7. února 1909. Číslo 38.

NÁRODNÍ LISTY,

Strana 13.

Výtvarné umění.

Případ Emila Bernarda. = Po delší pomlčce, nějakými okolnostmi vynucené, v pavilonu »Manesa« nová výstava. Na pohled velmi jednolitý soubor maleb a něco kreseb i dřevorytů, jak vyšly z jedné pevné ruky, z ustáleného určitého zoru. Velmi stejno- měrně vytvářejí své světlotemné, pravouhle o- vyhraničené skvrny na zeleni stěn do šedohněda vypočítavě zalomené. Dekorativný efekt tohoto věnce obrazů je klidný, vážný, široký; mnoho světlých nahých silhuet žen v tomto růženci rý- suje zajímavou ornamentiku. V prvním, hlavním sále je ticho a pokojno; vše jakoby odpočívalo, tanulo bez vášně a kypění a je vám na podiv, dočitáte-li se kdes, že tyto zjevy vedou mez sebou jaké hovory. V jejich obrazech tich mlčení. Očividně jsou to plody zabořené kon- templace maliřské mysli určité ústrojnosti. Pouze v pravém kabinetu to místy vře, klokotá a pění se bouřící náruživostí, neboť tam je cy- klus dřevorytních ilustrací k veršům Baudelai- rovým a jejich způrně krásná řeč nenechá žádný nerv a temperament v poklidu. Ohlášky výstavní kanceláře neopomenuly nám připomínati, že tvůrce toho všeho, Emile Bernard, byl právě zde přede dvěma lety, zařaděn v obraz vývoje a rozvoje francouzského impresionismu, ale připomínka je marná, nebot si nemůžete živou mocí vzpomenout, že byste tam byli viděli díla tohoto rázu a vzezření.A přece tam opravdu jméno Bernardovo bylo, ato na křídle nejkrajnější levice v přisunuté hned vedle Gaugouina a van Gogha, poněvadž sebou neslo jejich tendence barevné absolutnosti vášnivě vyrážené. Ze zevnějšku věcí a zjevů nezbylo než jakési tva- rové zdání, tak tak držené, jen pokud by mohlo být nositelem koloristních výkřiků. Jejich pří- rodní organismus umělec cítil pouze vnitřně, jeho povrch měl být odhalován tesy štětce asi tak, jako když ranami se odkrývá, co pod spo- jitým povrchem těla skryto leží. E. Bernard byl tehdá proselytou novoimpre- sionismu a proselyté, víte, snadno se stávájí papežtějšími nežli sama hlava církve, k níž se právě přihlásili. Dnes se vrátil E. Bernard do pavilonu pod Kinskou jako konvertita. Proselyt- ská vášeň s něho opadla a konverse, zdá se, udává se z úvahy a rozvahy více nežli z náru- živosti. Snad také z únavy stálého rozčilení, jak zhusta bývá, když se vraci člověk z prud- kého, ale marného výboje revolucionářského k penatům domácího krbu a vábivostem rodinné tradice. Změna, kterou nynější výstava Bernar- dova v Praze dokumentuje, znamená vskutku návrat zpět, opuštění nejradikálnějších hesela nejrudějších praporů, neboť její metou je za- chovávat, čeho kdysi bylo dosaženo, ne víe je porážet a ničit. Z čiré protitradicionálnosti obrátil se E. Bernard k nejvěrnějšímu tradicio- nalismu. Ostatně tenkráte, přede dvěma lety. ukazovali nám zde už jeho mrtvou tvář; ten- kráte už byl asi dávno dnešním Bernardem. Tehdejší tři obrazy nesly datum 1896; nynějši jsou malovány prodlením posledních tři, čtyt let. Změna, kterou umělec v období mezi těmito letopočty se vší vážností a opravdovostí byl prodělal, věru že by v Praze mohla zůstali nepovšimnuta, neboť, aspoň zdánlivě, je záleži- tostí čistě osobní, a při krátké návštěvě zdvoři- lostní, jakou nám E. Bernard je, nespadá co takového valně na váhu. Přišel a zase odejde. Ukázal se jen. Mohli bychom si jeho výstavu projít, prohlédnout a zaznamenat jako mnoho jiných. Potom v ní nalezneme umělce velmi vážné tvářnosti, který sbírá zjevy na ulicích rozcestích neapolských, pouliční a bídné, a dává jim vzezření a hodnoty malířsky vyvýšené. Při- náší z Benátek cos podobného, ale zároveň s kusem jejich okolí v přichmuřeně dojaté me- lancholit. Maluje podobizny, silnější v karakteri- stice nežli malhě a pak »fantasie« nahých žen, mladých a tuhých, sedících na palouku, odpo- čívajících na stráních, spíeích na bílých po- duškách při okně široce do kraje otevřeném dostane se jim titulů často hlubokomyslných jako »Oběť mateřství, původu živola«, nebo na- bádavých, jako »Rozmluva«, »Podzim« nebo »Salome«, třeba by v podstatném jádře byly jen světlé silhuety aktů vláčné hybnou linil obrys- nutých, odrážejících se z pravidla na pozadí hlubší tonovosti v efektu dávno již vyzkouse- ném. Je zřejmo, kterak se hled i mysl uměl- covy upínají na isolovaný zjev lidský; každý plati pro sebe. Jenom jako šťastnou výjimkou v »Odpočinku« spínají se tři těla žen ve spoji- tou malebnost skupiny, kdežto při »Smutku Tannhäuserově v Hoře Venušině« odhaluje se, nevhod, podivuhodná bezradostnost a nedokona- lost prostorového smyslu Bernardova, která jinde se podříkává jen v menších pravopisných, chci říci perspektivních poklescích. V celku: E. Ber- nard je umělec širokých prostředků dekorativných a také — v podobiznách některých a v »Ama- térech« — smyslu psychologického, ruky vy- cvičené a štětce pevného, jehož dřívější roz- poutanost je nyní silným chtěním na uzdě držena a jí ovládána. Mohli bychom my zde bráti si toho malé poučení o tom, co technické hotovosti a řemeslné dovednosti ležívá u fran- couzských maliřů jako základ pod obmyslnou, určitým účelům sloužící zevní neůplnosti a zdánlivě nedbalou nebo povýšenou fragmentar- ností vyjadřovací techniky. Jak to často zdá se nohsledům jediným, ale zjevně odkrylým a na snadě ležícím tajemstvím, k jehož napodobení věru netřeba »umět« téměř ničeho. Kdybychom i na tuto výstavu chtěli po- hlížeti jako na tolik jiných, totiž jako na novou známost, třeba i náhodnou, kde si sám představo- vaný nečiní žádných nadějí na další, trvalejší a pro sebe nejen příjemné, ale i prospěšné stykya představující, vykonav příslušný čin hospodáře, nemá na mysli jakýkoli užitek z představení cizince domácím plynouci, stačily by načrtnuté poznámky úplně na kvitanci. Ale »Manes« jako neúnavný pořadatel výstav nebere své spole- čenské příkazy tímto způsobem. Už výběr, s jakým ono představování po celé decenium koná, svědčí o jiném, ať s tímto výběrem souhlasíte cele nebo jen z části. »Manes« má s voji uměleckou politiku. Chce poučovat o ne- zná mém; chce uplatňovat nové hodnoty; chee u kazovat a obhajovat nové mety a propagovat pr oudy, o jichž pokrokovosti a zdravosti, ano i n ezbylnosti je přesvědčen. Chce být spolkem pro ražení dráhy pokroku, jehož pokročilost mno-

