milému čtenáři aspoň jeho
trosky k laskavému posouzení, jak příznivý ko-
nec románu Vojtíškova zmařil v slibných po-
čátcích dilo, které by nepochybně bylo velkou
ozdobou české literatury.
#11
alto_textblock
#11
Různé zprávy.
#12
alto_textblock
#12
= Literární výprava grónská. Z Kodaně se ozna-
muje: Literární výprava grónská vrátila se těchto
dnů sem na parníku „Fox 1I.“ po velmi obtížně cestě
a přivezla sem dva zajímavé hosty: Eskymáka Osar-
kru z mysu York a Gróna Bronlunda, jenž se lu zdrží
několik let, aby se vzdělal na duchovního a učitele.
Osarkra, jenž mluví toliko grónsky, vykonal cestu
na vlastní přání a pozoruje svět pro něho zcela nový
s velikým úžasem. Ztráví zimu prozatím u rodičů
druhého účastníka výpravy Rasmussena a hodlá se
obrátit na křesťanství. Když byl kreslič výpravy, hr.
Harold Moltke, v červnu nucen následkem nemoci
se vrátit, vydala se výprava poděl východního po-
břeží mysu Farwel, kde nalezla eskymácký kmen,
jehož členové byli pokřtěni přede třemi léty, aleu
něhož byly vraždy a jiné zločiny na denním pořádku.
Rasmussen sebral u tohoto kmene množství zajíma-
vých pověsti a zpráv z pradávné doby a nalezl též
blíže Angmasaliku některé sříceniny, pocházející z do-
by Erika Rudého (982—986). Poslední část cesty
z Julianhaabu do Ivigtutu, kde „Fox II.“ čekal na
členy výpravy, byla velmi obtížná pro silné mrazy
a trvala jedenácte dnů. Bylo nutno zanechati na cestě
všechna zavazadla, materiál a sbírky v depotu, jinak
by byla v čas nedorazila do Ivigtutu a byla by bývala
nucena ztráviti celou zimu na pobřeží grónském. Kdy-
by byla výprava dorazila do Ivigtutu jen o 12 hodin
později, nebyla by tu již parník nalezla. Co se týče
výsledku výpravy, nejen že dosáhla hlavního svého
cíle, studovati živol, mravy a literaturu lidu grónského
od mysu Farwel k mysu York, nýbrž docílila i úspěchů
v ohledu zeměpisu, propluvši dosud neznámou zá-
tokou Melvillovou a zhotovivší její mapu.
= Stavba sílníce do Tibetu. Dopisovatel „Daily
Mailu“ oznamuje, že indická vláda se rozhodla, vy-
stavěti nákladem 333.000 l. st. řádnou stálou silnici
do Tibetu. Rozhodnutí toto způsobilo značné rozči-
lení mezi pěstovateli čaje v Dardžilingu. Trpěli již
v minulé saisoně velmi nedostatkem dělníků, poně-
vadž kuliové z plantáží dali se svést vysokými mzda-
mi indické vlády a provázeli výpravu tibetskou jako
nosiči a dělníci při úpravě cest. Byla tudíž obava,
že rozhodnutí, aby vystavěna byla velká silnice tibet-
ská, odláká zbytek dělníků z plantáží. Spolek majitelů
plantáží tudíž zakročil u indické vlády a připomenul
jí, že jest nespravedlivo, odnímati jim dělníky, které
si byli se značným nákladem přivezli z Nepalu. Vláda
uznala oprávněnost této výtky a prohlásila, že příště
nebude trpět, aby byli k veřejným pracím najimáni
dělníci z plantáží.
= Zajímavý literární spor. Z Londýna se ozna-
muje: Podivný lilerární spor vypukl zde o následující
otázku: „Má spisovatel právo, použiti v románu ně-
jaké události ze života zesnulého přítele? Případ,o
který tu jde, jest následující: Slavný anglický básník
Dante Gabriel Rosetti ztratil za tragických okolností,
jež v literárním světě dosud nejsou zapomenuty, svoji
mladou krásnou manželku. Měla jej v podezření z ne-
věry. Když se jednoho večera vrátil domů, nalezl
manželku umírající. Přivolaný lékař zjistil otravu
silnou dávku laudana. Nebylo nikdy zjištěno, zdal
manželka, jež trpěla nespavostí, užila laudana jen jako
uspávajícího prostředku či skončila-li sebevraždou.
