#1
alto_textblock
#1
hodárné« jeno cinnosti. Je známo, že proslavi
se opět před nedávnem, povolav k sobě kon-
ceptního úřadníka při místodržitelství Evžena hr.
Wratislawa a uděliv mu přísnou důtku za to, že
pan hrabě se »opovážil« při sčítání lidu zapsati
se s mateřským jazykem českým. »Úřadníci pode
mnou sloužící jsou Němci a jiného úřadního
jazyka mimo německý neznám.« Toť výrok Jeho
Excellence, která spletla si, jak se zdá, jazyk
mateřský s jazykem úřadním. Hned na to pře-
sazen byl hrabě Wratislaw do sousedního Frei-
stadtu, »aby v tomto kerndeutsch městě měl
příležitost rozjímati o tom, že taková »provo-
kace bez trestu zůstati nemůže«, jak podotýkají
zdejší listy u veliké radosti nad »šnejdig« činem
páně místodržitelovým.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Sněhové vánice a nepohody v jižních
Alpách. Z Milána se oznamuje: Neutěšená pohoda,
pod níž letos na jaře trpěla celá Italie, dovršena byla
minulého týdne hroznými bouřemi, sněhovými váni-
cemi, průtržemi mračen a povodněmi. Zvláště těžce
stiženy rovina Pádu a Toskana. Řeka Tessin se roz-
vodnila, na štěstí však nepotrhala hráze a zaplavila
Pavii. V Benátsku zejmena těžce postiženo bylo mě-
stečko Cologna Veneta, o čemž jsme již přinesli te-
legrafickou zprávu. Říčka Gua, přítok Adiže, potrhala
hráze, zaplavila město a pobořila mnoho domů, při
čemž zahynulo osm osob. V Piemontsku ohroženo
bylo těžce město Acqui a železniční trať Alessandria-
Janov poškozena. Na ligurské Rivieře panovala po
4 dny hrozná nepohoda. Bystřiny řítící se s Alp, za-
plavily rozsáhlé prostory na Rivieře a mořské vlny
vzbouřené vichrem, zaplavily na mnobých místech
pobřežní silnici. V alpských údolích, na rozhraní Ty-
rolska a Švýcarska způsobily četné laviny značné
pohromy a usmrtily mnoho lidí. Tak zahynuli na
italsko-švýcarské hranici, severně od jezera Lugan-
ského tři celní strážníci a mrtvoly leží dosud pod la-
vinou, jejíž obsah se páčí na 200.000 krychl. metrů.
Ve Valle Grompia, v kraji brescijském, zasypána byl
pastýřka se svými ovcemí lavinou. Šestnáctiletá
dívka s celým svým stádem zahynula ve sněhových
spoustách.
= Prohnaná šejdiřka. Z Paříže se oznamuje:
V ulici Thotozé zatčena těchto dnů dobrodružná
šejdířka, jež, ač čítá teprve 24 roky, má za sebou
již velmi pohnutou minulost. Jmenuje se Berta
Marcova a narodila se v Arles. Ve svém čtrnáctém
roce opustila dům svých rodičů a vystupovalav
hernách ve venkovských městech Francie, ve Špa-
nělsku, v Portugalsku, v Italii a Egyptě pod jmenem
»la belle Arlésienne«. Když se konečně vrátila do
Marseille, zamilovala se do jakéhos mladíka z dobre
rodiny a poněvadž nemohla nalézti angažma na
jevišti, přijala místo komorné u bohatého průmysl-
níka, jemuž ukradla 5000 fr. a šperky jeho manželky.
Potom se odebrala se svým milencem do Monaka,
namlouvajíc mu, že peníze zdědila. Zde měla Berta
štěstí a vyhrála 40.000 fr. Za své nepřítomnosti
však byla soudem v Aix odsouzena na 10 let do
vězení. Necítíc se již bezpečnou v menších městech
francouzských, uprchla do Paříže, kdež se skrývala
pod jmenem Julietta Mangnaliova. Avšak polici
záhy ji vypátrala a těchto dnů učinila přítrž jejímu
fešáckému životu.
