#1
alto_textblock
#1
19. července 1908. Císlo 197.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
hostině odvětně za pozornosti, prokazované slo-
vanské delegaci v Petrohradě. Nálada byla ne-
obyčejně srdečná a pronesena řada významných
řečí téměř všemi přitomnými. Zejmena mluvili
delegáti: Krasovskij, Dmowski, Maklakov, Sto-
Iypin, hr. Olizar, Straszewicz, Lvov, Kljužev,
Svatkovskij, Swienéicki, Filevič, Francev, Zdzie-
chowski, Volodimirov a Bobrinskij i dr. Kramář.
Ruský žurnalista Kon recitoval svoji báseň
»Na zarě mira«. Možno říci, že snad ještě nikdy
nebylo tak upřímně a otevřeně promluveno mezi
Rusy a Poláky, jako při této intimní hostiněa
možno doufati, že co tam prosloveno, nezůstane
bez kladných výsledků pro další rozvoj slo-
v anské vzájemnosti.
#5
alto_textblock
#5
Zájezd slovanských hostí na český jih
Účastníci slovanského sjezdu zavítají dnes v ne-
děli na český jih, aby shlédli jeho přírodní
krásy. Dopoledne prodli milí hosté v husitském
Táboře a odpoledne zvláštním vlakem, který za-
staví v Milevsku, přibudou po čtvrté hodině do
staroslavného Písku. Druhého dne v ponděli
proponuje se výlet na Zvikov a Orlík. Dá s
očekávati, že veškeré kruhy českého lidu z uve-
dených měst i širšího okolí s nadšením uvítají
milé hosty slovanské. Zejména Sokolstvo na če-
ském jihu přichystá vřelé uvitání. Zájezdu
zúčastní se asi 40 předních mužů ze všech
kmenů slovanských zároveň se svými damami
a hlavními představiteli českých národních kor-
porací, zástupci král. hl. města Prahy, poslanci atd
o
*
Veřejně schůze dělnictva nár. sociálního
konané v pátek večer v Národním domě vino
hradském, zůčastnila se řada delegátů slovan-
ských a někteří z nich promluvili tu vřelé řeči,
přijatě s nadšením. Slib vzácné návštěvy způ-
sobil, že schůze byla ohromně navštívena, takže
množství přitomných možno páčiti na 3—4 tisíce.
Mnoho lidí musilo zůstati venku, protože v pře-
plněném sále již nenasli místa. Po posl. K lo-
fáčovi mluvili ruští delegáti Lvov, Be-
chtěrev a Krasovskij, zdůrazňujíce sílu
národní myšlenky české a slibujíce si od ni
mnoho pro zdravý a silný rozvoj myšlenky
slovanské. Schůze měla průběh bourlivě
nadšený.
#6
alto_textblock
#6
Odjezd delegátů z Prahy. Někteří slovanšt
delegáti nastoupili včera zpáteční cestu z Prahy
do svých vlasti. Odpoledním rychlíkem odjel
pp. hr. Potocki a Baliňski a po 6. hod. večerní
odjeli delegáti z Krakova a z Varšavy. S nimi
nastoupil cestu na Krym posl. dr. Kramář se
svojí choti. S nimi přišli se rozloučit delegáti,
kteří v Praze setrvali a dnes podniknou cestu
do Tábora. Rozloučení bylo srdečně, vrouei
Delegáti celovali se a toužili po brzkém shle-
dání. Kupé prvé třídy, určené pro choť dra.
Kramáře, slovanští delegáti obsypali růžemi. Z
volání »Na shledanou« opouštěli slovanští dele
gáti slovanskou Prahu.
#7
alto_textblock
#7
Pan prof. Vlad. M. Bechtěrev z P
trohradu prohlédl včera ústav pro choromyslné
v Praze a bůdovaný ústav v Bohnieích. Pro-
hlidku vykonal v průvodu ředitele ústavu pana
dra. Hellicha, rady zem. výboru dra. Španihela,
primáře vinohradské nemocnice dra. Semeráda
a prof. Formánka.
#8
alto_textblock
#8
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. července. (Počátek par
lamentních prázdnin.) Panská sně-
movna bude míti příští týden ještě schůze, aby
přijala neb nepřijala — jak ce jí zlíbí — osnovy
zákonů, které vyřízeny v posledním týdnu za
sedání sněmovny lidové, ale poslanecká sněmo-
vna je ode dneška již na prázdninách a prolo
možno říci, že parlamentní prázdniny nastaly
Konec zasedání ukázal, že nová rakouská sne
movna, vzešlá ze všeobecných voleb, má tytéž
vady i přednosti, jako stará sněmovna kuriátní
Její dělnost spočívá na samých kompromisech,
největší část zasedání se promarní planým mlu-
vením, za nímž se kryje nekonečné vyjednáván
a k vlastní práci se přistupuje teprve před sa-
mým rozebodem.
