#1
alto_textblock
#1
— ovodv3 i5 tešunnnio
#2
alto_textblock
#2
skoamten s
#3
alto_textblock
#3
šn rMě me ále
#4
alto_textblock
#4
anaol abi V
#5
alto_textblock
#5
šlomiolaa
#6
alto_textblock
#6
vko čsolvátše — zono
#10
alto_textblock
#10
la a
#11
alto_textblock
#11
lsolets d
#12
alto_textblock
#12
190l.
#13
alto_textblock
#13
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
—
#14
alto_textblock
#14
NARUDNÍ
#15
alto_textblock
#15
V Praze, v sobotu dne 30. března.
#16
alto_textblock
#16
k číslu 88.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#17
alto_textblock
#17
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#18
alto_textblock
#18
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 30. března. O včerejší schůzi
kola polského se nám ještě sděluje: Ministr-
president dr. Körber pravil předsednictvu
kola polského, že mu před koncem před
velkonočního zasedání projeví vůli kabinetu
ve příčině požadavku sestátnění soukromého
polského 6třídního gymnasia v Těšíně.
Včera povolal k sobě poslance Jawor-
ského, Dzieduszyckého, Roma-
nowicze, Rottera, Michejdua
Danielaka, kteří v této záležitosti něko-
likráte byli u něho, u ministra financí a mi-
nistra vyučování a pravil jim, že postulát
ten nemůže býti tou dobou splněn, ježto prý
vlada trvá na stanovisku od posledních let
důsledně prováděném, podle kterého do
státní správy se přejímají jenom ústavy
úplné, třebas i nižší: z té příčiny že vláda
jest ochotna postátniti těšínské soukromé
gymnasium polské až bude 8třídní, že však
je odhodlána na každou z obou posledních
tříd, na VII. a VIII. připlatiti po 2000 zl.
S tímto rozhodnutím odebral se ryt.
Jaworski a soudruzi do kola polského
když tam došlo ku projednavání záležitosti
té, vznikla prudka a tuhá debata, ve které
vesměs vyslovena nespokojenost. Ukazováno
k tomu, že zdráhání se vlády v této věci
způsobilo již v Haliči velký rozruch, kterým
se pomahá jen stranám opposičním; toto
hnutí že poroste ještě, zví-li země definitivní
usnesení kabinetu. Posl. dr. Danielak
jiní přečtli přípisy, telegramy a resoluce,
z četných míst došlé a podali konečně ná-
vrh, dle něhož měl se ještě včera podati
kolem polským formulovaný návrh na po-
státnění polského gymnasia těšínského, počí-
naje školním rokem 1901—1902. Návrh ten
byl však zamítnut. Potom učiněn byl návrh,
aby klub polský ještě dnes konal schůzia
v té vytkl svůj poměr ke vládě.
Protože však bylo namítnuto, že parla-
ment odebéře se nyní na prázdniny, a že
tudíž je času dosti, vymezí-li kolo polské
své postavení vůči kabinetu K örbro vu,
#19
alto_textblock
#19
až sejde se parlament zase po Velkonocích,
byl konečně přijat návrh odročovací.
Z Vídně, 30. března. V rozmluvěs
redaktorem »Volkszeitung« n vyslovil
se posl. dr. Chiari o rozhodnutí německo-
lidové strany, nečíniti žádných překážek
provedení voleb do delegací před svátky;
»Nemöhli a nechtěli jsme vzíti na se zod-
povědnost, že naším hlasováním stala by se
situace kritickou. Kromě toho delegační
volby jsou ústavním aktem, který, nepro-
vede-li se dnes, provede se zejtra. Effekt
byl by tentýž. Bylo nám přiznáno, že se
nestane nic proti Němcům, a že naším du-
vodným požadavkům bude vyhověno, a že
na všechny naše postuláty bude vzat alespon
týž zřetel jako na české«.
Z Bělehradu, 30. března. O nové
ústavě srbské (hlavní její body sdělili jsme
již v listě ranním; pozn. red.) sděluje se, že
král Alexandr ji smluvil se zástupci všech
politických stran a že ústava ma nabyti
platnosti již v dubnu. Volby budou tajné.
Vzhledem k chystanému zavedení nové
ústavy budou nové volby do skupštiny, pů-
vodně chystané na měsíc květen, odloženy
na dobu pozdější.
Ze Lvova, 30. března. Z Vídně sem
sdělují, že bylo definitivně rozhodnuto, svo-
lati sněm království haličského teprve na po-
lovici června. Bude to poslední zasedání a
nové volby prý jsou projektovány na mě-
síc září.
