#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 15. května 1909.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 134.
#4
alto_textblock
#4
na měsk
#5
alto_textblock
#5
Na renní a odpol. listy
předellácí ser
v Praze v administrac
2 K
na měste
.
na čtvrt lota . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškou
na mlst
..
na čtvrt Lata .
ve slaách: 2 K non
na měsíe .
Pešton:
rpe . ... KS
pk čtvrt lela
drojí zásilk u
:.Ee
n čsvrt ok
#7
alto_textblock
#7
rty emtncs te
#9
alto_textblock
#9
V drobném prouejit
ranní číslo o sobě . . . ra 9h
odpeledni
. . za 2h
Ve tlialkách na venkovs
ranní čulo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
ni
In seráv
platí se hotově napřol.
Přečplacení a lnserty přijíná sdhinini-
strace v Marianske ulici č. a
Tam nnchánají se tež redakee
tiskirna a ezpedice „Národnich Listů“
Rukopisy su nvvrncsjí.
#10
alto_textblock
#10
Dnašní čísle pro Prahu le o 10 stranácl.
#11
alto_textblock
#11
„Hluboký dojem . ..
Oficiální zpráva Národního klubu o tom.
jak pořídili předsedové obou jeho největších
stran, posl. dr. Kramář a posl. Udržal
předsedy ministerstva, jehož se šli optat p
jeho osobních garanciích, daných Němcům
z Čech před hlasováním o pilném návrhu
Kolowratově, jest mistrovským kusem účelné
stylisace.
Deputanti vládních stran českých, šli-l
z příma za cílem, tázali se jistě: Je pravda.
ze V. Exc. svou osobou se zaručila Němcům
za zachování výbradné vnitřní služební něm-
činy v poštovních úřadech? Je pravda, že
výkladem V. Exc. o povaze úřadu generál-
ního ředitele pošt zjištěno, že na příště
nemá ministr obchodu práva míchati se do
odboru poštovní správy, že proti vnitřní
služební češtině v poštách čili (podle zpráv
»N. Fr. Presse« a »Bohemie«) proti činům
zvůle českých poštovních úřadníků uplatněn
odpor vojenské strany? Že vydalo ředitelství
pošt a telegrafů v Praze přísný výnos, jíma
stihá každé české slovo na tiskopisech vy
daných pro styk s vlakovými službami s po
hrůžkou disciplinárky pro každé české po-
jmenování některé stanice v Čechách?
Jest pravda, že Němcům dány záruky,
že president vrch. zem. soudu Wesselly ne-
půjde na odpočinek, nýbrž že bude vyřizovat
české dohledací stížnosti proti německým
soudům podaně nikoli podle základního stát
zákona a všeob. soud. řádu obč., nýbrž zase
podle známých jazykových nařízení něme-
ckého Volksratu pro Čechy?
Kdyby byl dal předseda ministerstva
předsedům Národního klubu přesnou od-
pověď, že zprávy obou německo-pokrokových
listů nezakladají se na pravdě.
úřadní zvěst, Národním klubem o tom vy
daná, byla by se jistě spokojila čím prost
ším tím skvělejším dementim
omamných úspěchů německých
z úst nejkompetentnějších. Než
slyšme tu ručej, peřej, ten vodopád slov
oficiálního klubovního oběžníku. Dopřejmesi
ještě jednou aspoň onu jeho část, která se
týká soudnictví. »Co se týká postupu při
soudech v království českém,« dí diploma-
ticky oficiální zpravodaj Národního klubu.
»byla rozprava o věci té velmi zevrubná a
skončena byla prohlášením, ze vláda vzhle-
dem ke sporným názorům právním jest nu-
cena přivodíti náležitým šetřením vyjasnění
poměrů, o které jde, a vyhraditi si, výsledek
tohoto šetření oznámití stranám a potom dát
se cestou, která by vedla k rozřešení obtíží
jež se vyskytly.«
Tak grandiosními frázemi mluví jenom
rozpaky a to právě tenkráte, když slovo žá
dané odpovědi má býti jenom jediné, bud
»ano« buď »ne« ! Ronivý, nekonečný crkot této
vodoteče slov byl přes příliš i samému nej
oficiálnějšímu oficiálu klubovnímu »Dnu«.
i otočil kohoutkem tam, kde nesmysl oběž-
níku stal se nejkvětnatějším a tak ustřihl
klasickému raportu o intervenci českých
pánů u barona Becka aspoň dvě řádky.
Kuráž popříti pravdivost vítězoslavných
depeší německých o osobních garanciích
#12
alto_textblock
#12
Beckových Němcům daných »Den« neměl.