Poslední kuriátní sněmovna rokovala cels
rok o volební opravě. Oprava zkoncována v době,
kdy už vyprchávala pravomoc sněmovny. Bylo
třeba umělého výkladu, aby se tato právomoe
prodloužila o měsíc. Ale během tohoto přidanéh
měsíce pracovalo se pak parou. V lednu 1907
odhlasováno tolik, namnoze důležitých zákonů,
#9
alto_textblock
#9
užitkování minerálního bohatství Ruska, tak
však na potřeby ruského zemědělství a prů
myslu, které trpí dosud nedostatkem kapitálu
Cil obchodní komory byl by tedy jednak pře
váděti anglický kapitál do Ruska, jednak opa-
třiti ruským producentům výhodné odbytište
#10
alto_textblock
#10
kolik jich sněmovna za normálných poměrů ne-
vyřídila jindy za celý rok.
Podobně zachovala se nová sněmovna.
V podzimním zasedání vyřídila uherské vyrov-
nání, letos pak, ač její rozpočtový výbor se
sešel už v lednu, s bídou dodělala rozpočet do
konce června, aby nebylo třeba dalšího provi-
soria. Ke skutečné zákonodárné práci, sloužíet
netoliko státní pokladně, nýbrž i zájmům lidu,
dostala se teprve v druhém červencovém týdnu,
když se lopotně přesunula přes spoustu pilných
návrhů, jimiž byla zavalena její cesta. Unavena,
dyehtící po letním odpočinku, vyřídila pak za
jeden týden řadu zákonů, z nichž značný vý-
znam mají zákon o zvýšení zeměbrancckého
kontingentu, náhrady záložníkům v době vojen-
ských cvičení, zákon meliorační, ručení automo-
bilů, rozmnožení mistopředsednických míst v po-
slanecké sněmovně, zlepšení platů poštovních
železničních zřízenců a zákon o obchodnich
příručích. Dodáme-li, že se vedle těchto většíeh
zákonů vyřídilo ještě asi půl kopy drobných
předloh železničních, imunitních, různých ho-
spodářských a nouzových, můžeme říci, že se
předlohy tyto ve sněmovně v pravém slova smy-
slu promrskaly. Ale naše sněmovna už jinak
pracovat neumí. Předlohy se vážně projednávají
jen ve výborech, které u nás vlastně na-
hražují parlament; v plenum se jen promrskává.
Na podzim sejde se poslanecká sněmovn
dne 3. listopadu. Na ten den slíbena přod-
loha o starobním a invalidním pojišťování. Září
a říjen budou věnovány zemským sněmůma
delegacím.
V Praze, 17. července. (České školy
ve Vídni a německé na Přímoří.) Na
pověstný rakouský dvojí loket, jevící se všude,
kde běží na jedné straně o zájmy německé
na druhé o zájmy ostatních rakouských národů
ukazuje „Edinost“ za příležitosti nedávné vídeň-
ské „bouře“ poti české škole Komenského. Če-
ská škola ve Vídni nemá práva veřejnosti, nema
tody také práva vydávati právoplatná vysvědčení
a sice dle výkladu ministra osvěty dra. Marcheta
proto, že čeština není ve Vídni zemským jazy-
kem. Jaký však je — plá se „Edin.“ — práv-
ní podklad německých škol na Pří-
moří? Je zde němčina zemským jazykem?
A přece všechny německé (i soukromě) školy
na Přímoří mají právo veřejnosti a nad to sám
stát vydržuje zde celou řadu národních i střed-
ních škol s vyučovacím jazykem němeekým.
Tedy to, co pro němčinu na Přímoří
platí, pro češtinu ve Vídni neplatíl
Taková je rakouská spravedlnost. Má-li vláda
skutečně tolik odvahy, že upírá českým školám
ve Vídni právo veřejnosti, poněvadž prý čeština
není ve Vídni zemským jazykem, pak nechť má
také aspoň tolik citu pro spravedlnost a odejme
právo veřejnosti všem ústavům s německým
vyučovacím jazykem na Přímoří, v ústavech
státnich pak ať zavede jako vyučovací ja-
zyk ten, který je v zemi obvyklý. Ale ovšem —
dodává „Edin.“ — dříve se rozpadne svět, nežli
toto se stane. Víme to. Víme však též, že obruě
praskne, když se přes příliš napne.
V Praze, 17. července. (V Maďarech s
ozývá zlé svědomí.) Pražská slovanská
konference vyrušila z letního klidu také Maďary.
Stejně jako v Němeích ozvalo se i v nich zlé
svědomí, a jsouce si vědomi hříchů, pácbaných
dosud beztrestně na uherských Slovanoch, vidí
v pražských poradách přípravy k útoku na M
ďary a počátek své zhouby. Hlavní orgán maďar
ské koalice „Budapest“ pokládá pražskou kon-
ferenci za nejvážnější resultát slovanské propa-
gandy. I hongres je prý vážný sám sebou, ale
vážnější jest jeho účel, ve kterém se kryje ve-
liké nebezpečí pro státní jednotu Uherska. Kon-
gros chce sjednotiti slovanskou kulturu. Co to
znamená pro Uhry, v nichž bydlí 5 milionů Slo-
vanů? Jestliže i tito se směstnají v rámci sjedno-
cené slovanské kultury, pak půjdou nejprvé
proti nám. .. Proto musíme my Maďaři — radí
dále „Budap.“ — soustřediti svou kulturu a ho-
spodářskou práci, abychom byli dosti silni proti
nastávajícímu nebezpečí slovanskému. Němectví
není pro nás ani z daleka tak nobezpečno, jako
Slovanstvo, které svou kulturou neustále roste.
