Strana 4. Číslo 88.

KATOLICKE LISTY.

Dne 31. března 1900.

vání práva voličského; b) úředníci úřadů politických úřadů policejních v obcí se nacházejících; c) dlužníci obce, kteříž jsou v prodlení (+ 40IIBc); d) ti, kdož pro nějaký přečin disciplinární ze zištnosti spáchaný byli z úřadu nebo ze služby veřejné sesazeni, po dobu tří let čítaných od právoplatnosti dotyčného nálezu.

Volební sbory. § 43. Když se členové sboru obecních starších mají voliti, rozdělí se voličová na čtyři volební sbory, z nichž každý voliti bude třicet členů sboru obecních starších. Do prvního volebního sboru náležejí voličové, kteří platí dvě stě korun a nad to výše přimých daní v obci na ně psaných. Druhý volební sbor obsahuje v sobě voliče, kteří platí čtyřicet korun a nad to výše až do dvou set korun přímých daní na ně v obci psaných, potom voliče uvedené v § 38IIa až včetně do g a v § 38IIIb. Do tře- tího volebního sboru náležejí voličové, kteří platí deset korun a nad to výše až do čtyřiceti korun přímých daní na ně v obci psaných. Do čtvrtého sboru volebního ná- ležejí osoby ostatní, jež dle * 38IIIa, jakož i osoby, jež dle § 38IIlc mají právo voličské. (Stať 5. a 6., pak stat 7. až ř. 5. . . . . „dle zákona přísluší“, nepominulo, zů- stane netknuta; poslední věta statě 7. od „Toto přičtení“ atd. odpadne.)

Volební okršlky. § 44. stať 1. nezměněna. Každý volič může jen v tom volebním okršlku voliti, ve kterém bydlí v den, kdy končí lhůta reklamační. Stať 3, 4. a 5. nezměněna. Veškerý počet členů, jež dle § 43. al 1. každý volební sbor do sboru obecních starších voliti má, rozdělí se mezi jednotlivé volební okršlky podle toho, kolik voličů téhož volebního sboru na- lázá se v onom volebním okršlku. V každém volebním okršlku musí však na voliče k jednomu sboru volebnímu ná ežející připadnouti alespoň jeden člen sboru obecních starších. Toto rozdělování činí městská rada, O stížno- stech do tohoto rozdělení rozhoduje sbor obecních starších konečne. 3 46 — al 1. nezměněno. al 2. Vyložení těchto listů oznámiti se má veřejnou vyhláškou. (Ostatní znění al 2.a pak další obsah § 46. nezměněn.)

Rozepsání volby. § 47. Osm dní před volbou má starosta povolati k volení všechny voliče v ten způsob, aby jim rozepsání volby oznámeno bylo tak, jakož v § 46. předepsáno jest. Ve vyhlásce té budiz přesně vyznačeno místo, den a po- čáteční i konečná hodina volby, jakož i počet členů sboru obecních starších, jejž každý volební sbor v každém vo- lebním okršku voliti má; zároveň pak budiž v ní ozna- čeno místo, kde se voličové, jímž by z jakéhokoliv důvodu legitimace volební nebo hlasovací listek nejdéle 48 hodin přede dnem volby nebyly doručeny, o tyto listiny hlásiti mohou. § 52. Lhůta k odevzdávání lístků hlasovacích usta- noviti se má s ohledem na počet voličů i na jiné okol- nosti každému volebnímu shromáždění, zvláště volebním sborům čtvrtým, však alespoň tak, aby nekončila před sedmou hodinou večerní. (Ostatní obsah od slov „Když pak ta lhůta prošla“ zůstane netknut.) § 58. Misto 75 stůj 90. § Byl-li člen sboru obecních starších některým ob- čanským soudem vzat ve vyšetřování pro zločin, nemůže úřadu svého vykonávati, pokud vyšetřování nebylo právo- platně zastaveno. Úřadu svého pozbývá člen sboru obec- ních starších nastane-li při něm kterakoliv jiná, nežlí právě uvedená příčina, kteráž by ho z volitelnosti byla vyjmula nebo vyloučila. (§ 42.). Ustanovení tato platí také o sta- rostovi a jeho náměstcích. § 67 al. 2. „Avšak má každá hromada voliti alespeň dva členy městské rady“. (Ostatní obsah nezměněn). § 73. Odpadniž v úvodu slovo „Místostarosta“, osta- tek netknut. § 106. Ve statí 3 ř. 3 „nejméně tři- pětiny“; ostatek netknut. § 107 ř. 8 a 9 místo „dvě třetiny“ stůj „tři pětiny“ a místo „37 hlasů“ stůjž „61 hlasů“. Ostatek netknut. § 111 ř. 2 místo „třicet údů“ stůj „čtyřicet členů“ — ostatek netknut.