hým třeba se zdá být vabankním přestřelením. Chee také svoje a naše umění, opozdilé, rychle naváza na nejmodernější. Rozhlašuje hesla Svobody, Oso- bitosti, Odlišnosti, Nezávislosti v duchovní hesla, vzduchu, světla, rozehrané burvitosti v technické stránce. Na této cestě došel s přirozenou nut- nosti až k Munchovi a oněm intrasigentním výhonkům impresionismu, pro něž se nám do- sud nedostává souborných pojmenování běžné platnosti, a v poslední své výstavě mohl již také ukázati jich domácí roubení. A teď pojednou případ E. Bernarda! Onen rozlom v jeho umění, na nějž jsem ukázal, mohl by vyježiti ironiky, kteří by mohli vítati takovou událost s bodavým výsměchem. Mohli by se ptáti, jak že to přijde, že nyní mají se obdivovat pravému opaku toho, co jim nedávno bylo k obdivu předkládáno? Nebo, zdali je je- jich povinností eapat s chválami za umělcem, kamkoli se mu zlibí obrátiti? Kdeže jsou v obrazech Bernardových závrati světla, vzduchu a barev, jež nás ještě nedávno učili uctivat v moderní malbě jako nejtřpytnější znak a ští novodobého umění? Kde že jsou v těchto obra- zích Bernardových a pohaslých tonech, kde nahé tělo ženy zase ztratilo sotva dobytou chvějnost a perletivost, svoje opojné svítění Renoirovo; kde není vzduchu, nýbrž jenom po- předí a pozadí; kde místo procltěného prostoru vystupují kulisy? Kde že je tu vlastní vidění barev a osobité cítění jejich harmonií, když tu vidíme zase starobylé tabákové stromy, draperie koloristů 16. a 17. věku a kůži místo pleti? A došli by k závěru, v němž by byla řeč o bankrotu všech individualistně moderních snah a vymožeností, neboť tolik je jisto, že toto nej- novější umění Emnila Bernarda jest cele odvo- zené, předmětným a barevným obsahem, ze sta rého, galerijního, že se přesunulo na cesty všemi modernisty tolikráte zatracené tak, že mohl jeden z našich »starých« říci o něm s úsměvem, co druhdy bezpočtukráte bylo vytýkáno hněvivě jeho vrstevníkům: »K čemu to všechno, když jsou tu staré originály? A lepší poněvadž původní!« Strašně ponížující slovo: eklekticismus, dera se zas na povrch. Úvod ke katalogu je dojista psán z intimních názorů a sdělení Beraardo- vých, a slova toho tam není. Co to však váží, když dilo je hlásá tak zřetelně, že i začatečníe v historii umění je s to vyjmenovati celé litanie jmen starobylých i novější doby a ke každému připojiti přislušný obraz? Ach, pravda! Dnes vystupuje to, co jsme se naučili perhoreskovata co druhdy dostalo značku eklekticismu, pod ti- tulem syntese. A konečně platí i tu staré,si duo faciuat . . Někdy je patrně i umělecká politika divá- kům a pozorovatelům nevyzpytatelná, aspoň pro chvíli. A snad není vždy třeba se rozěilovati až do rozvášnění pro snahy a směry, o nichž sami protagonislé v brzku nebudou chtít ani slyšeti Karel -B. Mádl. =Oprava V první stati »Zpráv« minulé neděle bylo ke konci udáno, že malba ve štítu Měsiské po- ji ťovny pochází od Ad. Liebschera. To jest omyl Autorem jejím je Franta Urban. a =Nové publikane, redakci této rubriky zaslané Dilo. Měsičník umělecký. Vydává jednota výtvar- ných umělců. Ročník VII. Čis. 1. (W. Ritter: Úvodní slovo. — W. Piúski: O věčném koloběhu linie. — Zprávy. — Reprodukce: V. Hynais Jos. Kalvoda, F Urban, Fr. Ondrůšek, A. Vlček, Fr. Rous, V. Fuitner. Typografia. Odborný lisk knihtiskařů. Roč. 20 Seš. 1. S přílohami: Ukazky graf. prací. O. Císaře, M. Kalába, K. Sifnera a M. Bureše, (K. Hansal: Kniha přítomně doby. — K. Krunert: Typografická organi- sace v Čechách.)

