#2
alto_textblock
#2
ubilejní v
#3
alto_textblock
#3
stava v Praze r. 1908,
#4
alto_textblock
#4
Příloha „Národních Listů“ k číslu 197. ze dne 19. července 1908.
#5
alto_textblock
#5
Hon za „miliontým“.
... K lidskému štěstí, k němuž dosu
patřilo vyhrát komunální los nebo bohatě se
oženit, přidružila se v dobách výslav touha po
efemerní slávě: být miliontým ná-
vštěvníkeml
Zbožné přání sesileno je vedle představy
o »štěsti« a »slávě« ještě praktickým momen-
tem — spoustou dárků, jež ochotnými firmami
i samým výborem věnovány, spadnou miliontému
do klina. Tyto motivy dovedou notně pobouři
žádostivě — jak ukázalo se včera, kdy prvn
miliontý ze zástupů lidstva by
vylovenl
Stoji za popsání rušný obrázek, jenž do-
padení vzácné osoby — do té chvíle se arci
nevědělo, bude-li to masculinum, femininum nebo
neutrum — předcházel! Už v dopoledních ho-
dinách zračil se mezi návštěvníky značný vzruch
a černá tabule na administrační budově oblé-
hána byla zástupy, kalkulujícími, v kolik hodin
lze rodinnou výstavní událost očekávati. Hádalo
se, že mezi druhou a třeti; jiní usuzovali, že
až k páté. Zatím o půl čtvrté — se miliontý
narodil . ..
Kdo všechno chtěl jím býti — to vidě
člověk nejlépe před výstavní branou! Po po-
lednách začly se tam tvořiti hloučky, pak zá-
stupy, potom barikády, konečně moře hlav, jež
rozlilo se tak daleko, že elektriky stěží pro-
jižděly.
A moře to bylo velmi hutné — řekněme
husté! Vlna byla na vlně — bílé kloboučky
damské docela pěkně budily ilusi pěny, podobné
sobolině.
A také valně ono moře hučelo, hlučelo
později se i rozbouřilo, takže nikoliv sud oleje
— ale jediný miliontý mohl je uklidniti. Spe-
kulace — jako všude — také tu byla prová-
děna! Zlaté hodinky a spousla jinýeh
dárků, mezi nimiž metrový párek a baterie li-
kérů representovaly žaludeční překvapení pro
miliontého, vystaveny ve zvláštní skřini v per-
gole za branou.
Pro tyto materialní požitky ledy — a pak
pro onu »slávu« mačkali se lidé k turniketům,
procházeli jimi, aby opět a opět se vraceli
znova úsilovněji se drali ku předu. Byli mez
nimi přemnozí, opatření desíti až dvaciti lístky
nebo celé rozsáhlé společnosti, jež »husím po-
chodem« se turnikety trousily, počítajice s mož-
nosti, že některý člen jejich, který se patrně
zavázal, že se o svou slávu spravedlivě se
všemi rozdělí, jistě bude miliontým.
Kalkulace a výpočty ale selhávaly, nebot
do závratné číslice scházely ještě tisice. Teprve,
když dán funkcionáři výstavními rozkaz k uza-
vření všech turniketů vyjma jediného, pro-
letěl zástupy z venčí výstavy sum — »teď už
to bude !«
A současně nastal ke čtyřem výhradně pra-
eujícím křídlům turniketu takový nesmírný nával
že nikterak nebylo v té chvili příjemným býti
přitisknut na mříže nebo bránu výstavy. Nejeden
stisněný a tlačený zapomněl dočista, že chtěl
být miliontým a jediným přáním jeho bylo, vy-
váznouti z obrovského tlaku se zdravými údy
Dozorstvo výstavní a stráž neslačili nikterak
k udržení pořádku a osoby, jež k turniketu se
prodraly v pravém slova smyslu »pod ochranou«
musily být do křídlového stroje vsunuty. Že
stísněné obecenstvo mezi sebou »srdečně« se
vyráželo a bavilo, znamenati bylo z výkřiků,
projevů nevole a sem tam perulných slov!
Konečně napjetí dosloupilo vrcholu — na
tvářích funkcionářů výstavy bylo patrno, že odpo
čítávají už poslední desítku. A v brzku na t
ředitel výslavy uchopil za rukáv prostéh
muže, jedva turnikelem prošlěho a zvolsl
#6
alto_textblock
#6
»To je on« — (ten milion, aby se to rj-
#7
alto_textblock
#7
movalo).
Na vteřinu zavládlo před branou i za bra-
nou ticho, sem tam objevily se i sklamané tváře
těch, kdo sami dělali si laskominy — pak ale
hnulo se v zástupech srdce a od úst letělo
k ústům: »Už mají miliontého — už je tu
Sláva, nazdar !«
Nátlak povolil a rozdělil se na ostatní
turnikety; do výstavy šlo to nyní proudem,
zatlm co šťastný miliontý, přijav spěšně gratulace
výborů i nezávistných, opásán byl širokou stuhou
se zlatým plsmem číslic: 1,000 000.