Za to jí má v hojnosti druhý z vládních
listů českých »Venkov«. Zmíniv se o dotyč-
ných zprávách německo-liberálního tisku, na-
psal orgán Práškův a Udržalův: »Ja k z ji-
štěno (kde ?), byla zpráva tato klamná
a zřejmě vypuštěna pouze k rozrušení če-
ského lidu, který tudíž nemá příčiny
k nedůvěře našich říšských po-
slanců. Němci byli zkrátka v poslední
době sami vehnáni do situace, v níž mělí
rozbíti celý dnešní politický
stav na radě říšské, k čemuž se
však nemohli ze zřejmých důvodů odhodlati
Proto by rádi do těch poměrů vehnali Čechy.
k čemuž užívají všech možných prostředků.
Nedařilo se jim to a proto ještě dnes i se
svým pokusem, aby vzbudili u českého po
selstva nejvyšší odpor, pronášeli uvedené
pověsti, doufajíce, že čeští poslanci ještě
v posledním okamžiku se odvráti od svého
postupu a bůdou hlasovati proti pilnosti ná-
vrhu Kolowratova, svrhnou celou dnešní si-
tuaci a ponesou ovšem zodpovědnost za
všechny dalekosáhlé následky. Celá zprá
va »N. Fr. Pr.« není však, jak ji
řečeno, nic jiného než důkaz
jakými prohnanými prostřed ky
pracují Němci proti svému po
litickému odpůrci.«
Otiskujeme doslovně i tento odstaveček
jeť stejně mistrným výkonem slovesnosti jako
úřadní klubovní sdělení, jenže slovesnost
zcela jinak účelné. »Venkov« neostýchá se
popírati beze všech rozpaků. Jeho čtenářstv
neví, že přípovědi dané Beckem Němcům
v příčině záruk vnitřní němčiny
poštovní, byly předstiženy sku-
tečností dříve než ministr Prade
byl s to učiniti o nich sdělen
konferenci německých poslaneů
z Čech.
»Národní Listy« otiskly již dne 12..
m., tedy den před tím, výnos po-
štovního ředitelství v Praze,
jímž splněny nejkrajnější a nej-
nestydatější požadavky Němcu
ve vnitřní službě poštovní, an
překonány dříve, než výno
tento byl předčítán v konferení
německých poslanců a než se o něm
zmínil bar. Beck českým poslancům Kramá-
řovi a Udržalovi. A včera odpoledne sdělili
jsme další postup poštovního ředitelství praž-
ského o persekuci českého slov
ve vnitřní službě, jdoucí až po
zákaz českého hovoru úřadníků
pří manipulaci, výnos, který ještě na
počátku éry »vlivu a moci« pokládán byl za
předpotopní nemožnost!
Stojí-li tedy věci takhle s poštou, byly-l
tudíž všechny garancie Beckovy Němcům
dané spíš splněny, než se za ně Beck Něm
cům svou osobou zaručil, potom nevyvrát
naše obavy, že dojde ke splnění Beckových
garancií, daných Němcům i ohledně soud
nictví, ani »Venkov«, i když si hraje na chy
tráka, prohnanějšího nad prohnané Němce
Nejbližší budoucnost poučí nás o tom
zdali ryt. Wesselly bude dohledací stížnost
vyřizovati v duchu názorů svého náměstka
vicepresidenta Rinesche. Karlovarská zázračná
léčba měla na otřesené zdraví pana rytíře
#13
alto_textblock
#13
účinek pro něj stejně potěšitelný, jako pro
Národní klub zarmucující, aniž by snad bylo
třeba přáti nejvyššímu sudímu království
trvalě úhony na útrobách, naplněných tak
horoucími city pro právo jazyka českého.
Naopak celý český národ by jej byl žehna
nejstálejším zdravím na dlouhá leta jeho —
výslužby. Ta byla přece vedení českému sli-
bena jakožto vymoženost skálopevná. Rytíř
Wesselly se už nevrátí, tvrdilo se a ejhle,
vrátil a nepomýšlí na odchod, ujišťuje se
dnes. Domnívá se někdo do opravdy,že
vřídlo Karlovo vyléčilo pana presidenta z jeho
názorů o »jazycích v okresu zemsky obvy
klých?«
Nic bychom si toužebněji nepřáli, než
aby byl rytíř Wesselly poslán, odkud přišel
Ale netajíme se obavami, že po krátkém Ri
neschově intermezzu, které přineslo aspoř
vyvrácení i českých názorů o nepřípustnost
dozorčího práva na německé soudce, nastane
pokračování éry Wessellého.
