#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 20. října 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 290.
#4
alto_textblock
#4
No ranní a odpol. Iisty
předplácí n
v Praze v sdministraei
a něske
. ..
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvejí donáškou
na nls
za čtvit lata . . . . 7 K 50
vo slialkšch:
na něsíe . . . . . . 2 K 30h
Toštou:
a měsíe
n ank . . . . k ei
na měat
.::
nort eke
#10
alto_textblock
#10
v drobném prodejt:
ranní číslo o zpbě . . . za 8h
cdpole šní
. . . za 2h
Ve tlialkách na venkovš-
ranní čislo. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . 4L
Inserát
plati se hotově napřed.
Předplaceni a inserty přijímá » dmini-
strace v Marianské ulicl č. 3.
Tam nacházají se též redakee
Ulskárna a ezpadice , Národnich Listů“
Rukoplsy se novracsjí.
#11
alto_textblock
#11
Dnešní číslo pro Prahu le a 20 stranách
#12
alto_textblock
#12
Jak si zabezpečuje svobodu
národ jiný, než my.
#13
alto_textblock
#13
Již před drahnými lety upozorňoval náš
historiograf František Palacký na samo-
správné župní zřízení uherské, jaké v něm
Maďarstvo mělo odjakživa pevné hradby své
svobody proti libovůli vídeňských vlád.
»Jádro uherské konstituce je zdravé i zdárné,
takže by z asluhovalo následová no
býti také v jiných zemích: jest
v něm živý zárodek pravé autonomie
národa.« Komitátní zřízení zachovalo
uherskému státu ústavnost druhdy i nyní
Tak na př. za císaře Josefa II., za Fran-
tiška I. i za nynějšího krále až do nedáv-
ných časů Fejérvárových. Kdežto u nás ve-
škerá politická správa a moc v zemi tkví
v rukou státního úřadnictva, v Uhrách
jest v rukou lidem voleného úřadni-
ctva politického i soudního. Země jest
rozdělena na 63 komitáty; každý ten komi-
tát má své volené zastupitelstvo, jež první
podžupan svolává pravidelně čtyřikrát do
roka, kteréžto valné hromadě náleží rozho-
dovati o všech důležitostech politické správy
kraje svého, a každého třetího roku voliti
veškeré politické i soudní úřadnictvo, jež
nesmí o své újmě učiniti ničeho, než k čemu
bylo valnou hromadou župy splnomocněno.
Ve valné hromadě čtou se nejprve
vyšší přípisy (od krále a ministerstva) ona
rozhoduje o nich, jak se mají vykonávati
i dává voleným svým úřadníkům v té pří-
čině instrukce. Sezná-li, že se vyšší
nařizení neshoduje s ústavou.
uzavírá, aby notář o něm ve smyslu valné
hromady sestavil odvolání (representací)
k vyššímu místu dotyčnému; než pak dojde
odpověď, odkládá se nařízení stra-
nou, hodí se ad acta, při čemž se i jiné
komitáty vyzývají, aby téhož příkladu násle-
dovaly. Když pak za takového sporu vyslala
vláda do odporujícího komitátu zvláštního
komisaře královského s neobmezenou mocí,
volení úřadníci komitátní vzdorovali mu pa-
sivní resistencí, odpírajíce všeliké přispívání
se své strany, anebo vykonávajíce rozkazy
jeho jen velmi nedbale a liknavě.
Na tomto odporu, založeném v staroby-
lém právu komitátů odepřit vykonávání ne-
zákonných rozkazů s hůry, ode-
příti zejména vybírání daní
odvod rekrutův sněmem nepo-
volených, rozbijely se po všechny časy
neústavné choutky ústředních vlád. —
Tak i za nedávného zápasu maďarské
oposice s neparlamentní vojenskou vládou
Fejérvárovou byl to podstatně odpor většiny
komitátů, jenž zlomil ministerstvu Fejérvá-
rovu vaz a donutil Vídeň k couvnutí, tak
že konečně spor dlouhý uklizen smírema
nastoiením prozatímné vlády koalice: We-
kerle, Apponyi, Andrássy-K ošutovy
Největší města a největší komitáty odepřely
odvádět státní pokladně i dobrovolně
placené daně, vyzývajíce pokladníky, aby
bez řádného usnesení sněmu uherského ne-
platili ani haléře daní státních; a našli-li se
nieméně lidé, kteří přinášeli na berní úřad
komitátů svou daň, žádný berní pokladník
komilátní ji nepřijal! Tolikéž zdráhali
se úřadníci komitátní vydati vojenským
úřadům soupisy branců k odvodu,
ba nedoručili ani záložníkům a náhradním
zálnžníkům svolávací lístky od vojenských
úřadů došlé.
