#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 28. ledna 1904
#3
alto_textblock
#3
Číslo 28.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předplácí sei
v Praze v administraei
a měsí
na čtect lata . . . . 6 R —
s dvojí donšěbe
e mežeí
.. 50
na čv Iska
ve slislkách „ K 3ok
na něide .
P'ošton:
na čtvrt lela . . . . 9 K 60
s drojí zlsilkou
na a. . : k
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejit
ranní čislo o sobě . . . ra
vžpoles dnl
.. na 2h
Ve slislkách na venková:
raaní číslo. . . . . . . .
odpolední
. . . . . . . 5k
Inseráty
platí re hotové sapře.
Fředplaeení a inserty přijímá zdminl-
slrace v Hárianské ulici č. z.
Tam nscházejí se též redakce
tiskárna z ezpedice „ Národnich Listě“
Eakepisy se novraceji.
#9
alto_textblock
#9
Onešní číslo pro Prahu je o 10 síranách.
#10
alto_textblock
#10
Rub německé velikosti.
#11
alto_textblock
#11
Rokováním o polské otázce ve sněmovně
pruské a nedávným rokováním ve sněmovně fran-
couzské o vypovězení poslance Delsora francouz-
skými úřady posunuty opět více do popřed
vnitřní poměry v říši německé. Ukázalo se, že
německý obr, jenž postupuje zdánlivě na všech
stranách v botách sedmimilových, doposud ne-
dovedl získat si obyvatelstva Elsas a Lotrink.
byť se sebe více snažil obnoviti v něm vědom
vlastní národní přibuznosti, a že ani na druhé
straně, ve Francii, nezacelila se palčivá rána.
odnětím obou provineií ji způsobená. Třeb
zdánlivě a formálně vláda francouzská vypově-
zení Delsora před sněmovnou nepatrnou většinou
dovedla uhájiti, přece jen řada řečníků proli-
vládních, téměř polovinu hlasů čítající menšina
sněmovní při hlasování o jednacím pořadu vládou
přijatém a čelné projevy časopisecké tu ml-
nější tu ostřejší — to vše hlásá všemu světu
»Francie nezapomněla, Francie doufá!«
Několikadenní zápas řečnický mezi poslane
polskými a zástupci bezohledného germanisují-
elho systému pruského neméně ostré světlo vrhá
na problematické úspěchy onoho umění politi-
ckého, jež nešetřilo ani set millionů marek na
osazování zemi polských německými osadníky
zakupování polské půdy, ani se neštítilo nej-
ošklivější brutality proti školním dílkám, aby
dosáhlo vítězství! Zakazování užívati polské řeči
ve spolkových shromážděních polských, přidržo
vání polských, německy nerozumějících vojlnů
k nejhrubším a nejopovrženějším pracím jsou
jen další ukázky prostředků — nejpokročilejšího
a nejvzdělanějšího národa! Přes to ještě jes
stejně daleko, ne-li dále, do onoho německého
ideále, aby z Poláků se stali »polsky« mluvicí,
ale německy smýšlející Prušáci.
Není nijakým tajemstvím, že nejen vláda
německá, ale všecky vlády vůbec nejvíce si na
tom dávají záležeti, aby takové vnitřní otázky,
jako jsou obě právě vzpomenuté, pokud možní
byly zastřeny před zraky širší veřejnosti; tvoříe
nepříjemné slabiny pro případ vnějších sporů,
a před těmi není ani Německo jisto. Vždy
i u nás v Rakousko-Uhersku, kde přece o vnitřní
spory nebývala nikdy nouze, a tudíž by se dala
předpokládati větší lhostejnost k posudkům
ciziny, každé přiložitosti se používá k osvěd-
čení, že těmilo spory moc a postavení soustát
na venek netrpí, ba tyto dny dokonce opatřena
byla panem Faurem-Lestévem v »Rev. polit.et
parlam.« stať, že »Čechové při případné srážn
trojspolku s dvojspolkem by nedovedli rozladi
ústrojí armády«, jako by toho snad podle zkuše-
ností s Maďary neuká cizina mohla se domýšleti.