A tak má poslední čin bezmezné vládní
oddanosti Národního klubu prozatím jeden
positivní výsledek, »Dnem« včera konstato-
vaný: »Jeho vystoupení působilo hlubo-
kým dojmeml Ano, snad nikdo v klubu
nemá tušení o hloubkách, rozdíraných tímto
vystoupením v české veřejnosti . .. Nevý-
slovná hořkost a sklamání zejí z nich a
k nim druží se již zoufalá beznaděj, která
nedá se odžehnati žadnými sebe šroubo
vanějšími a zatemnělejšími oficiálními vý
#14
alto_textblock
#14
kladyl
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy domácí.
V Praze, 14. května. (Fuse uherskýel
koaličných stran.) Většina peštských list
potvrzuje zprávu, že se chystá sloučení dvou
hlavních koaličných stran, ústavné a košutovců.
Na podzim, až bude podána předloha volební
opravy, má se vypracovati společný program pro
obě strany. Program bude prý takový, že vy-
loučí klerikálnou lidovou stranu z koalice. Nová
spojená strana bude se prý jmenovati »ůstavnou
stranou r. 1848«. Fuse bude však záviseti o
loho, schválí-li program nové strany také p
Snahy o sloučení maďarských vládních stran
v jeden společný klub jsou dle »N. P. Journ.
starší. Už několik nedel před Velikonovemi r
dili se vedouci koaliční politikově, jak zorgani
sovati koalici, aby mohla pokračovati v ny-
nějším svém díle, až nynější zatímný koaličný
kabinet splní přovzatý úkol a nastoupí kabinet
definitivný. Porady účastnili se členové všechtr
stran a dohodli se, že bude třeba vypracovat
nejprvé pracovní program, který umožní dalš
svorný postup všech stran. Slanoveny také stě-
žejné body takového budoucího programu. Prvou
podmínkou je, že státoprávní otázky se musejí
z programu vyloučiti. Program se má omezit
na obor hospodářský a vnitřních oprav. Ban-
kovní a celní otázka se má rozřešiti tak, aby se
udržela střední linie mezi stanoviskem strany
neodvislosti a přivrženců vyrovnání z r. 1867.
čímž by oba směry mohly býti uspokojeny.
Otázky vojenské mají se upraviti neodvisle o
pracovního programu dohodou mezi korunou
stranami. Zásady tyto přijaty zástupci všech
stran, nebylo však při tom řeči, že by všechny
#16
alto_textblock
#16
novník.
#17
alto_textblock
#17
strany měly splynouti v jednu, nebo dokonce
přejíti šmahem do tábora strany neodvislosti.
Orgán ústavné strany Andrássyovy, »Budap.
Tagbl.«, poznamenává ku pověstem o nově
vládní straně: Ať si nová vládní strana přijme
jakékoli jméno, skutkem se může státi jen s tou
podminkou, že až do posledního bodu vyhov
zásadám, vysloveným ve vyrovnání z r. 1867.
V Praze, 13. května. (Bar. Rauch
záhřebská universita.) Právě před
Rauchovým příjezdem do Pešti uveřejnil » Pesten
Lloyd« redakční stať, rozhodně odsuzující uni-
versitní politiku bánovu. Zmíniv se o stihání
profesorů Šurmina a Manojloviče, »P
L.« píše: »Oba jsou dle práva a zákona pro
fesory vysoké školy, vypravené všemi vlastnostmí
university. Mají tedy právo na svobodu vě-
decké a politické činnosti. Kdo se proti ní pro-
hřeší, prohřešuje se též na svobodé vědeckého
bádání a učitelské činnosti. V Záhřebě musily
se vyvinouti prazvláštní poměry, když sta a st
domácích synů se odhodlávají opustiti svou
universitu a pokračovati ve studiích v cizině
ač mnozí z nich jsou odkázáni na podpory do
brodinců. Jest také dětinství, chce-li se tentc
hromadný exodus vysvětlovati pouhou agitaei
Hromadné vystěhovalectví bylo by nemožno
kdyby půda pro ně nebyla připravena Slíháním
profesorů chorvalská vláda dopustila se přimo
osudné chyby. Povinností chorvatské
vlády bylo ušetřiti uherský stá
evropského skandálu, jakým se jev
odchod studentů do Rakouska. Poněvadž neuči
nila ničeho, aby exodus zamezila, nýbrž spis
ještě jej podporovala, prokázala Uhrám nejhorš
službu. Ona sta chorvatských a srbských stu-
dentů promění se tam v tolikéž hlasatélů útisku
jemuž jsou v Uhrách vydáni občané jiného ja
zyka a jiného smýšlení. A takových hlasatelo
máme už nyní dosti.
Cítíme jich účinky v našich ho
spodářských a společenských stycleh
s cizinou až do morku kostí a máme
jen jediný zájem, abychom účinky ty nezostřo-
vali. Povede-li politika »silně ruky« v Zahřeb
i nadále k takovým výsledkům, bude nutno uvá
žili, byla-li tato politika správně zvolena a při
měřeně-li se provádl.
