#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 202. ze dne 24. července 190l.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Nový román Julia Verna. Třiasedmde-
sátiletý, úžasně činný poeta přírodních věd, Julius
Verne, vydal právě v Paříži nový svůj román »Vil-
lage aěrien« (Vesnice ve vzduchu). Děj tohoto ro-
mánu odehrává se v pralesu střední Afriky, který
spisovateli poskytuje vegetací svojí tolik pestrosti
k líčení. »Vesnici ve vzduchu« zavěsil Verne do
větví pralesa na ohromné kmeny, na nichž nechává
živořiti lesní muže a zapřádá na životě jejich svůj
román. Poutavá kniha, která vyšla nákladem Julia
Hetzela v Paříži, obohacena známými illustracemi
dosavadního malíře Vernových románů Jiřího Rouxe.
= Popel Dantův. Z Říma se sděluje násle-
dující zajímavá zvěsť: Vládě italské nabídnut byl ke
koupi baronem Natolem z Messiny za vysokou cenu
zbytek pozůstatků Danta v podobě popela. Zní to
sice divně, ale je-li pravdivá s relikvií spojená bi-
storka, pak nelze o pravdivosti popela pochybovati
Dne 27. dubna r. 1865 byla pod dozorem minister-
stva vyučování přenesena urna s popelem Danta
z Ravenny do Santa Croce ve Florencii. U příleži-
tosti přesypání popela do jiné novější urny usypáno
trochu na zem. To zpozorovali dva členové komise
Pazzi a Paganini, kteří pečlivě popel sebrali a ode-
vzdali svému chefu, tehdejšímu ministru vyučování
baronu Natolovi. Ten přijal dar a dal si potvrditi
pravdivost úřadně od notáře Malagola v Ravenně.
Později přešel zbytek popela do majetku bratra
Natala, plukovníka, který pečlivě vzácnou památku
střežil a nyní nechtěje ji vydati svým budoucím dě-
dicům, chce ji vládě prodati. Ale suma, kterou za ni
požaduje, jest příliš vysokou, takže nabídne-li ji
některé museum Natolovi, připadne mu vzácná
relikvie.
= Memoiry švédského krále Oskara. Švéd-
ský král Oskar jest, jak se právě sděluje, zaměstnán
literární prací, dokončováním svých memoirů. V ro-
dině Bernadottů jest zvykem, že členové její zapisují
příběhy svého života a tak i král Oskar zůstal věren
těmto tradicím a již od nejútlejšího mládí činil si
zápisky, když jako kadet zúčastnil se cest švédského
loďstva. Denně s nemalou přesností zanášel nejen
poznámky, týkající se jeho života, nýbrž i běžné po-
litické a sociální otázky, jež dle svého smýšlení řešil
a doplňoval. V zápiskách jeho nacházejí se i drobné
básničky. Časem vzrostly jeho zápisky tak, že nyní
již čítají 253 svazky hustě popsané. Tento bohatý
materiál král Oskar během posledních let zpracoval.
Vydá prý z nich pouze výtah ve dvou svazcích pod
titulem »V prázdné chvíli«. Původně chtěl král
Oskar II. tyto memoiry zanechati pouze své rodině
později se však rozhodl podati je i širší veřejnosti.
Může to býti dosti zajímavá kniha, neboť za dlouhá
léta své vlády měl Oskar II. velmi mnoho co činiti
s různými vladaři, státníky, učenci, básníky a umělci.
= Pověstný Pircher, který v noci 18. srpna
1886 vylezl na Štěpánskou věž ve Vídni, zemřel mi-
nulý pátek v Traunhofu v Dolních Rakousích. Josef
Pircher byl pokrývačem a hasičem; při povolání svém
byl prý velice dovedným a proto svěřovány mu ze-
jména opravy střech na kostelních věžích, kterých
za svého života slezl Pircher přes sto. Když v roce
1886 vylezl na věž a upevnil tam černožlutý prapor
na věncoví, jež špici věže oplétá, byl opět policií vy-
zván, aby prapor sundal, jelikož nikdo jiný toho ne-
#5
alto_textblock
#5
dovede. Když však po Pircherovi počali se někteří
jiní opičiti a lezení na svatoštěpánskou věž stalo se
sportem, nezbylo policii vídeňské nic jiného, než
každou podobnou evoluci »ve vyšších vrstvách« za-
kázati.