V důvěrné schůzi městské rady, dne 23. t. m., po výkladech pana dra. Podlipného byl zpravodaj- zákonodárce, jenž sám elaborát svůj nazval nedokonalým. ve čtvrteční své řeči na Starém městě, městskou radou zmocněn, aby v pondělním sboru učinil návrh na za- řadění honoraí do I. sboru. Z tohoto danaj- ského daru čiší čertovina; v pravdě nejde tu o strach před Němci, nýbrž o získání II. sboru ve prospěch Mlado- čechů, jimž úřednictvo bývá z pravidla pro známou jich přízeň málo nakloněno. Promovestur, ut amoveatur! Po- výšením budiž odklizen. Návrh, k němuž se ještě s pitevním nožíkem vrá- tíme, jest děsně povrchní a mělký. I divíme se, jak staro- česká městská rada mohla jej z počátku s tak olympickým klidem přes práh svůj pustiti do sboru obecních starších.

Zprávy denní.

Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Lev svobodný pán ze Skrbenských strávil včerejší den klidně. Bulletin dra. Krčmy zní takto: Teplota 37.3 stupňů, katarrh na ústupu. Vše- obecný stav uspokojivý. Již z tohoto vyjádření lékař- ského jest patrno, že choroba nejdůstojnějšího arci- pastýře nevzbuzuje nikterak vážných obav, takže všecky opačné pověsti, které byly včera rozšířeny po Praze, jsou naprosto bezpodstatny. Účast živá, jevící se mezi obyvatelstvem stran choroby Jeho knížecí Milosti, do- kazuje, že se těší lásce a oddanosti. Po stavu choroby se dotazovali: Jeho Excel. p. místodržitel hr. Couden- hove, J. J. Jiří Lobkowicz, J. J. princ Karel Schwar- zenberg, J. M. ndp. probošt Hora, J. M. vsdp. děkan dr. Hrádek, vsdp. kanovník dr. Frind, J. O. Karel Ervín hr. Nostitz, J. Excel. hrabě a hraběnka Wald- steinovi, J. Excel. Karel hr. Buquoi, J. Excel. Zitta Nostitzova, pí. baronka Skrbenská, dvorní dáma v ústavu šlechtičen v Praze, pí. baronka Henni gerova,