Školská hlidka.

Léta »klackovitá«. Radešovický případ svou krutostí a abnor- mitou pozachvěl paodagogickým svědomím naší veřejnosti, tím svědomím, které za normálních poměrů bývá tak klidno, nevšímavo. Pojednou se poznává, že prý mládež škole odrostlá a škol- ní povinnost dokonávající povážlivě hrubne, ba dočetli jsme se vážného napomenutí, adresova- ného učitelstvu, aby hoši po ulicích nehvizdali znovu jsme si uvědomili, že hoši, opouštějící ve černí školy pokračovací, tropí po ulicích allotria a nedávno dokonce německý denník v nápad- ném článku uváděl jména českých školáků, kter do jiných hochů na ulicí strkali. A přece není obhroublost, neotesanost. klackovitost hochů od 14 do 18, 19 let zjevem novým, teprve z poměrů přítomného stavu škol ské paedagogiky vyrostlým zjevem: Je to prosté známý stav, který případně již Jean Paul charakterisoval, označiv tuto epochu života jako dobu „let klackovitých“, je to podivu- hodná změna v tělesném a duševním rozvoji mužské mládeže, kdy dělství končí a nastává vleklý proces přeměny ditěte v dospělého muže Je to epochu, vyznačujíeí se stavem, který nen daleko vzdálen chorobné exaltace, a manie který uvádí rodiče a učitele v zoufalství a který byl, jest a bude, poněvadž je výslednicí přiroze- ného přerodu člověka v době, kdy počínají p prvé hlásiti se pohlavní vzněty, kdy propouzíse pohlavní pud, ač není ještě probuzena v plné a zřetelné míře smyslnost. V této době, kdy naslává nejsilnější růst. kdy přibývá znatelně síly svalové a tím i síly tělesně, kdy mocněji než dříve šíři se duševní obzor a kdy předtucha mužnosti dodává hochu jisté míry nebývalého sebevědomí, tu doznává tělesný i duševní ráz hochův změny, která jest nápadnou i tomu, kdo nemá smyslu pro jemné pozorování paedagogické. Výstřelky bující tě. lesné i duševní síly, která jen těžko dává se tu regulovati rozumem, jistá míra hrubosti v jed- nání i řeči, násilný odpor proti kázni a mravu, zvláštní pudy ne nepodobné vznětům animá ním, jistá zúmyslná sprostota jednání, libující st v hrubostech a nejsilnějších výrazech, toť jsou symptomy nebezpečné episody let „klackovi- tých“. V nižádné jiné době rozvoje neni tak lehká a rychlá appercepce myslová, nikdy tak rychle vášně nevzrůstají, nikdy není duševní sebovláda tak slabá, jako v této dobiě. Je to doba, vyznačujíci se volikým hlomozením a hlušením, jako důkazem rostoucí síly tělesnéa volikým vzdorováním, odinlouváním, vůbec zjevným pohrdáním řádem a kázní jako důkazem rostouci mužné vůle. Hoši křičí, hvízdají, hulákají bez pod- statných příčin. Nejsou tu řídké případy zúmyslného týrání, škádlení mladších děti, posmívání a proná- slodování starších zmrzačelých lidi, týrání zvířat