#20
alto_textblock
#20
Telegrafické zprávy.
#21
alto_textblock
#21
mlnsl
#22
alto_textblock
#22
Z Vídně, 30. března. (C.-B.) Cís
propůjčil stražmistrovi zemského četnického
velitelství čís. 2 v Praze, Antonínu K uh-
novi stříbrný záslužný kříž s korunou
a četnickému titulárnímu strážmistroviu
téhož velitelství Františkovi Janečko v
stříbrný záslužný kříž.
Císař propůjčil vrchnímu zahradníkov
v Němčicích, Janu Opavovi stříbrný zá
služný kříž s korunou.
Z Paříže, 29. března. (C.-B.) Dosa
vadní agent Filipinců Jablada prohlásil
#23
alto_textblock
#23
vůči jistému zpravodaji, že obdržel z Nového
Yorkutelegram, dle něhož nebyl zajat
Američany Emil'io Aguinaldo, vůdce
povstalců, nýbrž jeho strýc Baldame ro
Aguinaldo. v
z Paříže, 29. března. (C.-B.) Soud
v Chateau Thierry odsoudil ředitele jisté
školy, řízené křesťanskými školními bratry,
k pokutě 100.000 fr., poněvadž na škole vy-
učovalo několik bratrů nemajících průkazu
o způsobilosti učitelské a nařídil u zav ření
školy té.
Z Brusselu, 29. března. (C.B.) Pra-
vice poslanecké sněmovny vyslovila se na
dnešní své schůzi jednohlasně piroti
okamžitému přezvetí státu konžského Belgií.
Z Darmštatu, 29. března. (C.-B.)
Druhá sněmovna schválila všemi hlasy protí
5 návrh Haesa, aby byla vláda požádána,
by vyzvala své plnomocníky ve spolkové
radě, aby se tam zasadili za vydatné zvý-
šení cel na obilí a dobytek a ve spojení
s tím za vydatné zvýšení cel na jiné hospo-
dářské výrobky, dále za vydatnou celní
ochranu oněch odvětví průmyslových, jež
potřebují pomoci a za uzavření nových ob-
chodních smluv, v nichž budou tato přání
dle možnosti splněna.
#24
alto_textblock
#24
slt
#25
alto_textblock
#25
Boje v Čině.
Ze Šanchaje, 29. března. (C.-B.) Čínšt
úřadníci v kraji cekjanském odškodnili domácí
křesťany, aniž by je byli cizinci k tomu přinu-
tili, za ztráty, jež utrpěli v době nepokojů
protikřesťanských. Čin ten zasluhuje pozornosti,
poněvadž mezi požadavky mocností není obsa-
žena náhrada domácím křesťanům.
#26
alto_textblock
#26
snn
#27
alto_textblock
#27
slýe
#28
alto_textblock
#28
Válka jihoafrická.
Z Johannesburgu, 29. března. (C.- B.)
Anglické vojsko utrpělo v boji dne 22. t. m.
svedeném u Hartebeestfonteinu s vojskem De-
lareyovým, těžké ztráty. Burové, kteří mají
rovněž velké ztráty, ustoupili, když došly angli-
cké posily. Na straně anglické padli 2 dů-
stojníci a 5 mužů a 3 důstojníci a
13 mužů bylo poraněno.
#29
alto_textblock
#29
FEUILLETON.
#30
alto_textblock
#30
ehor.
Napsal Zygmunt Niedžwiecki, Z polštiny přeloži
Karel Ausobský.
Tiše, skoro neviditelně pracoval Řehoř n
svém místě v dílně, nezúčastňuje se hlomozu
a křiku soudruhů. Nemíchal se do jejich sporů
nehýřil s nimi.
Soudruhy jeho osamělý život dráždil. Da
nenávidí lidí, kteří se ho straní. Je to žralok
který vše pohlti, co mu přijde do cesty a mimo
sebe uznává jen sluhu svého nebo pána. V sa-
motaři větří vraha. — Soudruzi pokládali jej
za nebezpečného svědka, soudce svých vad
i hloupostí, jako opilci vidí jej v soudruhu,
nechtějícím píti. Tušili, že onen člověk, zdánlivě
slepý, vidí všecko, zdánlivě hluchý, slyší vše-
cko, že zná je lépe než oni sami, a kdo ne-
zatřásl by se v hloubi duše, slyše z cizích úst
nebo čta v čísi očích slova: »Znám tě!« Zdálo
se jim, že jich nenávidí, že jimi pohrdá, jimi,
většinou! . . . Nemilovali jej pro své neurčité
domněnky a neklid svého svědomí.
