#2
alto_textblock
#2
Ročník XXXXVIII.
#4
alto_textblock
#4
venlnn
noba dsl leu
oloc zllsjeen n
#6
alto_textblock
#6
V Praze, v neděli 14. června 1909.
#7
alto_textblock
#7
nong v
#8
alto_textblock
#8
lasnvt esetot no
#9
alto_textblock
#9
ám pbozěn nosldlen
#10
alto_textblock
#10
nštia dnlee e
#11
alto_textblock
#11
Číslo 163.
#12
alto_textblock
#12
z en mojeldo la vldom na vd vloch
nlor odttolu št
#13
alto_textblock
#13
Na ranní a odpol. listy
předplácí ne
v Praze vi aluslnistrani
ně-le
.
s čtvrt leta . . . . s k —
s dvojí donáškou
vtu . . . . 7 K 50B
ve sialkách: 2 K 30 h
na měcfe.
Teštont
na měsíc . . . .
ke
na čtvrt leja
s dvojí zisilkon
na měsín
se dtvrt ole
#15
alto_textblock
#15
V drobnén Prodejit
ranní čísle o sob
vdpoladni .
. . . za z
Ve mllalkách na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inseráty
plati ze Kotově napřed.
Flečplasení a insesty přijimá »dmisl-
strace v Marianské ulicl č. 3.
Tam nacházají se t4ž redskce.
Uiskárna a szpedice „ Národnich Listu“
Lukopisy se nevrscsji.
#16
alto_textblock
#16
Dnašní číslo pro Prahu 1e o 18 stranácb.
#17
alto_textblock
#17
„Provinz Deutschböhmen!
#18
alto_textblock
#18
Pro mizernou »affairu Wahrmundovus
bylo po celý prošlý týden ve veřejnosti ra-
kouské tolik zájmu, že téměř bez povšimnut
prošel nepoměrně ostřeji a nebezpečněji nás
se dotýkající německý úklad na ce-
listvost království českého, so-
snovaný o letnicích 7. t. m. na sjezdu 55
zněmčených měst v Liberci, který co do
drzosti převyšuje všechny posavadní. Již
v předvečer sjezdu přinesl Pradův liberecký
»Deutsche Volkszeitung« paličský článel
z péra dra. Antonína Schuberta, který víta
zmíněný sjezd »jako hvězdu v teskně nocie
která zvěstuje jitřní zoři Němcům v Čechách,
ježto se na něm bohda německá města vy-
sloví pro skutečné, úplné rozdělení
Čech a počnou odtud s napjetím všech
svorných sil domáhati se zřízení úplně
samostatné, zvláštní provincie
Deutschböhmen, neodvislé od Prahy
a uznávající za hlavní město své nepochybně
Liberec. »Novou hlavu musí si svobodná
města německá Čech vyvolit, ač nechtějí-li
snášeti hanbu, aby i na dále byla podřízena
modro-bělo-rudému předhradí panslavistů a
největšímu sídlu záští protiněmeckého, Praze.
a tak pro všechnu věčnost živořiti bezectnému
sebeponížování.« To byl předzpěv.
Na sjezdu samém pak ovšem purkmistn
liberecký dr. Frant. Bayer zanotoval
hned chutě v tutěž trhací toninu: »Hodina
rozhodnutí v národním zápasu naší vlasti
nadchází«... volal: »Pryč od Čechů
musí býti našímheslem!« . . .
Rovně městský radní dr. Staden zle horlil
proti centralisaci správy veřejné
v Praze, prahnul po krajském zřízení
a nejdalekosáhlejším přeložení úřadů státních
z Prahy do německého jazykového území.
»Němec stal se v Praze cizin-
cem!«... »Hlavní stan Němců v Če-
chách patří na německou půdule
Pouhé výstřelky přepjatého místního pa-
triotismu Liberečáků, pomyslí si snad lec-
který k Němcům shovívavý »realista«, avšak
páni zástupci 55 zněmčených měst tento-
kráte již neviděli toho potřebu
zapírati své pravé choutky diplomalickými
knoflíky — jako činívali až dosud pp.