zlomyslného, Bezdůvodného níčení cizího majelku veřejných sadů, stromoví a pod. Z rostoucího sebovědomí vzniká tu chvástavost. vychloubání vykonanými „hrdinskými“ činy, vůbee silná lož, snažicí se vlastní osobu povznésti, při čemt paralelně vzrůstá silná snaha, opříti se každé auto- ritě, vysrnáti se všemu, co považováno býti má váž ným a důstojným. Škola v době té jmenuje se prostě „blbárna“, terminy, jako „blbče“ a pod. jsou běžný. mi a rejsprostší, nejnižší frase a názvy jsou v nej větší oblibě. Rodiče zoufají, starší občané jsou do nejvyšš míry pobouření nezvedeností „nynější“ mládeže a není nedostatek hlasů, jež vidí právě v nynější škole příčinu této mravní zkázy mládeže. A přece z mno- hých těch příslušníků klaekovitých let vzrostou řád- ní, slušní lidě, vážní občané, kteří v letech dospělých zase budou naříkati nad nezvedeností „nynější mládeže. Avšak mnohým, přemnohým Budle epocha let klackovitých katastrofální pro jich duševní, zvláště morolní a také pro tělesný rozvoj, nespojí-li se vši chni paedagogičtí činitelé, aby hocha octnuvšího se náhle ve světě nových citů, myšlenek a nepoznaných dosud snah, řádně a bezpečně pře- vedli rozbouřenou, nebezpečnou epochu do klidněj- šího živola zdravé mužnesti. Ovšem tam, kde jde o zatiženost, vyrostlou z zděděného degenerovaného duševního stavu rodičů následkem výstřednosti života, alkoholu a pod., kde jsou patrny jevy psychologické, jež zvláště v této z- votní periodě blásí se ku patrnosti, tam bude těžko normálními prostředky postarati se o to, aby posky- továním silnějších popudů ideálních zvítězila ušlechli- lost ducha nad tělesnou krutostí a rostoucí smysl ností. Ale v obyčejných případech „normální klacko- vilosti“ není navzdor obtížnosti úkolu příčiny k zou- fání. Věnuje-li se mladíku péče a pozoruje-li se pe- člivě, aby nám co možno zřetelna byla jeho tělesná i duševní individualita v nebezpočných těchto dobách a spojí-li se tu paodagog s bygienikem, aby dle roz- poznaného toho stavu duševního i fysiolozického přiměřili akci výchovnou individuálním poměrům, lze doufati, že mladý člověk přežije vznětlivou epochu bez škody duševní i tělesné, budou-li ovšem ta- ké jiní paedagozičtí činitelé, jako je veřejnost, četba, společnost a p, snahu záchrannou podporovati Bchužel však, pro tuto povinnosl na poli prakt- cké paedagogiky nemáme dosud náležitého poroz- umění. Jest jisto a obecně známo, že nejúčinnějš prostředky ochranné a výchovné udávají na tomt stupni rozvoje zdravotnictví a aesthetika ale v praxi živola ponechávají se mladíci let klacko- vilých jakési samovýchově. Dráždivé nápoje, ha al- kohol nejsou u hochů zvláštností, hygieně spánku, lůžka a šatu věnuje se nedostalečná péče, tělocvik silný pchyb na čerstvém vzduchu není dostatečněa účelně pěstován, ozdravující výkonná tělesná práce se zanedbává, plování a studené lázně se nekonají a o athletickou náplů vznícené duše mladého člo- věka se dbá velmi málo. Celé nedělo, ba i celé večery ponecháváni jsou hoši v nejnebazpečnějším věku sa- mi sobě bez dozoru a jako jediný sport ponechána je jim zvlášť oblíbená a samovolně pěstovaná kopaná jež traduje se tu ve svých nejhrubších formacích. Úče- ného opatření paedugogického pro mládež škole od- rostlou je nedostatek. Besídky mládeže jsou donn předmělem více theoretického uvažování, než prakti- ckého řešení, čtenářské večírky, tak vřele doporučo vané a v cizině se značnými úspěchy pěstované, jsou u nás nejřidší výjimkou a naproti tomu dopouští se aby hoši houfně navštěvovali pikantní předslaven podkasané Musy, aby pokochali se smyslným bale- tem, aby ve své obhroublosti utvrzovali se rozšiřo- váním „indiá nek“, „detektivek“ a brožurek i tisko- vin oplzlého, pornografického obsahu, k němuž při- dávány jsou nejhnusnější, nejnevkusnější kresby bud krvavé nebo smyslnické. Ve výkladních skřínícl všude je dána příležitost, aby smyslnost a nevku došly potravy hroznými pohlednicemi pornografický mi, v našich velkozávodech dává se příležitost „zu- šlechtiti“ se necudnými a smyslnost dráždícími obráz ky v příručních kuká tkách, obchody rozdávají re- klomní knížky pro mládož s obsahem obscenním krvavým a obrázky nejnižší pudy dráždícími a v ně kterých listech dočitají se „klackovití“ mladíci nejpi kantnějších nebo nejsensačnějších zpráv kriminalisti- ckých a soudích. Nejpustší muziky na pokraji velko- měsla a v industriálních obcích navštěvovány jsou nodospělci a příklad dospělých, tento nejlevě a nejúčinnější vychovatel, nebývá u nás té hodnoty jakou bychom si přáli, ba naopak, pouliční veřejná prostituce, záliba dospělých v nestřežených dvojsny- slných hovorech, v dychtění po sensačnosti, v ho- vění alkololické vášni a p, to vše dohromadyje hroznou školou pro hochy, potřebující právě zvýšené péče a nejlepší aesthetické stravy. Proto nezoufejme tak nad hlučící bujností pře kypující mládeží, ale snažme se všichni účelně za- městnati ducha i tělo hechů tak, aby výchova byl regulována a pamatujme, že ve věku řečeném hřmo- ticí mladík bývá ještě lepším, než tichounký potutel- ník, který dovede své tajné hříchy zastírati nepřiroz klidem. Jisté volnosti a samosprávy je hochům těn třeba a možno-li nějak vůbec tu s úspěchem regu- lovati jich výstřelky, vak je to lze jen jistým taktem odvoláváním se k jich sebevědomí a — zdravou tě- lesnou i duševní zábavou, jež dovede jich zaintereso- vati. Chceme-li míli zdravý, silný odrost, musíme se všichni, škola, spolky, obce, časopisectvo a p. spo- jiti, aby těžký paedagogický problém výchovy hochů, škole odrůstajících a odrostlých, řešen byl s poroz uměrím a s úspěchem. r. V. Moravec.