V Německu však nemají jenom dosud stale
stejně palčivé otázky polskou a elsasko-lotrin-
skou, poslední leta ukázalá, že v něm následkem
prudkého rozvoje průmyslového nastalo i velm
důkladné zvrácení posavadních poměrů — mo
cenských. Staré, vládnoucí vrstvy, spočívajíe
na lesku rodovém a majetku latifundií pokládají
se za ohrožené vzrůstem kapitálu průmyslového
a obchodního; podobně v nižších třídách vzala
za své někdejší rovnováha, a sotva že vyrostlo
jedno pokolení v úspěších vítězství let 1866
1870, sotva mladá velmoc německá vítězství na
krvavých bojištích korunovala i vítězstvím v obora
mezinárodní soutěže hospodářské, již také po-
čalo vadnouti a opadávati lístí těchto hospodář-
ských a průmyslových vavřínů. Ani počátku no-
vého století nedočkal se tento rozmach, a již
byl nucen zastaviti svůj vítězný postup. Samy
vlády německé opět výstrahami upozorňovaly na
bližící se hospodářskou tiseň, jež propukla roku
1899. Od té doby, možno bez nadsazování říci.
nastala v úspěších Německa znatelná přestávka,
jež není dosud skončena.
#12
alto_textblock
#12
Snahy, uhájiti stůj co stůj dobytých posie
nutily vlády německé k novému a novému zbro
jení na zemi i na moři, ke zvyšování potřeb
říšských, k ústupkům politickým stranám, až
sami Němci po posledních volbách nuceni byli
doznati: nejsilnějšími stranami na říšském sněmu
jsou obě internacionály, červená a černá, so-
ciální demokracie a katolické centruml
Na venek se zatím Německo znepřátelilo
kde s kým v Evropě, v Americe i v Asii; ba, jest
pochybno, zdali se podaří vůbec ještě Německu
aby dospělo k obnově obchodních smluv se státy
na jejichž trhu německému průmyslu a obehodu
nejvíce záleží a bez nichž, nerceme další se
sílení hospodářské potence německé, ale ani za-
chování její nynější posice nedá se mysliti.
Jako pro všecku Evropu, tak jest pro Ně-
mecko v tomto ohledu budoucnost dosud zastřena
dosti hustou rouškou.
Naši domácí Němci i jejich bezpodmínečn
obdivovatelé potřebují ovšem pro vlastní, místn
cíle hodně silného, rozkročeného a svalnatého
strýčka, aby nám — ostatním „národnostem
— hodně mohli ztrpčovati nejen každý ždibe
práva, ale i každé sousto chleba vezdejšího. Ji
nak jest tomu v Německu samém.
Tam jsou přečetní nejen jednotlivci, ale
i celé strany, kteréž nezavírají oči i před sla-
bými stránkami sjednoceného Německa. Vědom
toto proniká čím dále tím hlouběji i do německé
armády, jak dokazuje nejen příslušná literatura
ale i všecky ony výstřelky brutální její discipliny
Tyto dny kterýsi londýnský sudí doložil v roz-
sudku, vyneseném pro týrání zvířat — že to ne
jsou němečti rekruti, aby se s nimi mohlo tal
nakládati ...
Zvláště nyní, kdy panující císař německý
dosáhl 45. r. svého věku, naskytá se německým
časopisům vhodná příležitost, porozhlednouti se
po Německu. A podivno! Shledáváme se v úva-
hách jejich s nápadným porovnáním: vzrůstu
Pruska za Bedřicha II. a náhlého jeho úpadku,a
vzrůstu nynějšího Německa — jenom zvětšeného
Pruska — s úkoly stejně přepjatě vytýčenými.
Tak čteme na př. v berlínském „Morgen-
postu“: Císaři jsou až příliš dobře známy protivy
mezi hmotnými zájmy národů středoevropských
a nesmiřitelné jejich náklonnosti, pocity, a proto
nemůže se oddati illusi — byť sebe pozdějšího
— hohenzollerovského světového císařství
Německo jest, jako po dobu colých svých dějin
předmětem nepřátelství všech svých sou-
sedů. Opravdového přitele nemá. Jako dříve vý-
pravami vojenskými, tak má nyní býti zničeno
hospodářským osamocením. Řekněme místo Ně-
mecko — Prusko, a nejsme na tom lépe než
v době Bedřicha Velkého. Týž předvídal ve svých
pozdějších létech katastrofu, jež nadešla potom
za 20 let.
Zatím ovšem úsilí, průmysl, vojenská a ho-
spodářská výzbroj obrovsky vzrostly u všech
kulturních národů — ale stalo se v témž poměru
výhodnějším postavení Německa k ostatním vel-
mocem? Německo zůstává zemí veliké chuti,
domácí trh nás stále ještě nedovede uživiti;
osad, způsobilých k zasídlení, nemáme. Naše
vyhlídky jsou temné, uzavrou-li ostatní země
své hranice našemu vývozu, a jak se podobá,
dají-li si od nás i naši přátelé zakoupiti své
mírné chování hospodářskými prospěchy, jež
jsou pro nás těžkou pokutou. Neklamme se
Německu nastává světová válka — jež nebude
proto méně nelitostná, že se bude bojovati cel-
ními sazbami a v celních uniformách.