Prade Urban, Eppingor atd, nýbr
ústy svého referenta dra. Otty Ringel-
haana konečně upřímně pově-
děli, po čem dychtí a baží svým úsi-
lím o národnostní rozlíraničení okresůa
krajů, svým vypuzováním českých úřadníků
a soudců ze zněmčeného území, vším tím
boykotováním a týráním českých menšin
atd. atd.
»Vybavme se konečně již z nejasných
hesel a frásí,« zahájil pan Ringelha a
svůj referát, »a shodněme se na tomto prak
tickém návrhu, jak postaviti německé Čechy
na vlastní nohy:
My odmítáme polovičatos
administračního rozdvojení Čech a
požadujeme takové národní rozd vo-
jeni, aby z německěho jazyko-
vého území v Čechách, jemuž by se
dostalo přiměřeného ohraničení a zaokrouh-
lení (), utvořena byla samostatná.
statní správou vybavená provincle,
jakožto nová země mezi králov
stvími a zeměmí na říšské radě
zastoupenými a to pod jměnem
»Deutschböhmens (Německé Čechy) ..
Tato provincie Deutschböhmen čítala by
2,244 192 Němcův a 100.953 Čechův.
Jelikož pak všech, Němců v Čechách jest
#19
alto_textblock
#19
2,337 013, zbylo by v ostatních Čechách
pouze 92 821 Němců jakožto menšina. Oproti
této »zdánlivě ztrátě« však bychom
získali jako v náhradu přírostek 100 953
Čechův.«
»Víme,« pokračuje pan dr. Otto Ringl
haan, »že tato politování hodná zdánliv
(anscheinende) ztráta 92 800 Němců vzbudí
odpor, zejměna na straně Volksrátu a řídí-
cích německých kruhů pražských,
avšak prosíme, aby se uvážilo, že osudy
německého území se 2,440 192 Němců ne-
mohou se vázati na rozptýlené, do českého
území vstříkané německé menšiny, neovláda-
jící žádného místně ohraničeného území.
Pražští Němci nechť pak uváží, že
nelze od nás Čechoněmců žádati, abychom
uznávali Prahu také za své hlavní
město — Prahu, v níž jsou Němci netoliko
bezprávnými, alebrž jak poslední události
opět ukazují, psanci. Nechť kameny a cim-
buří pražská hlásají, kdo Prahu vystavěl,
nám Čechoněmcům jest Praha
vyrvána ze srdcí. Za to jsou něme-
ckě Člechy (Deutschböhmen) ochotny ně-
mecké vědě a německému umění, majícímu
dosud své bydliště v Praze — poskytnouti
domov na bezpečné německé půdě pod
ochranou vlastních rodáků.
Jakož druhdy němečtí studenti a pro-
fesoři opustili Prahu, odebravše se do
Lipska, tak nechť nyní konečně navždy
odejdou k nám a zřídí si zde v ně-
mecké zemi svá nová sídla kulturní. —
»Však veškeré ostatní požadavky, činěné ku
vydobytí Němcům v Rakousku
postavení popředního zůstávaj
výslovně v platnosti.«
Německá provincie »Deutschböhmene
čítala by 45 okresů politických (pět nových)
a 100 soudních (7 nových). Podrobné jich
ohraničení dle plánů — Körbrovaa
Turnwaldova. Kdyby pak Beck zřídil
slíbené krajské vlády, požadují Němci pro
sebe pět krajů a sice:
1. Liberecký s 557.882 Němci
15.284 Čechy; 2. Ústecký n L s 563 289
Němci a 18.869 Čechy; 3. Chebský
585.955 Němci a 13 780. Čechy; 4. Žate-
cký s 346 229 Němci a 41.229 Čechy;
5. Krumlovský s 220 897 Němcia
11 692 Čechy.