Básník ve svém zármutku odhodlal se k neobyčejné
oběti. Než rakev uzavřena, vložil pod hlavu nebožčinu
rukopis, obsahující jeho nejlepší dosud neuveřejněné
básně. Přátelé naléhali na básníka, tvrdíce, že nesní
práva odnímati literatuře takovýto poklad, takže p
sedmi létech vyžádal si od úřadu povolení, aby směl
rukopis z rakve vyjmout, načež ony básně uveřejnil
a značně zvýšil svoji slávu. Spisovatel Hall Caine,
důvěrný přítel básníkův, použil ve svém právě vyda-
ném románu „Ztracený syn“ této příhody jako pod-
kladu děje. Také zde jde o spisovatele, jenž z rakve
své nebožky ženy vyjme spis, jímž získá značného
jmění. Proto byl Hall Caine se mnoha stran napaden
a tvrzeno, že prý ze spekulace užil bolestné příhody
svého přítele ve svém románě. Caine naproti tomu
tvrdi, že jakožto romanopisec má právo voliti si
svoji látku kdekoli, že v tomto případě přispěl k oslavě
svého přítele vypsáním jeho činu, a že ludíž ony útoky
jsou nezasloužené.
= Vražda na ulici. Přítel našeho listu píše nám
z Lodži: Onehdy o 7. hodině večerní vracel se
zdejší továrník Medl Dobrzyúski s několika souvěrei
v drožce ze hřbitova. Jeda ulicí Starobřeziňskou ne
daleko katolického kostela zpozoroval, kterak něko-
lik podezřelých lidí snaží se stáhnouti s vozu kus
vlněné látky. Upozornil na to svoje soudruhy a na
řídil drožkáři, by jel čerstvěji, načež dohoniv povoz,
upozornnil výpravčího a vozku, následkem čehož se
zlodějům lup nezdařil. Vrhli se na drožku a jeden
z nich bodl Dobrzyúského nožem do prsou, tak že
raněný klesl a za půl hodiny, než byl dopraven do
nemocnice, zemřel. Ostatní tři soudruzi Dobrzyúského
utekli různými směry, volajíce o pomoc, tak že zlo-
ději i vrah mohli klidně opustit místo vraždya
doposud se nepodařilo policii vypálrati je. — U nás
v Lodží dospělo to teď lak daleko, že za soumraku
a pozdě večer není takřka radno, objevit se i na
nejživější ulici. Každých několik kroků bývá člověk
obtěžován žebrotou, fu bídnou ženou s děckem na
ruce, tu chvějícím se dítětem, tam nějakým pijákem,
tulákem, štítícím se práce, jinde opět řádným člově-
kem, hladem zmořeným, jenž po mnoho neděl nebo
měsíců je bez práce. Třeba připomenout, že v našem
městě jest na 20—30.000 lidí bez zaměstnání a až
nastanou tužší zimy, věci ještě se zhorší. Veškeré to-
várny propustily následkem špatných obchodů mnoho
dělníků, jiné obmezily práci na 3 až 4 dny v týdnu.
#13
alto_textblock
#13
Číslo 58.
#14
alto_textblock
#14
a jiné jsou úplně zavřeny. Není tudíž divu, že ve
zdejších novinách nalezáme každodenně zprávyo
denních a nočních krádežích, vloupáních, přepade-
ních a vraždách. Zdejší policie jest proti tomu ma-
lomocna, neboť má na celé město i s okolím s více
než půl millionem obyvatel pouze 400 strážníků, ko-
najících službu ve dne i v noci.
= Ukradl stodolu. Z Chicaga oznamuje se ná-
sledující pitvorná historie: Policajt Jakub Šebestián
z Craginu, jenž je postrachem všech malých kluků
z vesnice, byl obžalován komisí pro civilní službu.