Teď už jediným přáním bylo zvěděti:
#8
alto_textblock
#8
Kdo je milioutý?
Když se šťastný muž trochu vzpamatoval
a prošel křižovým ohněm fotografiekých a kine-
mategrafických aparátů, zjištěny jako u soudu
jeho generalie. Jest to prostý m už
z lidu, dělník, 49letý Václav Šťastný
(nomen omen!), bytem v Podoli-Dvorcích.
Všeobecně přáno, že los padl na prostého,
chudého občana. Však také s netajenou radosti
dal se vésti k svému majetku . . . načež za
nesmírného průvodu nastoupil cestu výstavou.
pozdravován všemi, kdož ho potkávali. Byl
veden do restaurace »u slona«, tam pohoštěna
dále provázen celou výstavou, kde jako »hrdinovi
dne« prokazovány mu všemožné pozornosti. I po
skluzavce a tobogganu ho prohnali a v hyppo-
dromu si musil zajezdit.
Dobrý muž sděluje, že má doma krom
manželky ještě šest dítek, tedy dosti hlav,
jimž výletem svým na výstavu způsobil potěšení.
A rozhovořuje se o svém osudu — život jeho
právě nebyl nejutěšenější — a považuje dnešní
den za náhradu všeho, co jej kdy nepříznivého
potkalo.
S tím větší srdečností jest mu přáti! Bez
prostředním následníkem, který započal druhý
milion, byl studující, technik Ferdinan
Sylvestr.
Konečně několik slov o tom, co znamená
milion návštěvníků.
Především znamená čtvrtinu illuse, kte-
rou si dělal výstavní výbor před zahájením vý-
stavy. Není to řečeno se škodolibostí; prostě ku
opětovnému dolvrzení, že všechny rozpočty, kal
kulace a perapektivy do budouena jsou klamivé.
Na druhě straně znamená cifra jednoho
milionu ve dvou měsících dosažená při mě síčn
nedohotovenosti výstavy jistou, ne-
spornou noblesu obecenstva, jež do výslavy šlo.
A bylo to české obecenstvo, jež z obromné
většiny plnilo její prostranství, ač nelibě neslo,
že marka výstavy byla utrakvistická přese všechno
urážlivé volání dra. Titty a výzvy německého
tisku, aby výstava druhou národností byla boy-
kotována.
Toho nechť si je pořadatelstvo v druhé polo-
vině trvání výstavy vědomo, chce-li, aby dosa-
vádní přízeň byla mu dochována.
#9
alto_textblock
#9
Oddělení textilní a oděvnické.
#10
alto_textblock
#10
Napsala Renata Tyršová.
#11
alto_textblock
#11
Výslavní statistika nezaznamenává, kolik z ná-
vštěvníků je mužů a kolik žen. Snad je nás ženských
návštěvníků výstavy polovina, snad více, snad měně.
ale jsme tu u velkém počtu a není snad bezvýznam-
no i procelek, jaké dojmy a jaká poučení si odnášíme
z paláců a pavilonů výstavních. Platí to zejména
o dvou z oddilů výstuvy, o oděvnictví a o oddí u
textilního průmyslu. Jsme tu také mezi vystavovatel
u míře — pravda — skrovnější, než by bylo lze oče-
kávati, aspoň pokud samotné representace se dolýče
Když ze střední dvorany hlavního paláce zabo
číme na pravo, oclneme se v té partii výslavy, kde
žena pracovnice, žena konsumentka přichází v prvn
řadě k platnosti. Odbornik v průmyslu textilním, pro-
cházeje kolem pavilonů, namnoze s representačn
#12
alto_textblock
#12
nádherou upravených, kolem vkusně urovnaných vi-
trin, vidí v nich jistě něco jiného, než my. Zajímá
se o to, na kolik vřeten ta která přádelna je zařízena
a za jakých výrobních poměrů v tom kterém středi-
sku se pracuje, uvažuje o výhodách zpracování ba-
vlny nebo lnu, dle cen a Dluktuací na trhu světovém
kalkuluje v duchu s výrobcem o výnosnosti různých
druhů zboží odbytem domácím nebo vývozem ald.
My se zajímáme výhradně o výrobek sám, o kva-
litu a vzhled zboží, které jako výsledek přičiněni
našich průmyslníků tu je vyloženo v úpravě lákavé
vkusné. „To jsme pro vás vyrobily, české paní“, ří-
kají nání ty sloupce sněžných stuček a závity deli-
kátně zbarvených kretonů, barchetů, zephyrů, „be
dlivě přihlédněte, podrobně si prohlédněte, odneste
si dojem naší silné výkonnosti a spolu s tím lástku
k domácímu průmyslu a to vědomí, že vše, čeho
pro dům polřebujele, vám poskytuje česká výroba,
již i samotněho toho užšího obvodu, který na ju-
bilejní výstavě je representován.“
Přeslice lnem obalená, s které prsty se souká
nit na vřeténko, dole přeslenem obtížené, to je od-
věký symbol ženské píle. Dle počlu vřeten se dodnes
odhaduje výkonná síla přádelny. Jen že vřelena jsou
v husté řadě nasazena a místo prstů soukají s nich
jemné předivo železné ruce stroje. Také člunek tkal-
covský vzal moderní průmysl z ruky ženě, která
jím po tisíciletí obratně vládia.