= Vzorná policie. Z Chicaga se oznamuje
Policejní úřady ve velkých městech Spojených států
v poslední době zavdaly mnoho příčin k žalobám
ke skandálním procesům a kterak tito strážci zá-
kona mnohdy plní svoje povinnosti, dokazuje násie-
dující případ: Jakýs Muldoon, pověstný lupič pokla-
den, jenž toho času odpykává si trest ve vězen
v Chestru, vyznalose, že kapitán Luke Colleran, ná-
čelník sboru detektivů v Chicagu, mu dal 100 dol-
jlarů, aby provedl vloupání. Úřad chicagských de-
tektivů byl podrobován přísné kritice a jeho náčel-
mník se obával, že bude zbaven svého místa. Smluvi
se tudíž s lupičem, aby vyloupil železnou pokladnu
ve »Washington Medical Institute«, zatím co detekti
vové budou číhat. Zloděj dostavil se v ustanovenou
hodinu, dal pokladnu vyloupit dvěma svými spole
níky, unikl, jak smluveno, zadními dvířky a jeho
soudruzi, ničehonetušíci, padli do rukou detektivů.
Hlavní fakta tohoto spiknutí, takřka neuvěřitelného
byla již zjištěna jako správná.
= »Truchlící vdovec«. Z Londýna se ozna
muje: Podivná historie projednávána těchto dnů pře
policejním soudem westminsterským. Šlo tu o nevěr
ného manžela, jenž způsobem dosti podivným hleděl
se oženiti podruhé. Obžalovaný Goodson byl přes
let ženat a měl z manželství dvě dítky. Paní Goodso-
nova, kterou ukrutně týral, odešla od něho ke svým
rodičům. Od minulého října již nepřispěl ničím n
její výživu. Za to ucházel se jako »truchlící vdovece
o jinou mladou ženu a aby maškaráda byla účin-
nější, dal tisknouti lístek následujícího obsahu
»K láskyplné vzpomínce na Anežku Goodsonovu
26letou. Pohřbena na hřbitově tootingském, hro
č. 428.« Průvodní biblické verše zněly rovněž velmi
pochlebně: »Světlo zmizelo z našeho domu. Hlas.
jejž jsme milovali, umlknul. Jest prázdné místo v na-
šem domě, jež nikdy již nebude vyplněno.« — Avšak
milovaný hlas nebyl nikterak oněměl, nýbrž ozval
se velmi důrazně a zničil nadobro naději dobrodruž-
ného manžela na nový sňatek. Mrs. Goodsonova do-
sáhla od soudu rozvod od svého manžela, jenž mimo
to odsouzen, aby jí platil 8 shillingů týdně. Odsou-
zenec nabízel se kajicně své manželce, že se k ní
opět vrátí, ale soudce pravil: »Můžete přece sotva
očekávat, že by s vámi ještě dále chtěla žít po oné
pohrobní vzpomínce, jíž jste jí věnoval.«
= Kradli výstavní pavillony. Z Paříže se
oznamuje: Pozůstatky světové výstavy, jež velkému
počtu podnikatelů přinesla tolik nepříjemných pře-
kvapení, lákají nyní některé šejdíře, jichž vynaléza-
vost jest překonána toliko jejich drzostí. Tak na-
#4
alto_textblock
#4
vštívil těchto dnů jakéhos poslance pán velmi ele-
gantně oděný, jenž mu nabídl ke koupi některé z bu-
dek pro výběrčí vstupenek. Poněvadž příchozí vyká-
zal se různými průkazy, opatřenými úřadními peče-
těmi, jakožto majitel oněch budek, uzavřel poslanec
koupi, jež se mu zdála výhodnou a svolil dokonce
vyplatit dosti značný závdavek. Šejdíř, jenž neměl
nijakého práva na tyto budky, byl by se mohl spo-
kojití vylákanou summou, ale patrně chtěl získati
celou kupní summu a vyslal tudíž na Trocadéro ně-
kolik vozků, aby odtamtud odvezli čtyři budky.
