#1
alto_textblock
#1
Romänová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k čislu 84. ze dne 26. března 1901.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= O dvojím rozbití banku v Monte Carlu.
jež provedl zeť Rothschildův, millionář Ephrussi ao
němž jsme přinésli stručnou zprávu, oznamují se
následující podrobnosti: Zatím, co venku řítil se
liják do sadu kasina, panovala uvnitř, v sále herny,
temperatura skorem tropická, následkem ohromného
množství přibyvších cizinců. U stolu rouletty seděli
hráči, tlačící se ke hře v řadách osmero až desatero-
násobných. Panovala tu atmosféra jako před bouří.
V této horečné náladě ozvalo se pojednou volání:
»Bank je rozbit! Ephrussi rozbil bank!« A vše
vstávalo od stolů a tlačilo se do síně, kde hráno
trente et quarante. Vskutku u jednoho stolu byla hra
zastavena. Ephrussi rozbil bank. Malý, zcela klidný.
elegantní pán s bodavýma očima a chladnou tváří,
s nevelkým knírem. S úsměvem hleděl kolem sebe
ve křičícím a hlučícím davu, díval se na lidi, závi-
stivě na něj pohlížející, na premované lokaje
banku, kteří přinášeli nové zlaťáky, nové bankovky
a za chvíli mohla hra počíti znova. Ephrussi sázel
za úzkostlivého napjetí ostatních hráčů. Podnikány
sázky, na kterou barvu vsadí. »Maximum na černou«
rozhodl. A vskutku — červená prohrává znovu. To
opakuje se jednou, dvakrát, třikrát, sedmkrát. »Prosím
vás, milý pane, vsaďte na červenou,« pravila k němu
jakás cizí dáma skorem prosebně. — Millionář se
usmál, poděkoval za radu a sázel dále na černou —
a černá vyhrává osmkrát, devětkrát, desetkrát, zkrátka
dvacetkrát po sobě. Kolem millionáře ohromná vřava.
Lidé křičí, strkají se, jásají, pláčí... Bank jest po
druhé rozbit. Jako vítězná novina jásá to všemi sály.
S úsměvem, zcela klidně, opouští Ephrussi hernu,
ubírá se přes náměstí kasina k hotelu de Paris,
zatím co na náměstí před kasinem lidé procházející
se pod deštníky s hrůzou si vypravují, kterak v ho-
telu Alexandra při druhé snídani v jídelně zastřelil
se jakýs nebožák, ruský důstojník, jenž byl prohrál
posledních svých sto rublů. Pohřbili jej zcela po-
tichu. Staré jeho matce zaslána byla telegrafická
zpráva.
= Věna ze státní pokladny. Anglická vláda
vyplácí ženskému personálu ve službě poštovní a
telegrafní, když některá z dívek se vdává, určitou
častku jako věno, jejíž výše se řídí podle toho, jak
dlouho ta která dáma byla ve státní službě.
Průměrně určeno na tyto příspěvky k věnu ročně
12.500 lst. při správě poštovní a 6.500 lst. při správě
telegrafní.
= Osud vynálezce. Francouzské listy ozna-
mují smrť pana J. B. Thimonniera, jenž byl v Lyoně
zaležil spolek vynálezců okresu rhöneského. Otec
jeho byl Barthělémy Thimonnier, jenž r. 1829 vyna-
lezl první šicí stroj. Zcela bezdůvodně připisován
později tento vynález jakémus Američanu, jakož vu-
bec Američané se honosí četnými vynálezy, jež sami
neučinili, nýbrž nanejvýš obratně jich využitkovali.
Život Barthélémya Thimonniera byl, jako život většiny
slavných vynálezců, řadou zklamání a trampot všeho
druhu. Syn chudého krejčího, byl ještě velmi mladý
když r. 1825 vynalezl přístroj, jenž bez přímého při-
spění dělníka způsobem mechanickým prováděl šev.
První tento šicí stroj nalezal se minulého roku na
světové výstavě pařížské v oddělení retrospektivním.