že ukradl stodolu. Aby nabyl o obžalovaném dů-
kladných zpráv, odebral se agent zmíněné komise do
Craginu a zde mu byly vypravovány hrůzostrašné
věci o Šebestiánoví. Lídé v Craginu, tak se mu
oznamovalo, schovávali své děti pod postel, jakmile
policajt Šebestián se tudy ubíral. Statní muži tlumili
hovor svůj v šepot, jakmile se kde objevil a krávy
dávaly se na útěk před ním samy sebou. Ztracená
stodola byla majetkem jakéhos Andersona. Agent
civilní komise nenalezl sice stodolu, aniž člověka.
který viděl, že ji Šebestián odnášel, ale dověděl se,
že Anderson na Šebestiánovi 100 dollarů vynutil za
slib, že bude mlčeti. Celý soud působil nemalou
švandu pro posluchače. Rozhodnutí bylo odročeno.
= Výslava v Kapsku. Shorník »South African
Mines, Commerceand Industries« oznamuje, že vět-
šina míst pro výstavu v Capelownu, jež bude zabá-
jena koncém letošního roku, jest zadána. Podnikate-
lům dostalo se od jihoafrických firem hojných pod-
por. Různé firmy z pevniny zabraly značná místa
Zvláště čilé jest účastenství z Kanady a Australie.
poněvadž tyto státy kladou velkou váhu na obchod
s jižní Afrikou, Také účastenství vývozních firem
evropských bude as velmi značné.
= Mezi kanibaly. Kapitán Reid z plachetní lodi
»Aighburth«, jež se ztroskotala v červnu na pobřeží
Nové Guiney, přibyl těchto dnů do Liverpoolu. Vy-
pravoval, že když loď uvázla na skalisku, přibyl
malém čiunu se sedmi plavcí k ostrovu Long Island.
Zde byli obklopení padesáti divochy, ozbrojenými
luky a šípy, kteří počali příchozí ohmatávat, zdali
jsou dosti tuční k zabití. Toliko obavě divochů před
puškou kapitánovou dlužno děkovat, že trosečníci se
mohli vrátit bez pobromy do člunu, jenž však zatím
byl kanibaly napolo vydrancován. Divoši byli lidé
vysoké postavy, jichž odporné vzezření zvýšeno bylo
ještě tím, že měli jako ozdobu provlečeny kosti nosem
a ušima. Kapitán soudí, že civilisace v Nové Guinei
činí dosud jen malé pokroky. Na důkaz toho uváde
zavraždění missionářů, jež se událo nedaleko místa,
kde kapitán přistál. Pokřtění divoši z pravidla, jak-
míle opustí missionářskou stanici a vrátí se ke svým
kmenům, vracejí se opět ke kanibalismu. Kapitán
Reid vysvětluje to tím, že následkem pohromy od
much skorem veškerý živočišný život jest vypleněn,
tak že masitá strava jest tam velmi vzácná. I ptáci
se této zemi vyhýbají. Následkem toho čihají domo-
rodci neustále na trosečníky, aby je pobili a snědli.
Divoši mluví dokonce lámanou angličinou a lákají
trosečníky, aby je následovali do nitrozemí, řkouce
»Missionář tě chce vidět, pojď s sebou . ..e
#15
alto_textblock
#15
Šachy-
192/1104.
Pořádá J. Rašovský.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostroh, Morava.
#16
alto_textblock
#16
Úloha čís. 112.
Václav Císař v Plzni
Poctěna I. cenou ve společném turnaji časopisů „Das
neue ill. Blatt“ v Brně a „Brighton Hove Society
v Londýně.
#17
alto_textblock
#17
Mat ve 3. tazích.
#18
alto_textblock
#18
Úloha čís. 113.
Stanislav Trčala, Brno.
Poctěna 2. cenou v témž turnaji.
#20
alto_textblock
#20
Mat ve 3 tazích.
#21
alto_textblock
#21
Partie čís. 92.
Hrána v turnaji v Londýně 1904.
— Španělská hra. —
Tattersall
Bilý: W. H. Gunston.
