ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 66ad1900-681e-11dc-aa0b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
ALTO TextBloky — 7
#1 alto_textblock #1
— Vylovení rybníka v městských sadech Za četného účastenství obecenstva a za přítomnosti některých zástupců obce byl dnes ráno zřízenci velkoobchodníka s rybami p. Kozla vyloven rybník v sadech před nádražím Františka Josefa. Vyloveno bylo přes 3 metr. centy vypasených kaprů. — Otrávené koroptve. V okolí tak zvaném Kuklíku u Kutné Hory nalezl polní hajný v posled- ních dnech větší počet otrávených koroptví. Zahy- nuly požitím jedu, uchystaného pro polní hrahoše. — Domnělé loupežné přepadení. Do vše- obecné nemocnice přivezen byl dnes o 2. hod. noční vozem záchranné stanice 32letý zlatník z domu č. 1868—II. v Sokolské třídě se zlomenou levou nohou. Zraněný udal lékařům, že byl na Fügnerově náměstí přepaden dvěma neznámými muži, z nichž jeden ho popadl za řetízek u hodinek a druhý chtěl na něm peníze. Když se bránil, povalili prý ho lupiči na zem a jeden z nich skočil mu tak silně na nohu, že mu ji zlomil. Na to prý utekli. Jak se vyšetřilo, byla tato loupežná historie vymyšlena. Policie vyšetřila, že Šmíd hrál v Jansově kavárně v Sokolské třídě č. 1867 v karty, při čemž se s ne- známým jedním hráčem pohádal. Hádka pokračovala i na ulici a když dostupovala větších rozměrů, dal se onen muž na útěk a Šmíd za ním. Při tom sklouzl a zlomil si nohu. — Zemřela v soudní síni. Majitelka ústav pro zprostředkování služeb v Šumperku, Zerhanová, zažalovala faráře P. Wolfa z Rejpotína, protože prý nechtěl jí zaplatiti odměnu za to, že obstarala mu služku. Ve středu konalo se o žalobě této líčení u okresního soudu, při kterém se Zerhanova tak rozčílila, že raněna byla mrtvicí a v soudní síni skonala. — Sebevražda nevěsty. V Olomouci zmizel dne 29. října 20letá Štěpánka Barašova, která měla se za několik dní provdati, z domu rodičů a byla dne 31. vytažena z řeky Moravy utopená. Nechtěla jíti k oltáři s mužem, jehož si měla vzíti, protože měla známost s jiným. — Zjištěná osobnost oběšence. V mrtvole sebevraha, který včera byl nalezen v Král. Oboře na břízce pověšený, poznán byl bývalý řezník František Schraier z domu č. 1018—I. Příčina sebevraždy není známa. — Záhadná příčina úmrtí. Včera o 10. hod. dopolední nalezena byla ve svém bytě v domě č. 28 na Havlíčkově nám. 70letá vdova Alžb. Fabianová na posteli mrtva. Lékař dr. Feigl vyslovil domněnku, že stařena se nadýchala svítiplynu, který v noci z roury ucházel a tím že se otrávila. Za příčinou zjištění smrti byla mrtvola dopravena do patholog ústavu. — Zemřel ve vězení. Tragický osud stihl Ant. Brožka, 83letého schudlého mistra kamennického v Ústí nad Orlicí. Stařeček již dlouhá leta oslavoval svátek sv. Václava tím, že si o něm vždy několikráte vystřelil z pistole, nabité na slepo. Také letošního roku tak učinil, ale zle pochodil. Byl udán že dopustil se přestupku proti zbrojnímu patentu a v těchto dnech odsouzen do vězení na 48 hodin. Nikdy netrestaný stařec se nad trestem tímto velice rmoutil a nastou pil jej dne 27. října s velkým žalem a zdrcen tak, že trestu nepřežil. Zemřel ve vězení, kteráž okolnost způsobila ve městě velký rozruch. — Vystěhovalci. Včera ubíralo se Prahou 17 osob z Haliče do Ameriky.
