ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a95fb0d0-7108-11dc-a176-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 41
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 28. ledna 1904
#3 alto_textblock #3
Číslo 28.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předplácí sei v Praze v administraei a měsí na čtect lata . . . . 6 R — s dvojí donšěbe e mežeí .. 50 na čv Iska ve slislkách „ K 3ok na něide . P'ošton: na čtvrt lela . . . . 9 K 60 s drojí zlsilkou na a. . : k
#5 alto_textblock #5
.
#6 alto_textblock #6
Nl
#7 alto_textblock #7
k
#8 alto_textblock #8
V drobném prodejit ranní čislo o sobě . . . ra vžpoles dnl .. na 2h Ve slislkách na venková: raaní číslo. . . . . . . . odpolední . . . . . . . 5k Inseráty platí re hotové sapře. Fředplaeení a inserty přijímá zdminl- slrace v Hárianské ulici č. z. Tam nscházejí se též redakce tiskárna z ezpedice „ Národnich Listě“ Eakepisy se novraceji.
#9 alto_textblock #9
Onešní číslo pro Prahu je o 10 síranách.
#10 alto_textblock #10
Rub německé velikosti.
#11 alto_textblock #11
Rokováním o polské otázce ve sněmovně pruské a nedávným rokováním ve sněmovně fran- couzské o vypovězení poslance Delsora francouz- skými úřady posunuty opět více do popřed vnitřní poměry v říši německé. Ukázalo se, že německý obr, jenž postupuje zdánlivě na všech stranách v botách sedmimilových, doposud ne- dovedl získat si obyvatelstva Elsas a Lotrink. byť se sebe více snažil obnoviti v něm vědom vlastní národní přibuznosti, a že ani na druhé straně, ve Francii, nezacelila se palčivá rána. odnětím obou provineií ji způsobená. Třeb zdánlivě a formálně vláda francouzská vypově- zení Delsora před sněmovnou nepatrnou většinou dovedla uhájiti, přece jen řada řečníků proli- vládních, téměř polovinu hlasů čítající menšina sněmovní při hlasování o jednacím pořadu vládou přijatém a čelné projevy časopisecké tu ml- nější tu ostřejší — to vše hlásá všemu světu »Francie nezapomněla, Francie doufá!« Několikadenní zápas řečnický mezi poslane polskými a zástupci bezohledného germanisují- elho systému pruského neméně ostré světlo vrhá na problematické úspěchy onoho umění politi- ckého, jež nešetřilo ani set millionů marek na osazování zemi polských německými osadníky zakupování polské půdy, ani se neštítilo nej- ošklivější brutality proti školním dílkám, aby dosáhlo vítězství! Zakazování užívati polské řeči ve spolkových shromážděních polských, přidržo vání polských, německy nerozumějících vojlnů k nejhrubším a nejopovrženějším pracím jsou jen další ukázky prostředků — nejpokročilejšího a nejvzdělanějšího národa! Přes to ještě jes stejně daleko, ne-li dále, do onoho německého ideále, aby z Poláků se stali »polsky« mluvicí, ale německy smýšlející Prušáci. Není nijakým tajemstvím, že nejen vláda německá, ale všecky vlády vůbec nejvíce si na tom dávají záležeti, aby takové vnitřní otázky, jako jsou obě právě vzpomenuté, pokud možní byly zastřeny před zraky širší veřejnosti; tvoříe nepříjemné slabiny pro případ vnějších sporů, a před těmi není ani Německo jisto. Vždy i u nás v Rakousko-Uhersku, kde přece o vnitřní spory nebývala nikdy nouze, a tudíž by se dala předpokládati větší lhostejnost k posudkům ciziny, každé přiložitosti se používá k osvěd- čení, že těmilo spory moc a postavení soustát na venek netrpí, ba tyto dny dokonce opatřena byla panem Faurem-Lestévem v »Rev. polit.et parlam.« stať, že »Čechové při případné srážn trojspolku s dvojspolkem by nedovedli rozladi ústrojí armády«, jako by toho snad podle zkuše- ností s Maďary neuká cizina mohla se domýšleti. V Německu však nemají jenom dosud stale stejně palčivé otázky polskou a elsasko-lotrin- skou, poslední leta ukázalá, že v něm následkem prudkého rozvoje průmyslového nastalo i velm důkladné zvrácení posavadních poměrů — mo cenských. Staré, vládnoucí vrstvy, spočívajíe na lesku rodovém a majetku latifundií pokládají se za ohrožené vzrůstem kapitálu průmyslového a obchodního; podobně v nižších třídách vzala za své někdejší rovnováha, a sotva že vyrostlo jedno pokolení v úspěších vítězství let 1866 1870, sotva mladá velmoc německá vítězství na krvavých bojištích korunovala i vítězstvím v obora mezinárodní soutěže hospodářské, již také po- čalo vadnouti a opadávati lístí těchto hospodář- ských a průmyslových vavřínů. Ani počátku no- vého století nedočkal se tento rozmach, a již byl nucen zastaviti svůj vítězný postup. Samy vlády německé opět výstrahami upozorňovaly na bližící se hospodářskou tiseň, jež propukla roku 1899. Od té doby, možno bez nadsazování říci. nastala v úspěších Německa znatelná přestávka, jež není dosud skončena.
