#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LI
#3
alto_textblock
#3
29. listopaďu 1908.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 399
#5
alto_textblock
#5
z bohatých zkušeností, nabytých v Paříži zástupe
obce pražské.
Ochotným prostřednictvím policejní prefektury
byla umožněna prohlídka hasičských kasáren Car
peaux na Monimartru. Úřadnictvo a mužstvo bylo
připraveno, aby předvedlo pražské delegaci výkonnost
znamenitě organisované hasičské služby.
Podplukovník Bellingard, zástupující velícího
plukovníka — hasičstvo pařížské má vojenský ráz a
tvoří součástku armády — přijal a provázel velmi
ochotně s důstojníkem kapitánem Gnosolem pražskou
delegaci, uvedl ji do telegrafního sálu hasičského, do
sálu odjezdu, kde je vše připraveno, aby na první
znamení poplachu mohlo mužstvo okamžitě vyjeti.
Zde stojí pohotově aulomobilové čerpadlo, vozy pro
mužstvo a dlouhý žebřík Postroj pro koně je upraven
tak, že stačí jen přivésti pod něj koně a mžikem
padne na něj postroj a již vyjíždějí. Před pražskými
hosty bylo provedeno cvičení a to střikačkami, zná-
zornéno užívání přístrojů pro dýchání, upotřebených
při obních ve sklepě atd. Pražští delegáti vyslovili
svůj ohdiv nad vzorným zařízením hasičských ka-
sáren a nad dokonalým výcvikem mužstva.
Na to odebrali se pražští delegáti na náměsti
Chatelet ku prohlídce pařížských stok, kde byli pro
vázeni inženýrem obce pařížské, jenž jim vykládal
velkolepon, požadavkům nesmírného města zcela oe-
povídající úpravu stok.
Odpoledne po 2. hod. byla návštěva parlamentu.
Pražští delegáti byli v palácí Bourbonském uvedení
do lože pro bývalé poslance. Byli přítomní schůzi
jíž předsedal ministrpresident Rabier. Admirá
Bienaimé mluvil o rozpočtu ministerstva námořni-
ctví a jemu odpovídal nový ministr námořnict o
Alfred Pirquart.
Ze sněmovny odebrali se pražští hosté na hřbilon
Pére Lachaise ku prohlídce obecního ústavu pro spa-
lování mrtvol. Výklad podal p. Moiroux, konservatot
hřbitovů. Pražšti delegáti byli uvedeni do sálu
s krematoriem a byli přitomni spálení několíka rakví
Dnes o 110 hodině dopol. vyjela pražská de-
legace v automobilu do Choisy le Řoi k návštěve
proslulé vodárny »Compagnie génerale des eaux
Společnost tato, založená kapitálem 40 milionů fr.
čerpá a filtruje vodu ze Seiny a očištěnoo, všech
škodlivých přísad prostou rozvádí po předměstích
pařížských. Je to ústav hygienicky dalekosáhlého vý-
znamu, vynikající moderním zřízením. Velmi vlid-
ným a pozorným průvodčím hostí byl pan Georges
Veilleau, chefinženýr společnosti, a několik mladštei
inženýrů. Pan Veilleau pronesl též několik trefných
srdečných slov o sympatiích Francouzů k Čechům
a projevil potěšení nad návštěvou zástupců Prahy.
Vodárna v Chořsy le Roi je podník v každém ohledu
imponující. Jeho problídka zajímala nás všechny.
Prohlědli jsme velké strojovny a způsob čerpání
vody z řeky, její vedení do čističích aparátů, její
proměnění v železitou vodu a další postup do filtru-
jících basnů, kde procezováním skrze písek a porové
dlaždice se proměňuje nečistá, skalená voda říční
čirý, jasný tok. Postup je tak vělný, že voda z to-
várny přejde za 6 hodin do filtrovacích nádržek.
Jaký je rozdíl mezi vodou původní a učistěnou, zná-
zorňují dvě roury opatřené na koncích sklem. V jedné
21/2 m. dlouhé je původní, kalná voda. Roura je na-
prosto průhledná, V druhé 5 m. dlouhé reuřeje
voda učistěná. Skrze rouru je zcela dobře vidět
jako skrze sklo. Bisek upotřebený pro filtrování se
opět čisti ve zvláštních strojích tak, že když se na-
sype čistý písek do sklenice a vodou, klesne na dno
a vodu neznečistí; nechá ji průzračnou, kdežto jiný
písek vytvoří z ni špinavé bahno.
K filtrování uživá se písku z řeky Loiry. Denně
se vyrobí 100 milonů litsů vody a prodává se čtve-
reční metr vody za 1 centím. Každý týden se zasí-
lají vzorky vody, aby se zkoušely v městské labo
ratoři.
Starosta p. dr. Groš poděkoval jménem návštěv
níků vrchnímu inženýru Veillauovi za velmi zají
mavý a názorný výklad.
#6
alto_textblock
#6
Po poledni uspořádán byl v Hotelu Continenla
skvělý banket města Prahy na počes
města Paříže. Hostina ta byla krásnou mani-
festací česko-francouzskou. Její úspěch byl neoby-
čejný, díky neúnavné činnosti sekreláře výpravy
mag. rady p. Čenkova a horhivému spolupůsobení
sekretáře obecní rady pařížské Ernesta Guiguarda
podařilo se uspořádání hostiny neobyčejně. Praha
uvítala okazale a důstojně své přátele, mezi nimiž
byli nejen milí hostitelé naši z radnice pařížské, ale
vynikající representanti světa politického, literárního
a uměleckého. Došlo k radostným a významným
projevům, dokazujícím, jak hluboké a upřímné pocity
pojí Paříž ku Praze.