Za své pešťské návštěvy bar. Rauch hledě
v rozmluvě s redakforem »P. L.« omluviti svou
universitní politiku, ale »P. L.« prohilašuje ve
zprávě o télo rozmluvě, že trvá úplně na výše
uvedené odsuzující stati.
K tomu dodáváme, že záhřebskou unive
situ opustilo dosud 937 studentů a že kromo
180 bohoslovců zůstalo na universitě jen několik
přivrženců směru klerikálního a přívrženci Fran
kovy čisté strany práva. Universita bude pr
otevřena zase 20. května.
Prof Manojlovič, jenž odepřel přijít
k výslechu před vyšetřovacího soudce, odepře
také dostaviti se do úřadovny zemské vyučovae
správy, kdež měl sekční rada zahájiti s ním vy
šetrování. Prof. Manojlovič trvá na tom, že může
býti disciplinárně vyšetřován pouze universitním
senátem. Prof. Surmin obdržel již pensijn
areh; bude dostávati 52 proc. dosavadníh
služnéhor
V Praze, 14. května. (Reč poslanee
Okuněvského.) Zpravodaj krakovského
„Czasu“ obdržel od posl. dra. Okuněvského do
slovný text řeči, promluvené po pohřbu dra. He
rolda v Praze na Zofinském os'vově. Poněvadž
#18
alto_textblock
#18
stručné výňatky z této řeči způsobily nemalý po-
plach v táboře německo-radikálném i v klubu
ukrajinském, jehož je dr. Okuněvský členem
podáváme jeho řeč v doslovném překladu. D
Okuněvský pravil: :
„Sjeli jsme se tu, zástupcové slovanskýeh
národů, abychom uctili muže, který věrně bo-
joval na obranu svého národa, a divnou náhodou
sjeli jsme se v den, ve který se do Vídně sjí-
ždějí knížata říše německé. Není to s naší strany
demonstrace, neboť nikdo nemohl předvídati don
smrti a pohřbu dra, Herolda. Přibyvše sem, di-
víme se vzrůstu toho kmene slovanského, který
svou demokratickou prací, svými historickým
památkami a mravenčí pilností stanul na takové
kehurné výši, že nutí netoliko Slevany, ale
i přítomné zde zástupce národů neslovanských,
Němce, Vlachy a Rumuny, aby vzdali čest
mrtvému borcí a jeho národu. A tato slovanská
kultura, vybudovaná na takovém základě, jímá
mne v tuto chyíli tak srdečně, že se mně mimo
volky chce říci politickým odpůrcům, abychom
zanechali aspoň na okamžik vášní, přinesli vzá-
jemné oběti a já se své strany jsem první hotov
to učiniti.“
O pangermánské demonstraci vo Vídni, kte-
rá pobouřila Všeněmce, nebylo tedy ve slovech
dra. Okuněvského řeči. Také se nevysloviš přím
pro slovanskou vzájemnost, jíž se
jako čert kříže odříká ryt. Vasilko. Ale význam-
nými zůstávají slova k „politickým odpůrcům“,
jimiž dr. Okuněvský vybízí k zanechání vášní-
vých bojů a sám projevuje ochotu přiněsti vzá-
jemnou oběť. Jsou významna proto, že „mimo-
vclky“ vytryskla ze srdce jednoho z předníeh
vůdců směru ukrajinského.
Ze Záhřeba, 12. května. (Chorvat ske
divadlo do Prahy.) „Obzor“ se dovídá.
že tento týden ukončeny rozpočty výloh, s nimiž
by bylo spojeno pohostinské vystupování záhřeb
ského chorvatského divadla v Praze. Chorvatské
divadlo odjede do Prahy 6. srpna a vrátí se 16.
#19
alto_textblock
#19
Politické zprávy zahraničné.
#20
alto_textblock
#20
V Praze, 14 kvělna.
#21
alto_textblock
#21
Když přijde do Bosny ruská noha.
Do Sarajeva přibyl ruský mnich Msrdarij
Uskokovič. Přijel ze Srbska přes Vyšegrad.
Mladý mnich byl policil sarajevskou zatčen, jak-
mile se objevil, a podroben výslechu i tělesné
prohlídce. Odňaly mu všechny písemností i za-
pečetěná psaní, a přečteny. Teprve když nenale-
zeno u něho něco podezřelého, horlivým poli-
cajtům sarajevským svitlo, že se dopustili ne-
omluvitelného skutku. Chytili se baljčku ruského
čaje, jejž kaluděr měl při sobě, a obrinili jej
z pašerství. Sarajevská policie, ač jí do čaje
nic nebylo, protože není celním úřadem, dikto-
vala ruskému mnichovi velikou pokutu. Mnich
tolik peněz neměl, ale našlo se několik pravo-
slavných Srbů, kleří za kaluděra pokutu složili
a tím jej vykoupili. Na policii naň pouštěli
hrůzu nejprve žalářem, potom postrkem a vodii
ho jako medvěda od kanceláře do kanceláře po
celém městě.