#12 alto_textblock #12
Snahy, uhájiti stůj co stůj dobytých posie nutily vlády německé k novému a novému zbro jení na zemi i na moři, ke zvyšování potřeb říšských, k ústupkům politickým stranám, až sami Němci po posledních volbách nuceni byli doznati: nejsilnějšími stranami na říšském sněmu jsou obě internacionály, červená a černá, so- ciální demokracie a katolické centruml Na venek se zatím Německo znepřátelilo kde s kým v Evropě, v Americe i v Asii; ba, jest pochybno, zdali se podaří vůbec ještě Německu aby dospělo k obnově obchodních smluv se státy na jejichž trhu německému průmyslu a obehodu nejvíce záleží a bez nichž, nerceme další se sílení hospodářské potence německé, ale ani za- chování její nynější posice nedá se mysliti. Jako pro všecku Evropu, tak jest pro Ně- mecko v tomto ohledu budoucnost dosud zastřena dosti hustou rouškou. Naši domácí Němci i jejich bezpodmínečn obdivovatelé potřebují ovšem pro vlastní, místn cíle hodně silného, rozkročeného a svalnatého strýčka, aby nám — ostatním „národnostem — hodně mohli ztrpčovati nejen každý ždibe práva, ale i každé sousto chleba vezdejšího. Ji nak jest tomu v Německu samém. Tam jsou přečetní nejen jednotlivci, ale i celé strany, kteréž nezavírají oči i před sla- bými stránkami sjednoceného Německa. Vědom toto proniká čím dále tím hlouběji i do německé armády, jak dokazuje nejen příslušná literatura ale i všecky ony výstřelky brutální její discipliny Tyto dny kterýsi londýnský sudí doložil v roz- sudku, vyneseném pro týrání zvířat — že to ne jsou němečti rekruti, aby se s nimi mohlo tal nakládati ... Zvláště nyní, kdy panující císař německý dosáhl 45. r. svého věku, naskytá se německým časopisům vhodná příležitost, porozhlednouti se po Německu. A podivno! Shledáváme se v úva- hách jejich s nápadným porovnáním: vzrůstu Pruska za Bedřicha II. a náhlého jeho úpadku,a vzrůstu nynějšího Německa — jenom zvětšeného Pruska — s úkoly stejně přepjatě vytýčenými. Tak čteme na př. v berlínském „Morgen- postu“: Císaři jsou až příliš dobře známy protivy mezi hmotnými zájmy národů středoevropských a nesmiřitelné jejich náklonnosti, pocity, a proto nemůže se oddati illusi — byť sebe pozdějšího — hohenzollerovského světového císařství Německo jest, jako po dobu colých svých dějin předmětem nepřátelství všech svých sou- sedů. Opravdového přitele nemá. Jako dříve vý- pravami vojenskými, tak má nyní býti zničeno hospodářským osamocením. Řekněme místo Ně- mecko — Prusko, a nejsme na tom lépe než v době Bedřicha Velkého. Týž předvídal ve svých pozdějších létech katastrofu, jež nadešla potom za 20 let. Zatím ovšem úsilí, průmysl, vojenská a ho- spodářská výzbroj obrovsky vzrostly u všech kulturních národů — ale stalo se v témž poměru výhodnějším postavení Německa k ostatním vel- mocem? Německo zůstává zemí veliké chuti, domácí trh nás stále ještě nedovede uživiti; osad, způsobilých k zasídlení, nemáme. Naše vyhlídky jsou temné, uzavrou-li ostatní země své hranice našemu vývozu, a jak se podobá, dají-li si od nás i naši přátelé zakoupiti své mírné chování hospodářskými prospěchy, jež jsou pro nás těžkou pokutou. Neklamme se Německu nastává světová válka — jež nebude proto méně nelitostná, že se bude bojovati cel- ními sazbami a v celních uniformách.