#7
alto_textblock
#7
Banket byl uspořádán v nádherném slavnostním
sále hotelu »Čontinental«. Zúčastníli se ho zejména
pp. Escudir, Dausset, Lefeise, posl. Veber, syndik
Gay, Galli, Mithonald, Lampuě, Deslandres, Navarre.
Evain, Ménard, Tartet, Oudin, Puech, Fleurot, B -
rillier, Duval Arnould, Guentin, policejní generáln
sekretář Laurent, Schwartz, Weiss, Guignard. Mon
reanx, Blondel, profesor historik Denlis, Jareray, spiso
vatel Camill Manelair, básník Catule Menděs, René
Henry, Charles Normand, Opportin, Chéradame. Sans-
boeuf. Regomer, Peigné, Čarrě; pražští hosté: dr
Groš, náměstek Jirousek, posl. dr. Podlipný, dr
Scheiner, dr. z Čenkova, Václav Hladík, z české
kolonie: Čapek, Mařatka, inž. Gregr, Chalou pecký
a m.j Ohromný sál, zalitý jasem elektrických lustro.
zářil zlatem svých bohatých ornamentů a bohatými
barvami svých mythologických a allegorických soch.
Velmi vkusně byla tabule zdobena květinami.
Menu bylo následující: Hors-d'Oeuvre a la
Russe, Huitres Victoria, Consommé Double Surprise
Bisque d'Ecrevisses, Truite Saumonée a l'Amiral
Selle d'Agneau Chatelaine. Pommes Anna, Supréme
de Volaille Continental, Marquise au Champagne
Bécasses en Cocotte au Fumet, Salade Rachel, As
perges Fraiches sauce Hollandaise, Potits. Poia
a 1'Etuvée, Rocher de Glace Napolitaine, Gavfreltes
Friandises, Corbeilles de Fruits, Xérěs. Saint-
Estěphe č Barsac, Hant Sauternes, Chatenu Moutou
#8
alto_textblock
#8
d'Armailhacg 1899, Volnay 1899, G. H. Mumm, Exlra
Dry, Café Liqueurs.
Přípitky zahájil starosta dr. Groš touto vý
znamnou řečí: Pane presidente obecní rady pařížské
drahý příteli, pánové a drazí přáteté! Členové
úřadní delegace a starosta královského města Praby
kteří mají tyto dny čest a potěšení zastupovati
hlavní město království českého na půdě francouz-
ské u municipialního shromáždění Paříže, jejíž členy
pokládají za bratry a přátely, jsou velmi šťastní, že
je mohou pozdraviti seskupené kolem toheto rodin-
ného stolu. »Uzřit Neapol,« praví přísloví ifalské.
Navštívit Paříž a pozdravit municipialní represen-
tanty hlavního města republiky francouzské, prav
dnes každý občan pražský, pokládající tuto návštěv
přátelské zdvořilosti za vlasteneckou povinnost.
Jménem celého města Prahy, jménem všech krajanů
českých, kteří za Vogesami a Krkonoši jsou s námi
s celou duší a srdcem v těchto dnech pařížských
slavnosti, pozvedám svou číšr na počest presidenta
municipialní rady pařížské pana Chériouxa, na po-
čest celého praasidia municipiality, representované
zde pp. Ménardem a Pantétém, na počest prefekta
seinského de Selvesa a prefekta pulicejního, zastu-
povaného zde generálním sekretářem p. Laurentem.
na počest všech pozvaných, kteří buď svou přítom-
ností nebo písemně nám dokázali svou drahocennou
sympatii, za niž zůstaneme vždy vděčnými. Připíjím
stále rostouci velikosti milované Francie, jejímu po
slání civilisačnímu a mírumilovnému a jejímu slav
nému hlavnímu městu, naší druhé vlastil
Reč p. dra. Groše, zvučně a důrazně pronešená
byla vřele aklamována.
Na to přomluvil jménem Paříže místopresíden
municipiátní rady p. Ménard, jenž ohnivými slovy
výmluvně tlumočil přátelství francouzského národa
k Čechům. Pokračujeme ve starých tradicích těmito
styky, jež se vyskyty již před dávnými časy, když
Praha založila po přikladu Paříže svou starobylou
universitu. Obě města pojí bratrské svazky neporuši-
telného přátelství. Řečník vzpomíná prvních podně-
covatelů pražsko-pařížských styků, municipialnícl
presidentů Dausseta, Escudiera a Lampuéa. (Výborněl
Praví dál, že byl již třikráte v Praze, kde se clt
jako v rodné zemi. Byl vždy dojat padšeným při
jetím všebo lidu českého, tím obrazem národního
uvědomi i nejprostších vrstev lidu, jehož srdce bije
s lidem francouzským. Projevuje potěšení nad láskou
a porozuměním, jež mají. Čechové pro francouzskou
kulturu a které znovu dokázali pozvaní zástupei
francouzské myšlenky historika Denise a básníka
Menděsa. Končí přípitkem Praze za všeobecné, hlučné
pochvaly.
Zástupce policejního ředitele pařížského, generáln
sekretář p. Lanrent překvapil shromáždění svou
roztomilou, přátelstvím k Čechům prodchnutou řečí.
Prohlásil, že podobné manifestace sympalii odpo-
vídají přání republikánské vlády, jež si přeje sblí-
ženi mezi národy. Mluví vřele o snahách českého
národa, jemuž provolává po česku »Na zdarle
Nadšeně zmiňuje se o krásách a velkém poslaní
Prahy, kde Francouzi byli tak krásně vítáni a končí
rozmarným vyzváním k Čechům po rusku: »Ja vas
ljubju !e
Řeč tohoto úřadníka republiky, srdečná a roz-
marná, ukazující nám zcela jiné vlastnosti francouz-
ské byrokracie, nežli jaké máme příležitost pozoro-
vati u naší, uvedla sbromáždění do nejlepší nálady
a byla bouřlivě aklamována.