#22
alto_textblock
#22
Meeting anglických politiků o Makedonií.
V Londýně »Klub osmdesáti« svolal mee-
ting politiků, na nějž se dostavilo sto poslanců
a jiných vynikajících politiekých činitelů Roko-
váno o balkánských otázkách, zvlášť o Make-
donii. Všichni řečníci vzdali uznání Rusku za
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Literatura.
Knihy p. F. V. Krejčího
o Máchovi.“)
#25
alto_textblock
#25
on
* F. V. Krelič!: Karel Hynek Mácha. Knih
o českém básníku. V Praze, 1907. Nákladem Gros-
mana a Svobody. (Podobizna K. H. Máchy, tři obrazy
v textu, titulní list i obálku kreslil Max Švabinský.
Str. (4) + 188.
Elegantně v duchu obnoveného romanlisn
vypravená knížka Krejčího náleží i svou jemnoua
procílěnou řečí i thematem novému romantismu.
Je vlastně jen praktickým cxperimentem, školským
příkladem theorie, kterou rozvinul Krejčí v jiněm,
menším spisku „Zrození básníka“. Již z toho je pa-
trno, že vlastní výklad o Máchovi (a, co vlastně je
dnes totéž, o jeho Máji) je jen dotvrzení theorií jinde
zevrubněji vyložených, že tedy faktům a datům sku-
tečného života je věnováno poměrně méně místa.
nežli jejich anaiysi a ceněni. Náhodou při Máchovi
je posice takového literárního kritika mnohem snad-
nější a pohodlnější, nežli na př. při Čelakovském
nebo Puškinovi. Život obou těch básníků je před
námi jako otevřená kniha; množství korrespondence.
bohatá pozůstalost literární a moře vzpominel
vrstevníků ukládá kritiku určitě ohledy, váže jeho
vzlet i poulá jeho deduce Aby vyhověl všem faktům,
nemůže řešiti linearně a beze zbytku, nýbrž formu-
lemi komplikovanými a opatrnými. Při Máchovi (a
Májí) je, jak řečeno, kritika snazší. O živetě básník
víme vělmi málo, o osobě skoro nic; literární pozů-
stalost nesnese srovnání s Májem — v něm se osob-
nost básníkova takíka vtělila úplně. Záleží tedy
tom, jak kritik dovede procilit verše nám zůstaléa
jak do svých širokých vývodů zasadí nečetná fakta
nám dochovaná.
Nutno říci, že Krejčí svůj úkol provedl velmi
dobře. Takřka nepozorovaně vede čtenáře životem
Máchovým tak, aby Má) vyvěral z hlubin jeho nitra
jako nezbytně nulný důsledek. Třeba dále přiznati.
že Krejčí se nezavirá poznání, že vývoj Máchovy
poesie nedál se vždy přimočárně (Krejčímu důkazem
toho je loyální báseň z r. 1835 „Na příchod krále“
pracovaná zároveň s revolučním „Májem“ — a j. v.
a že tedy neznásilňuje fakt, ostatně řídkých, jež s
vymykají z rámce jeho úvah. Velmi svědomitě uži
literatury dosavadní, ale také vlastním opětovným
studiem včetl a vcítil se do tvorby Máchovy, takže po-
dává na mnohých místech jemná a věkná pozorování
vlastní. Z těcb zejména cenná jsou pozorování o ja-
zyku a stilu Máchova Máje. Pěkně laké vycitil Krejč
ohromnou práci Máchovu, jakou musil podniknouli
*) Klademe vedle sebe oba posudky tím splš
že Jošly nás -oučacné . vzájemně se doplňují. Pozn
ted kce.
#26
alto_textblock
#26
I.
#28
alto_textblock
#28
aby tvrdý a neohebný do tě doby jazyk poddávals
tak lehce každému vlnění citu básníkova, jakou ná-
mahu musil podníknouti, aby slova vybral, uhladila
vytvořil. Je to u moderního kritika dost řídký úkaz,
jak hluboce se tu ponořil Krejčí do jednollivých fines
filologických — a kolik z té suchopárné jinak vědy
dovedl vytěžit pro poznání a ocenění velikého díla
básníkova. Velmi bystře pronikl Krejčí i jednolli-
vými základními tóny Máje — ukázal, jak vrcnoln
jeho stesk po ztraceném mládí je čistě osobní a přec
ryze všelidský — tákže jen skutečně veliký básník
dovede mluvit za lidstvo celé i za svůj národ
Kpiha jinak je psána bez přítěže učeného appa-
rátu a cilatů literatury. Čte se sice pohodlněji, ale
mnohý čtenář lehce potom přecení nebo nedocení
vlastní práci autorovu. Ne všechno arci je pojato
správně (tu na př. někde materiál dokumentarní není
přesně interprelován), ne se všemi vývody autorový-
mi (zejměna v části poslední možno souhlasiti. Ale
to nic nevadí, abychom neprohlásili tuto knihu z
nejlepší dotud práci o Máchovi (a Máji); informuje
ze všech nejlépe a nejpřehledněji.
