Strana 2. Číslo 185.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 8. července 1900.

což prý asi bude příču, že Kolumbus svatořečen nebude. Pohlavár amerického kmene, jejž prý Španě- lové na půdě americké ponejprv natrefili, zvolal k nim: »Vy běloši jste sice mocnější nežli my, ale veliký duch tam nahoře bude vás trestati podle vaší viny.« Komu tedy náleží msta? Jedině Bohu. A Pru- sko samo má již tolik hříchů proti lidskosti na sobě, že ani ono pomstě Boží neujde. Ujímá-li se teď Německo protektorátu i nad katolickými mis- sionáři v Číně, pak tím špatně poslouží zájmům křesťanským.

Zprávy politické. V Praze, 7. července. K situaci. Bezvětří nynější vnitřněpolitické si- tuaci jeví se nejlépe v tom, že někteří ministři odjeli již na dovolenou. Ale předseda ministerstva dr. šl. Körber dlí dosud ve Vídni. Odebéře se během tohoto měsíce k císaři do Išlu, aby podal zprávu o celé řadě vládních agend. Pomýšlí-li dosud na oktroyování svých jazyko- vých zákonů čili nic, je dosud nezjištěno. Ale jest pravdě podobno, že měl li takový úmysl, od něho již nyní upustil. Ne snad ani tak následkem odporu se strany české, jako spíše následkem odporu se strany německé. Nejnověji ozval se rozhodně proti tomu posl. dr. Menger. Pravilť výslovně, jakmile dalo by se Rakousko na cestu oktrojírek, že ztracen byl by výsledek ústavního života za třetinu století odr. 1867 a ztracen byl by prý také právní základ, s ně- hož Němci odrazili útoky jako byly fundamentální články a jazyková nařízení hr. Badeniho. Pokud se týče jazykové otázky, pravil dr. Men- ger, nemůže býti pochybnosti, že jazykové právo u státních soudů a úřadů náleží v obor zákonodár- ství státního, úprava jazykových poměrů v úřadech samosprávných v obor zákonodárství zemského. Kdyby státní zákon jazykový jednou byl vydán, mohla by změna jeho státi se dvoutřetinovou většinou. Soudní dvůr, jehož nestranné sestavení by musilo býti vše- stranně zaručeno, rozhodoval by pak sporné otázky. Nebude dojista bez zajímavosti, pravíme-li, že posl. dr. Kathrein vyslovuje se právě ve svém orgánu »Tiroler Stimmen« pro zákonné ustanovení německé sprostředkovací řeči způsobem následujícím: Nyní se mnoho v Rakousku mluví o sprostředkovací řeči a také se nutnost její uznává. Jsou však naivní lidé, kteří se domnívají, že zákonné ustanovení sprostředkovací řeči jest zbytečné. A mají pravdu, byť byli dle názoru dra. Kathreina ještě nai- vnější, dokládáme my. Car Mikuláš odejel včera, provázen jsa velko- knížaty Míchajlem Nikolajevičem, dvorním ministrem a ministrem války do Cholmu (v gubernii lublin- ské), kde bude přítomen oslavě dvoustého výročí mo- skevského 65. tělesného pěšího pluku. Císař německý přibyl včera dopoledne ve tři čtvrti na 6 hod. na palubě lodi »Hohenzollern« do Kielu. Válečné lodi jej pozdravily vystřely, vypále- nými jemu na počest z děl. Porážka soc. demokratů v Německu. V okresu mühlhuzském zvolen byl právě po- slancem na říšský sněm většinou 10.000 hlasů průmy- slník Schlumberger proti kandidátu soc. demokracie Emmlovi. Volbata vzbuzuje v Německu pravou sen-