#13
alto_textblock
#13
Delegace.
#14
alto_textblock
#14
Z Vídně, 27. ledna. (C.-B.)
#15
alto_textblock
#15
Rozpočtový výbor rakouský vyslech
Šusteršičovu zprávu o úvěru okupační m.
Ministr Burian odpověděl během debaty na různé
podněty a dotazy: na Syivestrův dotaz, bylo-li sdě-
leno bosenské správě přání uherské vlády, by do-
bojsko sarajevská trať byla normálně-kolejní, že se
tak nestalo, a také neví, chová-li se takové přání
#16
alto_textblock
#16
vůbec. Ostatně není na jeho uskutečnění zatím ani
pomyšlení — pro velké výlohy. Na trati bugojinsko-
aržanské zavede se po zkušenostech v Bosně systém
smíšený. Na dotaz po rozvržení záruky za bosenské
dráhy, praví, že třeba nejprv objasniti pojem záruky.
Dosavadní nebyly skutečné a formální. Rozumí se
samo sebou, že obě vlády ručí za případné finanční
závazky zabraných zemí, vyplývající ze železničních
staveb i za jiné povinnosti, kdyby jim Bosna vyho-
věti s to nebyla. Avšak mimo tyto všeobecné zá-
vazky určitých garancií nepřevzalo se. V jaké formě
a působnosti obě části říše mají záruky zjednati
jest otázkou budoucnosti, již nebude řešiti říšský
ministr financí, ale obě vlády.
Ministr uvažuje zevrubně o konversi a prohlašuje
k případu uvedenému delegálem Tollingrem (stran pře
stoupení ke katolické církvi), že výčitky činěné civil
nímu adaltu, bar. Kučeroví, jsou zcela bezdůvodně
neboť on dbá pouze o zachování zákona. Není pravda,
že (bar. Kučera) chová se nepřátelsky ke katolický
kruhům,
Děkuje delegátu dru. Kramářovi za jeho uznalá
slova o pravoslavné samosprávě a poznamenává, že
neobává se v Bosně porušení národního smýšlení
jehož zákonný svobodný vývoj je zabezpečen. Za
hraničné poměry nemohou působiti přítažně na bosen-
ské obyvatelstvo. O mlhavých aspiracích jednotliveů
může říci totéž, co delegát dr. Kramář v plenární
schůzi. Pochybuje, že by zabrané země zatoužily po
minulosti. Je-li však nějaká nespokojenost v naděj
na lepší budoucnost, nejen že ji přejeme bosen-
skému obyvalelstvu, ale přispějeme k její uskutečnění
a rádi bychom, aby záhy přišel čas, kdy bude moc
bez závisti se poblížeti na osud svých soukmenovců
mimo Bosnu. (Pochvala.)
Referentská zpráva byla potom verifikována
výbor usnesl se navrhnouti delegaci, aby odevzdala
říšskému ministerstvu financí některé petice v lesni-
ckých záležitostech, by je měla na zřeteli.
Rel. Pergelt referoval o námořním rozpočtu, odů-
vodňoval I. lhůtu 200.000 K na stavbu obrněnc
»Ce, náhradníka za fregatu »Novaru«. Konstatoval,
že námořnický sbor rozmnožen zcela ústavně, nebol
mužstvo vzato ze schváleného, braneckého kontin-
gentu. Dále pojednal o míssijních lodích, o stavu
ozbrojení dunajského loďstva.
