Ročník XXXVII.

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Str. 135.

vyškolených sýrařů, což musíme si zjevně přiznati. Jsme ještě daleko za cizinou a zů- stáváme vzadu i za sesterskou Moravou! Fr. Liška.

rod

Význam a zkoušení Vápna V půd.

Ferd. Melichar.

Jak patrno, jest pokus ten zcela primitivní a každému přístupný. Ani přístroj sám není tak drahý a proto neměl by v žádném našem spolku chyběti, neboť by jistě vykonal dobré služby. Když jsme byli vyzkoušeli, mnoho-li vápna půda obsahuje, můžeme sí lehce vypočísti, jak mnoho máme přihnojiti. A tu sluší zdůrazniti, že z pravidla nezáleží na tom, mnoho-li se vápní, nýbrž záleží na tom, jakým způsobem a čím se vápněni provádí! K tomuto účelu nemusí se snad užívati výlučně vápna hašeného, nýbrž možno jej zaměniti v urči- tých případech slínem, vápencem, opukou aj. minerály či látkami vápno obsahujícími. Zde roz- hoduje pouze jen forma, v jaké se dotyčná látka podává. A tu dlužno připomenouti, že práce ta dojde jenom tehdy svého účelu, byla-li dotyčná látka poskytnuta pokud možno vždy rozemleta, ve stavu práškovém. Tím nejen že docílí se rychlého účinku, nýbrž docílí se i stejnoměrného výsledku, což jest velmi důležito.

buje vzrůst trav hořkých, znemožňuje vývin mechů a vydatně podporuje vzrůst trav a bylin sladkých, čimž cenu sklizně daleko zvyšuje. I ovocné stromy jsou za vápnění velice vděčny, jmenovitě pak jabloň a třešeň. Řádné vápnění vydrží na 3—6 let. Doporučuje se však méněa častěji.

vod

O účincích síranu amonatého.

o

„Moudrým použiváním vapna bohatnou potomci rolnikovi“. Tak napsal ředitel panství J. Šusta, konče svou práci o vápnění půd v „Rukověti zemědělství“ kdež tvrdil opak starého přísloví „Vápněn- obohacuje otce, syny však ochuzuje.“ Zásadu tuto vyvracel pokrokem v oboru pěsto- vání rostlin hospodářských, jemuž rozumné stří- dání kultur přineslo veliké změny. Jest dnes věcí zcela všední, že musí se půdě zpět vrátiti to, co bylo ji na síle produktivní úrodou odňato. Poněvadž pak tato zpětná náhrada pro dotyčnou rostlinu jest v plné míře vůbec nemyslitelna, musí se spotřeba látek nahraditi střídavým hospodářstvím, neboť ne každá rostlina ve stejném poměru jednotlivé živiny spotřebuje. Poněvadž pak hlavní pákou naší polní úrod- nosti jest vápno nezbytné téměř pro každou rostlinu, bývají z pravidla půdy na vápno dosti často chudy a proto čítá se přihnojení jim za nezbytné a nejčastější. Ba dosavadní zkušenosti dokázaly, že při nedostatku vápna v půdě jest každe jiné hnojení ne-li vůbec marným tedy značně bezvýsledným, a nemůže přinésti takového užitku jako při doplnění vápnem. Máť vápno v podstate dva účely a sice 1. přímý, 2. nepřímý. Přímo působí vápno jako důležitá živina rost- linná, která nesmí téměř nikdy v půdě chyběti. Druhý účinek vápna jest, že přispívá ku fysickému zlepšení půdy, čímž se produkce rostlinná znač- nou měrou zlevnila. Vápno podporuje rozklad organických i minerálních látek, otupuje a neutra- lisuje škodlivé kyseliny humusové a j., zahřívá půdu a podporuje rozmnožení a vzrůst důležitých půdních bakterií, tak že není snad, jak se dříve soudilo pouhým „dráždidlem“ Přítomnost a množství jeho v půdě zjistíme zcela jednoduše k účelu tomu sestrojeným vápno- měrem, jehož vyobrazení zde přinášíme. Jak z obrázku patrno, skládá se přístroj tento ze 3 nádob. A jest skleněný válec, jenž se na- plní vodou, B sluje jímka, Č vývojka a D jest nádobka pro přebytečnou vodu. Zkušební pochod provádí se pak následovně: Válec A a jímka B naplní se čistou vodou až po hořejší znamení. (Při plnění jímky B musí zůstati nádoba C odzátkována, aby voda mohla do potřebné výše stoupnouti). Do vývojky C dá se pak 20 gr suché půdy, kterou chceme vy- zkoušeti, načež ona malá nádobka v zátce upev- něná naplní se po označené místo kyselinou solnou. Láhev C se pak dobře zazátkuje a převrátí tak, aby se kyselina solná vylila na vsypanou půdu. V tom okamžiku počne se vyvinovati kyselina uhličitá, která vstupuje do jímky B, z níž vytla- čuje přebytečnou vodu do nádobky D. Při vět- ším obsahu počne i jímka B stoupati do výše. Kyselina uhličitá udává množství přítomného vápna, jehož percentuální obsah objeví se nám číselně na stupnici vykreslené na válci B (mnoho-li jest vytlačeno vody, tolik % chová půda vápna). o

o

o

Obr. 76. Vápnoměr, (přístroj k určování vápna v půdě).