pí. hrab. Fůnfkirchenova, p. hr. Leopold Sternberg, vládní rada p. Marschan, p. baron Nicengloit, vrchní komisař p. Rejsa, p. hrabě a hraběnka Mensdorfovi, vrchní inspektor p. Zapletal, p. hrabě a hraběnk Westphalenovi a jiní. *Úmrtí paní Anny Kopalové. Včera ráno o 7. hod. zesnula paní Anna Kopalová, rozená Knopova, matka našeho redaktora a nedělního pro- slaveného feuilletonisty vdp. bisk. notáře Petra Ko- pala, sešlostí věku v 86. roce posilněna svá- tostmi nemocných. Byla to žena z lidu, která v ho- rách vyrostla a měla za to, že by bez nich ani ne- mohla žíti. A přece se tak stalo! Nejen že bez nich žila, nýbrž také vzdálena od romantických hor opu- stila tento svět. Při vysokém věku její nebylo to nie divného. Podivným způsobem učinilo konec její dlou- hému a železnému životu nastuzení, jako u její man- žela, který ji předešel na věčnost r. 1893, rovněž u vysokém věku 85 let. Týž sloužil na vojně u dělo- střelců, zavedl si pak po návratu pekařství a kru- pařství a neunavnou pilností a šetrností zahospodařil si tolik, že si zakoupil větší živnost v horách. Byl to muž velice rázovitý, bodré horské povahy a síly téměř nezlomné. Kdykoli jsem na svém působišti po- chovával české staré matky, vždy jsem pocítil nevý- slovnou bolest, již jsem mnohdy i slovy dal na jevo. Bylo mi líto, že pravé, vzorné české ženy odcházely z tohoto světa, kde vykonaly tolik dobrého a kde byly na svých místech — cítil jsem žal, že mladé ženy české již nejsou tak pevné zbožnosti a víry, nejsou tak žulovými povahami, jako bylo staré poko- lení. Podobný pocit zmocnil se mne při doslechu o úmrtí matky našeho známého nedělního feuilleto- nisty. Vzor české ženy odchází opět s povrchu zem- ského, aby se již nevrátil. Kdo by z našich čtenářů neznal »Babičky« Boženy Němcové. Zbožnost, praco- vitost, veselá mysl z toho plynoucí ji šlechtily. To jsou pravé rysy české ženy, bez níž by neměla býti ani jediná, poněvadž na tom závisí budoucnost celého národa. Prohlásilť vynikající katolický biskup; »Dejte mi katolické ženy, a já s nimi obrátím celý svět!« — Zesnulá zdědila zbožnost již z rodu, z něhož pocházela. Z rodu Knopova i Kopalova vyšlo několik kněží a čelnějších mužů vlasteneckých. Ač literně. nebyla vzdělána, poněvadž pro nesnesitelnou robotu nebylo jí možno řádně do školy choditi, přece byl jí její »Nebeklíč« a »Kancionál« švabachem psaný, denní četbou, bez níž by snad nebyla se mohla odebrati na lože. Každého pátku modlila se s dítkami (bylo jich 10, z nichž pouze 4 dožily se dospělého věku) rů- ženec. Nade vše ráda však měla utrpení Pána Ježíše, které znala na paměť. Když v její rodišti Držkově se pořádala představení o umučení našeho Spasitelea o Josefu Egyptském, předříkávala vše svým sousedům, kteří se nad pamětí této prosté a rozšafné ženy ne- málo divili. Pro svoji bodrou povahu byla všude vá- žena a ctěna po širém okolí. Ráda si také zapěla jako pravá česká žena, nejen písně kostelní, které znala všecky z kancionálu z paměti, ale i také svět- ské. Její zamilovanou písní byla ukolébavka, kterou starozákonní Dalila Samsonovi zpívala v jed- nom divadelním kuse: »Spi, Samsone, na mém klíně, já ti hezky zazpívám!« — Celý svůj život trpěla mi- grénou, ale při tom přece nepozbyla humoru. Ráda pracovala do únavy v horách, avšak práce jí nikte- rak neškodila, nýbrž přispívala k její zdraví. Také se za ni nestyděla, vědělať dobře, že práce šlechtí člo- věka. Trpélivostí vynikala do posledních chvil, smrti se nebála. Její zbožnost naučila ji snášeti i hrůzy smrti. Zesnula také klidně a odevzdaně do vůle Boží. Ve svém synu, vdp. notáři Kopalovi, viděla svoji pýchu a jedinou naději a oporu ve stáří. Týž hojně z její zkušeností čerpal látky ke svým zdařilým feuil- letonům, ač o svých literárních pracích nikdy s ní nemluvil. Radovala se, když doslechla od jiných, jak její syna všude si váží a když jí četli ve feuilleto- nech o ní, zvolala obyčejně: »Ten šelma zase mne dal do novin.« — Vzor české ženy zmizel opět se světa. Budiž zesnulé nehynoucí památka za to, že nám vychovala našeho předního katolického žurna- listu a odměnou její nechť jest vroucí modlitba na- šich čtenářů za zesnulou. Pohřeb koná se na hřbi- tově vyšehradském o 4. hod. odpol. Ž. *K čemu se zneužívá kostelů? S tímto záhlavím píše kterýs německý plátek v severozápad- ních Čechách, jenž nám vlastně nestojí za to, aby- chom ho jmenovali a s ním snad polemisovali, jak se teď »římských« kostelů zneužívá. A k čemu vlastně? Ve Vídni u Redemptoristů a i v jiných kostelích ví- deňských byly ohlášeny na návěštní tabulce na dve- řích konference pro muže. Tak dp. P. Jiří Freund C. SS. R. vzal si za látku své řeči thema: »Sv. Pavel a jeho protivníci s ohledem na nynější časové události.« Konference se konají po 4 dny o půl osmé večer. Nejdříve je píseň, pak kázání, a končí se celá pobožnost loretánskou litanií a požehnáním. V neděli na to po ukončených těchto exerciciích neboli »kon- ferencích« je o půl sedmé všeobecné sv. přijímání. Toť tedy to »zneužívání« kostelů. Zmíněné noviny s