Sportovní věstník.

Vodní sporty-

Vynález Čechův v cizině. Pan Frant. Kašpar, rodák z Olomouce, jenž dl nyní v Tunisu, vynalezi pozoruhodný stroj »vodní bicykl«, který nazval hydrocycle a s nímž pro- vedl v neděli řadu velmi úspěšných pokusů. Přední list tunisský »Le Courrier de Tunisie- přináší podrobnou zprávu o hydrocyelu i pokusech p. Kašparových, z níž vyjímáme: »Nový stroj má tvar velocipedu. Na vodě jest držen dvěma plováky z galvanisovaného plechu, umístěnými po obou stra- nách. Hydrocycle má velkou stabilitu, neboť plováky jsou 3 m. 35 em. dlouhé a od sebe vzdáleny 78 cm. Sroub umístěný ve středu a hnaný pedály (jakou kola) mu dodává pohybu. Řízení zvláštního mecha- nismu jest neobyčejně jednoduché, stačí hnouti pra- vým držadlem řídítek v tom nebo onom směru, a bydrocycl ihned uposlechne kormidla v zadu pravého plováku. Jizdy na zad se dosabuje podobným zatí- zením. Celková váha jest 30 kg. a průměrná rychlost 10 km. v hodlně. Pan Kašpar vyjel z tunisského přístavu a dojel do Goulotte přes protivný vítr za 1 hod. 20 minut. Doraziv do Goulotte, odvážný

jezdec se obrátil na otevřené moře a dojel až k majáku u vjezdu do kanálu. Vitr a silné vlny v těchto končinách nebyly na překážku jízdě hydrocyelu, jehož řidič přesvědčiv se o možnosti plavby i na neklidném moři. vrátil se do přístavu v Goulette. Tato obdivuhodná cesta byla fotografována; jeden velmi zdařilý snímek jest umístěn v naší obrázkové galerii. Obecenstvo nadšeně tleskalo odvážlivému vynálezci.« List gratuluje p. Kašparovi a přeje mu mnobo zdaru v dalších pokusech, které podnikne po zlepšení vynálezu. Kteréžlo přání i my projevujeme.

II.

všeobecná ake společnost pr pejlštování naproti „Národnímu divadlu“ v Prae Pojišťuje ve všech možných komhlnacích za pevnou premil = Žádejte prospekt. =

CEok

NAzV

37

Zimní sporty- **XV. a XVI. výprava českého ski klubu pražského vykonána o Hromnicích ve dnech 31. ledna, 1. a 2 února do Krkonoš a sice dvěma proudy společně s kroužkem Iyžařů plzeňských (pit členů za vedení pana E. Kabáta). První oddíl počlem 25 osob je! 311. ledna večer do Jilemnice. Ráno pak se jelo dráhou do Hradska a odtud po lyžích poděl Farského potoka do Vysokého nad Jizerou, sněhem místy až 2 metry vysokým, takže i lyžaří zapadali 40—50 cent. do nového sněhu. Zde již čekal další oddíl Č. S. K., takže nás bylo z pražského klubu 38 při závodech vysockých. Dopoledne odbyl se závod desetikilometrový při ohromné vánici, při které se naši členové velice dobře držali. Zajímavo jest, že při tomto čísle startovala poprvé s muži také jedna lyžařk a umístila se velice dobře. Byla to slečna Hanušova z lyžeckého odboru Sokola v Mrklově. Mezi tím na- padly další spousty sněhu, takže sáňkový závod muse odpadnouti. Veškeré hostince ve Vysokém nad Jizerou oyly přeplněny a po obědě pokračováno v závodech. I Vysočtí, kteří jsou zvyklí na zlé počasí, prohlásili. že málo kdy jako v letech minulých, zažili takovou vánici, jaká se rozpoutala po stumetrovém závodě. Zá vody musely býti po krátké poradě odloženy a většina diváků se během odpoledne z Vysokého rozjela za ne konečných obtíží na všechny strany. Pouze nejvytr- valejší lyžaři a zimní turisté, pak veškeré členstvo Č. S. K. Praha a závodníci vytrvali. Zimní turisté a lyžaři pak konali schůzi v hostinci »u Landverů«. Předsedal slarosta svazu lyžařů pan Resler a bylo usneseno, aby vysocký klub si stanovil termin ostat- ních deseti čísel závodů sám. Budou se konati bez- pochyby v březnu, kdy nejstálejší zimní počasí v ho- rách bývá. Při rokování zúčastnili se zástupci nebo členové těchto spolků a míst: Praha, Jilemnice, Vy- soké nad Jizerou, Mrklov. Benecko, Plasy, Nový Svět. Pardubice, Králové Dvůr. Paka, Plzeň, Jablonec. Štěpánice, Vrchlabí atd. Večer konal se koncert, tanec a slavnostní rozdávání cen v sále »Radnice« vysocké Ráno se počasí trochu zlepšilo (1. února) a český sk klub Praha odjel v sedmi saních přes Tříč, Jablone nad Jizerou, Roketníci, hluboce zasněženou nádher- nou krajinou Jizery do Nového Světa, kdež jsme s u Krakonoše sešli s kroužkem lyžařů novosvětských. s Plzeňáky a jedním oddílem Č. S. K.