„Budap.“ ohlíží se vzhledem k takovému
nebozpečí hned také po spojencích a jest pocho-
pitelno, že kývá na Němce z Předlitavska. Něm
ci v Čechách také prý už naříkají a rádi podají
Maďarům pomocnou ruku. „Spojme se tedy se
svým starým nepřítelem — končí „Budap.
neboť musíme postupovati společně. Naši bratř
za Litavou budou k tomu jistě ochotnější, než
my sami.“ Ale, poznamenáváme, bylo by dobře
aby se „Budap.“ poptal dříve u dra. Luogra.
#11
alto_textblock
#11
v Anglii.
#12
alto_textblock
#12
Porážka revoluce v Tavrizu.
Předevčírem v 11 hodin v noci obnovil
Rachim chan pokusy své o dobytí revoluční
čtvrti Umírachis. Ze 4 děl počala pal b
šrapnely. U arsenálu střílelo s
pak silně z pušek. Rachim chan
vytlačil povstalce z posic jejich, ač se
tito znovu a znovu zahradili. Potom, opojeni
vítězstvím, počali jezdci Rachimovi
pleniti město.
#13
alto_textblock
#13
Peníze pro Vatikán
Papežská stolice zavedla zvláštní vatikánský
papír kolkovaný (s kolkem po 1 franku). Poně-
vadž vyřizovati se mají na něm steré záležitosti
jež každá diěcese projednávati má s papežskou
stolicí, vyplyne z toho pro ni značný příjem
Také žádosti o audience u papeže mají bý
podávány příště na papíru tom.
#14
alto_textblock
#14
Anglické námořní manévry.
Včera byly zahájeny velké manévry angli-
ckého loďstva na Severním moři. Základní jejich
myšlenkou je, že loďstvo, jemuž veli lord Be
resford, podnikne útok na anglické pobřeží
jež chrání atlantické loďstvo za velení lord
Brindgemana. Manévrů zúčastňuje se ne-
obyčejně velký počet lodí, asi 115. Podivuhodné
je, jak je možno při tak velkém počtu lodi za-
chovati tajnost všech pobybů. Po prvé při
těchto manévrech budou lodi opatřené jiskrovou
telegrafií řízeny z nové admiralitní budovy na
londýnském Trafalgar Square, kde bylo pro-
vedeno zařízení, aby všechny válečné lodi byly
pomocí jiskrové telegrafle spojeny přímo s ad-
miralitou. Osvědčí-li se tolo zařízení, bude
možno z Trafslgar Square jediným tlakem na
elektrický knoflik říditi loďstvo na všech mořich.
#16
alto_textblock
#16
Nové válečné lodi anglické.
Německé listy zaznamenávají s pochopitel-
nou podrážděností zprávy »Daily Expressu«, že
anglická vláda zakoupila tři obrovské vá-
lečné lodi typu »Dreadnought«. Lodi ty
byly stavěny v dokách barrowských — jak se
tvrdilo — pro Brasilii. O těchto lodích šířeny
byly nejrůznější pověsti. Tvrdilo se též, že jsou
určeny pro Japonsko a Severní Ameriku. Nikdo
však nečekal, že Anglie míní zakoupiti tyto tři
lodi. Lodi stály 120 mil. mk. Každá loď má
19.900 tun a je velmi těžce vyzbrojena. Na
každé je několik těžkých a třicet menších děl.
Téžká děla jsou tak postavena, že všecka na
ráz mohou býti vypálena v nejrůznějších smě-
rech. Roku 1909 budou lodi odevzdány válečné
službě.
#17
alto_textblock
#17
Události v Marokku.
Dopisovatel »Tempsu« mluvil s generálen
d'Amadem o jeho vtrhnutí do Azemmuru
Generál pravil, že byl přijat obyvatelstvem jako
osvoboditel. Azemmur byl střediskem intrik proti-
francouzských a skladištěm podloudně dopravo
vaných zbraní. Obyvatelstvo města pokládalo při
tomnost francouzského vojska za záruku bez
pečnosti a bylo trapně překvapeno, když generá
d'Amade odtáhl. Avšak před svým odchodem
ustanovil d'Amade asi šest kilometrů od města
značnou hlídku, jež bude bditi nad bezpečnost
okoli. Generál je přesvědčen, že podrobení Šaujů
bude stejně rychlé jako úplné.