= Veselohra, psaná na bojišti jihoafri-
ckém. Neobyčejnou historií má veselohra s názvem
»The Vengeance of Mrs. Vansittart«, která provozo-
vána byla v Garrickově divadle v Londýně. Kus se-
psán byl na bojišti jihoafrickém v prázdných chvil-
kách služby Arturem Harem a přítelem jeho Evesem
Poslední zemřel při návratu do vlasti střevním tyfem.
Myšlenka, psáti divadelní kus, napadla Harovi a ze-
snulému jeho druhovi, když nacházeli se oba služ-
bou vojenskou přikázáni lordu Methuenovi v ležení
Ottoshopu v Transvaalu. Papíru ke psaní neměli, ale
náhodou měl Hare denník, kterého ku psaní kusu
použito. Nejvíce situací a zápletek bylo napsáno při noč-
ních hlídkách. Neměli ovšem mnoho klidu při své práci.
Často nastalo přerušení a vojen. dramaturgové nejednou
musili nechat spisování spisováním, odhoditi pérea
chopiti se zbraně. Když ležení v Malmaní bylo Bury
překvapeno, málem byl by denník býval rovněž uko-
řistěn mezi jinými věcmi. Při pochodu měl jej Hare
v plášti svinutém na sedle svého koně. Další
scény napsány v Zeerustu a Lichtenburgu, zakončení
pak v nemocnici v Deelfonteině. Samotný obsah kusu
nemá s jihoafrickou válkou nic společného a hraje
v americké společnosti.
= Na plachetní lodi oceánem. Nemalý z-
jem v newyorských kruzích vzbudila plachetní lod
s rakousko-uherskou vlajkou, která přistála těchto
dnů v přístavu newyorském, poblíže vacht-klubu.
Byla to vachta jmenem »Taormina«, na které přibyl
hrabě Jeroným Colloredo-Mansfeld, za jehož velení
yachta vykonala cestu 10.000 nám. mil. Hrabě, který
sám jest poručíkem rakouského námořnictva, má ve
své družině poručíky Pachnera a Dolence; veškeré
mužstvo čítá 7 hlav. Vyplula z Poly v srpnu roku
1900, jela přes Gibraltar, Teneriffu, do Port of Spainu
a dále do Trinidadu v Západní Indii. Další cestu po
přestávce, která věnována lovu, plula přes Marti-
nique, Venezuelu, Floridu, Baltimore a Annapolis
k Newyorku, kde šťastně přistála. Hrabě Colloredo
chtěl plavbou na plachetní lodi, která váží 78 tun,
dokázati, že možno vykonati na ní značných cest.
Osobnost hraběte Colloreda jest v Americe tím zají-
mavější, jelikož nalezal se v roce 1898 na palubě
»Marfe Terezie«, která při oblehání Santiaga křižo-
vala v kubánských vodách a ve dnech bitvy prodě-
lala také některé její fase.
