#1
alto_textblock
#1
galo, kde jest převoz přes řeku Hunho, deset
mil západně od Tungansjenu zavražděn,
když rozdával nouzi trpícím obyvatelům vsi
podpory.
#2
alto_textblock
#2
Duchaborci ve stálé tísni.
Zajímavá ruská sekta duchaborců [borec =
zápasník, bojovník], o níž v těchto listech
mnohokráte již psáno bylo, začíná opět vzdě-
laný svět zajímati. Nikoli snad nějakými vel-
kými, světobornými činy, nýbrž svým do jisté
míry tragickým osudem. Jest to tragika passiv-
nosti; trpného odporu proti obecným společen-
ským řádům.
Před několika roky jala se ruská vláda,
dospěvši ke konci svojí trpělivosti, duchaborce —
jak oni sami se nazývají — nutit, aby jako
ostatní občané státu brannou povinnost konali.
Avšak nošení a užívání zbraní je duchaborcům
spoustou ohavnosti a oni nechali se raději ma-
jetku zbavit a dalí se raději do Sibíře vyvésti,
než by byli proti zásadám své víry a » proti
hlasu svého svědomí« jednali.
Ruská vláda vidouc, že by s tímto umíně-
ným a neoblomným východním puritánstvím nie
nesvedla, dala duchaborcům na vůli, aby se
z obvodu ruské říše vystěhovali.
Tu pak ujali se duchaborců angličtí
»kvekři«, sebrali v jejich prospěch slušný ga-
ranční fond a vypravili jich asi tisíc rodin na
ostrov Cyprus, kdež jim pozemky byly vyká-
zány. Avšak nebozí seveřané nebyli s to snésti
horkého, polotropického ponebí na Cypru a za-
čali houfně zmírat.
Kanadská vláda, zvěděvši o žalostném
stavu duchaborců na Cypru a v Anatolii, na-
bídla se, že jim postoupí zdarma pozemkyv
Manitobě a v sousední kanadské provincii Assi-
boji a na toto nabídnutí uvedli kvekrové zby-
tek duchaborců, jenž v Batumu a okolní kra-
jině byl zůstaven, na americké parníky a od-
pluli s nimi do Montrealu. Následujícího na to
jara odvezli pak do Kanady také duchaborce
usazené na Cypru.
Od té doby sídlí duchaborci, počtem as
čtyř tisíc rodin, v Kanadě. Kanadská vláda
osvědčila jim největší ochotu a kvekrové, kteří
značný náklad za dopravu uhradili, postarali se
také o ostatní jich potřeby. Jako menonitůma
kvekrům, udělila vláda kanadská také jim osvo-
bození od konání vojenské povinnosti. Ducha-
borci byli šťastni, avšak radost jejich neměla
dlouhého trvání.
Duchahorcům darované pozemky měly být
dle zemského zákona knihovně zanešeny na jména
jednotlivých držitelů čili vlastníků; avšak
takovýto zápis na osobní majetek příčí se citu
a smyslu duchaborců, kteří komunistickým zá-
sadám oddáni jsou, trvajíce na zásadě, že je
všechna půda majetkem obce, kteráž jedno-
tlivým rodinám tolik ke vzdělávání odevzdává,
kolik obdělávati dovedou. Ještě obtížnějším
#4
alto_textblock
#4
uchopil jsem se rychle psaní. Neznámá ruka.
Rychle je rozříznu. Bože, co to značí.? Nějaký
list papíru po jedné stránce potištěného, na
stránce druhé písmena, věty, v úpravě jevící,
že pisatel chce dát na jevo své opovržení. Ruce
se mi chvějí, chci přihlédnouti k podpisu av
tom, ó hrůzo, zírá na mne z listu děsivá tvář
démona. Co chce? Přemohl jsem se, obraz
zmizel, i mohu čísti.
Čtu, pot vyvstává mi na čele, vím, že je
tvář má bledá, mžitky dělají se mi před očima
— a přece čtu. — Dočetl jsem. Dopis vypadl
mi z rukou, v uších mi hučí, nejsem schopen
jediného slova, jan v nitru cítím, neslyším po-
tupný chechtot démona.