Budky vykopány, naloženy na vozy a byly by se
zajisté dostaly v majetek poslance, kdyby se nebyla
přihodila malá nehoda. Vozy totiž uvázly na promo-
čené cestě a navzdor úsilovné podpoře několika po-
licistů nehýbaly se z místa. Zatím co vozkové prá-
skali do koní a strážníci strkali kola, přišel podni-
katel, jenž byl koupil budky od ředitelstva výstavy.
Protesty jeho byly policisty přijaty z počátku s ne-
důvěrou, ale konečně přece je dovedl přesvědčita
vozkové odvedeni na policejní komisařství, kdež udali
jmeno a adresu svého zákazníka. Šejdíř byl ihned
zatčen a odveden do vazby. Rovněž náhodou zpozo-
rovali podnikatelé, že malby na skle, jež zdobily
strop slavnostní síně a jež byli zakoupili, zmizely.
Jeden z podnikatelů, jenž dohlížel na bourání slav-
nostní síně, byl onehdy nemálo překvapen, když na
něj v sále začalo pršet. Pohlédl do výše a spatřil,
že četa dělníků odstraňuje se stropu poslední malbu
na skle. Také zde byli dělníci toliko nástroji prohna-
ných šejdířů, kteří však přes horlivé pátrání policie
nemohli býti vypátráni a bezpochyby přeložili jeviště
své činnosti jinam.
= Carrie Nationová mezi »svými«. Z To-
peky, Kansas, se oznamuje: Carrie Nationová, tem-
perenční megera z Kansasu, dostala se zde do sporu
s »Home Defenders«, kteří vedou válku proti hostin-
cům. Carrie svolala schůzi temperenclářů, v níž na-
lehala na to, aby temperencláři ustanovili svého
vlastního kandidáta pro úřad mayora. Avšak »Home
Defenders« nechtěli o politice ani slyšeti a dali to
zřejmě na jevo. To popudilo Carrii Nationovou
v nejvyšší míře. Jako litice vyskočila ze svého
křesla a jala se nadávati jako Turek. »Home Defen-
ders« utržili jmena jako »lháři«, »ďáblové«. To ovšem
jim příliš nelichotilo a proto otevřeně prohlásili, že
mají své náčelnice až po krk. — Předcházející večer
navštívila paní Carrie zdejší »Topeka Club« v prů-
vodu dvou jiných žen, kdež však počínalajsi tak vyzý-
vavě, že od několika »silnějších« členů musila býti
dopravena »na zdravý vzduch«.
= Zšílel v kostele. Z Turina se oznamuje
V malé obci ve zdejším okolí sloužil duchovní don
F.... mši. Při pozdvihování kalichu nepromluvil
předepsanou obřadní formulí, nýbrž sestoupil jako
ve snách se stupňů oltáře a vrhl se pojednou,
volaje: »Viva Torino, viva l'America!« na starého
ministranta a na kostelníka. Tloukl je a povalil je
k zemi. Možno si pomyslit, jaký poplach povstalv
kostele. S největším namáháním se podařilo zmocnit
se nešťastného duchovního, jenž pak byl dopraven
do léčebného ústavu.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
— Učitelé sociální demokraté. Včer
absolvována byla ve vídeňském parlamentě zají-
mavá debata. Vídeňský učitel Seitz, rodilý žid
a stoupenec sociální demokracie, proslavil prý se
tím, že ve schůzi okresní školní rady místo-
předsedovi téže korporace radovi Guglerovi na-
bídl neurvalými slovy políček. To svrchovaná
neslušnost a sprosťáctví a v celém světě by ne-
zůstalo jednání takové beztrestné, zejmena
uváží-li se, že dopustil se ho vychovatel z po-
volání — učitel. Pan Seitz líčí věc poněkud
jinak a sice tak, že tázal se pouze p. Guglera,
chce-li se na roveň stavět těm, kteří by za
tvrzení své zasluhovali políček. Variace tato
ovšem vinu páně Seitzovu by značně seslabila.