= Pěšky na cestě kolem světa. »Petit
Journa!« líčí odysseu několika mužů, kteří před 2
lety vydali se na cestu kolem světa pěšky. Bylo jich
sedm a mezi nimi markýz Rochetaillée, Franciolini,
Casali a Cousonni z Livorna, kteří podnikli sázku,
že v sedmi letech obejdou pěšky svět. Nejedná se
pouze o sázku 175.000 franků a dokázání fysické
síly člověka, nýbrž jmenovaní pánové vzali si za účel
při cestách svých konati vědecké a archaeologické
studie. Každý z nich opatřen jest fotografickým ap-
parátem a mapami, jež nese v torbě, vážící 28 kg,
na zádech. Za každých uražených 15—20 kilometrů
dají si od purkmistra neb četnictva potvrditi listiny,
dle kterých kam a kdy do obce dorazili. Bohužel, že
nehody nepopřály jim na cestě, aby všech sedm
mohlo jednou vrátiti se nazpět. Pouze čtyři z nich
#6
alto_textblock
#6
jsou na živu a prošli 25.000 km takže zbývajících
245.000 km mají uraziti za pět let. Tři z nich jsou
již mrtvi. V Albanii při srážce s lupiči byl jeden
z nich zabit, v Chorvatsku druhý zlomil obě nohya
zemřel, třetí pak skonal zapálením plic. V Srbsku
bylo jim v zimě podstoupiti krutý boj s vlky na
život a na smrt, v Bulharsku byli blízci smrti
vyhladověním a v Turecku chyceni byli policií, jež
nakládala s nimi hůře, než kdyby byli bývali vydáni
v šanc vlkům. Dne 28. července t. r. dorazí do Ma-
rokka, odkud přeplaví se do Alžíru a půjdou Tuni-
sem, Tripolisem, Egyptem, Saharou a dále pak jižní
a severní Amerikou do Japanu a Číny. Dne 25. srpna
1906 mají býti opětně v Livornu. Doufají, že vzdor
ztrátám času podaří se jim tam doraziti.
= Životní energie velryby. Z Nového
Yorku se sděluje: Severoamerický lovec velryb »Be-
luga« ulovil v Beringově úžině před krátkým časem
velrybu, v jejímž mase trčel zbytek harpuny. Pá-
tráno ihned v železe po něčem vyrytém, neboť mí-
vají lovci velryb zvyk, že jmeno své na harpunu
vyryjí a skutečně pod hustou vrstvou rezi objeveno
jmeno harpunáře »Montezumy«, jenž dle paměti lovců
žil před padesáti lety. Jest zcela pravděpodobno, že
zbraní touto »Montezumo« sám po velrybě mrštil a
dle toho byla by velryba již dosti značného stáří,
nehledě k tomu, že způsobeno jí dojista nemalé zra-
nění, které na život její mělo vliv, neboť krajina
těla kol harpuny byla rzí nakažena.
= Pohlednice z jižního polu. Anglická lod
»Discovery«, která bude vypravena za vědeckým úče-
lem k jižnímu polu, bude se krom vědeckého svého
poslání zabývati — vyhotovováním a posíláním po-
hlednic z krajin jižní točny. »Revue Bleu« uveřej-
ňuje celý její program rozesílání. Tak v den odjezdu
výpravy z Londýna rozešle první dopisnice s pohle-
dem na loď a vlastnoručním podpisefn kapitána
Scotta. Druhá pohlednice, obsahující geogra fickou
mapku jižního polu, poslána bude z některého pří-
stavu na prostředku cesty mezi Londýnem a Novým
Zeelandem. Třetí dopisnice poslána bude poštouz
posledního přístavu, ve kterém se před krajinami
jižního polu »Discovery« zastaví. Poslední dopis-
nice zaslána bude z nejzazšího místa, kam se až
výprava na své cestě dostane a bude zobrazovati
fotografický snímek těchto krajů.
#7
alto_textblock
#7
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#8
alto_textblock
#8
Začátek o 7. hod.
#9
alto_textblock
#9
Ve středu 24. července.
#10
alto_textblock
#10
Lidové představení za poloviční ceny.
Po prvé: Břetislav a Jítka.
Vlastenecká činohra o 5 jedn. od K. E. Eberta.
Promenádní koncert pořádá se v pátek dne 26.
července.
17902
#11
alto_textblock
#11
Aréna na Smíchově.
Ve středu 24. července.
Začátek o 7. hod.