saci, poněvadž soc. demokraté vítězili v tom okresu již od r. 1870 a vždycky tamní mandát udrželi si značnými většinami. Možno z toho souditi, že také v Německu poznali již pravou podstatu soc. demokra- cie a že následkem toho počínají se obraceti k ní, jak toho ovšem zasluhuje plnou měrou, zády. Protest prince Petra Karaďorděviče. Princ Petr Karaďorděvič vydal dne 30. m. m. v Že- nevě protest proti vyloučení své rodiny z nápadnictví na trůn srbský. Praví v něm m. j.: »Můj nebožtík otec, kníže Alexandr Karaďorděvič, protestoval již v novinách proti nálezu bělehradského soudu ze dne 6. července 1868. Tímto nálezem tehdejší držitelé moci dopustili se nevýslovné nespravedlnosti na mé rodině. Nepřestali na tom, vyličovati mého otce jako zločince topčiderského: provedli svůj vandalismus do té míry, že následkem obžaloby té zmocnili se všech statků našich v Srbsku. Před dějinami protestuji proti tomuto nálezu. Dějiny rozhodnou nad nízkými a hanebnými pohnutkami tohoto chování oněch drži- telů moci. Doufám, že přijde doba, kdy zvítézí v Srbsku mně drahém spravedlnost a zákony. Jme- nem svým a veškerých svých přímých dědiců prote- stuji proti nálezu bělehradského soudu a proti kon- fiskaci našich statků. Protože tato nynější moje re- klamace připojuje se k reklamaci mého otce z roku 1879, protivím se následkům klatby, jejížto výsledkem bylo by, dáti oloupení mé rodiny jakési zákonné schválení.« Rumunská ela na turecké výrobky. Úřední list bukurešťský uveřejnil královský dekret, jímž se zvyšují dovozní cla na turecké výrobky ve smyslu článku 27. všeobecného tarifu. Dekretem sta- noví se současně ustanovení pro průvodové certifikáty na výrobky, pocházející ze všech jiných států, aby se nade vší pochybu zjistilo, že výrobky ony nejsou původu tureckého. Dekret nabyl platnosti dnešním dnem. Francouzská poslanecká sněmovna ko- nala včera schůzi, jež byla nad pomýšlení bouřlivá. Průbě její vylíčil nám sice krátce včera došlý te- legram, přece však slušno dodati ještě následující podrobnosti: Když president schůzi přerušil, povstal veliký hluk. Posl. Lassies volal s tribuny krajní levice; Jste zaprodán! Rozpoutal se divoký křik. Jistý poslanec ukazoval na Lassiesa a volal: Odejděte, Jidáši! Lassies ukazuje prstem na Waldeck- Rousseaua, jenž právě chtěl opustiti síň: Z de je Jidáš! Lassies opustil pak tribunu a se zaťatou pěstí se hnal na krajní levici. Tam ho popadlo pět nebo šest radikálních poslanců a škrtili ho. Pořadatelé měli co činiti, aby rváče roztrhli. Lassies se pak vrátil na tribunu. Lomoz ve sněmovně trval dále. Tu se vmísila do něho galerie. Obecenstvo křičelo do sálu dílem se přidávajíc k Lassiesovi, dílem jsouc proti němu. Dešlo k bitce na galerii, tak že musilo z ní býti obecenstvo vytlačeno. Poslanci zůstali ve sněmovně, kde bylo pokračováno v lomozných vý- stupech a vřava byla přenesena i do kuloarů. Zatím ozv la se proti vládě již také obecní pa- řížská rada. Usnesli se totiž její nacionální členové na protestu, v němž vyslovují jménem svých voličů své rozhořčení nad tím, že generál Jamont byl zbaven armádního velitelství. Není žádné pochybnosti, že toto protivládní hnutí bude se šířiti dále, takže je