»Provincii Deutschböbmen,«
pokračoval referent pan Ringlhaan doslovně
dále, »slušelo by považovat za zvláštní, s amo-
statnou zemi, kteráž bylu by spra-
vována vlastním sněmem, zvoleným
dle vlastního nového volebního řádu,a
vlastním výborem zemským
ohledu samosprávném. Deutschböh men
tvořilo by oblasť s vlastním politi
ckým úřadem zemským, s místo
držitelem neb zemským presi
dentem v čele, dále oblasť vla stní ho
vrchního zemského soudu a vrch
ního státního návladnictví se zvláštním kon
kretálním statusem.«
Rovněž by mělo Deutschböhmen svou
vlastní zemskou školní radu a zemědělskou
radu, jako své vlastní c. k. finanční
zemské ředitelství, svůj katastrální
archiv, svou c. k. finanční prokuraturu, své
ředitelství poštovní a telegrafní, své horní
hejtmanství s hornickou akademií, jako svou
německou akademií umění, německou tech-
niku (z Prahy přenešenou), své německé uči-
telské ústavy, své obchodní, advokátní i lé-
kárnické komory, slovem veškeré zařízení
samostatné novověké země. —
Potíž velikou ovšem působí pánům ně-
mecké ostrovy v jižních Čechách, jichž by
neradi »obětovali« nám Čechům. Avšak ně
#20
alto_textblock
#20
jak prý se již o ně postarají. — Celý li-
berecký sjezd přijal pak jedno-
myslně tento plán na zřízení sepa-
rátní, samostatné německé země v Če-
chách a uložil 10člennému výboru, aby do
konce roku tohoto vypracoval vše ch ny
potřebné osnovy zákonů ku pro-
vedení jeho. — Stačí tušíme prozatím po
věsiti toto monstrum vlastizrádné zpupnost
níže a opraviti toliko název toho idolu ně
meckého: Nikoliv Provinz Deutschböhmen.
ale Provinz Neupreussen bylo by správné
jméno její ! —
#21
alto_textblock
#21
Říšská rada.
#22
alto_textblock
#22
Poslanecká sněmovna.
(Sehůze 83.)
Ve Vídni, 13. června.
(Původní zpráva telef. »Nár. Listů«.)
Ještě plněji, ještěhlučněji, ještě pestřej
bylo dnes ve vestibulu parlamentního paláce
nežli předevčírem. Přišly tam jednotlivé skupiny
některých národů a zemí, které zúčastnily se
včera jubilejního průvodu vídeňského. Celý den.
od časného rána do pozdního večeraa, bylo v
sloupoví tom jako v národopisném museu nebo
jako v pohyblivém panoramatu, jenže postavy
byly živé. Rozhodnou převahu měli Slované.
Přišly zvláště švarné Slezanky, přišli Chorvate
a Srbové z Dalmacie, ověšeni křžovými tolary
na celých prsou, přišli Tyrolané se svými zele-
nými širáky, přišli také Rumuni z Bukoviny,
přišli Maďaři, z této korunní země jediní, kteř
tu vůbec byli, přišli také Němci a Němkyně
z okresu vyškovskébo, kteří však hbitě odpovt-
dali na české otázky. Zajímavo bylo viděti, kte
rak Vlachově z jižních Tyrol stejně líbali ruku
svému krajanu a poslanci knězi Deluganovi, jako
Rusové z Bukoviny svému poslanci, třeba ni-
koli krajanu a nikoli knězi Vasilkovi. Tito Ru-
sové bukovinztí jednali s ministrem orby drem.
Ebenhochem o nějském pastvisku.
Mramorová dvoram říšské rady, nejkrás
nější její místnost, proměnila se v bazar: pro-
dávány tam totiž pušky, domácká to práce ru-
ská, po 120 K, hole s kovovou rukojetí a drob-
nými perlami vyklád-né, tolikéž domácká práce
ruská po 22 K, prodávány konečně brašny, ve-
likými knoflíky vykládané, také domácká práee
ruská, po 60 K. Nedosti toho: přišli též amatéři
kleří fotogrnfovali několik skupin. Jak vidno,
bylo ve vestibulu parlamontu jako na tržísti.
Naproti tomu bylo v zasedaci siní lidí po-
skrovnu. Poslanců zůstalo tu vůbec velice málo
na dnešek.