Jest to přistroj velmi primitivní a nemotorný ze že-
#4
alto_textblock
#4
leza a ze dřeva, jenž se pramálo podobá nynějším
šicím strojům. Barthélémy Thimonnier potřeboval pět
let, aby zhotovil model tohoto stroje. Jednoho dne
přišlo k němu štěstí. Jakýs inženýr objedna! pro
velkou pařížskou továrnu vojenských oděvů 80
šicích strojů, jež Thimonnier pořídil s vel-
kým nákladem. Když však je přivez! do Paříže,
bylo veta po jeho štěstí. Dělníci v továrně spatřo-
vali v novém stroji nepřítele, jenž jim hrozil odníti
poslední skyvu chleba a hrozili, že všech 80 strojů
rozbijí, stane-li se pokus, postaviti je v továrně. Ob-
jevil-li se vynálezce poblíže továrny, házeno po něm
kamením, až konečně smutný a malomyslný opusti
nehostinnou Paříž a vrátil se do svého domova,
kdež se opět oddal krejčovině. Dvě léta potom ode-
bral se znova do Paříže a pokusil se nanovo zjed-
nati půdu svému vynálezu. Avšak nepodařilo se mu
to rovněž jako poprvé. Po mnoho let trval Thimon-
nier na svém úmyslu, využitkovati svůj vynález to-
liko ve Francii a vydal celé svoje skrovné jmění na
různé patenty. Konečně r. 1848 odhodlal se prodati
svůj vynález anglické společnosti a zajistil si tak
sice nikoli bohatství, ale aspoň jakýsi blahobyt. Syn
jeho, nyní zemřelý, již před delší dobou ozdobil
dům v Lyoně, kde Barthélémy Thimonnier ztrávil
poslední léta svého života, poprsím svého otcea
přiměřeným nápisem. Město Paříž uctilo památku
vynálezcovu tím, že nazvalo jeho jmenem jednu
z ulic. Podivnou náhodou stalo se, že právě v této
ulici nalezala se kdysí továrna Golliotova, jejíž děl-
níci chtěli vynálezce šicího stroje kamenovat.
= Trestuhodná nedbalost chirurga. Z Ne-
apole se oznamuje: Státní zastupitelstvo podalo na
senátora prof. dra. d' Antona, jednoho z nejzname-
nitějších chirurgů italských, žalobu pro hrubou ne-
dbalost při chírurgické operaci a komise senátu zabývá
se právě otázkou, má-li svoliti ke stíhání senátora.
Jde tu o následující případ: V říjnu minulého roku
přišel bohatý statkář Jammarino z Campobassa do
Neapole, aby se poradil s lékaři ve příčině své ja-
terní choroby. Když se byl tázal o radu nejslavněj-
ších specialistů neapolských, odhodlal se požádati o
radu též chirurga a odebral se ke professoru d'
Antona. Professor prohlásil chorobu Jammarinovu za
rakovinu a pravil, že okamžítá operace jest ne-
zbytná. Ostatní lékaři však byli touto diagnosou po-
někud překvapeni a radili pacientovi, aby posečkal
aspoň tři týdny, než dá provésti operaci. Jammarino
vrátil se na to do Campobassa. Ale bylo mu tak zle,
že již po několika dnech odebral se do Neapole, aby
se podrobil operaci. Prof. d' Antona činil mu prudké
výčitky, že tak dlouho čekal a provedl pak dne
20. října u přítomnosti nejméně desíti lékařů ope-
raci na své klinice. Po skončené operaci prohlásil
professor, že rakovina u pacienta pokročila již tak
daleko, že Jammarino může žíti nanejvýš ještě 24
hodiny. Avšak k nemalému úžasu professorovu se
Jammarino pozdravil a po desíti dnech mohl opustit
kliniku jako vyléčený. Avšak okraje rány nechtěly
se zacelit a 14 dnů po té Jammarino zemřel. Rodina
jeho tvrdila, že operace nebyla správně provedena
a žádala soudní pytvání mrtvoly, při čemž nalezli
soudní lékaři v břiše nebožtíkově velký kus obva-
zového gazu, jenž tam byl zapomenut a způsobil
zánět pobřišnice, jenž byl příčinou smrti pacientovy.
Případ ten vzbuzuje ohromnou sensaci.