Zpracování lnu v fkaninu u nás v Čechách orga-
nicky prodělale celou slupnici vývoje. Od primitivní
domácké výroby po potřebu vlastní. kdy od zaseli
semene lněného, až do bílení hotového plátna vše
prošlo rukama hospodyně, po nynější vysoký vývo
průmyslové strojní výroby. Z českého severovýchodu
ode dávna proslulého svými „vébami“, poslali nám
na výstavu výrobky, které každý požalavek uspa-
kují — důkladná plátna pro každodenní polřenu.
až po plátna balistově hebká, která nám nemusí
již dovážet z ciziny, jako bývalo druhdy, když „ho-
landský kment“ náležel ke každé výbavě lepší mě-
šťanské dcerky. I starý solidní lněný „gradl“ tu ne-
schází, jemuž by zejména náš venkov měl zůstaí
věrným, a ony lesklé damaškové ubrusy, které přes
změny mody zůstávají nejpěknější okrasou prostře-
ného slolu.
Většina vyslavovatelů vyrábí zboží bavlněnéa
polobavlněné. Střední a lidové vrstvy dnes neznaji
již takřka jiného materiálu pro prádlo a v kolektiv-
ních výstavkách i v pavilonových vitrinách velkých
firem vyloženy výrobky tak vzhledné a solidní, ž
i pevné víra v přednost lněného výrobku před nimi
se viklá. Různé látky polobavlněné, šifony, širtinky.
brillantiny, damašky, imitace plátna, battisty, bar-
chety, rozmanitě upravené ručníky a ulěrky, barevné
barchety a zephyry, nic tu neschází, čeho je třebo
k výbavě a vše to půvabnými vzorky a aprelurou
vyhovuje moderním zálibám v lehkosti, hebkosti,
efekinosti.
Také vkus ve volbě barev a seslavení vzerků
se během posledních let i v našich menších českých
tkalcovnách utěšeně pozvedl, není pochyby, že k to-
mu přispěl vliv odborných škol, kteréž dorost účelně
vedou k pokroku. V kolektivní výstavě českých tex-
tilníků a mimo ni shledáváme se též s výrobky k
dekoraci a výpravě bytů sloužící, jsou tu koberce.
pokrývky, vosková plátna a linolea, která napořád
kupujeme, aniž se staráme, jsou nebo nejsou-li do-
mácím výrobkem
Soukenický průmysl již nás lak přímo se netýče
ale výstavka Iedvábnického spolku, instruklivně
uspořádaná, je hodna naší zvláštní pozornosti. Pe-
stování bourců je práce — aspoň jako libůstka —
druhdy u žen více než nyní oblíbená, snad výstav-
ka přispěje k oživení záliby, tam kde jsou k tomu
okolnosti příznivy
Z oddělení, v nichž se zálibou jsme si prohlédl,
zásoby „vinut“ — jak předkově naši ríkali — z-
bočíme k vitrinám, v nichě hotové výrobky jsou vy-
loženy — prádle mužské i ženské, ložní, stolní pre-
stěrky a pod. Pražská výroba prádla je rozvětvený
živý průmysl, zaměstnává se jí tisíce ženských rukou,
po domácku pracujících i v továrnách. Továrna na
prádlo! Což by se tomu podivily naše babičky, kleré
vlastnoručně si šívaly svoji výbavu do zásoby, ješlě
než ženich se přihlásil! Továrny, v nichž motery
pohánějí šicí stroje a přístroje střihací, zabývají se
ovšem zvláště prádlem mužským a ze ženského jen
tuctovou výrobou levnějšího prádla, jehož konsu-
menti nehledí ani na jemnost práce, ani na chic ve
střihu a výzdobě. K holovení prádla pro vytříbenější
požadavky je třeba individuálně pracujících doved-
ných švadlen. Že pracovnice požadavkům takovým
dobře slačící máme, vidíme ve vitrinách výslavy.
však přes to dováží se napořád mnoho prádla k nám
z Vídně, kde tomuto odvětví se věnuje velká pěče.