Zažili jste lásky zklamané? Zažili. —
Zažili jste lásky, kterou bylo opovrhnuto?
Zažili. Ale zažili jste lásky nepochopené,
zažili jste, aby vaše čistá, vroucí láska
byla vykládána od osoby vámi milované jako
veliká špatnost? Zažili jste, aby láskou vaší
bylo povrhováno, jí vysmíváno, po ní plváno,
aby byla v prach zdeptána? Nevím. Zažili-li
jste, pak víte, jak mi bylo, když on, jehož jsem
čistě přátelskou láskou zahrnoval a ve svém
srdci uzavřel, jediného, jenž byl půlí mého ži-
vota, láskou mojí opovrhnul, ji zašlapal a zdeptal.
— Pochopil jsem potupný smích démonův a
znova vzchopil jsem se, abych s ním zápasil
o část svého žití, o své přátelství, vlastně o svoji
lásku.
Dnes, kdy toto píši, myslíte, že dosáhl jsem
cíle svého? Nikoli. Démon přemohl lásku.
Jak dlouho bude panovat jeho moc?
O, dáble, kdy bude konec tvému panství?
K. L.
#5
alto_textblock
#5
protivnějším byl jim požadavek kanadské vlády.
aby se podřizovali občanskému zákonu co se
týče zanášení sňatků, porodů, úmrtí atd.
Duchaborci jsou lidé přisných mravů, avšak
oni mají zcela zvláštní názory o ženitbě a co
s ní souvisí. Obecní starešina oddává u nich
párky, jež se vzíti chtějí. Nesnášejí-li se takto
oddaní »manželé«, mohou se rozejíti a každý
znovu zadati, ovšem zase jakožto řádní man-
želé. Udržování nepodařeného nebo nešťastného
manželského svazku považují duchaborci za
věc nemravnou, jež se nikterak vynucovati ne-
smí. Vůbec zamítají a zavrhují duchaborei
všeliké zasahování státní moc
do osobních záležitostí člověka.
Zapisování porodů do matrik považují za urá-
žení boha, jenž také krále Davida potrestal,
když ze zpupnosti lid israelský dal sčítat. Roz-
umí se tedy samo sebou, že duchaborci též
sčítání lidu odsuzují a zavrhují.
Kvekrové vydali zvláštní »pastýřský list«,
v němž duchaborce důtklivě vyzvali, aby se
podrobili zemským zákonům, kteréž jenom pro
udržení veřejného pořádku a dobra vydány byly,
ale nadarmo! Duchaborci odpírají všeliké zprávy
a údaje, jež osobních věcí se týkají a trvají
na svém odporu, i když úřadníci ku provedení
soupisu sami od farmy k farmě cestují. Ka-
nadská vláda, nechápajíc tohoto odporu, trvá
na svém, aby odbojní přistěhovalci buď se po-
drobili anebo — zase jinam se odebrali. Ale
kam mají se uchýlit?
V této své tísni vydali duchaborci pro-
volání k civilisovanému světu,
prosíce, aby ze své tísně v anglické kolonii vy-
proštěni a nějakým novým domovem, nějakou
novou vlastí obdařeni byli.
Jest zajisté vysoce zajímavým zjevem, že
se i v nejsvobodnější zemi světa lidé ociťují
v trapné tísni svědomí. Kam sahá až a kde
přestává všechna svoboda svědomí?
#6
alto_textblock
#6
Jak známo, vyloučil svatý synod ruský
slavného romanopisce hraběte Lva Nikolajeviče
Tolstého z pravoslavné církve, to jest prohlásil
slavnostně, že se Tolstoj hlásáním jistých zásad
sám ze svazku pravoslavné církve vyobcoval.
Tu pak stojí za připomenutí, že když ruská
vláda ve shodě se sv. synodem duchaborce
tísnila a do Sibíře převáděla, hr. Lev Tolstoj
na prospěch této sekty u cara Mikuláše II. za-
kročil a ve svém pamětním spisu mimo jiné
také připomenul, že je mladý car v církevních
věcech »špatně zpravován«. Touto poznámkou
byl prý vrchní prokurator svatého synodu
Pobědonoscev krutě uražen a tato urážka
urychlila prý vyobcování hraběte Tolstéhoz
pravoslavné církve.