NÁBYTEK

STALA VÝSTANA

B. MAYER PRAHA II, Štěpánská 629. Patentníknihovn

3025 Jeden oddíl jel za vedení pana Tolzra s Plzeň- skými do Vosecké Boudy a odtud na noc do Sněž- ných Jam. Pro hluboký sníh dorazili se značným zpozděním do hotelu Sněžných Jam. Jízda tato trvala 8 hodin místo 4 hodin za normálních sněhových po- měrů. Tím nádhernější byly však sněhové útvary. které údolí Mumlavy poskytovalo. Druhá část jela za vedení p. Reslera a p. lesního Smutného, kteři většinu cesty prošlapovali poděl Ravénského potoka, staré Lovecké chaty, přes pruskou hranici do Nové Slezské Boudy, kdež 16členný oddil tento nocoval. Dvé dámy s rohačkami, koni taženými, se musily však vrátiti od staré Lovecké chýše zpěť do Nového Světa, protože koně až po krk zapadali a s roha čkami nemohli se dostati tam, kam lyžaři jistě do- spěli. Již za tmy dojela celá společnost do Nové Slezské Boudy, odkud po výborném noclehu časně ráno 2. února vesele vyjeto na Kruhonoše, kol Stolní desky (skála) ke Tvarožníku (skála), odtud za neoby. čejně prudké vánice, avšak zároveň svitu slunce kol Violkové Skály do hotelu Sněžných Jam. Tato čáso z Novoslezské do Sněžné Boudy byla přímo úchvat- nou, neboť se střídalo slunce a jeho efekty s kotouči sněhového prachu, vše nádherně ojíněno a jako pohádce. Od Sněžných Jam svítilo slunce a nebe bylo modré jako v Italii. Jízda do Martinovky nad Labskou B. bokem Vysokého Kola přovyšovala svou krásou a dobrým nesoucím sněhem každé očekávání Rozhled přímo nádherný. Sjezd vykonán velice rychle s Martinovky do Spindelmlýna a nezapomenou účast- níci, z nichž většina tuto tůru konala poprvé za ná- dherného pohledu s boku Vysokého Kola na Labský Důl, Kokrháč, Krakonoše, Zlatý Hřeben, Spindel mlýn. Kozí Hibet, Malý Šišák, Stříbrný Hřeben, Po lední Kámen, Sněžku, Luční Horu, Studniční Horu atd., jasem slunce ozářené. Jako ostrým pírem na rysovány jevily se budovy na vrcholu Šněžky, Bouda Renarova na začátku Kozích Hřbetů, Bouda Spin- dlerova a jiné velice vzdálené Boudy. Málo kdy za žili jsme tak krásného a jistého sjezdu prachovým suchým sněhem, jako s Vysokého Kola k Martinovce Po krátkém pohovu v Martinovce kochali jsme se ještě dlouho při sjezdu pohledem na krásně sněhom obalené stromoví na cestě ke Dvorským Budám (druhá) a v Labském Dolu. V Bedřichově sešli jsme se s třetím oddílem Č S. K. za vedení pp. R. Altra, Mareše, A. Štorcha atd., ke kterým se přidružilo mnoho dam a pánů z Prahy, kteří přijeli taktéž 30. ledna přes Vrchlabí, jimž severozápodní dráha ne- chala zvláštní vagon ochotně ve vrchlabské stanici státi až do návratu skupiny této dne 2 února. Oddí tento dílem po rohačkách, dílem po sportkách a na lyžích dostoupil Petrovky, jedna čásť též Plsečné Boudy a cvičila třetí den ve Sv. Petru.

SUKNA a m ZEFIRY nabizí vývozní dům Prokop Skorkovský a syn v Humpolci- 2958 Vzorky na požádání každému frank .

Mimo to různé oddíly Č. S. K. na lyžích vyko- naly několik obtižných tur na různé strany. Též na Zalém bylo živo, kde se několik Pražáků sešlo s vel- kou společností za vedení řed. J. Buchara. Pražáků bylo dohromady v Krkonoších 33 osob, zajisté pěkné to číslo, svědčící o rozmachu zimní turistiky v Če- ském Ski Klubu pražském. ** XVII. výprava Českého Ski Klubu které se zúčastnili pp. J. V. Rolt, dr. V. Prachovský a J. Milde, byla v Alpách a sice se vypravila do Pongavska přes Mühibach k Hochkönigu a do okolí. Pro nebezpečí lavin a ohromné spousty sněhu nebyl sice dosažen vrchol Hochkönigu, ale vykonána velice vděčná denní lyžecká tura čistě alpská, z níž se účastníci navrátili s cennými zkušenostmi.