#5
alto_textblock
#5
= Vyloupený chrám. Z Neapole se ozna-
muje: Těchto dnů přibyl sem vládní komisař Castel-
lani, aby provedl vyšetření skandálních poměrů, jež
panují ve slavném konservatoriu San Pietro. P'rvní
odhalení o neslýchaném plenění v konservatoriu při-
nesl časopis »Propaganda«, jenž zjistil následující:
Překrásné obrazy, jež se nalezaly ve chrámu San
Pietro, náležejícím ke konservatoriu, leží na zemi,
úplně zkaženy deštěm a sněhem a rozhlodány kry-
sami. Mezi zničenými obrazy nalezaly se též obrazy
Luky Giordana. Drahokamy, jež zdobily střed hlav-
ního oltáře, zmizely. Překrásná mosaiková dlažba
malé kaple byla barbarsky vytrhána. Mnohé mosai-
kové obrazy, náležející k této drahocenné dlažbě,
byly pak neznámými lidmi za značné sumy prodány
národnímu museu v Neapoli. Jiné jsou nyní majet-
kem jakési římské kněžny. Paramenty a gobeliny ne-
skonalé ceny zdobí nyní kancelář guvernera a biblio-
tekáře a překrásné skřínky, znamenité vykládané
práce, jež se nalezaly ve chrámě, vůbec nelze na-
lézti. Dosud nemohlo býti zjištěno, kdo jest původ-
cem tohoto bezohledného plenění konservatoria a
chrámu.
= Poklad pirátův. Romantická historie ozna-
muje se z New-Yorku. Jachta »Kwassinel« přibyla
do New-Orleansu s bednou zlatých prutů, jež skorem
před půl stoletím zahrabána byla piraty na jednom
ostrově poblíže afrického pobřeží. Dobrodružnou
historii podivuhodného objevení tohoto pokladu vy-
pravoval mr. Charles A. Spenny, jenž byl podnikl
výpravu na jachtě. Starý kapitán, jenž kdysi býval
píratem, prozradil, že zná místo, kde jest poklad
ukryt. Na to vystrojena výprava, jež se vydala na
cestu do Říma. Ostrov nalezen, shledáno však, že
největší část pokladu byla již před mnohými lety
uloupena. Avšak v jiné části ostrova nalezena bedna,
jejíž obsah byl nedotknut. Bylo v ní ještě dosti zla-
tých prutů, aby výprava mohla se vrátiť s uspoko-
jujícím úspěchem. Mr. Spanny tvrdí, že jest mu
známo, že poklad ještě větší zakopán jest na ostově
Nightingale na africkém pobřeží. Není prý však dosti
podrobně zpraven o místě, kde poklad ukryt.
= Opilí vrabci. Časopis »Nerthus« oznamuje:
Pěstovatelé bavlny v jižních státech Unie jsou zna-
čně poškozováni vrabci, kteří bavlnu, jakmile plod
se otevře, vytahují a odvlékají. Někteří plantážníci
odhadují škodu takto způsobenou na mnoho set liber.
Zajímavo jest, kterak si jakýs plantážník dovedl po-
moci. Namočil pšeničná zrna do silné kořalky osla-
zené cukrem a nasypal je pod stromky bavlníku.
Vrabci se chtivě na ně vrhli a po 15 až 20 minu-
tách poskytoval sad divadlo nanejvýš pitvorně. Vrabci
váleli se po zemi, padali na bok i na záda, třepali
nožičkama a vyráželi neustále ze sebe žalostné pi-
štění. V tom přišli hoši s pytly a sebrali opojené
ptáky. Avšak vrabci, kteří vyvázli, dostali takový
strach, že se od té doby plantáži uctivě vyhýbají.“ —
Zodpovědnost za pravdivost této zprávy přenechá-
váme ochotně prameni svrchu udanému.
= Zoologická výprava na poloostrov
Malakku. V poslední době odebrali se angličtí
učenci R. Amandale a H. C. Robinson v čele zoolo-
gické výpravy na poloostrov Malajský. Zamýšlejí po-
býti rok v Dželoru a prozkoumati okolí Patany a
Bizeretu. Sbírky zakládány budou ve všech přírodo-
vědecky zajímavých obvodech. Zvláště důkladné stu-
die pak budou se týkati praobyvatelstva, Negritů, ná-
#6
alto_textblock
#6
336-
#7
alto_textblock
#7
— 233—
#8
alto_textblock
#8
— Ten je již chlapík, nedal ukončiti Vasovi Foma
Bogdanovič, pěstí by svalil vola!