Do Fezu, kde dlí nyní Mulej Hafid, dochá
zejí znepokojivé zprávy o prolihafidském hnutí
mezi kmeny v okolí Gharbu a Marakeše. Domy
kaidů v těchto městech, kteří zradili Abdul Azize
byly vypleněny. Guernani a Zemmurové v okol
Mekinesu spojili se a chtějí bojovati proti Mule
Hafidovi.
#18
alto_textblock
#18
Revolnční požár v jižní Americe.
Velikou čásť jižní a střední Ameriky hrozi
zachvátiti požár válečný. Ve Venezuele chystá
povstání proti starému diktátorovi jejímu Ca-
strovi největší nepřítel jeho Bolondo, kterýž
v Novém Yorku horlivě kupuje za tím účelem
právě množství zbraní a chce do Venezuely do-
praviti podloudně 10.000 pušek i se střelivem
Mezi republikami Nicaraguou a Gua te-
malou hrozi vypuknouti válka. V Hondurasu
vypuklo též revoluční hnuti a president Vavilla
vyhlásil nad republikou stav obležení.
#19
alto_textblock
#19
Politické zprávy zahraničné.
#20
alto_textblock
#20
V Praze, 18. července.
#21
alto_textblock
#21
ského proli terroristům, aniž při tom pronesl kři-
vého slova proti dynastii bělehradské a přece srb-
ský poslanoc Polit, jenž jest feditelem „Branika“
mluvil ve sněmovně pešťské ve prospěch Srbskaa
proti diplomacii rakousko-uherské více než všichni
ostatní poslanci srbští, kleří hunobí Černou Horu
a velehí oliciální Srbsko. Tímto chováním škodí zvlá-
ště srbské listy v Iakousko-Uhersku a v okupova-
ných zemích jen sebě, podávajíce takto samy jakýsi
doklad k rakouským obviněním, že jsou vydržovány
bělehradskou vládou, což slouží za záminku jich
potlačování.
Také v Cetyní viděli v této zvláštní shodě do-
hodu mezi Dělehradem a oněmi listy a v úlocích tisku
spallovali bělehradské štvaní. Horlivost, s jakou vše-
chny tyto žurnály se snažily omluviti terroristy
emigranty v Bělehradé, učinila v Cetyni dojem, že
oliciální Srbsko a jeho přátelé v srbském tisku chtějí
terroristům zajistiti beztrestnost a běrou taktov
ochranu lidi, kteří chtěli usmrtiti knižete a jeho ro-
dínu. Jest přirozeno, že za takovéto nálady a nobou-
řeni odhalením celého spiknutí i nálezem pum, byli
v Cetyni nakloněni uvěřiti všem obviněním o úča-
stenství arbské dynasíie na spiknulí a to tím více.
že někteří členové její, jako setník Jaša Nenadoviě
bratrovec králův, mluvili veřejně proti knížeti černo-
horskému a útočili naň co nejprudčeji. Proto jsou
Belehradě vinni aspoň tím, že následkem jejich ne-
korrektností byl celyňský dvůr uveden v takový du-
ševní stav, že věřil všem, kdož mluvili proli běle-
hradskému dvoru.
K tomu sluší ještě připojiti, že Nastič, ať již byl
rakouským zvědem nebo ne, přišel bezprostředn“ po
své srážce s ředitelem listu „Slavenski Jug“ a Ja-
šou Nerrdovičem k černohorskému důstojníku Jo-
viřeviči a vyprávěl mu vše, co později udal před sou-
dem. Jovičevič, jenž v Zemuni střežil černohorské
vystěhovalce v Bělehradě, telegrafoval ihned v květ-
nu r. 1907 do Cetyně, jak lze zjistiti na telegrafním
úfadě v Zemuní i v Celyni.
Pies to, že v Cetyni byli přesvědčeni o účasten-
ství srbského dvora, byli tak korrektní, že toho ni-
kterak nevyužili. V listinách a průběhem soudního
řízení nehylo zmínky o bělehradském dvole, Všechna
snaha černohorské justice směřovala k důkazu, že
spiknutí zesnovali v Celyni „omladinisté“, studujíe
mládež a „klubaši“, vůdcové sněmovní oposice, že
někteří omladinisté byli vyslání do ciziny, aby opa-
třili pumy, které pak byly dopraveny do Cetyně.
