ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 2eb86860-66c5-11dc-bbf3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 8
#1 alto_textblock #1
Z Vídně, 29. března. (Milanova pozůstalost. — Ze sta- tistiky o pohybu vídeňského oby- vatelstva. — Mízerie elektrický ch dráh.)
#2 alto_textblock #2
U okresního soudu zdejšího vnitřního města I. konalo se včera přihlašovací stání ve věcech pozůstalosti ve Vídni zemřelého někdejšího krále Milána. Akt a fascikl této pozůstalosti věnovaný má nadpis »Milan Obrenovič« a vedle tohoto nadpisu je v závorkách připojeno: »(kdysi král srbský)«. V úřadních vyhláškách byl včerejší den vyznačen jakožto konečný termín, do kte- rého věřitelové a nápadníci na dědictví své ná- roky mají přihlásit. Avšak tyto nároky mohlya mohou se týkati jenom Milanova majetku, jenž v Rakousku se nalezá a kterýž se omezuje toliko na věci, kterých zesnulý osobně potřebo- val nebo užíval, jakož i na hotové peníze, jež v době Milanova úmrtí v jeho držení se nale- zaly. Ježto pak věřitelové zesnulého bývalého srbského krále, kterých prý je velmi slušný počet, skrze zdejší srbské vyslanectví uspoko- jeni budou (anebo nebudou), neočekávají se v příčině Milanovy pozůstalosti žádné procesy. Osoby, které při včerejším stání nároků svých nepřihlásily, pozbývají před rakouským soudem práva, ježto pozůstalost srbskému vyslanectvu odevzdána bude. Ovšem mohou se práva svého domáhati v Srbsku. Jednání takové není veřejné a proto nejsou veřejnosti známy žádné podrob- nosti. Sděluje se jenom, že ústních přihlášek žádných nebylo t. j. že byly všechny nároky reklamovány písemně. Není pochybnosti, že vyjde časem na jevo, kdo všechno a jakým nárokem se k pozůstalosti prohlásil; prozatím arci šetří se reputace zesnulého potentáta. Není prosto zajímavosti, že se v paříž- ských listech zrovna touž dobou, při zprávěo činnosti velké tamější státní zastavárny »Mone de pieté« (která pouze na dvě procenta půj- čuje !) objevila vzpomínka či zpráva, že bývalý král Milan kdysi, když v pařížském »Jockey- klubu« neobyčejně mnoho prohrával, v řečeném dobročinném ústavu »srbskou korunu« zastavil. Při této kratinké zprávě vnucuje se několik otázek na př.: Je vůbec nějaká srbská králov- ská koruna? A je-li skutečně: Což vozil král Milan tuto korunu s sebou na svých dobro- družných cestách za Venuší a hazardem ?A jestli ji 5vozil: Je snad tato koruna dosud v držení pařížské velké zastavárny, že se o nl zmínka děje právě při uveřejňování výkazuo činnosti ústavu? Specialisté v srbských záleži- tostech neopomenou zajisté po věci se po- ohlednouti. Statistický výkaz vídeňského úřadního listu o pohybu obyvatelstva města Vídně za měsíc leden 1901 přináší některá zajímavá data. V řečeném měsící narodilo se totiž ve Vídni
#3 alto_textblock #3
jejich darebáctví a chtěli spůsobiti rvačku. Jeden se naň vrhl, jakoby čímsi uražen — aby tohoto bránil druhý a za ním třetí — na jednoho Řehoř vyšel ze rvačky s modřinami a zakrvácen ale přišel jako obyčejně druhého dne do dílny kdežto ostatní hojili se několik týdnů. »Eh !... Řehoř že je takový silák ? 1.. Nemožno ! . . .« Vypravující se zaklínal a dovolával svědků. vzbuzuje takto před Řehořem strach u někte rých, pochybnost v druhých — a zlost v bři cháči, který nesnesl, aby někoho mimo něj chválili, zvláště takového, který nesnažil se chvály si získati, kdežto on div ruce i nohy nepolámal v honbě za ní. Rozčilovalo jej, když většina jiným nyní okem patřila v kout, kde po celý den lesklose spocené čelo Řehořovo, nad prací schýlené. »Berani!« mručel si. »Pokládají toho z lepšího, kdo si jich nevšímá a zády se k nim obrací.« Nemoha nijak uškoditi Řehořovi, zatoužil po rvačce a vítězství. Jednou, se stále zřetelnějšími narážkami vypravoval: »Znal jsem též takového; nemluvil, seděl tiše jako králík — poctivý člověk, který se za své myšlenky nestydí, si takto nepočíná. Uká- zalo se pak, že to byl zvěd . .. Takových ne- máme nikde trpěti! . . .« »Jsou tací mezi námi zde?« . .. zeptalse kdosi, chtivý rvačky. »Nevím . . . ohledněte se . . .« Náhodou Řehoř v oné chvíli se ohledl a spatřil zraky všech, některé zlobou jiskříci, na sebe upřeny. Teprve nyní pochopil význam slov, kterých si dříve nevšiml, zabrán do práce.