#13 alto_textblock #13
Delegace.
#14 alto_textblock #14
Z Vídně, 27. ledna. (C.-B.)
#15 alto_textblock #15
Rozpočtový výbor rakouský vyslech Šusteršičovu zprávu o úvěru okupační m. Ministr Burian odpověděl během debaty na různé podněty a dotazy: na Syivestrův dotaz, bylo-li sdě- leno bosenské správě přání uherské vlády, by do- bojsko sarajevská trať byla normálně-kolejní, že se tak nestalo, a také neví, chová-li se takové přání
#16 alto_textblock #16
vůbec. Ostatně není na jeho uskutečnění zatím ani pomyšlení — pro velké výlohy. Na trati bugojinsko- aržanské zavede se po zkušenostech v Bosně systém smíšený. Na dotaz po rozvržení záruky za bosenské dráhy, praví, že třeba nejprv objasniti pojem záruky. Dosavadní nebyly skutečné a formální. Rozumí se samo sebou, že obě vlády ručí za případné finanční závazky zabraných zemí, vyplývající ze železničních staveb i za jiné povinnosti, kdyby jim Bosna vyho- věti s to nebyla. Avšak mimo tyto všeobecné zá- vazky určitých garancií nepřevzalo se. V jaké formě a působnosti obě části říše mají záruky zjednati jest otázkou budoucnosti, již nebude řešiti říšský ministr financí, ale obě vlády. Ministr uvažuje zevrubně o konversi a prohlašuje k případu uvedenému delegálem Tollingrem (stran pře stoupení ke katolické církvi), že výčitky činěné civil nímu adaltu, bar. Kučeroví, jsou zcela bezdůvodně neboť on dbá pouze o zachování zákona. Není pravda, že (bar. Kučera) chová se nepřátelsky ke katolický kruhům, Děkuje delegátu dru. Kramářovi za jeho uznalá slova o pravoslavné samosprávě a poznamenává, že neobává se v Bosně porušení národního smýšlení jehož zákonný svobodný vývoj je zabezpečen. Za hraničné poměry nemohou působiti přítažně na bosen- ské obyvatelstvo. O mlhavých aspiracích jednotliveů může říci totéž, co delegát dr. Kramář v plenární schůzi. Pochybuje, že by zabrané země zatoužily po minulosti. Je-li však nějaká nespokojenost v naděj na lepší budoucnost, nejen že ji přejeme bosen- skému obyvalelstvu, ale přispějeme k její uskutečnění a rádi bychom, aby záhy přišel čas, kdy bude moc bez závisti se poblížeti na osud svých soukmenovců mimo Bosnu. (Pochvala.) Referentská zpráva byla potom verifikována výbor usnesl se navrhnouti delegaci, aby odevzdala říšskému ministerstvu financí některé petice v lesni- ckých záležitostech, by je měla na zřeteli. Rel. Pergelt referoval o námořním rozpočtu, odů- vodňoval I. lhůtu 200.000 K na stavbu obrněnc »Ce, náhradníka za fregatu »Novaru«. Konstatoval, že námořnický sbor rozmnožen zcela ústavně, nebol mužstvo vzato ze schváleného, braneckého kontin- gentu. Dále pojednal o míssijních lodích, o stavu ozbrojení dunajského loďstva. Na Bsernreitherův dotaz konstatoval, že cizo- zemských dodávek ubývá a i hrubá děla, jež se do- posud objednávala výhradně u Kruppa, vyrábějí s nyní plzeňskou firmou Škodovou. Pro vojenské lodi zvlášť minonosky, objednává se anglické uhlí pro svou větší výhřevnost a proto, že zaujímá menši prostor. Mimo to dovážejí se z ciziny střelná ba- vina a j., patentované, v tuzemsku nevyráběné stroje a nástroje ostatek, rozdělen v poměru 65 : 35 na ob polovice říše, uhražuje se v tuzemsku. O proviant je dodavací smlouva, platná do r. 1905, avšak na r- ferentův podnět osnešeno, aby od r. 1906 lodi v službě převzaly zasobování do své správy, takže již napřesrok vyplšou se vojenské dodávky. Zmiňuje se uznale o přílomném námořním veliteli, jenž ne dbaje těžké ztráty, kterou utrpěl úmrtím své choti dostavil se do výboru, čím