Pro toho, kdo je zvyklý autora kontrolovati, zů-
stává vedle Krejčího stále ještě lcňská knížka Vobor
níkova potřebnou příručn.ci. Možno řici, že se obo
dobře doplňují
V. Flajshans.
#29
alto_textblock
#29
F. V. Krejčí: „Zrození básnika“, úvod do če-
ské literatury. Týž: Karei Hynek Mácha. Kniha o če-
ském básníku.
Vedle literárního odkazu Jana Nerudy, v posled
ní době vytrvalé kritické soustředěnosti, vystaveny
byly život a dílo K. H. Máchy. Bylo nutno zbaviti
našeho básníka mnohého legendárního přítmí a po-
staviti ho konečně jasně a v plné ostrosti před sou
budoucích literárně-historických badatelů. Na zákla
dech starší studie Sabinovy, s úmornou trpělivosli
a uznáníhodnou svédomitostí, vyptecovali své biblio-
grafie o Máchovi J. Voborník; A. Novák a prvý nás
literární historik prof. dr. Jaroslav Vlček, jehož
vzácné vloze analysující podařilo se, myslím, shledat
i poslední zbývající kaménky k dokonalému zcelení
neurovnané a roztříštěné mosaiky Máchových snal
docílených úspěchů,
Dnes snad již jen mistr Arbes z klenotnice
svých bohatých vzpomínek mohl by vytěžiti nějaký
nový rys, nebo detail povahový. Ale jinak to, co byl
možne pověděti o K. H. Máchovi, bylo již řeče-
no a každé další bádání jest jen marným úsilín
přijíti jinými cestami k starému cíli-
Na všech těchto uvedených základech založi
p. F. V. Krejčí svoji studii o Máchovi, jíž předesla
svůj úvod do české literatury pod názvem „Zroze-
ní básníka“. Podtitul télo essave nepřiléhá. Ne-
velký rozsah práce nedovoluje prohloubení a ne-
chává vyniknout i některým nedepatřením (Kosma
nebyl mnichem kláštera sázavského, nýbrž děkanem
kapitoly pražské a p.), která proklouzla autorovi. J
to spíše úvod ke sludii o K. H. Máchovi, k němuž
se „Zrození básníka“ těsně připíná.
To vše co bylo po léta jinými sbíráno, vyzna-
čeno a schrá něno, vypravuje v ní p. Krejčí svým
#30
alto_textblock
#30
krásným a duchaplným slohem, svého vlastníh
úsudku důrazněji ani neuváděje. Všude na knize je
patrna stopa předchůdců, jejich badání a studijnícl
výsledků. Neudávání namnoze pramenů, svádí k myl
nému závěru, že by kniha byla originální, ale v prav
dě skulečný názor utorův na básníka, jenž mu ce-
lým dílem svým musil zůstat vzdálen, prosvítá jen
málo místy a to často způsobem velmi pochybným
Zcela opomenut vliv Wertherův na Máchu, jeho
poměr k hislorické tvorbě Herlošově, původ něme-
ckých veršů básníkových nedoložen určitěji, jak s
s tím selkáváme v sludii Vobornikově (následken
školní čelby) a také o způsobu, jakým seznal Mách
Byrona, nečiní se zasloužené zmínky a jeho vliv n
Máchu nepřipouští se měrou náležitou.
Konečně i názor autorův na milenku Máchovu
nezdá se mi býti zcela správný a přidržel bych se
spíše studie sl. C Tesařovy, která zajímavou tute
bytost postavíla do svělla vlídnějšího a přirozeněj
Ke zdivu, které po léta vybudovali kostnatí fil
logové, na něž auler tak často s úsměchem náráží —
pan Krejčí dal novou facadu, lesk a karvu, které z
kryly sice na okamžik ráz slarých dokumentů, alo-
navždy selříti ho nedovedly
Pan Krejčí v úvodní studii příliš podceňuje
předchůdce Máchovy a nepřiznává jim žádného b
snického posvěcení. Ani toto stanovisko není správné
neboť pouze přičiněním těchto předvojů nalezl nát
básník půdu pro sebe připravenu, svělové ohlasy
vlnění, ideový vzruch, zkrátka vše to, čeho pa
Mácha pouze obratně použil
Nikdo zajisté nebude upírat autoru „Máje“ vážn
a ryzí vlohy básnické, ale dokonalý básníl
nebyl ani on, nýbrž chtěl jím být a mohl se
jím také stát, kdyby mu život byl poskyll času
plnému rozvinutí krásné tvůrčí mohoucnosti.