Na Bsernreitherův dotaz konstatoval, že cizo-
zemských dodávek ubývá a i hrubá děla, jež se do-
posud objednávala výhradně u Kruppa, vyrábějí s
nyní plzeňskou firmou Škodovou. Pro vojenské lodi
zvlášť minonosky, objednává se anglické uhlí pro
svou větší výhřevnost a proto, že zaujímá menši
prostor. Mimo to dovážejí se z ciziny střelná ba-
vina a j., patentované, v tuzemsku nevyráběné stroje
a nástroje ostatek, rozdělen v poměru 65 : 35 na ob
polovice říše, uhražuje se v tuzemsku. O proviant
je dodavací smlouva, platná do r. 1905, avšak na r-
ferentův podnět osnešeno, aby od r. 1906 lodi v
službě převzaly zasobování do své správy, takže
již napřesrok vyplšou se vojenské dodávky. Zmiňuje
se uznale o přílomném námořním veliteli, jenž ne
dbaje těžké ztráty, kterou utrpěl úmrtím své choti
dostavil se do výboru, čím osvědčil na novo svou
zimničnou harlivost, jež zasluhuje uznání delegace
(Pochvala.) Doporučuje námořní rozpočet
Námořní velitel bar. Spaun odpovídá na Tollin
gerův dotaz po víně a mléčných výrobcích, že vín
pro posádky lodí ve službě musí se brát od zásob
ních kontrahentů z tuzenska a to z Dalmacie
z mlékařských výrobků jde pouze o sýr, avšak pr
lodě ve službě musí se bráti pouze aýr hollandiký
jenž vydrží na delších mořských cestách.
Na dotaz téhož delegáta, hodí-li se k výrob
námořských děl líp ocel nebo bronz, poznamenává
že v době, kdy se námořská děla zaváděla, olázka
materiálu pro nová polní děla nebyla ještě rozřešena
Při použilí ocele záleží na tíži, protože děly ne
pevnině pobybují vojáci a tu záleží na každém kilo
gramu, dále také na tom, že u všech námořskýel
děl je klínová závora, u bronzových děl pak jsou
systemisovány závory jiné.
Na dotaz del. dra. Kramáře po zbroji budoucíel
lodí vojenská správa není s to odpověděti, protože
dosud nepodány ani návrhy, takže teprv až ustanov
se rozměry lodi bude možno ustanovit, jakými děly
se vyzbrojí.
Vojenské námořnictvo pokračuje v pokusee
k zavedení vzdušné (bezdrátové) telegrafie a sleduj
příslušné pokroky s velkým zájmem. Při volbě sy-
stému musí se dbáti našich zvláštních poměrů
neboť v našem vojenském námořnictvu nežáleží tak
na dosažení velkých vzdáleností jako na úplně bez-
pečné korrespondenci. Ostatně docililo se na vzdále-
nost více než 60 mořských mil dobrých výsledků
O ponorných lodech je nesnadno vysloviti se
v nynějším jejich vývoji, neboť všecky státy, kde
takové lodi staví, zachovávají dosažené výsledky
v největším tajemství. Avšak i opatření lakých lodi
pro naše vojenské loďstvo bylo by spojeno s velkým
nákladem, jenž by velice rozmnožil námořní roz-
počet. Ostatně je celá věc ve stadiu pokusů a teprv
v pozdější době bude možný posítivný úsudek o upo-
třebnosti těchto lodí.
#17
alto_textblock
#17
Na Baernreitherův dotaz, pokud námořní správa
zaměslnává tuzemský průmysl stavbou lodí, jich část
a výzbroji, předkládá baron Spaun výkaz věcí, jež
se berou z tuzemska.
Námořní rozpočet řádný i mimořádný byl přija
a povoleny také dodatečné úvěry.
Příští plenární schůze rakouské delegace po-
ložena na středu 3. února.
Na jednacím pořadu jsou zprávy rozpočtového
výboru 1. o mlmořádném vojenském rozpočtu n
rok 1904 pro komanda, vojsko a ústavy v zabranýc
zemích; 2. o rozpodtu společného ministerstva finane
na rok 1904: 3. o rozpočtu společné vrchní účtárny
pro rok 1904; 4. o dodalečném úvěru k řádnéme
rozpočtu kap. 4. účetní kontroly pro rok 1903 ;
o účetní závěrce společných výdajů a příjmů rakou
sko-uherské říše pro r. 1901.
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničně.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 27. ledna.
#20
alto_textblock
#20
Němci v Rusku bojkotují Rusy.
Německá strana v Jurjevě vyzývá ve svém
orgáně »Nordlievländische Zeitungu« Němce k
bojkotu 160 ruských a estonských obchodů
několika lékařů. Bojkot nezůstává omezen na
Jurjev, nýbrž rozšiřuje se i po venkově Eston-
ska. Bojí tomu přidává se velký význam, pro-
tože na straně německé vedou jej nejfanatič-
tější a nejzkušenější mužové. Bojkot jest od-
povědí Němců za porážku, kterou jim při po
sledních volbách do jurjevského městského za-
stupitelstva způsobili Estové. Městské zastupi
telstvo skládá se z 19 členů, a všech těchto
19 míst obdrželi Estové, opření o Rusy. Tím
byla zadána Němcům citelná rána, jež má za
následek ochabování německého vlivu na celém
#21
alto_textblock
#21
Baltě.
