#1
alto_textblock
#1
Strana 4.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník".
#3
alto_textblock
#3
Číslo 8.
#4
alto_textblock
#4
mělo všeobecně za to, že raněn byl mrtvicí,
nyní však se proslýchá, že se otrávil, an nemohl
kryti schodek zpronevěrou vzniklý. Ort
potřeboval veliké sumy peněz na dary paní
Benoniové, známé pražské herečce u Národn.
divadla v Praze, s níž byl v intimním poměru.
Mezi dopisy jeho nalezen účet, znějící na jméno
pí. Benoniové a který v obnosu 15.000 K Ort
zaplatil. Defraudace vyšla na jevo po úmrtí Or-
tově, když pí. Ortová di Pauly domáhala se
legátu, kterého chtěla použít na hražení schodku.
Defraudant byl, členem obecního zastupitelstva
pražského, volený na kandidátce státoprávních
radikálů a po jeho úmrtí vypravila mu obec
pražská na své útraty pohřeb, k němuž zapůjčen
zlatý pohřební vůz. Ort byl majitelem dvou
domů ve Štěpánské ulici. Odhalení budí v Praze
velikou sensaci, zvláště v kruzích pí. Benoniové
blízkých a klerikálních, kterým vznikne touto
defraudací nemilá škoda a ostuda!
* Defraudace a zlodějství. Minulost nás učí,
že defraudace a zlodějství mezi klerikály kvete
ponejvíce, zejména mezi církevníky, kteří mají
vždy mnohem vyšší příjmy, než jaké k slušnému
životu normálnímu potřebují, ale dopouštějí
se jich z prostopášnosti a marnivosti. Tak
vzpomínáme, že v Rochlicích (Sasko) ukradl
superitendent (= vrchní dozorce v církvi evan-
gelické) 60.000 marků sirotčích peněz a zmizel.
— Z Říma utekl správce majetku různých na-
božných združení a zanechal ztrátu půl druhého
milionu lir. — Sestry sv. Josefa, zvané Naza-
retky Pradi de Castello, byly ošizeny asi o
800.000 lir — Válka španělsko-americká vynesla
vatikánu o 300.000 lir menší peterský
haléř. Ihned bylo nařízeno šetřit Kardinál
Morilla zrušil různé nešvary po předchůdcích a
to vyneslo papeži 200.000 lir.
* Opět nová defraudace. V občanské záložně
ve Smečně objevena byla také defraudace.
Denní listy o tom sdělují: Ve čtvrtek, dne
7. srpna, pokusil se o sebevraždu zdejší městský
tajemník a pokladník Občanské záložny
Josef Stránský. Zoufalec, 50letý, silný a těl-
natý člověk, pověsil se do kličky, učiněné z
mosazného drátu, která však pro tlouštku jeho
nemohla se dostatečně v hrdlo zadrhnouti. Tak
se stalo, že mohl býti ještě v čas ze smyčky
vyproštěn, a zdejší lékař p. Jul. Taubel přivedl
ho opět k životu. Jest majitelem domu a 60 kor
#5
alto_textblock
#5
ců polí a otcem šesti dítek. O tom, co k zoufalému
činu jej přimělo, se vypravuje: Ve středu,
dne 6. t. m., vykonána byla v Občanské záložně
revise úředníkem jisté pražské banky. Při
tom přišlo se na nesprávnosti a nepořádky, které
pokladník záložny prý zavinil. Případ ten učinil
značný poplach v celém okolí. Jak při takových
věcech bývá, hrnulo se všechno na radnici,
aby žádalo své vklady nazpátek, tak že
1 muselo i četnictvo zakročiti. Soudní komise zapečetila
vchod do záložny. S napjetím očekává
se výsledek revise. Soudí se však již nyní, že
možný schodek nebude větší reservního fondu
záložny, který páčí se na 54.000 korun. Podle
toho nehrozilo by vkladatelům pražádného nebez-
pečí.
* Koně a berní úředníci. »České listy úřednické«
přinášejí toto srovnání: »Co je státu milejšího'?
Koně nebo berní úředníci? Rozhodně
mu jsou milejší koně, neboť na koňské závody
dal beze vší debaty půl páta milionu, ale na
úpravu statutu berních úředníků nechce dáti
11/2 millionu, ačkoli závody těchto úředníků při
sestavování ročního účtu jsou neuvěřitelné. Sta
jich při této úmorné práci ochuraví nemocemi
nervovými i zrakovými a pak ještě páni dělají
s udělením dovolené drahotu.«
* »0d srdce k srdcím« nadepsána je sbírka básní,
vydaná právě naším soudruhem Vildou Davidem. Dovídáme
se, že kniha tato je velice vkusně vypravena.
Obsahuje tři díly: Díl 1. »Z mých citů«, II. »V pavučinách
humoru« a III. »Proslovy«. Soudruh Vilda věnoval
sbírku básníku J. S. Macharovi. Bližší přineseme,
jakmile nás vzácná tato kniha dojde. Nyní již podotýkáme,
že kniha tato obsahuje nejlepší, vybrané práce
autora, a bude jistě skvostem dělnických knihoven.