Gelý průběh procesu sledoval tento směr. Bylo-li po-
zději dokázáno, že pumy byly z Bělehradu a že byly
rozdělany bělehradskými emigranty, nedokazovalo t
ještě nikterak účastenstvi ofinišlního Srbska, nebot
terroristě zdáli se stále býti vykonavateli plánu ce-
tyňských spiklenců. Ale srbský tisk, stranící Běle-
hradu, zahájil sesílenou palbu proti Černé Hoře
oslouzeje ji a obhajuje sniklence, takže na Cetyni
konečně pozbyli trpělivosti a nechali Nastiče mluvili
aby Evropa pochopila všechny útoky, řízené z Běle-
hradu proti Černé Hoře a proč tam tak usilovně hájí
spiklence proti zřejmým důkazům i proti výpovědi
zatéených sludentů samých. Takto dohnalo cpět
Srlsko Černou Horu, že zašla dále, než měla v
úmyslu
V Bělehradě se vytýkalo Černé Hoře, že „Z-il-
hájila Černou Horu a útočila na Srbsko, ale důvěrník
oficiálního Srbska i srbské tiskové kanceláře, jenž
jest zároveň dopisovatelem „N. F. Presse“, útočil v
tomto listě na Černou Horu a hájil Srbsko
Ať staly se v minulosti již chyby jakékoli, měl
by dojíti k nápravě. Jisto je, že pumy byly poslány
z Bělehradu do Cotyně a nikoli z Cetyně do Běle-
hradu, pročež by měli v Bělehradě počíti s nápra-
vou chyb dřívějších a zejména vypověděti kompro
mitované emigranty i Jašu Nenadoviče. Pak byv
Celyni musili posuzovati věci jinak a vzájemnou
ochotou bylo by možno dosíci smíru.
Za svého pobytu v Bělehradě jsem o tom mluvi
se srbskými státníky, kteří tuto kombinaci uznávali
za správnou, ale něktaří mínili přece, že by Černá
Hora měla učiniti prvni krok, poněvadž prý jest Srb-
sko vysloveným podezřením uraženo. Záleží přede-
vším na tom, aby se nepropásla vhodná doba
#22
alto_textblock
#22
mimořádných okolností. Němci snažili se zmařiti
slavnost ohlášením vzdoroslavnosti turnérů
šiců. Toho ovšem nedokázali, ale doeilili, že
okr. hejtman, místodrž. rada Bluch, zakáz al
jakékoli vyvěšení praporů, nošen
krojů a odznaků, společný odehod
hostů z nádraží a konečně i zpěv
a hraní národních písní v zahradě
a v mlstnostech Besedy při ote-
vřených oknech, patrně proto, aby něme-
cké nervy nebyly drážděny. Němci neopomenuíi
podati ukázku své »zářivé« kultury tím, že
v noci před slavností zamazali všechna okna
ve spolkovém domě besedy »Vlastislav«, kde
slavnost se konala, železným lakem. Nejlépe
však charakterisovány byly poměry v Žatci
obecním strážníkem, který na otázku jednoho
hosta v příčině pomazaných oken besedy, bodře
odpověděl: »Z toho si nic nedělaj', to
se stane u nás každou chvilku.«
Naproti tomu Němcům povolen byl průvod
s prapory a v krojích. Nieméně slavnost sokol-
ská měla zdařilý průběh a těšila se neobyčejná
účasti. Z cizích jednot dostavily se jednota
kladenská, lounská, z Milostína, Kounovéa
damský odbor z Kněževse. O skvělý výsledek
slavnosti, jež jistě bude vzpruhou k další ná-
rodní práci, mají zásluhu v prvé řadě starosta
»Sokola« Ad. Kolman a Kellner, úřadník
chmelařského závodu bratří Holých. — V Lomu
povolilo c. k. okresní hejtmanství mostecké dne
4. července t. r. průvod Němeům, který
procházel obcí o 11. hodině noční s hudbou,
lampiony, při střelbě z hmoždiřů a pouštění
raket. Čechové v Lomu měli na týž den pro-
jektovanou slavnost školskou ve prospěch učeb-
ných pomůcek pro dítky české školy, ale upu-
stili od jejího pořádání, aby nezavdali politickému
úřadu podnět k nějakému zakročení. Odložili ji
na dnešní neděli dne 19. července a podali
c. k. okr. hejímanství v Mostě příslušnou žá-
dost s programem, který záležel z průvodu mě-
stem o půl 2. hod. odpolední a zábavy, jejiž
podrobnosti přesně byly vyznačeny. Připome-
nouti sluší, že obyvatelstvo Lomu je ze 3 če-
ské, tedy v převážné většině. Očekávalo se, že
slavnost bude v celém rozsahu povolena.
Okresní hejtmanství v poslední chvili český
průvod městem zakázalo z důvodu, že by jeho
pořádáním veřejný řád a klid mohl býti poru-
šen. Vyhovělo tak hrozbám štváčského časopisu
»Brüx. Zigu.«, jakož i přání obeeního starosty
lomského, který zákaz doporučil. Zástupce če-
ských rodičů dostavil se včera do Prahy, aby
na místodržilelství věc vysvětlil a za zrušení
zákazu žádal. Za nepřitomnosti místodržitele
uneden byl posl. Jos. Anýžem k vicepresidentup.
Dörflovi, jemuž důtklivě bylo vysvělleno, jak
okresní hejtman mostecký měři Čechům a jak
Němcům. Pan vicepresident slíbil, že od okr.
hejtmana v Mostě telefonicky zprávu si vyžádá,
ale jedním dechem jal se dokazovati, že sotva
bude možno zrušiti zákaz, shledá-li z referátu
c. k. hejtmana, že by průvodem českých rodičů
veřejný pořádek mohl býti porušen. Po náhledu
vicepresidenta c. k. místodržitelství porušují ve-
řejný pořádek jen Čechové, Němci mohou po-
řádati průvody třeba v noci, protože, inu pro-
tože jsou to Němci. O tomto dvojím lokti nebylo
včera proneseno slovo poslednl.
