Číslo7

ŽENSKÝ LIST.

Strana3.

žádného svazku manželského — byla žena nu- ceným bezženstvím zapuzena. Klerikální morálce není žena rovnoprávným, k jakékoliv činnosti lid- ské a křesťanské způsobilým a povolaným člo- věkem, nýbrž skorem jenom bytostí pohlavní, jejíž pohlavní odlišnost od muže je pro něj dráždidlem a nebezpečím. Odtud ona neustálá výstraha před ženou ve všech bohosloveckých a asketických spisech: Cave mulierem, střez se ženy, odtud ono ve spisech těch vyjadřované, často brutální zlehčování pohlaví ženského, jako takého, odtud pitvorná askese (odříkání), která se domnívá, že dlužno omeziti styky muže a ženy tisícerými ochrannými opatřeními, která v každém přiblížení, v každém dotyku se ženou větří ne- pravost a smilstve. Kdo probírá vzdělavací spisy klerikalismu, jeho »Návody křesťanské dokonalosti«, jeho »Životy svatých«, nalezne steré toho do- klady. Za klasický a zároveň typický příklad lze uvésti to, co brevíř, oficielní modlící a vzdě- lavací kniha katolického kněze od sv. Aloi s ia z Gonzagy (jezuita) chlubně vychvaluje: Aby odolal nečistým pokušením, střežil se bedlivě pohlédnouti na vlastní svou matku! O známém církevním učiteli a svatém Alfonsu z Liguori sdělují jeho životopisci: Jako biskup udílel audienci ženám jen v přítom- nosti svého sluhy; jedné staré ženě kdysi pouze tak, že seděla na konci dlouhé lavice, on pak s obrácenými zády na druhém. Při biřmování žen nedotkl se nikdy holé tváře dle předpisu církev- ního, nýbrž jenom šatu na hlavách biřmovanek (Tannoia, Della Vita di S. Alfonso Maria di Li- guori, Torino 1857, str. 409 a Giattini, Vita del b. Alf. Maria di Liguori, Firenze 1818, str. 306). O jiných svatých vypráví se o »vzdělavatelné« okolnosti, že jich cudnost byla tak veliká, že již jako kojenci se zdráhali vzíti prs matek neb koj- ných, ježto se nechtěli dotknouti nahého ženského prsu. Není-li zjevno, že zdravý, nezkažený smysl odsoudí takovéto odříkání a »vzdělávání« co nej- ostřeji a označí je jako přímo hanebné zpotvoření pravého poměru mezi mužem a ženou, jako od- pornou nepřirozenost? Věci takové, jim ž se hemží životopisy kato- lických svatých, v lidu katolickém hromadně ší- řené, jeví se býti — a v tom jejich význam — praktickými důsledky ultramontanní theorie o ženě. Theorie ta budiž ústy několika svých nej- znamenitějších zástupců uvedena: Alexander Haleský (+ 1245), světlo scholastiky, učitel Tomáše Akvinského vykládá, proč stoj žena níže a proč je přístupnější vlivům ďábel- ským, nežli muž: »Postup, jímž se rozšiřovalo božské učení, je následující: sestoupilo s boha n Krista, s Krista na muže a s muže na ženu. Obráceně šířilo se učení ďábelské: vstoupilo nej-

prve v ženu, která má méně soudnosti a ze ženy v muže. A jako ďábel vštípil své učení o hříchu nejprve ženě, tak vnuká své učení kouzelnické častěji ženám nežli mužům.« (Summa II., qu. 167 de sortilegiis). Tomáš Akvinský, »kníže scho- lastiky« (zemřel 1274), jehož spisy přeje si pa- pež Lev XIII. viděti vedle bible na oltáři, je té- hož mínění; žena jest mu mnohem více vydána zlu, nežli muž: »Je-li duše prudce ke zlobě po- drážděna, jak se obyčejně u starých žen přihází. je pohled její jedovatým a škodlivým, jmenovitě chlapci, jehož tělo je útlé a dojmům snadno pří- stupné. Je také možno, že při tom z božího do- puštění a tajnou smlouvou zloba ďáblů spolu- působí, s nimiž jsou čarodějnice ve spojení. — (Summ. theolog. 1. qu. 117 a. 3.) Zvláštního připomenutí zasluhují vývody sva- tého Anselma, arcibiskupa z Canterbury. An- selm jest jednou z nejmohutnějších postav jede- náctého a dvanáctého století, stejně proslulý sva- tostí, jak učeností. Ve »vědě« scholastiky zůsta- vil trvalé místo svým »ontologickým« důkazem boha. Od něho pochází báseň »Devanita te mundi«: O marnosti světa. V barbarských ver- ších složeno tu barbarské, ale čistě mnišské po- jetí ženy: »Žena je sladké zlo (dulce malum); rozlamuje sílu muže svým úlisným mazlením. Jako ďáblovy kvasnice (faex Satanae) vchází ozdobena krásnými šaty, s učesanými vlasy, aby kazila, s nalíčenou tváří. Nic škodlivějšího nad ženu, ničím nepřivede zlý nepřítel více lidí ve zkázu, nežli ženou. Tisícerým způsobem napadá nás žena a zkaziti mnohé jest jí velikým ziskem. Vystříhej se, muži svatý, zábav se ženami. Ve- škeren oheň vášně rozpaluje ženu. Kdybys mohl v ni nahlédnouti, uzřel bys, jaký kal skrývá bílá její pleť. O pastýři, odhánějte vlčice od vašich stád! Žena je smrtí duše. Věř mi, bratře, každý ženáč je nešťasten; má-li ohyzdnou ženu, nená- vidí ji; má-li krásnou ženu, bojí se cizoložníků; otěhotní-li, obává se, že dítě není jeho dítětem! Žena se ničeho neděsí, odvažujíc se všeho, k čemu ji smyslnost nabádá. Odsuzuji-li tedy svazky lože manželského (maritalis foedera lecti: tento název manželství je čistě mnišský)? Nikoliv, ale mužům dokonalým nejsou ničím. (Migne, P. P. L. L. 158, 696. násl) »Die Zeit«.

(Dokončení.)

Bláznovství mody nezakládá se ani tak na nestálosti, jako spíše na žárlivostia ješitnosti žen, které chtějí býti pořáde krásné, i když mládí a krásy dávno po-

zbyly.

Michelet