Prol. Dněstrjanský náleží k rozumným
rozmyslným Rusům. Uznává, že takovou takti
kou dojdou dále, nežli taktikou, kterou sledo-
vali jeho krajané Budzinovský, dr. Trylovský
dr. Levicky. Dnes prof. Dněstrjanský mluvii
velmi rozhodně, ale také rozvážně o školskýel
a kulturních požadavcích národa svého. O ruské
universitě dospěl k závěru, že pro Rusy halič-
ské nemůže býti zřízena jinde, nežli ve Lvově.
v hlavním městě země. Rusové jsou tedy co do
místa své vysoké školy na tomtéž stanovisku.
na kterém stojíme my, pokud jde o universitu
českou na Moravě. Nikoli prolo pouze, pro tuto
fermální shodu podporujeme nejsolidárněji je-
jich požadavky, nýbrž zvláště a zejména proto,
že jsme zastanci zásady, že každý národ má
právo vzdělávati svoji mládež rodným jazykem
a duchem národním od školy obecné až po školy
vysoké. Podporujeme vůbec všechny požadavky
ruského lidu haličského, které směřují k dosa-
žení rovného jich práva ve všech oborech s ná-
rodem polským. Ovšem jest naším přáním, by
Rusové haličtí sami napřed byli za jedno, by
se nerozštěpovali a neseslabovali ve dvě sku-
piny, navzájem se potírajíeí, tolikéž pak aby
#23
alto_textblock
#23
hleduli způsob soužítí s Poláky, zejména s tě-
mi, kteří smíru polskoruskému přejí.
Poslanec dr. P. Zahradník je sympatická
postava. Je knězem, ale je českým knězzem
a to — nač klademe hlavní váhu — knězem
osvíceným, rozhodně náárodním, uvědomělým,
který má též odvahu řici pravdu kněžím, pro-
hřešujícím se na učení a na zásadách Kristu.
vých. Vyslovil přání, aby celá česká delogace
bez rozdílu byla svorna v práci pro lid a na
stráži. Dodáváme k tomu se své strany, že je
žádoucno, ba nezbytno, by delegace česká byla
též svědomitější u vykonávání poslancckých
povinností, nežli jakou byla na příklad dnes
kdy tohoto poslance českého poslouchalo tak
málo Čechů, že by je spočítal na prstech obou
rukou, ale též aby byla pilnější v konání úkul
sobě svěřených.
Dr. Zahradník věnoval výklady své, často
přerušované jak křesťanskými sociály tak Vše-
němci, jak školským tak vědeckým a uměle
ekým požadavkům národa českého, dovozuje ze-
vrubně, že měří se nám loktem značně menším.
nežli Němcům. Po té stránce vznosl na nyněji
šího ministra vyučování těžké obžaloby. Hláji
práv českých menšin, zvláště vídeňské, a neraz-
pukoval se říci křesťanským soeiálům pravdu,
že jednají nekresťansky, a říci trutnovským kně-
žím, kteří vyslovili se pro naprosté zamítání če-
ských žalob u soudců, že jednají nekatolicky.
V oboru tom byl kněz Zahradník jak vůči kře-
stanským sociálům, tak vůči kněžím ráznějším
nežli vůdce klerikálů českých dr. Hruban. P.
Zahradník dodal povýšeným hlasem, že je-l
chování trutnovských kněží, které pan prof. dv-
rada dr. Bachmann v inteprelaci nadšeně schva-
loval, předehrou k rozdělení dlecésí království
českého, pak nechať se na místech vysokých
uváží, že den, kdy rozdělení diecésí by se usku-
tečnilo, bude v království českém katastrofou
pro katolickou církev.
Prof. Spinčič jest nejstarší Chorvat ve sně-
movně poslanecké. Průběhem doby změnilo se
sice leceos v jeho vlasti přímořské, ale také dnes
ještě musil si stěžovati, že Slované, kde stýkají
se s Vlachy, musí bojovati o každou školu celé
desetiletí. Jeho krajané z ostrova Cresu, kteři
v loži nad ním poslouchali, tleskali svému zá-
stupci ve vídoňské sněmovně
Profesor inšprucké university Mayr jest
obrácený Wahrmund. Byl napřed liberálem,
nyní je klerikálem; — prof. Wahrmund byl na-
před klerikálem, nyní je liberálem. Je tedy vlast-
ně jeden jako drvhý, i dlužno litovati, že nynější
vysokoškolské hnutí je spojeno s osobou tak ne-
sympatiekou, jako je prof. Wabrmund. Ostatně
minul již v parlamentě veškerý zájem pro jeho
aféru. Dnes o tom svědčil také fakt, že prof.
Mayra poslouchalo všeho všudy 20 poslanců,
z nichž byli dva židé, osm katolických kněží,
ostatní pak křesťanští sociálové. V pravé
v levé loži seděli — an mluvil prof. Mayr —
Mazurové z okoli krakovskéh. ve svém svěžím
červeném kroji; nabyli asi pěkných představ
o sněmovně všeobecného a rovného práva hla-
sovacího, vidouce, že je prázdná.