Černý: C. E.
1. e2—64
e7—65
17. Je4—g3
Va8—a6
Jb8—dve
18. Da4 —fi
2. Jg1—f
Jb8—c
3. Sf1—b5
a7—a6
19. Jg3—f5
Se6xKf5
4. Sb5—a4
Jg8— fe
20. Dr4 xxkc fo
Jd7—c5
5. 0—0
St8—e7
21. Jí3— dá
g7—g6
6. Jb1—c3
d7—d6
22. Df5—h3
Dd8—cs
b7xc6
23. Dh3——h6
Jc5—e4
7. Sa4 xcce-
f7—f6g
8. d2—d4.
e5XK d4
24. e5—e6í
o—o
Vf8—es h
25. Vdl— ds-
9. Ddlxkd4
Sc8—e6
26. Ve1 xKed!
Se7—f8
10. Vf1—eí
27. Dh6—h4
d6—d5a
d5xKe4
11. b2—b3
Jf6—d7b
28. Dh4xc fe
12. e4— e5
Sf8—g7
Se7—c5e
29. Df6—f7--
Kg8—hs
13. Sc1—b2
Jd7—bsd
30. Jd4—f5
Sg7xK b2
14. Dd4— ati
a6 — a5
31. Vd3 —h3.
h7—h5
15. Val—dí
Sc5—e7
32. Dř7XKg6 a č. se vzdal.
16. Jc3—e4
#22
alto_textblock
#22
Poznámky:
a) V této variantě uvolňuje často černý postupem
pěšce d svou hru. V daném postavení bylo však
Jd7! s násl. Sf6 lepší, neboť temito tahy zabraňuje
černý veškerým útočným pokusům na diagonale
a1—h8. (Schlechter).
Lepší bylo 12. . . e5 13. Dd3; Jes s následujícím
c6 a pozdějším Je7 a Je6 (Schl.)
Chyba! Bílý odláká nyní všechny figury černého
od křidla krále; lepší bylo c5 s násl. c6 a Ves
s SÍ8 (Schl.)
Vynuceno! (Schl.) Černý mohl hráti 14. . . Jbe
Na 15. DXc6 může následovati De7! a černý do-
bude figury za dva pěšce. Nebo též 15. DxkKcc ce
Sb4; 16. a3; Sd7; 17. Db7; SXc3; 18. SXccs
Sb5; 19. a4; Vb8; 20. Da7, Des; 21. Sd4; Vbz
22. 8b6; c6; 23. DXb7, DXb7 24. axb; axkb
a černý vyhraje. (Euglund).
Černé figury stojí nyní tam, kde stály před šesti
tahy, jen véž a6 stojí hůře než dříve. (Schl.)
Zvyšuje působnost střelce b2! Lépe 21. . . Des.
Hrozilo 25. Dg7+! KXg7 26. Jf5- a 27. Jh6 mat.
Na 24. . . Sf6 násl. 25. Ves! dxe 26. Jfs! DXKee-
fe nebo 8Xb2 27. Jg5 a vyhraje (Schl.) Englun
pokračuje 25. VXeš! de 26. J15; fXe 27. Je7-
atd. nebo 25. . . Sg7 26. Jf5; 8b2; 27. Vhaa
mat ve dvou tazích. Po 24. . . Sg5 násl. 25. Jfo
Sxh6; 26. Jh6 mat. Po 24. .. fXe 25. VXcek
de; 26. Jf3! Vř7! 27. Je5 ; Sí8 ; 28. Dh4 a blly
útokem prorazí.
Po Jg5 násl. 26. Vg3! Jinak 26. Jf5 ! (En.)
Nebo 26. . . . de 27. Jí5! Sí8! 28. Vd7 1! atd
(Schl)
#23
alto_textblock
#23
Partie čís. 93.
Hrána ve Vídni 12. prosince 1897.
Gambit dámy.
Bílý: Dr. A. Kaufmann.
