ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2d51ffd0-7706-11dc-9c45-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 35
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXNVIII.
#2 alto_textblock #2
o
#3 alto_textblock #3
V Praze, v neděli 7. června 1908.
#4 alto_textblock #4
Číslo 157.
#5 alto_textblock #5
Na ranut a odpol. Hsty předp lácí saa v Praze v adiujnhstraci na měsie . . . . . . 2 K — na čtvrt lota . . . . 6 K —h s drojí denáškou na pořnl . . . . na čtvit lta . . . . 7 K 50 k ve Stialkáck: na měsle . . . . . . 2 K 30h Poštou: ná uařs tíe na čtvrt leta . . . . 9 K 60o0h s drojí zisilkoe na veořei nk čtrst nta ..
#6 alto_textblock #6
.
#7 alto_textblock #7
nr
#8 alto_textblock #8
d
#9 alto_textblock #9
vlzbmod uneta šěe l r
#10 alto_textblock #10
V drobném prodejit ranni číslo o sobě . . . za 3 odpsledni . . . . . . . za 2 h Ve flialkách na venskově- zanní člalo. . . . . . . . 10h odpolodní . . . . . . . . 4k Inseráty plali se hotově napře Předplacení a inserty přijímá zámínl- strace v Marísnsko ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakce tiskárna a ezpadice „Národnich Listů“ Rukopisy se nevraosji.
#11 alto_textblock #11
Dnešní čisle pro Prahu le u 26 stranácl,
#12 alto_textblock #12
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 9. června v obvyklou hodinu polední.
#13 alto_textblock #13
Stávka. Napsal Jaroslav Goll, rektor české university.
#14 alto_textblock #14
»Den« z 5. června oznamuje (ve zvláštním telegramu z Vídně): »V kruzích českých po- slanců svobodomyslných schvaluje se, že če- ské studentstvo připojilo se k akci německých. dr. Kramář vyslovil se, že v akci českého studentstva spatřuje nové potvrzení toho, že naše národní myšlenka nezná sobectví a že naše věc národní nerozlučně splývá s věcí svobody duševní«, Když před 14 dny »Den« nabádal če- ské studentstvo, aby se střemhlav vrhlo do stávky, nevěděli jsme, proti komu stojíme. zdali proti některému spolupracovníku, kte- rému redakce bez kontroly přijala zprávu, nebo proti předsedovi Národního klubu. Dnes víme, že stojíme proti dru. Kramářovi — my oba rektoři českých vysokých škol praž- ských a s námi valná část českého stu- dentstva. A obdrželi jsme nové heslo: národní myšlenka, jež nezná sobectvi... Tato ná- rodní myšlenka, jež nezná sobectví, ukláda nám nyní solidárnost s německým student stvem stávkujícím. Vyslovil jsem se proti stávce v častén a přátelském jednání se zástupci studentstva. jež se opakovalo téměř co den v době, když se ponejprv objevilo heslo stávky. Vyslovil jsem se také hned proti soli dárnosti se studentstvem německým. Stalo se to ústně i písemně. Plsemně dvakrát Ponejprv v dopise (11. května) předsedov Svazu českoslovanského studentstva, který však ve schůzi, jež se radila o stávce, čten nebyl. Dávám tento list nyní na veřejnost (častečně) »Děkuji za dopis z včerajšího dne i byí mi vltán nejen proto, že mne informoval situaci, nýbrž i z tě příčiny, že v něm vidim uznání mé snahy udrževati spojení mezi námi profesory i vámi studentstvem, jakého sije práti pro nas 1 pro vasa »Konference rektorů konalu se, jak známo. před několika měsíci k pozvání ministra vy- učování a za jeho řízení. Po této konferenei v rozmluvě s ostatními rektory udělal jsem návrh, aby, ukáže-li se potřeba, podobné porady rektorů se opakovaly i bez pozvání o ministra . .. Videňský senát přijal prohlášení *), které bylo sděleno jen něm. universitám, já jsem aspoň sdělení takové neobdržel žádné. — Vy jste se prohlásili pro solidaritu se studentsívem německým, opakuji, co jsem řekl ústně, že bych takovou solidaritu pokládal za zjev velmi potěšitelný, avšak za podmínek, které jsem též vyslovil. Taková solidarita nemohla a nesměla by se omezovati na jednu otázku toliko, nýbrž měla a musila by se rozšíři i na jiné otázky. My čeští profe soř a Vy čeští studující jsme nikdy Němcům v Rakousku nepopírali právo na university. Nám se však právo na českou universito na Moravě, zejména v Brně, se strany německé poplrá. To jest jedna z takových otázek, na kterou by se solidarita studentstva měla rozšířiti. Podob-
#15 alto_textblock #15
*) Bylo to prohlášení pro akademickou svobodu ale ne pro stávku.