Potom promluvil dr. Podlipný vroucí řeč
o sokolství a vlastenectví. »Cítím se, « pravil, »v ovzduší
živé lásky, vroucích a srdečných sympahií. Nenít
případná chvíle vzpomenouti všech etap. učiněných
již na cestě, kterou jsme prošli ruku v ruce? C
nás na počátku pojilo nejpevnějšími svazky, byla
společnost ellů, již sledují francouzští gymnastéa
Sokolové čeští. Společně snaží se uskutečniti ideu
zajistiti bodoucnost vlasti fysickým výcvikem mlá-
deže, vychování, které se neomezuje jen na sesllen
svalů, ale vztahuje se i na morální výchovů, zmoe-
ňuje se srdce mládeže, aby v něm vzkličila svatá
láska k vlasti, kult národa, úcta k rodně řeči. Vlas
je mocným kouzlem, působlcím na každou ušlechtilou
duši, vlast nás váže k velkým dílům předků a uč
nás následovati jejich starý a nesmrtslný přiklad.
Tak chápou francouzšti gymnasté a češti Sokolov
vlastenectví v jeho nejčrstším a nejvyšším výrazu
Na tétu cestě vlastenecké shledávají se též obě měst
hlavní, Paříž, vždy tak přívětivá a pohostinná
k Sokolům, a Praha, jež je srdcem Slovanů království
českého. Čechové jsou šťastní a velmi vděčni za tolik
důkazů sympatie Francie, to nás povzbuzuje a jsme s l-
nější při myšlence, že náš ideál byl tak dobře pocbopen.
K přátelským stykům obce pražské a pařížské se též
připojili učenci a umělci, jimž jsou Čechy nesmírně
vděčny. Prosím vás, abyste pozdravili přítomné zá-
stupce Francie kulturní, abyste pozvedli své číše n
počest slavného historika francouzského pana Ernesta
Denisa, jenž tak velkolepě vylíčil děje české a na zdraví
velkého básníka Catulla Mendésa, jenž tak skvěle re-
presentuje Parnass francouzský.«
Všeobecný souhlas provázel temperamentní řeo
dra. Podlipného.
Potom za sympatické pozorností uchopil se slova
geninalní autor »Konce samostatnosti české« profesur
na Sorbonně pan Ernest Denis, jenž děkuje srdečně
za slova dra. Podlipného, vyslovuje vroucnost svých
citů pro Čechy a praví, že je jedním z nejstaršich
kleří se zasazovali za styky česko-francouzské, nebo
přibyl do Prahy poprvé r. 1872, nedlouho po smut-
ných událostech, po kruté ráně zasazené Francii, jež
je pouze zajízvena a tu shledal, co je hlubokého
v lásce Čechů k Francii. V lé době, kdy Francie ješte
krvacela ze své rány, našel v českém přátelství útěchu
a naději, novou budoucnost své vlasti. Tato důvěra
čerpaná z vroucích symp tií Čechů, bude i na dale
radostí a posilováním Francie!
Stručná, dojemná řeč věhlasného spisovatele byl
odměněna nadšeným potleskem.
Účastníci hostiny setrvali v družném hovoru
H.
dlouho do odpoládníci c hodin.
#11
alto_textblock
#11
Z Pařiže (Zvl. tel. »N. L.«.) V pátek veče
o 6. hod. byla delegace Prahy přijata ve slavnostn
#12
alto_textblock
#12
schůzi municipální rády na radnici nádherně osvě
tlené a prapory vyzdobené. Předseda Chério ur
předseda rady, Lepine, policejní prefekt, Ber-
nard, generální sekretář sekvanské prefektury, dále
zvaní hosté, zástupcové tisku a všichni náčelníci a
chefové úřadů byli přítomni.
Chérioux vzpomínal poslední cesty delegace
pařížské v měsíci září do Prahy, ujistiv, že Paříž
na vždy stala se oddanou Praze a Čechům. Po pro-
slovech Lepina a Bernarda promluvil dr. Gro
o vývoji a významu styků česko-francouzských, při-
pomínaje Jungmanna, Haviíčka, Palackého, Riegra
Julia Grégra. Řeč jeho byla přijata nadšeně a akla-
mována. Ke konci uspořádána veliká ovace Praze
Čechům za provolávání »Na zdar«, jež ozývalo s
ze všech křesel, tribun a galerií.
Dr. Groš odevzdal Paříži bronzovou sochu sv
Václava od Mysíbeka. Chérioux poděkoval, oceňuje
význam sochy a jejího přištího umistění v Praze.
Praze darována veliká zlatá medaile.
Potom konal se bankst ve slavnostní jídelně na
radnici a účastnilo se ho 200 oficiálních hosta
mezi nimi zástupce ministra zahraničních záležitost
Pichona pan Gavary. Chérioux pronesl tons
na císaře, president generální rady sympatií m sokol
ským, generální sekretář policie damám českým
Starostovi podala Madame Badini-J ourdaino- vá
kytici. Řečí dra. Groše, dra. Podlipného
dra. Scheinera příjaty nadšeně, delegátům věno-
vány stříbrné poháry. Pak byl uspořádán ples
koncerty. Všechny jovrnály píší o Praze. V sobotu
ráno pražská delegace odjela z Paříže.