Černý: Adolf Zinkl.
d7— d5
21. Jd4—f5 Dd6—e7 ? b)
e7—e0
22. Sb1xe4! d5xe4
Jg8— fe
23. Dí3—g3
Jf6—e8 e)
S18—e7
24. Dg3—h41 Kg8—h8
0—0
25. Vd1—d8
De7—c1-
a7—a6
26. Kg1—h2.
De1—cz
Jb8—d7
27. g2 — g3
h7—h6 d)
c7—c5
28. Jt5xx« he
g7xh
e6x4 d5
29. Dh4xh6 Kh8—8
b7—b5
30. Vdsxes!
Ví8 xxKc e8
Jd7xKe5
31. Jf4—ho
Dc7—e5
Sc8—e6
32. Jh5—f6+ De5xf
Va8—cs
33. Dh6xk« fs
Ve8—e6
Se7— de
34. Df6—ds--
Kg8—g7
b5 —b4
35. Dd8—d4—
Kg7—g
Jc5—e4
36. Dd4xcb4
Sb7—
Se6xes
37. Db4—f8 Ve6—
Dd8—b6
38. Dí8—c5 Sc6—b
Db6x« de
39. g3—g4 a černý se
Sc8—b7
vzdal.
Poznámky dle „Wiener Schachzeitung“
a) Považujeme vyvinutí střelce z c8 na b7 za lepší.
b) Rozhodná chyba, která pikantní konečnou hru při-
vodí. Lépe bylo Dd6—c5.
c) Vynuceno, neboť na 23. . . g7—g6 následovalo by
24. Jf5—h6+, Kg8—g7 nebo g8, 25. Jf4—hö nebo
g6+ a bílý dobývá dámy.
Velmi zajímavé postavení, ve kterém černému nelne
nalézti dostatečnou obranu. Hrozí 28. Dh4—e7!
De7xe7, 29. Jf5xe7 vedle Vd8—b8 s výhrou střelce
b7. Zabraňuje-li se černý této hrozbě 27. . . a6—
a5, hraje bilý 28. Dh4—g5, f7.—f0, 29. Dg5 xg7,
De7xg7, 30. JfXg7, Kh8xg7, 31. Vd8—d7+,
Vf8—17, 32. Jf4—e6—, K jakkoli, 33. Vd7xktv,
KXf7, Je6xd8+- atd. Nad to nalezli jsme na 27.
a6—a5 také následující úlohové zakončení. 28.
Dh4—g5 (hrozí Dg5xg7+) f7—f6, 29. Dg5—hö!!
De7xd8, 30. Jí5—e711 g7—g6, Dhö—h6 atd.
#24
alto_textblock
#24
1. d2—d4
2. c2—c4
3. Jb1—e3
4. Jg1—f3
5. Sc1—f4
6. 62 —e3
7. Sf1—d3
8. 0—0
9. Xd5
10. Vat—cí
11. d4xKc5
12. Sd3—bí
13. Jí3—d4
14. h2—h3
15. Dd1—f3
16. Jc3—e2
17. Ve1xcs
18. Vfi—dl
19. Sf4—d6
20. Je2 — fi
#25
alto_textblock
#25
d)
#26
alto_textblock
#26
Zprávy šachově.
Ve společném úlohovém turnaji časopisů „Da
nene ill. Blatt“ v Brně a „Brighton Hove Society
v Londýně obdrželi ceny: 1. Václav Císař v Plzni,
2. Stanislav Trčala v Brně, 3. Ottmar News ve
Vídni, 4. P. F. Blake v Liverpoolu, 5. Antonín Beck
v Hruškách, 6. Antal Miskolezy v Szolnoku, 7. Max
Feigl ve Vídni, 8. a 9. A. F. Mackenzie, Jamaika a
Val. Marin v Barceloně, 10. P. F. Blacke, Liverpool a
11. K. Gavrilov, Ismail. Čestná uznání: A F. Macken-
zie, E. C. Westbury, P. Ant. Uršič, Jiří Chocho-
louš v Praze a Josef Hanč ve Lvově. Čeští proble-
misté docílili opět velmi čestného úspěchu.
V mezinávodním (7) šachovém turnaji v St. L.ouls
dobyl 1. ceny Marshall 81/2 výhrami z 9, 2. Judd, 3.