dosti možné, že jeho vlny zachvátí nynější vládu V cizině, zvláště ovšem v Německu, sledují rozpor vlády s armádou velice bedlivě a že také s na- prostou škodolibostí, rozumí se samo sebou. K porušťování Finska. Z Helsingforsu ozna- mují, že jedenáct senátorů, mezi nimi také senátor Ignatius složilo svůj úřad. Senát uveřejnil pak carský respript, týkající se zavedení ruštiny jako správní řeči ve vyšší správé Finska a dal jej vyhlásiti v úředních listech. Španělský finanční ministr Villaverde odstoupil ze zdravotních ohledů. Italská sněmovna měla včera schůzi, v níž byla zahájena rozprava o zatímním rozpočtu, platném až do konce t. r. Posl. Cavlajanni a Ferri vystoupili eozhodně proti expansivní politice v Číně. Posl. Fortis žádal, aby Italie spolu s ostatními velmocemi proti Číně zakročila. Na to byla schůze skončena. Manifest ottomanského liberálního ústředního výboru. V cařihradských diplomati- ckých kruzích nepřikládá se manifestu, který podal tak zvaný ottomanský liberální ústřední výbor vele- vyslancům, žádný význam. Z mnoha stran se vyslo- vuje mínění, že manifest jest podvržen a že byl vy- dán pro osobní účely osob, jež nejsou povolány za- stupovati smýšlení Mohamedánů. Může se pokládati za jisté, že myšlénky, pronesené v manifestu ať už pravém nebo podvrženém, nebudou míti pražádného účinku na poměry v Turecku. Ministerská změna v Portugalsku vzbu- zuje v Anglicku jistou sensaci. Uvádí se tam totiž ve spojení s potajnou německo-anglickou smlouvou. Předseda nového kabinetu seňor Hintze Ribeiro jest, jak jsme již pověděli, zjevným přímluvčím myšlénky, aby osady byly prodány. Oznamuje se skutečně také již, že Chartered-Company vyjednává již s Portugalskem ohledně koupě provincie mozambické a přístavního místa Beiry.

Listy z Ruska. (Původní dopis »Katol. Listů«.) Z Moskvy, v červnu 1900. (Redaktor-vydavatel »Světa« generál V. Komaróv před soudem ruského tisku.) L 60. Veliké pohoršení způsobilo v ruském časopisectvu skandalosní odhalení celé řady plagiatů, jichž se za souhlasu, ano k radě a dle instrukcí svého chefa, gen. Komaróva, dopustil spoluredaktor denníka »Svět« (»Světlo«), Nikolaj Heintze. Věc ta neměla by pro nás zvláštního významu, kdyby hlavním pů- vodcem a vinníkem nebyl muž, jejž některé naše ča- sopisy, zejména však »N. L.«, líčí svému málo in- formovanému a lehkověrnému čtenářstvu jako ideal- ního bojovníka za slovanskou myšlénku, jehož list ze všech ruských časopisů nejčastěji citují, jehož osobu, zásluhy a schopnosti velice vynáší a fedrují, o němž konečně neostýchaly se tvrditi, že »od svého vystou- pení v Praze — za jubilea Palackého — je v Če- chách nejpopulárnějším Rusem«. (Článek p. Jos. Ho- lečka »Po Puškinských slavnostech« čís. 173. roku 1899, jenž vůbec není leč apologií a panegyrikem gen. Komaróva.) Znám dobře Rusko i zdejší poměry, miluji ruských národ, znám též mnoho věhlasných mužů a upřímných Slavomilů, avšak gen. Komaróva

palácem, kdež v květinovém krámě vystaveny byly věnce, jež měly večer býti hozeny též na jednu divou divu, jejíž temperament ve světě divadelním stal se pověstným. K tomu se přitrefila jiná diva, ale škoda, že se k tomu nepřihodil ještě fotograf s momentkou, aby byl zachytil její sršivý pohled. Ano i to se stává, že rozjařené publikum po di- vadle svému miláčku vypřahá i koně a dováží ho vlastnoručně do jeho bytu. Mám za to, že třeba kdes ve Vídni co nevidět emancipace žen dostoupí toho bodu, že ruce ženské budou vypřahovati koně a že z divadla do bytu dotáhnou třeba nějakého — voňa- vého žida. Ba, že málo kdo ví, co hoře bývá skryto pod divadelním leskem. Nedávno vzala si život skokem s okna na dlažbu jedna velmi nadějná herečka ve Vídni, prý pro zhrzenou lásku. Dnes aby každý čtyr- patrový činžák opatřen byl mřížemi až po střechu. Nejmodernějším způsobem sebevraždy u ženskýchje skákání s oken činžáků. Je to též příspěvek k dě- jinám emancipace žen. Naproti divadlu sotva několik set kroků daleko čelí k nebesům střecha a vížka kláštera Uršulinek, čili dle staršího lidového názvu: Voršilek — naprostý to kontrast. Zde totiž ta drsná podšívka je na vrchu a hedvábí se vším leskem vespod. Minulou neděli byla v uršulinském klášteře slav- nost, obyčejná sice, ale přece dojemná — oblá- čení dvou kandidátek v roucho řeholní. Co zde pravím o klášteře uršulinském, platí o všech klá- šteřích ženských. Kláštera uršulinského užívám zde

