#1
alto_textblock
#1
1901.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 24. července.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 202.
#4
alto_textblock
#4
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 26
s dvojí zásilkon
na měsíc 3 K 30k
#5
alto_textblock
#5
NARU
#7
alto_textblock
#7
Předplaseni
a inzeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
#10
alto_textblock
#10
z Vídně. 24. července. »Neue Fr.
Presse« zabývá se odporem, který vznikl
v českém tisku proti vyrovnací akci
moravské. List praví, že pro opposici
tuto jest význačno, že nevznikla na Moravě,
tedy v zemi, o jejíž budoucí politický útvar
jde, nýbrž v Čechách, jichž se vyrovnací
návrhy nedotknou. V českém tisku se vy-
rovnací návrhy moravské odmítají co nej-
příkřeji. Moravským Čechům se odpírá opráv-
něnost k jednostrannému vyrovnacímu jed-
nání. Česká většina v brněnském zemském
sněmu, kteráž by vyplynula z vyrovnání,
odmítá se jako nedostatečná, a kategoricky
se žádá, aby se moravskému vyrovnaní oboj-
živelníků potřela hlava. Věcné důvody to-
hoto odmítavého stanoviska, této kletby vy-
cházející z Prahy, marně hledáme. Nic než
zásadní odpor ke shodě mezi oběma národ-
nostmi na Moravě, kteráž by byla zjednána
autonomně a nikoliv diktátem pražského če-
ského výkonného výboru, jest důvodem této
ostré střelby a to jest po dvou stránkách
karakteristické. Ukazuje to smířlivost Čechů
a potvrzuje opětně, jak bezohlednými cen-
tralisty dovedou býti federalisté za jistých
okolností.
Tím pozoruhodnější jest, že poslanec dr
Žáček tímto paušálním odsuzováním vyrov-
nacího díla moravského se nedal odstrašiti,
aby ho před svými voliči energicky obha-
joval. Jeho řeč jest drahocenným doplňkem
debaty v brněnském zemském sněmu.
Posl. dr. Žáček svým voličům se vší
otevřeností řekl, že vyrovnání jest morav-
ským Čechům téměř ještě nalehavější po-
třebou nežli Němcům.
Kdyby Čechové — připomíná dr. Žáček —
upustili od vyrovnacího jednání, zna-
menalo by to resignaci na lepší volební řád.
Na spolek neb na pomoc některé velmoci —
dodává dr. Žáček s ironickou narážkou na
vychloubání se generála Ritticha — nemohou
Čechové moravští prý čekati. Smýšlení, ze
kterého pochází odpor proti dílu vyrovnací-
mu, odhaluje odpověď, kterou mladočeský
hlavní orgán dal na výrok Žáčkův o české
majoritě v českém zemském sněmu.
Majorita moravským Čechům přiznávaná
prý se národním vetem denaturuje (l).
Ale co pak jest to veto? Obhajovací
#11
alto_textblock
#11
prostředek proti národnímu majorisování,
záruka národní rovnoprávnosti, která jest
vůdcům motivem a nekonečnou melodií ve
všech českých programech, řečech a spisech.
Veto není vynálezem německým, nýbrž če-
ským. Je-li toto veto denaturováním české
majority, co pak jest přirozeností české ma-
jority? Protiva rovnoprávnosti, znásilňován
a národní potlačování.
List naposledy vyslovuje naději, že
i kdyby všichni čeští politikové v Čechách
tyto názory proti vyrovnání sdíleli, že by to
nemusilo býti zničením vyrovnacího díla mo-
ravského.
Dílo toto osvědčilo podivuhodnou tuhost
a sílu. I nejdivočejší bouři české obstrukce
na říšské radě přestálo. Když byla doba
ve Vídni nejkritičtější, odpočíval sice mo
ravský výbor vyrovnávací, ale nepřestal exi-
stovati. A vždycky když se národní bouře
utišily, byla opět niť vyrovnací dále předena.
To ukazuje, že na Moravě jsou odhodláni
vůči solidaritě s českou celkovou politikou
nenechati si plvati do polévky. To jest
realní politika a v Praze by učinili dobře,
kdyby si z toho vzali příklad.