osvědčil na novo svou zimničnou harlivost, jež zasluhuje uznání delegace (Pochvala.) Doporučuje námořní rozpočet Námořní velitel bar. Spaun odpovídá na Tollin gerův dotaz po víně a mléčných výrobcích, že vín pro posádky lodí ve službě musí se brát od zásob ních kontrahentů z tuzenska a to z Dalmacie z mlékařských výrobků jde pouze o sýr, avšak pr lodě ve službě musí se bráti pouze aýr hollandiký jenž vydrží na delších mořských cestách. Na dotaz téhož delegáta, hodí-li se k výrob námořských děl líp ocel nebo bronz, poznamenává že v době, kdy se námořská děla zaváděla, olázka materiálu pro nová polní děla nebyla ještě rozřešena Při použilí ocele záleží na tíži, protože děly ne pevnině pobybují vojáci a tu záleží na každém kilo gramu, dále také na tom, že u všech námořskýel děl je klínová závora, u bronzových děl pak jsou systemisovány závory jiné. Na dotaz del. dra. Kramáře po zbroji budoucíel lodí vojenská správa není s to odpověděti, protože dosud nepodány ani návrhy, takže teprv až ustanov se rozměry lodi bude možno ustanovit, jakými děly se vyzbrojí. Vojenské námořnictvo pokračuje v pokusee k zavedení vzdušné (bezdrátové) telegrafie a sleduj příslušné pokroky s velkým zájmem. Při volbě sy- stému musí se dbáti našich zvláštních poměrů neboť v našem vojenském námořnictvu nežáleží tak na dosažení velkých vzdáleností jako na úplně bez- pečné korrespondenci. Ostatně docililo se na vzdále- nost více než 60 mořských mil dobrých výsledků O ponorných lodech je nesnadno vysloviti se v nynějším jejich vývoji, neboť všecky státy, kde takové lodi staví, zachovávají dosažené výsledky v největším tajemství. Avšak i opatření lakých lodi pro naše vojenské loďstvo bylo by spojeno s velkým nákladem, jenž by velice rozmnožil námořní roz- počet. Ostatně je celá věc ve stadiu pokusů a teprv v pozdější době bude možný posítivný úsudek o upo- třebnosti těchto lodí.
#17 alto_textblock #17
Na Baernreitherův dotaz, pokud námořní správa zaměslnává tuzemský průmysl stavbou lodí, jich část a výzbroji, předkládá baron Spaun výkaz věcí, jež se berou z tuzemska. Námořní rozpočet řádný i mimořádný byl přija a povoleny také dodatečné úvěry. Příští plenární schůze rakouské delegace po- ložena na středu 3. února. Na jednacím pořadu jsou zprávy rozpočtového výboru 1. o mlmořádném vojenském rozpočtu n rok 1904 pro komanda, vojsko a ústavy v zabranýc zemích; 2. o rozpodtu společného ministerstva finane na rok 1904: 3. o rozpočtu společné vrchní účtárny pro rok 1904; 4. o dodalečném úvěru k řádnéme rozpočtu kap. 4. účetní kontroly pro rok 1903 ; o účetní závěrce společných výdajů a příjmů rakou sko-uherské říše pro r. 1901.
#18 alto_textblock #18
Politické zprávy zahraničně.
#19 alto_textblock #19
V Praze, 27. ledna.
#20 alto_textblock #20
Němci v Rusku bojkotují Rusy. Německá strana v Jurjevě vyzývá ve svém orgáně »Nordlievländische Zeitungu« Němce k bojkotu 160 ruských a estonských obchodů několika lékařů. Bojkot nezůstává omezen na Jurjev, nýbrž rozšiřuje se i po venkově Eston- ska. Bojí tomu přidává se velký význam, pro- tože na straně německé vedou jej nejfanatič- tější a nejzkušenější mužové. Bojkot jest od- povědí Němců za porážku, kterou jim při po sledních volbách do jurjevského městského za- stupitelstva způsobili Estové. Městské zastupi telstvo skládá se z 19 členů, a všech těchto 19 míst obdrželi Estové, opření o Rusy. Tím byla zadána Němcům citelná rána, jež má za následek ochabování německého vlivu na celém
#21 alto_textblock #21
Baltě.
