Strana 2. Číslo 338.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 10. prosince 1900.

které běhaly po kuloárech! Dnes stará krev v žilách českého sedláka proudí! (Výborně! Hlučný potlesk.) Řečník přimlouvá se za svornost, mluví o politické situaci, o sdružení se rolnictva a prohlašuje, že veškery politické strany loví v řadách rolnictva. Ale rolnictvo v první řadě musí hledět na svou vlastní organisaci. (Výborně! Potlesk.) Rolnictvo se sdruží, aby poznalo svoji sílu; ono chce však pra- covati za práva národa českého společně s druhými stranami! (Potlesk.) Rolník má právo raditi, varovati strany, které to dobře s rolnictvem nesmýšlí — leč my nemáme usamostatnění, organisaci. A ta se pro- vede ve všech zemích koruny Svatováclavské a to bude náš stát, země krví našich dědků vybojovaná! (Salva potlesku.) A kdyby stavěly vlády šraňk mezi rolnictvo, přece láska rolnictva mezi sebou nevyhyne, a kdyby tam postavili regimenty vojska — český rolník v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zná cenu sdružení. Řečník přeje si úsilné agitace, zmohutnění sdružení rolnictva v nejsilnějsí politickou stranu. Jen tak ukážeme přátelům i nepřátelům naši vlastní sílu. Zmiňuje se o agitaci t. zv. klerikálů na Moravě; nabádaje pak, aby z ní vzalo si rolnictvo příklad — přeje si, aby rolnictvo odebíralo hospodářsko-politické listy — odborné časopisy nutno podporovati i jest potřeba, aby ty časopisy vykládány byly všude, kam rolnictvo se schází. V zájmu všech projevuje přání, aby se rolnictvo poznalo. Stojíme v krisi, která se může státi nebezpečnou, neboť již na Moravě stav selský se pomalu ztrácí — proto nutno organisace, sdružení celého rolnictva zemí koruny české. (Dlouho- trvající potlesk byl řečníku odměnou a také Morava- nům uspořádány ovace.) Pan Staroštík, poslanec a předseda Selské Jednoty na Moravě, děkuje za tento projev pro české rolnictvo na Moravě. Pan Fr. Zika, tajemník Ústř. hospodářské společnosti ve Slezsku, prohlašuje, že ve všem rol- nictvo slezské připojuje se k vývodům předřečníka. Dlouho nemohlo se docíliti sbratření mezi rolnickým stavem, zvlášť vzdáleného, ubohého zapomínaného Slezska, kde rolnický lid hraje největší úlohu — vždyť v jeho rukou spočívá otázka národní a proto i tu nutno organisovati. My ve Slezsku po pětileté činnosti dokázali jsme nepřátelům, že nejsme méně cenni. Těžká to práce a proto Slezané dovolávají se pomoci u rolnictva českého a moravského. Ve Slezsku nelze se přidávati k té či oné politické strané, tu nutno se dr- žeti jen českého praporu. (Výborně!) Řečník mluví o důležitosti českého rolnictva ve Slezsku, které zakládá Raiffeisenovky, hospodářské spolky, knihovny a po stránce hmotné jest pevným základem naší národnosti. Slezsko více nepadne, dnes tu je organisace, která zahrnuje v sobě sedlákai chalupníka. (Výborně, bouřný potlesk.) Ovšem síly naše jsou dosud slabé — ve Šlezsku je dosud as jen 140 českých obcí; proto nám třeba pomoci. Ku konci uvádí řečník, že co tu učiněno ku povznesení stavu rolnického, ve všem rolnictvo slezské stojí s bratřími druhými. Děkuje za věnování pozornosti rolnictvu slezskému a líčí nelidské, děsné poměry lidu selského ve Slezsku, který má býti našemu národu oderván, odcizen. To však se nezdaří! — volá řečník. (Výborně.) Pan St. Kubr uvádí selskou