Z cyklistského ruchu-

** Vyznamenání závodníkovo ve Francii. Pavel Guignard, jenž už po několik let sklízí znamenité úspěchy v cizině a zejména v Ně- mecku, byl francouzskou vládou vyznamenán pro- půjčením akademických palem za skvěl hájení francouzských barev na cizozemských závo dištích. Guignard byl už svého čavu vyznamenán po svém vítězství ve velké ceně Německa v Berlíně německým korunním princem, jenž mu věnoval pouzdro doutníkové se svými iniciálkami. Uštěpační jazykové ostatně tehdy tvrdili, že vyznamenání toto bylo určeno — Roblovi. — Palem akademických se nedostává ve Francii závodníku poprvé. Bylť jim

vyznamenán i »velký Thery«, jenž vítězstvím v Taunu dobyl Francii zpět Gordon Bennet Cupu, kterého ví- tězně obhájil i v Auvergni. — I v Německu známe případ zvláštního vyznamenání závodníkova. Arend. připravující se ke zkoušce pro jednoroční službu vo- jenskou, vyhrál v Glasgově mistrovství svěla na kole, Z nařízení samého císaře se mu dostalo zvláštních úlev při zmíněné zkoušce. * Walthour vyhrál v Atlantě match ve třech bězích nad Willsem, jenž jest ve velké formě. Olympické hry. ** Český výbor pro hry Olympické má schůzi zítra o 8 hod. več. v hotelu »U černého koně«. Athletika a sportovní hry. ** Rekordní sázka. Ve Wasbingtoně se utvořilo komité, které nabízí Jeffriesovi 1200 U dolarů (600.000 korun), vyzve-li nynějšího mistra světa Johnsona.

Vzduchoplavba. ** K aviatickému meetingu v Mo- naku jsou přihlášena dvě létadla Wrightova jedno říditi bude hrabě Lambert, druhé Michel Cle- menceau, syn ministerského před jady, jenž má vý- hradní prodej těchto aeroplanů. Ciemenceau zajede do Pau, aby se u Wrighta vyučil v řízení stroje. Soutěž v Monaku vyžaďuje tří letů k mysu Martin a zpět, z nichž do klaslace bude čítán nejlepší. První cena jest 75,.000 franků.

Jindy a nyní. XO spisování knik. Šimon Lomnický z Bučče v knize Instrukcí mladému hospodáři r. 1586 rozho- vořil se o tehdejším spisování knih. Ve spoustě mra- voučných výkladů zajímá leckteré jádro pravdy, po- dnes nezastaralé: Chceš-li slavnou pověst míti, po- tomkům v paměti býti, památku svou zachovati, i mu- síš se ctně chovali, na cinostech založili činy a na žádné věci jiný. Však prc takové činy clné nečekej. aby ucho tvé pochvalu jakou slyšelo, poctivé hlá- sání mělo. Jediné od pochlebníkův, tvého měšce mi- lovníkův, jichžto soud o tvé dobrotě trvati bude v ji- stotě dolul, dokudž jim ruka tvá sypati bude, dary dá. A když pak ruka ustane, hinedky ta pověsť pře- stane, obrátí na ruby ústa, že budou němá a pustá. Než budeš-li toho hoden, zvlášť nejsa žádnému ško- den, aby na tě vzpomínali, potomci pamatovali, ledy teprve když hniješ, a když již toho nečiješ, chválu slušnou pudeš míli, počneš zas jako živ býti. Ne- umíš-li sám co psáti, moudrého naučení dáti, ale buď moudře, dobře živ, ke všemu cnostnému vždy chtiv. Ať jiní o tobě píší, když to o tobě uslyší Stavení se zboří, dům nákladný třebas shoří, ale písmo vždy zůstane, nikdy býti nepřestane, jedno zvetší v dlouhém čase, druhé se napíše zase. Jistě té povahy není písmo, jako jest stavení, aby tu na mí- stě stálo... Hle, jde ke všem všudy, doslane ho také chudý. Knihy k němu přijdou a do tvého domu ve- jdou, jen zacviňkej měšcem na ně, a doj některý groš za ně, hned je budeš mít u sebe, nikdy nepůjdou od tebe, leč je někdo zase mocí, odnese ve dne, v noci. Knihy. .. mají vždy pamět svou, by je i obnovovali, kolikrát přepisovali, vždyť pamálka jeho jména bývé slavná učiněna, kdo takové knihy složil, jako b z mrtvých vstal, ožil. Co bychom medle věděli těch, jež dávno zemřeli, kdo a co za lidi byli, kdy kdo aneb v kterou chvíli města, zámky zakládali rytířsky se chovali: kdyby o tom nic nepsali, ane byli tak nedbalí, jako vy, naši předkové, kteřížto věe takové nám věrně poznamenali, paměti toho nechati? Divná věc, lidé nynější jsou tak na to nedbalejší. neb za báseň písma mají, a na knihy málo dláj Jistě věc truchlá, žalostná, hrubiánská a necnostná, zvláště pánu velikému aneb člověku vzácnému, ber památky s světa sjíti, nikdy zpomínán nebýti ... A že pak knih spisování, vedle moudrých lidí zdání, pomocí se na věčné časy a nesmrtelnost přináší: pro- tož i ty a ty nezahálej, za kamy se vždy noválej, ale předně živ jsa cnostně, potom piš, by bylo sprost- ně, vydávej knihy a rýmuj, budeš taky tovaryš můj. Tady zachováš své jméno, že nebude zahlazeno, ný- brž v paměti zůstane, dokud toha věku slane! Pak-li sám neumíš psáti, aneb se v to nechceš dáti, mě alespoň k tomu jiné, ať tvá památka nezhyne. Což někdy připíší tobě, ty to příjmi vděčně k sobě, a hled se jim odplatili, nedej jim na tom ztratiti. Ty pak, což tak vděčně přijmeš, dobrým lidem v známost vejdeš, dobré slovo získáš, najdeš. Bys pak umřel, živ vždy budeš, věčně cti, památky dojdeš