#22
alto_textblock
#22
K povstání v německé osadě africké.
#23
alto_textblock
#23
Jihoafrický dopisovatel »Pall Mall Gazstty«
sděluje, že Bondelswartové původně vzbouřili se
jen proti Němcům, od té doby ale po-
vstání obrátilo se proti všem bělochům. Tak
bývá vždy, že ve vřavě válečné směšují se pak
vinní i nevinní. Ostatně nedíme tím, že ve vy
kořisťování domorodců zúčastněni byli jen Němei.
také Angličané, Holanďané ano i Portugalcí vte
příčině závodili a závodí s nimi. Skutečně sdě
luje se, že vedle německé hlídky pobity byly
též i ženy a děti tří nejstarších holandskýeh
osadníků. Takových ukrutnosti, žel! lze v po-
vstání nynějším, kdy brutálnost surovostí se
oplácí, očekávati ještě celou řadu. Po zmí
něném povstání Bondelswartů následovala zatím
— jak čtenáři jest povědomo — vzpoura i dal
šíchkmenů Hererů a Damarů.
Ze stanie německých ohroženy jsou nej-
více Vindhuk, kdež posádka 252 mužů ob-
klopena jest 5000 Herery a Ohohandža
Z ochranného vojenského sboru osady o 4 set
ninách a 1015 mužích (mezi nimiž 182 domo-
rodců), první setnina i se štábem jest ve V ind-
huku, druhá setnina vedením guvernéra plu-
kovníka Leutweina jest na pochodu z jihu
k Vindhuku. Část posádky — asi 100 mužů
— hájí tu kamennou tvrz, jež se nalézá upro-
střed Vindhuku, kterýž jest ostatně místem velm
rozlehlým a v němž dosti domů jest z kamen
staveno. Mimo blízké vísky na severu a východu
rozkládá se kol místa rovina. Asi půl hodiny od
hlavní stanice rozkládá se Malý Vindhuk, k jehož
obraně slouží massivní věž.
#24
alto_textblock
#24
Osadní úřad v Německu.
#25
alto_textblock
#25
V Berlině proslýchá se, že ředitel osadního
úřadu německého Stübel podal žádost za pro
puštěnou následkem škrtnnti některých položek
jež v rozpočtu osadním rozpočtový výbor říš-
ského sněmu německého provedl. Mimo to při-
spěly prý k odstupu jeho poměry v osadě jiho
africké.
#26
alto_textblock
#26
Loubet do Říma.
Návštěva Loubetova v Římě stanovena jest
definitivně na 6. duben. Trvati bude tři dny.
#27
alto_textblock
#27
Král saský.
#28
alto_textblock
#28
Zdravotní stav krále Jiřího, jenž se dnes
z Berlína vrátil, zhoršil se tak, že všeliké cesty
jeho zamýšlené jsou odročeny. Král trpí prý
zkornatěním cév.
#29
alto_textblock
#29
Proli arcibiskupu Nozaledovi
#30
alto_textblock
#30
Ve španělské sněmovně poslanecké podal
liberální straně Romanones návrh, aby byla vláda
pokárána pro jmenování pověstného Nozaledy
arcibiskupem ve Valeneii. Hájil návrh svůj ve
skvělé řeči, v níž odsoudil postup vlády ve věci
té se stanoviska politického, náboženského
i právního. Ministerský předseda Maura od-
pověděl řečí velmi zpálečnickou, v níž velebil
Nozaledu a činnost mnichů, z jichž řad Noza-
leda vyšel, vůbec. Opposice proti tomu prudce
protestovala. Návrh na pokárání vlády byl ale
na konec 128 hlasy proti 70 zamitnut.
#32
alto_textblock
#32
Francie a Italie.
#33
alto_textblock
#33
Po allianci s Ruskem, nedávném sblížení
s Anglií hledá Francie přátelskou dohodu is
Italií, s kterou měla republika dosti napjatý
poměr. Zdá se, že Francie všude hledá mír,
oporu a pomoc nebo aspoň zachování neutrality
pro případ budoucího konfliktu se svým od-
věkým nepřitelem Německem.