#14
alto_textblock
#14
Vláda Fejérvárova uchopila se proti to
muto vzdoru komitatů prostředků, jakéji
zákon skytal: nařídila vrchním županům
jmenovaným králem, aby použili své mimo
#15
alto_textblock
#15
řádné moci, dle níž mohou neposlušnéa
vzdorující komitátní úřadníky sesadit aji-
nými, povolnějšími nahradit. Když pak mnozí
nadžupané se zdráhali, jsou-hodností svých
zbaveni a nahrazeni spolehlivými nástroi
vlády
Avšak málo to Fejérvárovi zpomohlo.
Neboť spojená oposice roznítila všechnu
zemi proti tomuto počínání vlády k od-
poru činnému. Fejérvárovým »draban-
tům«, jak spíláno nově dosazeným nadžupa-
nům nebo královským komisarům, činěny
všechny možné překážky, že nemohli se
v úřad svůj uvázati, že našli úřadovny
zamčeny a když si je dali vypáčit, že ne-
přišel nikdo k jich nastolení a přísaze slu-
žební, aby jim odevzdal agendu komitátní.
ba na mnohých místech, jako zejména v De-
brecíně, došlo k velikým násilnostem, nad-
županě i komisaři vládní zbiti atd. atd-
Marně hleděl se odemstíti Fejérváry, že re
nitentním úřadníkům komitátním zadržel
služné. Bohatí magnáti oposiční ihned z vlast
ního je platili a zaručili se jim za bezsta
rostnou budoucnost.
Tak byl Fejérváry konečně se svou l-
tinou hotov, a musil jíti do staré Pensiono-
pole ... Avšak vítězná oposice vzalasi
naučení a výstrahu z přestálého těžkého boje
i umínila si že pro budoucnost zaštít
svobodu komitátů proti podobným
nátiskům a týravostem se strany ministrův
troufajících si, v Uhrách zaváděti stav » mimo-
zákonný«, aby zemi vnutili vůli svou.
Syn proslulého spoluzakladatele dualismu,
ministr hr. Julius Andrássy ml. podjal
se pak úlohy vypracovati příslušné
nové zákony, »zaručující ústavní
svobodu Uher« a po dlouhém vyjedná-
vání, tušíme teprv po paterých audiencích,
podařilo se mu posléze dosíci dne 8. t. m.
svolení krále uherského ku podání předloh
těch sněmu uherskému. Byl to poslední po-
litický akt králův před jeho onemocněním a
udál se v týž den, kterého v Pešti podepi-
sovali ministři obou statů za hlubokého po-
hnutí protokol o konečné své dohodě stran
rakousko uherské obchodní a celn
smlouvy do r. 1917. Ministr Košut pro-
hlásil, že zvláště následníkov
trůnu náleží zásluha o šťastné vymožen
těchto nových záruk pro svobodu komitátů a
tím pro ústavnost uherskou, následkem čehož
mohl Andrássy již 16. t. m. sněmu uherskému
osnovy těchto čtyř zajímavých zákenův »bez-
pečnostních« předložiti. První z nich zřizuje
nový vyšší uherský soud, tak zva ný
kompetenční soud, jemuž přísluší
rozhodovati pravoplatně o sporných
mezích pravomoci úřadův samo-
správných (komitátův čili municipii) a
úřadův vládních. Soud ten skládati
se má z 8 soudcův vzatých z nejvyššího
soudního dvoru a z 8 ze správního soudu
na tři leta. —
Druhý garanční zákon pak sta
noví, že komitáty mohou si stěžovati
do všelikých nezákonných naří-
zení a opatření vlády (pokud nejde
o úplnou neb částečnou mobilisaci vojskaa
o záležitosti Uher s Rakouskem společné)
ke správnímu soudu, a to nejen vět-
šina valné hromady komitátní, nýbrž i vět.