#23
alto_textblock
#23
jinocha v jeho snahách ke světlu a pravdě proto.
aby se mu ponohlo k uskutečněmí jeho mrav-
ních ideálů, poznat srdce člověka v záchvatu lá-
sky, za tím účelem, aby tato se přenesla na celé
lidstvo; poznat ubohého bídáka, strženého osu
den na cestu zločinnosti proto, aby zločin byl
odvrácen cestou zlopšení jeho oxistonce a obno-
veným vychováním; poznat duševně chorého.
aby jemu bylo ulehčeno v jeho strastech a or
pokud možno i vyléčen byl — zdaž neznamena
vše to rozřešení bolavých a palčivých otázek
našeho veřejného živetn?
Jestli nově zařízenému psychoneurologické
mu ústavu se zdaři vštípiti mládeži i širokým
vrstvám pochopení pro tyto otázky, jestli on
okřídli naději u zoufajících, jestli on pomůže
pravidelnému bádání v otázkách našeho vořej-
ného života tak těsně sloučených s poznánín
člověka, tu možno s důvěrou říci, že psycho-
neurologický ústav bude dobrodiním pro budoucí
pokolení, které, dostihnuvši určitého pokroku
v poznání člověka, bude pravděpodobně neméně
zaměstnáno otázkami o lidském bytí, ale které.
jak možno doufat, bude mnohem šťastnější, než
my v boji za všeobecné blaho lidské. Poznat
pak člověka, přiznat jemu osobitost, přiznat
jemu snahu po vyšších ideálech po pokrokua
poznání, to znamená milovat člověka a jeho
ocenit.
Tímto způsobem ve znamení psychoneure-
logiekého ústavu má býti provedeno heslo ne
prostě toliko člověka poznávat, ale i milovat
v něm vše, ce je lidské a ocenit v něm práva
lidskosti. Nechť toto heslo poznávání lásky a oce-
ňování lidskosti vzbudí v mladých srdeích lásk
ku poznávání člověka jako člověka a vychova
v nich ono soeiálné cítění a takové ideály, které
věčně budou svítit lidstvu, neboť toto citění a
tyto ideály budou sloužit jim za věrné rádce
netoliko ve světl,ch periodách všeobecného roz
macbu sil, ale i v mračné epochy lidového utr-
pení bouřného zmítání myslí.
#24
alto_textblock
#24
Telegram, který se nečell.
#25
alto_textblock
#25
Pořadatelé pražské konference pozvali do
Prahy také zástupce Černé Hory. Ministr To-
manovič odpověděl, že tentokrát není možno
vyslati do Prahy zástupce Černé Hory, ale že
i Černohorci budou se v duchu účastniti slo-
vanského sjezdu. Na sjezd pak zaslal min. To-
manovič pozdravný telegram, jenž dle úradního
„Glasu Crnogorea“ zněl: „Pozdravuje váš
šťastný sjezd z přeje mu úspěšné práce, pro
sím, abyste naši nepřílomnost připsali situaci,
ve které se nacházíme živí, protože se nezdařil
pekolný plán, aby se zničilo toto ohnisko bal-
kánské svobody. Zachráněni od onoho nebezpeči
jsme nyní předmětem nejpodlejších veřejných
klevet a proto jako bratry zveme vás, apysto
přišli sem jako nestranní soudcové a vypátrali
zrádce slovanské solidárnosti a podkopávače
štěsti, míru a dobré pověsti vám odevždy milé
Černé Hory.
Tento telegram v Praze publikován nebyl
a
#26
alto_textblock
#26
Sblížení anglo ruské.
#27
alto_textblock
#27
V parlamentních a obchodních kruzíeh
anglických vznikla myšlenka, upevniti sblížent
anglo-ruské především navázáním těsnějších ob-
chodních styků Ruska s Anghí. Myšlenkat
přijata příznivě v Rusku a sám min. předsed
Stolypin jeví pro ni značný zájem. Jes
úmysl založiti anglo-ruskou obehodn
komoru s filiálkami v různých městech říše.
Úkolem komory a jejích filiálek bylo by podá-
vati podrobné a věrné zprávy o potřebách vý-
vozu a přivozu a sloužiti za zpravodajské ústavy
ve všech otázkách, týkajících se obchodníků
průmyslníků jak v Anglii, tak i v Rusku. Chy-
staná obchodní komora získá kapitály na v
#28
alto_textblock
#28
Po cetyňském procesu.