#22 alto_textblock #22
K povstání v německé osadě africké.
#23 alto_textblock #23
Jihoafrický dopisovatel »Pall Mall Gazstty« sděluje, že Bondelswartové původně vzbouřili se jen proti Němcům, od té doby ale po- vstání obrátilo se proti všem bělochům. Tak bývá vždy, že ve vřavě válečné směšují se pak vinní i nevinní. Ostatně nedíme tím, že ve vy kořisťování domorodců zúčastněni byli jen Němei. také Angličané, Holanďané ano i Portugalcí vte příčině závodili a závodí s nimi. Skutečně sdě luje se, že vedle německé hlídky pobity byly též i ženy a děti tří nejstarších holandskýeh osadníků. Takových ukrutnosti, žel! lze v po- vstání nynějším, kdy brutálnost surovostí se oplácí, očekávati ještě celou řadu. Po zmí něném povstání Bondelswartů následovala zatím — jak čtenáři jest povědomo — vzpoura i dal šíchkmenů Hererů a Damarů. Ze stanie německých ohroženy jsou nej- více Vindhuk, kdež posádka 252 mužů ob- klopena jest 5000 Herery a Ohohandža Z ochranného vojenského sboru osady o 4 set ninách a 1015 mužích (mezi nimiž 182 domo- rodců), první setnina i se štábem jest ve V ind- huku, druhá setnina vedením guvernéra plu- kovníka Leutweina jest na pochodu z jihu k Vindhuku. Část posádky — asi 100 mužů — hájí tu kamennou tvrz, jež se nalézá upro- střed Vindhuku, kterýž jest ostatně místem velm rozlehlým a v němž dosti domů jest z kamen staveno. Mimo blízké vísky na severu a východu rozkládá se kol místa rovina. Asi půl hodiny od hlavní stanice rozkládá se Malý Vindhuk, k jehož obraně slouží massivní věž.
#24 alto_textblock #24
Osadní úřad v Německu.
#25 alto_textblock #25
V Berlině proslýchá se, že ředitel osadního úřadu německého Stübel podal žádost za pro puštěnou následkem škrtnnti některých položek jež v rozpočtu osadním rozpočtový výbor říš- ského sněmu německého provedl. Mimo to při- spěly prý k odstupu jeho poměry v osadě jiho africké.
#26 alto_textblock #26
Loubet do Říma. Návštěva Loubetova v Římě stanovena jest definitivně na 6. duben. Trvati bude tři dny.
#27 alto_textblock #27
Král saský.
#28 alto_textblock #28
Zdravotní stav krále Jiřího, jenž se dnes z Berlína vrátil, zhoršil se tak, že všeliké cesty jeho zamýšlené jsou odročeny. Král trpí prý zkornatěním cév.
#29 alto_textblock #29
Proli arcibiskupu Nozaledovi
#30 alto_textblock #30
Ve španělské sněmovně poslanecké podal liberální straně Romanones návrh, aby byla vláda pokárána pro jmenování pověstného Nozaledy arcibiskupem ve Valeneii. Hájil návrh svůj ve skvělé řeči, v níž odsoudil postup vlády ve věci té se stanoviska politického, náboženského i právního. Ministerský předseda Maura od- pověděl řečí velmi zpálečnickou, v níž velebil Nozaledu a činnost mnichů, z jichž řad Noza- leda vyšel, vůbec. Opposice proti tomu prudce protestovala. Návrh na pokárání vlády byl ale na konec 128 hlasy proti 70 zamitnut.
#31 alto_textblock #31
*
#32 alto_textblock #32
Francie a Italie.
