Ročník II. (XI.)

V Praze, dne 10. července 1902.

Číslo 14.

ZENSKY

LIST

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne. Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Réklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel: Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na půi roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8h. Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

Vídeňské šičky.

Napsala Ilka Gollmannova, přeložila Marie Majerova

Ach, a mohou zde lidé vůbec prospívati? Tak ptala se jedna zvědavá kněžna, s naivním údivem prohlížející si pracovny konfekčního zá- vodu, který jí dodával roby. Nikoliv, paní kněžno! Zde lidé neprospívají nežijí. Jen předčasně stárnou, blednou a churaví nedostatkem vzduchu, slepnou pomalu nedostat- kem světla a hrbatí následkem ustavičného sezen na tvrdých židličkách bez opěradla. A kddyž zblednou, oslepnou a nachýlí se do- cela, propouštějí je, any nejsou schopny více hbité a neúnavné práce a proto také nenajdou výživu jinde a starobní pojištění nestává. O, krásné dámy, zrovna teď, kdy jdete pro- menovat v nových světlých a nádherných jarních toiletách, zrovna teď mohly byste na okamžik pohledět do tmavých dílen našich. Ačkoliv jste-li snad velice citlivy, ztratily byste tím veškeru radost z poesie vašich něžných jarních rob, a to by přece bylo škoda. Židlička na židličce hrbí se dělnice za dlou- hým stolem. Mají zde každá zrovna jen tolik místa, co by nit navlékly. V každé světnici jedna » první- z Paříže, vždy tvrdá a hrubá »madame la pre- miere«, jež s neuvěřitelnou hbitostí a vkusem látky přistřihuje a dohlíží při tom ku práci děl- nic. Lstiví páni chefové dávají ji procenta z či- stého zisku. To jest účinný bič. Čím rychleji lidé šijí, tím větší zisk. Peníze dovedou člověka zcela zatvrdit. Mezi madame la premiere, slečnami z komp- toiru a dělnicemi je hluboká propast. Zde buržo- asie, zde proletariát. Kdežto ony každé dopoledne i odpoledne ve zvláště zřízené jídelně svačía štěbetajíce užívají vesele odpočinku, těmto zapo- vézeno jest pod trestem výpovědi požíti při práci i kousek suchého chleba. Kdežto ony teprvé

o půl 9. až v 9 hodin hezky pohodlně velkým portálem, tak zv. hraběcím vchodem přes široké a nádherné schodiště do obchodu se ubírají, musí tyto, zamlklé a bázlivy, měřit točité schůdky ve světlíku, kde nachází se také kontrolní hodiny. zaznamenávající každou opozděnou minutu pří- chodu. To má pak kromě stržení se mzdy za následek ještě křik a snad i nadávky slečniny. Tak začínají dny. V uzoučké předsíni na sebe naházené kabátky, rychlé svlékání, boj o prázdné háky na šaty, do prachu pošlapané klobouky- a potom práce. Odděleni od švadlen sedí krejčí u vlastních stolů. U každého stolu sedí nejméně jeden stížený plicní chorobou. Ubožáci tito, dílem z nevědo- mosti nebezpečí, dílem proto, že si nemohou jinak pomoci, ustavičně plivají na podlahu. Častokrát příhodí se, že musí děvče s nemocným šíti na jednom kusu oděvu, což vyžaduje největší sblí- žení se obou, takže děvče ustavičně vdychuje nebezpečný dech souchotinářův. Napadne-li sou- chotináře kašel a děvče se maličko obrátí, aby snad náhodou bacily v chrchlech obsaženými po- třísněna nebyla, vyjede si madame zlostně na ni: »ah, quelle est paresseuse, celle-lal« V zimě, ježto se okna otevírat nemohoua žádné jiné ventilace nejsou, je vzduch za dvě tři hodiny již tak pokažen, že chef, který o 10. dílny přehlíží, musí nevyhnutelně k lahvičce s kolínskou vodou čichat, aby mu nepřišlo zle. Děvčata bojí se zrovna vyjít na čerstvý vzduch, protože vrátí-li se, nemohou ten otrávený uvnitř snésti. Nepoznají-li rozdílu a setrvají v tomto dusnu, necítí to tak silně. Když takto sedí a šijí, šijí a šijí, sotva že po jiném touží než po zvuku, ohlašujícím dvanáctou. Pak znovu boje o šatstvo, spěch, útěk takořka, protože čas k obědu přesně jest vyměřen a cesta na předměstí daleká. Mnohým z děvčat, které nemají domova a nemohou tudíž přisednouti