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy domáci.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 28. listopadu. (Dal mat s ký
sněm nebude svolán.) Dalmacie je nej
bolavější místo rakouského státu. Sto let se
nikdo o ni nestaral. Teprve když vlivem rěcké
resoluce všechno obyvatelstvo dalmatské bez
rozdílu národnosti se prohlásilo pro sloučení
s Chorvatskem, rakouští státníci náhle si uvědo-
mili, jaký význam pro Rakousko má dalmatsk
pobřeží a jakým rajským sadem by mohla být
tato zanedbaná země, kdyby se jí věnovalo
aspoň trochu pozornosti. V ministerstvě utvořena
zvlášiní dalmatská komise, která vypracovala po-
drobný program, jak se má, pozdvihnouti kul-
turní i hospodářský stav země, aby Dalmatin
cům bylo v Rakousku tak blaze, by se jim ni-
kdy nezastesklo po spojení s Chorvatskem. Aby
pak zmizely také třiceleté stesky, že se veskrz
slovanské zemi vnucuje cizí, vlašský neb ně-
mecký úřadní jazyk, slibena za vlády Beckovy
úprava jazykové otázky, která prý vyhoví
všem přáním obyvatelstva srbsko-chorvatského.
Nyní padl Beckův kabinet, jenž Dalmacii
sliboval hory doly a co Dalmacie? Neuronila
pro něj ani slzičky. Politikové dalmatští se pře-
svěděili, že vídeňské sliby jsou bezcenné
všechno, co z Vídně do Dalmacie hlásáno, mlu-
vifo se jen na uchlácholení lidu, nespokojeného
s rakouským režimem. Před letošními podzim-
ními zemskými volbami v Dalmacii tvrdilo se,
že nový sněm bude svolán nejpozději v pro-
sinci, aby mohl schváliti vládní úpravu jazykové
otázky. Dnes už v Dalmacii nikdo nevěří, že se
sněm sejde v blízké době. Vláda se svou jazy.
kovou osnovou vystoupiti nechce a mimo to jí
překáží také anexe Bosny. »Obzoru« se píše ze
Zádru, že dalmatský sněm nemohl by přejllí
mlčením přes zábor okupovaných zemí, nýbrž
odhlasoval by nade vší pochybnost adresu, ve
které by žádal za slnučení Delmacie i Bosny
Hercegoviny s Chorvatskem a taková adresa ne-
přišla by vhod aní jedné, anfsdruhé vládě. Ra-
kousko místo aby pomýšlelo o svolání dalmat-
ského sněmu, sesiluje na dalmatských hranicíeh
vojsko a posílá své válečné loďstvo do jižních
vod. Za takových příprav není na klidné sně-
mování ani pomyšlení.
V Praze, 27. listopadu. („Národne
zveza.“) Vyjednávání mezi slovinským a jiho-
slovanským klubem o společný postup v národ
ních otázkách šťastně ukončeno a včera uza-
vřena mezi oběma kluby úmluva, dle níž oba
vstupují ve společný svazek, jemuž dáno jméno
„Narodna zveza“ (národní svaz). V otázkách
čistě místních, osobních a hospodářských obě
ma sdruženým klubům vyhražena úplná auto-
nemie, jež se na venek jeví i tim, že svaz
bude míti dva předsedy, jednoho za klerikálné
Slovince, druhého za ostatní Jihoslovany, kteř
se budou v předsednictví střidati. Za Slovine
zvolen do předsednictva dr. Šusteršič, za
ostatní Jihoslovany Ivčevič. Nový jihoslovanský
svaz čítá 37 poslanců.
V Praze, 27. listopadu. (Němci pro
sloučení Bosny s Chorvatskem.) Ta-
jemnik vídeňské obch. komory, Rich. Riedl,
přednášel ve vídeňském německém klubě o an-
noxi Bosny. Vylíčiv nynější situnci na Balkáně,
přistoupil k otázce, je-li pro Němce výhod-
nější, aby Bosna přešla ve správu Srbů nebu
Chorvatů. Na tu otázku je prý možna pouze je-
diná odpověd: Bosna nesmí upadnouti do ru-
kou srbských, sice by se Srbsko dostalo k moř,
#15
alto_textblock
#15
dosáhlo by spojení s Černou Horou, čímž Be
zavřelo cestu německému obchodu a německé
mu vlivu na Balkáně. Srbové tíhli by pak při-
rozeně k Italii a Francii. Chorvaté naopak
jsou silně prosáklí německou kulturou, mezí
Němci a jimi není zásadných rozdílů. Nebezpeč
illirismu dá se odstraniti vhodnou politikou, po-
něvadž státoprávní snahy Chorvatů sáhají pouze
ke hranicím Kraňska a Istrie. Němci jsou tedy
povinni žádati, aby se Bosna spojila s Chorvat
skem a Dalmacií v jeden státoprávní útvar
Tento nový útvar má udržovati s Rakouskem
i Uhrami pevný finanční a hospodářský poměr.
jinak však má ve svých vnitřních věcech býti
úplně autononmý.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničně.
#17
alto_textblock
#17
V Praze. 28. listopadu.
#18
alto_textblock
#18
Londýn v německé moci.
Veškerý tisk německý dostal, jak dne
»Berl. Tagbl.« běžděčně prozrazuje, pokyn, aby
psal o nemožnosti německého vpádu do Anglie.
Veřejnost anglická má býti tim zmatena, aby
k vůli větši bezpečnosti Německa nežádala roz-
množení branné moci anglické. První, jako vždy.
oficiálnímu pokynu tomu vyhověli dobrovolní
oficiosové »Köln. Zlg.« a »Münch. Neueste Nach-
riehten«. Ale »Berl. Tagblatt« sám uveřejňuje
netoliko rozmluvu s anghckým vysokým důstoj-
níkem, kterýž prohlásil mu, že lord Roberts vy-
konal prostě vlasteneckou povinnost svou, když
vzbouřil anglické svědomí, nýbrž také s vysokým
důstojníkem vojenským. Tento se vyjádřil takto
velmi významně: »Vpád do Anglie i celá válk
nejsou přííliš pravděpodobny, ale mo ž ny
jsou zvláště při vnitřni ceně našeho vojsk
a loďstva. Ještě ale více pro případ, že by
Aoglie byla někde jinde ve světě upoutána.