jako typu, jako objektu comparationis. Prošel jsem si v neděli uršulinský kostel a zaslechl za svými zády: Ubožátka, co se jim asi stalo, že šly do kláštera! Jsou na světě doposud lidé, kteří myslí, že jen osoby ve svých nadějích naprosto pohořelé vstupují do klášterů. Dá-li se některá děva k divadlu, anebo ke kočovným komediantům, nevzbudí takové vzrušení, jako dá-li se do kláštera. To dělá ta drsná pod- šívka, jež nosí se svrchu, jež ale je podšita hed- vábím. Obrácený to svět, který vidí to na pohled drsné roucho řeholní, ale nevídí to hedvábí vespod, jak se to v něm pracuje, odpočívá, jak měkkounce spía umírá. Celý klášterní život má jakési drsné vzezřenía toť právě, co v rozmazlených duších vzbuzuje hrůzu a přece není to nic než předsudek, Rád bych po- stavil naproti sobě katolickou řeholnici a divadelní princeznu a požádal bych je: povězte nám každá na své dobré svědomí, která z vás zažila více útrap, sklamání a vůbec všeho bolu? A mnohý by otevíral oči na to, co by slyšel. Dozvěděl by se, že byť by i klášterní chodby nebyly posety růžemi, že přece na nich neroste tolik trní, jako na chodbách divadelních a že tam nečíhá při každém kroku závist, pomlou- vačnost, škodolibost, jedovatost při slovech nejvybra- nějších a nejzdvořilejších. S jakým žalem klade se mnohá dáma od divadla na své lože a jak sebou po celou noc zmítá — mnohdy až na pokraji šílenství — ta tvrdá, drsná podšívka pod kmentem; kterak jinak odpočívá se v klášterní komůrce! Doposud ne-

bylo slýcháno, že by některá řeholnice vrhla se z ho- řejšího patra na ulici. — Snad byste si přály — tázal jsem se kdysi při návštěvě jejich celoroční školní výstavy — abyste si směly časem povyjíti někam ven do zahrady.— — O nikoliv! — mymáme zahradu svou ostatně našimi nejkrásnějsími květy jsou naše dívky, jež nás milují. A to musí člověk vidět, jak ty dívenky mají své učitelky rády, jak se k nim tulí, jak i když ze školy vyjdou, s nimi pěstují styky vděčnosti a lásky. A mnohá jejich bývalá žačka později jako panía matka dochází ku svým učitelkám a vypravuje o svých starostech a strastech, takže řeholnice nemají příčiny jim život ve světě záviděti. Nejstarší ženské kláštery stojí často uprostřed hluku velikých měst, uprostřed všeho přepychu, uprostřed rozkošnického žáru jako malé oasy, z níž vane osvěžující vzduch. A což ty řeholnice nejsou již lidmi? Mají snad srdce již tak vyhaslá, že v nich nedoutná aniji- skřička hříšné žádosti? mají srdce pro radost i žal stejně vnímavá jako ženy ve světě. Ženská zůstává ženskou i v rouše řeholním, je tu však rozdíl ten, že řeholnice je chrá- něna před světem. Ona sice slyší z venčí světa hluk, ale svět se svými vnadidly nemůže vnikat do řehol- ního zátiší. Dále ji chrání přiměřená řeholní kázeň před mnohými výstřednostmi, k nimž srdce ženské náchylno bývá. Růženec po boku řeholnice jest její zbraní, jest jí stálou upomínkou na nejvznešenější ideál panenské