#4 alto_textblock #4
celkem 4471 dětí, manželských i nomanžel- ských. Z tohoto počtu připadá na katolické ro- diče 2639 manželských a 1406 nemanželských dětí, na evangelické rodiče 76 manželskýcha 30 nemanželských dětí, na židovské pak rodiče 234 manželských a 39 nemanželských dětí. Připadá tudíž u katolíků na každých 100 man- želských dětí 54 dětí nemanželských, u prote- stantů na každých 100 manželských 30 ne- manželských a u židů na každých 100 man- želských 17 nemanželských. Procento neman- želských dětí u vídeňských katolíků je každým způsobem nápadno a jsou lidé, kteří se vypá- trati snaží příčinu tohoto zjevu. Počet neman- želských dětí nepovažuje se už dávno za mě- řítko vlastní mravnosti či nemravnosti toho kte- rého lidu, ale stoupání tohoto počtu je každým způsobem přece jenom známkou, že někde něco vadí, a tuto vadu shledávají mnozí v ne- rozlučnosti církevně uzavřeného katolického manželského svazku čili, prostě řečeno, v okol- nosti, že od lože a stolu rozvedení katoličtí manželé jiného sňatku uzavírati nesmějí. Z če- hož se vyvozuje potřeba, aby po příkladu ka- tolické Francie také v Rakousku příslušný zá- kon byl změněn či opraven. Ale do toho je ještě daleko! Nedávná živelní pohroma, o níž jsem na tomto místě pojednal, ukázala velmi křiklavým způsobem nebezpečnost vrchního vedení při městských elektrických tramwayích čili dráhách. Tato nebezpečnost je obecně již uznána a obecně se také uznává, že vrchní vedení odstraněno býti musí. Avšak co je platno toto theoretické uznávání potřeby, když nikdo nechce převzíti náklad, jejž by přetvoření a přeložení elektri- ckého vedení způsobilo! Z této otázky vznikl zde celý roj processů a tím časem zůstává ne- bezpečí nebezpečím. Teprve včera usnesla se opět městská rada vídeňská, že podá proti vý- nosům ministerstva železnic, jež na úkor obce vydány byly, stížnost k správnímu soudu. V těchto výnosech činí totiž ministerstvo železnic vídeňskou obec, jakožto podnikatelku a konces- sionářku zodpovědnu za celou mizerii vídeňských elektrických uličních drah. Stížnost tato bude míti asi úspěch, neboť ministerstvo železnie, kteréž má ve sboru svých hodnostářů — anebo má aspoň míti — odborné znalce prvního řádu, je samo tou mizerií vinno, ježto dalo na zřízení elektrických městských dráh s vrchním vedením koncessi v době, kdy vrchní vedení již skoro obecně bylo odsouzeno. Kdo na zřízení veřej- ného, očividného nebezpečí udělil koncessi a kdo pořízenou již mizerii při komissi schválil, nemá práva na podnikatele žalovat a všechnu vinu svalovat. Elektrická mizerie vídeňská není ostatně ze všech nejhorší, neboť veliká většina tramway- ových linií má dosud pohon koňský a přes
#5 alto_textblock #5
Vzpřímil se, klidnou tvář obrátil k mluví- címu a pravil »Jen darebák všude vidí zvědy a leká se vyzvědačství.« »Koho tím míníš?« ptal se zuřivě břicbáč »Koho ty's mínil?« »Tebe.« »Tedy nejsem ti nie dlužen, vrátil jsem ti.« »Cože?!...« zasupěl břicháč a hodil po něm dlátem. Netrefil však. Přiskočil tedy roz- zuřen k Řehořovi, který tu stál kliden, lhostejný se spuštěnýma rukama. »Opakuj !« zvolal, třesa se, tvář ve tván proti němu. »Proč? Všichni to slyšeli a já nezapírám,« odvětil Řehoř. Protivník jeho pozvedl pěst a namířil na jeho čelo. Ale pojednou, chycen za rameno, zkřivil tvář, jakoby jej byly sevřely železné kleště, zasyčel a s nohama schoulenýma padlo šest kroků dále na hoblovačky, odhozen jako snop silnýma rukama Řehořovýma, který mlčky ani na soudruhy, s otevřenými ústy naň hledící, nepohlednuv, vrátil se ke své práci. Od té doby nečinil mu již nikdo příkoří, neboť všichni se přesvědčili, že je netoliko si- len, nýbrž že i síly své dovede užiti. Úcty jejich však si nedobyl. »Kdybych byl v jeho kůži, celé dílně bych poroučel,« říkali teď starší dělníci a končili pohrdlivým úsměškem vzpomínky na soudruha, který nechtěl poroučeti, ani si nedal poroučeti, který nekořil se davu ani jednotlivci, který vždy a ve všem sám sobě stačil a žil poctivě, po- hrdaje lidskou pochvalou a příkořím.