#16 alto_textblock #16
ných otázek jest mnoho a zůstávají v čerstvé paměti.« Když se potom spolek českých mediků spontánně, t. j. nebyv k tomu ode mne vy- zván, vyslovil proti stávce, poslal jsem jemu list 14. května, který něco později k měmu výslovnému přání byl dán na veřejnost. Tento list prošel mnohými novinami, ježto však nyní nabývá nové aktuálnosti, budiž mi do voleno jej opakovati v plném znění: »Prohlášení výboru spolku českých mediků jest mi na novo dokladem, že medikové někdy bývají sanior!) pars collegii. Bylo m vítanou podporou v mé snaze, aby se student- stvo české university nevrhalo střemhlav do stávky, do demonstrací, které skorem vždy přecházejí v násilnosti a přinášejí universitě a jejímu studentstvu velké nebezpečí, na které vaše prohlášení naráží Solidárnost studentstva slovanského s německým samo sebou byla by věc potěšitelná, než neměla by býti tak jedno- stranná, jak se nyní jeví, když část českého studentstva prohlašuje se solidární se stadent- stvem německým, které tak často vy stoupilo nepřátelsky i proti našim nejoprávněnějším snahám, jako je snaha po zřízení moravské univer sity v Brně. Taková solidárnost by měla cenu, kdyby seslabila to, co nazýváme ná- rodní chauvinismus, který se obzvláště silně jeví na straně německé. Že vídeňská univer- sita, která převzala vedení, o solidaritu naš nestojí, patrno ze včerejšího prohlášení senátu a rektorátu. « ) Dne 12. května bylo v novinách ozna mováno, že české pokrokové studentstvo pro- hlašuje se solidárním se studentstvem ostat- ních universit a prohlašuje, že v tom případě, když bude stávkovati studentstvo rakouských předlitavských universit, účastní se stávky také Autenticky mi bylo vyloženo, že před- litavskými universitami byly míněny univer sity všecky, tedy také krakovská a lvovská a stávkou slávka všeho studentstva i na těchto universitách a ne stávka toliko nějaké malé frakce, na př. sociálně- demokratické. Tak vyložená resoluce v poradě o ní a tak o ní a pro ni bylo hlasováno. Jest pravda, že nyní, když stávka vypukla, prohlašuje se pro ni také část ostatního studentstva slo- vanského. Avšak »narodní myšlence bez so bectví« stačí již jen solidárnost se student stvem německým nebyl vede Pareha eneuktfn ani ad vanam captam gloriam, jsem říkal budiž; dejme tomu, že bych byl pro stávku jako český student bych žádal na německém kolegovi, je-li opravdu svobodomyslným, aby rozšířil svobodomyslnost také na národnost. Aby na př. vyslovi se pro českou universitu v Brně Jako český student bych to pokládal za po- žadavek cti národní. A nyní dodávám- zde »národní myšlenka bez sobec- kosti« má své meze, které překro čiti nesmí, má-li zůstati snárodn myšlenko u«. Nebyl jsem pro stávku a nejsem pro stávku. Nejsem pro stávku zásadně a nejen z taktických důvodů. O tom nelze pochybo- vati, že to všecko, co nazýváme akad. svo- bodou, je ohroženo od té doby, co vídeňský starosta vydal heslo výboje universit. Ale akad. svoboda je ohrožena ode všech fana tiků všelikého rázu. Ostatek tu opakuji. dejme tomu, že bych byi pro stávku jako prostředek k obraně akad svobody, i pak bych musil uvážit, zdali jest to vhodný pro
#17 alto_textblock #17
1) Všude bylo mylně tištěno s enior. 1) Zde se naráží na výše zmíněné prohlášen akademického senátu vídeň ského.