Cyklus frašky X.
Rodina Pontbiquet.
Fraška o 3 jednáních. Napsal A. Bisson (autor
Kontrolor spacích vagonů«) přeložila E. Pešková.
Režisér p. J. Kubík.
17904
#13
alto_textblock
#13
160 —
#14
alto_textblock
#14
157
#15
alto_textblock
#15
», nikoli! Nikterak! Mám rád takou zuřivost!
Takové jsou ženy v celém světě! Musí se jim jen uká-
zati, že člověk dovede je opanovati.«
Vichers změnil rychle předmět hovoru. Vypravujíce
si vzpomínky na minulost, sdělujíce si plány do bu-
doucnosti zapomněli rychle drobné příhody té.
Když ale Frere hodinu na to kráčel chodbou, jež
vedla k jeho pokojíku, zadržen byl malou postavou, jež
zahalena byla u veliký šál.
Byla to maličká jeho nepřítelkyně!
Pravila mu zpříma:
»Čekala jsem na vás, pane Frere! Prosím vás,
byste mi prominul. Neměla jsem vás bíti, jsem zlé děvče
Neříkejte, že nikoli, neboť jest tomu tak a nepolepším-i
se, nemohu nikdy do nebe přijíti.«
Mluvíc tak vyňala lístek, jenž složen byl jako do-
pis a podala mu ho.
Frere tázal se:
»Co to jest? Jdi spat, dítě, jinak se zde na-
stydneš.«
»Jest to omluva napsaná. Nenastydnu se, nebot
mám punčochy.«
I dodala pak, svraštivši poněkud obočí:
»Nepřijmete-li lístku, nebude viny na mně. Tloukla
jsem vás, ale prosím o prominutí. Jsouc ženou nemohu
dáti jiného zadostučinění!«
Mr. Frere přemohl stěží smích, i poklonil se pak
hluboce zdvořilému nepříteli svému.
Děl potom:
»Přijímám vaši omluvu, miss Sylvie.«
Maličká odtušila s velikou obřadností:
#16
alto_textblock
#16
»Jste příliš dobrotiv, pane Frere, opravdu velmi do-
brotiv. Jest to od vás opravdu velmi roztomilé! Nebude-liž
to rozkošné, Sylvie, popluješ-li s matinkou a s panem
Frerem do Hobart Townu ?«
Sylvie, vystoupivši z jednoho kouta pokoje, pro-
hodila:
»Prosím, pane Frere, jest mi velmi líto, co jsem
prve řekla. Prosím, prominete mi ?«
Pronesla otázku svou tak strnulým, staromodním
způsobem, stojíc zde před ním — zlatý vlas splýval jí
přes ramena a ruce měla sepjaté přes černou hedvábnou
zástěrku (Julie Vichersová měla své zvláštní záliby co do
oděvu dceruščina) — děla to vše s výrazem tak podivným,
že Frere div se opět nedal do smíchu.
Děl však jen:
»Ovšem, že vám to odpustím! Vy jste to zajisté
nemyslila tak zle!«
», ano, myslila jsem to skutečně tak a právě
proto působí mně to starosti. Jsem ovšem opravdu velmi
nezpůsobná a neposeda, ač tomu snad vy nebudete chtíti
věřiti. (To řekla u vědomí své krásy.) Zvláště při učení
se dějinám římským nemám pokoje. Nepokládám Římany
ani z daleka za tak statečny jako Kartagiňany. Co tomu
říkáte vy, pane Frere ?«
Moric, ač ustrnul poněkud nad touto otázkou,
děl jen:
»Proč nikoli?«
Sylvie, zhrdajíc jak pravá žena všemi důvody,
odtušila prostě:
»Já jich nemám ani zpola tak ráda! Měli vždy to-
lik vojákův — ačkoliv také ti druzí byli tolik ukrutní,
když zvítězili !«
Ztracen pre život.
#17
alto_textblock
#17
40