Školy, které vychovávají žákyně k přesné práci a ke
vkusu v úpravě prádla, konají užitečnou práci, nebot
holovení jemné lingerie není nevýnosným průmyslem
#13
alto_textblock
#13
Švejda v Čelakovicích. A ostatní maleriál stavební
poskytují v obrovských přímo rozměrech lomy, vá-
penné pece a továrny na cementové zboží, na xylo-
litb, zboží benotové a asfaltové, terrazzo a různé
stavivo. Podniky jako: akciová společnost v Praze
k vyrábění vápna a cementu (založ. r. 1872) se svý-
mi továrnami v Berouně a lomy v Koněprusích a na
Telině; podolská cementárna v Praze, přeměněná
v r. 1872 v nynější akciovpu společnos, firma Vše-
tička a spol (založ. r. 1873) se svými závody v Ra-
dotíně a Podskalí, Max Herget v Berouně a Rado-
tíně, B skup, Kvis a kótrba v Řeporyjích, Jan Háček
v Nuslích, Ladislav Čupr v Libni a j., podávají na
nádvoří pavilonu i v jeho ochozech ukázky svých
surovin i produktů.
Technická kancelář cihlárská, Tonda Volt v Pra-
ze, zařizená r. 1905, zabývá se navrhováním projektů
pro závody cihlářské stavbou cihelen a komínůa
zkoušením hlín a vápenců.
Poslední dobou rozvijí se v Praze ještě jedno
odvětví, poskytující keramice své materahe a pomů-
cky, totiž výrobe barov a glasur, jíž representují zde
firmy J. Eliáš v Karlíně, Gustav König Co. v Kar-
lině a Otto Schönbach v Žizkově.
Továma Josela Eliáše založena jest r. 1905a
rozšílená r. 1907, vyvinula se poměrně velmi rychle.
Celá barevná škála v nejrozmanitějších odstínech
prokázána jest ve vkusné exposici na desličkách, na
štítcích s tovární firmou i na různých plastických
produktech. Roztemilým a názorným způsobem apli-
kovány jsou barevné nuance na kamnech miniatur-
ního měřiíka. S glasurami Eliášovými seíkáváme se
ještě ve výstavkách kamnářů a hrnčířů. Tato firma,
jakož i továrna na glasury Gustav Köniz Co. (za-
ložená nedávno jako zvláštní oddělení produklu, exi-
slujícího od r. 1897) a Otto Schönbach v Žižkově
Gjehož továrna založena jest r. 1888) exportují svě
zboží jmenovilě do východních zemí.
Výslava faklo dokumenluje, že keramické závody
obvodu komorního i jeho kamnářslví a hrnčiřství
mohou hradili svou potřebu surovin, hlín, hlinek,
glasur a barev vesměs domácími výrobky. Tak na
vyslavených kamnech a kachlíkách kamnáře Frant.
Batovce v Žižkově shledáváme barvy od Eliášea
rovněž na výrobcích hrnčířských Jana Vondráčka
v Černém Kostclci a Václava Žáčka v Mezouni. Vedle
výrobků dilen Václava Žáčka a Františka Žáčka
(v ochozu) nacházíme i expusici Emanuela Hrubého
v Mezouni, jenž vystavuje hlíny pro kamnáře, hrnčí-
ře a malíte
Z kamnářů kromě Batovce vyslavuje ještě Václav
Švec, kamnář v Žižkově, z hrnčirů mimo již uvedené
Václav Klaus v Břevnově a Jan Vodráček z Černého
Kostelce. Klaus hledí vyslihnouti hmoty a tvary,
polevy a dokor slarších prací, jmenovilě domácích
a předvádí ve své výslavce řadu nápodobenin: jsou
zde zastoupeny popelnice, terra sigilita, bílé džbánky
s květy ve způsobu prací českých a slováckých XVII.
stol.; modře polévané talíře se sgrafitovaným orna-
mentem i nádobí rázu lidového. Práce tylo, částečně
již odjinud známé, svědčí, že Klaus jest inteligentní
a zkušený hrnčiř, jenž má snahu uměleckou, boroucí
se směrem retrospektivním. Na nádobí své aplikuje
časlo slaré letopočty, jež mohou později, aniž to bylo
zamýšleno, dodati výrobku charakter falsa. Tomu
by bylo nutno předejiti značkami a po případě dato=
váním
Výrobky Vondráčkovy i hrnčířů mezounských ho-
ví běžné potřebě; mají pevné glasury sytých tonů
a ornamentika jich bere se větším dílem směrem li-
dových prací; v případech těch má prostý dekor jistý
švih a ráz, kdežlo výroba naluralistická nob moder-
nistická se valně nodaří.
Nádobí a předměty dekorativní vystavuje na dvou
místech Rtydí a Thon ve Svijanech-Podolí, pod jme-
nem „Graniton“, jímž označeny výrobky továrny i
továrna sama. Graniton jest zvlášlní hmota, pevná
a pružná, již továrna, založená r. 1907, dala si pa-
tentovati. V ohledu fom pokračuje nynější doba opět-
ně v jistých technologických pokusech, podnikaných
za třicátých let předešlého stolelí, kdy vynalezány
nové kameninové hmoly, nazývané siderolily, ferra-
lity a pod. Jméno výrobku odvozeno od granilu, žuly,
a také plastika, jmenovitě figurální, má jakýsi styl
kamennický, upomínající na zpracování nepoduajného
kamene. Polevy dckortivních přodmětů mají na-
mneze zelenavý, hnědošedý a fialový, téměř zádum-
čivý lon. Nuance glasur splývají a kanou jakou
jistého druhu japonských a francouzských kamenin.