šina administrativního výboru, ba stačí, pakli
by valná hromada komitátu byla kýmkoliv
rušena, když polovina její členů stížnost po-
depíše, aby v odpor vzaté nařízení a opa-
tření vládní bylo zastaveno a za dr-
žáno, až do konečného rozhod-
nutí správního dvoru soudní ho.
Třetím garančním zákonem v nic obrací
pověstný jediný paragraf zákona Szaparyova,
že správa Uher má být sestátněna, a čtvrtým
konečně upravují se pense úřadníkům komi-
#16
alto_textblock
#16
tátním jako státním včítáním služebních let
ať ve službě samosprávné neb státní ztráve-
ných. — Tak vymohli si Maďaři současně
vyrovnáním značných výhodstátopráv-
ních, a garančními zákony značných
úspěchů pro svou ústavní svo-
bodu. Kdežto před dvěma desítiletími byl
by málem pp. Wekerle, Apponyi a hr. Jul
Andrássy uherskou župní samosprávu »ja-
kožto asiatskou přežilost« vyhodili přes pa-
lubu, kdyby nebylo bývalo odporu starého
Kolomana Tiszy a hr. Albina Czakye,
dnes, hle, uznávají za důležité a pro ma-
darskou svobodu nutné opatřit ji novými
hradbami zákonnými proti možným ne-
bezpečím v budoucnosti.
Zajímavý to zajisté děj a hodný, aby-
chom konečně také my Čechové počali po-
mýšlet o vybudování naší pře-
ubohé, pod poručnictvím státn
byrokracie jedva živořící, bez-
mocné »samosprávičky« v žádoucí pevný
hrad občanské autonomie a svobody.
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy domácl.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 18. října. (Neústupnos
istrijských Vlachů.) Smířlivá nálada,
s kterou Vlachové vstoupili na oko do sněmu
istrijského za letošního podzimního zasedání
neméla dlouhého trvání. Ve výboru, jemuž sně
mem přikázána osnova volební opravy a jenž
měl současně vypracovati podmínky národního
smíru v této zemi, Vlachové shodili v brzku
smířlivou škrabošku a ukázali, že ani porážka.
které utrpěli při jarních říšských volbách, ne-
zkrotila jich panovačnosti a domýšlivosti. Ač
koli Chorvaté a Slovinci tvoří dvě třetiny oby-
vatelstva v Istrii, slovanští členové výboru ne-
trvali na tom, aby se novým volebním řádem
Slovanům dala patřící jim většina sněmovních
mandátů, nýbrž, šetříce citlivosti vlašské, pro-
jevili ochotu, ponechati Vlachům na sněmě i na-
dále většinu, jestliže se Slovanům přiřkne tolik
mandátů, aby nemohli býti příště tak bezohledně
majorisováni, jako jsou dosud. Nabízeli tedy
Vlachům 21 mandátů proti 19 slovanským. Na
přimluvu místodržitele prince Hohenloha sní-
žili svůj požadavek ještě o jeden mandát, takže
by Vlachové dostali 22 a Slované pouze 18 man-
dátů. Al- Vlachové ani na tento skromný po-
žadavek nepřistoupili, trvajíce na své původní
nabídce 15 slovanských mandátů proti 25 vlaš-
ským. Slované vyšli Vlachům ještě jednou
vstříc. Svolovali, aby se tedy Vlachům ponechalo
25 mandátů, ale počet slovanských se rozmnožil
na 19 s podmínkou, že potřebná presence sně-
movní se ustanoví tak, aby se bez slovanských
hlasů nemohlo platně rozhodovati. I tuto na-
bídku Vlachové zamílli, dávajíce tím na jevo,
že jim nejde ani o spravedlivou volební opravu,
ani o smír se Slovany, nýbrž že chtějí býti i na-
dále na sněmě peobmezenými pány.
