ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 6cbb3fa0-66ef-11dc-862d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 202. ze dne 24. července 190l.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Nový román Julia Verna. Třiasedmde- sátiletý, úžasně činný poeta přírodních věd, Julius Verne, vydal právě v Paříži nový svůj román »Vil- lage aěrien« (Vesnice ve vzduchu). Děj tohoto ro- mánu odehrává se v pralesu střední Afriky, který spisovateli poskytuje vegetací svojí tolik pestrosti k líčení. »Vesnici ve vzduchu« zavěsil Verne do větví pralesa na ohromné kmeny, na nichž nechává živořiti lesní muže a zapřádá na životě jejich svůj román. Poutavá kniha, která vyšla nákladem Julia Hetzela v Paříži, obohacena známými illustracemi dosavadního malíře Vernových románů Jiřího Rouxe. = Popel Dantův. Z Říma se sděluje násle- dující zajímavá zvěsť: Vládě italské nabídnut byl ke koupi baronem Natolem z Messiny za vysokou cenu zbytek pozůstatků Danta v podobě popela. Zní to sice divně, ale je-li pravdivá s relikvií spojená bi- storka, pak nelze o pravdivosti popela pochybovati Dne 27. dubna r. 1865 byla pod dozorem minister- stva vyučování přenesena urna s popelem Danta z Ravenny do Santa Croce ve Florencii. U příleži- tosti přesypání popela do jiné novější urny usypáno trochu na zem. To zpozorovali dva členové komise Pazzi a Paganini, kteří pečlivě popel sebrali a ode- vzdali svému chefu, tehdejšímu ministru vyučování baronu Natolovi. Ten přijal dar a dal si potvrditi pravdivost úřadně od notáře Malagola v Ravenně. Později přešel zbytek popela do majetku bratra Natala, plukovníka, který pečlivě vzácnou památku střežil a nyní nechtěje ji vydati svým budoucím dě- dicům, chce ji vládě prodati. Ale suma, kterou za ni požaduje, jest příliš vysokou, takže nabídne-li ji některé museum Natolovi, připadne mu vzácná relikvie. = Memoiry švédského krále Oskara. Švéd- ský král Oskar jest, jak se právě sděluje, zaměstnán literární prací, dokončováním svých memoirů. V ro- dině Bernadottů jest zvykem, že členové její zapisují příběhy svého života a tak i král Oskar zůstal věren těmto tradicím a již od nejútlejšího mládí činil si zápisky, když jako kadet zúčastnil se cest švédského loďstva. Denně s nemalou přesností zanášel nejen poznámky, týkající se jeho života, nýbrž i běžné po- litické a sociální otázky, jež dle svého smýšlení řešil a doplňoval. V zápiskách jeho nacházejí se i drobné básničky. Časem vzrostly jeho zápisky tak, že nyní již čítají 253 svazky hustě popsané. Tento bohatý materiál král Oskar během posledních let zpracoval. Vydá prý z nich pouze výtah ve dvou svazcích pod titulem »V prázdné chvíli«. Původně chtěl král Oskar II. tyto memoiry zanechati pouze své rodině později se však rozhodl podati je i širší veřejnosti. Může to býti dosti zajímavá kniha, neboť za dlouhá léta své vlády měl Oskar II. velmi mnoho co činiti s různými vladaři, státníky, učenci, básníky a umělci. = Pověstný Pircher, který v noci 18. srpna 1886 vylezl na Štěpánskou věž ve Vídni, zemřel mi- nulý pátek v Traunhofu v Dolních Rakousích. Josef Pircher byl pokrývačem a hasičem; při povolání svém byl prý velice dovedným a proto svěřovány mu ze- jména opravy střech na kostelních věžích, kterých za svého života slezl Pircher přes sto. Když v roce 1886 vylezl na věž a upevnil tam černožlutý prapor na věncoví, jež špici věže oplétá, byl opět policií vy- zván, aby prapor sundal, jelikož nikdo jiný toho ne-
#5 alto_textblock #5
dovede. Když však po Pircherovi počali se někteří jiní opičiti a lezení na svatoštěpánskou věž stalo se sportem, nezbylo policii vídeňské nic jiného, než každou podobnou evoluci »ve vyšších vrstvách« za- kázati. = Veselohra, psaná na bojišti jihoafri- ckém. Neobyčejnou historií má veselohra s názvem »The Vengeance of Mrs. Vansittart«, která provozo- vána byla v Garrickově divadle v Londýně. Kus se- psán byl na bojišti jihoafrickém v prázdných chvil- kách služby Arturem Harem a přítelem jeho Evesem Poslední zemřel při návratu do vlasti střevním tyfem. Myšlenka, psáti divadelní kus, napadla Harovi a ze- snulému jeho druhovi, když nacházeli se oba služ- bou vojenskou přikázáni lordu Methuenovi v ležení Ottoshopu v Transvaalu. Papíru ke psaní neměli, ale náhodou měl Hare denník, kterého ku psaní kusu použito. Nejvíce situací a zápletek bylo napsáno při noč- ních hlídkách. Neměli ovšem mnoho klidu při své práci. Často nastalo přerušení a vojen. dramaturgové nejednou musili nechat spisování spisováním, odhoditi pérea chopiti se