Kuchyňské nádobí jest světlé barvy, s jedno duchým
pestrým dekorem, upomínajícím na motivy blatských
výšivek.
Modely a terrakotfy sochaře Vlčka známe od dří-
vějška, těšily se vždy oblibě, avšak v exposici jich,
číselně skrovně, nepřichází nic nového. Výrobky
F. Šenka v Hadolíně, Karla Gráfa (Praha) a Bratří
Popperů (Kr. Vinohrady), odpovídají jistým běžným
zálibám, avšak modely jich postrádají umělecké samo-
#14
alto_textblock
#14
a je laké mnohé ženě vílaným vedlejším příjmem
který vedle spravování domácnosti může zastati.
Jeť právě rozdíl mezi odměnou za ledabylé ušit
hrubého tuctového, přistřiženého zboží a za prove-
dení pěkného díla dle míry, se složitou, často pomoc
ručního šití upravenou vkusnou výzdobou z vložek
vyšívání, záložek a krajek — za tucet košil prvého
druhu dostane se pracovnici menší mzdy, nežliz
jedinou druhu ozdobného.
To jsou úvahy, které nám před vyloženým prá-
dlem napodly. Ručně vyštvaná výzdoba je ovšem
zvláště zastoupena v díle domáckých pracovnic z če-
ského východu, v hojném výběru efeklního modního
zboží v exposici firmy Ilaisler a Kubins, ukázkami
pokusů užilí lidových molivů ve vitrině chrudimského
musea. Domácký průmysl vyšívací na Chrudimsku,
jemuž se nyní i z ústředí vídeňského zvýšená pozor-
nost věnuje, vyrostl z původní práce, pro krojove
potřeby okolí prováděné. Četné kursy snaží se po
povznesení tochnické zdatnosti pracovnic a tím po
zlopšení jejich výdělku. Zboží běžné ovšem ve vze-
rech si musí hledět levněbo olektu — prolamování
je na velké cejchy souslředěno, aby se rychleji pro-
vádělo, velkokvětě vzory hoví modnímu vkusu. Tim
záslužnější je snaha musea po přimknutí k molivům
lidového vyšívání. Pravá krajka, jake výzdobná sou-
část prádla by nebyla na výslavě zastoupena, kdyby
nebylo ložního prádla a slory v koji městské průmy-
slové školy pražské. Pravá krajka a lněné plátno
to patří tak k sobě, jako krajka strojová k hebkému
tkanivu bavlněnému.
V pěknou podívanou upraveno oddělení oděvni
cké. Není-li možno šat oblěci na živý model, což
ovšem je nejlepší způsob jeho předvedeml, tedy nigu-
rina, vhodně upravená, je dobrou náhradou. A tak
ledy elipsovilá dvoranka obkloponá řadou vělších
a menších kojí, v nichiž jednollivě firmy — vesměs
skuleční výrobci — přodvádějí díla krejčovského
umění. Slaří mistři krejčovští naříkaji, že dovednost
dorostu mužských krejčí upadá, proslulá umělosta
přesnost českého dělníka, která ho činila hledaným
ve Vídni, v Německu a dále na západ, je prý den
za dnem vzácnější. Nevím, co je na slescích těch
pravdy, ale je jisto, že krejčovinu pro dámy, aspan
pokud aranžovaných toiloti se týče, vzaly ženy mu-
žům již skoro úplně z ruky, neboť i mistři zaměst-
návají ponejvíce učednice a dělnice. Již i žakot „vy-
pracuje“ dobře vyučená krejčová tak přesně, jako
mužský krejčí a také mužského dorostu ženské krej-
čoviny rok za rokem je méně. Dnešní vkus na žen-
ské toilettě především hledá chic v úpravě a indivi-
duální přizpůsobení zjevu dámy, nositelky šatu, mo-
da nozná těsně přiléhavých kesticových živůtků.
„padnutí“ obleku vyžaduje jistého raffinementu
smyslu pro formu, který vězí v talentu provádějicího
skoro zrovna tolik jako v jeho odborné vyškolenosti
Odtud úspěchy ženské práce v dnešní krejčovině pro
(Dokončeni.)
#15
alto_textblock
#15
dámy
#16
alto_textblock
#16
ose-
#17
alto_textblock
#17
LrOSe.
#18
alto_textblock
#18
Praha-ll.