#2 alto_textblock #2
Ze soudní síně.
#3 alto_textblock #3
Hilsner po druhé před soudem. (Zvláštní telegraf. zpráva »Nár. Listů«.) Z Písku, 3. listopadu.
#4 alto_textblock #4
Líčení den osmý. Přes prudký lijavec tlačí se velké množstv obecenstva ku přelíčení. Dnešek vyhražen je za- vraždění Klímovy. Předvoláno je 15 svědků, mez nimi rodiče zavražděné Marie Klímovy, František a Anna. Kromě nich soudní lékaři dr. Václav Michálek z Polné a dr. Malkovský z Písku, tento místo nemocného dra. Prokeše z Polné, který pro nervosu nemohl se dostaviti k líčení. Znalci Frant. Hulíček a Josef Vyhlídka vypovědí o nalezených šatech Marie Klímovy Universitní professoři dr. Bělohoubek a dr Gintl z Prahy mají podati dobré zdání, jak dlouho šaty Klímovy ležely v lese, když byly nalezeny. Tyto šaty totiž, jak známo, zaslány byly pražské universitě za příčinou vědeckého zkou- mání. Dosud podali dobré zdání jen oba znalei z oboru střižného zboží, pp. Hulíček a Vy hlídka písemně. Zkoumání šatů fakultou praž- skou je skončeno a dnes sem došlo. Veškerá corpora delicti jsou rozložena na stolku před křeslem předsedovým. Líčení zahájeno o 3/4 na 9, Od svědkyně Anežky Jarošové došlo vysvědčení nemoci. Předseda dává přečísti napřed k orientaci porotců protokol o místním ohledání, který sepsán byl 8. října r. 1899 soudní komisí po nalezení mrtvoly, resp. kostry Klímovy. Podle protokolu toho kostra nalezala se v houštině, přikrytá čerstvým chvojím a mokrým mechem. Na kostře byly ještě vlasy. Podle kostí se poznalo, že je to kostra ženská. Tomu nasvědčoval také nalezený zbytek ženských vlasů. Dostavili se také rodiče Klímovy a přítelkyně její Marie Friedlova, a všichni prohlásili, že to není kostra Klímovy. Teprve po nějakém čase, kdyžv
#5 alto_textblock #5
lese nalezeny byly šaty, prohlásili rodiče, že tyto šaty náležejí jejich dceři. Nyní prohlédli také kostru své dcery. Pak předvolán jako první svědek otec za- vražděné Klímovy, 70letý stařec se vpadlými tvářemi. Je domkářem ve Věžnici. Předseda: Františku Klímo, máte nějaké ne- přátelství proti Hilsnerovi? Svědek: Prosím, pane předsedo, já nevím udělal-li to on. Potom vzat svědek do přísahy. Předseda: Vaše dcera zmizela asi před třem roky ?. Svědek: Ano. Předseda: Vypravujte, co o tom víte. Svědek: Sloužila u p. Jana Štokanzla. Dne 17. července odešla a nevrátila se již. Teprve po- zději nalezena kostra, ve které jsme poznali hlavně podle velikosti, vlasů a čelistí svou dceru. Předseda: Ale dříve jste řekli, že to není vaše dcera. Svědek: O, ano. Předseda: Ne. Teprve později. Víte, že po- zději ještě něco bylo nalezeno? Svědek: Ano, šaty. Předseda: Poznáváte v těchto šatech šaty své dcery? Svědek: O šaty jsem se nestaral. To byl věcí mé ženy. Předseda ukazuje svědkovy šaty. Svědek: Prosím, já to nevidím a mnoho tomu nerozumím. (Pokračování.)