Sympatie, vyměněné mezi Paříží a Lon-
dýnem, došly všeobecného souhlasu i v kruzích
nejvlastenečtějších. Hledání spojenectví s Italii
má méně všeobecné přízně. Mnozí politikové
obávají se, že italská irredenta může být Francii
stejně nepohodlna jako Rakousku. Proč by se
neměli Italové stejně energicky domáhati Kor-
siky, Nizzy nebo Savojska jako Terstu a Tri-
dentu? A pak Italie je příliš intimně spojena
s Německem, s troj-polkem a její přátelství
k Francii přes všecky velké tradice latinské
nelze bráti zvlášté upřímně.
Otázkou poměru Francie a Italie, jako
i zájmem obou států na Středozemním moři
zabývá se právě nám zaslaná kniha mladého
publicisty francouzského pana René Pinona:
»L empire de la Měditerranée « (Paříž, Perrin
Co.). Pan Pinon je znám jako spolupracovník
»Revue des Deux Mondes« a jako autor cenné
knihy: »La Chine qui s' ouvre« (Olevírající se
Čina), které nynější události na dálném východě
dodávají značné časovosti.
Ve své nové knize: »Císařství středozemní«,
velmi obsáhlé, opatřené několika mapami, studuje
Pihon otázky politické, jež mají rozhodnouti
o tom, kdo převezme vládu Středozemního
moře, zdali Francie neb Ilalie. Sem spadají zá-
ležitosti Marokka, Tunisu, Pirotu, Figuigu, Tri-
polisu, Bizerty, Malty i Gibraltaru a všem věnuje
autor podrobné a zajímavé kapitoly
René Pinon, jenž patří k té mladé brillantní
generaci francouzských politiků a publicistů, roz-
šiřujících zájem Francie za hranice, z nichž
pro nás Čechy nejvíce významu mají pp. Chéra-
dame a René Henry, chce ukázati ve své knize
rozkvět Francie, vládnoucí na obou březích zá-
padního Středozemního moře, chce určiti místo
jež má zaujímati její moc v severní Africe
v ekonomii jejího života národního, chce posu-
zvati rivalisující mocnosti, které s Francil se prou
o nadvládu nad mořem Středozemním a konečně
chce definovati hru politických a hospodářských
interessů zde se křížujících. Program díla je
velmi široký. Mladý autor dostál ovšem úkolu
velmi zdárně. S odvahou a bystrosti posuzuje
těžké problémy politické, jsa vyzbrojen důklad-
nými studiemi a zkušenostmi cestovatele a pozo-
rovatele.
#34
alto_textblock
#34
FEUILLETON.
#35
alto_textblock
#35
—a.
#36
alto_textblock
#36
V Praze, 27. ledna.
Druhého dne zase jsem seděl ve své ho
spůdce v koutě a v příjemném pološeru. Ho-
stinskému byly nápadny mé výslechy a poně
vadž mne neznal a o mém stavu a zaměstnání
neměl potuchy, pohlížel na mne, jak jsem velmi
dobře pozoroval, tentokráte velmi nedůvěřivě.
Při tom se choval, jak jsem postřehl, tak jakoby
mi byl tuze rád něco řekl, ale jakoby se
toho bál.
Když opět tak jednou kolem mne se točil
oslovil jsem jej aspoň:
»Přejete si snad něčeho?
Pozoroval jsem, jak se drobet zakuckal
konečně z něho vylezla slova:
»Pán ráčí být úřadníkem? Není-liž pravda,
tam z direkce ?e
Zalekl jsem se, doznám se k tomu, poně-
vadž jsem neměl tušení o tom, jak snadno do-
stati se může člověk v podezření, že zabývá se
věcmi, které jej ve společnosti valně nedoporu-
čují. Chtěl jsem již odejíti, však rozmyslil jsem
si věc a rozhodl se zůstati, obmysliv dříve hostin-
ského náležitým naučením, aby nesoudil přílis
ukvapeně.
Zatím otevřely se opět dvéře a do nich
vstoupila žena snědé pleti s černým vlasem
bodavým přímo okem.
Vyzval jsem ji, aby se na okamžik po-
sadila.
Neupejpala se ani dost málo, naopak tvá
řila se tak, jako bych jí byl chtěl pošeptat do
ucha nějakou pikantní anekdotu.
