Ročník XXXVII

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Strana 759.

Z

Chcete-li míti n ejlepší a toho času pluhy, brány a řepniplečky, dopište si o cenník fě. Jan Červinka továrna hospod. strojů, Praha II. Ha- vlíčkovo náměstí 26.

nejdokonalejší

rečným podporuje se vzrůst rostlin motýlo- květých, hnojením dusíkatým se zase zmen- šuje. Tohoto hnojení jest třeba všude, kde je vzrůst travin špatný, zanedbaný, kde nepů- sobí hnojivo kainito-fosforečné — zvláště na louky lesní, kyselé (Dr. W. Strecker) humosní, neboť podporuje tvoření se bakteri ledkotvorných. Umělá (minerální) hnojiva dusíkatá daji se lépe upotřebiti než hnojiva přirozená (hnůj, močůvka), jelikož jich transport i roz- voz jest pohodínější. Ku př. 100 kg čilského ledku působ jako 3000 kg chlévského hnoje. Ledek čil- ský jest nejpůsobivější, protože dodává tra- vinám dusík v solích ledkových, který mohou tyto přímo přijímati, a nemusí se teprve tvořiti ledek, jak tomu jest u jiných hnojiv Siran ammonatý dáváme počátkem zimy na zmrzlou půdu (nebo velmi časně z jara) aby čpavek měl dosti času přetvořiti se v ledek, kdežto čilský ledek dáme později když už vzrůst travin nastal, neboť ten pů- sobí ihned. Aby se z půdy nevytratil, jest lépe hno- jiti jím na dvakrát a sice první díl na jaře druhý po první seči. Čilského ledku dáme dle složení půdya porostu 125—200 kg na hektar: dvě tře- tiny na počátek, zbytek po dvou neb třech nedělích (po první seči). Síranu ammona- tého 100—175 kg na 1 ha, a sice najed- nou v zimě nebo časně z jara. Guano z Peru pro drahotu se nevyplácí. Mimo hnojení draselnato-fosforečného má se též použiti hnojení dusíkaté, kterým se vždy výnos zvýší. Při hnojení ledkem má se vždy učiniti předběžný rozpočet, aby vzhledem na drahotu se h nojení také sku- tečně vyplatilo. Dle pokusů, jež provedli Lames, Gilbert Wagner, Stutzer, Volný a j., dokázáno, že hnojení dusíkaté se vyplácí jen při laciném hnojivu. Ku př. močůvka, která se zvlášt dobře hodí na humosní půdy. Spotřeba jest různá 40—400 q na 1 ha Též bahno z rybníků 70—140 m na 1 ha které působí po 10—20 let. Hnojení kom- postem neb bahnem nejlépe na podzim, na zamočených loukách za mrazu. Dle pokusů Volného působí velmi dobře rozprostřen slámy po louce přes zimu. U mnohých luk ukázalo se prospěšným přidati k hnojivům draselnatým též ledek. Čilský ledek obsahuje 14——16% dusíku. dá sůl lehce rozpustnou, která se půdou absorbuje. Jest hnojivem jednostranným; účinkuje jen tam, kde louka nepotřebuje kyselinu fosforečnou, draslo a vápno, neb — je-li přimíchán do jiných hnojiv. Na louky zavodňované dá se až po zavodňování. Na louky velmi humosní, rašelinné (slatinné) není ho třeba. Nejvíce na půdy písčité. Síran ammonatý obsahuje 20% dusíku, který se ale musí dříve přeměniti v ledek, což trvá 3—6 neděl. Krevní moučka 139 důsíku, kostní moučka rohová 14%, od-

padky vlny 2—7% dusíku. U těchto třech je dusík vázán organicky tak, že to dlouho trvá než začne působiti. Proto použíti na podzim. V nejnovější době jsou vyráběna a do obchodu uvedena nová dusíkatá hnojiva a sice: vápno-ledek a vápno-dusík, kterými se zachází jako s ledkem. Tato umělá du- síkatá hnojiva nahradí nám kdysi ledek čilský, až jeho zásoby budou vyčerpány. Vápno-dusik. První pokusy konali Mehner, Rothea Freudenberg v r. 1895—8. Do praxe uve- dena výroba Frankem a Caroem. Dnes vy- rábí se továrně v Norvéžsku (Odda), v Ně- mecku (Mühltal, Brül a Trostberg), sever. Americe (Niagara), v Italii (Piano d'Orta Terni), ve Francii (Notre Dame de Briancon a Martigny), v Rakousku (Sebenico). Cena 1 kg vápno-dusíku obnáší 1.3 K. Hospo- dáři dosud si na toto nové hnojivo ne- zvykli, vzhledem na zápach, silnou práši- vost, žíravost a pozvolný účinek. Nehodí se ku hnojení na list a ve skladišti dusík se ztrácí. Nehodí se na kyselé půdy rašelinné. Stav nynější průmyslové výroby umělých hnojiv dusíkatých vykazuje dosud značné nedostatky. Dle Witse nestačily by k umělé vý- robě dusíku všechny vodní sily světa, proto se moderní technika obrací na vyúžitkování jiných sil, ku př. tepla slunečního. Vzhledem na hospodářskou cenu vyrobe- ných hnojiv dusíkatých, jest ledek čilský relativně nejlacinějším. Síran ammonatý Spotřeba tohoto umělého hnojiva se v po- sledních letech zpateronásobnila (Dr. Dafert). Ve srovnání s čilským ledkem byla spo- třeba a cena následující r. 1905 a (1910) v tunách: dusík ve formě ledku r. 1905 234.900, r. 1910 341.100; dusík ve formě amonsulfátu roku 1905 152.000, r. 1910 222.000 tun. Cena 1 kg v Hamburku u ledku 1.67 (1.48) K, u druhého 1.54 (1.51) K. Celkem činí spotřeba druhého 40% prvého, aniž by cena ledku klesla, kdežto cena sí- ranu amonatého ve skutečnosti stoupla. Jeho výroba se zdokonalila a rozšířila. Síran ammonatý jest vedlejší produkt, a jeho účinek čítá se o 10% menší ledku čilského. Nyní se hledí k tomu, aby se zří- dily továrny pouze na výrobu tohoto hno- jiva. Pokusy v tom směru konal Grouven, Frank a Caro, Woltereck a j. Materialen ku výrobě ammoniaku byla rašelina, u ktere 50 vlhkost nebyla na překážku. Z 1 tuny sušiny získalo se 40—80 kg síranu a 65 až 700 P S. Jiní použili ku výrobě synthe- tické methody — čerpání dusíku přímo se vzduchu. Pokusy konali v. Haber a Le Ros- signol a j., které dosud ku praktickým vý- sledkům nevedly. V Norvéžsku, dle způsobu Brikelanda a Cyde jsou společnosti, které vyrábí vápno- dusík, vápno-nitrit a natrium-nitrit. Podobné továrny jsou ve Švýcarsku, Badensku, Ra- kousku a Americe.