#19
alto_textblock
#19
Jungmannovo nám., 21
vystavujeu
v paviloně interičrů, dále zařízení vý
stav. kanceláří Obch. komory (statisti-
cká, tarifní, vývozní atd.), jakož i
četných sonkromých vystavovatelů
Telefon 3312. —
12478
#20
alto_textblock
#20
Pavilon průmyslu keramického.
#21
alto_textblock
#21
(Dokončení.
#22
alto_textblock
#22
U ostatních podniků, zabývajících se výrobou
cihel, stavebních potřeb a součástek, ustupuje stránka
umělecká před praktickou potřebou. K starším
nyní také největším závodům přináležejí cihelny Jos.
Tomáška ve Vysokém Mýtě (založena roku 1873)
v Mostech u Chroustovie (založ. r. 1883), jichž vý-
roba přesahuje nyní šest milionů kusů cihel a dla-
žic, tašek, prejzů a kurek. Zakladatel závodů JUČ.
Jos. Tomašek činil druhdy též vážné pokusy v umě
lecké produkci, o nichž vydával svědectví ještě do
nedávna jeho pavilonek jubilejní výstavy r. 1891.
Nynl, jak se podoba, omezuje se opět na prakticko
výrobu, ale jméno jeho budiž zde zvlášté připome-
nuto, ježto byl prvním, který se u nas odvážil na
pole dekorativní keramiky.
Veliké cihelny a továrny, pracující v nejrozma-
nitějších směrech, rozloženy jsou pobliž a kol Prahy
a v nich vznikají ony veškeré součástky, z nici ž
skládá se nová Praha a okolní města a obce, počl-
najíc těmi různými rourami, jež uktádají se do pod-
zemí až po krytiny střech a věži. Jsou to zejmena
krom svrchu již uvedených následující podniky: Ant.
Dvořák a K Fischer v Letkách (založ. r. 1894) Jos.
Tyl a Friedr. Čecháč na Kollářce v Dejvicích, Joset
Utbánek v Jenerálce, Ant. Herget v Bubenči; pak zu
vzdálenějších Vojtěch Kerhart v Poděbradech a p.
#23
alto_textblock
#23
stalnosli.
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Výstavní táčky.
#26
alto_textblock
#26
Laslavý čtenáři! Podej mně vlídně poetivou.
čoskou voji pravici, svěř mi ntěže své fanlasie
a pojď se mnou! Uvedu tě do pavilonu, ve kte-
rém jsi dosud nebyl, do pavilonu „sedmé vel-
moci“, zajímavého především tím, že kdybys
měl po ruce nojpodrobnější plány i všechny do-
sud nevydané katalogy výstavy — nena-
jdeš hol
Slyšel jsi arci, dávno před výstavou, že se
jedná o pavilon žurnalistiky, kde by šede sá
let tisku z obvodu pražské obchodní komory
„důstojně a názorně“ byla representováno. Snad
jsi také slyšel, že konalo se několik předběž-
ných schůzí a porad, jak a čím by dalo se oddě-
loní žurnalistiky učiniti zajímavým ..
Byl jsem také na jedné z těch konferenci,
ale na druhou jsem nešel. Kde dva c. k. pro-
fesoři, joden vládní a jeden císařský rada mají
hlavní slovo o žurnalistice, tam dostávám oční
migrénu a vidím náhle všechno černožlutě . ..
A tak jsem si sám, ve svých skromnýeh
myšlenkách, vybudoval pavilon žurnalistiky —
a zvu tě, vzácný čtenáři, ku prohlídce a návště-
vě. Odpustiš, že nepovedu tě po měkkých ka
bereích a linoleu, ani po mramorových scho-
dech, že nepozvu tě na žádný banket, luneh
nebo vin' d'honneur a že také nepřipnu ti graná-
tový odznak na prsa! Vždyť se zlobís nebo smě
ješ, když čteš, že to jiní dělají.
Ale pojď užl
Vstupuješ do první síně! Bude se ti zdát
snad trochu tmavá — její claire obscure má
však svoji příčinu. Je to hrobka, chceš-li,
šachta starých, zašlých českých ča-
sopisů, dětí záhy zemřelých, neb umořených
přízní vlád a obětavých čtenářů. Však jsem proto
rozžal v téhle exposici „věčnou lampu“i a
dobře-ti vidíš, napsal pod ní: „Pokoj vám!“
Je to samá žluť a povybledlý tisk, co jsem
po těch stolech tmavě zastřených rozložil; ale
uvaž, co znamená šedesát let věku. Také za to
#27
alto_textblock
#27
debu sežloutneš, jako tu ten papír na „Ná r od-
ních Novinách“, známém listu Havličkově.
v bouřlivém soce 1848 založeném. Schválně
začínám s tou drahoeennou památkou; pár let
Havlíčkova života od toho roku áž do jeho smrti
zůstává pro české novinářství nejskvěleiší do-
bou jeho historie.