»Milostpán si přeje — — ?«
»Zvěděti, čím jste byla dříve a jakse
přihodilo, že nyní prodáváte po hostincích — —«
»Voňavky a mýdlo —« dodala. A pak
spustila: »Můj milý pane, věc není tak jedno-
#37
alto_textblock
#37
duchá. Nejsem sice ještě tak stará . . . Nu, co
byste hádal ?«
»Pětatřicet.«
»Sotva třicet. Bída a nouze člověka olu
puje o krásu« — prohodila a při tom se za-
řehtala. »Chcete-li tedy zvědět, jak se stalo, že
vytloukám nyní večer hospody, tedy vězte: Když
mně bylo patnáct let, prchla jsem z domova se
synem bohatého továrníka na blízku. Kde jsme
to všude byli a jak jsme žili! Dokud stačio
20 tisic, které můj milenec byl svému papínkovi
»vyfoukl« ze železného tresoru. Půldruhého roku
jsme tak jezdili. Bez cíle a směru, jen abychom
se dobře měli. Když peníze došly, vrátili jsmese
domů, milenec můj toliž k rodičům a já do Prahy
— domů, do Příbrami, kde měl můj přísný ote
slušný obchod, jsem se bála. Najala jsem si
byt a zastavila nejdříve šperky, jež jsem měla
a později šaty. Zatím zvěděl otec, kde se skrý
vám. Dojel si pro mne, doma mne zbil a pak
mne zapřáhl, že jsem více pracovati musila
hůře se měla, než poslední služka. Utekla jsem
po druhé. Bez gardevoby, bez peněz, bez pří
střeší, co měla jsem si počíti? Nezbylo mi nie
jiného, než jíti do — místa.«
Zamyslila se. A když zdálo se mi, že ne
chce více již vypravovati, pobídl jsem ji k tomu
»A co chcete ještě víc? Což si to ostatn
nedomyslíte? Víte, co jest to? Nevíte. Já ale
to vím. Vite, co to je, zapomínat v prostopášné
rozkoši nesnesitelnou bolest, jež vás nutí ve
mnohých okamžicích hlavou o zeď tlouci a bře
bíkem si ňadra drásat? Dlouho žila jsem ten
život hanby, ale najedla jsem se. Jednoho dne
mně ale řekli, že jsem bez půvabu již, abych
tedy šla. A já šla, prodávám zrovna tak špatné
parfumy, jaké jsem si druhdy kupovala, jenom
že při tom trpím hlad . . . . .«
A dala se do pláče, do upřímněho vzlyka-
vého pláče. Však rychle zase se vzpamatovala,
setřela slzy a již stála u druhého stolu sty
#38
alto_textblock
#38
pickým: »Neračte si přáti, milostpane, jemne
voňavky?« Hostinský vrtěl hlavou.
Po chvilce objevil se na prahu muž vy-
soké postavy, v černém — druhdy černém —
obleku, s rozířepanými dole spodky, s ušpině-
ným papírovým limcem a rovněž takovou ná-
prsenkou. Černé, rozeuchané vousy i vlasy,
bledý obličej, vyhaslý zrak nahoře a prasklé n
nártě boty, činil dojem člověka, jenž v nedo-
statku noclehu, potuluje se do posledního vlaku
na nádražích, potom se uchýli do nějaké noční
kavárničky, aby na konec vlezl do některého
kostela na rorate a tam se v někleré z postran
ních lavic aspoň dvě hodiny vyspal.
Vyňal z kapsy knížečku, usmolenou tak
jako byl sám a rozestřel před vás arch na jedné
straně černého papíru a nabídl se, že vystřihne
za deset krejearů vaši silhouettu. Svolíto. Bude
vypravovat mezi stříháním.
»Kde jste se tomu umění naučil ?«
»Prosím v Alžíru, v Orenu.«
»A kde jste se tam vzal?«
»Jsem, prosím, vysloužilý sergent u druhé
cizinecké legie, mluvím pěti jazyky a jestli jsem
do Čech zavítal, stalo se to pouze proto, že
nemohl jsem oddolati touze, spatřiti opět svou
vlast a několik neděl v ní pobýti. Jinak jsem
člověkem velikého světa. Ujišťuji vás, že bych
to mezi vámi zde nevydržel. Nemohu se do-
čkati, až mě z měho statečku v Flemenzu pošlou
opět nějaké peníze, abych hned druhým vlakem
vrátil se opět do Afriky.«
A zpozorovav, že tomu jeho statku v Fl
menzu nechci jaksi věřit, spustil znovu ze tře-
tiny česky, ze třetiny francouzsky, kdežto zbylou
třetinou podělil španělštinu, vlaštinu a dokone
i němčinu.