nedůvěru, která je dosud příčinou, že rolnictvo se dosud nesrazílo v celistvý svazek. Jednotlivec neznamená nic, ale jen ve sdružení jest síla, vítězství. Rozdupejte osoby, ale věci nezdupáte, poněvadž ona je dobrou, svatou. Znáte Kozinu, mučeníka stavu selského, (Sláva mu!) ale takových Kozinů je moc, kteří hájili svých práv a ještě bude mnoho těch Kozinů, kteří padnou pro organisaci selskou! Řečník omlouvá předáky hnutí selského a přeje si soudržnosti, neboť myšlénka selská zvítězí, ať boje jsou jakékoli. My nic neroz- bijeme, my stavíme a proto jsme největšími svorno- stáři. Naším ideálem není tříštění, nýbrž české státní právo aby ono bylo vydobyto zpátky. Řečník varuje před sváděním, agitací, neboť ra- kušanskou politiku provozovali oni, kteří se vyšplhali po našich zádech a ne politiku českou, tím méně selskou. Nám nepomohou planá hesla, fráze — nýbrž práce; jen v té zvítězíme! (Výborně, na zdar !) Pan Váca, tajemník Selské jednoty z Moravy, fedruje myšlénku mladší generace rolnické na Mo- ravě. Organisace hospodářské musí po boku státi pevná organisace politicko selská. Řečník hájí posl. Svozila a »Selské listy«. Rolnictvo české i německé musí jednou již poznat, že politické strany potřebují rolnictvo vždy ke svému prospěchu a řečník uvádí, že nelze Sdružení vcházeti v kompromis se žádnou politickou stranou — my nehlásíme se k vedení, ale k práci a kdyby ta práce nějakým kompromisem byla ochromena, my přes jejich hlavy přec půjdem ku předu! (Veliký, bouřný potlesk.) Na to přednášel p. prof. dr. Fr. Fiedlero nejdůležitější otázce stavu selského: »O cel ní ch

a obchodních smlouvách«. Třeba zvěděti. jak obchodní smlouvy dosavadní působily na poměry naše i v celém Rakousku. Rakouský obchod zahra- niční celkem během posledního 9letí se mnoho ne- změnil. Obchodními smlouvami neutr- pěli jsme žádných ztrát, neboť průměrně přebytek vývozní vzrostl. Naše bilance znamená ob- chodní zlepšení celkem. Přednášku přesně vědeckou a nad pomyšlení obšírnou nelze nám přinésti jen pro těsnost místa. Výtah byl by příliš kusým. Ostatně data čtenářům našim jsou známa z našich ho podářských článků. Řečník odměněn zaslouženým potleskem, když byl uvedl, že v Čechách se shodli na poža- davcích rolnictva ohledně smluv Češi i Němci, aniž by o tom věděli — totiž v celní jednotě a v otázce dvojitého tarifu (maximál- ního a minimálního). (Dokonč.)

Zprávy církovní. Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Leo svobodný pán Skrbenský měl dnes o půl 8. hod. ranní v klášteře Benediktinů na Smíchově mši sv. Církevní slavnost. Dnes je sv. Melchiada vlastně Miltiadem zvaného, který pocházel z Afriky a byl papežem od roku 311—314. Do jeho úřadu papežského připadlo slavné vítězství Konstantinovo nad Maxentiem, po němž vydán byl památný edikt milánský r. 313, jímž křesťanství nabylo v říši řím- ské úplné svobody. Za předsednictví jeho konána byla r. 313 v Římě synoda, v níž bylo schisma Donatistů odsouzeno. Papež Miltiades pobřbem byl v cemeterii sv. Kalista a byl již ve 4. století jako světec uctíván. Slavné sliby. Ccih. p. Jan Häusler, klerik souverenního, rytířského řádu maltézského (Johan- nitů) učiní slavné sliby řádové dne 13. prosince t. r. o 10. hod. dopoledne v konventním chrámu Páně maltézském u »Panny Marie pod řetězem« na Malé straně v Praze.