Z Vídně, 24. července. Ke včerejšímu
odchodu německých konservati vců
ze sněmu štyrského se sděluje
Vlastní účel včerejšího manévru bude brzy
objasněn. Jest totiž podezření, že tento exodus
souvisí s volební opravou, která má
býtí projednána ještě tento týden. »Grazer
Volksblatt« ohlašuje, že klerikálové volební
opravu nenechají vyříditi.
Z Vídně, 24. července. »Graze
Tagblatt« sděluje rozmluvu s poslancem
Walzem o otázce německého ministra
krajana. Posl. Walz pravil: Vláda sama
musí pocítiti potřebu, povolati důvěrníka ně-
meckých nacionálů do rady korunní, ne
chce-li se vydati v nebezpečí, že bude z ko-
lejí vymrštěna, poněvadž se jí nedostalc
v čas informací neb výstrahy.
Němcům jest samozřejmo, že nemohou
věřiti ve snahu vlády nevládnouti aspoň
jednostranně ve prospěch Slovanů, pokud
dva slovanští národové Čechové a Poláci,
nikoliv však Němci, jimž přísluší politické
právo prvorozence a vyšší kultury, nemají
svého zástupce v kabinetě. Němci nemohou
pokládati úřadnické ministry za zástupce
svých národních zájmů. Čechové vědí velmi
#12
alto_textblock
#12
dobře, jak mnoho mají děkovati ministru
Rezkovi, který podporován důvěrou svých
krajanů byl ministrem v době nejzuřivější
obstrukce české.
Náš účet jest jasný. Buďto musí oba
slovanští ministři-krajani z kabinetu, anebo
musí do něho přijíti národní Němec. Posl.
Walz myslí, že by se měl státi ministrem-
krajanem některý poslanec německé strany
lidové.
Z Vídně, 24. července. Ministr ob-
chodu udělil majiteli továrny Frant. Ferd.
Pöschlovi ve Vídni na dobu jednoho
roku povolení k technickým průpravným
pracím ke stavbě průplavu z Budějo-
vic do Dunaje.
Z Vídně, 24. července. Vídeňská měst-
ská rada zaslala peštskému magistrátu jakýsi
přípis. Na adrese bylo napsáno »Budapest«,
avšak v přípise samém »Ofenpest«. Peštský
magistrát odložil tento přípis ad
acta. Zároveň však zaslal vídeňské měst-
ské radě velmi rozhodný list, ve kterémjí
vytýká zlomyslnost a žádá, aby od podob-
ného jednání upustila, protože by jinak král.
hl. město Pešť eventuálně mělo k disposici
ostřejší prostřed ky.
Doplňovací velby v Uhrách.
Z Pešti, 24. července. Při včerejších
doplňovacích volbách do říšského sněmu
kandidát národní strany komoří Alexandr
Ernst zvolen většinou 109 hlasů proti li-
berálnímu kandidátu Aladarovi Marckbotovi.
#13
alto_textblock
#13
Telegraflcké zprávy.
#14
alto_textblock
#14
Z Říma, 23. července. (Agencia Ste-
fani.) Ministr Prinetti, který obrátil se jme-
nem vlády na americké úřady o vysvětlení
k události, že ztýráni a ubiti byli Vlachové
v obci Ervíně (Mississippi), obdržel včera
tuto odpověď: »Na zprávu, že v Ervínu
byli Italové lidem ubiti, zavede guvernér
státu Mississippi ihned vyšetřování a vláda
Spojených států po zjištění skutku učiní
všechny zákonité kroky, aby vinníci soudně
byli potrestáni. «
Prinetti projevil naději, že vyšetření
stane se takovým způsobem, aby tentokráte
vinníci neušli spravedlivému trestu, jáko se
stalo v případech dřívějších.
Z Frankfurtu, 23. července. (C.-B.)
»Fr. Ztg.« oznamuje z New Yorku: Cukerní
#15
alto_textblock
#15
FEUILLETON.
#16
alto_textblock
#16
Bez dětí.
Napsala M. O. Milošova.
#17
alto_textblock
#17
Vzali se. Vzali se z lásky, jež vyplnila
celé jejich srdce a nejkrásnější pohled skytala
do společné budoucnosti.