V ohledu tom těžko býti soudcem, poněvadž
jedna strana tvrdí tak a druhá onak. Věc do-
stala se na příslušné místo a odtamtud s návr-
hem, aby pan Seitz z trestu byl zbavena místa
svého, postoupena místodržitelstvu k defi-
nitivnímu rozhodnutí. Pan Seitz stal se ale
zatím sociálně-demokratickým
poslancem i nabyl tím immunity. Jde tu ovšem
o otázku, vztahuje-li se poslanecká nedotknutel-
nost též na přestupky disciplinární, neb jsou-li
tyto z immunity vyjaty. V zákoně vysloveno
přesně, že poslanec je bezpečen před jakýmkoliv
stíháním trestným, kdo tedy lne v této věci na
písmeně, nemohl by býti ani na okamžik v po-
chybnosti, jak si vyložiti toto ustanovení. Byl by
nucen doznati, že afféra p. Seitzova pod immunitní
recept subsumovati se nedá. Však jiná tu
otázka, nestala-li by se immunita poslanecká
illusorní, kdyby poslanec mohl býti od od-
půrce stále a stále disciplinárně stíhán. Je po-
vinností sněmovny, před tímto nebezpečím chrá-
nit. Ve smyslu návrhu toho jednali též poslanci
čeští, rozhodnuvše se hlasovati pro návrh, jejž
učinil dr. Marchet. Jiná je ovšem otázka, ho-
dí-li se vůbec stoupenec sociálně-demokratický
do školy či ne. Jsme ovšem názoru, že do školy
zbudované na zásadách dnes obecně platných
učitel sociálně-demokratický a hlasatel názorů
tohoto směru nikterak se nehodí. — Ne-
uzavíráme školu před žádnou stranou, ani před
žádným vyznáním, však nedovedeme si mysliti
vychovatele mládeže, jenž válku vypověděl ny-
#6
alto_textblock
#6
nějšímu společenskému řádu a jenž neuznává
nynější základy vychování. O tom, stojí-li za to,
k vůli nynější společenské organisaci se expo-
novati a rozčilovati, ani zmiňovati se nechceme.
To ale na mysli míti musíme, že každé vycho-
vání, nechť děje se již tím či oním směrem,
musí býti positivním a ne pouhou negací. Každý
národ má pečovati, aby se dětem vlévala v srdce
láska vlastenecká, láska k řeči mateřské a ku
národnosti a to — žel bohu, sociálné-demokra-
tický učitel při své lhostejnosti k věci národnía
k jazyku, jímž mluví, by nemohl. Již z toho důvodu
není místa pro sociálního demokrata ve škole.
Tak jako sluší hájiti nedotknutelnost poslane-
ckou oproti jakýmkoli vlivům mimo parlament,
zrovna tak chráněna musí býti národní škola
před vlivem sociálně-demokratickým. Však spo-
lečnost má též povinnost o to dbáti, aby učitel
nebyl přímo násilím zatlačován v řady sociálně
demokratické. Společnost má si býti vědoma
velikého úkolu, jenž vykázán učiteli v organi-
saci společenské, ona nemá z mysli spouštěti,
že učitel je spolutvůrcem charakteru a vůbec
vnitřní ceny člověka a že má právo žádati, aby
při těžkém povolání svém mohl býti živ a aby
nebyl žebrácky odstrkován, jako se děje dosud.