#33 alto_textblock #33
Po allianci s Ruskem, nedávném sblížení s Anglií hledá Francie přátelskou dohodu is Italií, s kterou měla republika dosti napjatý poměr. Zdá se, že Francie všude hledá mír, oporu a pomoc nebo aspoň zachování neutrality pro případ budoucího konfliktu se svým od- věkým nepřitelem Německem. Sympatie, vyměněné mezi Paříží a Lon- dýnem, došly všeobecného souhlasu i v kruzích nejvlastenečtějších. Hledání spojenectví s Italii má méně všeobecné přízně. Mnozí politikové obávají se, že italská irredenta může být Francii stejně nepohodlna jako Rakousku. Proč by se neměli Italové stejně energicky domáhati Kor- siky, Nizzy nebo Savojska jako Terstu a Tri- dentu? A pak Italie je příliš intimně spojena s Německem, s troj-polkem a její přátelství k Francii přes všecky velké tradice latinské nelze bráti zvlášté upřímně. Otázkou poměru Francie a Italie, jako i zájmem obou států na Středozemním moři zabývá se právě nám zaslaná kniha mladého publicisty francouzského pana René Pinona: »L empire de la Měditerranée « (Paříž, Perrin Co.). Pan Pinon je znám jako spolupracovník »Revue des Deux Mondes« a jako autor cenné knihy: »La Chine qui s' ouvre« (Olevírající se Čina), které nynější události na dálném východě dodávají značné časovosti. Ve své nové knize: »Císařství středozemní«, velmi obsáhlé, opatřené několika mapami, studuje Pihon otázky politické, jež mají rozhodnouti o tom, kdo převezme vládu Středozemního moře, zdali Francie neb Ilalie. Sem spadají zá- ležitosti Marokka, Tunisu, Pirotu, Figuigu, Tri- polisu, Bizerty, Malty i Gibraltaru a všem věnuje autor podrobné a zajímavé kapitoly René Pinon, jenž patří k té mladé brillantní generaci francouzských politiků a publicistů, roz- šiřujících zájem Francie za hranice, z nichž pro nás Čechy nejvíce významu mají pp. Chéra- dame a René Henry, chce ukázati ve své knize rozkvět Francie, vládnoucí na obou březích zá- padního Středozemního moře, chce určiti místo jež má zaujímati její moc v severní Africe v ekonomii jejího života národního, chce posu- zvati rivalisující mocnosti, které s Francil se prou o nadvládu nad mořem Středozemním a konečně chce definovati hru politických a hospodářských interessů zde se křížujících. Program díla je velmi široký. Mladý autor dostál ovšem úkolu velmi zdárně. S odvahou a bystrosti posuzuje těžké problémy politické, jsa vyzbrojen důklad- nými studiemi a zkušenostmi cestovatele a pozo- rovatele.
#34 alto_textblock #34
FEUILLETON.
#35 alto_textblock #35
—a.
#36 alto_textblock #36
V Praze, 27. ledna. Druhého dne zase jsem seděl ve své ho spůdce v koutě a v příjemném pološeru. Ho- stinskému byly nápadny mé výslechy a poně vadž mne neznal a o mém stavu a zaměstnání neměl potuchy, pohlížel na mne, jak jsem velmi dobře pozoroval, tentokráte velmi nedůvěřivě. Při tom se choval, jak jsem postřehl, tak jakoby mi byl tuze rád něco řekl, ale jakoby se toho bál. Když opět tak jednou kolem mne se točil oslovil jsem jej aspoň: »Přejete si snad něčeho? Pozoroval jsem, jak se drobet zakuckal konečně z něho vylezla slova: »Pán ráčí být úřadníkem? Není-liž pravda, tam z direkce ?e Zalekl jsem se, doznám se k tomu, poně- vadž jsem neměl tušení o tom, jak snadno do- stati se může člověk v podezření, že zabývá se věcmi, které jej ve společnosti valně nedoporu- čují. Chtěl jsem již odejíti, však rozmyslil jsem si věc a rozhodl se zůstati, obmysliv dříve hostin- ského náležitým naučením, aby nesoudil přílis ukvapeně. Zatím otevřely se opět dvéře a do nich vstoupila žena snědé pleti s černým vlasem bodavým přímo okem. Vyzval jsem ji, aby se na okamžik po- sadila. Neupejpala se ani dost málo, naopak tvá řila se tak, jako bych jí byl chtěl pošeptat do ucha nějakou pikantní anekdotu. »Milostpán si přeje — — ?« »Zvěděti, čím jste byla dříve a jakse přihodilo, že nyní prodáváte po hostincích — —« »Voňavky a mýdlo —« dodala. A pak spustila: »Můj milý pane, věc není tak jedno-