#6 alto_textblock #6
Okružní čili Rynkovou třídu jezdí — kromě koněk — elektrické vozy s akkumulátory, bez drátového vedení. Jeden účinek mají — jak se zdá — ža- loby na mizerii a nebezpečnost vrchního vedení už přece: tramwayová trať od Okružní třídy kolem budovy říšské rady, Stadionovou ulicía Josefovskou třídou k velké lokomotivové dráze městské přetvořuje se právě na elektrickou uliční dráhu s vedením spodním. Z toho vzniká namnoze naděje, že bude nebezpečnému a od- pornému panství nemotorného a primitivního vrchního vedení již konec. Ostatně objevují se už na obzoru obrysy městských drah motoro- vých, hnaných bez koní, páry a elektřiny, jako známé automobilové vozy, benzinem, stlačeným vzduchem atd. Avšak to je »hudba budoucnosti« a v Rakousku přichází skoro všechno o my- šlenku a dlouhou dobu později.
#7 alto_textblock #7
Linecké obrázky. (Pav. zpr. »N. L..)
#8 alto_textblock #8
Z Lince, 23. března. Slyšeli nebo četli jste už něco o českém životě v Linci? Myslím že nikoliv, neboť Linec jest »stramm doutsch« a nedávno věnovala zdejší »Montagspost« celý úvodník dámě, která se odvážila promluviti se slkžkou na ulici ně- kolik českých slov. A přece . .. Každému, kdo kráčí ulicemi lineckými, musí býti nápadným značný počet firem s če- skými jmeny. Český hovor, zviáště v letní pod- večer, kdy chasníci a služky na táčkách se scházejí, odevšad zaznívá. Známo jest, že úřad- nictvo i dělnictvo na dráze z větší části jest národnosti české. Zkrátka mezi Němci zdejšími okřídleným slovem stala se průpověď: »Kam se člověk ohledne, všude nějaký pém !« A tu maně naskytá se otázka, kolik že vlastně je těch Čechů v Linci? Snadná otázka, ale — nesnadná odpověd! Informovali jsme se u znalců zdejších po- měrů, kteří zde již dlouhá leta žijí. Jedni řekli: tak kolem dvou tisíců. Druzí hádali na 4—6 tisíc. Vzali jsme ku pomoci adresář a počítali česká jmena. Dopočítali jsme se osmi procent, což by činilo při 70.000 obyvatelích (dle nej- novějšího sčítání) as 5600 Čechů. Ovšem není každý Čechem, kdo české jmeno nese, a proto ani tento pramen nezdál se nám spolehlivým. Ale k čemu bychom měli sčítání lidu? Tam přece to bude státi »úřadlně«, kolik Čechů se přihlásilo ke svému mateřskému jazyku! Tedy výkaz o sčítání sem, kde to stojí — — dvě stě a jeden člověk... a před desíti lety se jich přihlásilo 500! Máme se tomu smát nebo plakat? Máme v tom spatřovat praobyčejný, nepokrytý švindl anebo bezpříkladnou lhostejnost českých kruhů? Ovšem, česká služebná, český dělník, jichž je zde na sta, nemůže se protiviti zaměstnava- teli, jenž jej zapíše s obcovacím jazykem ně- meckým, ale kdyby všichni Cechové samostatní, t. j. úřadníci, obchodníci, živnostníci atd. za- psali se jazykem mateřským a ne obcovacím, pak nikdy nemohl vyjíti na světlo takový hor- rentní nesmysl jako je 201 Čech v Linci. Anebo — byli by se páni na radnici i potom o to postarali? Snad! To jsou následky řeči »obcovací«. Velmi často staví se v Linci krajané, je- doucí na výlety do Alp, na jih nebo pod. Náhodou či následkem úmluvy potkají známého, zde usídleného. »Rád bych dnes večer poseděl v kruhu krajanů; kde se scházíte ?« »Nikde!« — snadná, ale trpká odpověd. Jeďte do Berlína, do Lipska, do Paříže, do Chi- caga, do Curychu nebo do Petrohradu, všude naleznete středisko usedlých Čechů. Tam se občas scházejí, porozprávějí a pozastesknou, tam si zazpívají a třeba se i pohádají, každý jedno- tlivec ale ví, že není sám, že není opuštěn. V Linci, nechť nás už je 6 tisíc nebo 2 tisíce nebo — 201, není českého spolku, není střediska českého života. Pokoušeli se jednouo spolek, podali stanovy místodržitelství, ale byli zamítnuti. »Česká řeč jednací zavdala by pří- činu k jitření obyvatelstva . . .« tak stálo v dů- vodech a proto zde českého spolku nemáme. Náš pan místodržitel je vůbec hodný pán. Hezky skromňoučký, do popředí se nedere, čin- nost svou omezuje na nosení zlatého řetězu při Vzkříšení a o Božím těle, někdy se jede podí- vat také na velkou vodu nebo na novou ope- rettu do divadla. Tu a tam pociťuje ale přece potřebu »práce« (poněvadž práce šlechtí člověka) a pak běda Čechům, kteří pocítí následky »bl-