Tím bylo ovšem po vyjednávání a komise
mohla sněmu jen oznámiti, že jednání výborové
nepřivedlo k cíli. Aby pak bylo úplně jasno, čí
vinou vyjednávání zmařeno, o to se Vlachové
postarali v poslední sněmovní schůzi dne 15.
t. m. Při rokování o rozpočtu na r. 1908 posl.
Bartoli navrhl, aby sněm povolil spolku
„Lega nazionale“, jenž vydržuje v slovanských
obcích vlašské školy, příspěvek 10.000
korun. Poslanec Andrijčič nenamítal ničeho
proti takovému příspěvku, jen žádal, aby sněm
povolil také chorvatskému školnímu spolku sv.
Cyrilla a Methoda týž příspěvek. Posl. Spin-
čič dodal k tomu, že Slované, nebude-li jieh
návrh přijat, na znamení protestu odejdou ze
sněmu. Vlachové však návrh Bartolův klidně
přijali a návrh Andrijčičův zamítli. Slovanšti
poslanci pak opustili sněm.
Tím skončila nejnovější smiřovací akcev
Istrii. Vlachové si pak odhlasovali rozpočeta
sněm byl odročen.
#19
alto_textblock
#19
Z Krakova, 17. října. (Resignace Mich
Chylinského.) Býv. hlavní redaktor „Cza
su“ a předseda svazu slovanských spolků novi
nářských, Mich. Chyliňski, vzdal se hod-
nosti starostova náměsíka krakovského. Rosigna-
ci svou odůvodnil tím, že se v poslední době zá-
sadně změnily ony politické poměry, za kterých
byl kdysi zvolen starostovým náměstkem. Mich
Chyliňski je stoupencem strany konservativné
kdežto nynější většina městské rady krakovské
je demokratická.
V Praze, 19. ríjna. (Vlády a vyrov-
nání.) Jeden z rakouských ministrů, účast-
ných při vyrovnacích poradách — patrně ryt.
Korytowski — sdělil se zpravodajem „Sl. pol.-
dojmy, jež si odnesl z porad. Pokud se týče
ministrů uherských, učinili prý na své rakouské
kolegy dojem nejlepší. Bránili neúnavně zájmy
své otčiny, ale jakmile se shodli o určitý bod,
nebylo už nijakých ramenářských komentářů
ani obtíží. Na konci, když již docíleno dohody
uherští ministři upřímně a mužně slíbili z vlast
ního podnětu, že raději ustoupí ze svých míst,
nežli by upustili od toho, k čemu dali souhlas
při rokování s ministry rakouskými. Tito pak dle
slov ministrových doufají, že parlament ocení
jich práci, věnovanou rakouským zájmům ho-
spodářským. Nebylo ovšem možno napraviti rá-
zem všechny chyby minulosti. Takovou chybou
na př. bylo, že rakouská vláda před lety za-
mítla uherský návrh, aby se těšínská trať ko-
šicko-bohuminské dráby sestátnila. Kdyby se to
bylo stalo, mohlo se nyní snadno dovoliti při-
pojení v Annaberku, poněvadž pánem celé trati
by byla vždycky vláda rakouská ... Kabinet
bar. Becka prý očekává, že do 31. prosince t.r.
obchodní smlouva s Uherskem bude schválena
oběma sněmovnami říšské rady.
Z Vídně, 18. října. (Slovinská uni-
versita.) Mezi četnými návrhy, podanými n
počátku tohoto zasedání říšské rady, jest také
návrh posl. Iv. Hribara, aby sněmovna ulo
žila vládě zříditi v Lublani slovinskou univer
situ. Vláda má se postarati, aby počátkem roku
1909 mohla se otevříti aspoň fakulta právnická
pro niž je po ruce dosti profesorských sil a tak
opatření potřebných budov nebude spojeno s ob
tížemi, poněvadž kraňský sněm a město Lublai
slíbily na zařízení university příspěvek 600.00
korun. Návrh tento podepsali kromě členů jiho-
slovanského klubu zástupci všeeh slovanských
klubů a také členové sociálně-demokratickýel
klubů českého, polského, ruského a všichn
socialističtí poslanci vlašti. Z ně-
meckých socialistů nepodepsal nikdo; také dr
Šusleršič návrhu Hribarova nepodepsal.