zbraně. Když ležení v Malmaní bylo Bury překvapeno, málem byl by denník býval rovněž uko- řistěn mezi jinými věcmi. Při pochodu měl jej Hare v plášti svinutém na sedle svého koně. Další scény napsány v Zeerustu a Lichtenburgu, zakončení pak v nemocnici v Deelfonteině. Samotný obsah kusu nemá s jihoafrickou válkou nic společného a hraje v americké společnosti. = Na plachetní lodi oceánem. Nemalý z- jem v newyorských kruzích vzbudila plachetní lod s rakousko-uherskou vlajkou, která přistála těchto dnů v přístavu newyorském, poblíže vacht-klubu. Byla to vachta jmenem »Taormina«, na které přibyl hrabě Jeroným Colloredo-Mansfeld, za jehož velení yachta vykonala cestu 10.000 nám. mil. Hrabě, který sám jest poručíkem rakouského námořnictva, má ve své družině poručíky Pachnera a Dolence; veškeré mužstvo čítá 7 hlav. Vyplula z Poly v srpnu roku 1900, jela přes Gibraltar, Teneriffu, do Port of Spainu a dále do Trinidadu v Západní Indii. Další cestu po přestávce, která věnována lovu, plula přes Marti- nique, Venezuelu, Floridu, Baltimore a Annapolis k Newyorku, kde šťastně přistála. Hrabě Colloredo chtěl plavbou na plachetní lodi, která váží 78 tun, dokázati, že možno vykonati na ní značných cest. Osobnost hraběte Colloreda jest v Americe tím zají- mavější, jelikož nalezal se v roce 1898 na palubě »Marfe Terezie«, která při oblehání Santiaga křižo- vala v kubánských vodách a ve dnech bitvy prodě- lala také některé její fase. = Pěšky na cestě kolem světa. »Petit Journa!« líčí odysseu několika mužů, kteří před 2 lety vydali se na cestu kolem světa pěšky. Bylo jich sedm a mezi nimi markýz Rochetaillée, Franciolini, Casali a Cousonni z Livorna, kteří podnikli sázku, že v sedmi letech obejdou pěšky svět. Nejedná se pouze o sázku 175.000 franků a dokázání fysické síly člověka, nýbrž jmenovaní pánové vzali si za účel při cestách svých konati vědecké a archaeologické studie. Každý z nich opatřen jest fotografickým ap- parátem a mapami, jež nese v torbě, vážící 28 kg, na zádech. Za každých uražených 15—20 kilometrů dají si od purkmistra neb četnictva potvrditi listiny, dle kterých kam a kdy do obce dorazili. Bohužel, že nehody nepopřály jim na cestě, aby všech sedm mohlo jednou vrátiti se nazpět. Pouze čtyři z nich
#6 alto_textblock #6
jsou na živu a prošli 25.000 km takže zbývajících 245.000 km mají uraziti za pět let. Tři z nich jsou již mrtvi. V Albanii při srážce s lupiči byl jeden z nich zabit, v Chorvatsku druhý zlomil obě nohya zemřel, třetí pak skonal zapálením plic. V Srbsku bylo jim v zimě podstoupiti krutý boj s vlky na život a na smrt, v Bulharsku byli blízci smrti vyhladověním a v Turecku chyceni byli policií, jež nakládala s nimi hůře, než kdyby byli bývali vydáni v šanc vlkům. Dne 28. července t. r. dorazí do Ma- rokka, odkud přeplaví se do Alžíru a půjdou Tuni- sem, Tripolisem, Egyptem, Saharou a dále pak jižní a severní Amerikou do Japanu a Číny. Dne 25. srpna 1906 mají býti opětně v Livornu. Doufají, že vzdor ztrátám času podaří se jim tam doraziti. = Životní energie velryby. Z Nového Yorku se sděluje: Severoamerický lovec velryb »Be- luga« ulovil v Beringově úžině před krátkým časem velrybu, v jejímž mase trčel zbytek harpuny. Pá- tráno ihned v železe po něčem vyrytém, neboť mí- vají lovci velryb zvyk, že jmeno své na harpunu vyryjí a skutečně pod hustou vrstvou rezi objeveno jmeno harpunáře »Montezumy«, jenž dle paměti lovců žil před padesáti lety. Jest zcela pravděpodobno, že zbraní touto »Montezumo« sám po velrybě mrštil a dle toho byla by velryba již dosti značného stáří, nehledě k tomu, že způsobeno jí dojista nemalé zra- nění, které na život její mělo vliv, neboť krajina těla kol harpuny byla rzí nakažena. = Pohlednice z jižního polu. Anglická lod »Discovery«, která bude vypravena za vědeckým úče- lem k jižnímu polu, bude se krom vědeckého svého poslání zabývati — vyhotovováním a posíláním po- hlednic z krajin jižní točny. »Revue Bleu« uveřej- ňuje celý její program rozesílání. Tak v den odjezdu výpravy z Londýna rozešle první dopisnice s pohle- dem na loď a vlastnoručním podpisefn kapitána Scotta. Druhá pohlednice, obsahující geogra fickou mapku jižního polu, poslána bude z některého pří- stavu na prostředku cesty mezi Londýnem a Novým Zeelandem. Třetí dopisnice poslána bude poštouz posledního přístavu, ve kterém se před krajinami jižního polu »Discovery« zastaví. Poslední dopis- nice zaslána bude z nejzazšího místa, kam se až výprava na své cestě dostane a bude zobrazovati fotografický snímek těchto krajů.