Tyto jsou asi nejpodstatnější výtky, které kal
český dojem nových knih p. F. V. Krejčího a ne
dovolují vladiti je mezi výhradně vědecké práce
Díky však jejich hulnému, plnokvělému a skvělém
stylu, který je celý prozářen láskou k thematu, mo
hou se vkusně vypravené publikace o. Krejšího stá
alespoň vzácným majetkem širokých vrstev
čtenářských, jimž je v prvé ladě za dnešn
doby potřebí dáti knihu dobrou a cennou.
Pan M. Švábinský přidal k studii o Ma
chovi rěkolik svých obrazových doprovodů velik
ceny. Jen portré“ básníkův, připomínajicí přílišn
tvář umělce, lám, zdání skůleřně pravdivosti.
O. Maria Vyskočil.
#31
alto_textblock
#31
šího.
#32
alto_textblock
#32
Různé spisy.
* Světem automebilem z Pekina do Paříže v 6
dnech. Sepsal Luigi Barsini, do češtiny přeloži
Fr. Pover.
Pokročilost sportu a budoucnost jeho ve službácl
lidstva dokumentuje výtečně závodní jízda automo
bilem, již v červnu a červenci 1907 vykonal kníže
Seipione Borghese, potomek sestry Napoleona 1
Z Pekina vydav se na cessu, severní Čínou, Mon
golskem, na přič Sibíří, skrze Jekatěrinburk, Moskvu
#33
alto_textblock
#33
Petrohrad a Berlín, vykonal kníže nesmírný rekor
v průvodu milánského žurnalisty Luigi Barsiního, kte
rýž podjal se úlohy, vypsati zkušenosti cestovní
V rychlosti, jen u žurnalistů možné, kteří otužení
jsou ve službách denně odehrávající se historie, na-
plnil věrný účastník krkolomně jízdy i své repor-
térské poslání a současně vyšel spis jeho, ozdobený
mnežstvím zdařilých mamentních snímků, ve tři-
nácterých jazycích evropských. Forma jeno rovná se
jizdě závodní: aforisticky úsečné líčení, pomíjejíc
příkras slohových, než obsáh i při sporfovní form
jes. důležitým příspěvkem k poznání krajin, jimit
závodní cesta byla konána a lidu, s nímž bylo se
výpravě cestou slýkali. Právě v okolnosti, že ob-
sahuje spis bohatou snůšku porovnání a dojmů, bez
prostředně získaných a že poučuje o poměrech dolu
nehrubě známých, leží jeho význam, nad úzké mez
sportovního života se povznášející. Zaměňuje-li ital-
ský autor Nižní Novgorod s Velikým, lze jemu pro-
minouti, avšak rozhodně dlužno odsouditi nedostale
péče překladatelské, která neostýchá se v českém
vzdělání užívati místních jmen jako Dirschan
Postupim a nouráží se vulgarismy, jako po
pažd
Jiří Sumín: Spása. Román. (Moravsko
slezská kronika roč. XIX. sv. 1.) Nákla dem RR. Prom
bergra v Olomouci.
Podkladem široce založeného toho románu jes
domnělý zázrak, udavší se s obrazem Panny Mario
v kostele chudé pohorské dědinky Skalice. Výborně
líčena jsou v románě různá individua, jež stůj
stůj chtějí využitkovati zázraku k účelům zištným
proti nimž nechroženě staví .a místní farář, jemu
jedinému známo jest tragické pozadí zázraku i jeh
domnělé objevitelky Marcely, dívky se záhadnou mi
nulestí. Bohalství rušného děje, jakož i duchapln
povahokresba jednajicích osob, činí vomán neoby
čejně poutavým.