#20
alto_textblock
#20
Srbsku od Arnautů vražděni také ruští konsu-
lové. Poslání ruských mnichů do Dečan mělc
také ukázati Arnautům i Turkům, že Rusko
před nimi neustupuje. Obec ruských mnichů
v Dečanech vzrostla zatím na jedenáct hlav.
Jmenovaný srbský list viní tyto Rusy nejen
z vražd dosud spáchaných, nýbrž i z dalšiho
zločinného záměru ve vraždění pokračovat, až
všichni srbští kaluděři v Starém Srbsku budou
uklizeni a učiní místa Rusům. Jak někde srbský
kaluděr je zavražděn, hned prý přijde ruskýa
zachválí jeho místo.
Bělehradský list popírá, že by vraždy tyto
měly za původce Arnauty, ano dokazuje, že
Arnauté původci jejich býti nemohou, protože
prý »arnautské divošství nejde tak daleko, aby
ubíjelo i kaluděry, k nimž chovají bázlivou
úetu.«
Toto tvrzení odporuje skutečnosti námi
konslatované, že Arnauté ohrožovali dečanský
monastýr už před pěti lety. Vražd se sice tehidy
nedopustili, ale podle zpráv srbských mnoho do
toho nescházelo.
Obvinění, pronesené »Trgovinským Glasni-
kem«, nezdá se nám tedy pravdě podobným,a
je-li pravda, co list praví, že místo každého
ubitého srbského kaluděra za tepla obsadí Rus,
to není okolnost, která by obvinění zesilovala,
nýbrž naopak, která je oslabuje, ne-li vyvrací.
My bychom řekli, že Rus, který hned skočí na
místo zavražděného Srba, prokazuje věci, kterou
zavražděný představoval, neocenitelnou službu,
protože se k ní přihlašuje představitel silnějšl.
Avšak obvinění je veřejným orgänem vy-
sloveno a do světa puštěno, proto nelze o něm
pomlčeti. Obvinění je neslýchané a, nemůže zů-
stati lhostejným ani ruské
avné církvi,
ani ruskému státu, ani vslnému Rusu.
Očekáváme, že se mu dostane náležitého po-
všimnutí všech povolaných činitelů a že bude
postaráno, buď aby rušti mniši byli potrestání
jako vrahové, anebo bude-li obvinění falešným,
aby se dostalo zasloužené odplaty jeho pů-
#21
alto_textblock
#21
vodeům.
#22
alto_textblock
#22
Zovraždění bratří Novakovičů.
Třetí bratr Novakovič, Ljuba, bývalý, m
nistr zemědělství, pohání k soudu miní
vnitra Nastasa Petroviče, odstoupivšího policej
ního prefekta Ceroviče s náčelníka žandarmerie
Vukasoviče.
Ze smrti bratří Novakovičů dělá se v Srb-
sku velká politická aféra, jejíž pozadí tvoří
kralovražda r. 1903. Milan Novakovič, jenž byl
tehdy kapitánem hlavního štábu, s několika
málo jinými důstojníky kralovraždu veřejně od-
suzoval a veřejným tiskem hlásal, že vrahové
musejí býti postaveni před soud, jak to přikazují
zákony. Myšlenku tuto nepřestával opakovati ve
svém listě „Za otadžbinu („Za vlast“), čímž
proti sobě popudil své protivníky tak, že se po-
sléz odhodlali na vždy učiniti jeho jazyk ně-
mým, a s ním i brátre jeho Maxima, jenž sp.-
ločně s ním smýšlel i trpěl.
Příbuzenstvo zavražděných tvrdí, že na po.
litické pronásledování se strany úřadní redukují
se prodeje Novakovičovy tiskárny, jeho věznění
i obvinění z krádože.
