#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
tanní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na mněsíc 2 K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 801
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v sobotu dne 3. listopadu.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 304.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3t
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Vyznamenání bar. Dipaula.
Z Vídně, 3. listopadu. »Vaterlande
oznamuje: Papež udělil bývalému mi-
nistru obchodu bar. Dipaulovi velko-
kříž řádu sv. Řehoře. Toto vyzname-
nání bude patrně bar. Dipaulovi při jeho
kandidatuře v V. kurii tyrolské větším dopo
ručením než přímluva p. Zallingera.
Vídeňští antisemité pro nynější
vládu.
Z Vídně, 3. listopadu. 13 členů obecn
rady vídeňské zaslalo dru. Luegrov
tento dotaz: Je starosta ochoten vládě ra-
kouské jmenem vídeňské obecní rady vyslo-
viti plné sympatie pro rozhodné setrvání př
zájmech rakouských za příčinou vyjednáván
s uherskou vládou o dráhách bosenských
#9
alto_textblock
#9
Konflikt na černohorských hra-
nicích.
Z Vídně, 3. listopadu. K urovnání
konfliktu mezi Rakouskema
Černou Horou, který způsoben byl
srážkou mezi rakouskými vojíny a Černo-
horci, dosazena bude zvláštní komise. Černá
Hora dala již souhlas k jejímu ustavenía
jmenovala pro ni své delegaty.
Bosenské dráhy.
Z Vídně, 3. listopadu. Společní mi-
nistři a ressortní ministři odjedou do Pešti
k dalším konferencím. »Neue Freie
Presse« praví: »V politických kruzích
chovají obavu, že požadavek, aby
byl Split spojen s Bosnou, na-
razí na nejvážnější obtíže. Ze-
jmena je obava, že na rakouské straně
vezmou za vděk koncesí formální, kterou
fakticky stavba trati ze Šebace do Doboje
a ze Sarajeva do Sanžaku nabude předno-
sti vůči trati z Bugojna do Aržana. V poli-
tických kruzích tvrdí se — pokračuje list —
že Úhersko za vyjednávání zaujalo stanovi-
sko, podle kterého trati Šabac-Doboja
SarajevoSanzak směrem k Mitro-
#10
alto_textblock
#10
vicům a Soluni mají takto dosah
strategický a nejsou tudíž koncessí pro
Uhry.
Jsou-li Maďaři nicméně ochotní povoliti
(ó, jak milostivě !) na této trati tarifární rov-
nost, pak je prý to zajisté veliký ústupek,
protože se rakouské dopravě vyhrazuje stejna
výhoda jako uherské. Rakousko prý
klade požadavek: žádá prý trať z Bugoj
na do Aržana. Tato trať — tvrdí Ma-
daři — má kommercialní dosah pouze pro
Rakousko. Povolení její by tedy odpovídalo
náhradě pro Maďary. Podle tohoto názoru
by tudíž Rakousko platilo větší náklady pro
trať do Sanžaku a musilo by za trať z Bu-
gojna do Aržana dáti koncesi Maďarům.e
Tak oznamuje »Neue Freie Presse«, o které
nikdo tvrditi nebude, že je proti Maďarům.
Provolání polské levice.
Ze Lvova, 3. listopadu. Ona skupina
levice na sněmu zemském a říšské radě,
která je pro solidaritu haličsko-
polské delegace, vydala provolání, ve
kterém na tuto solidaritu klade nejdůtkli-
vější důraz. Ta je prý za nynějších poměrů
kardinální a fundamentální podmínkou ve-
škeré polské národní práce. Ježto Němei
skupeni jsou ve svém souručenství, ježto Če-
chové stojí v semknutých řadách jako jeden
muž při svém národním praporu, nesmějí
Poláci býti rozštěpeni ve frakce vzájemně se
potírající.
Ovšem je třeba změniti stanov
kola polského tak, aby všem Polákům
haličským umožněno bylo do něho vstoupiti.
Jmenovaná skupina trvá na svém pro-
gramu liberálním a národnostním. Rusín
musejí býti pokládáni za bratry, jejich spra-
vedlivé požadavky musejí býti podporovány.