Julius Verne: Claris Dardentor. Romá
(Verneova lidového vydání románů sv. 33.) Nákladen
B. Kočího v Praze.
Bodrý, joviální slarý mládenec Claris Dardenlo
ubírá se do Afriky s rodinou přštele Desideraudolla
aby oženil tam nemotoru Agathotka se sličnou Loui
sou. Veselí dva bratranci, Jan a Marcel, stanouse
společníky celě rodiny na zábávné cestě sever
Afrikou. Humoristický tento román Verneův koně
no mnohých dobrodružných a komických siluacích
o něž pečlivě sterá se Dardentorův sluha, sňatken
Louisiným se švarným Marcelem
* Vácslav beneš Třebízský: Z ráz
ných dob. Pořadí VII. (Levného v dání sebranýcl
spisů Beneše Třebízského ov. 13.) Nákladem F. To-
piče v Praze
Levné vydání Třebízského spisů blíží se kvapem
ke svému zakončení. Již jen tré svazků... Musíme
přiznati si, že málokteré knihy vykonaly tolik kul
lurně a vlastenecky dobrého, jake právě historicke
povídky klecanského kněze, vroucíno Čecha; byle
proto zajistě záslužným činem od vydavatelstva spis
jeho, že pokusilo se o úplné zpopularisování Třebíz
ského v lidu českém, o to, aby i každý prostý člověl
český mohl kochati se v krásách líčení, rozněcovat
#34
alto_textblock
#34
se při četbě o slavných dobách národa českého i sví
rati pěsť hněvem při líčení utrpení a bldy lidu na
šeho. Třebízský dovedl přec i otrlým téměř vsugge
rovati tásku k vlastil
#35
alto_textblock
#35
Bibliografie.
#36
alto_textblock
#36
* Kazimierz Przerwa-Tetmajer: Na
Skalném Podhalí. Z polštiny přeložil Frant. Vondrá-
ček. Světová knihovna, č. 646—647. J. Otto v Praze
* Kazimierz Przerwa-Tetmajer: Z T-
ter. Z polštiny přeložil Frant. Vondráček. Světová
knihovna, č. 648—649. J. Otto v Praze.
Alois Jirásek: Samoia. Drama o třech
jednáních. K 1.—. Nákladem J. Otty v Praze.
* Dramatická dila Wiliama Shakespce-
ra. Svazek XXV. Voselé ženy windsorské. Veselohra
o 5 jednánich. Přel. Jos. V. Sládek. V Praze. Vydává
Česká Akademic císaře Františka Josefe pro věd-
slovesnost a umění. Nákladem J. Olty
* Josef Šimánek: Kapky jedu. 1908. Tiskem
a nákladem knihtiskárny Dyk a Ryba v Praze-Vršo-
vicích. Za 24 hal.
* I4. A. Šimáček: Sebrané splsy. I. Che
žít. Sešit 6. Za 32 hal. V Praze, nákladem Česk
grafické akc. společnosti „Unie“, 1908.
Zvon. Týdenník. Orgán a majelek spisovatei-
ského družstva. Ročník VIII., čís. 23. a 24. Nakla-
datelství F. A. Šimáčka v Praze
* Český Lid. Sborník, věnovaný studiu lidu če-
ského v Čechách, na Moravě, ve Slozsku na Sloven-
sku. Redaktor dr. Č. Zíbrt. Roč. XVII., čís. 5. Ná-
kladem F. Šimáčka v Praze
* Slovenský Přehlod. Měsíčník. Redaktor Al.
Černý. Roč. X. čís. 6. Nákladem F. Šimáčka v Praze
Domácí Vševěd. Ilustrovaný slovník vědomosti
ze všech oborů domácího hospodářství. Sešit 3/4.
35. (Nezpůsoby dětí. — Omeleta.) Cena 1 K. Nákla-
dem F. Šimž čka v Praze.
* Vynálezy a pokroky. Populární časopis toch-
rícký. Vychází dvakrát za měsíc. Redigují inž. Josek
Trůneček, c. k. profesor, a inž. Jarosl. Jindra, c. k.
profesor. Roč. IV. čís. 11. a 12. V Praze. Nákladem
F Šimá čka
* Šťaclný Domov. Časopls věnovaný českým že-
nám a domácnostem. Vychází dvakrát za měsíc. Roč
IV. čís. 10. 11. Nákladem F. Šimáčka v Praze
Moravsko-slezská Revue. Redigují. Al. a v
Mrštíkové, Ot. Skýpala. Měsíčník. Ročník IV., čís. 5
Brno—Mor. Ostrava
* K. Jonáš: Skvrna. Veselá hra o třech jedná-
ních. V Praze, nakladatelství F. Šimáčka. 1908. Cena
K 1.—
J. S. Machar: Confiteor. Díl II. Třetí vydání.
F. Šimáček v Praze, 1908.
A. V. Šmilovského Spisy výpravné. Svazek
II. Setník Dřevnický. Starý Měchura. Čtvrté vydání
V Praze, nakladatelství F. Šimáčka. 1908. Cena 2 K
* H. G. Wells: První lidé na měsíci. Přeložila
F. B. Anglická knihovna. Řada II. Sv. 25. Naklada tel
J. Otto v Praze.
*Dr. Václav Řezníček: Vlasla. Román
z české dávnověkosti podle bájí lidových. Ilustroval