Když je věc vznesena na soud, možno za
jisté s klidem a důvěrou v nezávislost srbského
soudu očekávati, že bude náležitě objasněna.
#23
alto_textblock
#23
Politické zprávy zahraničné.
#24
alto_textblock
#24
V Praze, 19. října.
#25
alto_textblock
#25
Kdo vraždí srbské duchovní v Starém Srbsku
V Starém Srbsku, zvláště v pečské nahij
v okolí staroslavného monastýra Dečan, vraž
děni jsou od delšího času srbští kaluděři (mniši
a duchovní. Úkladnou rukou padl pop Kosta
kaluděr Visarion, Hadži Ruvim v Gorici, kaluděn
Meleut-je v Budislavci.
Na olázku, kdo tyto vraždy páše anebo
pachalele platí, »Trgovinski Glasnik« v Bělehradě
určitě ukazuje na ruské mnich
v Dečanech.
Do Dečan rušti mníši přišli před pěti roky
ab, toto posvátné místo srbské přítomnosti svou
chránili od stálého přepadávání a poškozován
Arnautů. Srbské noviny a také náš srbský do
pisovatel ličili živě hnusně výjevy, jak jinověrn
Arnauté vnikali do srbské svatyně a barbarsky
si v ní vedli
Přičina arnautské drzosti byla spatřována
v nedoslalečné ochraně, kterou srbští mniš
v Dečanech mají ze Srbska. Ujalo se tedy Dečan
pravoslavné Rusko a poslalo tam arehimandrita
Kyrila s dvěma mnichy. Rusko mělo ještě jinou
pobnutku. Tehdy byli v Makedonii a Starém
#26
alto_textblock
#26
Přišlí sezení anglického parlamentu
bude zahájeno tentokráte 20 ledna 1908. Vláda
chystá celou řadu předloh zákonů, z nichž nej-
doležitější bude nový školský zákon.
Anglický ministr vyučování Mac Kenn a
prohlásil ve sehůzi lidu v Avergovenny, že
nový zákon školský bude se řídit podle prin-
cipu, pro něž se vyslovilo veřejné minění
s největší rozhodností. Předně nesmí záviseti
jmenování učitelů od náboženského vyznání,
neb zkoušky, a za druhé budou veřejné výlohy
kontrolovány od zástupců obyvatelstva. Posta-
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
V Praze, 19. října.
6— (Kronika.) Shon na ulici ! Množ
ství ekypůží, bohaté postroje, kočí a loka jové
s prýciky! Davy zvědaveů.
— Co pak se tu děje?
— Eh, nějaká šlechtická svatba ! Páni vy
stavují svůj přepych a lid, to víte, což dá na
svoji důstojnost! Dobrovolně tvoří — špa-
lIr l...
— Jakáž důslojnost ! Dav je zvědav, více
nic! Sbihá se, staví do řady, ne aby tvoři
špalír, ale aby — viděl!
— A kdyby aspoň společnost byla naše
Ale třida odrodilá! Ženich bůh ví odkud z ci-
ziny! Slova českého nepadne při obřadu ! . .
— Třidný zájem! Všude stejný. Všude
tlači k universalismu. Šlechtic jako dělník, oba
vědi, proč pěstují své — mezinárodní styky !
— Polský šlechtic dbá také třídného zájmu
a přece je Polák! Cítí se, má svoji domácnost
polskou a společenským jazykem má polštinu
— Věc tradie! Šlechta, záchovná vrstva
Žije tradicemi. Polákům zůstaly tradice, česke
byly vyhubeny. Pochod dějin ! . ..
— Dějiny stihly všechen národ! A ná-
rod se probudil, vyburcoval, vrátil se sám
sobě! Všecky vrstvy se vzpamatovaly! Jenom
šlechta! . . Právě šlechta! . . . Nejsobečtější
třída ! . ..
— Snad nejméně — hybná! Obrodný
proces je zdlouhav! Germanisace trvala dvě ste
let! Obrození teprv sto let! Postup není do-
konán. Hybnější vrstvy předcházely, nejméně
hybná přirozeně se ocitia naposled ! ..