Tolikéž vyslovuje se skupina ta pro úplnou
rovnoprávnost obyvatelstva židov-
ského. Praví v této příčině: Jsme při tom
naplněni přesvědčením a nadějí, že touto
získanou rovnoprávností budou i širší kruhy
přivedeny k součinnosti v oboru národním.
#11
alto_textblock
#11
Od Israelitů žádáme navzájem, aby, po-
žívajíce rovných práv, znali se také k rov-
ným povinnostem po stránce politické, ná-
rodní a sociální.
Na konec odsuzuje se obstruk ce
zásadně a vůbec a praví se, že polská
representace se nesmí propůjčiti za ná-
stroj aspiracím žádné z válčí-
cích stran. Těmito válčícími stranami
jsou míněni Čechové a Němci. Pode-
psáno je toto provolání 26 poslanci zem-
skými a říšskými, mezi nimi také ministrem
Pientakem.
Pánů podpisatelů bychom se ve vší
slušnosti a rozhodnosti tázali, kde jsou aspi-
race českého poselstva, které by nebyly
hodny podpory všech slušných lidí, zvláště
všech slušných Slovanů ?
Co nejdůrazněji si však vyprošujeme od
oněch 26 členů, aby naše požadavky rov-
nosti byly kladeny do jedné řady a na jeden
stupeň s panovačnými choutkami německými.
Jihoslovanský kompromis.
Z Vídně, 3. listopadu. Ze Splitu ozna-
mují: Kompromis mezi slovan-
skými stranami, jaký byl uzavřen pro
volby r. 1897, je obnoven také pro volby
v roce nastávajícím. Dle něho 11 man-
dátů dalmatských se rozdělí tak,
že 6 jich dostane chorvatská strana národní,
3 chorvatská strana práva a 2 mandáty
Srbové.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafcké zprávy.
Z Vídně, 3. listopadu. Kardinál kníže
arcibiskup dr. Gruscha slavil dnes své
80. narozeniny. Mezi osobnostmi, které mu
ústně přednesly blahopřání, byli ministr za-
hraničních záležitostí hr. Goluchowski, pa-
pežský nuncius Taliani a místodržitel hr.
Kielmannsegg.
Z Vídně, 3. listopadu. (C.-B.) »Wie-
ner Zeitung« oznamuje: Čísař jmenoval
rozhodnutím ze dne 1. listopadu mimořád-
ného professora dra. Kamila Hennera
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
S onoho světa
Črta. Napsala Marya Rodz iewic zówn a. Přeloži
Frant. Vondráček.
#15
alto_textblock
#15
Zabělelo se cosi mezi kříži hřbítovními.
jakoby vítr zavlál plachtou, převinulo se jako
mráček vstávající mlhy — a hle, při hrbitovní.
vyvrácené brance stanul lidský stín — duch.
Jak jej zahlédly sosny, jež na stráži tam
stály, náhle zašuměly.
»Odkud, ty ubohý?,
»Ah, — odtamtud!«
»A kam ?«
»Ku svým, pro modlitbu, pro vzpomínku!«
»Nechoď, nechoď!« volají černé, těžké ha-
luze, zastavujíce mu cestu svými rozložitými
rameny.
Stín přece protáhne se jimi na písčitou
stezku, po cestě té odbíhá, plyne, jako člun
po vodě, — směrem ku měsíci, jenž nade vsí
Vzduch jím nepohne, stín od něho nepadá
a přece jest a jde, touhou a teskností nesen.
Obilí jej vidí, lelkové i stromy, — vše,
co řeči nemá ani rozumu vlastního, jenom rozum
I ty břízy u cesty jej poznávají. Vždyť to
ten, jenž před několika roky z práce a do
práce chodíval, uznojen, mlád a vesel. Jenom
se ve sváteční ustrojil šat — patrně že jde na
návštěvu — na chvilku ku svým. Krok jeho
již ani rosy nesetře, travičky neschýlí, ruce jeho
stébla neutrhnou, hlas jeho ani šumotu mušího ne-
přehluší.