#18 alto_textblock #18
středek v dané situaci. Nynější situace v po- slední své fási jest dána tím, že inšprucký místodržitel zastavil přednášky. Kdo zasta- vuje přednášky na universitách jiných, uvádi se v solidárnost s místodržitelem a jeho vyšší instancí. Jest to logické? Místodržitel zastavil přednášky ne ze své vůle, nýbrž podle pokynu vyšší instance. Odpor proti této vyšší instanci by měl vyjíti ode všecl svobodomyslných poslanců bez rozdílu. Jest to politika veliké sobeckosti, která t ukládá, jen aby se »držela situace« stu- dentům, která je žene do stávky, kterou ví- deňský rektor hned, jak se o ní začalo mluvit, nazval věcí samovražednou, která zejména českému studentstvu ukládá — ná- rodní myšlenku bez sobeckosti. Jděme zpátky. Před zastavením před nášek v Inšpruku přišla interpretace nařízen z r. 1873, týkajícího se seminárních cvičení podle kterého tím, že zastaveny byly před nášky Wahrmundovy, padly také jeho se minární cvičení. Tuto interpretaci žádný profesor neuzná za správnou a inšprucký senát plným právem se proti ní prohlásil. Než tímto prohlášením nebyla ještě odčiněna chyba právnické fakulty inšprucké, které se dopustila, když škrtla přednášky profe sora Wahrmunda a chyba, které se dopustil on sám svým dalekým výletem. A za to za všecko, za tyto chyby jedné uni- versity a faktorů vládních, maj pykati nyní university ostatní. má pykati také universita naše. obě? techniky naše! Také to i ná rodní myšlenka jež nezná sobeckosti ukládá? A poslanci budou sobecky držeti siluaci dále Stávka přináší našim universitám ne bezpečenství, že na nich nastanou poměry, jaké trvaly tak dlouho na univer sitach ruských, Hned jak se objevilo heslo stávky. »Neue Fr. Pr.« přinesla dlouhý članel úvodní, ve kterém prohlášeno, že ruské po měry na našich universitách nastanou a mají nastati. Má nám »národní myšlenka jež nezná sobectví« uložiti také tuto oběť? Mají strženy býti do tohoto víru naše tři vysok školy, jež jsou nejcennější a nej positivnější vymožeností naš politiky minulých dob na pol kulturním
#19 alto_textblock #19
dulů »vy tA nrnetře
#20 alto_textblock #20
»To, co němečtí soudci dělají — že bu- mítají vše což českého a neuznávají právní platnost Stremayrových nařízení — jest jejich právem, neboť soudce smí posuzovat pravo platnost ministerských nařízení; ale to, co čeští úřadníci s vnitřní úřadní řečí tropí, to jest prostě revolucel- Tak denuncoval bez zardění se německý radikál Pacher v páteční schůzi posla- necké sněmovny české úřadníky, kteří pamě- tlivi řádně vyhlášeného zákona zemského ze dne 8. dubna 1848, jakož i článku XIX. zá kladních zákonů státních z r. 1867 — uvá dějí rovné právo jazyka českého v úřadech svých poctivě ku platnosti, ja k toho praktická potřeba a jistota právní káže. — A téhož dne 5. června oznamovala »Deutschnacionale Korrespondenz«: »Dnes do- stavili se poslanci sv. p. d'Elvert a Albrecht k ministerskému předsedovi, aby si stěžovali do závádění ynitřní češtiny u soudů morav- ských, jak se o to dějí pokusy z Č ech v ycházející. Oba poslanci oznámili mi- nisterskému předsedovi určité případy, kdy soudy české zaslaly soudům mo- ravským přípisy v české řeči, ve kterých bylo zádáno také vyřízení v české
#21 alto_textblock #21
řeči. President vrchního zemského soudu pro Moravu oznámil tyto případy vrchnímu zem- skému soudu v Praze, ale nezdá se, že by byl tento učinil opatření, poněvadž se české přípisy stále množí. Ministerský předseda svob. pán Beck ujistil, že vládabude miti take v uvedených případech na zřeteli svůj slib zabrániti svémocnému zavádění vnitřní úřadní češtiny via facti a že zavede vyšetřo- vání.