Zde uplatňuje se plně: „práce kvapná, málo platná“. Proto jest třeba vápnění prováděti co nejsvědomitěji. Čím jest materiál hnojivý drob- nější, tím jest cennější. Též není lhostejno, za jakého počasí se váp- nění provádí. Je-li půda mokrá, nedá se vápno s ní dostatečně promísiti, tvoří se malta a práce stává se skoro zbytečnou. Taktéž nesmí rozme- tané vápno zmoknouti, ba i rosa mu škodía proto budiž zásadou, nerozmetati nikdy více, než co možno bezpečně a ještě téhož dne řádně zaorati. Proto vápníme nyní na podzim jen za su- chého, bezvětrného počasí. Rozhozené hnojivo dvakráte branami důkladně přejedeme a když se bylo s půdou dostatečně promisilo, pak teprve zaoráváme. Čas i práce věnovaná svědomitému proveden není nikdy marnou, ba naopak, každá ledabylost bývá těžce pomstěna, neboť každý ze zkušenosti víme, že příroda nedá se nikdy ve svých poža- davcích předělati. Vedle vápnění polí, rentuje se tato práce na jetelištích a zvláště pak na vlhkých lukách, kde vápno má velikou důfežitost, neboť ono sesla- o o

o

gení o tom sporu, že síran amnonatý je dnes jedním z nejdůležitějších dusíkatých hnojiv. Kdežto používání čilského ledku již dříve zavedeno bylo, poněvadž ho bylo vždy dostatek, roz- šířilo se používání síranu amonatého teprve tehdy ve větší míře, když jeho výroba, zá- vislá na fabrikaci koksu, jehož se k vytá- pění vysokých pecí a pod. používá, byla zdo- konalena a rozšířena. Dnes je již všeobecně známo, že správně upotřebený síran amonatý poskytuje zname- nité dusíkaté hnojivo, které vyznačuje se tou předností, že je poměrně levné. Při kulturách s delší dobou vývoje, kde bez obavy, že by nastaly ztráty dusíku, chceme dodati kořinkům rostliny trvalý zdroj této cenné živiny, je síran amonatý téměř nepostrádatelný. Ježto síran amonatý obsahuje více dusíku nežli čilský ledek, odpovídá již 73 kg síranu amonatého 100 kg čilského ledku. Přirozeně upravíme dle toho také dávky těchto hnojiv k jednotlivým kulturním rostlinám. K jarním plodinám osvědčila se snaha nejpřiměřeněji hnojiti: ječmen . . 50— 70 kg oves . . . 50—100 kg jará pšenice 75—100 „ cukrovka . 125—200 zemáky . 100—150 „ řepa krmná 150—250„ Upotřebení síranu amonatého je neobyčejně jednoduché. K jařinám a okopaninám dáme síran amonatý v jedné dávce již před setím, a sice ze široka, na hrubou brázdu a zavlá- číme spolu s osivem. Možno-li, rozhodí se na půdách těžších 14 dní, na lehčích as 8 dní před setím. Tento postup skytá nejen tu výhodu, že se ušetří pracovních sil, ale že mladé rost- linky jsou již v nejútlejším mládí opatřeny dostatečně dusíkem, čímž zabezpečíme jim zdárný vývoj. Z jara můžeme na ozimy po přestálé zimě, ukazují-li se obzvláště slabé, použití síranu amonatého jako svrchní hno- jivo ve množství 50 až 100 kg na 1 ha; a sice časně z jara, jakmile vzrůst rostliny opět započne. Na louky a pastviny doporučuje se dáti jako dusíkaté hnojivo síran amonatý, pokud možno záhy, jakmile příhodné počasí v ú- noru nebo březnu dovolí. Počítá se 50—150 kg o 9e 9o oo

o

Moravská agrární a průmyslová banka. filiálka v Chrudimi. ode dne vložení VKlady ZUrOCI do dne vybrání

4 až 4 .

Akciový kapitál K 12,000.000.—. Veškeré bankovní obchody. 000.000.000000000000000.000.000..000.0000000.000.000.000.000 0

Vklady přes K 20,000.000.—.