#29
alto_textblock
#29
— Třeba naposled ! Jen kdyby aspoň stál
v řadě! Ale tak! Číré mrtvo! Ani smysl pro
ideu ! Jakž teprve nadšení, vzlet, ruch, podnika-
vost! Leda nejúže rodinný zájem, příjemně trá-
vený život, zábava, sport, holé požitkářství ! ..
To tak dovede vyplnit šlechtickou hlavu i —
srdcel
— Vina ovzduší! Nepřeje službě idejí
Půvab přepychu a kratochvíle zabavuje smysl,
odvádí pozornost, rozptyluje. V chudém příbytku
mezi holými stěnami je snadněji! Tu se lehko
roznili srdce a vzklíčí semeno nových vznětů
Z chaloupek vyšlo naše probuzení! Blahoby
zhýčkává, přepych podlamuje sílu . ..
— Jenom ven slovo! Blahobyt — demorali
suje! A není-li to náš případ? Germanisace
kus po kuse odmravňovala národ. Kdo touži
po výhodách a pohodlí života, kdo chtěl pří-
jemně vycházet, šplhat — němčil! A vratva
přepychu a blahobytu zahájila rej! A trvá
v něm dosud . . ..
Za velkými dveřmi zatím skončen obřad
Panstva vsedala do vozů, postroje zatřpytaly
dav se tlačí. Hledi závistivě, jak se vzdaluj
představitelé vrstvy — národně odmravnělé.
#30
alto_textblock
#30
Nemáme věru vzorek a zářivý příklad
vlastenectví ve své šlechtě! Kdež zůstalo heslo
stavu »noblesse oblige« vůči ideálu
Známe dobře hledisko panstva na ty věci
— Proč, urozený pane, nekonáš svoji po-
vinnost? Proč ve své domácnosti, v rodině, ve
společnosti nejsi, jak by slušelo, duchem i ja-
zykem náš? . .
— Strpení, pánové ! Nežádejte ne možnostl
Jsem věrný národu, přeji jeho věci, pomáhám,
kde si přejete ! Jsou však zřetele . . . jsou
#31
alto_textblock
#31
zřetele . . . Mezinárodní styk vrstvy má své
důsledky, rodí mocné předsudky, živí je . .
— Třeba čelit předsudkům, porážeť je
lámat . ..
— Ale následky, považte ! . ..
— Kdo slouží ideálu, smí-li se lekat —
následků?
Urozenec už přetrhl nit rozmluvy. Pokrči
rameny. Způsobně se obrací. Nezná slly zápalu,
která láme odpor, vysoko třímá ideu a po ně-
jakých »následcích« choulostiva se neohliži
Zle stojí věci s naší »horní vratvou« v zápase
národníml
A druhé stavy a třídy? Vytýkají hřích
sousedce. A zatím? Kterak sami si stojí?
Provázeli jste cizince ulicemi hlavního
města. Vykládali jste mu naši chloubu, památky
minalosti, doklady přítomného rozvoje a zápasu
Naslouchal pozorně, rozhližel se, kladl otázky
pokyvoval.
Najednou mezi řečí:
— A čím to, povězte! Vidím tolik oká
zalé cizoty ve vašich vývěskách a návěštích
V nápisu a názvu veřejném je přece symbo
lika veřejného cítění a smýšlení! Což u vás
národ nemá veřejného výrazu, slova, hesla,
symbolu pro svůj vzlet, svoje tužby, svojí dů-
věru v sebe a naději ? . ..
A cizinec, procházeje kolem nároží a vý-
kladů odřikává nahlas, kde mu jaké slovoč
jméno velkým, ozdobným písmem pssné napadlo-
— Alliance, Bellevue, Union, Monopole
Metropole, Central, Fěnix, Orient, Edison, Lou-
vre. . .1 Všecky možné jazyky, mrtvé a živé,
hesla a jména nejvzdálenějších krajů! Jenom
nie domácího, vašeho, národnihio!
— Universálná hantýrka ! namitáte. Na-
jdou se ty věci také jinde ! . ..