« — Páni němečtí nacionálové a radikálové tedy se nestydi sahati i po nejošemetnější a nejsprostší zbrani politické, sklesnouti na do- nášeče a udavače, jen aby si schladili svou záší na nás Češích a oloupili nás o naše dobré právo ve vlaslech našich Sami pobá- dají své německé úřadníky, aby byli nej- ráznějšími německými národovci, sami sli- bují jim záštitu a ochíranu všech německých poslanců (viz chomutovský »Volkstag«), ne- budou-li dbáti ani nařizení ministerských. ani rozhodnutí nejvyššího soudu, ani zá- konů zemských a slátních, pokud tyto svědčí našemu rovnému právu: ale na druhé straně udávají kde kterého českého úřadníka, je-li věrným Čechem a hájí li po- ctivě rovné právo jazyka českého, opíraje se o platné zákony výše uvedené. Na českém úřadníku, na českém soudci, požadujíti gentlemani, aby se stal odřeza ncem a škůd- cem svého vlastního národa, z něhož po- chází, s nímž žije a trpí, aby jednal prot svému citu národnímu a proti svému práv nímu přesvědčenl. A když se jich tážeme: Jmenujte nám tlen zákon platný, jenž by zapovidaí našim úřadníkům a soudcům, že nesmějí ve vnitřní službě mluviti a psáti jinak než po německu — čím mohou nám odpovědět Nemohou uvésti ani jediného zákonného ustanovení, nýbrž vše, čím mohou se vytasit, jsou toliko absolutistická on dvě tajná nařízení Krausova za vlády Bachovské tmy, která notabene n'kdly nebyla řádně vyhlášena a nikdy nenobyla platnosti zákonné, alebrž článkem XIX zá kladních zákonů státních v prosini 1867 byla na dobro v nic obrácena a zrušena Vyrazíli se jim tato Beichovská hůl. přijdou gentlemani s druhou: S pověstnými nařízeními Claryavými a Kiudingrovými ze due 16. října 1899, jimiž zrušena nám vnitřní úřadní čeština a ponecháno jazyku uašemu pouze rovné právo ve vnejší m Avšak obě Iato, vrve Němců vyhrdlená ministerská nařizení od- porují nejen plalnému zákonu zemskému z 8. dubna 1848, nýbrž i samému základnímu zákonu stát nímu z prosince 1869, dle nichž náleži jazyku českému úplně rovné právo s ně meckým bez jakéhokoliv obmezení, tedy právě tak ve službě vnitřní jako zevnitřní. Poněvadž pak vláda dle ústavy platné nemá práva vydávati nařízení, která by se příčila platným zákonům, postrádaji samozřejmě dotčená nařízení Claryovaa Kindingrova legální povahy zrovna tak, jako výše vzpomenutá nařízení Krausova. Ne- jsou tedy čeští úřadníci, kteří se jimi nespravují, alebrž pouze řádně ve hlášených zákonů z r. 1848 a 1867 se drží, žádnými »rebelly«, jak pan Pachen je denuncuje, nýbrž řádnými úřadníky. plnícími svou služební přísahu, že budou zachovávati, střežiti a plniti zákon a nic než zákon. Za to by však větším právem zasluho- vali příjmí »rebelův« oni němečtí soudci kteří v království českém popírají rovn
#22 alto_textblock #22
právo zemskému jazyku dvoutřetinové vět- šině domorodého obyvatelstva, kteří prot platným zákonným ustanovením opovažují se odmítat česká podání od prahů zdejších c. k. soudců z pouhého schválu, na povel německého Volksratu v Třebenicích. Tak mohl, opřen o zákon, odpo- vědět ministerský předseda sv. p. Bleck německým oněm kverulantům z Moravy pp. D'Eivertovi i Albrechtovi, když přišli k němu denuncovat české soudce, že si dopisují s moravskými soudy po česku. »Jsou Čechy, jako vy jste Němci,« potřeboval jim říci, »a jako není žádného zákona, který by zapovidal německým úřadníkům dopisovati si s jinými úřady po německu, rovněž tak není zákona, který by za- povídal českým úřadníkům do- pisovati si s jinými úřady jinak než po česku. Rovné právo vše m!« Než, jak zněla zatím dle zprávy ně- mecko nacionální korespondence odpověd páně Beckova udavačům německým? Zněla prý: »Sv. p. Beek je ujistil, že vláda bude míti také v uvede- ných případech na zřeteli svůj slib: zabrániti svémocnému za- vádění vnitřní úřadní češtiny via facti (cestou skutků) a zavede vy- šetřování. Co tomu říkají naši poslanci z »Národního klubu«, držící vládu Beckovu »se zaťatými zuby?« — Nebyla doba, kdy jim týž sv. pan Beck sliboval vnitřní úřadní če- štinu v Čechách právě tak, jako českou universitu v Brně? A hle, nyní vychází na jevo, že dal zatím Něm- cům slib, že zabrání »svémocné- mu« zavádění vnitřní úřadní češtiny v sou- dech a úřadech českých! — To jsou věru přezajímavé poměry, hodné zajisté, aby byly udežány až do prasknuti zafatých zubův!