Rádi přiznáváme, že sociální demokra
Prokeš mluvil pro jazyková práva česká na Mo-
ravě jako upřímný syn českého lidu, ale přál
bychom si, by ostatní sociálně-demokratičtí po-
slanci jelnali dle jeho příkladu. Z jeho výkladů
zvěděli jsme kormutlivou zprávu, že jsou
v markrabství veliké obce, které dosud nemoj
obeené školy.
dl
Pozdě v noci ujal se slova posl. Kalina
Tento zástupce českého lidu je tady ve Vídni
de brovolným advakátem české školy Komen-
ského, kterou hájil před forem parlamentním
velmi výmluvně, zejména dovozuje její nárok
na právo veřejnosti. Odsoudil také sprostoty
kterých dopustil se komitét pro jubilejní průvod-
včera ve Vídni konaný, rozoslav do Čoch bro-
žury, národ náš urážející. Na počátku schůze
#24
alto_textblock
#24
pedal týž poslanec dotaz, jak zodpověděti může
vláda, že propůjčila vojsko pro tento průvod,
podnik to soukromý, celé veliké národy hrubě
urážející. Napřed jsme při podnicích na oslavu
panovnického jubilea císařova ve Vídni byli ura-
ženi my Čochové, potom Chorvati, potom Ru-
sové, potom ještě jednou Čechové v letáku právě
vzpomenutém, Kromě toho sdělili nám poslanci,
že slyšeli včera z tribun, když procházeli Chor-
vati z obce Frelichova, volati na ně „Servus
Dřozina“. Tropili si tedy Vídeňáci ze Slovanů
moravských, kteří boha se nebojíce a lidí se
nestydíce, šli do téže Vídně, ktorá dramatické
umění království českého nepustila na jeviště,
ještě posměch z hostí ve Vídni přítomných.
A přece vyskytli se ještě včera lidé, kteří zazlí-
vali Čechům, že nepřišli hromadně na jubilejní
průvod, jako Poláci. Nikoli: my nesnížíme se
tak, abychom lezli oknem někam, kde jsme
u dvéří dostali políček.
#25
alto_textblock
#25
Z Vidně, 13 června. (K. k.)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzi
o 11 25 hod.
Mezi došlými spisy byly dotazy posl. Kalin
a sp. po použití vojáků při holdovacím slavnost-
ním průvodě, jenž byl docela soukromým pod-
nikem, resp. obchodním podníkem soukromého vý-
boru. C-lí národové byli uraženi nejhrubším způ-
sobem. Tomuto soukromému podniku poskytla stální
správa všemožnou podporu. Nejvíce se pro něj anga-
žovala vojenská správa, která dala k disposici muž-
stvo, jež konalo na jedné straně bezpečnostní službu
a na druhé straně musilo samo paradovat v průvodě
z nedostatku dobrovolných účastníků. K tomu nesmí
býti zneužíváno vojska, tím méně vojska, jež rekru-
tuje se ze všech národů a je vydržováno penězi
všech národů, při každé příležitosti odstrkovaných a
urážených. Jak vysvětlí a ospravedlní ministr toto
zneužití vojska? — Posl Němec a sp. dotazovali
se o poškozování živnostníků a dělníků tím, že ma-
lířské a lakýrnické práce provádějí poštovní zřízenei
a vojáci.
Pilný návrh v záležitosti nouzové podal posl,
Remeš a sp.
Sněmvna rokovala dál zevrubně
#26
alto_textblock
#26
o rozpočtu.
Posl. Spinčič stěžoval si, že slovanská řečje
pollačována v Istrijí a slovanské duchovenstvo pro-
následováno. Chtějí-li Chorvaté zříditi školu, musí
tak učiniti z vlastních prostředků. Vlachům se v
školství nadržuje. Než bude zřízena vlašská univer-
sila v Terstu, musí dostati Chorvaté a Slovinci
obecné, střední a živnostenské školy. Ministr železnie
nadržuje mezi úřadnictvem svým soukmenovcům.