»Ha! On jde s onoho světa.«
#16
alto_textblock
#16
stojí.
#17
alto_textblock
#17
boží.
#18
alto_textblock
#18
Větřík je tichý a vonný. Nad obilím prášel
květový se vznáší a voní, dolem pádí bystřina
chvílemi hvězdička sletí, tu a tam bludička nad
bahniskem zasvítí — ve vsi blikají světélka.
od pastuších táborů táhne zpěv.
Duch jde hned obilím, zas cestou, tam
vodou, spěchaje; je zadíván v dál a naslouchá.
V jasnu se roztápí, v temnu šeří. Potkává jej
pes, slídící po zajíci; pes mlčky stane —
chvíli patří před sebe, schlípí ohon a divně
zaskomliv, prchá. Na mostku duní bosé kroky.
To žena s děckem na ruce hledá husy zblou-
dilé. Dítě udivenýma očima utkví na břízách
u cesty, kýve hlavou, cosi zabreptá, ručkou za-
mává a usmívá se. Žena mimovolně v stejný
směr oči obrací. Nikoho není pod břízou —
popojde několik krokův, ohlíží se — nějaký
strach na ni padl — jakási zvědavost plná
bázně. Ty lístky tam tak divně se chvějí.
Nevidí nic strašného a přece přispišuje v kroku,
jednou rukou úžeji tiskne robě k sobě, druhou
křížkem je na čele znamená. Zašly — nemluvně
dalo se do pláče.
Stín — duch již je za mostkem, kde po-
čínají ploty — teď došel na rozcestí ku kříži . .
Což to větřík vrátky pohnul? Zaskřípěla.
ač nikoho v nich neviděti, přivřela se, otevřela
a opět zavřela.
Diví se tomu starý ponocný, schoulený
u nárožníku prvé chaty a dlouhý čas hled
apaticky ku vrátkám. Potom usíná.
Duch kráčí ulicí, z každé chaty skomlí n
něho žalostně pes, tlače se ke zdi a táhna se
do světnice.
»Proč pak jsou ti psi tak nepokojni?« tážese
hoch, vracející se od soudruhů, shánějících
koně na nocleh, a pátrá kolem.
»Cosi tu obcházi!« odpovídá tajemn
#19
alto_textblock
#19
druhý. Nyní všickni se ohlížejí a zároveň stisk-
nuvše patami koně, prchají s chvatem, cítíce po
zádech chladné mrazení — strachu.
A duch za nimi patří smutně — vždyť to
přece jeho soudruzi; jak rád by se s nimi po-
bavil, poveselil — proč tak prchají od něho?
Zmizeli ve tmě, jenom dupot označuje, kudy
odejeli a písnička, již předák k obveselení za-
notoval.
Duch jde dále, zatáčí ve dvorek mu dobře
známý. O! Jsou doma všickni: sestra i švagr,
malý bratříček i matka.
Zaťuká na okénko jednou — podruhé, ale
uvnitř nikdo na to nedbá. Rozmlouvají o denních
starostech ti starší, malý píšťalku si robí.
On prvý cosi uslyšel, něco vycítil.
»Pst! Někdo ťuká na okno !« povídá.
Rozmluva na chvilku tichne, všichni zrak
sluch k oknu obracejí.
»Eh, to můry k světlu se tlačí z venčí!«
vysvětluje švagr.
»Možno, že k nám někdo nakukuje a mezi
tím třeba někdo do komory se dobývá!« ne-
klidně ozývá se sestra.
»To by Kruczek štěkal!« upokojujeji
»A snad to někdo s onoho světa!« šepce
matka a vzdychá, připomínajíe si těch, již na
ni tam čekají. »Snad můj starý už mne volá.
Již přichází má doba !«
Opět vzdychne, čítajíc léta, ale v tom
ozývá se vnouče na kolébce; béře je proto
v náručí, rozjařená náhle, cele zaujata tím
novým podnětem.
»Matko, to já, Janek!« volá duch, pro-
sebně na matku pohlížeje, ale nikdo ho ne-
slyší, nikdo nevychází jej uvítati.
#20
alto_textblock
#20
muž.