Bude-li ale vojsko naše jednou na březích angli-
ckých, nic ho potom nezadrží, aby na zeleném
ostrově provedlp dokonale dílo své a po domácku
se tam zařídilo. I kdyby se polom větší část
loďstva anglického opět vrátila a nám zpáteční
cestu ohrozila, diktovalo by Némecko přece mir,
neboť potom měli bychom Anglie hlavu
— Londýn, v moci svojí«
#19
alto_textblock
#19
Bilé nebezpečí a Vilém II.
Londýnský »Morning Post« píše doslovně
taklo: »Po několik neděl měli jsme již v rukou
větší část interviewu, kterýž v posledních dvou
dnech byl citován v depeších z Ameriky. Byli
jsme upozornění, že rozhodující kruhy nepřejí
si uveřejnění, ani i kdyby bylo autorisováno
císařem samým. Vzhledem k okolnostem a k ne-
pokoji, kterýž způsobil již první interview nejen
v Německu, ale v celé Evropě, nepokládali jsme
se za oprávněny, doslovné znění interviewu,
jak nás došlo, uveřejniti.« To vypadá ovšem
jinak, nežli nepravda »Münch. Neust. Nachrich-
ten« (inspirovaných, jak známo, z berlínského
úřadu zahraničního), že anglický tísk nepřikládá
váhy druhému interviewu (z »World«) a že ne-
věří v pravost jeho. Ovšem konečně má tato
nepravda jistou omluvu: vlastenectví ně
mecké. Dostaly totiž »spolehlivé« německé, listy
pokyn, aby stůj co stůj popíraly s právnost oněch.
ovšem trochu »divokých« hovorů, jen aby an-
glická veřejnost se v zájmu Německa ukonej-
šila a aby nenaléhala na lepší výzbroj Anglie
»Matin« pařižský uvádí ještě jinou pří
činu, proč se pravost druhého interviewu po
pírá. »Musil by jinak — praví list, jak známo,
z Anglie výborně obsluhovaný — německý vy-
slanec v Londýně ještě jednou navštívit
vyslance japonského a požádati ho za odpuštění
poněvadž výroky elsařovy proti Japonsku byly
přímo urážlivy« . ..
»Matin« připomíná, že »Times« otiskly
r. 1897 skorem tyléž nezřizené výroky Vilémovy.
Tehdy pronesl je císař k francouzskému milio-
náři hr. Fronguesvillovi. Císař dodal tehdy, že
lituje, že se jeho snaby o sblížení franko-
německé nezdařily a poukázoval tehdy už vášnivě
na žluté nebezpečí. A mluvil také tenkrát už
o »bilém niebezpečí«, kterým mínil
Anglii.
#20
alto_textblock
#20
Bouřlivé události na Příkopě
v Praze.
#21
alto_textblock
#21
Sedm neděl již trvají mimořádné poměry
na Příkopě. Sedm týdnů jest již ochromen ob
chodní ruch na nejdůležitější třídě města a po
celou tu dobu panují zde poměry podobné
vojenskému ležení. Celý les bodáků četnických
rozsázen jest po Příkopě a pod záštitou bodel
konají buršáci své procházky. Nejslavnější
#22
alto_textblock
#22
ze všeclí bumlů měl být včeréjší a má br
dnešní a sice u příležitosti oslavy 60letéh
trvání buršáckého spolku Lese- a Redehalle,
který se ke konci šesté desítky let svého
trvání proslavil tím, že zatarasil pamětní desku
P. J. Šafaříka na domě v Krakovské ulici, spo-
lek, který před lety své místnosti na Ferdinand-
ské třídě dal dekorovati velkoněmeckou ozda-
bou, spolek, jebož členové při každém provoka-
tivním bumlu chodívají v popředí. Zkrátka, ju-
bileum slavil spolek, který němectví v Praze
co nejvíce fedruje. Toť se rozumí, že k oslavě
jeho jubilea učiněny nejrozsáhlejší přípravy,
jež vyvrcholily v uspořádání slavnostních bumlů
na Příkopě. Včerejší buml však se nezdařil
proto, že české obecenstvo, zejména student-
stvo, konání bumlu prostě zamezilo. Zdařila se
pouze projíždka buršáků v plném viksu po Př-
kopě. Dojeli k místu svého cíle za velikého
vzrušení, shnilými zemáky potřísněni. Zpátky
už se touto cestou ani nevrátili
Projiždka buršáků po Příkopě.
Od rána byl změněn obraz pouličního ru-
chu. Příkop, Václavské náměstí, dále ulice Ms-
rianská, Krakovská a ve Smečkách byly důklad-
ně obsazeny policejními hlídkami. Buršácí ve
fiakrech v plném viksu jakoby schválně hlavní-
mi ulicemi se projížděli. Včera dopoledne ko-
nala se v kostele u sv. Salvatora v Klementinu
také slavnost svěcení praporu klerikálního bur-
šáckého spolku „Saxobavarie“, zástupcové
Leschalle pak se svými zahraničními hosty uči-
nili návštěvu u obou rektorů německých vyso-
kých škol. Stálé projíždky buršáků po Praze
vabuzovaly pochopitelné vzrušení obecenstva,
které ponenáhlu počalo se shromažďovati na
Příkopě a u Prašné brány. Když sedm zahra-
ničních buršáků ve fantastických krojích vy-
stoupilo z hotelu „u modré hvězdy“, byli uví-
táni bouřlivým voláním „Fuj!“ a „hanba!