#23 alto_textblock #23
Politické zprávy domácl.
#24 alto_textblock #24
V Praze, 6. června. (Zemský sně m.) Dle nejnovějších zpráv vláda hodlá zemským sněmům věnovati letos jen měsíc říjen, poně- vadž ostatní čas na podzim zaberou delegacea říšská rada. Aby se sněm království českého mohl v říjnu ihned chopiti práce, bude někdy v polovině července svolán ku předbéžnému krátkému zasedání, jež má býti věnováno jen ustavení sněmu, t. j. volbě různých komisí
#25 alto_textblock #25
zemkh
#26 alto_textblock #26
gent na říšské raďě.J Na poradě KI- bovních předsedů bylo, jak známo, usneseno, že se na projednání rozpočtu ve sněmovním plenu věnuje 20 schůzi po 10 hodinách, tedy celkem 200 hodin a zároveň rozpočíláno, kooslik řečnických hodin připadne na každý klub a kaž- dou poslaneckou skupinu. Včera před rozchodem na lelniční prázdniny spočitáno, kolik z vyměře- ného ji času každá skupina již spotrobovalaa mnoho-li času ještě zbývá na ostatní čásť roz- počtové debaty. Mluveno dosud 63 hodiny, takže zbývá ještě 137 a připočítá-li se čas, který za- berou ministerské řeči, jež se do kontingenlu nepočítají, celkem asi 146 hodin. Rozpočto á debata v poslanecké sněmovně zabrnla by tody ještě asi 15 schůzt. Sněmovna sejde se po jet- nieích ve středu dne 10. t. m. Poněvadž v so- botu a v neděli schůze není, mimo to jsou tonto měsíe ještě dva svátky, zbývá do konce měsíce celkem jen 14 pracovních dní, tedy méně, než ne vrřaení rozpečta potřebuje samotná poslu- necká sněmovna. Mino to rozpočet musí vyří- diti do konce měsíce faké sněmovna panska, nemá-li nastati potřeba, aby se zatímný rozpočet prodloužil aspoň na měsíe červenee. Ve vlád- ních kruzích zrodi se proto plán, aby se větší
#27 alto_textblock #27
FEUILLETON.
#28 alto_textblock #28
V Praze, 6. června.
