Strana4.

ŽENSKÝ LIS.

Číslo

Různé

zprávy.

Upřímné slovo k ženám, v cihelnách zaměst- naným, pronáší bratrský orgán keramiků »Soli- darita« v úvodním článku: »Potřebuje dělnictvo cihlářské odborovou otganisaci?« Uvádíme z něho: »A obzvláště ženy naše, ženy cihlářů, ty ženy, na které uvržena jsou pouta otrocké práce, s jakými ne- shledáme se v žádném jiném odboru a jimž vrásky jako brázdy od vysilujícího namáhání a starostí hyzdí obličej, měly by přemýšlet o tom, jak za svoji práci jsou odměnovány. Ty ženy, s opálenými obličeji od slunečního úpalu a různých nepohod, měly by vším- nouti si toho, jak vypadá žena některého jejich mi- lostpána, neb jiného lenošivého měšťáka a porovná- vat život svůj s životem oněch. Měly by uvážit, ja- kou výchovu mohou poskytnout svým dětem, které po celý den nevidí, jsouce zapřaženy v práci, jaký odkaz jim budou moci učinit, až tělo jich schřadne od vysilujícího lopocení. A proto ženy, na které přece dnešní hospodářská tíseň nejvíce doléhá, které kalich bídy a utrpení se svými dětmi musí vypíti až do dna, ty ženy, jež roditelkami jsou těch ubohých otroků, kteří svou prací měšce jednotlivých necitelných le- nochů naplňují zlatem a své matky nechávají zmírat hlady při těžké práci, ty ženy měly by se v první řadě starat o to, aby ony a jejich mužové, jejich synové a dcery stali se členy svého odborného spolku, pomocí kterého domohou se většího kusu chle- ba pro sebe a své děti. Zanechte všeho nepřá- telství jeden proti druhému, všech ponižujících po- mluv a klepů, staňte se lidmi, neboť jen v sjedno- cenosti a sbratření spočívá naše síla. Peníze, jež do odborného spolku svého uložíte, ponesou Vám tisí- ceronásobný úrok. Vás naplní uspokojení, když na místě spořitelní knížky, jak to boháči činí, řeknete na skonu svého života ku svým dětem: »Zde odka- zuji Vám knížku svého odborného spolku, jehož jsem byl členem, v něm bojoval jsem pro Vás za větší skývu chleba.« A proto dělníci cihlářští, ať muži, a ženy, vstupte všichni do svého odborného spolku!« Jak na pražské radnici luští sociální otázku. Chudá vdova, matka čtyř dítek, prodávala po ulici pomeranče a byla proto zatčena a na radnici odsou- zena k pokutě 50 korun neb na 9 dní do fišpanky (městské věznice). Jelikož její majetek nebyl větší 50 h, nastoupila trest a nemajíc komu děti svěřiti, musila nejmladší dvouroční vzíti sebou, aby spolu s matkou svojí sdílelo vězení... Jedenácliletá dívka byla úplně bez dozoru. A pak se páni v sociální ko- misi radí, jak předejíti spustlosti mládeže a zřizují polepšovny!... Začněte zde reformu a neberte dě- tem matky! Jak zacházejí četníci v Rakousku se ženami. Sociálně demokratický poslanec soudr. Hybeš v dů- kladné řeči v parlamentě dne 11. března pronesené, vylíčil, jakým způsobem počínají si četníci v Rakou- sku k obyvatelstvu a uvedl při tom i tento případ. jak se chovají četníci specielně k že- nám: »Dne 12. února bylo uděleno bednáři Hir- tovi z břeclavského cukrovaru domovské právo; obec přijala jej za svého příslušníka a toho dne ho o tom písemně vyrozuměla. Muž ten má sedm dětí a pěkný domek. Lidé ti žili tedy docela slušně. Onoho dne řekl ke své ženě: »Poslyš, my jsme ted sem příslušní, uděláme si tedy dobrý den.« Večer šli také opravdu do hostince, kde byla taneční zá- bava. Mám tu malý situační plán obvodu, o nějž se edná. (Řečnik ukazuje na plánu.) Tu je Polní ulice,