#32
alto_textblock
#32
— Arci se najdou ! zase cizinec. Ale jinde
na nich nesejde, jinde národ je ve svém, je
bezpečen, ukojen, nemá oč zápasit, o žádné ze
svých práv
Omlouvali jste a vymlouvali. Jsou poměry
a zvláštnosti poměrů! Nalehají mocně. Jsou
situace těžké a podobné věci. Cizinec byl zdvo-
řilý muž. Neodporoval tuze. Byl-li přesvědčen
Nevíle.
Znáte bolesti našich obchodníků, živnost
níků, majitelů veřejných místnostíl
— Život je těžký! Rád bych, tak a tak
Ale, víte, následky! Lekám se jich .
Ostatně, víte, neni-liž obchod — mezinárodaí
věc? . ..
A procházíte jiné stavy a třídy a vrstvy
Zastavite inteligenta, představitele práce či po-
volání kteréhokoli druhu. Vsude táž řeč, týž
názor. Koná-li svou povinnost národní? Zajisté,
jak pak by nekonal! Jenom, ovšem, jeden há
ček! Má svoje místečko, kde je citliv, kde
nedoslýchá, kde není radno se dotknout ! At
obchodnik nebo umělec, průmyslník nebo živnost
ník, literát nebo penéžník, muž veřejnosti nebo
vědec, má svůj jistý »momenta, kdy náhle —
vypovídá službu. Leká se překážky.
A právě na tom »momentu« snad nejvíe
sejde! Právě lu by kázala povinnost, překážku
stéci, zlomit, odstranit!
A muž zatím, v rozhodné chvíli — courl
Skryl se za nějaký cípěk principu — meziná
rodnosti. Všude se ho tolik povaluje l
A zápas národní? Kterak uhájit nejvyšši
statek, kde zápasníci v rozhodné chvíli — se
kryjí?
#33
alto_textblock
#33
e
Jindy národové jinak dobývali a hájili svoje
nejvyšší statky! Tehidy bylo treba obělovat —
#34
alto_textblock
#34
krev a životy. Doba změnila formy života. Však
i dnes dobývá, jen kdo — zápasí. A zápasit,
možno-li bez jisté — schopnosti?
Netřeba už cedit krev, skládat životy, ale
třeba přece platit jistými hodnotami. Možnoli
zápasit a nepodřidit jeden zájem druhému?
Neobětovat nižší zájem vyššlmu? Možno-li zá-
pasit bez — oběti?
Každý na svém místě, jedinec, stav, třída,
není-li každý povolán, ve chvíli zápasu prokázat
svou vyšší hodnotu, svůj přebytek mravné síly,
svoji schopnost oběti? Možno-li jinak prověst
zápas? A kde nižší zájem dostal vrch nad vyš-
ším, což může naslati než rozvrat, demoralisace
— konec konců?
Doba přinesla vzájemnou řevnivost stavě
a vrstev. Má-li proto trpět národní celek?
Vyčítáme národní demoralisaci své horní
vrstvě! A kolik máme zabezpečeno mravné
sily v řadách vlastních? Možno li hájit život
půdu heslem, že vlastně žádné nebezpečí ne-
hrozí? Možno li platit »nejvyššími hodnotami«
a při tom počítat: jaký obchod, jaký zisk, jaký
úřad, jakou hodnost, vůbec jakou výhodu mi
povinnost — vynese?
Nelze vítězil bez nákladu mravné silyl
Jindy statečný muž sebral voj, postavil se mu
v čelo a konal s ním divy udatenství. Také
mravní sílu národů Iřeba sbírat, budit a do-
vádět ji k vllězství. Je třeba, stát v čele, vy-
dávat hesla, rozdělovat úlohy a být sobě jist
— poslušnosti v řadě. Nějaká mocnost mravní,
povznešená nade všechen slín sobectví ať osob-
ního, třídného, strannického a proto mravně —
vládnouci! Téleso národa, složité ve svém zá-
pase, neobejde se bez vedení takové autority
A protože je těleso organické, třeba mu ve
doucí silu — organicky stvořit!