#6 alto_textblock #6
JUDr. Karel Motejl proti zástupcům c. k. finanční prokuratury. Před okresním soudem na Ovocném trhu v úřa- dovně radního tajemníka p. Weissa konal se dnes dopoledne spor, v análech tohoto soudu velmi řídký, ba ojedinělý. Pražský advokát pan JUDr. Karel Mo- tejl domáhá se cestou soudní zadostučinění, poně- vadž jej urazili dva zástupcové eráru ve známém sporu Ústřední Matice školské proti eráru o uznání pravosti testamentu rytmistra Ant. Bergra; spor tento jest právě projednáván u zemského soudu. Žalovanými pro přestupek proti bezpečnosti cti jsou pp. JUDr. Julius Eisenbach, tajemník c. k. finanční prokuratury v Praze a JUDr. Jan Rohlena, c. k. vrchní finanční rada při c. k. finanční prokura- tuře v Praze. Žaloba, již jmenem p. JUDra. Karla Motejla po- dal advokát pan dr. Ant. Schauer, dokonale vyli- čuje celý příběh a proto uvádíme ji slovně: Žaluji pana JUDra. Julia Eisenbacha a p. JUDra. Jana Rohlenu pro přestupky proti bezpečnosti cti mé, spáchané v odpovědi c. k. finanční prokuratury v Praze jmenem odúmrtního eráru ve sporu s Ústř. Maticí školskou v Praze jako universální dědičkou pana Bedřicha Schnella a spol. o uznání pravosti testamentu pana Antonína Bergra z 3. ledna 1881u c. k. zemského soudu v Praze dne 26. července 1900 pod čís. G. IV. 153/700 podané, kteroužto odpověd koncipoval a sepsal pan JUDr. Julius Eisenbach schválil a podepsal pan JUDr. Jan Rohlena a uvá- dím na odůvodnění žaloby své následující Dne 19. června 1897, ve druhý den inventur po panu Bedřichu Schnellovi, nalezl František Kro- páček v bytu páně Schnellově pod popruhem listinu, obsahující poslední pořízení a opatřenou podpisem »Antonín Berger« dto. 3. ledna 1881, kterou mně,v bytě přítomnému vykonavateli poslední vůle Bedřicha Schnella, ihned odevzdal a kterouž jsem já jakožto poslední vůli Antonína Bergra c. k. zemskému soudu předložil. Dle této poslední vůle měl nárok na dědictví Antonína Bergra jakožto příbuzný z otcovské strany mimo jiné také pan Bedřich Schnell, re- spektive jeho universální dědička Ústřední Matice školská v Praze. C. k. finanční prokuratura jmenem c. k. od- úmrtního eráru popřela pravost této poslední vůle zahájen byl u c. k. zemského soudu v Praze o pra- vost její spor žalobou Ústřední Matice školské a spol., dne 30. dubna 1900 na odúmrtní erár podanou. K žalobě této byl přiložen opis (sub lit. Z) svě- deckého protokolu mého ze dne 30. května 1897, poněvadž jsem k žádosti žalobcův toho dne u c. k. okresního soudu pro dolní Nové město v Praze jako svědek ku zjištění důkazu o nálezu testamentu Anto- nína Bergra vyslechnut byl. Jako svědek potvrdil jsem dle pravdy: Po skončení inventury že byly ještě různé předměty v bytě rovnány a prohlíženy manželé Kropáčkovi, jimž zařízení bytu bylo testa- mentárně odevzdáno, že svědka — buď oba z nich, či jeden — požádali, aby mohli si nábytek jim od- kázaný odvézti, že na to svědek svolení dal. načež pak manželé Kropáčkovi se služkou svou Růženou Švihovou počali nábytek oprašovati a skládati. Pro- tože před konáním inventury od smrti zůstavitelovy ni- kdo do bytu, k němuž klíče ihned po smrti téhož k sobě svědek vzal, přístupu neměl a při soudní prohlídce, která za přítomnosti c. k. notáře Frant. Eulnera