táží, zdali mají katolické kostely ten účel, aby slou- žily klerikálním spolkům za místnost pro shromaždo- vání se, nebo jsou-li zasvěceny modlitbě a »tak zva- nému« slovu Božímu?! Konáním takovéto »konfe- rence« kostela se prý zneužívá — slavná »klerisei« je ovšem jiného názoru. Hezké to slovo »klerisei«, že? A což teprve v té známé socialistické písni »... Klerisei, die Himmelspolizei!« P. Freund je prý známý sgitační kazatel a podle toho bude prý také jeho »slovo Boží« vypadati. Bude prý míti vy- sokopolitickou »Hetzrede« a na Schönereriány, socia- listy a svobodomyslné učitelstvo prý vyleje »einige Kübel Jauche«. Šlova tato podáváme raději v origi- nálu. Potom je prý druhý »církevní díl«, litanie s po- žehnáním atd. Podáváme tyto řádky jenom k posou- zení sprostoty, s jakou někdo i třeba některý dokto píše o naší sv. víře a našich obyčejích. * Hrubý list na říšské radě. Známo jest, co špíny chrlí »Šk. Ob.«, počestný učitelský list na ka- tolickou církev a její kněžstvo. V tomto směru nepře- konaly »Školského Obzoru« ani plátky kalibru nej- horšího. A přece je málo škol, kde by se tento časopis neodebíral. Pro svoji pověstnou již surovost a zvláště pro svůj »ušlechtilý« článek »Velebné boty« ze dne 17. října 1899 dostal se tento list až na říšskou radu do '7ídně, kdež koloval mezi poslanci z ruky do ruky a budil svou hrubostí úžas. Tak píší pedagogové české mládeže. *Zakázaný spis. »Wiener Ztg.« uveřejňuje, že se zakazuje rozšiřovati spis »Baronin Vecsera keine Mörderin« — baronka Večeřova žádnou vražednicí — v němž píše jistý E. z Sz. vlastní objevy. Kniha byla v Lipsku vydána. Jest v ní urážka cís. rodu. * Pašijové hry na Smíchově. Jak se s námi sděluje, budou dávány tyto hry, které neoby- čejný zájem v Praze a na venkově působí, ponejprv ve čtvrtek před květnou nedělí t. r., t. j. dne 5. dubna 1900. * Z městské rady kr. hl. města Prahy. Schůze dne 30. března za předsednictví p. starosty dra. V. Srba. Usneseno podati petici o státní sub- venci na obecní podniky a sice z důvodů, že se tím obec domáhá svého práva vzhledem k okolnosti, jak podporována jsou jiná bohatší města. — Pan dr. Podlipný sdělil, že poslanci za Prahu na říšské radě hodají se sestoupiti v poradný klub, který by na říšské radě podporoval záležilosti pražské obce. Sdě- lení toto bylo p. starostou kvitováno vřelým uznáním. — Vzato na vědomí sdělení stavební stavebního úřadu, že z prkenné ohrady stavebního materálu na Františkově nábřeží odstraněna byla část z délí 46 metrů a že postupně, dle toho, jak bude stavba mostu pokračovati, budou i ostatní části odstraňovány, aby ještě letos bylo nábřeží v celém rozsahu odevzdáno volné pasáži. — Kancelářským praktikantem se služným 1000 kor. jmenován p. Václav Křepele. — Byl vzat na vědomí přípis řiditelství pošt a telegrafů, že v VII. části Prahy budou zřízeny dva poštovní filiální úřady, jichž se obec domáhala a to jeden v severní části Holešovic, pokud možno v ulici » Na Zátorách«, druhý v části východní, v ulici Dělnické neb Osadní. — Zástupci obce v představenstvu obecní nemocenské pokladny zvoleni pp. městský rada Russ, obecní starší Kreutzer a jejich náhradníky pp. obecní starší Havlíček a dr. Mašek. — Po návrhu p. měst- ského rady Schwarze usneseno, požádati obchodní komoru, členy železniční rady a ministerstvo drah ve prospěch rychlíkového spojení s východem, zejména přes Krakov. * Přednášky. (Lidové přednášky uni- versitní. Dnes v sobotu, přednáší assistent dr. Václav Švambera: »O polárních krajích a jejich výzkumu« (s demonstracemi) v posluchárně přírodovědeckých ústavů české university na Karlově náměstí č. 21 n. (5. přednáška). Začátek o půl 8. hod. *Nehoda v laboratoři. V chemické labo- ratoři české techniky zkoušel včera odpoledne asistent pan Jos. Malý arsenikový preparát. Nešťastnou ná- hodou praskla při tom retorta a p. Malému vletěly střepiny do očí a zranily ho tak, že musil býti do- praven na kliniku p. prof. Schöbla. * Povětrnost. (Zpráva meteorologické vídeň- ské stanice.) Dosavadní počasí prozatím potrvá. Po- zději obleva a vyjasnění. * Z Kolína. (Pův. dopis »K. L.«) Chvalně známá divadelní společnost p. Fr. Trnky, která mešká právě v Kolíně v zámeckém divadle, dávala za přičinění pp. Jana Majora a Rudolfa Živného, maj. insertní kanceláře, divadelní představení ve prospěch restau- race našeho starobylého chrámu Páně sv. Bartoloměje. Dáván kus: »Kříž u potoka«, v němž vystoupil v úloze Ambrože p. Jan Major, kustod našeho chrámu Páně. Pan Major je znám po léta jako výtečná síla na divadle a osvědčil se také posledně znamenitě. Ve prospěch chrámu Páně bylo odvedeno vdp. děka- novi Růžičkovi 62 K, začež vzdávají se díky. Bylo by si přáti, aby náš chrám Páně, tento památník Otce vlasti krále a císaře Karla IV., našel i dále hojných příznivců v městě našem. Zdař Bůh!