Přešel rok — i dva, a byli si dosud stejně
drahými, jako na počátku manželství. Váaks
rokem třetím vklouzlo cosi pod jejich střechu
a rušilo klid i radost ze společného žití a chvě-
jícím prstem zaťukalo na duše jejich vždy ve
chvílích nejdůvěrnějších — zaťukalo jemně, ale
ní otřáslo to vždy, jako s nalomenou větvív
prudkém větru.
Byla to touha po dítěti . ..
Nepociťovala jí dříve, aspoň ne tak mocně,
dokud po boku svého muže žila v štěstí, o ja-
kém snila v dívčích letech svých a dokud sji-
stotou očekávala, že bude jí též údělem býti
matkou. Však den za dnem minul, i léta mí-
jela, a pochybnost vkrádala se v její nitro. A
čím více vzmáhalo se a vzrůstalo pochybování,
tím větší stávala se touha míti děcko a ona
žizníla po okamžiku, by horečně suchými rty
zlibati mohla běloučké tělíčko jeho. Na pro-
cházkách vyhledávala místa, kde v bujném ve-
selí proháněly se děti a ne jednou stalo se, že
#18
alto_textblock
#18
zaníceným zrakem sledujíc některého malého
rozpustilce, uchopila jej náhle ve svou náruč
a aniž by dbala jeho bránění se, líbala jej ná
ruživě.
Touha ta byla tím mučivější, že skrývala
ji jako hrozné tajemství sama v sobě.
Někdy mocně přála si, aby v hovoru za-
vadil o předmět ten její muž, však v zápětíté
myšlénky pociťovala před tím nevysvětlitelnou
bázeň.
Když odešel za svým povoláním a ona
zůstávala sama, klesala na kolena před obra
zem Matky Boží a horoucně modlívala seo
dítě a přislibovala za tu milost vše možné
Bývalo ji k pláči, ale přece s novou nadějí
očekávala dnů budoucích . .
Však byly chvíle, kdy palčivá touha ni-
čila každou jinou myšlénku a schvacovala ce-
lou její bytost, kdy v každé krůpěji krve chvěla
se a v napjetí nejvyšší přiváděla všechny nervy.
Tu stála s očima jako za spásnou vidinou
upřenýma v neurčito a ruce rozpjaté v prázdno,
jako symbol nekonečné touhy . . . A rty její
šeptaly: »Dej mi dítě!« — — —
A pojednou zdálo se jí, že od stropu
všech koutů bytu volání její odráží se a
padá na ni zpět, pocit hořkosti nevýslovné du-
sil ji v hrdle a těžce rozléval se po celém
Lapajíc po vzduchu vyběhla na zahradua
rozpálenou hlavu chladila ve vysoké trávě, od-l
#19
alto_textblock
#19
nitru.
#20
alto_textblock
#20
dávajíc se beznaději, s níž se rvala. Věřila, že
horoucí prosba její ani nedolétá k oblakům,
ale zachycuje se všude jen kolem ní, napl-
ňuje vzduch, jejž dýchá, a umírá v duši s po-
slední nadějí v blažený život.
Tušila, že by zahynula v těchto bojích,
opakujících se častěji a častěji — a vracejí-
cích se vždy silou větší, aby udolaly zmořené
tělo . ..
Rozhodla se, že odjede k matce. Doufala,
když neuvidí místa, kde vykouzlila si v šťast-
ných chvílích snění kadeřavou hlavičku, cupot
malých nožek a rozmilé švítoření svého dítěte,
že vráti se spokojenost k ní a nebudou jen
vzácným hostem u ní klidné chvíle.
Ale když po čase vrátila se zase domů,
jakoby do neznámého stavení vešla ; vše zdálo
se jí cizí, tak nevlídné. A k větší bolesti své
peznala z té zvláštní upjatošti a nucené srdeč-
nosti, že cizím stal se jí i její muž, — nebot
pásky — jež činí teprv manželství svatým, mezi
nimi nebylo.
Ticho, jež rušila jenom ona svými kroky,
jí zrovna děsilo a když představila si, že tak
smutno a pusto bude u nich navždy — že na-
vždy zůstane prázdné místečko, určeně pro
malou postýlku, schoulila se a plakala tak bo-
lestně, jakoby navždy právě byla pochovala
bytost sobě nejdražší.