#29
alto_textblock
#29
(Pův. dopis „Nár. Listů“)
Nedávno skončený cetyňský proces zanechá
hluboké slopy v živolé jihoslovanském. Ode dávna
panovala nesvornost mezi Jihoslovany, od nějak
doby pak panuje také mezi Srby a utváří se stále
zlejměji v boj mezi Srbskem a Černou Horou. Z
Obrenoviců již byl poměr mezi Bělehradem a Cetyní
špatný, po zmizení Obrenovičů dalo se očekávati, že
naslane změna, ale nepřátelství propuklo ještě mo-
hulněji. Obě strany obviňují se ovšem navzájem, ale
přes to jsou jisté okolnosti, jež dovolují ne-li sta-
noviti základ těchto obvinění, aspoň zjistiti chyby
přispívajcí k udržování a podněcování sváru.
Tak vytýká se v Bělehradě Černé Hoře, že uči
nila oficiální Srbsko zodpovědným za spiknutí ce-
tyňské a vývovědí Nostičovou přímo obvinila krále
a prince následníka jako osnovatele atentátu. Jes
pochopitelne, že obrat, jenž nastal v „pumové aféře“
musil způsobiti v Bělehradě nelibost, ale nutno uzna
ti, že v Bělehradě jsou značnou měrou sami vinní
jak pokud se týče podezření, padajícího na ně, tak
i podažděním, které proti ním panuje. Nelze ovšen
kalegoricky prohlásiti, že bělehradský dvůr zosnoval
spiknutí, ale dopustil se lakových nekorrekinosti
chyb, že v Cetyni snadno uvěřili, že spiklence pod-
poroval. Tak na příklad když černohorská vládí žá-
dala za vydání terroristů emigrantů v Bělehradě, dala
je srbská vláda sice zatknouti, ale nejen že odmítin
jnch vydání, nýbrž ani je nevypověděla jako lidi, kteř
zachovali se nekorreklně vůčí knížeti černohorskému
Zároveň všechny srbské listy v Srbsku i mimo Srb-
sko, přející srbské dynastii, úločily prudce na Čer-
nou Horu a na knížele, prohlašujíce stále, že cele
spiknutí jest jen komedif, nastrojenou černohorskou
vláceu. Chování se většiny srbského tisku vůči Černé
Hore jest skulečně málo korrektní a málo slovanské.
Z politických důvodů je snad možno býti nespokojen
a nynějším režimem na Černé Hoře, al: není úlohou
slovanského tislu, pomáhati listům slavofobskýma
jitřiti svými články svár mezi Slovany. Kdyby tyte
listy byly pouze srbské a nesloužily slepě oficialnímu
Srbsku, snažily ny se zachovati neutralitu mezi obě-
ma zeměmi, jako ji zachoval žurnál „Branik“ v No-
vém Sedu jenž vždy se zastával knižete černohor
#30
alto_textblock
#30
Prohlášení.
W. D. .
Před několika dny bylo na tčchto místech
konstatováno, že zásluhou německého poslance
Wolfa doslala se znovu na přetřes záležitost
pražské akademie umění výtvarných — dnes budi
veřejně doznáno, že zásluhou jeho rozehřály se
pro výlučnou českost téže akademi
také ony kruhy umělecké a politické, které při
jmenování Thielově a později Krattnerově
Teschnerově zůstaly buď chladnými anebo (jako
se při Thielovi stalo) ještě jmenování to za-
stávaly. Radujeme se z toho zápalu, ale nemů-
žeme smlčeti, že zápal sám neponese ovoce.
budou li skutky i nadále v rozporu se slovy.
Vždyť chováme v čerstvé paměti, kterak ne-
dávno, když jednalo se v Rudolfině o retro-
spektivní výslavu děl všech umělců v Čechách
za posledních 60 let působících a kdy byl
v první řadě třeba dokázati i nepoměrnou čl-
selnou převahu Čechů nad Němci — tu frakce
umělecká, která si tak ráda samozvaně přisvo-
juje primát, z obavy (jak taktně prohlásila), ab
se neoetla svými pracemi v sousedství »ře-
meslníků« — spojila se raději s našimi »přáteli«
Němci a šla svou jubilejní loyalitu prokázati do
vídeňského Hagenbundul
Byvše apostrofováni, abychom se vyslovili
o aféře Wolf, Drtina, Masaryk, odvoláváme se
ke svému memorandu všem poslaneům českým
Jednolou a výtv. odborem Umělecké besedy
v měsíci říjnu 1907 zaslanému a ke článk
v Díle t. r., z něhož vyplývá požadavek náš,
aby vláda zbavila utrakvismu českou akademi
umění v Praze, úsilím české akademie pro
vědu a slovesnost a obětavosti české obee
pražské a českého Hlávky založenou.
Doznáváme, že při té přiležitosti řekli jsme.
že potřebují-li Němci svojí akademii v Praze,
najdou dosti prostředků k její uskutečnění, my
že jim v tom překážeti nechceme. Řekli jsm
také asi to, co za několik dní později prohlásila
akademie cís. Fr. Jos. I. v memorandu vládě
adresovaném.