Č. Zíbrt

Zemřelí v Praze.

Dne 30. ledna 1909: Jelínek Jan, syn obuv níka, 8 neděl, 482-I. Čelakovská Marie, učitelka, 35 roků, 1787-II. Chvojková Josefa, manž. soukromníka. 65 roků, 573-II. Zokosová Antonie, manž. domovníka, 63 roky, 1624-II. Zeman Jirí, syn obchodníka, 414 roku, 1709-II. Korsa Gustav, syn dozorce, 1/4 roku. 102-IV. Hromádko Leopold, býv. naddozorce, 78 roků, 535-VII. — U Milosrdných sester: Fišerová Josefa, soukromnice, 74 roky. Hlaváčková Josefa, vdova po zedníku, 68 roků. — V měst. choro- binci: Miková Marie, 65 roků. — Ve všecbec- né nem ocnici: Cedl Eduard, číšník, 30 roků. Hally Augustin, 73 roky. Kafková Marie, manž. horníka, 32 roky. Koukal Jan, obuvník, 72 roky. Laurentová Antonie, vdova, 57 roků. Nindlová Kateřina, vdova po kloboučníku, 53 roky. Prokopová Aloisie, sou- kromnice, 42 roky. Dne 31. ledna 1902: Badoušek Václav, sy domovníka, 6 roků, 561-II. Batovcová Gabriela, chot cís. rady, 59 roků, 729-II. Kraslová Josefa, soukron- nice, 67 roků, 521-II. Kirchner Robert, maj. demu, 71 rok. 1332-II. Pech Rudolf, školník v. v., 71 rok, 447-VIII. — U Milosrdných sester: Heverová Terezie, včova po dlaždiči, 92 roky. Valtrová Antonie, vdova po tkalci, 64 roky. — V měst. chudc- binci: Pabstová Marie, vdova po setníku, 75 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Gärtner Jan, býv. strojník. 69 roků. Grůnner Alois, c. k. oficiál v. v., C4 roky. Krček Eduard, trestanec, 49 roků. P- vlik Václav, nádenník, 49 roků. Plansker Adolí, cu- krář, 64 roky

Hlasy z obecenstva. Modní dům Mořie Schiller v Praze, Na příkopě. »Bilý týlen«, který těší se značné oblibě obecenstva, potrvá až do soboty dne 13. t. m. Denně od 4 do 6 hodin odpol. koná se promenádní koncerl.

Denní oznamovatel na neděli, 7 února. Den od začátku roku 38., de konce roku 328. Východ slunce o 7. hod. 27 min. ráno, západ slunce o 5 hod. 1 m. odpol. — Vý- chod měsíce o 7 hod. 14 min. večer, západ měsíce o 8 hod. 43 min. ráno. Katoliků svátky: Roomualda op Evangeliků: Jafeta. Pravoslavných (25): Řehoře. Na pondělí 8. února. Den od začátku roku 39., de konce roku 337. Východ slunce o 7. hod. 26 min. ráno, západ slunce o 5. hod. 3 min. odpol. — Vý- chod měsíce o 8. hod. 20 min. večer, západ měsíce o 9. hod. 1 min. večer. Katolíků svátky: Jana z Mathy z. ř. Evangelíků: Šalomouna. Pravoslavných (26.): Xenofonta.

Meteorolepická pozorování na razhladni na Petřině 325 metrů nad mořem. Dne 5. a 6. února 1909. 9 h. več. 7 h. ráno 2 h. odp. Tlakoměr.. 720.2 724 3 7294. Teploměr C. + 4.1 + 0.4 + 1.9 Vlhko. ... 88 92 78 Oblcha ... zamračená zamračená Jz Sz zrz Stla větru silný silný ostrý Teplota nejvyšší ve stínu . . + 5-1 Teplota nejvyšší na slunci . . + 5.4 Teplota nejnížší ve slinu . . + Teplota nejnižší při zemi . . — 16 Slunce svítilo — hod. Prům. rychlost větru za hod : 49.5 km. Sražky v mm. 48.