rod

M ed je včelami zpracovaný nektar květný. Čisty nektar květný, i kdyby jej člověk ve znač-

nějším množství nashromážditi sám dovedl bez spolupůsobení včely neupravený by zkvasil velice brzy a nedal by se držet. Včela jej zahustí, sterelisuje jej žahadlovým jedem — kyselinou mravenčí; mimo to i vlivem enzimů z medného žaludku vylu- čovaných zcukruje zrnka pylová, vždy do nektaru napadaná. Krom toho z medného žaludku včelího vyloučené enzimy brání množení se bakterií a kvasinek ve včelami sneseném nektaru, jejž tak od rozkladu chrání, dokud šťáva medná vlivem tepla náležitě nezahoustne, že sama obsahem svých cukrů proti rozkladům chráněna jest. 20 % roztok cukerný chráněn jest již svou vlastní houštkou před rozklady, na této okolnosti příkladně spočívá i zavařování ovoce do cukru. Med jest dle různých poměrů velmi měn- livá smíšenina hlavně dvou druhů cukru, z nichž první pevný a snadno hranitelný dextrosou sluje (polarisované světlo otáčí na pravo), druhý udržuje se v medu tekutý a nehrání, levulosou (ovocným cukrem) se nazývá (obrací polarisační plochu na levo). Krom těchto cukrů nejhojněji v medu zastoupených nalézá se v medu ještě pří- měs cukru třtinového a 1—5% cukru ma- nového. Cukrů dohromady bývá 80% v medu; byly-li včely přikrmovány cukrem, stoupá cukr třtinový i nad 5%. Dále jsou va medu i bilkoviny: sliz rostlinný a některé rost- linné kyseliny, kyselina mravenčí a jiné volné kyseliny; mimo to jest v medu obsažena také klovatina, látky výtažné a přimísená zrnka pelová, krom látek aromatických barviv a přirozeně i vody 13—191/2, která činí med mazlavým. Dle původu svého, dle vonných a ba- revných látek v rostlině obsažených řídí se i chuť, vůně a barva medu. Med z plástů panenských jest světlejší medu z voštin starších, v nichž několikeré generace včelí se vylíhly, poněvadž po každém zavíčko- vaném červu zbude na stěně buňky, blanka, která barví jak souš, tak i med, který v buňce té jest uložen. Med z pohankya vřesu a jehnědovitých stromů je bílý. Kaž- dým silným zahřátím neb lisováním stává se med hnědým a nečistým. Včela neza- buňkuje medu nezralého, zkvasitelného proto má být ztáčen jen med zavíčkovaný nektar snáze podléhá zkáze, ne ale med vyzralý, zavíčkovaný. Dobrý pravý med bývá jasně žlutý, ko- řenné vůně, sladké, poněkud ostré chuti, za čerstva průhledný, po nějakém čase zrnitě vykrystalisovaný, při čemž se nahoře vy- loučí světlejší, poloprůhledná, hustě tekoucí hmota „stredí“ zvaná. Lesní med je naze- lenalý, tuhý, pryskyřicí bohatý, k zazimo- vání včelstev nevhodný. Stejně i konsum méně jej cení, podobně jako med z. me- dovky. Dobrý med musí se ve vodě i líhu bez zbytku rozpustiti. Špatný med jest velmi hnědý neb na- červenalý, nečistý, kalný, brzy kyselý, brzy přihořklý a snadno se rozkládá ve vod- natou tekutinu a moukovitou usazeninu. Čím jest med jasnější, čím dříve a pevněji tuhne a čím větší jest jeho hutnost; tím lepší jest. Hnědý med má menší hutnosta objevuje se později zrnitým než jasný: Med mladých včel z krajiny pohankou oseté