#7
alto_textblock
#7
Denní zprávy.
#8
alto_textblock
#8
— »Hlas Národa« otírá se o nás ve
příčině odbyté již afféry Stojanovičovy. Ne-
máme nejmenší příčiny dát se někým, pokud
se týče slovanství kantorovat. Konáme v ohledu
tom plnou měrou svoji povinnost, nepřáli bychomsi
nic víc, než aby tak jako my, ostatní listy
slovanské všímaly si věcí Slovanstva se týkajících.
Nám nikdo nesmí říci, že posuzujeme poměry
v bratrských národech dle »Neue Fr. Presse«,
jak se bohužel tvrditi dá o nejednom i velkém
listě slovanském, nám také není ve slovanských
věcech zdrojem poučení »Bohemie« neb jiný
německý list. Nechtějíce znova ohřívati, jak z
to máme, zatím již vychladlý spor, odkazujeme
staročeský list prostě na článek proti Stojanovičovi,
jak uveřejněn byl ve Vagnerově »Světě slo-
vanském.«
— Politická rozháranost v národě če-
ském, zdá se, že velmi dobře působí národním
odpůrcům našim při trávení. Jsou čím dál hla-
dovější toho, co jest naše, a co si tak snadno
od nich vyrvat nedáme. V poslední době opě
se náramně namahají, aby nás připravili
o jméno, které nám v jejich jazyku přísluší.
Něchtějí, abychom se nazývali »die Böhmene
a jazyk náš abychom v němčině označovali
jako »böhmisch«. Chtějí, abychom byli »die
Czechen« a mluvili »czechisch«. Neměli by-
chom sice práva vměšovati se do ja-
zyka cizího, neboť to je věcí dotýčného
národa, aby dle své suverénní vůle určitý po-
jem spojil s určitým názvem i je to vlastně
interní záležitost německá, jak nás, či druhého
a třetího označiti chtějí, však v tomto případě
nejde o pouhou věc linguistickou, nýbrž ona
má důležitý význam politický. Němci nepřestá-
vají na tom, nás dle své vůle pojmenovat, oni
s názvem tím nás zároveň oloupiti chtějí o vlast,
#9
alto_textblock
#9
nás depossedovati s prvenství, které v této zemi
máme a o to tu jde. Ve slově »böhmisch«
prý uloženo, že »Böhmen« je zemí naší a to prý
Němci připustiti nemohou. Die »Böhmen« jsou
prý vlastně oni, oni prý mají právo hlásiti se
k tomuto jmenu a nikoliv my. My jsme pouze
»Čechen« a naše řeč »čechisch« atd. atd.A
tím přestává býti věc záležitosti našich milých
krajanů druhého jazyka, nýbrž stává se váž-
ným předmětem sporu politického. Výkladem
tím donuceni jsme hájiti své staré německé
označení a zároveň jedině platné úřadní po-
jmenování. Není povinností naší, abychom trpěli
názvu »čechisch« a proto nechť každý z nás
co nejrozhodněji protestuje proti jakémukoli
soukromému či officiálnímu pokusu nás, v něm-
čině tímto způsobem překřtíti. My v němčině
jsme »die Böhmen« a těmi zůstaneme.
— Kluby občanské. Staroměstský ob-
čanský klub v Praze koná členskou schůzi ve
čtvrtek dne 28. března 1901 o 8. hod. večerní
v restaurantu Řemeslnicko-živnostenské besedy
na Františkově nábř. Pořad: 1. Zahájení schůze.
2. »O výsledcích sčítání lidu«, promluví pan
JUDr. Jos. Štumpf. Hosté budou vítáni.
— Úmrtí. V Tuhani u Mělníka zemřela dne
24. t. m, po dlouhé nemoci paní Alžběta Jizbová,
ve věku 65 let. Pohřeb konal se dnes v úterý o půl
11. hod. dop. z domu smutku v Tuhani na hřbitov
zábořský.