Buršáci odjeli ke Grandhotelu v Marianské ulici,
kde byl hlavní sraz. V 35 fiakrech nastoupili
pak buršáci jízdu Prahou. Některé fiakry měly
čísla černou barvou zamazána, aby se nedala
zjistit. Ostatní kočáry měly tato čísla: 20, 24.
25, 28, 36, 91, 96, 97, 100, 108, 115, 129,
172, 182, 184, 188, 190, 191, 194, 202,
203, 207, 220, 241, 242, 245. Až na Příkop
dostala se výprava ve fantastických úborech
hladce, ale na Příkopě narazila na bouři nevole
a roztrpčení. Z tisíců hrdel počalo se rozléhati
volání „hanba!“ Nedaleko Havířské ulice, kam
kočáry zahočily, české obecenstvo sestoupilo
z chodníků do jízdní dráhy a naplnilo ulici tak
značně, že fiakry s buršáky musily zastaviti.
Někteří kočí fiakrů chránili své pasažery tím.
že do obecenstva bičem práskali. Situace byla
velmi kritickou, když poslední kočáry s buršáky
přijeli. Jen s velkým štěstím vyjeli fiakry ze zá-
stupů rozezleného obecenstva do Haviřské ulice
a odtud ke Karolinu. Zde učinili buršáci ná-
vštěvu v rektorátu německé university, odtud
pak odjeli do Husovy ulice, kde navštívili rekto-
rát německé techniky. Návštěvy byly zbytečné.
ježto rektoři i protektoři v tu dobu prodlévali
ve Vídni. Ale buršákům nešlo ani tak o ná-
vštěvu rektorů, jako spíše o provekativní pro-
jiždku Prahou.
#23
alto_textblock
#23
Zmařený bumi
Projiždka buřšáků v plněm víksu ve fistkreck
po Příkopě byla první částí programu. Druhou
částí měl býti buml, k němuž se buršáci v počtu
mnoha set chystali. Prodlévali v kesině už od
rána a očekávali okcůnžik, kdy bude dán povel
k vytržení na promenadu Příkopu. Leč dálo se
buršáci nedostali, než k domovním vratům. Če-
ského obecenstva, zejména studenistva a také
dělnictva, sešlo se na Příkopě tolik, že impo-
santním svým počtem pořádání bumlu proste
znemožnilo. Široký chodník byl českým obecen-
stvem přeplněn tak, že se východ z kasina úplně
zamezil. Kasino v tu dobu vroubeno bylo ne
četnými četníky a policisty, čehož v kasině ve-
lice bylo želeno. „Waché, Wache!“ volali Něm-
ci, ale marné bylo volání, četnické bodáky v t
chvíli teprve putovaly z Hradčan do vnitřního
města. A bez ochrany bodáků noměli buršáei
odvahy. Dva v šedivých čapkách drali se a bylo
patrno, že zůmyslně lezou do zástupu. Falešné
zprávy německých kruhů o násilnostech na Pří-
kopě vykonaly ve Vídni svůj úkol, jak zřejmo
bylo z té okolnosti, že místodržit el
zvláštním vlakem se vrátil z Vídně
do Prahy! Zatím události v Praze nebyly
nijak nebezpečné a nedopouštělo se žádných
trestuhodných činů.
Naopak, opakovaly se události minulých
neděl: čeští lidé zatýkáni na poukaz buršáků,
kdežto buršáci po předložení legitimace ihnod
byli propouštěni.
Jaký materiál vyslali včera Němci na Při-
#24
alto_textblock
#24
Hudba.
#25
alto_textblock
#25
+ Emmy Destlnnová v Americe. Sensační udá
lostí pro největší města Severních států amerických
budou v letošním zimním období pohostinské brs
slavné naší krajanky sl. Emmy Destinnové. Začátel
učiněn v Novém Yorku, v tamější opeře Metro-
politan Americké časopisy závodí v pochvalných
úsudcích o sl. Destinnové. Tak čteme v tamějším
»Heraldu«: Slečna E. Destinnová, nový dramatický
soprán berlínské opery, která tak vynikající měrou
je zúčastněna na nové sezoně, zpívala Aidu. Vládne
hlasem veliké síly a bohatého fondu neobyčejné
dramatické výraznosti, který je pružným a schopným
každé modulace. Jest zpěvačkou velikého pochupení
hudby a citovosti. Její hlas honosí se zvlaště ve
vyšších polohách nesmírnou krásou. Také značné
nadání dramatické vyzíralo z jejího výkonu. Náladou
večera byla rozplameněna do té míry, že posluchač
stvu bylo možno poznali ji na vreholu jejího umění
Byla z nejzajímavějších osob tohoto představení
co vykonala, mohlo vzbudit nejlepší očekávání ná-
všlěvníků opery pro její příští vystoupení. — Jiný
časopis: Udalosti večera byl přichod sl. Destinnové
Die biografie čítá sotva 30 let. Budi veliký dojem
svou vášní, energií a obdivuhodnou schopnosti, vy-
jadřsli rozechvění od nejnižších do nejvyšších stupňá.
— Veliký věnec byl podán slečně E Destinnové
svazem českých spolků. Byl tak značných rozměrů
že musil býti nesen dvěma zříženci. Mezi ostatními
květinovými dary dlužno zvláště jmenovati věnee
profesora Ferrera, věblasného dějepisce starého Říma.