Tak jest i u linančních a politických úřadů. Vláda
podporuje germanisační choutky a národní snahiy
Vlachů a proto řečník nemůže hlanovati pro roz-
počel. (Hluná pochvala a pollesk na galerii Místo-
předseda dr. Žáček napomíná galurii ke klidu
hrozí ji vyklizením. )
Posl. Wald žádal za refermu berního syslému
přimlouval se za brzké provedení slibených úlev ve
vojště (Pechvala.)
Posl. Gčkel plá se vlády, co je na zprávě, že
společnosti, v jejímž čele jsou klerskální he. Sylva
Tiroucca a bar. Hammerstein, mají býti ke speku-
laci odevzdány přírodní poklady v Jachymově, jež
by mohly z tohoto místa učinlti vynikající, ne-li
světové lázeňské místo.
Zmiňuje se o Wahrmundově aféte a krifisuje
ostře jeduání křesťanských sociálů naproti uěrtelstvu,
jsa opětně přerušován výkřiky křesťanských socialů.
Národním cllem Němců jest jen potlačování ně-
meckého dělníka. Sociální demokraté buduu pokra-
čovati v boji proti klerikálům a zničí je, nechájí-l
je měšťácké strany na holičkách. Masí býti také
proti vládě, která se zaprodala klerikálům a proto
budou hlasovati proti rozpočtu.
Posl. Eistarer přimlouval se za zkrácení školní
docházky, a čímž by se spojily pokračovací kursy.
Posl. Dněstrjanský žádal, by Rusům dana byla
rovnoprávnost a národní samospráva. Brojul proti
utiskování jich ve školství a žádal, by byla zřízena
samostatná ruská universila ve Lvově.
Posl. Zabradník ujíma se slova, aby dokázal,
že jeho strana věnuje svoji pozornost všem otazkám.
Jako největší z českých stran je si vědoma povin-
nosti, zastávati se kulturních a hmotných potřeb
českého národa. Přeje si, by čelá česká delegvce bez
rozdílu stran byla svorna a na stráži při praci pro
národ. Koltura snížena na polit cký trhi a podporuje
se pouze někde a jen u určitého národa. Třeba do-
mábati se na statu stejné podpory pro všechny ná
rody. Rřižová cesta českých menšinových ško
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
oned
#29
alto_textblock
#29
no
#30
alto_textblock
#30
V Praze, 13. června.
#31
alto_textblock
#31
8— (Kronika.) Neuslyšeli mnoho nové
ho naši poslové po končinách slovanských
Dlouho ješté bude jediný reálný ohlas našich
slovanských »styků« otřepané už:
— Neznáme se, nevíme nie o sobě
Třeba, abychom se dřive navzájem blíže po-
znali ! ..
Slovanstvo má co dohánět! Nemá ještě an
vědomi své bytosti, tím méně svěho úkolu. Ne
zná svoji současnost, která je tak trudná, blouzn
o nějakém lepším příšti, ale nezná svoji minu-
lost. Horuje pro budouci »kulturnou jednotue
Slovanů, ale nemá ani tušení, že Slované už
jednou »kulturně sjednoceni« — byli.
Dosud věděli Slované o sobě jen, co jim
napověděla západní věda. V minulosti dávné
žili národové v temnotách a barbarstvu, až při-
šel římský podmanitel a přinesl kulturu
světlo! A tak si vzdělaní od úst k ústům opa
kovali svoji nevědomost.
— Což chcete vědět o starých Slovanech
Nie po sobě nezanechali, žádné zprávy a záznamy
žádné desky a rukopisy! A spisovatelé stat
nikde se o Slovanech nezmiňují. O jiných ná
rodech možno se dopátrat podrobností, možn
sestavit zajímavý obraz. Víme, jak žili Řekové
a Řimané, jak slaří Germáni a jiní barbaři
Jen o Slovanech nevíme . ..
A přece staré Slovanstvo zanechalo o sobě.
o svém životě, o svě kultuře zprávy nejpodroh
nější, spolehlivé a přesné, jakým se nemůže
postavit po bok věrností a bohatstvím zpráva
žádného kronikáře. A zprávy jsou trvale a bez-
pečně uloženy v pokladnici — slovanských ja
syků. Zbývá jen vynésti je odtud na světlo
#32
alto_textblock
#32
sestaviti věrný a spolehlivý obraz. Úkol příští —
slovanské vědy-
Bytost jazyka ! Těleso nezměrných hlouhel
a nezbádaných vrstev! Třeba se nořiti do jeho
hloubek, pátratí v jeho vrstvách, třeba shledá-
vati a rozeznávati! Slovo je dokument pojmu
a představy. Slovo, které se naskytlo vrstvou,
svědčí: v určité době znám byl příslušný
k němu pojem. A souhrn pojmů a představ.
nedá-li souhrn — kultury ?