#29 alto_textblock #29
8—. (Kronika.) Zdejší druhá zemská scéna odbyla si svůj cyklus »májových her slavnostaích«. Nevěděli jste nic o té slávě Uložili jste si nevědět. Stalo se nám vůbec zá konem, nevědět o zdejší druhé zemské scéně. — Jaký to zákon? Kdo jej uložl? Takový zákon! Naše sebekázeň si jej uložila. — Bláhovost! Zavírat naschvál oči před věcmi uméní, tedy kultury ! Barbarství! Kdaž o tom jakživ slyšel! Jen v Čechách snadje možna taková — obmezenost ! . .. Nu, kdož vi! Jsou takové imperativy ! Po- znání se dostaví, idea kže, se zařidit! Káže, zachovat se určitým způsobem, sebrat silu ! Pře- devším — mravní silu! Obmezit svůj zájem osobní, obělovat jej, podřídit prospěchu my šlenky vyšší! Není-li v tom svrchovaný výkon — kulturný? Nejen v Čechách je věc mo žna! Všude, kdekoliv zápasily spolu idey. byla nutna taková disciplina. Co svět světem stojí, co vzešlo lidstvu světlo kultury, co uměn se postavilo do služeb idel, stály idey prot ideám a nemohla zvítězit idea, klerá na své ztraně nenalezla schopnost oběti, schopnost se bekázně v zájmu vyšším. Okolo r. 200 př. Kr. vydal Tertulián, ob čan karthaginský, svůj pověstný spis proti řím- skému divadlu. Skladatel »letáku« de Spe taculis byl někdejší pohan, ale horlivý při vrženec nově vzcházející idey křesťanské, byl svérázný myslitel, ohnivý polemik. V Římě pano- val Septimus Severus. Tenkrát nebyly divadelní hry, co jsou dnes : obchodní podniky vypočítané pro
#30 alto_textblock #30
zábavu obecenstva. Divadlo bylo státní ústav. Hrálo se jen občas, za některých slavností a v du chu panujícího náboženstva. Dozor měli úřadníci přítomno bývalo všecko obyvatelstvo. Bylo jaks národně slušno, býti přitomnu brám. A lid vá- šnivě hry miloval, Pobrdat divadlem, značilo ž jaksi pohrdat vkusem a smýšlením lidu. V kruzích mladě křesťanské obre brzo se oetla na jednacím pořadu nalehavá otázka. — Smíli věříci navštévovat divadlo ? .. Bylo zeela přirozeno, že vznikla. Zájem osobní žádal, nevylučovat se. Také věřicí byli konečně členy karihaginské společnosti byli národ a lid, eftili jeho choutky. Názory, jako vždy, se rozcházely. O d vody a omluvy nikdy není nouze. Také mez pohany byli slušní lidé, přátelé občanského po koje, snášelivosti. Domlouvali věřícim. — Divadelní hra přec není akt nábožen- ský! Nezadáte si nie! Přijďie ! .. I dnes známe podobné řeči. — Divadlo a vůbec umění a »kultura« nemají nic s — národními spory! . . . A podobně. A mnohým členům mladé obce zamlouvalo se, tak usuzovat. — Vždyť bůh sám s výšin nebeských za- hřívá svým sluncem divadelní seénu! Proč by měla trpět návštěvou božská idea ? . .. Nějaký pláštik, zastřít svoji hanbu, osobn choutka vždycky najde. Učenci přišli s Písmem. V Písmě vskutku nikde není řeč o divadle! Také vykladači na oko přísní shledávali: — Nic v tom zlého, v den představen se vmísit do davu diváků ! . .. Tak zmitána vlnobitím pochyb obec kře sťanů v Karthagu, až do zmatku duchů zasáh hlasatel.
#31 alto_textblock #31
*
#32 alto_textblock #32
Nic nového pod sluncem! Ve druhém sto- letí po Kristu jako ve druhém tisíciletí, vždy jsou kolem idey shrnuty všecky typy společnosti Jsou nadšenci a lhostejníci, jsou opatrníci a radikálové, jsou ulekaní a stydliví vyzna vači a zase nešikovní čekatelé mučennictva. Terlulián nebyl muž polovičalostí. — Zajistě nečteme v Pismě přikázání divadle, jako jsou jiná přikázání: nezabiješ, bohy sobě neurobíš, nesesmilniš, nepokrades Bůh nekázal výslovné: nezajdeš ani do cirku ani do divadla, ani ke hrám gymnasickým, an na zápasníky! . .. Není li však řeč přímá, je nepřímá ! Mluv se v Plsmě o společnosti, jaké třeba věřícím u s vystříhati. A kdo žije v duchu idey, rozezná spolučnost! soudil karatel. Však to byla hádka leda o