Slečna Destinnová, která byla šestkráte vyvolána,
pravila: »Jsem velice potěšena. Toužila jsem dávn
sejíti se s americkým obecenstvem a nyní, když
jsem ho poznala, jest to nejvýznamnější okamžik
mého života
+ Koncerlní večer Hudobního odbozu Umělecko
besody koná se ve čivrtek dne 10. prosince 1903 ve
velkém sále Měš ťanské besedy. Na programu jsou
sborově skladby ze 16. a 17. slol., kterě z kancionálů
českých literátů v Táboře, Chrudimi, Sedlčanech,
Příbrami a Benešově vypsal hud. spisovatel p. Ro-
man Veselý. Mezi nimi zvlášť zajímavé jsou tři sbory
Jana Trojana Turnovského. Poslední číslo koncerlu,
šestihlasé motetto Krištofa Harania z Polžic a Bez-
družic zesnulého na popraviští staroměstském r. 1621
bude provedeno v transkripci prof. Karla Sleckra
#26
alto_textblock
#26
Obsáhlý program nasludoval a provede řízením
R. Kliera zpěv. spolek „Škroup
+ Koncert Emila Bergmanna koná se 9. prosinee
v hotelu „Ceniral“. Lístky v hud. závodě Emn. Wetz-
lera, Ferd. třídha 36.
+ J. Bušck, „Radosli mládí“, op. 7. 12 skladl -
ček pro děti od prvních začátků pro klavír na 2 ruce
Edition M. U. č. 426. Skladbičky hodí se ke každé
klavírní škole. Nakladatel Mojmír Urhánek, Pra
ha, Hlávkův palác. Cena K 1.20,
+ Z České Filharmonie. Dnes o 4. hod. odpol
koná se v sále Plodinové bursy šestý symfonický
koncert. Dirigent dr. Vilém Zemánek. Solisla Jar
Buchtele. Pořad: 1. Čajkovskij: Symfonie č. 3. D-dur
2. Dvořák: Houslový koncert Amoll. 3. Wagner
Předehra k „Norimberským mistrům pěvcům“. Vstu
penky po 2 K na číslované sedadlo, po 1 K na ne-
číslované sedadlo a po 60 h na místa k stání prodá-
vají se od 10 do 12 bod. dopol. v kanceláři Českého
filharmonického družstva na Václavském nám. č. 55
a od 3 hod. odpol. u koncertní pokladny
+ Z Českého spolku pro komorní hudbu v Pra-
ze. Druhý mimofádný koncert koná se již v úlerý
dne 1. prosince o 7. hod. večer v Rudolfině. Bude
to večer sonat pro housle a klavír, k němuž získán
dva umělci světového jména, francouzský hous' ista
Emil Sauret, žák Běriolův a Belgičan Artur de Greeí
Pořad sestaven tak, že z klasických skladeb zvoleny
sonata E-dur od J. Š. Bacha a G-dur op. 96, z mo-
derních pak ušlechtilá a hluboká sonata Francouze
C. Francka. — Předplatné lístky členské v loži za
K 8.—, na sedadla za K 6.—, pro nečleny v loží
za K 16.—, sedadla za K 12.—, na místo k stán
K 6.—, vydává pokladník spolku prof. MUDr. Ferd
Pečírka v Dlouhé tř. 27. denně od 3—5 hod. odp., ja-
kož i listky k jednotlivým koncertům a sice sedadle
v loži za 6 K, jiné za 4 K a místo k stání za 2 K.
+ Jubilejní koncert ve prospěch „Bolzanova sa-
moslatného sirotčince učijelského“ koná se dnes ve
3 hod, odpoledne v Rudolfině. Vslupenky u pokladny
+ Hudba chrámová, Dnes ve 4 hod. odpol. pro-
vedeny budou v chrámu na Karlově řízením pí. Marie
Benešové-Machainové následující nové skladby
„Otče náš“, osmihlasý sbor z péra prof. dra. Kaul
manna, solo zapěje pan Ed. Krtička, „Jubilejní hym
na“ od Lad. Vymetala, „Slavnostní kantáta“ od Lu
děka Kozla, osmihlasý smíšený sbor a „Pange lingua“
Norb. Kubáta. Mimo zpěv. okteto „Slavoj““ slíbil
přes 60 dam a pánů laskavě účinkovati.
#27
alto_textblock
#27
+ Orchostrálnímu sdružení v Praze podařilo se
získati za dirigenta pana Olakara Ostrčila, profesora
a hudebního skladatele. Poněvadž bylo nutno pro-
gram již dříve slanovený poněkud změniti, přijíma
se opět noví členové v pondělní zkoušce dne 30. t. m
a dne 7. prosince vždy od 3/27. hodiny ve spolkove
místnosti v restaurantu pana Kopeckého na Václav-
ském náměstí čís. 22.
+ Nové hudebniny a knihy. (Zpráva hudebníh
závodu Mojmíra Urbánka v Praze, Hlávkův palác
Bušek, Radosti mládí. 12 skladbiček pro plano o
prvních začátků. (Edition M. U.) Kraus, 40 etud pre
začálečníky. (Edition M. U.) Schubert, Výbor písn
s českým textem. Mac Dowel op. 62. New-Englan
Idyllen pro piano. Pirani op. 87. Fantasie pro 2 kla-
víry. Frimi op. 36. Crépuscule pro cello a klavir
Stojovski op. 22. Koncert G-dur pro housle. Rozkoš-
ný, Solitude pro oboe a klavír. Růžek, Ukolébavk
pro cello a klavír. Jones, Geiša. Klav. výtah 2ruč.
s podlož. textem. Burmestr, Skladby starých mistrů
pro housle a klavír. V. svazek. Liszt, Uherské rhap
sodie ve 2 svazcích. Sv. I. č. 1/4. Sv. II. č. 7. 11ja
Elgar, Variace na 4 ruce. Trneček, Noveleta pro har-
fu. Trneček op. 29. Nocturno pro housle, celloa
harfu. Kniha: Mašek, Kunálovy oči, libreto.
#28
alto_textblock
#28
Různé zprávy.
#29
alto_textblock
#29
Zavraždění malíře Steinheila.