A v tělese slovanského jazyka bijí do ok
především dvě význačné vrstvy: doba, kdy Slo-
vanstvo bylo jednotný živel a mluvilo jed
nim jazykem a druhá doba, kdy jazykově
bylo už rozehýleno. Slova společná v šem
dnešním slovanským jazykům jsou dokumenty
první vrstvy, dědictví pradoby. Slova, která
v různých nářečích mají zvuk nebo význam
různý, jsou už pozdějšího vzniku.
Zkuste malou břičku. Sestavte si skupinu
pojmů a slov nejbližšího, všedního života a po-
mocí slovníku určete si vrstvu. Zcela zábavná
velmi poučná hříčka!
Na př. všední pojem niterného života
spochybovat!« Polák řekne wstpi
Rus somněvaťsja, Jihoslovan dvoum it
Každý Slovan — jinak! Okolnost kulturně po-
zoruhodná! Kdy se naučili Slované »pochybo-
vats nevíme. Ale tolik je jisto, tenkrát, když s
naučili rozeznávat pojem »pochybenství«a
dali mu jméno, žili už od sebe odloučení
každý už o sobě sám kulturně »hospodařil«.
A hned sousední pojem náboženský : mod-
liti sel
Česky, polsky, rusky, jihoslovansky, všude
zní stejně: modlit!
Dokument nezvralný! Nade všecka svě
dectví psaná a donesená spolehlivý! V daleká
neznámé době, kdy Slovanstvo bylo ještě živel
jednolitý způsobem života i jazykem, jak
#33
alto_textblock
#33
dokument svědčí, mělo své bohy, obracelo se
k nim, modlilo se.
Penězům řikají Rusové děngi, Slované
na Jihu denáry nebo novce! Byli už Slované
roztrženi, když i u nich se ujal pojem
ražené mince. Za to pojem plálna i slovo
plátno všem Slovanům je spole čno-
A bylo plátno vlastní a původné pla ti d lo
průmyslných v pradobě Slovanů,
A možno tak probrat celý slovník! Možno
srovnat celý souhrn kulturních pojmů a odliši
nejbohslší material ku podrobnému obrazu —
dávné slovanské kulturv.
#34
alto_textblock
#34
Mnozí už se probírali tím bohalstvem. Nej
podrobněji dosud Polák Edward Boguslawskive
svých Dějinách Slovanstva. 9)
Svědectví jazyka má podivuhodnou prů
kaznost. Jsou věci života, domácnosti a přírody.
věci kraje a věci práce, jež stejným slovem
označuje Slovan na stepi ruské i Slovan na
rovině polabské, Slovan na Dunaji dolním
i Slovan v Alpách i na moři jaderském. Všude
Slovan horu nazývá horou, vodu vodou, nebe
nebem a moře mořem, jmenuje stejné rost-
linstvo a živočišstvo, ví co je dub a buk, lípa
a bříza, topol a olše, vrba a javor, jeřáb
sosna. Znal zvěř, kterou lovil, s níž zápasil
U všech větví slovanských stejné jméno mají
vlk, liška, medvěd, dívý kůň, los, jelen, tur.
zubr, bobr a j. Prostřednictvem jiných Ariů,
s nimiž na východ udržoval styk. znal Praslovan
i velblouda, lva a slona! Byl hospodář
pastýř, k tomu ukazují společné názvy: stádo
pastva, pastýř, dojit, rouno, vlna a j. Choval
v chlévě krávy, voly, telata, koně, kozy, ovce,
svině. V ohradě měl husv. kurv, na střeše ho.
—
*) 2 sv. Varšava Krakov 1888——98. Velké dílo-
Shrnuta tu přehledně práce všech dosavadních pra
covníků na vědě slovanské.
#35
alto_textblock
#35
luby. Pes byl nejen věrným strážcem domu
i stáda, ale pomáhal už při lovu.