Uedemann, 4. Kemeny, 5. a 6. Eisenberg a H.
Schrader.
Šachový klub v Barmen v Německu připravuje
pro příští rok mezinárodní šachový sjezd. Týž klub
vypisuje mezinárodní úlohový turnaj na dvoj-, troj-a
čtyřtahové originály. Ulohy zasílati jest na adresu:
Wilh. Schröder, Barmen-Wupperfeld, Berlinerstr., 45
nejdéle do 1. března 1905. Ceny: za dvojtažky I. 40,
II. 25 a III. 15 marek; za trojtažky I. 50, II. 40a
III. 25 marek; za čtyřtažky I. 60, II. 45 a III. s0
#27
alto_textblock
#27
marek.
#28
alto_textblock
#28
Foulard. hedvábí
#29
alto_textblock
#29
Hennebergova továrna na hedvábí v Curyehu.
#30
alto_textblock
#30
Porusnýa oeeom, Potovie
#31
alto_textblock
#31
KRABICE PO 1KO
PTPORODNÍ BABIČNY OBDRŽÍ VZDRKOVÉ KRABjČ
VA EROZURNY ZDARMA V HLVNÍM SKUUE
JANDĚLA DROCERII V PRIZEJ-HUsOs rhovrs
#32
alto_textblock
#32
(Zasláno.)
#33
alto_textblock
#33
Úřadníci (s nár. na pensi) se služným od 1800
korun, obdrží půjčky na malé splátky a mírný úrok
Pražská záložna, Praha, Ferdinan lova třída, 22 n.
24099
#34
alto_textblock
#34
Vypálená známka na zátce
#35
alto_textblock
#35
ochraně
#36
alto_textblock
#36
MATTONí
ESSHDg
#37
alto_textblock
#37
pret
pornlní
#38
alto_textblock
#38
Žádejte zdarma a franko
illustrovaný cenník panských, damských a dětských
oděvů, jejž právě vydála správa velkopodniku
„U Zemského Musea“ v Praze,
hořejší Václavské nám. č. 70.
Za příčinou velkovýroby jest tento velkozávod nej-
levnějším v Čechách.
23569
#39
alto_textblock
#39
První světová známka!
#40
alto_textblock
#40
Psací stroje Remington.
Model 1004.
Demenstrace všude zdarmal
GLOGOWSKI a SPOL., PRAHA, Příkop, I7.
23711
#41
alto_textblock
#41
9000
#42
alto_textblock
#42
Pp. obchodníkům
skvostně, nmělecké, nástěnné
#43
alto_textblock
#43
kalendáře pror. 100h
#44
alto_textblock
#44
od předuích čoských urmaělca
#45
alto_textblock
#45
F. Engelmüllera,
J. Dědiny,
Jar. a Karla Špillara,
A. Boudové,
V. Preissiga,
V. Slabocha,
L. Nováka,
Strettiho
nabízím ve vzor. provedení a cenách nejler-
21591
nějších.
K ct. přání předložíme vzorky k nahlédnutí.
pnlps
Knihtiskárna Dr. EDVAN EAEEA a yn v Frane
v Tůnich čislo, 8-ll.
0000000000000
#46
alto_textblock
#46
od 60 kr. do zl. 3.70 za
metr, na bluzy a roby.
Vyplacené a liž vyniene
lodá se do domu. Bohatj
výběr vnorků obratom.
#47
alto_textblock
#47
23507
#48
alto_textblock
#48
NEJÚPLNĚjší.
výživa.
#49
alto_textblock
#49
PROKOJENCE
#50
alto_textblock
#50
9642
#51
alto_textblock
#51
Mattoniho
#52
alto_textblock
#52
kysibelské
#53
alto_textblock
#53
kytelky.
#54
alto_textblock
#54
Hračky
#55
alto_textblock
#55
v největším v-
běru nejlevníj
doporučuje ne-
vý obchodní
#56
alto_textblock
#56
J. NovÁl
#57
alto_textblock
#57
v Praze,
Vodičkova ul,
„U Štajgná“.
2362