Z prvního dubna 1848 datováno první číslo
„Národních Novin“, v jichž čele čleš hesla-
„Skutečná rovnost národností! Spojení zem
koruny naší! Zrušení práv feudálních! Rovnost
všech stavů před zákonem! Soudy přísežných
(poroty!) Odpovědné ministerstvo pro korunu
naši! Všeobecný sněm celého národa! Národní
gardy všude! Úplná reforma škol a úřadů!“
A když listuješ chřestícím, rozpadávajícím
papírem, jehož potištěný obsah popadne tě skoro
na každičké stránce za srdce, přijdeš také na
„Sotka“, občas do „Národních Novin“ vlepe-
nou satiristicko-humoristickou přílohu, kde na-
jdeš nesmrtelné epigramy Havlíčkovy a popěvky
jeho dodnes znárodnělé ..
Bohužel, není exposice „Národních Novin“
velikou! Jediný ročník a jeden nedokončený
hlásají krátký jejich život. Byl násilně potlučen za
stavením svobodomyslného oblibenébo a čteného
toho listu ... Persckuce podobná stihá i formá ten
monšího Hlavličkova „Slovana“, v jehož ně
kolika ročnících uloženy poklady žurnalistické
činnosti Karka Borovskéhno..
Kromě effemerních, jiných listů z oné doby
mám v své myšlenkové exposicí ještě Tylnv
populární, ale krotk, list „Posla z Prahy
a v něm modrou tužkou zaškrtané polemiky
téhož s Havličkem... Na tehdejší úřadní „Praž
ské Noviny“ musím také vzpomenout — však
jsou také jediné z té doby ozdobeny dvojhlavým
orlem v záblaví. Nejsou to však ony dnešnía
jak Neruda v jednom svém dušičkovém feuille-
tonu vzpomíná „— bůh jim dej lehce odpoči-
nout, dávno už jsou tam v té šachtě . ..
Ještě mám z let padesátých ve své výstavee
několik čísel listů beletristických a aspoň „České
Včely“ vzpomínám... pak ale na několik lel
jsem hotov. Vláda Bachova se postarala, aby
o řádění jejím mnoho psáno nebylo!
#28
alto_textblock
#28
Zatím, co německá žurnalistika se rozmno-
žila jako kokotice mezi lnem, česká dřímala
umělým spánkem — dávali jí morfium v podobé
persekucí, exportací, zavírání redaktorů . . .a
tak na znamení oněch krásných dob jsem do
své exposice postavil žendarmovu piklhaubnua
obrázek, jak Dedera veze Hlavlíčka do Brixenu
Odbývám tím kormutlivým výjevem jednu
éru ze slavných i smutných dob českého tisku
vedu čtenáře k druhé skříni, která také slibně
začíná, ale v desíti letech mění se zas v „Pláč
koruny české“ ...
Válka italská přináší novou dobu; Bachův
réžim padá. Ve volnějším vzduchu vzniká
„Čas“ a za nedlouho po něm „Národní Li-
sty“, jichž osudy i historii uložil jsem jednak
do trestnice svatováclavské — i tam tě v brzku,
vzácný čtenáři, uvedu — jednak do výstavy
listů živých, neboť ony jediné ze svobodomysl-
ného tisku, přese všechny persekuce, těžké
tresty redaktorů, strhování z kauce a útisků,
o kterých dnes mladší generace neví, jdou svou
cestou, vylčenou jim drem. Juliem Grégrem.
Vraťme se však k „Času“ — nebo ještě
lépe rovnou k „Hlasu“, ve který se zaměnil,
aby po třech létech splynul s „Národními“a
přivedl do redakce jejich Sladkovského, Vávra
Vincence, Nerudu, Kořínka a řadu jiných pra-
covníků, které dnes už hlava nebolí... Podo-
bizny jejich rozvěsil jsem po stěnách pavi-
lonu — z velké částí, vlídný čtenáři, ty hlavy
znáš! A pak rozevřel jsem před tebou ostatní
listy od let šedesátých výše, jako „Národ“ za
rodakce Kienbergra, „Svobodnou obee
(Vilém Foustka), Tolmannova „Posla z Pra-
hy — pozdější „České Noviny“, ale zvláště
osm ročníků výborné Barákovy „Svobody“.
v jejímž „Kukátku“ krátkými, za sebou tiště-
nými větami bičovány a ironisovány soudobé.
nepěkné události. Znamenitě se tu čte vedle
sobe, že na Petrský halíř sebrán v Čechách
1,000.000 zlatých a na samostatné české divadlo
v téže době — 300 zlatých.
Abych neunavil pouhým vyložením listů
k vůli varinci a pak, že to spadá právě do te
doby — připojil jsem do své exposice oddělen
#29
alto_textblock
#29
do něhož se čtenář podívá jen oknem. Zamříže-
ným oknem trestnice! Ano — koncem šedesá-
tých a počátkem sedmdesátých let vrátila se
doba persekuce českého lidu a oposičního tisku.