— Klerikální konvikty, Husův fond,
studentský dotazník a klerikální tisk. Ne.
bude už jinak, leč že se staly »Katolické Li-
stv« obětí nějakého exorcismu podobně jako ono
stádo ovcí, do něhož vjel zástup vymítnutých
ďáblů tak, že ony naskákaly horem pádem do
rybníka — s tím toliko snad rozdílem, že »Ka-
tolické Listy« jakž takž zůstaly na živu. Od
oněch hranic, při nichž kritika čistého rozumu
počíná, se »Katolické Listy« od jakživa držely
sic velmi uctivě daleko, co však v posledních
týdnech provádějí v oboru naprosté nepříčet-
nosti, jsou výkony v černé internacionále na-
prosto ojedinělé. Chrličům na balustrádě svato-
vítského kostela neprojde za rok tolik kalu
chřtánem, co ho vyplýtvá arcibiskupský orgán
pražský proti Husovi, jeho památce v lidu če-
ském a hlubokému uctění k tomuto opravdo-
vému mučedníku Páně, jež žádná vlažnost k věcem
náboženským není s to ze srdcí českých úplně vypu-
diti! Což snad všechno to svatokupectví, rufiantsví
a helrabrechtnictví, proti němuž Hus v tehdejší
církvi broje, podlehl, ještě dnes je militantům
v »Katolických Listech« tak drahým, že se
sprostnou babkou kostnickou neustávají na hra-
nici Husovu přikládati svých dubových polének.
O sancta simplicitas! Co zášti, co pekelného
hněvu pro dlouhé věky vyburcoval v černých těch
srdcích muž, který z církve Kristovy chtěl miti
ideál zcela ve smyslu božského zakladatelea
který za to vzal na se i jeho kříž, neboť i smrt
na hranici byla stejně potupná i bolestná. Necht
jenom »Kátolické Listy« nezahrávají s city ná-
roda českého s jeho husitským atavismem, sic
by se mohlo přihoditi, že by nastala taková
renaissance v tom směru, jaká by asi nebyla
dvojnásob milá vyšším patronům rvavého pa-
storčete novinářského z Pštrossovy ulice ! Nej-
řádnější, nejpůsobivější odveta v tom směru
byla by ovšem co nejhojnější přispívání k Hu-
sovu fondu, což jesť zároveň i osvědčením šku-
tečné křesťanské lásky i nejúčelnějším uetěním
Husovy památky. Prohlašujeme, že nebudeme
nikterak trpěti neoklerikálního paroxysmu vůči
památce Husově, tak křiklavě se lišícího od
tolerance, kteráž oproti velebnému zjevu če-
ského reformatora zachovávána byla se
strany vlasteneckého kněžstva před 15 az
20 lety, zejmena na bezůhonnost Husovu
karakteru historicky nad pochybnost zjištěnou —
a to i katolicko-církevními historiky, kteří jsou
kapitulními kanovníky — nedopustíme sáhnouti!
Jak se zdá, dosáhly »Katolické Listý« svého
ideálu — Abrahama a Santa Clara — jenom
z pola, sprostá nádoba totiž zůstala, kdežto
duch vypáchl! To má býti snad katolická pu-
blicistika podle úmyslu Lva XIII. a jeho zná-
mého pojednání o katolickém tisku. Všech sedm
smrtelných hříchů, proti nimž Hus po celý svůj
život bojoval, čpí z novinářského výrobku cyrillo-
methodějského. Nejhnusnější už je to neustále
liguriannské mazání se se známými student-
ským dotazníkem, kterýž není pro mimo-
lékařské oči a sluch, a který má sloužiti za po-
můcku v zdravotnickém boji proti nejděsnějšímu
nepříteli universit, o čemž nelze mluviti na
místě, všemu čtenářstvů přístupném. V kleri-
kálních konviktech ovšem omezuje se boj tento
na zápas kafru proti biblickému muži zI.
knihy Mojžíšovy 38. kap. 9. verše! Konečně
otírají se »Katolické Listy« o mimoklerikálnía
mimokonservativní žurnalistiku a žurnalisty způ-
sobem, který zasluhuje ještě několik slov klidné