Generál se hlasitě rozesmál.
— To přirovnání se mně líbí, pravil, objímaje
tluče Fomu Bogdanoviče do zad. A kde pak jest se-
střička... A zde přichází naše kráska, zvolal, spěchaje
naproti Ljubově Petrovně, která vyšla ze zahradních dvířek
a stoupala na vnější schodiště.
Měla velký, slaměný klobouk a dlouhý, bílý arab-
ský plášť splýval s její ramen v podivuhodně ušlechtilých
záhybech. Její objevení se vyvolalo nesmírný obdiv.
Jaká to pávice! zvolal Foma Bogdanovič.
— Prosím vaši ručku, pravil generál a uchopiv ji,
obrátil ji dlaní vzhůru a políbil v otvoru rukavice. Slyšel
jsem, že se vede Erazimovi lépe; jsem tomu z celé duše
rád a přeji mnoho štěstí. No, a vyí
Zmrznu zde tak ponenáhlu.
— Zmrznouti v takovém ráji! zasmál se generál
Ryndin, mávnuv rukou po okolí. Zdá se mi, že bych
odtud ani neodjel.
— Mně to také ani nenapadne, pravila rychle Ljubo
Petrovna, stahujíc obočí.
— A já také nepustím! dupnul Foma Bogdanovič
— A ostatně, pokračoval generál, kroutě si kníry a
směje se z plna hrdla, předpokládám, sestřičko, že byste
i v nebi nalezla zákonnou příčinu stěžovati si Pánubohu,
kdyby vám bylo ku příkladu zapovězeno, připravovati an-
děly o rozum. Nemám pravdu?
— Nalezám právě nyní zákonnou příčinu stěžovati
si na nás, ale nevím komu, za vaše nemístné žerty, od-
pověděla na to polo usmívavě, polo rozhorleně.
#9
alto_textblock
#9
nohou.
#10
alto_textblock
#10
un
#11
alto_textblock
#11
— Mohu to snadno uhodnouti, pravil jsem, domý-
šleje se, že to Bulkenfress mohl věděti a jemu říci.
Jeho tvář dostala pojednou docela jiný výraz; po-
díval se ná mne skoro přísně a odpověděl, že i když bych
to uhodl, mohu si to nechati pro sebe, že vůbec ani jemu
ani mně na tom nezáleží, co se děje v domě, ve kterém
používáme pohostinství a že čím skromněji se budu cho-
vati v této záležitosti, tím že to bude vhodnější a přimě-
řenější pro dítě z dobrého domu.
Vyslechl jsem jeho poučení s povinnou uctivostí.
Proč mně ale řekl »hádejte !«, toho jsem se nedo-
vedl domysliti.
#12
alto_textblock
#12
sM
savedina nebi j
ld dnzlnosne oi
ss slen ene
mogeb edsn
ií s jabanstak inálj
vb
ez enken ne olis tdnie
kedu nvnkl doo e dsií olz diie
olon slaěonoec sbnd mit zs nle
ozectožog ob n zivosod zajáslzlmn
o engo lias modsyenodaozq e tasosi le
ne oto sglajsn ovonled vodnjl lzd ast sjo
telsesbmso 1ols stad ěžosloneolá lao taž dso
otd o sd lao e slvenob a nesbnodl ii i
lms o nosti piotniojsnb tasdud nyl s onlt tlenl
idsbaů sproi slaloz iose lemo sátti lnsksui
dosn v si navovdu ea lbodsovleb mz si měnrsn
z t a oseV lsodliealo o r lianu pslokrožo
olsednínd io uve slá o tsesno islel o
sk Javodod ooe ivontod no ydd čumnjedalí
smána ivžm monst con ela sluodogons dag ode
bbad sdna čzon da
59
#13
alto_textblock
#13
Zapomenutá otárka