Ale nebylo důkazů proti mlčícímu sou-
druhu. Žil mezi nimi a přec ne s nimi, nesta-
raje se o celý ten dav; nepřistihli jej ani při
žertu nebo pomluvě, ba ani při zlém pohledu.
Tu začala růsti domněnka, že Řehoř je
hloupý. Člověk, který nesdílí s nimi způsobu
jejich života, nesměje se tomu, co jim se zdá
nesmírně zábavným, nezlobí se na to, co je
podněcuje k bouřlivému hněvu, takový člověk
musí přec býti hloupý. Není jako oni, je horší.
Několik si jich i šeptalo, že Řehoř je »poma-
#31
alto_textblock
#31
ten« a stačil by jistě nějaký nevysvětlitelný jeh
čin, aby jej vykřičeli za blázna.
Počali se mu posmívati, opovrhovali jím
z počátku jen na oko.
Pozoroval to, však nedbal toho. Znaje je
jich vady a věda, že nemožno je vykořeniti an
napraviti, umínil si, snášeti vše dále.
Kterýsi, ne přátelštější, ale zvědavějšía
chtějící využitkovati jeho odloučenosti v do-
mnění, že každý, kdo k Řehořoví přijde, přijat
bude s otevřenou náručí jako přítel — pravi
jednou:
»Proč vždy tak sám, Řehoři, nehovoříte
s nikým, ani na sklenku si nezajdete ani s
druhými se nechcete pobavit . . .«
»Chodim sem pracovat a ne k vůli sou-
druhům a zábavám.«
»Ale jsou to přec soudruzi . 1
»Soudruzi? . . . Neprosil jsem se jich
o přátelství, mohu tedy s nimi žíti nebo ne, a
oni též.«
Zvědavec pak nepokládal již od té doby
Řehoře za hlupce, nýbrž za divocha.
Pojednou přišel do dílny nový dělník,
tučný chlap, s ústy od ucha k uchu,
křikloun a vládychtivec, ne ze ctižádosti, která
někdy starší ovládá, nýbrž z bujné choutky
sytého zvířete, které mnoho jí, mnoje píje a
rádo kolem šíří postrach. Byl to jeden z těch,
kteří na vše rádi sahají, dokud se na ně ne-
vzkřikne: Jdeš pryč! . . . jako na psa,
chtějícího ukrásti housku.
Poznav hned, komu nejsnadněji možno na-
dávat a ubližovat, počal drážditi Řehoře stále
více, podněcován souhlasem ostatních sou-
druhův.
#32
alto_textblock
#32
Řehoř toho nedbal, pokud to byly žerty.
Když už skoro se zdálo, že je opravdu hlup-
cem nebo blbcem, neumějícím tři napočítatia
s nímž každý může dělati co chce — zakřikl
pojednou břicháče hlasem, který jako těžký ká-
men utlumil hluk dílny:
»Zavři hned hubu, abych ti jazyk nevy-
trhl! Že tvůj břich více místa potřebuje,
nemysli, že's též větším pánem než ostatní
i já.«
Břicháč umlkl a v dílně, kde dosud všichni
byli proti Řehořovi, ozval se příznívý mu
šepot.
Němístnému popichování rázem učinil
konec. Řehoř druhých si nevšímá, ale po sobě
nedá tancovati.
Sympatie tato byla jenom chvilková, načež
tlupa, nemilující, když někdo silnější nechlubí
se svou silou, posoudila chvilkový výbuch mlčí-
cího a klidného opět Řehoře.
»Vybuchl jako zátka z láhve . . .«
Když někdo mlčí, lidé říkají, že nemá co
říci a ozve-li se jednou a neučiní tak podruhé
— zklamání ve své zvědavosti myslí, že po-
věděl vše, co chtěl.
Zajímali se teď o Řehoře jiným způsobem.
Místo posměšků ten i onen počal jej blíže sto-
povati. Kdosi přinesl zprávu, ze Řehoř žijev
přátelství s váženým a moudrým mužem. Jiny
poslouchal jej večer, když s kýmsi vážně ho-
vořil. Opět jiný se dověděl, že před léty, svá-
děn k nepoctivému činu, z něhož mohl bez-
trestně kořistiti, zamítl. A konečně kdosi vy-
pravoval, že v dílně, kde Řehoř dříve pracoval
a jež byla proslulá jako hnízdo sršňů, soudruzi
se na něj smluvili, jelikož se nezúčastňoval