„Na sto zločinů dovede spáchati jediný re-
daktor a to v obdivuhodně krátké době několik
dnů,“ píše Neruda. Byly to doby veselé. Kauce
lítala za kauci, každý den politický proces, každý
týden jiný odpovědný redaktor a sedělo-li v trost-
nici u sv. Václava z „Národních Listů“ jenom
méně redaktorů, než čtyři najednou, byla v re-
dakci hostina a připíjeli jsme na „už už svita-
jící lopší časy ..
Podívej se, číenáři, mřížemi do těch cel.
které teprve nedávno zbourali a kde pod jednou
střechou s těžkými zločinci, s vrahy a lupič
seděli lidé, kteří vlastně byli výkvětem národa
duševními jeho vůdci, lidmi charakteru tal
ušlechtilého, že dnes takových nenajdeš.
Poznáš tam Julia Grégra, Sladkovského
Baráka; poznáš tam Karla Tůmu, Jakuba Arbe-
sa, Vávru, z jiných Krouského, Černého, J. Ze-
hnala, Kouta, Göbla-Kopidlanského, Kvěloně —
vesměs redaktory, jimž vyměřeno po letech
těžkého žalaře za politické delikty! A uvidíš tam
také mladého právníka, jenž odsouzen byl pro
velezradu, poněvadž prý „chtěl rozbit Rakou-
sko“ — muže, který později a vlastně nedávno
povolán byl za — ministra krajana ...
Ještě by sem patřila řada hlav a tváří, dnes
buď již nad hrobem nebo už v něm, mužů a ně-
kolika žen, kteří žalářováni byli pro politické
své projevy — mnohdy i za soustrastné telegra-
my, zaslané uvězněným redaktorům. Ale malý
můj pavilon by na to nestačil a průmyslový
palác by mi nepůjčili, abych všechny tam
znova v myšlenkách zpozavíral.
K pohledu do tohoto žaláře, laskavý čte-
náři, můžeš vzít k ruce velice interesantní, toho
druhu jediný katalog — ze všech výstavních ka-
talogů nejúplnější a to Arbesovu „Persekuci
lidu českého v letech 1869—18731! .. . Tam se
dozvíš podrobnosti takových, že pochopíš, proč
jsem nemohl souhlasiti s výstavou žurnalistiky.
kterou by byli vzali do rukou lidé, jichž idolem
je dnešní „positivní politika“,
#30
alto_textblock
#30
Lotmo ještě jednu skřiň rotrospoklivy, vo
které předkládám dávno zapomenutou „Pravdu
Škorpšlovu, Müllerovy „Občanské Novi-
ny“, Tonnerův „Pokrok národní“, Hen-
člova „Oběana“, „Českého lva“, „Vla-
stenec“, „Brousek“, „Hlasy politi-
cké“, „Vlast“, „Žižku a pak krom ne-
zašlých Vilmkových „Ilumora“ Mosrovy
„Brojlo“, Justův „Bič“, Novotného
„Blesk“, Crhovy „Brejle politické“ a
„Šotka“ a jiné a jiné, po nichž zbyly dnes
jen přejaté názvy . ..
To je nejslarší retrospektivní oddělení mého
žurnalistického pavilonu. V oddělení novější
doby nemíním tě provádět! Dvacet let zpět pa-
matuješ a víš, kterak rostly časopisy, jako houby
po došti... Ale na jedno mně ukazuješ sám.
Ano — ty tlusté špalíčkové svazky, jsou
skutečně „Bohemie“ a „Prager Tagblati“. Proě
ty mám tady? Nedomnivej se, že k vůli utra-
kvismu výstavy.
Rozevři je a uvidíš, proč tu jsou. Zatrhal
jsem modrou tužkou všechny ony hezké články,
kterými nám ostouzejí Prahu před cizinou, v kte-
rých vypravují bájky o útiscích hrstky Němeů
v Praze, v kterých zkrátka jednají tak, jako ku-
kačka, jež vlezla do cizího hnízda ..
A co znamená ta sbírka všelijakých můr,
netopýrů a plazů? Ta že do výstavy žurnalistiky
nepatři? O patří — tuze patří, vzácný čtenáři!
Ty na špendlikách napichané a ve špiritusu na-
ložené potvůrky — představují lidi, kteří jako
děti „do studánky, z níž se napily, házejí ted
kamení a smetí“. Totiž takové gentlemany —
o nichž by nikdo nikdy nevěděl, kdyby shoví-
vavá žurnalistika nebyla je zvěčnila, kdyby ne-
byla uveřejňovala slavné a nejslavnější jejich
řeči — dále takové, jimž ochotou svou sloužila
za žebříček, po němž se vyšplhali až do teplého
hnízdečka... a pak ten žebříček odkopli a
s hnizda dolů plivali.
Je tu tuze zajímavá kolekce — a přijdou
doby, kdy doplněna bude sbírka ta jmény .
Zatím je anonymní — ale aspoň víš, vzácný
čtonáři, že oxistujel
Zevloun.
—