#37 alto_textblock #37
duchá. Nejsem sice ještě tak stará . . . Nu, co byste hádal ?« »Pětatřicet.« »Sotva třicet. Bída a nouze člověka olu puje o krásu« — prohodila a při tom se za- řehtala. »Chcete-li tedy zvědět, jak se stalo, že vytloukám nyní večer hospody, tedy vězte: Když mně bylo patnáct let, prchla jsem z domova se synem bohatého továrníka na blízku. Kde jsme to všude byli a jak jsme žili! Dokud stačio 20 tisic, které můj milenec byl svému papínkovi »vyfoukl« ze železného tresoru. Půldruhého roku jsme tak jezdili. Bez cíle a směru, jen abychom se dobře měli. Když peníze došly, vrátili jsmese domů, milenec můj toliž k rodičům a já do Prahy — domů, do Příbrami, kde měl můj přísný ote slušný obchod, jsem se bála. Najala jsem si byt a zastavila nejdříve šperky, jež jsem měla a později šaty. Zatím zvěděl otec, kde se skrý vám. Dojel si pro mne, doma mne zbil a pak mne zapřáhl, že jsem více pracovati musila hůře se měla, než poslední služka. Utekla jsem po druhé. Bez gardevoby, bez peněz, bez pří střeší, co měla jsem si počíti? Nezbylo mi nie jiného, než jíti do — místa.« Zamyslila se. A když zdálo se mi, že ne chce více již vypravovati, pobídl jsem ji k tomu »A co chcete ještě víc? Což si to ostatn nedomyslíte? Víte, co jest to? Nevíte. Já ale to vím. Vite, co to je, zapomínat v prostopášné rozkoši nesnesitelnou bolest, jež vás nutí ve mnohých okamžicích hlavou o zeď tlouci a bře bíkem si ňadra drásat? Dlouho žila jsem ten život hanby, ale najedla jsem se. Jednoho dne mně ale řekli, že jsem bez půvabu již, abych tedy šla. A já šla, prodávám zrovna tak špatné parfumy, jaké jsem si druhdy kupovala, jenom že při tom trpím hlad . . . . .« A dala se do pláče, do upřímněho vzlyka- vého pláče. Však rychle zase se vzpamatovala, setřela slzy a již stála u druhého stolu sty
#38 alto_textblock #38
pickým: »Neračte si přáti, milostpane, jemne voňavky?« Hostinský vrtěl hlavou. Po chvilce objevil se na prahu muž vy- soké postavy, v černém — druhdy černém — obleku, s rozířepanými dole spodky, s ušpině- ným papírovým limcem a rovněž takovou ná- prsenkou. Černé, rozeuchané vousy i vlasy, bledý obličej, vyhaslý zrak nahoře a prasklé n nártě boty, činil dojem člověka, jenž v nedo- statku noclehu, potuluje se do posledního vlaku na nádražích, potom se uchýli do nějaké noční kavárničky, aby na konec vlezl do některého kostela na rorate a tam se v někleré z postran ních lavic aspoň dvě hodiny vyspal. Vyňal z kapsy knížečku, usmolenou tak jako byl sám a rozestřel před vás arch na jedné straně černého papíru a nabídl se, že vystřihne za deset krejearů vaši silhouettu. Svolíto. Bude vypravovat mezi stříháním. »Kde jste se tomu umění naučil ?« »Prosím v Alžíru, v Orenu.« »A kde jste se tam vzal?« »Jsem, prosím, vysloužilý sergent u druhé cizinecké legie, mluvím pěti jazyky a jestli jsem do Čech zavítal, stalo se to pouze proto, že nemohl jsem oddolati touze, spatřiti opět svou vlast a několik neděl v ní pobýti. Jinak jsem člověkem velikého světa. Ujišťuji vás, že bych to mezi vámi zde nevydržel. Nemohu se do- čkati, až mě z měho statečku v Flemenzu pošlou opět nějaké peníze, abych hned druhým vlakem vrátil se opět do Afriky.« A zpozorovav, že tomu jeho statku v Fl menzu nechci jaksi věřit, spustil znovu ze tře- tiny česky, ze třetiny francouzsky, kdežto zbylou třetinou podělil španělštinu, vlaštinu a dokone i němčinu. »Je suis un grand peintre! Můžete tomu věřit či nemusíte. Mohl bych vám ale dokázat že v každém ,Saloné“ mám nějaké dílo a po- každé že jsem dosud sklidil uznání a zjevnou