* Úděl našich žen. V každodenních starostech pozbývá
matka své svěžesti a své síly a stravuje se až
do kosti. Věčně se opakující otázka: »Co dnes vařiti?«,
ustavičná nutnost mésti podlahy, vyklepávali a kartáčo-
vati šat, smýčiti, vše to jest kapkou vody, jejíž ustavičné
padání rozhlodá zvolna, ale jistě tělo i ducha.
Před kuchyňskou plotnou mění se malá bytůstka bílá a
růžová s křišťálovým smíchem praobyčejným kouzlem v
černou a bolestnou mumii. Na kouřícím oltáři, na němž
dusí se maso, obětuje se mladost, svoboda, krása
radost. (Gerhard Amyntor: »Poznámky ke knize života.«)
* Komenský o vychování. »My směřujeme k tomu,
aby všichni, kdož zrodili se lidmi, vzděláni byli pro
všechno lidské.« (Veliká Didaktika, hl. XYIX., odst. 2.)
»Cílem a metou školy obecné (národní) bude, aby se
všechna mládež obojího pohlaví mezi rokem šestým a
dvanáctým nebo třináctým naučila těm věcem, jež jsou
po celý život užitečné.« (Tamtéž, odst. 6.) »Nejen dítky
bohatých a vznešených sluší ke školám přidržovali, nýbrž
#6
alto_textblock
#6
všechny jednostejně urozené i neurozené, bohaté i chudé,
hochy i dívky po všech městech i městečkách, vesnicích
i dědinách. A to z toho důvodu: Předně, ti kdož
se narodili lidmi, narodili se s tím hlavním cílem, aby
byli lidmi, to jest rozumným tvorem, vládcem všech
tvorů, jevícím podobnost svou se Stvořitelem.« (Veliká
Didaktika, hl. IX., odst. 1.)
* Boj proti alkoholu před 4000 lety. Obyčejně se
má za to, že nejstarším předchůdcem dnešních snah po
zmírnění nebo snad úplném vymýtění požívání lihovin
jsou starozákonné předpisy proti pití vína, jak je čteme
v bibli. Dávno však již před dobou, kdy starohebrejští
spisovatelé pracovali na »knize knih«, hlásali jejich
staročínští kolegové totéž, oč i dnes usilují fanatikové
střídmosti. Dle zpráv z roku 2285 př. Kr. byl dokonce
jeden z obyvatelů »říše středu« z této vypovězen zvláštním
císařským úkazem za trest, že vynalezl připravování
lihového nápoje z rýže. — Císař Yů panovavší
kol r. 2200 př. Kr. dal sám svým poddaným skvělý
příklad zdrželivosti v tomto ohledu, odstraniv veškeré
pití vína se svého císařského stolu. Pravil prý též: »Budou
v pozdějších časech králové, kteří pro víno přijdou
o svoje země.« A předpovězení to se vyplnilo na panovnickém
domě pocházejícím právě od císaře Yů,
přes to, že nástupce je ho vydal zákon, dle něhož opilost
trestána smrtí. — Hnutí proti lihu se opakovalo v Číně
za mnohá století opět znovu. Roku 1219 př. Kr. vypovězeni
z říše všichni vyrabitelé lihovin. Opět později,
r. 206 př. Kr., byla výroba lihovin trestána jen peněžitou
pokutou, avšak patrno, že ani mírné ani přísné
tresty nebyly schopny vyrazili lidstvu onen jed z ruky.
(Epocha’ čís. 10.)
* Pro mezinárodní styky s cizinou osvědčuje se
mezinárodní řeč »Esperanto«, která jest již po celém
světě rozšířena. Ústřední orgán esperantistů »Lingvo
Internacia« (»Řeč mezinárodní«) otiskuje bezplatně adresy
obchodníků, kteří lístkem, psaným v řeči »Esperanto«
o to požádají, čímž se pánům obchodníkům skýtá příležitost,
užíti laciné reklamy. (Též otiskuje adresy časopisů,
které přinesou článek o »Esperantu«.) Žádosti o
otištěni se zasílají redaktoru pan Paul Fruictier, rue de
Araga, Paříž - Dotazy zodpovídá Spolek pro šíření
»Esperanta« v Brně, třída Františka Josefa. — Učebnice
(se dvěma slovníky) za 2 K 10 h frankované.
#7
alto_textblock
#7
Literatura.
»Z českého jihu-, krajinné, místní a historické obrazy,
napsal Frant. Šubert, illustroval V. Brechler, vykazují
právě sešit 6., kde prodlíme se spisovatelem u
mohutného kdysi Landštei na, jdeme se podívali na
Stráž a pak nastoupíme pout do nedalekého Třeboňska,
do tak zvané říše j ezer ní. Výmluvná
slova autorova nám mistrně netušenou nádheru
místní a zašlou slávu Rozvalených trosek z dob historických
vyličující oživuje řada úhledných a pěkných vy-
obražení. Cena sešitu 60 hal. (34) kr). Předplatné a objednávky
přijímá každé knihkupectví jakož i nakladatelství
J. Otty v Praze, Karl. nám. 34.
Epocha. Číslo 10, ročník 1902. Nákladem E. Wein-
furta v Praze. Doporučujeme.