#7 alto_textblock #7
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#8 alto_textblock #8
Začátek o 7. hod.
#9 alto_textblock #9
Ve středu 24. července.
#10 alto_textblock #10
Lidové představení za poloviční ceny. Po prvé: Břetislav a Jítka. Vlastenecká činohra o 5 jedn. od K. E. Eberta. Promenádní koncert pořádá se v pátek dne 26. července. 17902
#11 alto_textblock #11
Aréna na Smíchově. Ve středu 24. července. Začátek o 7. hod. Cyklus frašky X. Rodina Pontbiquet. Fraška o 3 jednáních. Napsal A. Bisson (autor Kontrolor spacích vagonů«) přeložila E. Pešková. Režisér p. J. Kubík. 17904
#12 alto_textblock #12
—
#13 alto_textblock #13
160 —
#14 alto_textblock #14
157
#15 alto_textblock #15
», nikoli! Nikterak! Mám rád takou zuřivost! Takové jsou ženy v celém světě! Musí se jim jen uká- zati, že člověk dovede je opanovati.« Vichers změnil rychle předmět hovoru. Vypravujíce si vzpomínky na minulost, sdělujíce si plány do bu- doucnosti zapomněli rychle drobné příhody té. Když ale Frere hodinu na to kráčel chodbou, jež vedla k jeho pokojíku, zadržen byl malou postavou, jež zahalena byla u veliký šál. Byla to maličká jeho nepřítelkyně! Pravila mu zpříma: »Čekala jsem na vás, pane Frere! Prosím vás, byste mi prominul. Neměla jsem vás bíti, jsem zlé děvče Neříkejte, že nikoli, neboť jest tomu tak a nepolepším-i se, nemohu nikdy do nebe přijíti.« Mluvíc tak vyňala lístek, jenž složen byl jako do- pis a podala mu ho. Frere tázal se: »Co to jest? Jdi spat, dítě, jinak se zde na- stydneš.« »Jest to omluva napsaná. Nenastydnu se, nebot mám punčochy.« I dodala pak, svraštivši poněkud obočí: »Nepřijmete-li lístku, nebude viny na mně. Tloukla jsem vás, ale prosím o prominutí. Jsouc ženou nemohu dáti jiného zadostučinění!« Mr. Frere přemohl stěží smích, i poklonil se pak hluboce zdvořilému nepříteli svému. Děl potom: »Přijímám vaši omluvu, miss Sylvie.« Maličká odtušila s velikou obřadností:
#16 alto_textblock #16
»Jste příliš dobrotiv, pane Frere, opravdu velmi do- brotiv. Jest to od vás opravdu velmi roztomilé! Nebude-liž to rozkošné, Sylvie, popluješ-li s matinkou a s panem Frerem do Hobart Townu ?« Sylvie, vystoupivši z jednoho kouta pokoje, pro- hodila: »Prosím, pane Frere, jest mi velmi líto, co jsem prve řekla. Prosím, prominete mi ?« Pronesla otázku svou tak strnulým, staromodním způsobem, stojíc zde před ním — zlatý vlas splýval jí přes ramena a ruce měla sepjaté přes černou hedvábnou zástěrku (Julie Vichersová měla své zvláštní záliby co do oděvu dceruščina) — děla to vše s výrazem tak podivným, že Frere div se opět nedal do smíchu. Děl však jen: »Ovšem, že vám to odpustím! Vy jste to zajisté nemyslila tak zle!« », ano, myslila jsem to skutečně tak a právě proto působí mně to starosti. Jsem ovšem opravdu velmi nezpůsobná a neposeda, ač tomu snad vy nebudete chtíti věřiti. (To řekla u vědomí své krásy.) Zvláště při učení se dějinám římským nemám pokoje. Nepokládám Římany ani z daleka za tak statečny jako Kartagiňany. Co tomu říkáte vy, pane Frere ?« Moric, ač ustrnul poněkud nad touto otázkou, děl jen: »Proč nikoli?« Sylvie, zhrdajíc jak pravá žena všemi důvody, odtušila prostě: »Já jich nemám ani zpola tak ráda! Měli vždy to- lik vojákův — ačkoliv také ti druzí byli tolik ukrutní, když zvítězili !« Ztracen pre život.
#17 alto_textblock #17
40