#39 alto_textblock #39
poctu.e
#40 alto_textblock #40
»A proč nemalujete? Proč potulujete se v noci po obskurních knajpách a tam tu svou dovednost — umění to není — provozujete ?e »Prolo, že jsem — Bohěme. Víle, co t je? Fešák umělec, ale více fešák. Pracuje lehce a volně, je z pravidla naturalistou, má málo kdy penize, když ale je má, má je s ním půl světa. Zejmena ale jeho maitressy.« »A kterou navštěvoval jste akademii a jak jste se dostal až na pevnínu africkou ?« »Což je to tak daleko? Po železnici nej- dříve, po lodi na to. Byl jsem děsně nemocen když konal jsem tu cestu poprvé, ale v Alžíru mne naučili, jak si pomoci. Půl litru sta rého cognacu, do něho svařit trochu hřeblčků a nového koření, především ale aleahadabry To je arabský všeholék, jenž zhojí jakoukol nemoc, nejlepší je ovšem proti souchotinám rýmě a proti padoucnici . . . Prosím, obrázel je hotový. Podal mi silhoueftu a skutečněse podobal výstřižek obrysu mě hlavy. Za de- setník práce ta stála. »Dal bych vám ješte dva, kdybyste mi řekl, kdo byl vaším otcem. a co jste dříve tropil, než jste se dostald legie ?« »A co je vám do toho? Zajeďte si pro můj životopis do Flemenzu. Tedy na shleda nou. Což toho neznáte? — tázal se, když odešel, hostinský.« Tatik jeho, mlynář, vyhrál velký los a konpi si zaň panství. Syn stal se důstojníkem a když otec za nedlouho zemřel, ujal se mladý důstojnik pozůstalosti. Ve dvou letech byl s ní hotov. Dal mu na vůli, buď se zastřelit, nebo kvitovat. Za- mířil do Alžíru, odkud loni se vrátil. Pokusil se dělati dluhy na svůj statek ve Flemenzu, poněvadž ale mu nikdo nic nepůjčil, vystřihuje obrázky. Nejmodernější »obchodník« naposledy. Prodavač pohlednic. Svěží, mladý mužik. téměř ještě hoch. Má plnou škatuli zboží, je důkladně oblečen a činí dojem jisté spořádanosti. »Pohlednice všeho druhu, krajiny, města,
#41 alto_textblock #41
obrazy, staré i nové, hlavičky, květiny, genry . černé i kolorované.« »Pohlednic nemám té doby zapotřebí, ale u košile zlomil se mi knofliček a zrovna u krku. Takové knolličky nem ite ?« »Ne, s sebou je nemám, však v okamžiku budu s ními zde.« A než mohl jsem se tomu opřít, byl mladý muž ze dveři. Bohatě zásobený sklad pohledni zatím ponechal u mne. »Ochotný člověk,« připomenul hostinský. Vrátiv se za malou chvili, přinesl mi, čeho jsem si přál. Abych se mu nějak odměnil, koupil jsem si od něho po pěti krejeařích tři pohlednice. »Mladý muži!« »Pán si přeje?« »Koupím si ještě za korunu pohlednie, řekněte mi, jakou jste měl minulost.« »Dělal jsem to co vy.« »Jak mám tomu rozumět?« »Staral jsem se o jiné, na mistě o sebea proto nemohl jsem nikam. Co vám do mé minulosti? Kdybyste se chtěl plát čím chci být a ne po tom, čim jsem byl. Řekl bych vám, že chci jako podomkář vydělali tolik, abych najati si mohl krám, nahromadit hodně peněz a stát se boháčem. Jakou jsem měl minulost a čím jsem byl? Hlupákem, který teprve nyní se pře- svědčil, že krejear, jejž sobě vydělám, blažl víc, než zlatka, vydělaná pro jiného. Přesvědčil jsem se, že mnohem lépe, jako mladý začáteč- ník s rancem do krámu se přistěhovat, než jako starý bankrotář s rancem z krámu se stěhovat a konečně jsem se učil znáti, že je-li na mně co zlého, nesmím to lidem tajně o sobě povídat, o to že se postarají sami a tomu dobrému, čím bych se vynášel, že by beztoho nikdo ne- uvěřil... Tak, můj pane.« »A teď mi dejte za zlatku pohlednic.« Těch dalších, co přišli do hospody, už jsem se neptal,