Zprávy denní. * Denní pořádek ku XXIII. sezení sněmu království českého ve středu dne 12. prosince 1900 o 11. dopol.: I. Zpráva o volbách. Materna II. II. Druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru týkající se účetní závěrky fondu České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, pak reservního fondu téže aka- demie a ostatních při této akademii zřízených fondů za rok 1890 (č. sn. 205, net.) Heřman Janda: III. Druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru ohledně úroků z prodlení ze zem- ských přirážek, v předepsané lhůtě nezaplacených (č. sn. 417, tisk CLXXVI). * Návštěva J. M. nejdůstojnějšího pána knížete-arcibiskupa, Lva Skrbenského ve Svatováclavském konviktu včera o 11. hod. dopolední. Chovanci vznešeného hosta uvítali za zpěvu Svatováclavského chorálu, načež jeden z nich přednesl krátkou, ale srdečnou přivítací řeč, na níž J. M. odpověděl oteckými slovy, že chová pevnou naději, že za přímluvy sv. Václava budou ve vědách pokračovati ke cti a slávě Boží a ku blahu své vlasti. Nejdůstojnější velepastýř pak prošel řadu chovanců, každého blahosklonně dotazoval se na ro- diště, na odbor studií a každého povzbuzoval ku zdárným studiím. Pánům představeným, jakož i za- kladateli konviktu vyslovil vřelé uznání jejich námah a obětavosti a slíbil, že bude vždy ochrán- cem ústavu, kterýž oprávúuje k nej- lepším nadějím. Na konec J. M. udělil všem velepastýřské požehnání. Nyní jal se vznešený host prohlížeti studijní místnosti, chválil je, že jsou vzdušné, jasně a účelně zařízeny. Potřebná vysvět- lení podával praefekt konviktu dp. Hnídek, kan- didát profesury. Neušlo jeho pozornosti chovanců zdravé a čilé vzezření. Navštívil též nemocničku konviktu, v níž právě nalézal se jeden chorý cho- vanec, jejž dotazoval se na průběh choroby a otecky jej potěšil. I jiného ještě nemocného navštívil, rektora konviktu, dp. Knotka, kterýž právě po delší rheumatické nemoci se pozdravuje. Tři čtvrti hodiny setrval vznešený host v konviktu, načež za zpěvu chorálu »Hospodine, pomiluj nás«, odjížděl. Jako všde, tak i zde nejdůstojnější arcipastýř celým svým přemilým zjevem získal si rázem srdce všech a včerejší den zůstane chovancům zajisté neza- pomenutelným. * Pohřeb p. dra. Jos. Mildeho, býv. po- slavce na sněmu král. českého a zemského advokáta, konal se včera o 2. hod. odpol. z chrámu sv. Ště- pána na hřbitov vyšehradský za neobyčejné účasti obecenstva i vynikajících hostů pohřebních. Mezi nimi byli zejména: v zastoupení Jeho Excell. pana místodržitele pan místodržitelský vicepresident Dörfl, nejvyšší maršálek zemský kníže Jiří Lob-

kowicz, pan místodržitelský rada Vojáčeka pan místodrž. rada šl. Herrmann, vicepresident vrch. zem. soudu p. dr. Ripka, presidenti: zem. soudu pan dr. Pally a zem. trest. soudu pan dr. Wokaun, vládní rada p. Křikava, radové vrch. zem. soudu pp. Babor, Schramek a Böh m, dr. Fr. Lad. svob. pán Rieger, starosta král. hlav. města Prahy pan dr. Srb se členy městské rady a sboru ohecních starších; dále J. M. rektor české uni- versity prof. dr. Stupecký a děkan prof. dr. svob. pán Rieger, dvorní rada prof. dr. rytíř Randa, dvorní radové prof. dr. Ott a prof. dr. Zucker, prof. dři.: Bráf, Heyrovský a Čelakovský; zemský prelát a gen. opat řádu premonstrátů vsdp. P. Starý, starosta Lublaně dr. Hribar, staro- stové: Král. Vinohradů p. Víšek, Karlína pan Lokay a Smíchova p. Elhenický, hr. Kau- nic, president advokátní komory p. dr. Tragy, vrchní pošt. rada p. Tobiasch, rada zem. výboru p. Höhm, řiditel p. F. A. Šubert, vrchní řiditel zem. banky pan dr. Mattuš, řiditel živnost. banky p. Mastný, vrchní řiditel spolku pro průmysl cu- krovarský Goller, vrchní zemědělský inspektor Brechler ryt. z Troskovic, A O. Žeit- hammer, řiditel