a svědkovy dne 17. května 1897 byla před- sevzata, testamenty staršího data byly nalezeny, na- řídil svědek manželům Kropáčkovým, aby každý pa- pírek, v bytu nalezený, jemu ukázali a nic mimo ná- bytek z bytu neodnášeli. Potvrdil jsem jako svědek přísežně dále způsob, jakým mně testament Antonína Bergra ze 3. ledna 1881 Františkem Kropáčkem odevzdán byl, že totiž týž papírek dotyčný, jak mně byl ihned sdělil, na- lezl pod popruhem jedné židle, kterou, chtěje jí od- vézti, na druhou židli lenochem dolů postavil. Vylo- žil jsem dále jako svědek, že na základě porovnání písma s p. drem. Hanckem, bývalým zástupcem p. Bergra provedeného, nalezl jsem subjektivního pře- svědčení o pravosti poslední vůle. Na zmíněnou žalobu podala c. k. finanční pro- kuratura odpověď 26. července 1900, kterou, jak ře- čeno, sepsal pan dr. Julius Eisenbach a kterou schvá- lil a podepsal pan dr. Jan Rohlena, kteří tudíž zod- povědni jsou za obsah odpovědi této a za trestní činy, v ní spáchané. laei
#7 alto_textblock #7
V odpovědi této jest česť moje napadena beze vší příčiny způsobem takovým, že musím se domáhati satisfakce touto cestou soudní. Přikládám výtah odpovědi a sice výtah oněch míst, jimiž jednak přímo, jednak nepřímo česť moje je napadána. Výtah ten obsahuje jednak rubrum odpovědi, jednak strany 48—56, dále výňatek ze stránky 79, přepis stránky 121—123, stránky 141—146, 159—161 i činím uctivý návrh, by k líčení originál odpovědi od pana dra. Přemysla Šámala, advokáta v Praze, byl vyžádán, pokud se týče aby týž k líčení byl obeslán, neboť c. k. zemský soud v Praze odpovědi té postrádati nemůže. V odpovědi dovozují žalovaní, že testament mnou c. k. zemskému soudu předlo- žený jest padělkem a sice padělkem pana Bedřicha Schnella, dne 10. května 1897 zemřelého. Zároveň pak naznačují žalovaní v odpovědi na různých místech, jakobych si toho byl vědom, že pan Bedřich Schnell tento testament Antonína Bergra pa- dělal, že jsem vše zařídil, aby listina ona Františkem Kropáčkem v oné židli páně Schnellově byla nale- zena, obviňují mne tedy z účastenství na podvodu. Vysvítá to jednak z posměšného způsobu psaní o tom, že František Kropáček našel onen testa- ment. Na stránce 51. odpovědi naznačují žalovaní, jakoby pan František Kropáček již napřed byl věděl, že tam dole pod popruhem židle bude vyčnívati pa- pírek a že po obrácení židle uzřel to, co již oče- kával. Na stránce 52. činí žalovaní návrh, aby Frant. Kropáčkovi při jeho výslechu byly dány zejmena otázky, zda o tom papírku již dříve něco věděl, zdali věděl, že listina z 3. ledna 1881 anebo vůbec nějaký papírek v jedné z oněch šesti židlí bude schován, zdali se pustil do manipulace oprašování židlí za tím účelem, aby při té manipulaci mohl vy- táhnouti nějaký papírek a zdali své služce vzal z ruky židli k účelu právě zmíněnému, aby při ma- nipulaci oprašování mohl vytáhnouti ze židle nějaký papírek. Dále navrhli, aby jemu byly dány otázky, zdali nařízení panem drem. Karlem Motejlem pánům manželům Kropáčkovým dané, aby každý papírek v bytu nalezený jemu, dru. Motejlovi, ukázali, mělo tvo- řiti jakousi přípravu k nalezení a zdali snad ví, kdo ten papír do židle zastrčil, totiž v židli schoval. Tímto návrhem, respektive v tom obsaženým