»Je suis un grand peintre! Můžete tomu
věřit či nemusíte. Mohl bych vám ale dokázat
že v každém ,Saloné“ mám nějaké dílo a po-
každé že jsem dosud sklidil uznání a zjevnou
#39
alto_textblock
#39
poctu.e
#40
alto_textblock
#40
»A proč nemalujete? Proč potulujete se
v noci po obskurních knajpách a tam tu svou
dovednost — umění to není — provozujete ?e
»Prolo, že jsem — Bohěme. Víle, co t
je? Fešák umělec, ale více fešák. Pracuje
lehce a volně, je z pravidla naturalistou, má
málo kdy penize, když ale je má, má je s ním
půl světa. Zejmena ale jeho maitressy.«
»A kterou navštěvoval jste akademii a jak
jste se dostal až na pevnínu africkou ?«
»Což je to tak daleko? Po železnici nej-
dříve, po lodi na to. Byl jsem děsně nemocen
když konal jsem tu cestu poprvé, ale v Alžíru
mne naučili, jak si pomoci. Půl litru sta
rého cognacu, do něho svařit trochu hřeblčků
a nového koření, především ale aleahadabry
To je arabský všeholék, jenž zhojí jakoukol
nemoc, nejlepší je ovšem proti souchotinám
rýmě a proti padoucnici . . . Prosím, obrázel
je hotový. Podal mi silhoueftu a skutečněse
podobal výstřižek obrysu mě hlavy. Za de-
setník práce ta stála. »Dal bych vám ješte
dva, kdybyste mi řekl, kdo byl vaším otcem.
a co jste dříve tropil, než jste se dostald
legie ?«
»A co je vám do toho? Zajeďte si pro
můj životopis do Flemenzu. Tedy na shleda
nou. Což toho neznáte? — tázal se, když
odešel, hostinský.«
Tatik jeho, mlynář, vyhrál velký los a konpi
si zaň panství. Syn stal se důstojníkem a když
otec za nedlouho zemřel, ujal se mladý důstojnik
pozůstalosti. Ve dvou letech byl s ní hotov. Dal
mu na vůli, buď se zastřelit, nebo kvitovat. Za-
mířil do Alžíru, odkud loni se vrátil. Pokusil se
dělati dluhy na svůj statek ve Flemenzu, poněvadž
ale mu nikdo nic nepůjčil, vystřihuje obrázky.
Nejmodernější »obchodník« naposledy.
Prodavač pohlednic. Svěží, mladý mužik.
téměř ještě hoch. Má plnou škatuli zboží, je
důkladně oblečen a činí dojem jisté spořádanosti.
»Pohlednice všeho druhu, krajiny, města,
#41
alto_textblock
#41
obrazy, staré i nové, hlavičky, květiny, genry .
černé i kolorované.«
»Pohlednic nemám té doby zapotřebí, ale
u košile zlomil se mi knofliček a zrovna u krku.
Takové knolličky nem ite ?«
»Ne, s sebou je nemám, však v okamžiku
budu s ními zde.«
A než mohl jsem se tomu opřít, byl mladý
muž ze dveři. Bohatě zásobený sklad pohledni
zatím ponechal u mne.
»Ochotný člověk,« připomenul hostinský.
Vrátiv se za malou chvili, přinesl mi, čeho
jsem si přál. Abych se mu nějak odměnil, koupil
jsem si od něho po pěti krejeařích tři pohlednice.
»Mladý muži!«
»Pán si přeje?«
»Koupím si ještě za korunu pohlednie,
řekněte mi, jakou jste měl minulost.«
»Dělal jsem to co vy.«
»Jak mám tomu rozumět?«
»Staral jsem se o jiné, na mistě o sebea
proto nemohl jsem nikam. Co vám do mé
minulosti? Kdybyste se chtěl plát čím chci být
a ne po tom, čim jsem byl. Řekl bych vám, že
chci jako podomkář vydělali tolik, abych najati
si mohl krám, nahromadit hodně peněz a stát
se boháčem. Jakou jsem měl minulost a čím
jsem byl? Hlupákem, který teprve nyní se pře-
svědčil, že krejear, jejž sobě vydělám, blažl
víc, než zlatka, vydělaná pro jiného. Přesvědčil
jsem se, že mnohem lépe, jako mladý začáteč-
ník s rancem do krámu se přistěhovat, než jako
starý bankrotář s rancem z krámu se stěhovat
a konečně jsem se učil znáti, že je-li na mně
co zlého, nesmím to lidem tajně o sobě povídat,
o to že se postarají sami a tomu dobrému, čím
bych se vynášel, že by beztoho nikdo ne-
uvěřil... Tak, můj pane.«
»A teď mi dejte za zlatku pohlednic.«
Těch dalších, co přišli do hospody, už jsem
se neptal,