na rohu stojí tady dům těch manželů a tady se jde k továrně. Tu jsou dva hostince, a do jednoho z nich naši manželé zašli. K půlnoci šla žena se starší jed- nou paní z hostince touto cestou k Polní ulici. Tady stojí četnická strážnice. Na tom místě je svítilnaa u té přistoupil k ženám četník a pravil: »Teď pů- jdete se mnou.« Žena myslela, že je to žert a odpovědě a: »Ano, kousek půjdem spolu.« Když ale chtěla potom odboč t na levo do Polní ulice, řekl četník: »Ne, ne, vy jste zatčena, vy musíte se mnou!« Tu tázala se přirozeně: »Proč mám jít s vámi?« a začala bědovat. Četník ale chytil ji a tahal ji násilně nahoru na strážnici. Uhelná skla- diště jsou na druhé straně, ale o těch zatím teď ne- mluvme. Četník tahal ženu ustavičně nahoru, a ta dělala povyk a hluk. Lidé, kteří se na vše dívali z povzdálí, běží do hostince a volají muže. Ten jde, dohoní je a ptá se, co jeho žena udělala. Zaznamenal jsem si slova, jež řekl. Na otázku mužovu odpověděl druhý četník, neboť byli tu dva: »To vám nepo- třebujeme říkat, co vlastně uděla la.« (S yšte!) Jeden železniční zřízenec pravil k mužovi: »Příteli, běž honem k policejnímu kom i saři, zná tebe i tvoji ženu a potvrdí to — aby četníci ne- zavřeli tvoji ženu.« Když to četník slyšel, uskočil o krok nazpět a zvolal: »Ani krok!« (Slyšte! Slyšte!) Nesměl tedy přivést policejního komisaře, který by potvrdil, že osoba la je jeho ženou. Najednou pro- hlásil četník i muže za zatčena. Musím ale ještě uvést, že četník toho večera — dosti mnoho pil.. . Žena pravila: »Já se nemohu přece dát za- vřít, mám doma sedm dětí.« Když na to četník že- nou trhal sem a tam, zvedl muž proti němu ruku, jež však nebyla ozbrojena; v tom okamžiku vypálil četník ránu a žena se svalila na zem. Za několik hodin na to byla mrtva. (Hlučné vo- lání: Slyště! Slyšte!) Bezbranné lidi tak střílet je bestiálností! (Tak jest!) Ženu odnesli pryč a k ránu vypustila duši. Před smrtí, umírajíc, najednou řekla — bylať Slovanka, patrně Slovenka — tato slova: »Proč si nevzal mladší? Co vode mně chcel?« Jelikož nebylo pražádné příčiny, proč by ji býval měl v noci zatknout — za prostitutku ji přece považovat nemohl, to na ní přece ihned poznal — nepřipouštějí tato slova ženina jiného smyslu, než že byl trochu napilý, zkrátka, dobře naložen, a že ženu chtěl odvléci na strážnici, aby ji tam zneužil. Jiný výklad se k tomu nehodí. (Výkřiky ne - vole.) To mají být lidé, kteří chrání lid? Na takové lidi máme platit? To jsou prý nej- lepší ochranci lidu, nebo, jak vždycky říká pan ministr zemské obrany, to je prý elitní sbor!« Jsme přesvědčeny, že slova tato nepotřebují žádného dodatku; mluvíť sama. Doporučujeme však čtenářkám našim, aby si řeč soudr. Hybeše — jež vyšla nákla- dem tiskového družstva strany v ceně 10 baléřů — přečtly celou, neboť tak dosud málokdo posvítil si na činnost četníků, jak to on učinil! O známém kanovníku Buriánovi, velmi bojov- ném hierarchovi, přináší »Česká Žena« tuto zají- mavou zprávu: »Dovídáme se, že vsdp. kanovník Dr. Jos. Burián, zaslouž lý duchovní rádce křesť. sociálek, převezme po nejd. panu proboštovi Dru Karlachovi vyšehradskou duchovní správu, a že se vzdá čin- nosti ve spolkovém životě. Bylo by to ve- lice škoda a doufáme, že řady křesť. sociální ne- opustí«... Zdá se vám to skoro neuvěřitelným, že takový výbojný kohout k vůli duchovní správě by