tvrzením, obviňují mne pisatel a schvalovatel a pod- pisovatel odpovědi ze spoluviny na zločinu podvodu, obviňujíce mne tím, že jsem buď sám papírek do. židle zastrčil, neb alespoň o tom věděl a že jsem schválně Kropáčkovi nařídil, aby papírek ten nalezl a mně ukázal. Podobné obviňování obsahuje navrhovaný důkaz a. d. g. na stránce 53. Na stránce 79. obviňují mne ze strannickostia tvrdí, že z udánlivého chování mého oproti Vilemíně Panznerové, která prý mně chtěla pravý rukopis Antonína Bergra zaopatřiti, vysvítá mé stanovisko v ohledu porovnání písma, čímž žalovaní naznačiti chtějí, jakobych si byl vědom nepravosti nalezeného testamentu a že jsem se proto zpečoval přijati materiál pravého rukopisu Antonína Bergra k cíli srovnání písma. Pokračování téhož obviňování obsaženo jest na stránce 121—123, kdež žalovaní poukazují na celé to pozadí, v němž se události historie Bergrova testamentu odehrávají. Tu vytýkají, že je prý především nápadno, že kodicil z 3. ledna 1881 hned se objevil, sotva že ten, kdo jej padělal, s životem se rozloučil. Dále, že obje- vení stalo se při tak slavnostní příležitosti, jako jest úřadní inventura, pak že jsem já, JUDr. Karel Motejl, předem na to upozornil, aby každý papírek, jejž by kdo nalezl, mně odevzdal a tím tedy že jsem již jaksi předem objevení kodicilu ohlásil. Jasněji mne již žalovaní ze spoluviny na domnělém podvodu obviňovati nemohli! Na stránce 122. béřou žalovaní v pochybnosta vytýkají zvláštní prý mé jednání v příčině prohlášení testamentu, na stránce 123 ná- padnost celého počínání manželů Kropáčkových, s čímž osoba moje dle líčení odpovědi ve spojitosti se nalezá. Na stránce 142 praví, že jsem jakožto dlouho- letý právní zástupce p. Bedř. Schnella do jisté míry jakýmsi pokračováním jeho právnické osobnosti, kte- rou obviňují z padělání testamentu, dotýkají se věrohodnosti mé svědecké výpovědí, zejmena větou: »Avšak smí vůbec pan dr. Karel Motejl při- pustiti, že pan Bedřich Schnell padělal?« Větou touto jakož i následujícími vývody tvrdí nepřímo páni žalovani, že ač jsem byl domněle vědom padělku páně Schnellova, předce jsem to nedosvědčil. Jako resumé celého obviňování uvádějí pak páni žalovaní na stránce 159 následující větu: »Když c. k. finanční prokuratura procesní ma- teriál studovala, mnohdy jakoby jí půda pod nohama mizela, tak těžkým se zdálo, pravdu a klam od- loučiti. Možná, že c. k. finanční prokuratura tu a tam byla příliš nedůvěřivou, avšak možno také, že bahnonepravdy je ještě větší a roz- sáhlejší a že c. k. finanční prokuratura mnohé, co je jen přetvářkou a na sklamání vypočtěnou vějíč- kou, za bernou minci měla a o skutcích více méně mala fide vykonaných jako o zcela neúskočných a nezávadných okolnostech pojednala.« Naznačují tím páni žalovaní, že ještě mírně ob- viňují mne z činů trestných a nepočestných, poně- vadž prý je snad bahno nepravdy ještě větší a roz- sáhlejší. Že se i tato slova na mne vztahují dle patrného úmyslu pánů žalovaných, je zřejmo z te- noru celé odpovědi. Obsah této odpovědi sdělen byl mně drem. Přemyslem Šámalem dopisem téhož z 21. září 1900, z něhož jsem se dověděl o neslýchaných oněch urážkách, žalovanými vůči mně pronešených. Mnou pak žádaný způsob veřejné satisfakce byl odepřen.