slovička! Ne třeba se lepit na písmona, kroutit »texty«, ohá nět se citáty! Pádnější důvody byly po ruce. — Divadlo je státní instituce a stát je — pobanský! Co má věříci hledat mezi pohany A důvod za důvodem se hrnul pádný svou časovosti a důsledností idejnou! Nemožno zá- roveň sloužiti dvěma božstvům, křesťanskému pohanskému! Vcházeje do římského divadl křesťan vzdává se své víry ! Sami pohané tak soudí. Kdo přeslal navštěvovat divadlo, pokládán je mezi nimi za odpadlého. Je získán Kristu V meziaktech rozzařený dav zlořečil křesťanům Propukaly záchvaty vzteku, pronášeny výzvy aby se šlo na křesťanyl Bylo třeba odvahy ve druhém století, hlási se za křesťana Vyzývat věřicí, aby nechodili do řimských divadel, bylo nabádat je k srdna- tosti, ba k hrdinství. A silný příklad, výmluv- nost Tertuliánova nezůstaly bez účinku. Stalo se pravidlem a přešlo v tradici obce:
#33 alto_textblock #33
— Kresťan nepatří do zábavy pohanů ! Arci není společnost nikdy z jediného fládru Vždy je zastoupen živel, kterému slovo »obet v zájmu idey« jde proti srsti. A chutě shání idejnou zástěru pro svoj sobectví. — Proč ne do diva dla? Což není divadl umění? A umění »samo o sobě«, je-li co zlého ? . .. A bezpáteřníci karlhaginské obce tim houževnatěji se vraceli k posvátnému textu. — Bůh zakázal modloslužbu, ale nezaka- zuje divadlo, jen když se tam nedopustím po hanského skutku! . .. Marně proti sofistikům tasil Tertulián argu ment mravní. — Bůh ukládá věřicímu, aby si chráni pokoj duše! Hry matou duši, dráždí smysly vzbuzují vášeň. Sotva hry ohlášeny, rozvíří se město, tvoří se strany, rozestupují se v tábory řevnivců, zlé pudy davu se probouzejí! A zá kladní cnost křesťana? Není li trpělivost, mír nost, čistota, milosrdenství ? . .. A řízná kritika následuje. Staré divadl mělo vedle silných své slabé stránky, mělo hnusné obyčeje arén, jež byly právě tak drahy řeckému i římskému davu. — A co se děje ve stadiích, pověz milý křesťane, hodno-li tvého pohlodu? Štilce a ko pance litají, rány pěstí a dlaní! A ťafkami pohlavky skrucují se tváře k obrazu božímu stvořené! Čertovo dílo, všecko umění pa- lestry ! . . . A teprv vrchole požitku ! Krvavá žeň smrti v arénách ! . . . A všecko nie platno! Vždy je část živlu nepřistupna důvodům. — A přece jsou i mezi pohany slušn lidé a navštěvují divadlo ! .. Záleží, který z obou živlů má převahu ve
#34 alto_textblock #34
společnosti Či ten, který má smysl pro příkaz idey anebo — druhý živel? Turtulián podržel pravdu. Pád Říma se bližil olbřímími kroky Obec křesfaů byla společ- nost mravné síly, přísné kázně. Lidé padali, ale idea — zvítězila.
#35 alto_textblock #35
A takový je kolovrat kultury! Stále idey spolu válčí a stále se proces opakuje. Zvitězit může jen idea silná a síla idey je v diseiplině. Formule je pořád jedna, dnes v Praze ja ko v Karthagu za doby Septima Sovera. Leda eti- keta se změnila, tam idey náboženské se srá- žely, zde národnosti proti sobě stojí. Která kterou? — Proč bych si nemohl zajít na operu nebo deklamaci do druhého zemského? Proto ještě se nevzdávám svého češství! — Nevzdáváš se a přece — poškozuješ Tím hůře! — Jaká logika — Taková! Dnes návštěva divadla je zá roveň jeho podporou, ať mravní nebo hmolnou. A skytat podporu protivníkovi a poškozovat věc vlastní — jedno je ! .. Od Septima Severa trvalo ještě několik století, nežli bylo zřejmo, že zvítězila disciplina logiky Tertuliána. Nevime, jak dlouho potrvá, nežli bude jasno, na kterou stranu se asi přiklonilo vitězství v našem národním boji. Ale tolik je jisto: dlouho ještě bude nám ukládat vyšší idea nevědět nic o tom, co se děje slavnéhoči neslavného v domě naší druhé zemské scény. A nebude naše »nevědomost« nic »neslýcha- ného« — v dějinách kulturyl