Vzrušující aféra zavraždění malíře Steinheila ne-
ní posud úplně vyjasněna, ale předivo lží, kterým
paní Steinheilová obestřela hroznou událost z nec
na 31. května, je již značně protrháno, takže lze
očekávati, že podaří se zjistiti všechny vinniky
Zalčená, která by mohla rázem odhatiti pravdu, po-
sud mlčí, pláče ve vězení a volá po dceři. V úřad-
ních kruzích panuje přesvědčení, že paní Steinhei
lová má na vraždě účastenství. Čin ovšem spáchaly
silnější a zručnější ruce, neboť oběti byly obratn
zardouseny a spoutány.
„Libortá“ přináší novou versi, dle niž prý došle
k hádce mezi malířem Steinheilem a jistým šlechii
cem A, který v Steinheilovš byté příliš dlouho zů
#30
alto_textblock
#30
stal s domácí paní, kdežto Steinhetl a paní Japyové
se již odebrali na odpočinek. Hádka vznikla tím, že
Steinheil ze svého pokoje vyzval hosta, aby již ode-
šel. Silnější šl. A. se za hádky snad návledkem poži-
tého alkoholu na Stoinheila vrhnul a usmrtil jej. Pan
Japyová zatím byla raněna mrivicí Na te prý 5l. A
s paní Steinheilovou provedli komedii se spoulá ním.
aby vzbudli domněnku loupežného přepadení.
Vyšstřování měl původně provzlti soudce Bou
chárd, žádal však presidonia, aby byl této funke
sprostěn, načež byl případ přidělen vyšeliujicímu
soudci Andrécvi, jenž se duval zabýval výhradně
pelitickými záležilestmi. S touto volbiou seuhlasi
také ministr spravedlnosti Be ana Nacionalisté snaž
se aféry využíti politicky a prohlašují, že paní Stein-
beilová byla nástrojem politických odpůrců, kteř
chtěli nacionalisticky smýšlejícího presidenta Faura
odstraniti. Hrabě Arion, jenž tvrdi, že jeho slyky
s paní Steinheilovou byly naprosto korrektní, pravi
sice, že v den úmrtí presidenta Faura ležela pan
Steinhe. ová nemocna, takže by nemohla býti onou
ženou, z jejíhož účesu musily býti tuhnoucí ruce uml
rajícího presidenta vyproštěny, naproti tomu se všal
s mnohých stran určitě uvádí, že paní Steinheilov
Byla ve chvíli, kdy presidenta Faura mnila mrtvice.
nalezena v jeho pokoji polonahá a věc byla již tehuy
známa, takže mnohé osobnosti následkem toho pře-
rušily s rodinou Steinheilovou styky.
Z Paříže, 28. listopadu. (K. k.) Nacionalistický
poslanec Berry, jemuž odmíll ministr spravedlnosti
odpověděti na dolaz po aféře Steinheilově, prohlási
k pednomu zpravoduji: Již to, že bylo nutno svěřiti
záložitost tuto jinému vyšetřujícímu soudci, svědči
o tom, že se dřívější vyšetřující soudce Leydet ne
choval správně. Jestliže justiční úrady dopustily s
buď chyby nebo slabosti, má veřejně mínění právo-
o tom zvěděti. Berry zamýšlí dolaz změníti v inter
pelaci na ministra spravedínosti, Proslýchá se, z
#31
alto_textblock
#31
ministr spravedlnosti navrline, aby rokování o něm
bylo odročeno, ježto nemůže parlament projednávati
záležitost, která je právě v trestním vyšelřování.
Z Pašíže, 28. listopadu. Paní Stoinheilová bude
dle všeho feprve v pondělí podrobena prvnímu dů-
kladnému výslechu přod soudcom Andrčem. Dříve
má býti zjednáno jasno o tom, co Marietta Wolfová
a Reny Couillard posud neurčitě sdělili zpravodajů
listů. Obě osoby prý jsou ocholny jmenovali posu
neznámé osoby, do aféry zaplolené.
Z Paříže, 28. listopadu. Mylně se tvrdí, ze
Coullard byl již úplně z vyšotřování vyloučen. Vy-
šelfujicí soudce André trvá na tom, aby Couillard byl
po nějakou dobu ještě k disposici. Včera večer vy-
líčil Couillard soudci ještě podrobně, co ráno po
vraždě zpozoroval. Mariclta Wolfová sdělila zástup-
cům tisku, že její druhý syn Pierre, sloužící nyní
v Tonkinu, jenž byl mylně pokládán za nemanžel-
ského syna paní Sleinheilové, v den vraždy sice byl
v Pařízi, ale jistě neví ničeho bližšího o zločinu.
Pierre prý byl miláčkem celé rodiny Steinheilovya
s jejich dcerou Martou si od dělství hrával.
Z Paříže, 28. listopadu. Zpravodaji „Matinu
sdělila paní Steinhoilová jméno svého milence, kte-
rého chtěla ušetřili. Žurnalista odebral se k dolyčně-
mu pánovi, kterého také dnes ještě nejmenuje a mě
s ním delší rozmluvu. Při tom sdělil zmíněný pán,
jenž má zámek v Ardennách, že byl milencem paní
Steinheilové, s níž ztrávil několik měsíců v pravé
milostné idylle na své ville. Pam Steinheilová mu
později nabídla, že se dá se svým manželem rozvěsti,
poněvadž se jí protiví. Hleděl ji však od toho odvrá-
titi, poněvadž jako vdovec a otec čtyr dítek by si ji
mohl vzíti sotva dříve, než za čtyři roky. Celý poměr
stal se mu nozději velmi nepohodlným a chlěl jei
skončiti. Dne 14. kvělna navštivil paní Steinhicilovou
naposled v její ville, ale nemohl s ní mluviti, poně-
vadz pyla právě rřítomna velká společnost. Na t