Strakovské akademie p. dr. Tra- kal, prof. dr. Gintl, prof. dr. Blažek, p. dr. Herold, advokáti, členové řiditelstva banky »Sla- vie«, členové redakcí »Politik« a »Národní Politiky« a žurnalisté vůbec a členové všech družstev i růz- ných společností, jichž zesnulý byl členem. Za smu- tečních zpěvů »Lyry« vykonal pobřební obřady dp. farář M. Baťha, načež zahájen byl průvod četami podúředníků a zřízenců elektrických podniků praž- ských a pak vozem s překrásnými věnci a dary kvě- tinovými. Na V) šebradě přejal kondukt vsdp. ka- novník dr. Karlach, který pak i nad hrobkou proslovil případnou řeč. V ulicích ovšem budil prů- vod nemalou pozornost pražského obyvatelstva. * Pohřeb p. Al. Vavrušky konal se v so- botu o 3. hod. odpol. z kostela Panny Marie Sněžné za velmi četného účastenství, zvláště vsdp. kunovníka Josefa Kyselky. vdpp. prof. msgra. Drozd a, hlav. faráře Janků, dra. Víška, dra. Von- drušky, prof. Košnáře, prof. Šprongla, dpp. Roudnického, Železného, Kašpárka a četných duchovních, sboru obecních starších, výboru nadace císaře Františka Josefa se svým velečinnýma velezasloužilým předsedou p. Matějem Novákem, majitelem domu, výboru Svatováclavské záložny, členů Katolické Besedy, Měšťanské Besedy, Jednoty ob- čanské, tří společenstev pražských krejčí, městské ka- valerie a zástupců všech tří sborů ostrostřeleckých, deputace pražského Sokola, dělníků vlastní dílny se svícemi, okr, ředitelství chudinského ústavu u sv. Štěpána, slč. Antonie Novákové, jakožto zástupkyně Růžencové výrobny a j. Výkrop vykonal vsdp. ka- novník Josef Kyselka, který pohnutým a do- jemným způsobem pronesl pohřební řeč, kterou tu pro její rázovitost podáváme v úplném znění: »Nej- milejší! Sešli jsme se dnes do tohoto chrámu P'áně, abychom na cestě ke hrobu doprovodili muže toho, jenž před námi zde v rakvi odpočívá. Vidím mezi vámi nejen pokrevní přátele a blízké seusedy zemře- lého, ale vidím tu i muže různých vysokých úřadů státních i občanských, muže ze všech vrstev občan- ských, muže stavu duchovního, muže i z lidu děl- ného, vidím tu i paní a dívky u velikém počtu. — Četná přítomnost vaše svědčí, že drahý zesnulý náš byl člověk, byl muž zvláštní, neobyčejný, u vás vele- vážený. A to vším právem. — Ač dnes lůžko po- slední našeho drahého zesnulého nádherně jest vyzdo- beno, ukazujíc na značnou zámožnoet jeho, přece ko- lébka jeho neznala nijaké nádhery, neboť byla to ko- lébka prostičká, stojící v prosté světnici chudého pe- kaře na osadě svatoštěpánské. Mimo to malý Alois náš pozbyl záhy svého otce, živitele a neměl na světě nikoho jiného, kdo by se oň staral, nežli chudou svou ovdovělou matku. Byly to mnohdy krušné chvíle pro něho, kdy byl učeníkem, tovaryšem, i když se stal již mistrem. Ale ať bylo jakkoli, vždy Vavruška byl pracovitý, šetrný, vlídný, vždy byl toho přesvědčení, že i v jeho povolání krejčovském možno mu chleba řádně si vydělati. Byltě on muž z lidu v pravém smyslu slova a jím zůstal vždy a k němu se hlásil vždy i tehdy, kdy svou dovedností, svou šetrností, svou prozíravostí značnou měrou nashromáždil a rozmno- žil vezdejší statek svůj. Ač byl zámožným měšťanem pražským, až byl řemeslníkem a obchodníkem nejen v Praze, ale i po celých Čechách známým a hledaným, přece nebylo v něm ani chlouby, ani pýchy. A jestliže město naše Praha ráda honosí se svými učenci, politiky, umělci, nechybí, když i jeho bude počítati mezi znamenité občany své. Starost o řemeslo nebránila zesnulému, aby neměl nejněžnější péče o svou rodinu, ať vlastní, ať nevlastní, byltě zajisté všem otcem moudrým a laskavým. Pomíjeje jeho činnosti v různých a četných spolcích řemesl- ných a národních, v nichž zesnulý působil, zmíním se jestě o něm, že z lidu pocházeje, měl pro něj vžd