— Obsazování německých far Neněmci?!
K dotazu posl. Schönerera a spol. na říšské radě
píše nám český kněz z území zněmčeného: Ve
schůzi poslanecké sněmovny dne 27. února tázal se
posl. Schönerer »po obsazování německých
far Neněmci«, rozuměj Čechy. Jak směš-
ným dotaz tento jest, ví nejlépe český kněz, jemuž
z »vyšší« moci souzeno jest působiti mezi Němci.
Nebudu líčiti smutný stav českých kněží v uzavíra-
ném území, povím ale panu Schönererovi jen dva
konkretní případy: Minulý týden obsazeno bylo
farní beneficium ve Smržovce u Tannwaldu, kteréž
zůstalo přes dvě léta uprázdněno. Farářem byl jme-
nován mladičký kněz P. Leonard Weeber, německý
stranník. Obsazení této fary má zajímavou a pro
české kněze poučnou historii, jež i Schönererovi
bude dostatečnou odpovědí. (Aspoň si ji pan ministr
může přečísti, než mu odpoví.) Když před dvěma
lety po smrti faráře smržovského byl na uprázdně-
nou tuto faru vypsán konkurs, hlásil se tehdy tann-
waldský kooperator P. Filler, který působil skoro6
let na patronátě. Poněvadž jest rodem Čech, bylo
proti jeho jmenování protestováno a vyhrožováno
»Massenabfallem« (odpadnutím hromadným od víry
katolické) a ač byl jediným kompetente m,
ary té přece nedostal. Němcům nebylo dosti,
že P. Filler absolvoval celé gym-
nasium v Maria Scheinu německya
tedy dojista řeči německé mocen byl úplně; na no-
vém faráři žádalo se i německé srdce, německý pů-
vod a ryze německé přesvědčení. Biskup-
ská konsistoř v Litoměřicích povolila nátlaku Němců,
dosadivši do Smržovky za administrátora mla-
dičkého P. Weebra, jenž tehdy ještě ne celá
dvě léta ve správě duchovní působil
a proto anik pastoraci kollatury přes
7000 duší čítající (z nichž ke 3000 Čechů) ne-
byl způsobilým pro neznalost českého
jazyka. Poněvadž tento zkoušky farářské neměl
a jí se — jak církevní zákon předpisuje — teprve
po tříletém působení podrobiti mohl, čekala milo-
stivě bisk. konsistoř, až lhůta tato vyprší a P. Wee-
ber konkurs farářský odbude. Pak teprve vypsána
fara na novo a miláček německých ra-
dikálů a křiklounů, propagujících he-
slo »Los von Rome, praesentován. —
Stalo se tento týden, když podal Schönerer dotazo
»obsazování« německých far neněmci! — Obrázek
druhý: Před třemi měsíci vyštván byl z Frýd-
landu český kněz P. Kolář na komando ně-
kolika přívrženců a nohsledů páně Wolfových.
Ztratil tím více než šest patronátních let — a bene-
ficium. Purkmistr jen zakřikl na bisk. konsistoř
»Los von Rom« a pohrozil, že několik oveček od
církve katolické odpadne a P. Kolář jako na povel
— telegraficky odvolán a na jeho místo nyní dosa-
zen »akklimatisovaný« kněz z Pru-
ska (P. Prinz). — Máme několik podobných fakt
po ruce, než tyto dva jsou jasné dosti a poučné.
Čeští kněží vyvedou z nich důsledky. Parola »Los
von Rom« je Němcům vydatnou zbraní proti dosa-
zení každého českého kněze za faráře v jejich osadě,
a bisk.konsistoři strašákem, jehož lekne se jako
zajíc hastroše v zelí, a dá se před ním na útěkl
A přece se hlásá, že církev o takové katolíky ne-
stojí, již neuznávají slov Kristových: »Jděte do ce-
lého světa, kažte všem národům,« a že by ne-
utrpěla škody ztrativši několik »vz dorovitých«
dítek a suschlých« větví. ale to už ie starým pra-