Z toho dedukuje se, že krok pp. Drtinya
Masaryka stal se v intencích našich — leč my
naproti tomu pravíme, že jsme od českých po-
slanců žádali boj za vrácení české školy
českému národu a nikoliv hlasová n
pro německou školu ve chvili, kdy nám
ani akademie vrácena nebyla a kdy Němci proti
vysokému školství českému na Moravě i obec
nému školství v uzaviraném území a ve Vidni
tak úporně bojují.
S touto zvrácenou taktikou
nedomyšleným hlasováním souhla-
siti nemůžeme, ať stalo se za před-
pokladů sebe krásnějších.
Jednota umělců výtvarných v Praze
#31
alto_textblock
#31
Výtvarný odbor Umělecké besedy.
#32
alto_textblock
#32
Denní zprávy.
#33
alto_textblock
#33
— Dvojí loket politických úřadů ve zněm-
čeném územi. Dvě události v Žatci a v Lomu
křiklavým jsou dokladem dvojiho lokte, kterým
odměřují se občanská práva Čechům a Němcům
v král. českém. V Žatci konala se minulé ne-
děle sokolská slavnost a veřejným cvičením z
#34
alto_textblock
#34
— Na realistickém denníku je tyto dny pa-
trno, jak upadají a mravně klesají lidé, kteří
uvázli ve vlastním pásmu nepravd a protimluvů,
byli přistiženi při nekorrektním jednání a pak
se z něho vykrucují. Tento případ dehrává se
před zraky celé veřejnosti polemickou rozpravou
o hlasování realistických poslanců prof. Drtiny
a Masaryka pro resoluci Wolfovu. — „Národní
Listy“ otiskly na př. z obhajovacího spisu, jejz
prof. Drtina rozeslal městským radám své voleb-
ní skupiny, tuto větu: „Přiznávám ofevřeně,
že v télo věci bylo jakésí pochybení neb
spíše nedopatření. V této isolovanosti ni-
kterak nám nebyle velno.“ Této větě každý
pravidelně myslící člověk rozumí tak, že prof.
Drlina přiznal pochybení své, poněvadž nemi
věcí toho, komu se výtky činí, by přiznáv al
pochybení — cizí; na cizí chybu by každý
poukázal, vytkl by ji, ale nepřiznával by ji.
A nač se přiznání prof. Drtinova a Masarykova
pochybení vztahuje, pověděl prof. Drtina ve
svém memorandu městským radám taktéž: vzta-
huje se na výtku, že oba realističti poslanci po-
rušili solidárnost české delegace. Prof. Drtina
hledá pak pro přiznané pochybení a želenou iso-
lovanost — nějakou polehčující okolnost, nebot
praví ve své litografované obhajobě doslovně:
„Jestli zde jakási vina je, leží z větší
části zeela mimo nás. Zavinila to zajisté ža-
lostná desorganisace na říšské radé...“ Tedy:
prof. Drtina, mluvě o olázce viny, přiznává se
aspoň k menší části její; jinak neměl by
smyslu jeho výrok, že větší část viny leží
mimo něho a prof. Masaryka. Městské rady vo-
lební skupiny královéhradecké vytkly profesoru
Drtinovi z důvodů národních, stejně jako „Ná-
rodní Listy“ napořád činí, jeho hlasování pro
resoluci Wolfovu, a městské rady vyslovily mu
za ně nelibost neb i nedůvěru. I píše prof. Drtina
městským radám: „Máte právo nesouhrlasiti
s mými nápory ...; buďte ujištěni, že nes ou-
hlas Váš i důvody, které pro něj uvedete,
budou mnou bedlivě váženy a stanou se m
směrodatnými pro další postup.
Tato věta prof. Drtiny zní skoro jako odvolání
na celé čáře a znova objasňuje povahu sporu.
— Nuže, a -Čas“? Hází na „Nár. Listy“ vě-
domé lhaní, nedostatek inteligence i surovéa
násilné sprosťáctví. Nás tento jeho vztek neroz-
čílí ani nestrhne k nerozvážnému slovu. Tážeme
se jen té části veřejnosti, která celý spor sle-
duje: je nějaká naděje, že orgán realistů vyšine
se jednou aspoň na takový stupeň novověké
vzdělanosti, aby v jeho sloupeích nebylo míst
pro mrzké individuum, které svou povahoua
svou mravní úrovní nepatří do žádné společnosti,
která činí nárok aspoň na jméno společností
slušné? Ať píše a vykládá orgán realistů, co
chce, tolik je jisto, že hlasování prof. Masaryka
a Drtiny přineslo dávno žádoucí vyjasnění
tom, jak vypadají velkohubí, theoretičtí filoso-
fové při praktické politické práci a jak by se
vodlo národu, kdyby jeho zájmy těmto lidem
byly svěřeny. Hlasováním pro Wolfovu resoluci
(zřízení německé akademie v Praze) dokázali
oba jmenovaní pánové svou naprostou ne-
sehopnost pro praktické úkoly parlamentní.
Rámusením, byť bylo sebe surovější, nic se ne-
spraví, projevy z kruhů uměleckých aní usne-