Jako rolník vzdělával Praslovan už všeho
drohu obili, znal žito a pšenici, oves a proso.
sl i hrách a boby, pěstoval i chmel, konopí
len. Zemi kypřil sochou (hol!), rádlem a později
nástrojem už zdokonsleným, pluhem, jehož
pojem i jméno a mnohými vymoženostmi staré
jeho pokojné kultury přijali od něho noví při
bylci, sousedě a podmanitelé. Uzival bran, srpů,
kos, motyky, hrábl, vozů Mimo stavbu obylnou
měl budovy hospodářské, měl oboru, humno
koryta, žlaby a sludně. V obraze hospodářském
do dnes, jak vidět, nemnoho se změnilo od doby
slovanského pravěku
I zahradníkem byl pilným! Štěpoval ovocné
stromovi, znal jablka, hrušky, slívy, višně.
třešně a maliny. Sázel okurky, kapustu, řepu
řetkev, mrkev, křen a cibuli. Cestou z Řecka
došla ho asi vědomost o fíku, jejž nazval
smokyí, z Italie donesena k němu známost
broskve. Vino, vinohrady, hrozen rovněž stejně
jmenuji všichni Slované. Patrně dávno a dávno
obchodně seznámeni s předmětem ze svého sou-
sedství. Také včelařem byl Praslovan a pilně
med vybíral. Poloval s vyžlaty a ohary, lovi
ryby pomocí sítí a udic, rozeznával lososya
ouhoře, okouny a lInky, pstruhy a karasy, ka-
pry a sumcel
Celkem idylický obraz utěšeného živola
uprostřed přírody, obraz první základné kultury
pokojného žití, kde neschází ani doklady pomyslo
vyšší hodnoty, pojmů společenských a mrav-
ných, ani pojmy niterného života duševního,
představ náboženských a poetických.
A meze doby?
Jak daleko na zad od našeho letopočtu
Dobu litevsko-slovanskou, která praslovan-
ské předcházela, odhaduje Boguslawski na 2000
a 1500 let před Kr. Následující, praslovansk
#36
alto_textblock
#36
spadala by tedy asi v současnost Homérai
hrdinské báje helénské.
*.* ě
#37
alto_textblock
#37
Rádo se mluvívá o Slovanstvu jako »nej
mladší« kulturné větví mezi evropskými kmeny.
Bude pomalu na čase staré liché pojmy a ti-
tule »přehodhotit«. Slovanstvo není v Evropě
živlem kulturně nejmladším, ale — nejstarším.
Slovanské vědě nastává úkol nezvratnými
doklady pravdu dokázati. Bohatstei dokladů ceká
v lůně vrstev jazykového tělesa. Třeba je odtud
o
vyvážilí.
Poznat pravdu, bránila dosud lichá před-
stava učených.
— Představováno sobě, náš díl světa ž
byl osazen Arijei, kteří sem táhli z Aste po-
stupně v jakémsi řadovém postupu, národ za
národem, jako hotové, jazykově už odlišené
národní osobitosti: napřed Kellové, potom Ger-
máni, potom Slované . .. Studium j a zy ků
svěděí o jiném .. Davy Arijců nepostupo-
valy pochodem za sebou, nekladli se jeden ve-
dle druhého, nýbrž kladly se řádou období
Vrstvami na sebel Napřed jedni Arijové zko-
lonisovali Evropu, upravili ji, založili nejstarší
osady a potom teprv přišli druzí Arijové, ko-
čovní a bojovní, porobili své mírumilovné před-
chůdce, přijali jejich kulturu a tak na oblasti
starší založili panstvi nové . ..
A první kolonisátoři Arijci byli Slované.
O doklady není nouze. Je jich spousta, nezměrné
bohatství materiálu čeká, aby vědecky bylo
využitkováno. Novější dobou čile se k němu
obrací pozornost a bude v zájmu vzdělanosti
slovanské, aby výsledky výzkumu záhy se staly
obecným majetkem.
Slovanstvo musí se navzájem poznávat,
aby spolu mohlo pracovati. A nejlepším základem
pro ideu budoucí jednoty kulturné musí mu
být vědomi, že svoji »jednofnou kulturu« měle
Slovanstvo už — v dávné minulosti.